Bitva na Gaugamelské pláni
Napsal: 13/3/2008, 12:38
Dne 19. září 331 př. n .l. se Alexandr Veliký rozhodl pro odvážný čin. Překročil Tigris a rozhodl se s perským vojskem svést
poslední bitvu.Pro krále Dareia to bylo neuvěřitelné, čeho se odvážil. Před tím sice zvítězil na řece Graníkos a dva
roky dřív u Issu. Teď se ale vydal do hloubky perské říše. Dareios mu nabídl přátelství a polovinu své říše po Eufrat plus Egypt, k tomu ruku své dcery. Alexandr, považující se za následovníka a potomka hrdinů Herakla a Achillea pyšně odmítl a označil se za pána celé Asie. To Dareios nechtěl uznat. Král králů teď musel svést s Alexandrem rozhodující bitvu.
Okamžitě začal svolávat vojsko ze všech zemí od Eufratu po Indus. Počtem a silou obrovská moc 24 národů, která neměla ve své době
konkurenci. Žoldnéřské jednotky řeckých hoplítů, válečné vozy, královská garda- elitní vojsko nahánějicí hrůzu. Jízdu
tvořili perští a médští jezdci chráněni pancířem. Dále se dostavili Kappadočané, Arméni, Parthové od Kaspického moře,
Bagdové a Sogdové žíjící severně od Hindúkuše. Rozkaz uposlechli taky skytští jezdci ze Střední Asie a Indové z Paňdžábu
s válečnými slony. Velení se chopili nejschopnější vojevůdci říše. Na křídlech veleli baktrijský satrapa Bessos a syrský
satrapa Mazaios. Na rovině u Gaufamely východně od Tigridu bylo připraveno 200 000 pěšáků a 40 000 jezdců. Alexandr měl
40 000 pěšáků a 7000 jezdců. Dareios vzhledem k pětinásobné přesile nepochyboval o svém vítězství. Nemohlo se už nic pokazit
Peršané si připravili a upravili bitevní pole. Na široké rovině se projeví jejich početní převaha jízdy, válečné vozy
budou moci dobře manévrovat. Jediným problémem bylo zda se dostaví i Alexandr. Ten se přiblížil k pahorkům nedaleko roviny
asi 11 kilometrů od peršanů. 30. září 331 př. n. l. mohl sledovat 4 kilometry dlouhé a do hloubky členěné formace peršanů.
Viděl převahu peršanů ale taky průhledný plán. 9000 Bakarijských jezdců na pravém křidle mělo provést obchvat.
Alexandr měl výhodu. Peršané strávili noc na 1. října na bojišti v plné zbroji, což je vyčerpávalo. Makedonci se mohli
dopřát tu noc oddech v táboře. Alexandrovo vojsko bylo největší, jakému doposud velel. Zvolili defenzivní rozestavení
s jízdou na křídlech s těžištěm na levém křídle pod velením Parmeniona, který se osvědčil už jeho otci. Na pravém křidle
jízdě velel Filatos. Před jezdci byli vrhači kopí a polovina makedonských lučištníků. Ve středu byla formace vedle sebe
postavených šesti praporů falangy, druhá fronta falangy byla tvořena hoplíty. Ti se měli v případě obklíčení otočit a
zahájit protiútok. Tato taktika, která se do té doby ještě neobjevila, byla založena na obraně s možností rychého protiútoku.
Boj začal útokem jízdy na Alexovo pravé (slabší) křídlo, což vedlo k vysílání dalších jednotek, dokud nebyl útok odražen.
Perské vozy nyní zaútočily na jízdu. Dareios měl vitězství před očima. Alex ustoupil vlevo a postavil proti vozům pěchotu.
Rozvířený prach způsobil, že viditelnst vozatajů byla jen několik metrů. Formace ztrácely přehled. Alexovy jednotky tvořily
menší celek, takže jim to nevadilo, operovaly samy pružněji, rozkazy chodily na kratší vzdálenost. Dezorientované vozy
kroužily pod palbou kopí, mnoho vozatajů padlo. Část pronikla k falanze, pěšáci uhnuli a vozy projely ke druhé řadě, o které
nevěděly-hoplíty s dlouhými kopími. Ti rychle zničili všechny válečné vozy. Tím vznikla mezera mezi perskou jízdou a středem.
Alex pěšáky ze středu a jízdou mající dosud v záloze zahájil prtiútok na slabé místo, přímo na Daria. Bylo to riskantní
ale odvážné, vojáci se dostali k Dariovu vozu na několik metrů, ten se otočil a prchal k médským horám. Alex se hnal za ním v
domění, že je rozhodnuto. 4 prapory falangy následující jízdu zanechaly mezeru v řecké frontě. Mazaios zahájil obličévání
levého křídla makedonců. Linii se nedařilo držet, bitva se obrátila. Parmenid stihl vyslat posla k Alexandrovy, který se
obrátil a razil cestu přes střed pole na druhou stranu, aby odlehčil svému křídlu. Narazil na parthské a indické jezdce
a prskou gardu. Došlo k mohutné jezdecké bitvě v níž padl Hefaistion, jeho nejlepší přítel. Levé křídlo se po odlečení opět
vzchopilo, zatímco perské pravé křídlo začalo ztrácet odvahu a prchat. Bessos na perském levém křídle uznal, že bitva je
ztracená a začal se stahovat. Alexandr pronásledoval Peršany ještě 55 kilometrů k Arbele, jen o půlnoci se krátce odpočali.
Vojsko provolalo Alexandrovi slávu jako "vládci Asie".
Boj rozhodly chyby peršanů a Alexandrova schopnost jich maximálně využít.
poslední bitvu.Pro krále Dareia to bylo neuvěřitelné, čeho se odvážil. Před tím sice zvítězil na řece Graníkos a dva
roky dřív u Issu. Teď se ale vydal do hloubky perské říše. Dareios mu nabídl přátelství a polovinu své říše po Eufrat plus Egypt, k tomu ruku své dcery. Alexandr, považující se za následovníka a potomka hrdinů Herakla a Achillea pyšně odmítl a označil se za pána celé Asie. To Dareios nechtěl uznat. Král králů teď musel svést s Alexandrem rozhodující bitvu.
Okamžitě začal svolávat vojsko ze všech zemí od Eufratu po Indus. Počtem a silou obrovská moc 24 národů, která neměla ve své době
konkurenci. Žoldnéřské jednotky řeckých hoplítů, válečné vozy, královská garda- elitní vojsko nahánějicí hrůzu. Jízdu
tvořili perští a médští jezdci chráněni pancířem. Dále se dostavili Kappadočané, Arméni, Parthové od Kaspického moře,
Bagdové a Sogdové žíjící severně od Hindúkuše. Rozkaz uposlechli taky skytští jezdci ze Střední Asie a Indové z Paňdžábu
s válečnými slony. Velení se chopili nejschopnější vojevůdci říše. Na křídlech veleli baktrijský satrapa Bessos a syrský
satrapa Mazaios. Na rovině u Gaufamely východně od Tigridu bylo připraveno 200 000 pěšáků a 40 000 jezdců. Alexandr měl
40 000 pěšáků a 7000 jezdců. Dareios vzhledem k pětinásobné přesile nepochyboval o svém vítězství. Nemohlo se už nic pokazit
Peršané si připravili a upravili bitevní pole. Na široké rovině se projeví jejich početní převaha jízdy, válečné vozy
budou moci dobře manévrovat. Jediným problémem bylo zda se dostaví i Alexandr. Ten se přiblížil k pahorkům nedaleko roviny
asi 11 kilometrů od peršanů. 30. září 331 př. n. l. mohl sledovat 4 kilometry dlouhé a do hloubky členěné formace peršanů.
Viděl převahu peršanů ale taky průhledný plán. 9000 Bakarijských jezdců na pravém křidle mělo provést obchvat.
Alexandr měl výhodu. Peršané strávili noc na 1. října na bojišti v plné zbroji, což je vyčerpávalo. Makedonci se mohli
dopřát tu noc oddech v táboře. Alexandrovo vojsko bylo největší, jakému doposud velel. Zvolili defenzivní rozestavení
s jízdou na křídlech s těžištěm na levém křídle pod velením Parmeniona, který se osvědčil už jeho otci. Na pravém křidle
jízdě velel Filatos. Před jezdci byli vrhači kopí a polovina makedonských lučištníků. Ve středu byla formace vedle sebe
postavených šesti praporů falangy, druhá fronta falangy byla tvořena hoplíty. Ti se měli v případě obklíčení otočit a
zahájit protiútok. Tato taktika, která se do té doby ještě neobjevila, byla založena na obraně s možností rychého protiútoku.
Boj začal útokem jízdy na Alexovo pravé (slabší) křídlo, což vedlo k vysílání dalších jednotek, dokud nebyl útok odražen.
Perské vozy nyní zaútočily na jízdu. Dareios měl vitězství před očima. Alex ustoupil vlevo a postavil proti vozům pěchotu.
Rozvířený prach způsobil, že viditelnst vozatajů byla jen několik metrů. Formace ztrácely přehled. Alexovy jednotky tvořily
menší celek, takže jim to nevadilo, operovaly samy pružněji, rozkazy chodily na kratší vzdálenost. Dezorientované vozy
kroužily pod palbou kopí, mnoho vozatajů padlo. Část pronikla k falanze, pěšáci uhnuli a vozy projely ke druhé řadě, o které
nevěděly-hoplíty s dlouhými kopími. Ti rychle zničili všechny válečné vozy. Tím vznikla mezera mezi perskou jízdou a středem.
Alex pěšáky ze středu a jízdou mající dosud v záloze zahájil prtiútok na slabé místo, přímo na Daria. Bylo to riskantní
ale odvážné, vojáci se dostali k Dariovu vozu na několik metrů, ten se otočil a prchal k médským horám. Alex se hnal za ním v
domění, že je rozhodnuto. 4 prapory falangy následující jízdu zanechaly mezeru v řecké frontě. Mazaios zahájil obličévání
levého křídla makedonců. Linii se nedařilo držet, bitva se obrátila. Parmenid stihl vyslat posla k Alexandrovy, který se
obrátil a razil cestu přes střed pole na druhou stranu, aby odlehčil svému křídlu. Narazil na parthské a indické jezdce
a prskou gardu. Došlo k mohutné jezdecké bitvě v níž padl Hefaistion, jeho nejlepší přítel. Levé křídlo se po odlečení opět
vzchopilo, zatímco perské pravé křídlo začalo ztrácet odvahu a prchat. Bessos na perském levém křídle uznal, že bitva je
ztracená a začal se stahovat. Alexandr pronásledoval Peršany ještě 55 kilometrů k Arbele, jen o půlnoci se krátce odpočali.
Vojsko provolalo Alexandrovi slávu jako "vládci Asie".
Boj rozhodly chyby peršanů a Alexandrova schopnost jich maximálně využít.