Překročení řeky Meuse v roce 1940 německými vojsky 3.část

Ponorková válka, letecká válka. Od roku 1944 invaze do Evropy.

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Překročení řeky Meuse v roce 1940 německými vojsky 3.část

Příspěvek od Mantra »

Úspěch pro nic

14. května i přes tyto neúspěchy popsané výše, zde byla ještě šance na úspěch. 77. RI totiž ještě stále držel v šachu 7. PzDiv a na severu 5. DIM převzala iniciativu. Jejím cílem bylo zlikvidovat předmostí, které si vytvořili jednotky 5. PzDiv předešlého dne v okolí Haut-le-Wastia po využití zdymadla k překročení řeky.
Jednotky, které se zúčastnili tohoto protiútoku:
rota poručíka Margot ze 14. RDP (Régiment de Dragons Portés) mechanizovaného pluku, a na jihu 2. prapor 129. pěšího pluku s četou motocyklistů, podporovaný průzkumnou rotou pod velením poručíka Feuillatre se 3 pásovými AMR (Auto-Mitrailleuse de Reconnaissance) a 2 autokulomety Panhard 178 z 1. GRDI (Groupes de Reconnaissance de Division d'Infanterie) průzkumný oddíl 5. DIM. Tyto jednotky byly bez dělostřelecké podpory a jejich palebná síla spočívala na kulometných četách a 81mm minometech. Průběh boje podle kroniky 4. DLC(Division Légère de Cavalerie ) lehké tankové divize:
Ráno v půl šesté, vydal velitel praporu signál k útoku. Rota „Feuillatre“ s těžkými kulomety, vyráží ze svých postavení k okraji vesnice Haut-le-Wastia. 81mm minomety zahájily palbu na křižovatku u kostela. Několik minut nato, vyráží rota „Margot“ pod silnou nepřátelskou palbou v rojnici k útoku. Po její levici, vyráží průzkumná rota pod velením poručíka Gagnier se svými 5 vozidly k severnímu okraji vesnice. Po proniknutí do vesnice se němci dávají na ústup.
Velitel praporu se dostává se svým velitelským družstvem před rotu poručíka Feuillatre a společně překonávají překážky z ostnatého drátu….
Na druhou stranu, na jih od vesnice, zbylí vojáci 2. praporu 129. pěšího pluku se ani nepohnuli. Díky tomu se situace u roty por. Margota komplikuje, neboť němci využili nečinnosti druhého praporu a vrhli se do boku jednotek útočících přímo na vesnici a k tomu ještě vojáci, kteří byli schováni v domech se brání ze všech sil. V těchto chvílích také padl mladý zástupce velitele praporu podporučík Cheriére, po něm následoval podporučík de Laitre z roty Margot a plno dalších…
Velitel praporu vydal rozkaz poručíku Margot, aby vyčistil severní část vesnice a rotě poručíka Feuillatre, aby se probila na křižovatku u kostela. Nastal boj od domu k domu. Obrněné Panhardy střílely se svými 37mm kanóny skrz okna, aby udržely němce u země….Boje pokračovaly až ke křižovatce u kostela a pak se přenesli na domy kolem ní, z kterých bylo možné kontrolovat strž na východě. V tu chvíli se zbylí němci dali na ústup zanechávajíc zbraně na místě a francouzští kulometníci zaujali jejich místa. Mezitím rota poručíka Margota systematicky čistila severní část vesnice a zajala 46 německých vojáků ze 7. PzDiv
“.

Tito vojáci byli vysláni Rommelem k 5. PzDiv, aby vytvořili spojení pro 7. PzDiv. Tento ojedinělý úspěch však nemohl zvrátit celkovou situaci u 18. DI, která čelila totálnímu zhroucení a její velitel vydal rozkaz k ústupu….
Vojáci co obsadili tuto vesnici nemohli vědět, že se německým ženistům přes noc podařilo zřídit most v Leffe po kterém mohli přejíždět tolik potřebné Panzery a opět se na scéně objevily Štuky…..
Obrázek

Prolomení fronty

14. května byla 18. DI vyčerpaná a nefunkční. Čelila hlavnímu náporu německých sil, a i když 77. a 66. pěší pluk dokázaly čelit a zadržet německá vojska, ale bylo nad jejich síly zacelit průlom v obranné linii 18. DI.


77. a 125. pěší pluk jsou zlikvidované, a stahovali se zpět po malých skupinách vojáků z různých typů jednotek. Vzápětí velitel 77. RI hlásil, že je na velitelském stanovišti v Onhaye sám se 3 důstojníky a několika vojáky a velitel 125. RI musel to svoje v Anthée opustit. Musíme konstatovat, že frontová linie je děravá i přes akce tankistů, kteří útočí buď ve skupinách nebo samostatně a snaží se zadržet nepřítele, dělostřelectvo střílí z posledních sil. Ústup se zastavil na linii Sosoyes- Anhée, ale cítíme že linie je rozbíjena na kusy pod náporem německých vojsk. Nad námi létají jenom německá letadla, která viditelně mají dobrou zábavu, bez jakéhokoliv ohrožení ze strany spojeneckého letectva. Po těchto útocích jsme velmi rychle zjistili, že divizní dělostřelectvo je mimo hru. Většina tažných koní byla zabita bombami, přeživší se rozprchli napůl šílení v krajině. Dělostřelci ničí zbylé zbraně aby nepadly do rukou nepřítele a přidávají se k pěchotě. Velitel 19. dělostřeleckého pluku plukovník Benedetti je raněn při obraně svého velitelského stanoviště.“ Z pamětí velitele de Gouvello.
Obrázek

Uprostřed sestavy došlo k dalšímu tankovému střetnutí z kterého vyšly vítězně německé tanky v poměru 9:2. Po tomto boji se francouzská 1. tanková rota stáhla se zbylými 4 tanky.
Další jednotky určené k protiútoku 205. RI a 4. BCC zahájily útok v 09.00 hodin neboť do té doby hledaly všechny svoje jednotky, aby jim předaly rozkaz
o útoku. Útok pěšího pluku narazil na německý pěší pluk. Němci měli problém postupovat vpřed, ale na francouzské straně se nedalo útočit vůbec neboť všude byly davy vojáků přeživších bombardování. Generál Lafontaine musel povolat vojáky z 13. úderné roty, aby je zastavili a poslali zpět do boje. Voják z této roty vypověděl: „Byli to příslušníci 147. RIF(regiment d´infanterie de forteresse)pevnostní pěchoty, 295. a 331. pěšího pluku. Tohle už nebyli vojáci, ale opravdové trosky; měli strach , byli hladoví a měli žízeň. Měli oči na vrch hlavy, vypadali opilí a šílení. Většina z nich se zastavila až pod namířeným revolverem. Opustili svoje pozice, kde zanechali svojí výzbroj a výstroj, protože jak říkali, jejich velící důstojníci utekli ještě dřív anebo jim byl vydán rozkaz k ústupu. Je jich pár, kteří mluví s respektem o svém veliteli. Všichni si nesou tu děsivou vzpomínku na letecké bombardování.“

Po obdržení rozkazu od generála Lafontaine se do té doby úporně bránící 213. RI musel stáhnout se zbytkem 55. DI, aby nedošlo k jejímu úplnému zničení.

15. května se do bojů zapojily části 1. DCR a 4. DINA, ale už nemohly nijak zvrátit výsledek bojů v okolí řeky, která byla překročena a německé tankové jednotky mohly v klidu přejíždět na druhou stranu a nabraly směr La Manche. Tím odřízly spojenecká vojska rozmístěná v Belgii, a jejich akce skončily obklíčením Dunkerque.

V rámci těchto bojů se také na scéně objevil plukovník de Gaulle se svojí 4. DCR a 20.května si získal renomé, když vedl protiútok proti 2. a 3. PzDiv. Jenže ani on už nemohl odvrátit fakt že francouzská armáda jako celek byla v troskách......

Po bojích ve dnech 10. – 14.5. na řece Meuse byly 55. a 18. DI úplně zničeny. Svůj úkol splnily se ctí, když dokázaly zpomalit německý postup. 5. DIM tyto boje přežila.
Obrázek

Co říci závěrem?
Většina toho byla již řečena všude možně, ale......

Francouzská armáda selhala jako celek hlavně z organizačního hlediska a morálního. Dále zde sehrála velkou roli neschopnost velících důstojníků správně rozhodnout a být dobrým příkladem pro své vojáky. Jednotky byly nevybavené a nepřipravené k boji. Nejvyšší velení GQG si nechtělo připustit fakt, že nejdůležitější úsek útoku je právě v Ardennách.
Němci na druhou stranu dokázali využít síly 5 tankových divizí, podporovaných pluky mechanizované pěchoty a letectvem, proti 3 pěším divizím na francouzské straně. Jejich vojáci byli vysoce motivovaní a většina z nich prošla bojovým křestem v Polsku. Samozřejmě že všechno nebylo jednoduché a po několika těžkostech mohly německé jednotky využít totálního chaosu ve francouzském vojsku.

Síly na obou stranách byly po stránce početní vyrovnané ale v rozhodujícím prostoru byly francouzské jednotky přečísleny po všech stránkách.
Francouzské tanky, které se zůčastnily těchto bojů, byly silně pancéřované ale měly nedostatečnou výzbroj – 37mm kanón a byly pomalé. Proto se němci snažili útočit s převahou 4:1. Dále němci těžili z výhody dobrého rádiového spojení a tak mohli lépe koordinovat a koncentrovat útoky na důležitých místech, to francouzi nemohli.
Štuky při těchto bojích sehrály velmi důležitou roli, a více méně mají největší podíl na demoralizaci francouzských vojáků. Nepřítomnost francouzského a britského letectva je vysvětlována jeho romístěním v severní části fronty.....

Všechny výhody, které byly na straně německého vojska a ukázaly se jako rozhodující, byly plně využity v operaci Fall Gelb, na jejímž konci byla Francie donucena ke kapitulaci během pouhého měsíce.

Zdroje:
Převážně internet
Knihy „Der Panzergeneral“ od Macksey, „Fall Gelb“ od Hanse-Adolfa JACOBSENA.
Naposledy upravil(a) Mantra dne 20/9/2013, 21:16, celkem upraveno 2 x.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Jo našel jsem to a ještě jednou - dobrá práce.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta“