Překročení řeky Meuse v roce 1940 německými vojsky

Ponorková válka, letecká válka. Od roku 1944 invaze do Evropy.

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Překročení řeky Meuse v roce 1940 německými vojsky

Příspěvek od Mantra »

Boje u řeky Meuse v rámci operace Fall Gelb - část první

Obrázek

Úvod

9.května ve večerních hodinách, belgický generální štáb obdržel informace o pohybu neobvyklých jednotek na hranici s Německem.
10.května v noci, důležitá strategická místa byla bombardována Luftwaffe. Informace o německé aktivitě přicházejí ve stále větším množství.
V 0100 hodin je informováno francouzské vrchní velitelství – GQG, ve Vincennes, východně od Paříže.
Spojenci však nemohou nic dělat dokud je Belgie oficiálně nepožádá o pomoc.
V 0545 zpravodajské služby informují generála Gamelin, náčelník GQG, o přípravě německých jednotek k překročení hranic s Lucemburskem, a letecký průzkum odhalil také jednotky vstoupivší do Belgie.
Konečně v 0700 Belgie ofiaciálně žádá o pomoc a francouzské jednotky jsou uvedeny do stavu bojové pohotovosti a vyslány k překročení belgické hranice.
Spojenci se drželi plánu Dyle-Breda podle kterého měli:
Motorizované jednotky za úkol vniknout co nejdále do Belgie, a podpořit belgické jednotky ustupující na obrannou linii na čáře Anvers-Namur-Givet.
Pěší divize je měli následovat, tak aby pomohli motorizovaným jednotkám splnit obranné úkoly.

Více na severu měli jednotky pod velením generála Giraud, pomoci zbytkům holandské armády a přikrýt Anvers ze severu. Tyto jednotky byly vyslány po moři z Dunkerku až do Holandska. Tato operace dostala jméno Flessingue.
Plán Dyle-Breda fungoval až do 15.5., kdy průnik německých jednotek začal příliš ohrožovat týlový prostor spojenců. Belgičané, kteří měli dostatek času na přípravu obrany, měli na několik dnů zadržet postup německých vojsk na Albertově kanálu a pak se stáhnout na obranou linii v hloubi belgického území.
Obrana na jihovýchodě, v prostoru Ardennes, byla zajištěna pouze jednou divizí Ardenských střelců.
Belgičané s úspěchem splnili ůkoly ničení komunikací a aspoň trochu se jim podařilo zpomalit německý postup.

Němci postupovali na základě plánu von Mansteina a to na třech hlavních směrech:
V Holandsku proti slabé holandské armádě, odkud mohli napadnout spojence ze severu a kontrolovat nizozemské pobřeží.
V Belgii se zmocnit Albertova kanálu aniž by byli zničeny mosty přes tuto překážku a po překročení pokračovat co nejdále až do kontaktu se spojenci. Tyto jednotky měli nalákat spojence, aby soustředili své úsilí ve střední Belgii.
Úderné uskupení tankových divizí pod velením von Kleista, mělo proniknout skrz Lucembursko a belgické Ardeny k řece Meuse, nejslabšímu místu spojenecké obrany. Po jejím překročení se vrhnout směrem ke kanálu La Manche a odříznout spojenecké jednotky rozmístěné v Belgii.


Bojové operace od 10.5. do 14.5.1940 u řeky Meuse

Obrázek
Dne 10.5. německé jednotky pod velením generála von Kleista, vnikli do Lucemburska a překročili ho během jednoho dne. V ten samý den na jihu vstoupili do tohoto knížectví jednotky 3. DLC (Division Légère de Cavalerie) a 1. Brigade de Spahis, 3. francouzské armády, a vytvořili tlak na levé křídlo von Kleistova uskupení, konkrétně 10. PzDiv.
11. května von Kleist vydává úkol 10. PzDiv čelit této hrozbě a chce ji oddělit od hlavních sil, ale Guderian ho přesvědčil, že bez této jednotky nebudou schopni překročit Meuse.
Téhož dne vstoupili jednotky tohoto uskupení do Belgie v prostoru belgických Arden a jejich překročení jim trvalo až do 12.5. Ačkoli v této části fronty byla rozmístěna jenom divize Ardenských střelců a 3. jezdecký pluk, podařilo se belgičanům poškodit většinu cest vedoucích v jejich prostoru rozmístění a tak zpomalit postup německých jednotek. Předsunuté jednotky francouzské 9. armády narazili na německé jednotky.
Obrněné jednotky 9. armády měli za úkol zpomalit postup němců, tak aby pěchota mohla zaujmout obranné pozice a měli se vyhnout kontaktu s německými panzery. Zpomalovací boje se odehrávali až do večerních hodin 12.5. kdy se obě strany dostaly k řece Meuse.

Jižní křídlo: útok tankových divizí (1., 2. a 10.)

Předvečer útoku

Po překročení belgických Arden, a rozbití belgických a francouzských jednotek, které stály v cestě Guderianovu XIX.armádnímu sboru, v sestavě s 1., 2.
a 10. PzDiv se jeho jednotky dostaly do blízkosti řeky Meuse a města Sedan. Tedy do prostoru kde se mělo rozhodnout o úspěchu Mansteinova plánu.
Guderian ihned zaútočil 2. PzDiv na francouzské pozice, ale ty byly podporovány několika bunkry a ztráty začínali být nepříjemné a tak se divize stáhla.

V tuto dobu Guderian poznal, že je lepší útočit z chodu a nedat nepříteli čas se připravit. Ale von Kleist si dál vedl svou a chtěl obranné pozice zlikvidovat Štukami a soustředit se hlavně na dělostřelectvo, které bylo největším nebezpečím pro překonávání vodního toku.

1. PzDiv s motorizovaným plukem Grossdeutschland měla jít v čele nadcházejícího útoku. Jednotky se k útoku připravovaly v noci pod palbou francouzů.
„ Využíváme noci, aby jsme dostali jednotky do výchozích prostorů. Nejdůležitější bylo rozmístit dělostřelecké baterie, které překročili Semoy, aby podpořili náš útok. Pluk Grossdeutschland byl umístěn na levém křídle. Dobře vedená palba neochabuje ani v průběhu noci. Jednotky, které nejdou do útoku se zakopávají. Tak jak se blížíme k obranné linii zjišťujeme, že francouzi znají velmi dobře terén. Situace není nijak veselá, ztráty jsou nevyhnutelné. Čekáme trpělivě na rozkaz k útoku...“

Jestliže němci si nebyli jistí úspěchem, tak francouzi nevěřili vůbec. Náčelník štábu podplukovník de Liocourt je velmi znepokojen:
„ 12.května, v předvečer německého útoku, velitel divize vysvětlil stručně a jasně štábu armádního sboru možnosti odporu na obranné linii a zejména vyzdvihl nenaplněnost jednotek a nedostavěné bunkry, které byli spíš na škodu než k užitku. Na rozdíl od velitele sboru, který věřil, že budeme mít ještě měsíc na přípravu, velitel divize odpověděl, že útok přijde již zítra.“

Velitel 55. pěší divize - generál Lafontaine, měl právo k těmto obavám, neboť jeho pěší divize, nebyla schopna čelit třem PzDiv a jednomu motorizovanému pluku. Divize byla špatně vybavena a oproti ostatním pěším divizím měla pouze 40 25mm protitankových děl, namísto 54! K chybějícímu materiálu se přidala neschopnost jeho vojáků a příslušníků štábu vést jakýkoliv boj! Vojáci byli přestárlí, důstojníci povoláni ze záloh, byli nezkušení. On sám byl k divizi převelen před šesti týdny a musel tvrdě a smutně konstatovat, že:
1. Žádný z důstojníků před válkou nesloužil na vyšším velitelství. Bylo třeba je všechno naučit. Důstojníci v činné službě se vrhli tvrdě do práce a jejich práce přináší plody,(těch ale byli jen 4% z celkového stavu). Záložní důstojníci jsou nuly a nemají žádné praktické zkušenosti. Byli povoláni před 3-4 měsíci a dostalo se jim základního výcviku. Pod palbou se stali opět nulami a bylo velmi těžké je najít.
2. Jednotky nebyly doplněné na válečné počty (byly na 80-85% naplněnosti) a nevěděly co mají dělat a jak se chovat. Dělaly jen to co se jim řekne.
3. Materiál po mobilizaci byl velmi různorodý a nedostatečný. Všechno se shánělo jinak než oficiálně, obzvláště boty a šaty.
4. Protitankové miny nebyly vůbec dodány.
5. Betonové kryty a bunkry typu 60 se stavěli jen díky šikovnosti divizních ženistů. Vojáci hodně pracovali aby postavili 20 bunkrů, ale žádný z nich nebyl dostavěn, chyběla speciální výzbroj, dveře atd. Němci při útoku stříleli skrz nedodělané střílny a házeli granáty skrz provizorní dveře...
6. Divize měla 40 25mm protitankových děl na 15km úsek fronty!! Ve finále byly úplně k ničemu.


Útok
Obrázek
Za úsvitu v 0600 hodin dne 13.5. přibližně 300 bombardérů, z nichž většina byly Štuky, začalo systematicky bombardovat francouzské pozice. Jakýkoliv odpor měl být zlomen a zvláště francouzské dělostřelectvo, které neskutečně obtěžovalo německé jednotky. Po těchto útocích bylo dělostřelectvo z větší části rozbité a jeho zbytky čekali na svou chvíli, aby aspoň trochu němcům ztížili jejich postup

Velitel 55.pěší divize generál Lafontaine, veterán od Verdunu z roku 1916, zvyklý na Trommelfeuer, zaznamenal změnu. Jestliže Trommelfeuer mohl vojáky v zákopech přivést k šílenství, tak dělostřelecká příprava byla podstatně slabší. Jediné co měli společné bylo to, že jste neviděli smrt přijít! neboť granáty, které spadli na zem, byli neosobní.
Kdežto Štuky, nová zbraň, rozsévali hrůzu, a každý se cítil zaměřen klesajícím letadlem vydávajícím děsivý zvuk. Každý kdo se ocitl pod útočící Štukou, začal panikařit a mít strach, že bomba spadne přesně na něj!
„Letectvo mělo rozhodující roli před začátkem útoku. Vojáci kteří přežili toto bombardování, byli ve stavu nervového zhroucení“ podotýká Lafontaine.

Ztráty jsou ještě větší v bunkrech a na přístupových cestách, které byli hlavním cílem Štuk. Spojení mezi jednotkami v rámci divize je přerušeno a velitelství bylo také bombardováno.

Tak jak před 20. lety, po dělostřelecké přípravě tak teď po bombardování, přišla chvíle pro pěší jednotky. Ty se vrhli do útoku, aby využili prvotního šoku francouzů. Major Kieimansegg z Wehrmachtu vzpomíná:
Ihned po dopadu posledních bomb, kdy zemina z výbuchů padala k zemi, se první gumové čluny dotkli protějšího břehu. Pěšáci, motocyklisté z pluku Grossdeutschland se vrhli do útoku s neobyčejným elánem a obklíčili první bunkry. I teď jsme zjistili, že tak jako v první světové válce, po silné dělostřelecké přípravě, není nepřítel poražen ani po těžkých útocích letectva. Francouzský odpor narůstá, několik bunkrů se zoufale brání, zbytky dělostřelectva zahájily palbu na přístupové cesty a na místa kde jsme zřídili přívozová přepraviště a zahájili průzkum dalších míst, vhodných pro přepraviště. Tento se ale neuskutečnil, neboť průzkumná skupina vyslaná za tímto účelem byla úplně zničena. “

Obrázek

Zatímco 1. PzDiv slavila úspěch, tak 2. a 10. PzDiv se vzpamatovávaly z těžkých bojů a ztrát. 2. PzDiv byla odražena a 10. PzDiv sice vytvořila malé předmostí, ale ztráty byly tak těžké, že se její postup zastavil. I když 2.divize byla odražena u Donchery, tak v řadách francouzské armády vládne chaos kvůli přerušenému spojení.
Situace z pohledu podplukovníka de Liocourta:
Útok se rozvíjel s velkým nasazením, zvláště v době mezi 1600 a 1700, za podpory tanků; tento útok je podpořen palebnou silou asi 200 tanků na pravém břehu řeky Meuse, a s čím dál silnější dělostřeleckou a leteckou podporou. Hlavní obranná linie je překonána; záložní linie kde měl být nepřítel zastaven stále drží s výjimkou prostoru okolo Boulette. V týlu začala panika. Velitelské stanoviště pěší divize je v lese, 1800metrů jižně od Bulsonu. Vůbec nevíme kde je linie mezi našimi vojsky a vojsky nepřítele, a nevíme kolik ztrát utrpělo dělostřelectvo.“

Jednotky jsou vyčerpané a panika se přenáší z jednotky na jednotku. Některé dopravní jednotky zmizeli daleko za frontou. Bylo jasné, že linie na které měli francouzi němce zastavit, vydrží ještě dnes večer, ale další útok nevydrží.
Německý 243. pěší pluk, který byl doteď v záloze se rozmístil podél cesty Chemery-Maisoncelles. Guderian chtěl využít úspěchu 1. PzDiv a vysílá 56. pěší divizi k zesílení tlaku.


Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta“