PALBA.CZ

III.díl. Španělsko. Fašismus 1936 až 1939. Č 9.

Červenec až říjen 1936.




Je 29. října 1936, 6 hodin ráno, když republikánská armáda spustí jižně od Madridu mezi Terrejonem a Valdemoro těžkou dělostřeleckou přípravu. V 7 hodin vyráží prapor tanků T – 26 vedená velitelem Armánem do protiútoku jako podpora „První brigády“ Listera. Velitel Armán vyšle 3 tanky T – 26 na průzkum k severu. Celkový počet tanků, který vyrazil do útoku je v každém z historických materiálů různý. Španělské prameny uvádí 40 ks T – 26, stejně jako vojenské rozhledy z roku 1938. Sovětské starší prameny uvádí, že útočilo pouze 27 ks T – 26. Nejnovější sovětské prameny pak udávají, že to byl 1 útočící prapor T – 26 a neudávají počet. Každopádně to byl impozantní tankový útok, který ještě fašističtí pučisté nezažili. Tanky rozpráší prapor marocké jízdy pučistů a začnou postupovat na Esquiras. Bohužel republikánská pěchota (nováčci „První brigády“) nemá žádné zkušenosti s postupem společně s tanky, nemá ani páru o součinnosti s tanky a velice rychle začne zůstávat pozadu. Republikánská pěchota a její velitelé udělají další chybu, že nevyšlou svůj průzkum. Navíc pěchotním oddílům republikánů chybí nejen spojení s tanky, ale i spojení mezi sebou. Republikáni nejen, že nemají vysílačky, ani mezi sebou nevysílají spojky. Frankistické oddíly se velice rychle vzpamatují a na bojiště vyšlou ze zálohy dělostřelectvo a na nebi se začnou prohánět stíhači a bombardéry. Postup pěšáků „První brigády“ se nejprve zpomalí a pak se v silné dělostřelecké palbě úplně zastaví.
A co tanky? Využijme toho a řekněme si nejen o protiútoku T – 26 zde, ale i o celkovém nasazení T – 26 (velice úspěšném) v celé válce 1936 až 1939. Na Palbě jej popsal sa58 viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1133
Tanky T – 26 praporu velitele Armána pokračují po rozprášení marocké pěchoty v útoku na Equiras. Armán předpokládá, že pěchota mezitím obsazuje město Seseňu, ale mýlí se. Pěchota byla zastavena dělostřelectvem pučistů a nepostupuje. Tankový prapor tedy sám postupuje na Boror. Tady velitel Armán zjistí, že 4 tanky T – 26 z jeho praporu do městečka nedojely, o pěchotě zprávu nemá a proto se rozhoduje, že se vrátí do prostoru Seseni. Ale ouha. V Seseni jsou pučisté.

T -26 u Seseni.




Tankový prapor T – 26 neváhá a začne útočit na městečko, které tvoří kamenné domy, které jsou odděleny od sebe kamennými zídkami. Ještě před městečkem na ně vyrazí pučisté s podporou tanků Fiat – Ansaldo CV 33/35



a německé PzKpfw I. Ausf A.




Kulometná palba italských Ansaldů a německých Pz I nemůže sovětským tankům T – 26 ublížit –poškrábe lak. Zato 45 mm kanón T - 26 má na italské a německé lehké tančíky přímo zničující účinek. Italské a německé tanky jsou rozbity, pučistická pěchota ustupuje a T – 26 postoupí do městečka.
Ale tady to přijde.
Jakmile se T – 26 pokouší projet městečkem, dostane se přímo do deště ručních granátů (RG) a lahví s benzínem. Co však bylo ještě horší, v městečku zpoza kamenné zídky na ně střílí 2 ks Pak 35/36, ráže 37 mm, v té době výborný kanón, kterému žádný tank ve španělské válce nemůže odolat.
Naštěstí je tady večer.
Pod příkrovem tmy musí prapor tanků T – 26 velitele Armána ustoupit do města Valdemora, kde začne počítat své ztráty.
Zničeny byly 4 T – 26, zabiti byli 3 velitelé tanků, 4 mechanici – řidiči, a 4 Španělé.
Přesto je nasazení tanků T – 26 hodnoceno jako velký úspěch, ale republikánské velení nedokázalo dosažený úspěch rozvinout.
Pučisté jsou ochromeni a jejich ofenzíva je na 2 dny zastavena. Když večer madridský štáb bilancuje, musí konstatovat - Na hlavním směru neúspěch, na křídlech se podaří dobýt Griňon a Torrejon. V celkovém pohledu operace nepřinesla očekávaný výsledek. Je nutné vyvodit poučení, z kterého vyplyne, že se musí zdokonalit výcvik vojsk a na první místo se musí postavit součinnost mezi jednotlivými druhy zbraní (pěchota, tanky, dělostřelectvo, letectvo).
Výsledek pak konstatuje, že protiútok donutil fašisty přerušit jejich ofenzívu na Madrid na 2 dny a zmařil jejich plán přetnout komunikace, které spojovaly Madrid s Valencií.
My si však ještě řekněme o dalším nasazení tanků T – 26, kdy tento první protiútok ukázal jejich velkou zranitelnost v městské zástavbě a proti kanónům ráže 37 mm.
Další boj čekal T – 26 dne 30. října 1936, kdy byla rota kapitána Armána převelena k úpatí hory Segore u města Los Angeles, kde útočili fašisté. Tady jsou poprvé sovětské T – 26 rozdrobeny na jednotlivé tanky, které jsou určeny na podporu pěchoty.
Velké chyby v nasazování tanků začínají.
Útočná síla masy tanků T – 26 je rozdrobena a stačí jeden Pak 35/36 ráže 37 mm a je po tankové podpoře.
Dne 31. října 1936 u města Griňonu útočí fašistických 19 ks Fiat – Ansaldo CV 33/35, v 8 hodin ráno dostanou T – 26 rozkaz soustředit všechny rozptýlené T – 26 a zaútočit na italské tanky.
T – 26 italský útok rozbijí a zaženou zbylé Fiaty na útěk.
Dne 1. listopadu 1936 u letiště Getafe provedou T – 26 úspěšný útok a v poledne dostanou rozkaz postupovat k Mostoles, k večeru se T – 26 soustředí východně Leganes kvůli nutným opravám a doplnění PHM a střeliva.
Dne 2. listopadu 1936 ve 12 hodin dostanou T – 26 rozkaz ucpat mezeru vzniklou odchodem republikánů z Mostoles, když na severním okraji města je pak zničen protitankovým dělem Pak 35/36 ráže 37 mm 1 kus T – 26.
Ve španělských materiálech se pak uvádí, že fašisté dne 3. 11. získají první T – 26 jako kořist. Pučisté jsou však z města Mostoles vyhnáni.
Dne 3. listopadu 1936 odpoledne se tanky T – 26 vrací do oblasti Parla Pinto, kde probíhají boje s 20 tančíky Fiat – Ansaldo CV 33/35. Ten samý den také přijede na doplnění celá 1 rota T – 26 z Archemy pod velením D. Pogodina.
Dne 4. listopadu 1936 jsou v protiútoku oblasti Valdemoro zničeny 2 T – 26 a v bojové skupině praporu zde zůstává již jen 16 tanků T – 26.
Další zpráva pak hovoří o tom, že 6. 11. 1936, je v oblasti Villaverde v boji 5 tanků T – 26 pod velením Mjanovského, které podporují jednotky Lístera.
Dne 9. 11. 1936 je zničen 1 tank T – 26 a jeho velitel je zabit. Dne 12. 11. 1936 je při boji u mostu Princesa, zničen další T – 26 a spolu s tankem zahyne i celá jeho posádka. Dne 17. 11. 1936 zůstane v praporu T – 26 jen 6 bojeschopných tanků.
Jednotka Paula Armána svede se svými tanky T – 26 svůj poslední boj u mostu San Fernando v noci ze 17. na 18. 11. 1936. Ráno 18. 11. 1936 jsou zbývající T – 26 převeleny k okraji Madridu do okolí Rilas de Jarma, zde se zbylé T – 26 sloučí s 2. praporem T – 26, kterému velí pozdější plukovník a generál Krivošenko.
Další nasazení čekalo tanky T – 26 až v březnu 1937. Než k němu však došlo, projde republikánské vojsko reorganizací. A tak jejich nasazení je provedeno dne 10. března 1937 u Teruelu, kde 5 tanků T – 26 podporuje XI. brigádu a k XII. Brigádě je dokonce přidělen celý prapor T – 26 (XI. a XII. brigáda jsou mezinárodní brigády, vzniklé koncem října a začátkem listopadu 1936 a ještě o nich bude řeč).
Z nově přišlých dodávek tanků T – 26 ze SSSR jsou vytvořeny nové tankové jednotky.
Dne 11. března 1937 se začne formovat IV. pěší sbor republikánské armády, který se skládá ze 3 divizí pěchoty a je k němu přidělena tanková brigáda pod velením pozdějšího generála Pavlova (často se mu říkalo, že je Guderiánem sovětských tankových vojsk. V chaosu po 22. červnu 1941 je zbaven velení a na přímý rozkaz Stalina zastřelen) viz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1202
Tanková brigáda pod velením Pavlova se skládá ze 2 praporů tanků T – 26. Jednotky jsou nasazeny proti pronikajícím Italům, kteří míří na Madrid. Průzkum Italů tehdy vůbec nezjistil jakou sílu mají jednotky republikánů a to hlavně v letectvu a tancích. Republikáni provedou prudké nálety i přes nepřízeň počasí. Po náletech republikánských letadel pak vyrazí i prapory tanků T – 26 a dne 19. března 1937 hovoří historické prameny o tom, že tanky T – 26 zničily mimo jiné 35 italských tančíků Fiat – Ansaldo CV 33/35 a 10 ukořistili. Když ztráty republikánů činili celkem 7 T – 26 z kterých však jen 4 kusy byly zasaženy palbou. Ale jak se stalo již několikrát, republikánské velení nedokázalo dosažený úspěch rozvinout a tanky se musely vrátit do svých pozic.
Potom v dalších bitvách u Zaragozy mezi 24. srpnem až 9. zářím 1937 se uvádí, že bylo nasazeno 69 tanků T – 26 a potom dokonce mezi 15. prosincem 1937 až 26. únorem 1938 se bojů u Teruel účastní na straně republikánů dokonce 92 tanků T – 26.
Další boje, kterých se tanky T – 26 účastnily v počtu 12 strojů spolu s 129. pěší a 113. pěší brigádou byly u vesnice Zorita na řece Berganes dne 26. března 1938.
Již jsme si řekli, že nasazení tanků T – 26 nebylo pro nacionalisty překvapením (vždyť jim to oznámil sám premiér republikánů). Zpravodajská služba pučistů věděla jak o vykládání tanků v přístavech, tak i o převozu T – 26 do výcvikových prostor.
Je nutno říci, že první nasazení tanků T – 26 bylo velmi slabě organizačně připraveno. V začátcích nikdy nebyl proveden průzkum bojišť, nebyla zajištěna spolupráce s ostatními druhy vojsk, ať již letectvem, nebo pěchotou. Úspěch nasazení tanků T – 26 nepřekvapil jen pučisty, ale překvapil i samotné republikánské velení. Republikánské velení nebylo nikdy připraveno tankový útok T – 26 rozšířit, stejně tak nebylo připraveno ho většinou i zabezpečit. Ztráty tanků T – 26 byly většinou z důvodů chybějící pěchoty, nebo při nuceném návratu. Nasazování tanků většinou probíhalo bez ohledu na terén, který zde byl většinou horský a skalnatý s velkým převýšením. Na tento terén měl tank T – 26 slabý motor a úzké pásy. Jeho pomalý pohyb pak umožňoval nacionalistickým jednotkám soustředit protitankovou palbu na jednotlivé pomalu se pohybující T – 26. Úplně nevyhovující bylo nasazování T – 26 do bojů v městečkách a vesnicích a to zvláště tam, kde byly domy obklopeny kamennými zídkami. Tady stačil vojáček s granátem a se zápalnou láhví s benzínem. Když to hodil na motorový prostor byl konec T – 26. Prostě T – 26 shořel.
Tenký pancíř 13 mm zvláště dobře prostřeloval Pak 35/36 ráže 37 mm, kterých měly nacionalisté velké množství. Německá „Legie Condor“ pak byla dokonce vybavena univerzálním kanónem 88 mm, jehož střelba podporovala pěší nacionalistické jednotky. Účinek tohoto děla, které své kvality dokazovalo celou 2. světovou válku, byl zde ve Španělsku na tank T – 26 přímo zničující.
Další velice nepříjemný poznatek učinily osádky velitelských T – 26. Jejich velká kruhová anténa okolo věže signalizovala již na dálku kde je velitel, který se tak stal cílem č. 1 pro protitankovou palbu. Později byli nuceni velitelé nechat tyto kruhové antény ve Španělsku sundat.
I ve Španělsku měl velký vliv ten fakt, že v SSSR začaly v roce 1937 Stalinovy čistky, které zasáhly velitelský sbor. Stoupl vliv politických komisařů a stoupl i ve Španělsku.
Samotní Španělé v současném hodnocení historických událostí Občanské války na republikánské straně uvádějí přímo paralyzující vliv komisařů na vedení vojenských operací. Úplně nejhorší vliv měl ve Španělsku budoucí náměstek lidového komisaře obrany velitel armády Kulik, který dokázal vytvořit takovou atmosféru, že i postavou obrovský velitel republikánských tankových vojsk, budoucí generál Pavlov, se před ním třásl a tento strach z Kulika v něm zůstal i později.
Byl to právě armádní generál Kulik, který po svém příjezdu do Moskvy podával zprávu o bojích tanků T – 26 ve Španělsku, které hodnotil jako velmi neúspěšné. Kulik vůbec nevzal v úvahu nepříznivé podmínky za kterých byly tanky T – 26 ve Španělsku nasazovány. Jeho zpráva a hodnocení měla přímo zdrcující vliv na vývoj sovětské tankové techniky před 2. světovou válkou.
Kulik tehdy uvedl, že tanky nemohou útočit samostatně, že se hodí jen k podoře pěchoty, že mohou útočit jen v síle roty, nebo maximálně praporu. Jejich využití jinak je vyloučeno.
Co však bylo pro sovětská tanková vojska v letech 1938 až 1940 nejhorší?
Když byl v Stalinových čistkách odstraněn maršál Tuchačevskij, byl na jeho místo jmenován armádní generál Kulik, který svou španělskou zprávu, španělskou myšlenku, začal uskutečňovat.
Nechal rozpustit mechanizované sbory. Všechny plány maršála Tuchačevského okamžitě prohlásil za nepřátelské a okamžitě je rušil. Mezi jinými zrušil již začínající a naběhlou výrobu SU – samohybných děl. V atmosféře strachu ze Stalinových čistek si nedovolil nikdo Kulikovi odporovat, neboť Kulik měl vše pomazáno Stalinem.

V nacionalistické pučistické armádě si tanku T – 26 velice cenili. Pro ilustraci uvádím, že z 12 pancéřových praporů Frankistické armády v roce 1938, tvořily 4 prapory sovětské tanky T – 26 a část tanků BT – 5 s podporou pancéřových automobilů BA – 6. Lehké tanky BT viz od sa58 zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1146
O obrněných automobilech viz sa58 na Palbě zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1499
Když Frankisté ukořistili jakýkoliv tank T – 26 ihned ho, po nezbytné opravě, zařadily do svých tankových jednotek. Dokonce, aby těch kořistních tanků bylo co nejvíce, vydalo velení pučistů nařízení, které slibovalo odměnu 500 peset za ukořistění nebo zničení tanku T – 26. Tanky T – 26 neušly ani pozornosti expertů Německa a Itálie. Historie uvádí, že Italové si jich několik odvezli domů. Dále, že ve Francii zůstalo po pádu Španělské republiky také několik T – 26 a francouzští specialisté je podrobili důkladné technické kontrole

III.díl. Španělsko. Fašismus 1936 až 1939. Č 10.

Vraťme se zpět k ofenzívě povstaleckých jednotek, které ve čtyřech kolonách, když „Pátá kolona“ je čeká v Madridu, táhnou na hlavní město Španělska. Republikánská armáda je svou protiofenzívou zastaví na 2 dny.
Pluky nacionalistických jednotek se přeskupí a ofenzíva znovu nabere tempo. Již večer 1. listopadu 1936 padne město Valdemoro.
Dne 2. listopadu 1936 se v ulicích Madridu objeví plakáty a rozhlas vysílá naléhavou výzvu, cituji:
„Přejeme si z celého srdce, aby Madrid neposkvrnila špinavá bota fašismu. S obranou Madridu je však třeba velmi pospíchat. Za každou minutu, kterou ztratíme, nepřítel získá celou hodinu. Madrid se musí stát neporazitelným, protože taková je vůle jeho mužů a žen. Žádná oběť není dost velká, poslouží-li k obraně Madridu. Každý čin musí mířit jediným směrem – k záchraně města našich srdcí.“

Začíná se rozhoupávat i vláda premiéra Caballera. Do vlády pozve dokonce i anarchisty, z nichž 4 se stanou jejími ministry. Stalo se tak něco nevídaného. Španělská vláda má i anarchistické ministry, když anarchie ze své podstaty je odpůrcem jakékoliv vlády.
Ale tento nový kabinet nezačne šťastně – rozhodne se přesídlit do Valencie.
V ulicích a mezi lidmi v Madridu vůbec, se ozývá, cituji:
„Utekli – oni utekli…? Proč tu naše vláda není s námi?“
Právě v této době přijme povstalecký generál Varela zahraniční novináře, před kterými sebevědomě vyhlašuje, že o výsledku boje o Madrid je vlastně rozhodnuto.
Frankistická vláda jde tak daleko, že již má připraven i slavnostní ceremoniál vstupu do španělské metropole.
Na cestách k Madridu již vyčkávají oddíly Guardie Civil a policie s auty, na které nalepil organizační štáb cedulky s názvy madridských čtvrtí, o které se jednotlivé oddíly budou starat.
Také v povstaleckém štábu již hrabe nádherný bílý hřebec kopyty, je to dar navarrských fašistů.
Generál Mola má na tomto hřebci vtáhnout na hlavní náměstí Puerta del Sol v Madridu.
I generál Franco triumfálně prohlašuje do světa, cituji:
„Dne 7. listopadu 1936 se stanu pánem Madridu!“
Historická literatura spekuluje s tím, zda bylo datum 7. listopadu vybráno náhodně, nebo cílevědomě. Písemnosti okolo generála Franca tvrdí, že to byl pečlivý kalkul, kterým si Franco vybral toto datum po dohodě i se zahraničními spojenci, jako odvetu za VŘSR. Tímto měl porazit komunismus ve Španělsku.

Nyní se trochu vraťme zpět a pohovořme si o tom, co se dělo v Německu v třetí dekádě října 1936 až do ofenzívy na Madrid, která bezprostředně na město začala 6. listopadu 1936.
V alpském sídle Adolfa Hitlera v Berchtesgadenu probíhá dne 24. října 1936 porada Hitlera s italským ministrem zahraničí hrabětem Cianem. Oba se shodnou v tom, že je třeba urychlit porážku španělských republikánů a okamžitě po pádu Madridu uznat oficiálně Francovu vládu.
Němečtí vojenští experti a diplomaté celý říjen pracovali na různých memorandech týkajících se Španělska. Baron Neurath tak může poslat admirálu Canarisovi, šéfovi Abwehru, který právě byl u Franca, směrnici s podmínkami rozšířené intervence Německa. Ve směrnici se říká, cituji:
„1) Německé svazy ve Španělsku se podřídí německému veliteli, který se stane jediným poradcem generála Franca v otázkách německého leteckého sboru a za všechna svá opatření bude osobně odpovídat jen jemu. Navenek se ovšem zcela zachová španělské velení.
2) Všechny německé letecké, protiletecké a spojovací jednotky, jakož i jejich týlové složky, právě se nacházející ve Španělsku, se začlení do německého leteckého sboru, který se vytvoří podle bodu 1).
3) Německé letecké základny budou chráněny dostatečnými pozemními silami, které se k tomuto účelu podle okolností přiměřeně posílí.
4) Plánovitěji a aktivněji se povede válka v pozemních a leteckých operacích, přičemž ve vzájemné součinnosti je třeba urychleně dobýt přístavy, které hrají významnou úlohu pro ruský přísun zbraní a vojáků.
Za předpokladu, že generál Francisco Franco tyto požadavky bez námitek přijme, je možné počítat s výrazným oživením německé pomoci.“
Canarisovi dopis, ke generálu Francovi, přiveze generálporučík Hugo Sperrle, který střídá generála Varlimonta. Generálporučík Hugo Sperrle se ujímá – pod krycím jménem Sander – velení nad budoucím intervenčním sborem známým pod názvem „Legie Condor“.
Caudillo Franco samozřejmě se všemi podmínkami Němců souhlasí a již 1. listopadu 1936 směřují určené německé jednotky do Cádizu…
Tento zárodek a základ pověstné „Legie Condor“, má na samém počátku 6 500 mužů.
Ti jsou rozděleni do několika bojových skupin:
3 letky stíhaček HE 51, 1 letka průzkumných letounů HE 70, 3 letky bombardérů JU 52, spojovací útvar s radiovou, telefonní a zabezpečovací rotou, mechanický park se dvěma dílnami, 3 dopravní roty, 2 čety světlometů, 4 baterie těžkých protiletadlových děl ráže 88 mm a 2 baterie lehkých protiletadlových děl ráže 20 mm.
Došlé posily pak tvořily 2 roty tanků PzKpfw I. A a B, celkem 41 strojů a takzvaná „skupina Nordsee“ s 10 důstojníky a 70 odborníky v oblasti vojenského námořnictva.
Samozřejmě součástí takto vzniklé „Legie Condor“ jsou i ostatní samostatné německé jednotky, které už na Pyrenejském poloostrově operují. S nimi pak má „Legie Condor“ již i tak více jak dvě desítky tisíc mužů (později se rozroste na více než 50 000 mužů).
. Je tedy jasné, že generálporučík Sperrle může před ofenzívou disponovat dosti velkou útočnou silou.
Přilétávající letadla se zastaví nejprve v Seville a odtud startují na polní základny nedaleko fronty. Tam také odjíždějí tanky, dělostřelecké baterie a týlové útvary.
Generálporučík Sperrle, nyní „jediný poradce generála Franca v otázkách německého leteckého sboru“, tak začíná studovat zpravodajské informace a čerstvé zprávy z fronty.
V nejnovějších zprávách se dozvídá, že, cituji:
„Úderné oddíly dobyly Gefate a pronikly do horního Carabanchelu, což je 5 km od Madridu. Těžké boje jsou u Villa Verde, v prostoru Pinta a na estramadurské cestě…“
Generálporučík Sperrle (51 let), rodák z Ludwigsburgu, byl zkušený voják, který předtím zastával funkci velitele mnichovského leteckého okruhu. Po analýze situace a všech dostupných zpráv vydává svůj první operační rozkaz, cituji:
„Důkladný vzdušný průzkum třetího pásma nepřátelské obrany… Získat absolutní leteckou převahu nad Madridem… Neustálé nálety… Koncentrovaný útok 6. listopadu 1936 od rozednění…“
Generál měl v té době takové informace od svých spolupracovníků a rozvědky, že mělo jít v podstatě jen o velké cvičení v polních podmínkách. Vše mělo být bez rizika, že by se jeho stíhacím a bombardovacím eskadrám mohlo cokoli postavit do cesty.
Byla to mýlka!!!
Německá rozvědka a vzdušný průzkum se musely ještě moc učit. Chybné kalkulace platily krví…
Ona totiž již 2. listopadu 1936 zakotvila v Cartageně sovětská loď Kursk.
A jaký byl její náklad?
Bylo to 30 stíhaček, dvojplošníků I 15 s konstrukční dílny N. N. Polikarpova.
Odborné články o těchto letounech viz od sa58 zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2333
a zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2342
Letouny byly vyloženy v noci a mechanici je dávali dohromady ve dne i v noci bez přestávky, pokud nebyly letouny smontovány a i poslední letoun odzkoušen.
Na základnu přijel velitel republikánských vzdušných sil Ignacio Hidalgo de Cisneros a sovětský přidělenec mu představí sovětské piloty. Jsou to ti dobrovolníci, kteří se potkali s tankisty a také oni přecházejí pod španělské velení. Již 5. listopadu 1936 zasednou za řídící páky svých letadel a naberou kurs na Alcalá de Henares. Letiště je zhruba 25 km východně od Madridu a přesun proběhne bez problémů, aniž jej zaznamená španělská pučistická, stejně jako německá a italská rozvědka. Ještě večer 5. listopadu 1936 se všichni piloti seznámí se situací a připravují se na svůj první bojový let.
Ráno 6. listopadu 1936 se k Madridu blíží svazy německých bombardovacích letounů JU 52, které doprovází italské stíhačky Fiat C.R. 32. Letouny letí bezstarostně, v sevřené formaci, řeklo by se na přehlídku. Ulice Madridu se vyprázdní a jen několik málo minut a letouny začnou shazovat své bomby.
Náhle se z oblohy ozve rachot kulometů a k zemi se řítí první JU 52. Pyšná sestava bombardérů se rychle rozpadá. V oblacích jsou vidět nějaká neznámá letadla, nezvyklých tvarů, v převratech a spirálách a ostrých zatáčkách. Madriďané vycházejí do ulic a pozorují to dramatické divadlo. Během chvíle hoří další 4 bombardéry JU 52 a ostatní bombardéry, aniž by shodily bomby, se snaží uniknout směrem ke svým letištím.
Stíhací Fiaty C.R. 32 jsou tak překvapeny, že se ani nesnaží neznámé stíhačky napadat a bezhlavě mizí.
Ano, byly to I 15 pilotované sovětskými piloty, kteří dne 6. listopadu 1936 vyženou z madridského nebe bezstarostné německé a italské piloty.
Německá „Legie Condor“ ten den ztratí nad Madridem 9 JU 52 a neshodí přitom ani jedinou bombu.
Když se bez pohromy vrátí sovětští piloti na svou leteckou základnu, vítá je tam spousta telefonátů od vděčných Madriďanů.
Od 6. listopadu 1936 se poměr sil ve vzdušném prostoru okolo Madridu změnil.
Ovšem situace na pozemní frontě zůstává pro republiku nadále těžká a stále se zhoršuje.
O samotných pozemních bojích a obraně Madridu si řekneme později.
Nyní budeme věnovat jeden článek leteckým esům Španělské občanské války 1936 až 1939. A to, jak na republikánské straně ( španělští a mezinárodní piloti), tak na pučistické straně ( španělští, němečtí a italští piloti).

III.díl. Španělsko. Fašismus 1936 až 1939. Č 11.

Španělsko a jeho „bratrovražedná“ Občanská válka 1936 až 1939 byla také velkou předehrou k 2. světové válce v oblasti letectví. Velmoci, jako bylo Německo, Itálie a SSSR si zde zkoušely svou leteckou techniku jak stíhací, tak bombardovací, přepravní i spojovací. Ve Španělsku se zrodilo mnoho leteckých es, která také potom svá skóre zvyšovala v 2. světové válce. Ale také mnoho pilotů španělských a to republikánských se účastnilo bojů v SSSR na straně Sovětů, stejně jako někteří piloti pučistů se pak účastnili války v SSSR na straně Němců, nebo přímo jako podpora známé španělské „Modré divize“. Bojovali zde i dobrovolníci z mnoha zemí světa – Francie, Bulharska, Velké Británie, Jugoslávie, USA, Československa, Rakouska a dalších zemí.
Pan Tomáš Polák v Aero Plastic Kits Revue číslo 43/95 a 44/95 popsal a do tabulek seřadil letecká esa Španělské občanské války. Prohlídl jsem i dalších několik polských časopisů a další prameny a zjistil jsem, že čísla a fakta jsou podobná, nebo úplně stejná. Pokusím se zde volně držet pana Tomáše Poláka, a svými slovy tato stejná historická fakta zde popsat.
Důležitým a zajímavým faktem je, že z důstojníků a jednotek, které zůstali věrné vládě „Lidové fronty“ Španělské republiky bylo nejvíce z pozemního vojska.
Naopak k pučistům generála Franca se přidalo nejvíce důstojníků z letectva a námořnictva.
Na samém počátku Občanské války používají obě strany především francouzskou techniku, kterou mělo Španělsko jako stát ve své výzbroji.
Teprve později nakupuje republikánská vláda letadla kde se dá. Její výzbroj je pestrá. Ve stíhacích jednotkách se objevují letouny Hawker Fury, Dewoitine 371, Dewoitine 510 a dokonce se tam objeví i československý Letov Š-231. A jak víme tak od 2. listopadu 1936 začíná španělské republikánské letectvo používat dvojplošník I 15. Později dodá SSSR dolnokřídlý jednoplošník I 16. Pro I 15 se ve Španělsku používal název „Chatos“ a pro I 16 používali republikáni název „Mosca“, ale více se vžil název, který používali pučisté pro I 16 – „Rata“.
První sestřel letounu na španělském nebi provedl republikánský pilot Manuel Gascón Briega, velitel 11. Grupo de Caza, který 20. července 1936 sestřelí pučistický Breguet XIX.




U pučistů zaznamená první sestřel Narciso Bermódes de Castro, jehož první ze 4 sestřelů je letoun Nieuport-Delage 52, který sestřelí 23. července 1936.
Nejúspěšnějším pilotem Frankistických nacionalistických leteckých sil, který létal na NID 52 a byl jako první eso, je Capitan Miguel Guerrero Garcia, jehož první obětí je 25. července 1936 Dornier „Wal“. Již několik dní na to, tedy 29. července 1936 sestřelí nad Grenadou Vickers Vildebeest. Ten samý stroj pak sestřelí i 31. července a 1. srpna 1936 sundá Breguet XIX. Létá potom na italském Fiatu C. R. 32 a dalšími jeho oběťmi jsou sovětské stíhačky I 15, I 16 a bombardéry R-5. Svou kariéru ukončí Garcia s 13 sestřely na kontě. Není tedy tím nej u nacionalistů.
Tím úplně nejúspěšnějším pilotem a největším esem ve Španělské občanské válce byl komandante Joaquin Garcia Morato (y Castano), se 40 sestřely. Své první vítězství získá na NID 52, když 12. srpna 1936 sestřelí 1 ze 3 Vildebeestů, se kterými se utkal nad Antequerou (sám proti třem). Pak přejde na německý HE 51, a 18. srpna 1936 sestřelí republikánský NID 52 a Potez 540. Dne 2. září 1936 sestřelí další NID 52. Morato je pak poslán na zkušenou k italské jednotce, která létala na letounech Fiat C. R. 32, kde již v pátek 11. září 1936 dosahuje svého 5 vítězství, když je jeho obětí opět NID 52.
Když se vrátí ze své stáže u Italů, vybere si 2 piloty – Julia Salvador Diaz-Benjumeu a Angela Salas Larrazabala – a utvoří společně s nimi tříčlennou „Patrulla Azul“, která se stane postrachem republikánských pilotů. V následujících dnech pak sestřelí dalších 6 letadel a když 5. listopadu 1936 sundá 1 Potez 540 je to jeho 12 vítězství. Další obětí je I 15 „Chatos“. Dne 3. ledna 1937 pak sestřelí 2 bombardéry SB-2. Celkem do 1. srpna 1937 sestřelí dalších 10 letadel a to již má na svém skóre 27 sestřelů. Velení španělských pučistických sil pak pouští Garcia Morato stále méně do vzduchu. Ten však čeká na každou příležitost, aby mohl bojovat. Morato vyzkouší mnoho typů letadel, která přichází z Německa, včetně těch nejmodernějších té doby He 112, Bf 109B, He 111 a Do-17. Vítězství však především získává na italském Fiatu C. R. 32 a do poloviny roku 1938 přidá na své konto dalších 5 sestřelů. Začátkem října 1938 sestřelí další 4 stíhačky, ale po jednom ze soubojů nad řekou Ebro je dne 3. října1938 nucen nouzově přistát.
Moratovým nejúspěšnějším dnem je 24. prosinec 1938, kdy sestřelí 3 Polikarpovy R 5. Jeho posledním – 40 vítězstvím – je stíhačka I 15, kterou sestřelí 19. ledna 1939.
Letec Joaguin Garcia-Morato y Castano se zabije po skončení bojů Občanské války, když 3. dubna 1939 předvádí kameramanům aktualit své akrobatické kousky.
Z velkým odstupem za Moratem byl komandante Julio Salvador Diaz Benjumea se svými 23 sestřely.
Benjumea své první vítězství získá 18. srpna 1936. Když svou činnost ukončí „Patrulla Azul“, slouží Benjumea v Grupo 2-G-3, kde létá na Fiat C. R. 32. V době bojů na řece Ebro, na podzim 3. října 1938 ho sestřelí republikánské eso capitán Francisco Meroňo Pellicer. Benjumea končí v zajetí, ale to již má na kontě 23 sestřelů.
Capitán Manuel Vaskuez Segastizábal se konce války nedožil – byl zabit při leteckém souboji dne 23. ledna 1939. Segastizábal měl ve 40 soubojích 21 a 1/3 přiznaných sestřelů. Létal zprvu na He 51, v červnu 1937 je převelen k Grupo 2-G-3, kde prokazuje své pilotní a střelecké umění.
Celkově v řadách španělského nacionalistického letectva vyroste 20 pilotů, kteří sestřelí 5 a více republikánských letadel (esa označována od 5 sestřelů). Mezi esa nacionalistického letectva patřil také belgický hrabě Rudolph de Hemricourd de Grunne, kterému je přiznáno 10 sestřelů jistých a 4 pravděpodobné.




Než byl tento belgický dobrovolník přeložen k stíhací Grupo 2-G-3 létal u průzkumných jednotek. Své 1 vítězství získal na Fiat C. R. 32 14. srpna 1938, když sestřelí I 16 „Rata“. Za 2 týdny pak 1. září 1938 sundá z nebe Grumman Doplhin. V bitvě na řece Ebro sestřelí pan hrabě dne 22. září 1938 1 I 15 a 1 I 16. Přidává k tomu dne 2. října 1938 I 16 a 3. října další I 16. Dne 2. listopadu 1938 sundá z oblohy I 15 a 3. listopadu další I 15. Dne 12. listopadu 1938 sestřeluje I 16 a skóre uzavírá 2. ledna 1939 sestřelem I 15.
Pozorný čtenář si všiml, že mnoho es vyrostlo právě v Grupo 2-G-3, o čemž svědčí následující tabulka:

Nejúspěšnější piloti nacionalistického letectva generála Franca:

Jméno…………………………………….Jednotka………………Počet sestřelů
Joaguin Garcia Morato………………...2-G-3, 3-G-3……………….40
Julio Salvador Díaz-Benjumea……………..2-G-3…………………..23
Manuel Vázguez Sagastizábal……………...2-G-3…………………..21 a 1/3
Arístides Garcia López…………………2-G-3, 8-E-3……………….17
Ángel Salas Larrazábal……………………...2-G-3………………….16 a 1/3
Miguel Guerrero García……………………..2-G-3………………….13
Miguel Garcia Pardo……………………2-G-3, 5-G-5………………12
Joaguín Velasco Fernández Nespral………...3-G-3………………….11
Carlos Bayo Alessandri……………………...2-G-3…………………11
Rudolph Henricourd de Grunne……………..2-G-3…………………10
Javier Allende Isasi………………………….2-G-3…………………..7
Emilio O’Connor Valdivielso……………….3-G-3…………………..6
José Larios Fernándes……………………….3-G-3…………………..6
Javiér Murcia Rubio……………………2-G-3, 3-G-3………………..5
Jorge Muntadas Claramont……………..2-G-3, 8-E-3………………..5
Rafael Simón García…………………………2-G-3………………….5
Abundio Cesteros García…………………….2-G-3………………….5
Antonio Manrique Carrido…………………..2-G-3………………….5
Luis Alcocer Moreno-Abellá………………...2-G-3…………………5

První jednotkou stíhacích pilotů Luftwafe, kteří zasáhly do bojů na španělském nebi byli členové roje Eberhardt. Jejich velitelem, jak napovídá označení, byl Oblt. Kraft Eberhardt, když na pozicích wingmanů mu sekundovali Oblt. Herwig Knüppl a Oblt. Hannes Trautloft. Tento roj byl vyzbrojen letouny Heinkel He 51 a svého prvního vítězství dosáhl 2. srpna 1936, kdy její velitel a také Hannes Trautloft sestřelí každý po jednom Breguetu XIX. Ale prvním esem se stane Oblt. Herwig Knüppel, jehož první obětí je také Breguet XIX., kterého Knüppel sestřelí 26. srpna 1936. Další den sestřelí Knüppel letoun o němž se prameny liší, z největší pravděpodobností jde o Nieport NID 52, který pilotoval Angličan Cartwrightem, jiné prameny mu přisuzují sestřel Nieportu LN 46. V neděli 30. srpna sestřelí Knüppel bombardér Potez 540 a v září sestřelí další 3 letouny. V této době již velí roji místo padlého Eberhardta, který padl v boji nad Madridem dne 13. září 1936, když již měl na kontě 7 sestřelů.
Knüppel pak jako velitel Jagdstaffel „Legion Condor“ sestřeluje 13. listopadu 1936 1 I 15. Poslední jeho obětí je bombardér SB 2, který sundal 12. prosince 1936.
V roce 1937 dostávají stíhací letky „Legion Condor“ dolnokřídlé jednoplošníky Messerschimitt Bf 109B. Na nich se prvním esem stává Uffz. Peter Boddem z 2. Staffel J/88. Jeho první obětí se stane dne 12. července 1937 I 16 a další den pak sundá I 15 pilotovaný Američanem Heroldem Dahlem. Potom pátý sestřel dosahuje 13. srpna 1937 a již za dalších 5 dní má na kontě 8 vítězství a jeho poslední obětí je pak dvouplošník I 15 19. září 1937. Boddem dosahuje 10 sestřelů, vesměs jde o I 16, také 2 I 15 a 1 SB 2. Po svém návratu do Německa se Boddem dne 29. března 1939 zabije při havárii na Ju 52/3m.
Výkon Boddema překoná Hptm Harro Harder velitel 1. Staffel J/88. Ten 13. října 1937 nejdříve rekord Boddema vyrovná a 5. prosince 1937 jej sestřelením I 15 překoná. Za 2 týdny na to opouští španělské bojiště, aby se sem v květnu 1938 vrátil k otestování He 112V-9 v bojových podmínkách. Ovšem tím nejúspěšnějším německým vojenským pilotem na španělském nebi byl Oblt. Werner Mölders velitel 3. Staffel J/88. Nejdříve létal na He 51 a později byla jeho letka přezbrojena na novější Bf 109C. Jako první Mölders sundal dne 15. července 1938 I 15, 17. července další I 15 a 19. července sestřeluje I 16 „Ratu“. Dne 23. srpna 1938 poprvé posílá k zemi SB-2 nazývané „Kaťuška“. Potom odpoledne 9. září 1938 sestřeluje nad Flix další I 16, které sestřeluje také 13. září 1938. Své poslední 2 sestřely dosahuje 15. října 1938, když pošle k zemi 2 I 16 „Rata“. Se 14 sestřely se stává největším esem „Legie Condor“.

Stíhací esa „Legie Condor“:

Jméno…………………………………………..počet sestřelů

Hptm. Werner Möldes…………………………14
Hptm. Wolfgang Schellmann………………….12
Hptm. Harro Harder……………………………11
Leut. Peter Boddem……………………………10
Oblt. Otto Bertrám……………………………...9
Oblt. Wilhelm Ensslen………………………….9
Leut. Herbert Ihlefeld…………………………..9
Oblt. Walter Oesau…………………………….9
Leut. Reinhardt Seiler…………………………9
Hptm. Herwig Knüppel……………………….8
Oblt. Hans-Karl Mayer………………………..8
Oblt. Wilhelm Balthasar………………………7
Oblt. Kraft Eberhardt………………………….7
Hptm. Walter Grabmann……………………...7
Oblt. Horst Tietzen……………………………7
Oblt. Rolf Pingel………………………………6
Uffz. Kurt Rochel……………………………..6
Uffz. Herbert Schob…………………………..6
Uffz. Georg Braunshirn……………………….5
Hptm. Gotthard Handrick……………………..5
Hptm. Ottheinrich von Houwald……………...5
Leut. Wolfgang Lippert………………………5
Hptm. Günther Lützow……………………….5
Hptm. Joachim Schlichting…………………...5
Uffz. Willy Szuggar…………………………..5

U italské Aviazione Legionaria je situace mnohem složitější. Italové totiž oficiálně nepřiznávali sestřely jednotlivým pilotům, ale přiznávali je pouze jednotkám. Přesto se podařilo historicky vystopovat několik italských es.
Jedním z prvních italských es je Teniente Giuseppe Cenni (známý pod jménem Teniente Stella), který dosáhl 7 sestřelů, když dokonce 3 z nich provede jednoho prosincového dne roku 1936 na svém Fiat C. R. 32. Po těchto 3 sestřelech a 7 celkem je nucen své letadlo opustit na padáku a je republikány zajat.
Jedním ze 2 nejlepších Italů (15 sestřelů) je ve Španělské občanské válce Sergento Adriano Mantelli, který dne 3. listopadu 1936 sestřelí bombardér SB 2 a je tak prvním Italem, kterému se takovýto husarský kousek podařil. V průběhu bojů jeho počet 15 sestřelů vyrovná Maggiore Mario Bonzano. Ten začínal svou kariéru v Etiopii a ve Španělsku velí Squadriglii známé jako „Asso di Bastoni“. Létá na Fiatu C. R. 32 a později velí jednotce, která byla vyzbrojena dolnokřídlými jednoplošnými stíhačkami Fiat G 50 Freccia (celkem jich bylo ve Španělsku 12 ks., do bojů se již nedostaly, spíše prováděly hlídkovou činnost).
Dalším úspěšným Italem, který do bojů zasáhl již v roce 1936 byl Capitano Corrado Ricci. Ten svého prvního sestřelu dosahuje nad Madridem dne 13. listopadu 1936. Nejúspěšnějším dnem Capitano Ricci je 6. červen 1937, kdy dosáhne 3 sestřely. Jeho konečné skóre se vyjadřuje čísly 10 až 12.
Zvláštní pozornost je asi možno věnovat italskému pilotu Magiorre Ernesto Bottovi. Ten létal u 32a Squadrigili a 6. srpna 1937 sestřelí 2 letouny I 16. Smutným se pro něho stává den 12. října 1937, kdy sice sestřelí 1 I 15, ale pak je jeho Fiat také zasažen a granát Bottovi roztříští nohu. S roztříštěnou nohou ještě přistane na vlastním letišti a lékaři mu musí zraněnou nohu amputovat. Když dostane protézu vrátí se zpět ke své jednotce a pokračuje v boji. Jeho jednotka na počest svého velitele přijme název „Gamba di Ferro“ (Železná noha). Rozmezí počtu sestřelů Ernesto Botty se pohybuje mezi 6 až 7 sestřely.
Z italských pramenů (je jich velmi málo) plyne, že 12 italských pilotů sestřelilo alespoň 5 letounů.

Stíhací esa Aviazione Legionaria:

Jméno…………………………………počet sestřelů

Maggiore Mario Bonzana……………..15
Sergente Adriano Monteli…………….15
Capitano Corrado Ricci……………….10 (12)
Maggiore Guido Nobili……………….10
Teniente Guiseppe Cenni………………7
Maggiore Ernesto Botto………………..6 (7)
Colonello Riccardo Emo Seidl…………6
Capitano Enrico Degl‘ Incerti………….5
Teniente Giuseppe Baylon……………..5
Capitano Aldo Remontino……………..5
Arrigo Tessari…………………………..5
Nicola Zotti……………………………..5.

III.díl. Španělsko. Fašismus 1936 až 1939. Č 12.

Hledání italských es bylo těžké, ale hledání solidních podkladů o esech republikánského letectva je ještě těžší. Vysvětlení je nasnadě – byla to strana poražená, strana, která se bránila. Záznamy se povětšinou ztratily, nebo byly zničeny.
První kdo přijde španělským republikánským pilotům na pomoc jsou Francouzi, kteří se zařadí do „Escuadra Espaňa“, která vzniká na popud francouzského spisovatele André Malreauxe. Tak jako francouzští piloti přichází i piloti jiných národností. Buď je to z touhy po dobrodružství, nebo pro peníze a samozřejmě také někteří i z politického přesvědčení.
Velitel republikánského letectva Hidalgo Cisneros tak velí mužům z mnoha zemí.
Přichází i piloti z Československa. Například je to Rudolf Bolfík, Jan Ferák, Karel Gubula, Rudolf John, Karel Kříž, Zdeněk Taláš a Karel Vejvoda. Z nejznámějších a nejúspěšnějších československých pilotů je to Jan Ferák, který se umístí mezi mezinárodními piloty na 3 místě se 7 sestřely. Ve Španělsku bojuje od podzimu 1936. Létá mimo jiné na letounech Dewotine D. 510, SB – 2 a I 16. V roce 1965 v časopise Letectví + kosmonautika píše, že sestřelil 4. listopadu 1936 2 Fiaty C. R. 32 a 1 Heinkel He 51. Později sestřelil na D. 510 ještě 1 He 51, další sestřely získal na I 16 „Rata“ (republikánská „Mosca“) až v únoru 1938. To již měl hodnost Capitan. Jednou z jeho obětí byl i Bf 109B a 19. února 1938 sestřelí 2 letouny Heinkela a 1 Caproni. Jan Ferák byl sám několikrát sestřelen. Z bombardovacího náletu 31. května 1937 se nevrátil a byl zajat – proto ta přestávka. Později, byl spolu s dalšími zajatci, 19. srpna 1937 vyměněn za piloty, kteří padli do republikánského zajetí.
Osud Jana Feráka zde na Palbě popisuje sa58, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1680
Abel Guides byl nejúspěšnějším francouzským dobrovolníkem, který si připsal na své konto 11 sestřelů. Šest jeho obětí byly stíhači a k nim přidal 5 bombardérů. Francouz Rayneau měl na svém kontě 5 vítězství. Další z Francouzů, Jean Darre měl 4 sestřely. O něm se říkalo, že v 1. světové válce dosáhl 5 vítězství, která však nebyla oficiálně potvrzena.
Darre a Guinet byli prvními Francouzi ve Španělské občanské válce, kteří dosáhli sestřelu, když v pátek 14. srpna 1936 sestřelí každý po jednom letounu Breguet XIX.
Mezi republikánskými piloty bojovali také Američané. Někteří z nich sloužili v letce, které velel Andrés Garcia La Calle. Mezi nimi byl jedničkou Teniente Frank G. Tinker, který přišel do Španělska koncem roku 1936.




Po přeškolení na stíhačky I 15 je poslán do Guadalajary k 1. a escuadrilas. Zde sestřelí 14. března 1937 svého prvního Fiata C. R. 32, když dalšího sestřelí 20. března a poslední úspěch na I 15 zaznamenává 17. dubna 1937, když jeho obětí je tentokrát He 51. Dne 30. května 1937 je převelen k jednotce vyzbrojené I 16, která má základnu na letišti Alcará. Po velice krátkém přeškolení (z dvojplošníku na jednoplošník za 3 dny) tam již 2. června 1937 sestřeluje další Fiat C. R. 32. Svůj sestřel číslo 5 získá 16. června 1937 nad Huescou, když se po jeho přesné střelbě zřítí další Fiat C. R. 32. Jeho jednotka pak bojuje v červenci u Brunete, kde jsou jejich protivníky tehdy nové Bf 109B. Tinker si zde nárokuje sestřel jednoho z nich. Dne 13. července 1937 sestřelí letadlo pilotované Fw. G. Hönnesem, který při tom zahyne. V sobotu 17. července hlásí sestřel dalšího Bf 109B a příští den posílá k zemi pro změnu Fiat C. R. 32. Svou bojovou kariéru ve Španělsku končí Tinker s 8 sestřely dne 29. července 1937.
Dalším úspěšným Američanem je Orrin Bell, který má na kontě sestřel 7 ks He 51, ale informace o něm jsou velice kusé. Již více známo je o Albertu J. „Ajax“ („krycí jméno“) Baumlerovi, který se narodil 17. dubna 1914 v Bayonne stát New Jersey a po příchodu do Španělska je také poslán k letce, které velí také Garcia La Calle. Tady dosahuje 3 sestřely jisté a 1 pravděpodobný. Je také jako Tinker převelen a přeškolen na I 16 a u Brenete sestřeluje jistě 2 He 51, kromě toho získá ještě 1 pravděpodobný sestřel. Posledním americkým esem války ve Španělsku je James Peck, který na aragonské frontě sestřelí 3 He 51 a 2 Fiat C. R. 32.
Z jugoslávských pilotů, kteří přišli na pomoc Španělské republice je nejúspěšnější Božko Petrovič, který se narodil 7. dubna 1911 v Beloj Palanci a v roce 1935 absolvuje pilotní výcvik. Hranice Španělska překračuje 25. prosince 1936 a nejprve slouží v Escuadra Espaňa. V červnu 1937 je poslán k letce, které velí sovětský pilot Ivan Jeremenko. V červenci 1937 již bojuje pod velením Leonida Ribkina, který vystřídá Jeremenka na postu velitele. Dle sovětských pramenů má Petrovič na kontě mimo jiné 1 Do 17, 1 He 111 a 1 Bf 109 sestřelený 8. července 1937. Svůj poslední 7 sestřel získá 12. července 1937 nad Madridem, kde se jeho obětí stane Fiat C. R. 32 a krátce nato je Petrovič sestřelen a zabit. Některé z jeho sestřelů jsou dosaženy se spoluprací s dalšími piloty. Z dalších Jugoslávců, kteří ve Španělsku létali, je ještě znám Josip Křižaj, který zaznamená 3 sestřely.

Nejúspěšnější mezinárodní dobrovolníci:

Jméno………………………………...stát…………………………počet sestřelů

Abel Guides………………………….Francie…………………………11
Frank G. Tinker……………………...USA……………………………..8
Jan Ferák……………………………..Československo………………...7
Božko Petrovič……………………….Jugoslávie………………………7
Orrin D. Bell…………………………USA…………………………….7
Rayneau ……………………………..Francie………………………….5
Albert Baumler………………………USA…………………………….5
James Peck…………………………...USA……………………………5

O prvním republikánském sestřelu jsme již říkali, že jej dosáhl Manuel Gascon Briga, velitel 11. Grupo de Caza, když již 20. července 1936 sestřelí Breguet XIX. Další sestřel hlásí hned 22. července 1936 Roberto Alonzo Santamaria, který sundá dalšího Bregueta XIX. Později se však Santamaria zabije při letecké havárii pro technickou závadu. Jedním z prvních es Španělské republiky, který padne v boji u Vizcaya dne 23. dubna 1937 je Felipo del Río Crespo. V době své smrti již měl na kontě 7 sestřelů. Další eso s 5 sestřely, který padne v létě 1937 v bojích na Aragonské frontě je Rafael Magrina Vidal. Ten předtím bojoval nad Asturií, kde sestřelil 3 letouny pučistů, kterými byly 18. června 1937 2 Fiaty C. R. 32 a 1 He 51 a dne 16. srpna 1937 po sestřelu bombardéru S. M. 81 a stíhačky Bf 109B je sám sestřelen a zabit.
Jedním z nejznámějších leteckých es Španělské republiky je Andrés Garcia La Calle. Ten svou válečnou kariéru začíná jako Sergento u Grupo de Caza 11 na základně Getafe. První sestřel zaznamená 21. července 1936 a začátkem září 1936 je povýšen do hodnosti Alfréz. Dne 1. února 1937 je jmenován velitele Escuadrilly vyzbrojené I 15 „Chatos“ a je povýšen do hodnosti Capitan. To již má přiznaných 11 sestřelů, když je z největší pravděpodobností dosahuje sám. V listopadu 1938 dostává hodnost Mayor a následující měsíc je jmenován posledním velitelem Escuadrony de Caza.
Mezi republikánskými piloty je několik dalších pilotů, kteří mají na svém kontě nejméně 10 vítězství. Jedním z nich je Miguel Zambudio Martínez, který v roce 1937 sloužil v Escuadrile, které velel Juan Comaz Borrás. Martínez létal na I 15 a v bojích u Teruelu 16. prosince 1937 sestřelí Fiat C. R. 32 a v roce 1938 je jmenován velitelem 3a Escuadrilla vyzbrojené I 15 „Chatos“. Dne 14. srpna 1938 si připisuje na konto 1 Fiat C. R. 32 a v listopadu se stává velitelem Grupo de Caza 26.
Bývalý student madridské Vysoké školy technické José-Maria Bravo Fernandéz létal na I 16 u 1a Escuadrilla. Ten v neděli 5. září 1937 sestřeluje Fiat C. R. 32 a koncem září 1938 dalšího. V březnu 1938 je povýšen do hodnosti Teniente a od dubna 1938 velí 3a Escuadrille. Již 31. května 1938 je povýšen do hodnosti Capitan. Dalším úspěšným pilotem, který létal na I 16 „Mosca“, „Rata“ byl Manuel Zarauza Claver, který měl také nejméně 10 sestřelů na svém kontě. Začínal na I 15, ale většinu úspěchu získal na I 16 „Rata“. Dne 27. září 1937 je povýšen do hodnosti Teniente a příští měsíc se stává velitelem 4a Escuadrilla vyzbrojené I 16. V některých sovětských pramenech se píše, že měl 30 vítězství, ale v tomto počtu jsou započítány i sestřely se spoluúčastí, ale také zřejmě sestřely, které Zarauza Claver dosahuje v době Velké vlastenecké války v řadách sovětského letectva. Podle stejných pramenů, tedy sovětských, se na Aragonské frontě dne 26. března 1937 podílí na sestřelení He 111 a v lednu 1938 v bojích u Teruelu sestřeluje Bf 109. Koncem března 1938 sestřeluje JU 87. Do hodnosti Capitan je povýšen 11. března 1938 a v červenci 1938 se stává velitelem Grupo de Caza 21. Dne 21. srpna 1938 sestřelí další Bf 109 a koncem roku 1938 je opět povýšen (Mayor).
Posledním republikánským pilotem, který má 10 sestřelů je Emilio Ramirez Bravo. Mimo těchto pilotů se objevují, hlavně v literatuře SSSR jména dalších španělských pilotů. Bohužel ze zmíněných pramenů není zřejmé zda se jedná o skóre dosažené ve Španělsku, nebo jsou započítány i sestřely z bojů na Východní frontě v době 2. světové války. Totiž války na Východní frontě se účastní nemálo Španělů, kteří sloužili v republikánském letectvu. Například Teniente Vicente Beltrama s 20 sestřely, kde je otázkou, kolik získal sám, kolik ve spolupráci, a kolik ve dvou válečných konfliktech. Další eso je kapitán Antonio Arias, který se jako 22. letý v roce 1937 vrátí ze SSSR, kde absolvuje Kirivabadské letecké učiliště a létá na I 16 u 1a Escuadrilly. Na Aragonské frontě 26. srpna 1937 se podílí na sestřelení He 111 a 2. září sestřelí Fiat C. R. 32 a další sestřel se spoluúčastí dosahuje 5. září 1937 a na konci září sestřeluje další Fiat C. R. 32. V prosinci je převelen k 4a Escuadrille a u Madridu se 4. ledna 1938 podílí na sestřelení Bf 109. Pak jižně od Teruelu sundá 5. února 1938 další Bf 109 a ještě tady sestřeluje 1 stíhačku. Další Bf 109 posílá k zemi 29. dubna a 13. května své konto rozšíří o Fiat C. R. 32. V červnu 1938 ve spolupráci sundá Do 17 a 6. července Fiat C. R. 32. To je již velitelem 4a Escuadrilly. V srpnových bojích sestřelí 3 Bf 109B, je to 13., 21. a 31. srpna 1938. Svůj poslední letoun má se spoluúčastí a celkově je mu přiznáno 25 vítězství ( ale sovětskými historickými prameny).
Celkem 21 sestřelů je přisuzováno Leopoldu Morqillas Rubiovi, který létal na I 15. Bojoval u Bilbaa a 15. května tady sestřelí Bf 109B, když v pátek 18. června 1937 na svoje konto 1 Ju 52 a pak je poslán na Aragonskou frontu. V polovině prosince 1937 se stane velitelem 2a Escuadrilly a poté bojuje u Teruelu a Valencie. Svou kariéru Rubio zakončuje na Východní frontě.
Nejméně 5 sestřelů je připisováno pilotovi I 16 „Rata“, „Mosca“ veliteli 3a Escuadrilly Francisco Tarazona Toránovi když 2 sestřely provede 12. října 1937 a 14. srpna 1938. Ten první je Bf 109B a druhý Fiat C. R. 32. Také Julio Pereiro ze 4a Escuadrilly sestřelí 5 letounů a pak se stane velitelem 5a Escuadrilly. S 5 sestřely končí svou bojovou činnost na španělském nebi i Francisco Meroňo Pellicer, který se narodil roku 1917. V 19. letech se dobrovolně přihlásil k letectvu a v roce 1937 absolvuje výcvik v SSSR. Jednou z jeho 5 obětí je Julio Salvador Diaz Benjumea z pučistické Escuadrilla de Caza 1-E-3, kterého sestřelí 3. října 1938. V závěru Občanské války se Meroňo Pelicer stane velitelem 6a Escuadrilly a je povýšen do hodnosti Capitan. Dalším republikánským esem je Salino Cortizo ze 4a Escuadrilly, který létal na I 15. dne 4. ledna 1938 sestřeluje sám Fiat C. R. 32 a ve spolupráci s 2 piloty sestřelí Bf 109. V lednu 1938 ještě přidá na své konto další Fiat C. R. 32. Začátkem léta sestřelí dalšího Fiata C. R. 32 a pak další 2 Bf 109 ve spolupráci s piloty Roje, což se stane 13. června a 8. srpna 1938. dne 4. října 1938 už sám sundá Bf 109, který pilotoval Otto Bertram. Pravděpodobně poslední vítězství dosahuje 31. prosince 1938, když sestřelí 1 Fiat C. R. 32 a 1 Bf 109. V lednu 1939 padne na poli slávy a cti.

Nejúspěšnější stíhací piloti Španělské republiky – dle historických pramenů západu – nikoliv dle SSSR:

Jméno………………………………………jednotka……………………počet sestřelů

Mayor Leopoldo Morguilas Rubio…………3a Escuadrilla………………21
Capitano Antonio Arias…………………….4a Escuadrilla………………15
Mayor Andreas Garcia La Calle…………...11o Gruppo…………………11
Mayor Manuel Zarauza Claver…………….11o Gruppo…………………11
Capitano José M. Bravo Fernandez………..21o Gruppo…………………10
Emilio Ramírez Bravo…………………………………………………….10
Capitan Miguel Zambudio Martínez……….26o Gruppo………………...10
Mayor Manuel Aguirre López……………...21o Gruppo………………..10
Capitan Juan Comas Borrás………………...26o Gruppo………………..10
Sabino Cartizo……………………………….4a Escuadrilla……………..8
Felipo del Rio Crespo……………………………………………………...7
Rafael Magrina Vidal……………………………………………………...5
Teniente Julio Pereiro Perez…………………5a Escuadrilla…………….5
Teniente Francisco Tarazona Torán………….3a Escuadrilla……………5
Capitan Francisco Meroňo Pellicer…………..6a Escuadrilla……………5

O příchodu sovětských dobrovolníků jsme si řekli, stejně jako o jejich prvním nasazení nad Madridem dne 6. listopadu 1936. Nyní si zde ještě řekněme, že velký respekt ve Španělsku měl bombardér SB – 2, který tehdy dosahoval rychlostí srovnatelných se stíhačkami té doby a měl dobrou obranu.
Piloti SSSR, ti nejúspěšnější byli oceněni dne 31. prosince 1936, kdy někteří z nich obdrželi zlatou hvězdu Hrdina Sovětského svazu. Je mezi nimi i Pavel Vasiljevič Ryčagov, tehdy staršij lejtěnant, který 6. listopadu 1936 sestřelí 2 He 51 a dokonce měsíce přidá další 2 He 51, ale sám musí opustit letoun a přistane na padáku. Historické prameny o Ryčagovovi říkají, že dosáhl 15 sestřelů, 16 sestřelů a některé prameny dokonce hovoří o 20 sestřelech, když 4 sestřely má ve spolupráci s jinými piloty. Ryčagov po svém návratu do SSSR má ohromně rychlý postup a dosáhne hodnosti generálporučík. Když vypukne 2. světová válka upadne v nemilost Stalina a 18. října 1941 je postaven ke zdi a zastřelen.
Dalším esem ve Španělské válce je Boris Turžanskij, syn polského šlechtice, který létal na I 16 a krátce poté co zaznamenal 6 sestřelů je sám zraněn. Přijde o oko a ve Španělsku končí.
Anatolij Serov, který byl ve Španělsku znám pod krycím jménem „Carlos Castejon“, přichází na Pyrenejský poloostrov na jaře 1937. Zde již v červenci 1937 sestřelí 7 protivníků, když jednoho z nich, Ju 52, sestřelí v noci z 26. na 27. července. V srpnu 1937 se stává velitelem Escuadrilly a 18. října 1937 je jmenován velitelem Gruppo de Caza.. Do SSSR se vrací v prosinci 1937 se 16 sestřely. Je povýšen do hodnosti plukovníka. Zabije se dne 11. května 1939 při havárii na UTI-4 společně s majorem Polinou D. Osipenko.
Ve Španělsku bojuje na přelomu let 1936 a 1937 Grigorij N. Zacharov. Prvním jeho sestřelem je Arado, které sestřelí 9. listopadu 1936 a když na jaře 1937 odjíždí do SSSR má na kontě 6 sestřelů. Sergej P. Denisov, od poloviny listopadu 1936 velitel Escuadrilly, vyzbrojené letouny I 16 u Madridu a Guadalajary provede přes 200 bojových letů a na své konto si připíše 13 sestřelů. Vedle Serova vynikne v roce 1937 také velitel Escuadrilly I. T. Jeremenko se 14 sestřely. Dne 12. srpna 1937 sundá 2 Ro-37 a jako jeden z nemnohých dosahuje sestřel v noci, ze 14. na 15. září 1937. Dne 15. prosince 1937 se mu podaří vpravdě husarský kousek, když vymanévruje Bf 109 tak, že jeho pilot s ním vrazí do země. V lednu 1938 se I. T. Jeremenko vrací do SSSR. Další pilot I. A. Lakejev provede za 10 měsíců přes 300 letů a je mu přisuzováno 32 vítězství, když 20 z nich je ve spoluúčasti.
Největší počet sestřelů je přiznán L. L. Šestakovi – celkem 39 – z čehož 31 je ve spoluúčasti. Lakejev a Šestakov později bojují na bojištích Východní fronty 2. světové války. Když Lakejev velí divizi a Šestakov pluku.
Hvězdou mezi sovětskými esy je v roce 1938 Sergej I. Gricevec, který přišel do Španělska v červnu 1938.




Létal na I 16. Dne 14. srpna sestřelí 1 Fiat C. R. 32, 18. srpna přidá 2 Fiaty C. R. 32. V bojích na řece Ebro sundá dne 3. října 1938 další Fiat C. R. 32 a o 2 dny později sestřelí Bf 109. Skóre Gricevace čítá 30 vítězství, když některá z nich jsou s největší pravděpodobností se spoluúčastí. Dalším esem tohoto období je Vladimír Bobrov se 13 sestřely, které dosáhne sám a 4 má s účastí.

Nejúspěšnější dobrovolníci ze SSSR:

Jméno……………………………………….počet sestřelů

Lev Lvovič Šestakov………………………..39
Ivan A. Lakejev……………………………..32
Sergej Ivanovič Gricevec…………………...30
Ivan Jevgrafovič Fedorov…………………...23
Pavel Vasiljevič Ryčagov…………………..16
Anatólii Konstantinovi Serov………………16
Ivan T. Jeremenko………………………….14
Nikolaj Ivanov……………………………..14
Vladimír Ivanovič Bobrov…………………13
Sergej Prokofjevič Denisov………………..13
Ignatij Soldatesko……………………………9
Vasilij Lisin………………………………….8
Jevgenij Stepanov……………………………8
Ivan Sokolov………………………………...7
Grigorij Nefedovič Zacharov………………..6
Teror Dmitrijevič Kovenev………………….6
Boris Turžanskij……………………………..6
Aleksandr Ivanovič Gusev…………………..5
Sergej Fedorovič Tarchov……………………5
Michail N. Jakušin…………………………...5

Prosím všechny, aby čísla stejně brali s rezervou. Válka na Pyrenejském poloostrově trvala 33 měsíců a vítězná nacionalistická strana si nárokuje 1 310 sestřelů, z nichž, ač se to nezdá si nejvíce nárokuje „slavná“ italská „Aviazione Legionaria“ – 702 sestřelených letadel…
Němečtí dobrovolníci z „Legion Condor“ hlásí 314 sestřelů a Španělé věrní generálu Francovi 294 sestřelů.
O tom, kolik sestřelů skutečně získali republikáni se můžeme jen dohadovat. Ale stejně tak nehorázné se mi zdá, že například Italové přiznávají ztrátu pouhých 88 letadel.
Co lze ale určitě říci je, že tato španělská předehra 2. světové války byla z hlediska leteckých bojů velice krvavá.

Použitá literatura:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99 a 3/05.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.

Musím tě trošku opravit, myslím tedy pasáž s Janem Ferákem, ono to s ním ve skutečnosti bylo trochu jinak...Chceš-li si přečíst nejnovější práci - která ti mnohé osvětlí, doporučuji Historii a Vojenství 1/2008, kde pod názvem "Legenda o republikánském leteckém esu Janu Ferákovi" se popisuje první část příběhu o tomto letci a nutno říci, že skutečně "bez legend a bájí". Jako autor jsem já společně s dr. Jiřím Rajlichem z VHÚ. Podařilo se nám získat mnoho doposud nezveřejněných informací jak z našich, tak i španělských archivů.

David M - pokud neděláš reklamu svému příspěvku a oblíbenému časopisu - což si nemyslím. Jako řádně zaregistrovaný člen Palby se s námi o nové poznatky o Ferákovi poděl.
Já jen podotýkám, že 7 sestřelů Feráka figuruje i na mezinárodních webech v historických tabulkách mezinárodních pilotů...

viz zde: http://wio.ru/spain/spain-a.htm

Pravda je, že by bylo hodnotnější sem dát přímo část toho výzkumu, když už se našel přímo autor a nejen odkaz "kde si to nějak můžeme najít". Pochybuji, že významnější část čtenářů Palby tento časopis vlastní.

ZDE informace, že přesný počet sestřelů Jana Feráka není známo, přičemž se počet jemu přiznaných sestřelů pohybuje mezi 3 a 7. Nejčastěji prezentovaný údaj je 7.

Michane, příště prosím ten odkaz "odgůgli", hledal si to asi podle obrázku a ten odkaz byl hrozně dlouhý, skoro mě udělal vpravo díru do monitoru...

OK, Sa a ď - spěchal jsem a stejně to já starej dědek ( starej na něco) moc neumím. Tak sorry...

No o sebereklamě bych tedy skutečně nemluvil...přijde mi krajně hloupé na to vůbec reagovat...Jinak pokládám časopis HaV za patrně nejfundovanější v oblasti vojenské historie - navíc není tvořen na čistě komerční bázi, ale vydáván VHÚ Praha. Tedy myslím, že by spíše bylo překvapující kdyby ho lidi zajímající se o vojenskou historii neměli k dispozici. Tolik k dostupnosti a nedostupnosti.
K Ferákovi - jeho stíhací kariéra ve Španělsku je velká chiméra, kterou po desetiletí přebírali nejen naši, ale i zahraniční historici. V době kdy měl sestřely dosáhnout ještě vůbec nebyl ve Španělsku, velikou část svého vyprávění, které převzali autoři si úplně vymyslel. Skutečně můžeme prohlásit Jan Ferák nedosáhl ani jednoho sestřelu a i jeho následovnou kariéru u bombardérů musíme silně zredukovat. Ono papír snese hodně a net ještě více (snad nebereš e-odkaz jako hodnověrný důkaz...). Nejnovější archivní údaji jeho stíhací kariéru a nejen ji naprosto jednoznačně vyvrací, ale skutečně "bohužel" nemám čas abych přepisoval sem naši práci (je to 90 stran a obsahuje více než 80 většinou poprvé publikovaných fotografií). Cítil jsem pouze potřebu upozornit na některé chybně tradované údaje ve zdejším článku. Navíc jsem se jich také dopustil u mého několik let starého článku pro konkurenční frontu, právě o Janu Ferákovi.
S PHDr. Jiřím Rajlichem jsme nad tématem strávili několik let a stále pokračujeme. Přečtete-li si tuto práci, rád Vám odpovím na Vaše dotazy.

David M i pan PHDr. Jiří Rajlich je pro mne velice dostatečná kapacita ( patří mezi mé oblíbené), abych uznal, že můžou být nové poznatky, které mění zažitá dogma. Tvé vysvětlení chápu a beru. Není to pro mne zatím důkaz pro změnu podkladů, které mám.
Nešlo by sem aspoň v kostce - oskenovat, nebo jiným způsobem dát důkaz, že jde o historický podvod, a že se čísla Feráka jen opisují?
Pokud nebude moci David M máte někdo možnost?
Máte - li někdo Historii a Vojenství 1/2008, prosím Vás o oskenování oněch důkazů.

Rád bych se po nějaké době opět připomenul všem přispěvovatelům a příznivcům Palby.cz, pro které je téma občanské války ve Španělsku a s ní spojené účasti Čechoslováků v ní stále zajímavé. Několikaleté úsilí dr. Jiřího Rajlicha i mé se konečně podařilo završit a světlo světa spatřila kniha Jan Ferák a ti druzí, jedná se o cca 800 stran a více jak 1000 fotografií - více viz. např. tato anotace http://www.svetkridel.cz/index.php?id=k ... 1328038072 Bude-li mít kdokoliv z Vás nějaký dotaz nebo připomínku, rád zodpovím. K tomuto můžete využít i mou adresu MajtenyiD@seznam.cz S pozdravem všem David Majtenyi