Masakr v Port Arthuru_1894
Napsal: 26/5/2008, 15:07
Masakr v Port Arthur
Čína_1894
První Čínsko-Japonská válka
Od 1.dubna 1894 do 17.dubna 1895 probíhala mezi Japonskem a Čínou první z řady válečných střetnutí, tzv. První Čínsko-Japonská válka. Roznětkou pro zahájení války byly zájmy Číny i Japonska nad ovládnutím Koreje. Boje probíhaly na území Koreje, Mandžuska, Taiwanu a v prostorách Žlutého moře. Na straně Čínského císařství se střetnutí zúčastnily pozemní a námořní síly o síle 630.000 mužů pod velením Li Hongzhanga a Ting Ju ch´anga. Na straně Japonska se pak války zúčastnily pozemní a námořní síly v počtu 240.000 mužů, které vedl Yamagato Aritomo a Ito Sukeyuki. Válka skončila vítězstvím Japonska, které si tím rozšířilo vliv na pevninu na úkor Číny, jejíž prohraná armáda utrpěla především morální ztrátu v očích veřejnosti. Lidské ztráty pak na straně Číny dosáhly 35.000 mrtvých a raněných, na straně Japonska pak 13.823 mrtvých a 3.973 zraněných. Smutnou kapitolou tohoto válečného střetnutí byl masakr v přístavním městě Port Arthur.
K samotnému masakru v Port Arthuru došlo údajně 21.listopadu 1894, kdy předsunutá První divize Druhé japonské armády pod velením jednookého generála Yamaji Motaru (1841 – 1897) vyvraždila na 60.000 vojáků a civilních obyvatel čínského přístavního města Lushunku. Toto město je spíše známo pod západním názvem a to Port Arthur. K tomu proč „údajně“ se ještě dostaneme.
Válka
Součástí strategického japonského plánu v tomto válečném konfliktu bylo rozvinutí svých sil skrz Koreu a vázat čínské vojsko v Asanu poblíž Soulu. Po následném japonském vítězství v Pyongyangu se Druhá japonská armáda pod velením maršála Oyama Iwao (1842 – 1916) přesunula na sever k hranicím Mandžuska. Plán počítal se zmocnění se opevněného města Port Arthur, kde bylo velitelství Čínské Beiyang námořní flotily. Toto přístavní město mělo dominantní strategickou úlohu při kontrole prostoru mezi Koreou a severozápadem Číny, a jako takové bylo pro svou důležitost silně opevňováno. V prosinci Japonské námořní síly zasadily čínské Beiyang flotile zdrcující porážku v bitvě na řece Yalu, kde šlo ke dnu pět ze čtrnácti čínských válečných lodí a další tři byly těžce poškozeny. Japonci nepřišli ani o jednu loď, pouze 4 byly poškozené. Ztráty byly samozřejmě mnohem vyšší na straně Číňanů, kde padlo na 850 mužů a dalších 500 bylo zraněno. Japonské ztráty byly pouze 90 mrtvých a 200 zraněných. Po této rozhodné „námořní“ bitvě přestala čínská flotila existovat. Když byl eliminován problém hrozby nepřátelské námořní flotily, přesunula se japonská Druhá armáda skrz Mandžusko k Port Arthuru a oblehla jej, zatímco první armáda zůstala v severní Koreji pro zvýšení její ochrany.
Masakr
Jenže ještě před tímto, po sérií několika bitev o Liaodong Peninsula, se První divize Druhé japonské armády pod výše uvedeným velitelem generálem Yamaji Motaru, dostala na vlastní pěst až k samotnému městu. Generál nechal připravit těžké dělostřelectvo a v noci z 20. na 21.listopadu 1894 začalo bombardování přístavu a města, armáda pak byla připravena k rannímu útoku. Nezasažená část města byla urychleně evakuována a buď po zemi nebo po moři unikla do Číny. Číňané měli ve městě několik zmrzačených těl Japonců a tato vystavila pro odstrašení proti postupující japonské armádě. Toto však Japonce neskutečně rozlítilo. Vtrhli do města jako bouře a beze zbytku vyvražďovali všechno zbylé obyvatelstvo. Vojáci běhali po městě s puškama, stříleli po všem co se hýbalo, když jim došlo munice, používali své dlouhé bajonety nasazené na puškách nebo meče. Mezi obětmi nečinili rozdílů a tak umírali násilnou smrtí jak čínští vojáci, tak i civilní obyvatelstvo čínské původu a bylo vítězným japonským vojskům jedno, jestli se jednalo o ženy, muže, starce. Po celodenním brutálním vraždění se odhaduje, že tomuto řádění padlo za oběť na 60.000 Číňanů. Po tomto masakru se ve městě našlo pouze 36 lidských těl, která mohla být náležitě pohřbena. Ostatní oběti svého řádění naházeli Japonci do moře a tak se zbavili případných důkazů o jejich brutálních činech.
Západní tisk o masakru
Průběh válečného střetu byl v západních mediálních prostředcích vnímán velmi vlažně. Teprve po masakru v Port Arthuru byli západní novináři narychlo přijímání do japonské Druhé armády, aby podávali zpravodajství z fronty. Jejich reportáže, týkající se samotného masakru však byli velice kontroverzní. Zatímco Američan James Creelman píšící pro The New York Word a Frederic Villiers píšící a ilustrující pro London Black and White, popsali tuto epizodu Čínsko-Japonské války jako chladnokrevný masakr, Amedee Baillot de Guerville píšící pro New York Herald celý masakr zpochybňoval a tvrdil, že k ničemu takovému nedošlo. Rozdíl je nutno spatřovat v tehdejší pohledu západních civilizací na Japonské císařství. Japonci byli v té době považování za „Brity Asie“, tj. za civilizovaný národ, ke kterému taková zvěrstva prostě nepatří. Ovšem někdo je zase pro změnu nazýval „žlutým nebezpečím“, které hrozilo zamořením celé Asie.
Čas ukázal, kdo měl pravdu...
Zdroje:
www.wikipedia.org
Čína_1894
První Čínsko-Japonská válka
Od 1.dubna 1894 do 17.dubna 1895 probíhala mezi Japonskem a Čínou první z řady válečných střetnutí, tzv. První Čínsko-Japonská válka. Roznětkou pro zahájení války byly zájmy Číny i Japonska nad ovládnutím Koreje. Boje probíhaly na území Koreje, Mandžuska, Taiwanu a v prostorách Žlutého moře. Na straně Čínského císařství se střetnutí zúčastnily pozemní a námořní síly o síle 630.000 mužů pod velením Li Hongzhanga a Ting Ju ch´anga. Na straně Japonska se pak války zúčastnily pozemní a námořní síly v počtu 240.000 mužů, které vedl Yamagato Aritomo a Ito Sukeyuki. Válka skončila vítězstvím Japonska, které si tím rozšířilo vliv na pevninu na úkor Číny, jejíž prohraná armáda utrpěla především morální ztrátu v očích veřejnosti. Lidské ztráty pak na straně Číny dosáhly 35.000 mrtvých a raněných, na straně Japonska pak 13.823 mrtvých a 3.973 zraněných. Smutnou kapitolou tohoto válečného střetnutí byl masakr v přístavním městě Port Arthur.
K samotnému masakru v Port Arthuru došlo údajně 21.listopadu 1894, kdy předsunutá První divize Druhé japonské armády pod velením jednookého generála Yamaji Motaru (1841 – 1897) vyvraždila na 60.000 vojáků a civilních obyvatel čínského přístavního města Lushunku. Toto město je spíše známo pod západním názvem a to Port Arthur. K tomu proč „údajně“ se ještě dostaneme.
Válka
Součástí strategického japonského plánu v tomto válečném konfliktu bylo rozvinutí svých sil skrz Koreu a vázat čínské vojsko v Asanu poblíž Soulu. Po následném japonském vítězství v Pyongyangu se Druhá japonská armáda pod velením maršála Oyama Iwao (1842 – 1916) přesunula na sever k hranicím Mandžuska. Plán počítal se zmocnění se opevněného města Port Arthur, kde bylo velitelství Čínské Beiyang námořní flotily. Toto přístavní město mělo dominantní strategickou úlohu při kontrole prostoru mezi Koreou a severozápadem Číny, a jako takové bylo pro svou důležitost silně opevňováno. V prosinci Japonské námořní síly zasadily čínské Beiyang flotile zdrcující porážku v bitvě na řece Yalu, kde šlo ke dnu pět ze čtrnácti čínských válečných lodí a další tři byly těžce poškozeny. Japonci nepřišli ani o jednu loď, pouze 4 byly poškozené. Ztráty byly samozřejmě mnohem vyšší na straně Číňanů, kde padlo na 850 mužů a dalších 500 bylo zraněno. Japonské ztráty byly pouze 90 mrtvých a 200 zraněných. Po této rozhodné „námořní“ bitvě přestala čínská flotila existovat. Když byl eliminován problém hrozby nepřátelské námořní flotily, přesunula se japonská Druhá armáda skrz Mandžusko k Port Arthuru a oblehla jej, zatímco první armáda zůstala v severní Koreji pro zvýšení její ochrany.
Masakr
Jenže ještě před tímto, po sérií několika bitev o Liaodong Peninsula, se První divize Druhé japonské armády pod výše uvedeným velitelem generálem Yamaji Motaru, dostala na vlastní pěst až k samotnému městu. Generál nechal připravit těžké dělostřelectvo a v noci z 20. na 21.listopadu 1894 začalo bombardování přístavu a města, armáda pak byla připravena k rannímu útoku. Nezasažená část města byla urychleně evakuována a buď po zemi nebo po moři unikla do Číny. Číňané měli ve městě několik zmrzačených těl Japonců a tato vystavila pro odstrašení proti postupující japonské armádě. Toto však Japonce neskutečně rozlítilo. Vtrhli do města jako bouře a beze zbytku vyvražďovali všechno zbylé obyvatelstvo. Vojáci běhali po městě s puškama, stříleli po všem co se hýbalo, když jim došlo munice, používali své dlouhé bajonety nasazené na puškách nebo meče. Mezi obětmi nečinili rozdílů a tak umírali násilnou smrtí jak čínští vojáci, tak i civilní obyvatelstvo čínské původu a bylo vítězným japonským vojskům jedno, jestli se jednalo o ženy, muže, starce. Po celodenním brutálním vraždění se odhaduje, že tomuto řádění padlo za oběť na 60.000 Číňanů. Po tomto masakru se ve městě našlo pouze 36 lidských těl, která mohla být náležitě pohřbena. Ostatní oběti svého řádění naházeli Japonci do moře a tak se zbavili případných důkazů o jejich brutálních činech.
Západní tisk o masakru
Průběh válečného střetu byl v západních mediálních prostředcích vnímán velmi vlažně. Teprve po masakru v Port Arthuru byli západní novináři narychlo přijímání do japonské Druhé armády, aby podávali zpravodajství z fronty. Jejich reportáže, týkající se samotného masakru však byli velice kontroverzní. Zatímco Američan James Creelman píšící pro The New York Word a Frederic Villiers píšící a ilustrující pro London Black and White, popsali tuto epizodu Čínsko-Japonské války jako chladnokrevný masakr, Amedee Baillot de Guerville píšící pro New York Herald celý masakr zpochybňoval a tvrdil, že k ničemu takovému nedošlo. Rozdíl je nutno spatřovat v tehdejší pohledu západních civilizací na Japonské císařství. Japonci byli v té době považování za „Brity Asie“, tj. za civilizovaný národ, ke kterému taková zvěrstva prostě nepatří. Ovšem někdo je zase pro změnu nazýval „žlutým nebezpečím“, které hrozilo zamořením celé Asie.
Čas ukázal, kdo měl pravdu...
Zdroje:
www.wikipedia.org