PzKpfw 35(t) vs. H-35/H-38
Napsal: 23/4/2008, 17:20
Německo vs. Francie - květen – červen 1940 Díl č. 3


V tomto i dalších dílech budeme porovnávat jen technické parametry. Otázky způsobu nasazení a nadřazenosti tankistů jednotlivých národností, taktiky, určení konstrukce a množství techniky ať posoudí někdo jiný.
[align=center]Panzer 35 (t) – viz. LT vz.35
Německo – kořist na Československu (211 ks)
versus
Hotchkiss H-35/38
Francie – 1935 až 1939 (H35 cca 400 / H38 800 ks)
Pancéřování
Popsat kvalitu pancéřování, to je obtížní úkol a věda sama o sobě. Kvalita pancíře byla rozdílná dle země původu, správném chemickém složení, hloubce prokalení, dalším opracování a spousty dalších věcí. Nemalý vliv na kvalitu pancéřování má i doba, kdy byl vyroben. Jiná kvalita byla pancíře strojů na začátku války, jiná pak ke konci války. I toto se však stát od státu lišilo, podle toho, kdo jaký měl v průběhu války přístup k životně důležitým legovacím prvkům. Protože se tu však nechci věnovat rozebírání kvalit pancíře jednotlivých států, zkusíme se soustředit jen na základní a zevšeobecňující fakta. A to rozdíl v odolnosti proti střelám, které se docilovalo tvrzením pomocí cementace povrchu nebo takzvané homogenizace oceli, přičemž cementovaná ocel byla kvalitnější. Pro zjednodušení budeme tedy počítat, že v předválečném období byla kvalita homogenizovaného či cementovaného pancíře porovnávaných strojů přibližně srovnatelná. Přibližně tedy platilo, že 1 mm pancéřované oceli z Francie byl stejně odolný jako 1 mm pancéřové oceli z Československa.
Kvalita oceli je věc jedna a tloušťka druhá. Francouzské tanky Hotchkiss H-35/38 chránil odlévaný, cementovaný pancíř. Pancéřování bylo na tento typ lehkého tanku značně mohutné. Čelo a bok korby chránil 34mm pancíř. Předek věže pak 45mm pancíř a boky 40mm pancíř. Čelo korby bylo navíc skloněno pod úhlem 60°, což zvyšovalo odolnost proti odstřelování. Takto silná deska spolehlivě chránila před průbojným střelivem z pušek a kulometů, také proti střepinám granátů, a většině tehdy používaných protitankových kanónů. Silné pancéřování bylo navrženo dle zamýšleného použití tohoto tanku a to v roli jezdeckého, neboli tanku pro podporu pěchoty.
Oproti tomu LT vz. 35 vlastnil na předních stěnách pancéřování tlusté 25 mm. Boční a skloněné desky dosahovaly jen 16 mm a vydržely ostřelování průbojným střelivem z pušek a kulometů ráže 7,92 mm na všechny vzdálenosti.
U československého stroje nebyly kromě boků věží pláty nijak racionálně skloněny, aby lépe odolávaly střepinám. Francouzský tank byl naproti tomu díky technologií odlévání poměrně vhodně tvarován. Velkým rozdílem dále bylo spojování jednotlivých desek. U LT vz. 35 se pláty spojovaly pomocí velkého počtu nýtů ze speciální houževnaté oceli a úhelníků. Při zásahu nýtovaného spoje se někdy stávalo, že se nýt uvolnil a zranil posádku. Není ale dán žádný důkaz, že by se při zásahu LT vz. 35 uvolnila celá deska. Oproti tomu francouzský H-35/38 měl pancéřové díly odlévané a spojované nýtováním. Odlévaný pancíř byl však i problémový. Při zásahu některého ze spojů se celý díl odtrhl, což vedlo k okamžitému vyřazení z boje.
Dle výše uvedených faktů měl i přes určité problémy s odlévaným pancířem lepší pasivní ochranu jednoznačně francouzský Hotchkiss H-35/38.
Výzbroj
Hlavní výzbroj LT vz. 35 představoval poloautomatický 3,7 cm kanón vz. 34ÚV (Škoda A3) s délkou hlavně L/40. Kanón vystřeloval 0,815 kg protitankové střely rychlostí 690m/s. Průraznost pak byla při pancíři skloněném pod úhlem 60° na vzdálenost 100 m 37 mm, na 500 m 31 mm, na vzdálenost 1000 m zvládal pancíř tlustý 26 mm a ještě při střelbě na cíl vzdálený 2000 zvládal 22mm pancíř. Při kolmém pancíři pak byla jeho průraznost na 500m 45mm. Maximální dostřel průrazným granátem se udává 2000 m. Při použití granátu proti nepancéřovaným cílům dostřel činil 4000 m. Kanón v LT vz. 35 byl zaměřován pomocí mířidel s dalekohledem (v případě nouze se použil klasický mechanický zaměřovač).
Jeho francouzský protivník nesl kanón Puteaux SA-18 s délkou hlavně L/21 a ráží 37 mm. Proti pancéřovým cílům vystřeloval 0,39 kg protitankové AP střely rychlostí 600m/s. Na vzdálenost 100 m prostřelil kolmou pancéřovou desku tlustou 30 mm, na 500 m 21 mm, na 1000 m kolmou desku tlustou 14 mm, na 1500m desku tlustou 9mm a na 2000m prostřelil 6mm. Pokud byl pancíř skloněn pod úhlem 60°, byla průraznost na 100m jen 20mm, na 500m 14mm a při vzdálenosti 1000m 10mm. Oba stroje měly kanón uložený v plně otočné věži.
Vše 60°.....100m....... 500m....... 1000m....... 1500m...... 2000m
--------------------------------------------------------------------------
LT vz. 35.. 37............ 31............ 26.............. 22
H-35/38.... 20............ 14............ 10.................7............4
Proti pěchotě měl LT vz. 35 ještě jeden 7,92 mm kulomet vz. 35 (během roku 1938 nahrazovaný modernějším vz. 37) spřažený s kanónem uložený ve věži a druhý uložený uprostřed přední desky korby.
Hotchkiss H-35/38 měl jeden spřažený kulomet Reibel AC 31 (MAC1931) ráže 7,5mm ve věži. Tento kulomet měl kadenci 750 ran/min a rychlost střely 830 m/s. U LT vz. 35, se dal věžový kulomet odpojit a zaměřovat samostatně. U jeho protějšku tuto informaci nemám, ale dá se předpokládat, že i on se dal odpojit.
Celková dotace střeliva pro LT vz. 35 byla 78 nábojů do děla a 1800 střel pro kulomety (tady došlo ke snížení počtu z střel z původních 2700 ks a to v důsledku přidání čtvrtého člena posádky). U H-35 to bylo celkem 81 nábojů pro dělo a 1500 pro kulomet.
Co se výzbroje týče, je jednoznačným vítězem stroj ex československé konstrukce LT vz. 35. Jeho kanón byl ve všech režimech účinnější.
Jízdní vlastnosti
Stroj Hotchkiss H-35 poháněl benzínový vodou chlazený motor Hotchkiss 6L6 1935 o výkonu 75 hp, který měl za úkol rozpohybovat vozidlo o hmotnosti 12 t (to je 6,3 hp/t). Maximální rychlost francouzského tanku činila 28 km/h a dojezd na silnici dosahoval 150 km. U verze Hotchikiss H-38 byl pužit motor Hotchkiss 1938 V-6 o výkonu 120 hp, který měl za úkol rozpohybovat vozidlo o hmotnosti 12,3 t (to je 9,8 hp/t).
LT vz. 35 o hmotnosti 10,5 t poháněl benzinový motor (řadový 6válec Škoda T 11) o výkonu 120 hp - 88,7 kW (to je 8,44 kW/t – 11,4 hp/t). Jeho maximální rychlost nepřesahovala 34 km/h a dojezd činil 190 km na silnici a 120 km v terénu.
Výkonový potenciál byl tedy jednoznačně lepší u tanku LT vz. 35, což se muselo v terénu projevit větší pohyblivostí.
Podvozek francouzského stroje byl vzhledově velice podobný podvozku konkurenčního tanku Renault R-35. Skládal se na každé straně z hnacího kola vpředu, šesti pojezdových kol, napínacího kola vzadu a dvou napínacích kladek. Pojezdová kola byla po dvojicích uložena v kolébce, která byla ve spodní části uchycena ke korbě čepem, v horní části pak pružně pomocí gumového válce. Vždy dvě kolébky sdílely společné uchycení a pružící válec.
LT vz. 35 měl podvozek složený z osmi párů kol s malým průměrem ve čtyřech vozíčcích. Ty byly po dvou volně zavěšeny na kyvném rameni. Dva a dva vozíčky byly odpruženy půleliptickými pery. Kromě toho bylo ještě jedno zdvojené kolo nepružně zavěšeno v přední části podvozku a napomáhalo hladkému najetí na překážku. Tento systém stroji zaručoval velkou průchodnost terénem, ale současně pro svou složitost znamenal vyšší tendenci k poruchám. Oproti svému sokovi bylo hnací kolo vzadu a napínací vepředu, což bylo z pohledu rovnoměrnosti napínání pásu a přenášení sil výhodnější. Pokrokové bylo u LT vz. 35 použití pneumatické řazení a pneumatického posilovače řízení, což snižovalo únavu řidiče při delších přesunech. Byla to pokročila konstrukce, ale tank byl po mechanické stránce velmi složitý, což komplikovalo opravy.
Měrný tlak na půdu byl u LT vz. 35 díky svým širokým pásům velmi malý v porovnání se stejně těžkým protivníkem (0,51 kg/cm2 pro LT vz. 35; 0,91 kg/cm2 pro H-35).
Posádka
U LT vz. 35 původně seděli v korbě muži dva. Řidič a radista, který byl současně i střelcem z trupového kulometu. Ve věži seděl velitel, který zastával i funkci střelce a nabíječe. Po převzetí tanků Německem, byly tyto dodatečně dovybaveny reflektory Notek, rádiem pro vnitřní komunikaci a dalšími detaily. Původní posádka byla posílená o čtvrtého člena, který sloužil jako nabíječ. Tím se zvýšila rychlost palby tanku a jeho bojová hodnota.
Osádka francouzského tanku byla pouze dvoučlenná, což se výrazně podepsalo na jeho efektivnost v boji. V trupu seděl řidič, věž byla kompletně obsluhována velitelem tanku, který tak měl funkci velitele, nabíječe, střelce a radisty. O jeho přetížení v boji není nejmenších pochyb. Velitel měl k dispozici malou kopuli s průzory a vstupní poklop v zadní části věže. Ten po svém sklopení poskytoval prostor k sezení velitele mimo bojový oblast.
Ostatní
Velikostně byl francouzský stroj o něco menší. Dneska by se daly oba stroje velikostně přirovnat k většímu automobilu kategorie MPV nebo Off road. Rozměry francouzského tanku byly, délka 4,22m, šířka 1,95m, výška 2,15m a hmotnost 12 t. Československý stroj pak měřil 4,9m, šířka 2,06m, výška 2,37 a hmotnost 10,5 t.
Na délku byl tedy československý tank o 68cm delší, na výšku o 24cm vyšší a na šířku o 11cm širší. Francouzský tank tudíž poskytoval ve všech partiích hůře zasažitelný cíl a i jeho maskování bylo tím pádem na bojišti bylo jednodušší.
Oba tanky měly radiové vybavení. U Hotchkissu však byla radiostanice instalována až u pozdějších sérií. Tudíž ne všechny stroje nasazeny v květnových bojích roku 1940, měly radiové spojení. U LT vz. 35 byla radiová stanice standardem.
Německá armáda měla k 10.květnu 1940 (Německý útok na západ) k dispozici celkem 211 tanků. Samotného tažení na západ proti Francii se v rámci 6. tankové divize zúčastnilo 118 tanků LT vz. 35 a 14 ks velitelských (přestavěno z LT vz. 35 na PzBFWg 35(t) ). Během tažení bylo poškozeno 45 tanků, z toho 11 nenávratně.
Francie naproti tomu disponovala cca 400 tanky Hotchkiss H-35, které byly vyráběny v letech 1935-1938. Dalších 800 tanků bylo verze H-38 (silnější motor). Plánovaného přezbrojení modernějším kanónem SA-38 a silnějším motorem se již nedočkali, nebo pouze v malé míře. Takto modernizované verze pak nesly označení H-39. Moderní H-39 byly vyráběny od února 1939. Z větší části se jednalo o nové stroje, z části pak byly modifikovány na standard H-39, předchozí verze, tj. H-35 a především H-38.
Výsledek
V tomto případě není o lepší konstrukci pochyb. LT vz. 35 vycházel proti svému francouzskému soupeři jako lepší stroj. Tank Hotchkiss H-35/38 byl sice díky svému silnému pancéřování a malým rozměrům obtížně zničitelný, nicméně jeho malá rychlost ho vystavovala nepřátelské palbě příliš dlouho. Stejně tak silně přetížený velitel vozu neměl možnost pružně reagovat na okolní bojové dění a se svým podprůměrným kanónem nemohl ani účinně vést protitankový boj. U těchto tanků se naplno negativně projevila francouzská doktrína nasazení tanků pro podporu pěchoty.
V případě přímého střetu obou strojů měl Hotchkiss H-35/38 šanci jedině pokud se k LT vz. 35 dostal na vzdálenost 100m a menší, nebo pokud napadl svého rivala z boku. Naproti tomu československý tank jej mohl díky své pohyblivosti v terénu snadněji vymanévrovat a svým účinným kanónem si najít místo k prostřelení silného pancéřování francouzského tanku a to až ze vzdálenosti 400m. Případně jej mohl poškodit rychlopalbou vedenou na větší vzdálenost (do pásů, boků atd.).
Zdroje:
http://www.panzernet.net ; http://www.fronta.cz ; http://www.valka.cz ; http://utocnavozba.wz.cz
http://derela.republika.pl/index.htm; http://www.wikipedia.org
http://www.tarrif.net/cgi/production/al ... dv.php?op=
Závěrem bych chtěl poděkovat Hydrostarovi za motivaci a rady. S jeho laskavým svolením jsem určité slovní obrazy a texty použil i v tomto srovnání.
Tak a teď můžete psát komentáře, dotazy a připomínky, zda uvedený výsledek hodnocení odpovídal skutečnosti.
PzKpfw 35(t)
x
Hotchkiss H-35/38
V třetím díle srovnávání německých a francouzských konstrukcí, které na sebe narazili během tažení do Francie, srovnáme tank ex československé konstrukce PzKpfw 35(t), dále jen LT vz. 35 a pěchotní lehký tank Hotchkiss H-35/38.x
Hotchkiss H-35/38


V tomto i dalších dílech budeme porovnávat jen technické parametry. Otázky způsobu nasazení a nadřazenosti tankistů jednotlivých národností, taktiky, určení konstrukce a množství techniky ať posoudí někdo jiný.
[align=center]Panzer 35 (t) – viz. LT vz.35
Německo – kořist na Československu (211 ks)
versus
Hotchkiss H-35/38
Francie – 1935 až 1939 (H35 cca 400 / H38 800 ks)
Pancéřování
Popsat kvalitu pancéřování, to je obtížní úkol a věda sama o sobě. Kvalita pancíře byla rozdílná dle země původu, správném chemickém složení, hloubce prokalení, dalším opracování a spousty dalších věcí. Nemalý vliv na kvalitu pancéřování má i doba, kdy byl vyroben. Jiná kvalita byla pancíře strojů na začátku války, jiná pak ke konci války. I toto se však stát od státu lišilo, podle toho, kdo jaký měl v průběhu války přístup k životně důležitým legovacím prvkům. Protože se tu však nechci věnovat rozebírání kvalit pancíře jednotlivých států, zkusíme se soustředit jen na základní a zevšeobecňující fakta. A to rozdíl v odolnosti proti střelám, které se docilovalo tvrzením pomocí cementace povrchu nebo takzvané homogenizace oceli, přičemž cementovaná ocel byla kvalitnější. Pro zjednodušení budeme tedy počítat, že v předválečném období byla kvalita homogenizovaného či cementovaného pancíře porovnávaných strojů přibližně srovnatelná. Přibližně tedy platilo, že 1 mm pancéřované oceli z Francie byl stejně odolný jako 1 mm pancéřové oceli z Československa.
Kvalita oceli je věc jedna a tloušťka druhá. Francouzské tanky Hotchkiss H-35/38 chránil odlévaný, cementovaný pancíř. Pancéřování bylo na tento typ lehkého tanku značně mohutné. Čelo a bok korby chránil 34mm pancíř. Předek věže pak 45mm pancíř a boky 40mm pancíř. Čelo korby bylo navíc skloněno pod úhlem 60°, což zvyšovalo odolnost proti odstřelování. Takto silná deska spolehlivě chránila před průbojným střelivem z pušek a kulometů, také proti střepinám granátů, a většině tehdy používaných protitankových kanónů. Silné pancéřování bylo navrženo dle zamýšleného použití tohoto tanku a to v roli jezdeckého, neboli tanku pro podporu pěchoty.
Oproti tomu LT vz. 35 vlastnil na předních stěnách pancéřování tlusté 25 mm. Boční a skloněné desky dosahovaly jen 16 mm a vydržely ostřelování průbojným střelivem z pušek a kulometů ráže 7,92 mm na všechny vzdálenosti.
U československého stroje nebyly kromě boků věží pláty nijak racionálně skloněny, aby lépe odolávaly střepinám. Francouzský tank byl naproti tomu díky technologií odlévání poměrně vhodně tvarován. Velkým rozdílem dále bylo spojování jednotlivých desek. U LT vz. 35 se pláty spojovaly pomocí velkého počtu nýtů ze speciální houževnaté oceli a úhelníků. Při zásahu nýtovaného spoje se někdy stávalo, že se nýt uvolnil a zranil posádku. Není ale dán žádný důkaz, že by se při zásahu LT vz. 35 uvolnila celá deska. Oproti tomu francouzský H-35/38 měl pancéřové díly odlévané a spojované nýtováním. Odlévaný pancíř byl však i problémový. Při zásahu některého ze spojů se celý díl odtrhl, což vedlo k okamžitému vyřazení z boje.
Dle výše uvedených faktů měl i přes určité problémy s odlévaným pancířem lepší pasivní ochranu jednoznačně francouzský Hotchkiss H-35/38.
Výzbroj
Hlavní výzbroj LT vz. 35 představoval poloautomatický 3,7 cm kanón vz. 34ÚV (Škoda A3) s délkou hlavně L/40. Kanón vystřeloval 0,815 kg protitankové střely rychlostí 690m/s. Průraznost pak byla při pancíři skloněném pod úhlem 60° na vzdálenost 100 m 37 mm, na 500 m 31 mm, na vzdálenost 1000 m zvládal pancíř tlustý 26 mm a ještě při střelbě na cíl vzdálený 2000 zvládal 22mm pancíř. Při kolmém pancíři pak byla jeho průraznost na 500m 45mm. Maximální dostřel průrazným granátem se udává 2000 m. Při použití granátu proti nepancéřovaným cílům dostřel činil 4000 m. Kanón v LT vz. 35 byl zaměřován pomocí mířidel s dalekohledem (v případě nouze se použil klasický mechanický zaměřovač).
Jeho francouzský protivník nesl kanón Puteaux SA-18 s délkou hlavně L/21 a ráží 37 mm. Proti pancéřovým cílům vystřeloval 0,39 kg protitankové AP střely rychlostí 600m/s. Na vzdálenost 100 m prostřelil kolmou pancéřovou desku tlustou 30 mm, na 500 m 21 mm, na 1000 m kolmou desku tlustou 14 mm, na 1500m desku tlustou 9mm a na 2000m prostřelil 6mm. Pokud byl pancíř skloněn pod úhlem 60°, byla průraznost na 100m jen 20mm, na 500m 14mm a při vzdálenosti 1000m 10mm. Oba stroje měly kanón uložený v plně otočné věži.
Vše 60°.....100m....... 500m....... 1000m....... 1500m...... 2000m
--------------------------------------------------------------------------
LT vz. 35.. 37............ 31............ 26.............. 22
H-35/38.... 20............ 14............ 10.................7............4
Proti pěchotě měl LT vz. 35 ještě jeden 7,92 mm kulomet vz. 35 (během roku 1938 nahrazovaný modernějším vz. 37) spřažený s kanónem uložený ve věži a druhý uložený uprostřed přední desky korby.
Hotchkiss H-35/38 měl jeden spřažený kulomet Reibel AC 31 (MAC1931) ráže 7,5mm ve věži. Tento kulomet měl kadenci 750 ran/min a rychlost střely 830 m/s. U LT vz. 35, se dal věžový kulomet odpojit a zaměřovat samostatně. U jeho protějšku tuto informaci nemám, ale dá se předpokládat, že i on se dal odpojit.
Celková dotace střeliva pro LT vz. 35 byla 78 nábojů do děla a 1800 střel pro kulomety (tady došlo ke snížení počtu z střel z původních 2700 ks a to v důsledku přidání čtvrtého člena posádky). U H-35 to bylo celkem 81 nábojů pro dělo a 1500 pro kulomet.
Co se výzbroje týče, je jednoznačným vítězem stroj ex československé konstrukce LT vz. 35. Jeho kanón byl ve všech režimech účinnější.
Jízdní vlastnosti
Stroj Hotchkiss H-35 poháněl benzínový vodou chlazený motor Hotchkiss 6L6 1935 o výkonu 75 hp, který měl za úkol rozpohybovat vozidlo o hmotnosti 12 t (to je 6,3 hp/t). Maximální rychlost francouzského tanku činila 28 km/h a dojezd na silnici dosahoval 150 km. U verze Hotchikiss H-38 byl pužit motor Hotchkiss 1938 V-6 o výkonu 120 hp, který měl za úkol rozpohybovat vozidlo o hmotnosti 12,3 t (to je 9,8 hp/t).
LT vz. 35 o hmotnosti 10,5 t poháněl benzinový motor (řadový 6válec Škoda T 11) o výkonu 120 hp - 88,7 kW (to je 8,44 kW/t – 11,4 hp/t). Jeho maximální rychlost nepřesahovala 34 km/h a dojezd činil 190 km na silnici a 120 km v terénu.
Výkonový potenciál byl tedy jednoznačně lepší u tanku LT vz. 35, což se muselo v terénu projevit větší pohyblivostí.
Podvozek francouzského stroje byl vzhledově velice podobný podvozku konkurenčního tanku Renault R-35. Skládal se na každé straně z hnacího kola vpředu, šesti pojezdových kol, napínacího kola vzadu a dvou napínacích kladek. Pojezdová kola byla po dvojicích uložena v kolébce, která byla ve spodní části uchycena ke korbě čepem, v horní části pak pružně pomocí gumového válce. Vždy dvě kolébky sdílely společné uchycení a pružící válec.
LT vz. 35 měl podvozek složený z osmi párů kol s malým průměrem ve čtyřech vozíčcích. Ty byly po dvou volně zavěšeny na kyvném rameni. Dva a dva vozíčky byly odpruženy půleliptickými pery. Kromě toho bylo ještě jedno zdvojené kolo nepružně zavěšeno v přední části podvozku a napomáhalo hladkému najetí na překážku. Tento systém stroji zaručoval velkou průchodnost terénem, ale současně pro svou složitost znamenal vyšší tendenci k poruchám. Oproti svému sokovi bylo hnací kolo vzadu a napínací vepředu, což bylo z pohledu rovnoměrnosti napínání pásu a přenášení sil výhodnější. Pokrokové bylo u LT vz. 35 použití pneumatické řazení a pneumatického posilovače řízení, což snižovalo únavu řidiče při delších přesunech. Byla to pokročila konstrukce, ale tank byl po mechanické stránce velmi složitý, což komplikovalo opravy.
Měrný tlak na půdu byl u LT vz. 35 díky svým širokým pásům velmi malý v porovnání se stejně těžkým protivníkem (0,51 kg/cm2 pro LT vz. 35; 0,91 kg/cm2 pro H-35).
Posádka
U LT vz. 35 původně seděli v korbě muži dva. Řidič a radista, který byl současně i střelcem z trupového kulometu. Ve věži seděl velitel, který zastával i funkci střelce a nabíječe. Po převzetí tanků Německem, byly tyto dodatečně dovybaveny reflektory Notek, rádiem pro vnitřní komunikaci a dalšími detaily. Původní posádka byla posílená o čtvrtého člena, který sloužil jako nabíječ. Tím se zvýšila rychlost palby tanku a jeho bojová hodnota.
Osádka francouzského tanku byla pouze dvoučlenná, což se výrazně podepsalo na jeho efektivnost v boji. V trupu seděl řidič, věž byla kompletně obsluhována velitelem tanku, který tak měl funkci velitele, nabíječe, střelce a radisty. O jeho přetížení v boji není nejmenších pochyb. Velitel měl k dispozici malou kopuli s průzory a vstupní poklop v zadní části věže. Ten po svém sklopení poskytoval prostor k sezení velitele mimo bojový oblast.
Ostatní
Velikostně byl francouzský stroj o něco menší. Dneska by se daly oba stroje velikostně přirovnat k většímu automobilu kategorie MPV nebo Off road. Rozměry francouzského tanku byly, délka 4,22m, šířka 1,95m, výška 2,15m a hmotnost 12 t. Československý stroj pak měřil 4,9m, šířka 2,06m, výška 2,37 a hmotnost 10,5 t.
Na délku byl tedy československý tank o 68cm delší, na výšku o 24cm vyšší a na šířku o 11cm širší. Francouzský tank tudíž poskytoval ve všech partiích hůře zasažitelný cíl a i jeho maskování bylo tím pádem na bojišti bylo jednodušší.
Oba tanky měly radiové vybavení. U Hotchkissu však byla radiostanice instalována až u pozdějších sérií. Tudíž ne všechny stroje nasazeny v květnových bojích roku 1940, měly radiové spojení. U LT vz. 35 byla radiová stanice standardem.
Německá armáda měla k 10.květnu 1940 (Německý útok na západ) k dispozici celkem 211 tanků. Samotného tažení na západ proti Francii se v rámci 6. tankové divize zúčastnilo 118 tanků LT vz. 35 a 14 ks velitelských (přestavěno z LT vz. 35 na PzBFWg 35(t) ). Během tažení bylo poškozeno 45 tanků, z toho 11 nenávratně.
Francie naproti tomu disponovala cca 400 tanky Hotchkiss H-35, které byly vyráběny v letech 1935-1938. Dalších 800 tanků bylo verze H-38 (silnější motor). Plánovaného přezbrojení modernějším kanónem SA-38 a silnějším motorem se již nedočkali, nebo pouze v malé míře. Takto modernizované verze pak nesly označení H-39. Moderní H-39 byly vyráběny od února 1939. Z větší části se jednalo o nové stroje, z části pak byly modifikovány na standard H-39, předchozí verze, tj. H-35 a především H-38.
Výsledek
V tomto případě není o lepší konstrukci pochyb. LT vz. 35 vycházel proti svému francouzskému soupeři jako lepší stroj. Tank Hotchkiss H-35/38 byl sice díky svému silnému pancéřování a malým rozměrům obtížně zničitelný, nicméně jeho malá rychlost ho vystavovala nepřátelské palbě příliš dlouho. Stejně tak silně přetížený velitel vozu neměl možnost pružně reagovat na okolní bojové dění a se svým podprůměrným kanónem nemohl ani účinně vést protitankový boj. U těchto tanků se naplno negativně projevila francouzská doktrína nasazení tanků pro podporu pěchoty.
V případě přímého střetu obou strojů měl Hotchkiss H-35/38 šanci jedině pokud se k LT vz. 35 dostal na vzdálenost 100m a menší, nebo pokud napadl svého rivala z boku. Naproti tomu československý tank jej mohl díky své pohyblivosti v terénu snadněji vymanévrovat a svým účinným kanónem si najít místo k prostřelení silného pancéřování francouzského tanku a to až ze vzdálenosti 400m. Případně jej mohl poškodit rychlopalbou vedenou na větší vzdálenost (do pásů, boků atd.).
Zdroje:
http://www.panzernet.net ; http://www.fronta.cz ; http://www.valka.cz ; http://utocnavozba.wz.cz
http://derela.republika.pl/index.htm; http://www.wikipedia.org
http://www.tarrif.net/cgi/production/al ... dv.php?op=
Závěrem bych chtěl poděkovat Hydrostarovi za motivaci a rady. S jeho laskavým svolením jsem určité slovní obrazy a texty použil i v tomto srovnání.
Tak a teď můžete psát komentáře, dotazy a připomínky, zda uvedený výsledek hodnocení odpovídal skutečnosti.