PALBA.CZ

Britské ponorky

Ponorka HMS M2
Třída ponorek: M


Jedním z nejobávanějších a nejůspěšnějších bojových prostředků během první i druhé světové války byla ponorka. Jako bojový prostředek s velkým potencionálem byl ve všech větších i menších námořních silách světa přijímán, zdokonalován a podrobován dalším náročnějším a specializovanějším úkolům. Tak vznikaly ponorky s rozdílnou velikostí, výzbrojí, akčním radiusem, hloubkou ponoru, výbavou, výstrojí atd. Kupříkladu z období druhé světové války jsou nám známe ponorky tzv. "dojné krávy", které pomáhaly zásobovat německé ponorky torpédy, naftou atd, operující ve vzdálených místech Atlantského oceánu. Tím prodlužovaly jejich shopnost delšího bojového nasazení v dané lokalitě. Nebo jste možná slyšely o italských, britských a německých miniponorkách atd. Jedním z takových zajímavých projektů, byl projekt britských bitevních ponorek s dělem ráže 305mm.

TTD: HMS M2
Popudem pro stavbu ponorek třídy M z období první světové války, byl problém přiblížení se k cíli. Britské ponorky musely k vytyčenému cíly připlout až na nějakých 300m, aby byl zásah torpéda jistý, což se jim ale velice často ndeřailo a to ať z důvodu pohybu cíle nebo malé rychlosti ponorky pod hladinou. Proto byl vytvořen návrh na konstrukci ponorek s výzbroji těžkými děly, s jejichž pomocí by ponorka byla schopna odstřelovat cíl z daleko větší vzdálenosti. Za tímto účelem byly vybrány čtyři již rozestavěné ponorky třídy K (K18 - 21). Ty byly překlasifikovány na třídu M a označeny M1 až M4. Se stavbou se začalo v roce 1916 a v roce 1919 byly kromě M4 všechny dokončeny. Potřebná výzbroj dělem ráže 305mm Mark IX byla vzata ze starých bitevních lodí. Zásoba vezené munice byla 50 ran a dostřel děla činil 32km. Princip nabíjení však neumožnoval jiný způsob nabíjení, než na hladině. Sekundární výzbroj byla doplněna o 1x76mm dělo (Mk II), které se dalo použít i proti letícím cílům. Dál zůstaly ve výzbroji 4x457mm torpédomety se zásobou celkem 8 torpéd (čtyři torpéda byla již nabita v torpédové komoře). Pohonné jednotky tvořily vznětové 12-ti válcové motory Vickers o výkonu 890 kW a pro plavbu pod hladinou se používaly 4 elektromotory o výkonu 600 kW. Motory dokázaly rozpohybovat ponorku o výtlaku 1.594. t (plný výtlak pod hladinou byl 1.946 t) na rychlost 15 uzlů na hladině (28 km/h) a 9 uzlů pod hladinou (17 km/h). Celkové rozměry byly v porovnání s předchozí verzí K menší a to u délky, protože došlo k odstranění prostorů pro kotle. Délka ponorky činila 90m a šířka 7,5m. Při maximální rychlosti na hladině byl dojezd ponorky 2.000 námořních mil (3.700 km). Pokud však přešla na ekonomický chod 10 uzlů, činil dojezd na hladině úctyhodných 4.500 námořních mil (8.300 km). Pod hladinou však byl při maximální rychlosti dojezd pouhých 9 mil a při minimální rychlosti 2 uzlů (4 km/h) se dojezd zvětšil na 80 mil (148 km). Maximální ponor této třídy ponorných člunů byl 60 m, u ponorky M2 však v roce 1923 dosáhly ponoru do hloubky 73m.


Ponorky ve třídě:
HMS M1
HMS M2 (1919)
HMS M3
HMS M4 (nedokončena)


Služba:
Ponorky třídy M již nezasáhly do bojů první světové války a to z obav britské admirality o možném převzetí projektu ponorkového monitoru nepřítelem. Proto byla stavba všech jednotek úmyslně zpomalena a poslední M4 i zrušena. Po válce sloužily všechny tři dokončené jednotky v britském námořnictvu až do osudné nehody na HMS M1 v roce 1925, kdy se tato se všemy členy posádky potopila (69 obětí). Její sestry M2 a M3 byly po této nehodě vyřazeny z činné služby a dále používany jen pro experimentální účely. V důsledku Washingtonské smlouvy, zbylé jednotky přestavěny a to tak, že dělo ráže 305mm bylo odstraněno a nahrazeno hangárem pro malé letadlo. Washingtonská smlouva dovolovala ponorkám nést max. 8 palcová děla.

Dne 26.ledna 1932 opustila M2 svou domovskou základnu v Portlandu a odplula na rutinní cvičení k West Bay. Její poslední radiové spojení proběhlo v 10:11 hod na její doprovod HMS Titania a bylo ve znění, že loď zůstane pod hladinou do 10:30 hod. Poté se již nikdy neozvala. M2 byla první podmořskou letadlovou lodí světa. Na palubě v malé vodotěsném hangáru byl umístěn malý dvousedadlový hydroplán, který měl sklápěcí křídla. Do vzduchu jej dostával katapult z dráhy na přední palubě ponorky. Po splnění úkolu byl zpět vzat do hangáru pomocí malého jeřábu. Osádka ponorky byla hrdá na svou rychlost při plnění úkolů a vypouštění letadla z paluby v co nejkratší době. To se jim s velkou pravděpodobností stalo i osudné. Při posledním cvičení se zřejmě pokoušeli překonat svůj vlastní rekord a otevřeli hangár a katapultovali letoun. Bohužel k jejich smůle, příliš brzo. Všech 62 členů posádky zemřelo. Potopená ponorka byla nalezana až o osm dní později. Při následných záchranných operacích bylo vyzvednuto letadlo a po 11 měsíční práci muselo námořnictvo konstatovat, že ponorku nelze vyzdvihnout. Dne 8.prosince 1932 tak byla ponorka M2 navždy zanechána svému osudu. Odpočívá ve vzpřímeném postoji v hloubce 32m a do dnešních dnů je vděčným objektem na sportovní potápění.

Čest jejich památce...


Zdroje:
www.wikipedia.org
Válečné lodě (3) - Hynek, Klučina, Škňouřil - Naše Vojsko 1988
www.forum.potapecske.cz


M1

M1

M2

Jak vůbec chtěli tuto podivnost případně nasadit? IMHO to jde úplně mimo smysl ponorky...

Hlavně ta přesnost střelby na rozbouřeném moři (stabilizaci nepředpokládám), ne nadarmo byly bitevni lodě "masité". Největší uplatnění bych viděl v ostřelování pobřežních věcí např rafinérie nebo přístavy, tohle se mohlo docela nepozorovaně přiblížit, možná... A 50střel 305mm tak na 10-15km něco zmůže... Lepší by ale asi bylo bezzálkuzové dělo...

To máte pravdu, ale primárním účelem bylo odstřelování lodí....proto byla tato konstrukce vlastně navržena, jako taková prodloužená ruka tam, kde torpéda nedosáhnou. Takže i na poněkud neklidném moři, tu byla šance, že třeba na vzdálenost několika kilometrů, bude možnost přesného zásahu. A ponorka sama o sobě jako cíl je dost těžko zasažitelná. Navíc, jejím protivníkem mělo být spíše německé obchodní loďstvo, které měla ničit v rámci blokády Německa. Nevím jaká byla přesnost střelby, ale pokud si vezmu 50 střel, každá z výbušnou hlavici o váze srovnatelné s torpédem, pak to je jako když má ponorka na palubě 50 torpéd s dosahem nějakých 32 km. Nebo spíše lepší srovnání je, jako když má na palubě 50 raket krátkého doletu. Takže by se tento typ ponorek dal popsat jako takový předchůdce ponorek s raketovou výzbrojí.

Já bych to označil spíše za naprosto slepou uličku vývoje. Srovnání děl s torpédy, nebo dokonce s raketami..to mi přijde opravdu hodně mimo. Hlavní výhodou ponorky byl myslím fakt, že zůstávala ponořená a tedy vizuálně jen těžko zachytitelná. Pravda, i jako vynořená byla její silueta nízká, ale přecijen mnohem větší, než co dělal samotný periskop.

To souhlasím, že to byla slepá ulička ve vývoji, ale označení jako předchůdce ponorky s raketami, bych klidně ponechal. Samozřejmě to přirovnání je asi tak daleko jako vrtulník od vrtulníku navrženého Leonardem da Vincim. Jde o tu myšlenku.

Předchůdce ponorek s raketami? To snad ne, tady se snad jednalo o pouhou hrubou sílu proti lodím, navíc ve stavu vynoření. Tím ponorka ztratí svou největší výhodu, jde tak vlastně jen o podmořský člun dopravující 12" lodní kanon do nějaké palebné pozice.

Proti obchodním lodím je to zbytečně velké, pustit se do křížku s rychlým těžkým či lehkým křižníkem by byla asi sebevražda... A ostřelování pobřeží? Asi by to byl stejný případ.

no myslim ze o ucinnosti diel proti obdchodnym lodiam nik nepochybuje a to bola aj hlavna uloha diel na ponorkach... inak anglicania neboli jediny, myslim ze tuto triedu o par rokov tromfli francuzi s ponorkou Surcouf. Ta mala hned 2 dela v jednej vezi... akurat neviem preco to stavali ked muselo byt zrejme ze je to slepa ulicka. Iny pripad je hangar na ponorke. Uz japonci pocas WW2 posatvili tusim 2 ponorky na palube so strmhlavymi bombardermi Seiran. Tie ponorky mali oboplavat afriku a z karibiku zautocit na panamsky kanal - odtialto nebol chraneny. Mal to byt 2hy Pearl Harbor... a navyse by tak efektivne narusirusili zasobovanie...
Lietadlam na palube ponoriek zrejme patri buducnost, kedze lietadlove lode su dost zranitelne a tomahawk/ICBM nemusi byt vzdy alternativa... Na niecom podobnom pracuju v USA - UAV Kormorant ma starovat vertikalne zo sachiet pre ICBM a taktiez sa tam aj vracat, to vsetko z ponorenej ponorky.

Za 1. WW války byly ponorky jen dočasně se ponořující plavidla.

Navíc německé ponorky měli snahu útočit na obchodní lodě na hladině dělem. Proto angličané postavili Q lodě - to je obchodní parník, který měl zamaskovaná děla. Při vynoření ponorky určená část posádky odplula v člunech, až se ponorka přiblížila na jisté zásahy dělem, tak spadlo u děl maskování a pokusili se rozstřílet ponorku.

Ano to je pravda, ale mimo jiné to bylo způsobeno tím, že neomezená ponorková válka byla vyhlášená až v dubnu 1917. Do té doby ponorky potápěly svou kořist...ehmm..."gentlemansky".

Ponorka M3 byla ve skutečnosti postavená o 3 metry delší a rovněž i s torpédomety větší ráže. V roce 1927 došlo ale k její úpravě, při které byla upravená na minonosku schopnou nést až 100 min. Ty byly umístěny v nástavbě přimontované nad trupem. Z této "prokleté" třídy jako jediná dosloužila svou kariéru až do vyřazení a následnému sešrotování v roce 1932.

Délka maximální: 90,19m (M1 a M2), M3 o 3 metry delší od roku 1927
Šířka: 7,52m
Výtlak vynořená: 1.610 t
Výtlak ponořená: 1.950 t
Max. ponor: 70 m
Výzbroj: 4×TT 457 mm/533 mm (4p), 8 torpéd, 1×305mm dělo, 1×76,2mm dělo
Pohon: 2×12-válcový diesel Vickers, 1.400 hp, 4×electro 400 hp, 2x hřídel
Dosah: 4.500 NM / při ekonomické rychlosti
Rychlost na hladině: 15 uzlů
Rychlost pod hladinou: 9 uzlů
Posádka max.: 65 mužů