PALBA.CZ

Německo vs. Polsko
září 1939
Díl č. 1


PzKpfw 35(t) x 7TP jw





V prvním díle srovnávání polských a německých konstrukcí, které na sebe narazili během konfliktu v září 1939, srovnáme dva tanky. Jedná se o ex československou konstrukci LT vz. 35 (dále jen PzKpfw 35 (t) a nejlepší polský tank té doby 7TPjw.

V tomto i dalších dílech budeme porovnávat jen technické parametry. Otázky způsobu nasazení a nadřazenosti tankistů jednotlivých národností, taktiky, určení konstrukce a množství techniky ať posoudí někdo jiný.

PzKpfw 35 (t)
ex. LT vz.35 Německo – kořist na Československu (218 ks)

versus

7TP jw
Polsko – 1937 až 1939 (108 ks)

Pancéřování
Popsat kvalitu pancéřování, to je obtížní úkol a věda sama o sobě. Kvalita pancíře byla rozdílná dle země původu, správném chemickém složení, hloubce prokalení, dalším opracování a spousty dalších věcí. Nemalý vliv na kvalitu pancéřování má i doba, kdy byl vyroben. Jiná kvalita byla pancíře strojů na začátku války, jiná pak ke konci války. I toto se však stát od státu lišilo, podle toho, kdo jaký měl v průběhu války přístup k životně důležitým legovacím prvkům. Protože se tu však nechci věnovat rozebírání kvalit pancíře jednotlivých států, zkusíme se soustředit jen na základní a zevšeobecňující fakta. A to rozdíl v odolnosti proti střelám, které se docilovalo tvrzením pomocí cementace povrchu nebo takzvané homogenizace oceli, přičemž cementovaná ocel byla kvalitnější. Pro zjednodušení budeme tedy počítat, že v předválečném období byla kvalita homogenizovaného či cementovaného pancíře porovnávaných strojů přibližně srovnatelná. Přibližně tedy platilo, že 1 mm pancéřované oceli z Polska byl stejně odolný jako 1 mm pancéřové oceli z Československa.

Kvalita oceli je věc jedna a tloušťka druhá. Polské tanky 7TPjw chránil čelo korby 17mm pancíř. Předek a boky věže pak 15mm pancíř. Boky korby 13mm pancíř. Takto silná deska spolehlivě chránila před průbojným střelivem z pušek a kulometů a také proti střepinám granátů, ale nemohla odolat zásahu střely z protitankového děla.

Oproti tomu PzKpfw 35 (t) vlastnil na předních stěnách pancéřování tlusté 25 mm, které odolávalo zásahu protitankového děla ráže 37 mm ze vzdálenosti 1.000m. Boční a skloněné desky dosahovaly jen 16 mm a vydržely ostřelování průbojným střelivem z pušek a kulometů ráže 7,92 mm na všechny vzdálenosti.

U obou strojů kromě boků věží nebyly pláty nijak racionálně skloněny, aby lépe odolávaly střepinám. Velkým rozdílem ale bylo spojování jednotlivých desek. PzKpfw 35 (t) se pláty spojovaly pomocí velkého počtu nýtů ze speciální houževnaté oceli a úhelníků. Při zásahu nýtovaného spoje se někdy stávalo, že se nýt uvolnil a zranil posádku. Není ale dán žádný důkaz, že by se při zásahu PzKpfw 35 (t) uvolnila celá deska. U 7TPjw se pláty zčásti spojovaly pomocí velkého počtu nýtů ze speciální houževnaté oceli a úhelníků a z části svařovali. Lepší pasivní ochranu i s tímto handicapem však přesto jednoznačně vlastnil PzKpfw 35 (t).

Výzbroj
Hlavní výzbroj PzKpfw 35 (t) představoval poloautomatický 3,7 cm kanón vz. 34ÚV (Škoda A3) s délkou hlavně L/40. Kanón vystřeloval 0,815 kg protitankové střely rychlostí 690m/s. Průraznost pak byla při pancíři skloněném pod úhlem 60° na vzdálenost 100 m 37 mm, na 500 m 31 mm, na vzdálenost 1000 m zvládal pancíř tlustý 26 mm a ještě při střelbě na cíl vzdálený 1500 zvládal 22mm pancíř. Při kolmém pancíři pak byla jeho průraznost na 500m 45mm. Maximální dostřel průrazným granátem se udává 2000 m. Při použití granátu proti nepancéřovaným cílům dostřel činil 4000 m. Kanón byl uložen v plně otočné věži a byl zaměřován pomocí mířidel s dalekohledem (v případě nouze se použil klasický mechanický zaměřovač).

Jeho polský protivník nesl kanón Bofors s délkou hlavně L/45 a ráží 37 mm. Proti pancéřovým cílům vystřeloval 0,7 kg protitankové AP střely rychlostí 800m/s. Na vzdálenost 300 m prostřelil kolmou pancéřovou desku tlustou 60 mm, na 500 m 48 mm a na 1000 m desku tlustou 30 mm, na 1500m desku tlustou 23mm a na 2000m prostřelil 20mm. Pokud byl pancíř skloněn pod úhlem 60°, byla průraznost na 100m 40mm, na 500m 33mm a při vzdálenosti 1000m 18mm. Oba stroje měly kanón uložený v plně otočné věži. U polského 7TPjw sloužil k zamíření teleskopická zaměřovač nalevo od kanónu.

Vše 60°.................... 100m....... 500m........1000m....... 1500m
----------------------------------------------------------------------------
PzKpfw 35 (t)............ 37............ 31............ 26............. 22
7TPjw........................40.............33............18

Proti pěchotě měl PzKpfw 35 (t) ještě jeden 7,92 mm kulomet vz. 35 (během roku 1938 nahrazovaný modernějším vz. 37) spřažený s kanónem uložený ve věži a druhý uložený uprostřed přední desky korby.
7TPjw měl jeden spřažený kulomet TMG wz.30 ráže 7,92mm ve věži stejné ráže jako jeho československý protějšek. Trupový kulomet neměl. U PzKpfw 35 (t), se dal věžový kulomet odpojit a zaměřovat samostatně. U jeho protějšku tuto informaci nemám, ale dá se předpokládat, že i on se dal odpojit.

Celková dotace střeliva pro PzKpfw 35 (t) byla 78 nábojů do děla a 1800 střel pro kulomety (tady došlo ke snížení počtu střel z původních 2700 ks a to v důsledku přidání čtvrtého člena posádky). U 7TPjw to bylo 80 nábojů pro dělo a 3960 pro kulomet.

Co se výzbroje týče, tak jednoznačného vítěze nemáme. Polský kanón měl lepší průraznost na vzdálenosti 0-500m, naproti tomu československý kanón byl účinnější na větší vzdálenosti. Nicméně rozdíly na malé vzdálenosti nejsou pro obě srovnávané zbraně nijak markantní.

Jízdní vlastnosti
Stroj 7TPjw poháněl dieslový 6válecový motor o výkonu 110 hp (cca 81 kW) VGLD, který měl za úkol rozpohybovat vozidlo o hmotnosti 9,99 t (to je 8,1 kW/t – 11,1 hp/t). Maximální rychlost polského stroje činila 35 km/h na silnici a dojezd dosahoval 150 km.

PzKpfw 35 (t) o hmotnosti 10,5 t poháněl pro změnu benzinový motor (řadový 6válec Škoda T 11) o výkonu 88,7 kW (to je 8,44 kW/t). Výkonový potenciál byl tedy u obou strojů téměř srovnatelný, ale přeci jenom trošku více v prospěch československé konstrukce, což se muselo v terénu projevit. Jeho maximální rychlost nepřesahovala 34 km/h a dojezd činil jen 190 km na silnici a 120 km v terénu.

Podvozek tanku 7TPjw sestával na každé straně z hnacího kola vpředu, osmi dvojitých pojezdových kol s gumovými obroučkami, napínacího kola vzadu a čtyř napínacích kladek. Zvláštní bylo zavěšení pojezdových kol. Vždy dvě dvojice byly spojeny a vypruženy listovými pery, které uprostřed opíraly o závěsný bod podvozkové skupiny. Vždy první a poslední dvojice byla navíc uchycena na kyvném rameni, která umožňovala pohyb celé podvozkové skupiny. Nejvíce namáhaný první a poslední pár kol tak byl držen zmíněným kyvným ramenem a listovými pery, méně namáhaný druhý a třetí pár držen pouze listovými pery.

PzKpfw 35 (t) měl podvozek složený z osmi párů kol s malým průměrem ve čtyřech vozíčcích. Ty byly po dvou volně zavěšeny na kyvném rameni. Dva a dva vozíčky byly odpruženy půleliptickými pery. Kromě toho bylo ještě jedno zdvojené kolo nepružně zavěšeno v přední části podvozku a napomáhalo hladkému najetí na překážku. Tento systém stroji zaručoval velkou průchodnost terénem, ale současně pro svou složitost znamenal vyšší tendenci k poruchám. Oproti svému sokovi bylo hnací kolo vzadu a napínací vepředu, což bylo z pohledu rovnoměrnosti napínání pásu a přenášení sil výhodnější. Pokrokové bylo u PzKpfw 35 (t) použití pneumatické řazení a pneumatického pořizovače řízení, což snižovalo únavu řidiče při delších přesunech. Byla to pokročila konstrukce, ale tank byl po mechanické stránce velmi složitý, což komplikovalo opravy.

Měrný tlak na půdu nebyl velký ani u jednoho vozidla, ale PzKpfw 35 (t) ho měl díky svým širokým pásům menší, i když vážil víc (0,51 kg/cm2 pro PzKpfw 35 (t); a cca 0,58-0,60 kg/cm2 pro 7TPjw).

Posádka
PzKpfw 35 (t) původně seděli v korbě muži dva. Řidič a radista, který byl současně i střelcem z trupového kulometu. Ve věži seděl velitel, který zastával i funkci střelce a nabíječe. Po převzetí tanků Německem, byly tyto dodatečně dovybaveny reflektory Notek, rádiem pro vnitřní komunikaci a dalšími detaily. Původní posádka byla posílená o čtvrtého člena, který sloužil jako nabíječ. Tím se zvýšila rychlost palby tanku a celkově jeho bojová hodnota.

Polská konstrukce používala i v tříčlenné osádce modernějšího rozložení členů osádky. V trupu seděl pouze řidič, ve věží pak velitel a střelec. Toto uspořádání bylo efektivnější pro vedení boje, velitel nebyl tolik přetěžován a mohl se věnovat pozorování bojové situace a vyhledávat cíle. Nicméně otáčení věže bylo činěno ručně ovládacím kolem a na jednu obrátku byla věž otočena o 5°. Což nebylo a prodlužovalo to dobu potřebnou k zaměření cíle a zahájení střelby.

Ostatní
Velikostně byly oba stroje podobné. Dneska by se daly velikostně přirovnat k většímu automobilu kategorie off road. Rozměry polského tanku byly, Délka 4,65m, šířka 2,43m, Výška 2,12m a hmotnost 9,99 T. Československý stroj pak měřil 4,9m, šířka 2,06m, výška 2,37 a hmotnost 10,5 T.

Na délku byl tedy československý tank o 25cm delší a na stejně tak i o 25 cm vyšší. PzKpfw 35 (t) byl však o 37 cm užší (2,37 m, 2,06 m). Co se čelních partií týčem, byla československá konstrukce výrazně užší a tím poskytovala méně prostoru k zasažení. Z boku však byl na tom polský tank se svou menší výškou a kratší délkou lépe.

Oba tanky měly radiové vybavení. Polský tank měl radiostanici až v produkci od roku 1938. Jednalo se o radiostanici N2C, zahrnovala přijímač a vysílač pracující jak v režimu mluveném tak telegrafním.

Německá armáda měla k 1.září 1939 k dispozici celkem 218 tanků PzKpfw 35 (t) (celková kořist na ČSR byla 244 tanků. Z nich bylo ale 26 ks předáno Bulharsku). Polského tažení se zůčastnilo 106 tanků a 8 ks velitelských (přestavěno z LT vz. 35 na PzBFWg 35(t) ) a to v sestavě 1.lehké divize (v září 1939 přejmenována na 6.tankovou divizi). Nenávratně bylo při polském tažení zničeno sedm strojů, dalších 10 poškozených bylo opraveno. Oproti tomu Polsko disponovalo ve stejném období 97 ks tanků 7TPjw. Dalších 11 jich bylo dostavěno a posláno na frontu v průběhu září 1939. Celkem tedy bylo při obraně Polska použito 108 tanků.

Výsledek
V tomto případě není o lepší konstrukci pochyb. PzKpfw 35 (t) vychází proti svému polskému soupeři jako lepší stroj. V případě přímého střetu dvou strojů měl 7TPjw šanci jedině pokud se k PzKpfw 35 (t) dostal na vzdálenost 1000m a menší. Naproti tomu československý tank jej dokázal vyřadit z dvojnásobné vzdálenosti. Lepší pohyblivost a průchodnost terénem, vnitřní vybavení, opět hrála v prospěch čs. tanku. Bohužel v té době již ve službách státu, proti kterému byly stavěny.

7TPjw měl nižší siluetu, takže možnost skrýt se a využít momentu překvapení byla vyšší. Spolehlivost vozů v té době byla asi lepší u československého stroje, který už měl většinu svých dětských neduhů odstraněných.

Zdroje:
www.panzernet.net ; www.fronta.cz ; www.valka.cz ; http://utocnavozba.wz.cz
http://derela.republika.pl/index.htm

...Oproti tomu 7TPjw měl desky z větší části spolu svařené, což...

V článku srovnávání Pz II a 7TP psals, že má 7TP nýtovanou konstrukci.

a ještě při střelbě na cíl vzdálený 2000 zvládal 22 mm pancíř.

Hodnotu 22 mm máš napsanů ke vzdálenosti 1500 m.

7TPjw byl z části nýtován a z části svařován. V tom článků, který zmiňuješ, to bylo psáno že byl převážně svařován.......takže jsem to tam ještě ted více upřesnil.
Hodnota 22mm opravena.

Co si myslíš o tom, jestli mohli Němci obnovit výrobu polských tanků pro své spojence a proč tak neučinili? Když si vezmu, že v té době jejich spojenec Maďarsko přešlapovalo na místě s licenční výrobou Toldi s podprůměrným kanónem, mohli jim něco vyrobit a prodat aniž by museli sáhnout na vlastní stroje.

kacermiroslav píše: Co si myslíš o tom, jestli mohli Němci obnovit výrobu polských tanků pro své spojence a proč tak neučinili? Když si vezmu, že v té době jejich spojenec Maďarsko přešlapovalo na místě s licenční výrobou Toldi s podprůměrným kanónem, mohli jim něco vyrobit a prodat aniž by museli sáhnout na vlastní stroje.

Maďarsko v té době ještě pro Německo nebylo tak důležité. Navíc v případě polského tažení Maďaři Němce trošku naštvali svým pro-polským chováním. Důležití se pro Němce stali až při přepadení SSSR, do té doby Němci neviděli moc důvodů proč je nějak významně podporovat.

Docela mě překvapilo, že hodně tanků nebylo zničeno, ale jen poškozeno a našly využití v německé armádě. Viz následující odkaz a fotky v něm. http://modelforum.upce.cz/forum/viewtop ... =79&t=6859
Jaké přesně bylo jejich pozdější využití se dá těžko odhadnout, asi jen k výcviku. Podobný osud snad potkal naše LT vz.34, které měly stejné parametry. Ale těžko říct.

Co mě se podařilo dohledat, tak do Německých rukou padlo nějakých 40 ks tanků 7TPjw. Předpokládám, že byli použity převážně ke strážní službě na území Polska než k výcviku. Ostatně proč by se cvičili na strojích se kterými by pak stejně nepřišli do styku.

Jinak dalším vývojem z 7TPjw vznikl prototyp velice slibného tanku 10TPjw a následně na papíru 13TPjw. To už byly tanky na úrovni ruských tanků třídy BT.

Mno já nevím...já být manažerem v Německu v té době, tak bych přemýšlel, jak využít existující linky na výrobu tanků. Asi bych se říkal, že pro Německo nemají využití, jsou slabší a proto ten kdo je bude z našich spojenců mít, nás s nimi neohrozí. Takže bych je nabídnul tomu, kdo by měl zájem. Třeba Turecku, se kterým se do války počítalo a které chtěli Němci mít na své straně nebo Itálii...atd. Ale to jen tak nahlas uvažuju:-)

Tak to cvičení se dělalo normálně, když si vezmu, že se až do konce války cvičilo na LT vz.38 se kterým v té době taky těžko mohli válčit...

Ještě jsem trošku pátral po osudu 7TP těsně před válkou a následně po ní.
V září 1939 měla Polská armáda k dispozici pouze 136 tanků 7TP všech modelů (tedy 24 ks 7TP dw - a - 97 ks 7TP jw). Dalších 11 ks 7TP jw bylo vyrobeno během září 1939 plus 4 ks prototypů, které však měli již regulérní typ panéřování. Všechny taky zařadilo Polsko do svých tankových praporů (vždy po 49 strojích). Po bojích byla část ukořistěných tanků přetřena šedou barvou s německým značením a 8.října 1939 předváděna při slavnostním defilé ve Varšavě. Později byly ukořistěné tanky používány v policejní roli a ještě později jako tažné traktory pro polní dělostřelectvo. Část ukořistěných 7TP jw byla v letech 1939/40 podrobena zkouškám na sovětském tankovém polygonu v Kubince. Dnes lze spatřit pouze repliku tanku 7TP jw a to v polském tankovém muzeu ve Varšavě.

Neslúžili náhodou aj na Balkáne? Neviem ako 7TP ale také TK3 aj v rukách Chorvátov.
Inak si myslím že týmto odvarom z Wickersa (musel som ho popoľštiť ) by sa potešil Fíni tou dobou ich potrebovali.

S obnovou výroby ako to navrhol Káčer to nieje tak úplne pravda že by to Nemcom nesiahlo na vlastné potreby. Oceľ bolo treba inde.

A vyrábať niečo pre Maďarsko (som trochu zaujatý voči nim): zbytočná snaha veď bojovalo sa práve na opačnej strane Európy a do útoku na ZSSR bolo času dosť. (Skôr sa čudujem že im nepredali kvalitnejšie Francúzske tanky.

Do výzbroje byl zařazen 18. března 1935, kdy bylo rozhodnuto o výrobě první série v počtu 22 kusů s plánovaným termínem dokončení 4 kusy 1935, zbylých 18 kusů 25. března 1936. Tyto byly dvouvěžové určené pro výcvikové účely v jednotce 655/34-35 Panc.

V roce 1937 bylo rozhodnuto vytvořit 8 praporů lehkých tanků, pro které bylo potřeba 412 kusů : 49 v každém praporu a 20 záložních.
Konečná montáž probíhala v Ursusii, kde je přejímal Vojenský technický dozor č. 3.

Druhá série s plánovaným termínem dokončení 15.01.1937 v počtu 16 kusů měla být původně též dvouvěžová, avšak jako dvouvěžové byly dokončené pouze 2 kusy, ostatní jako jednověžové, určeny pro 3/36-37 Panc.

Třetí série s plánovaným termínem dokončení 30.10.1937 v počtu 18 kusů v jednověžové variantě, určeny pro jednu rotu a doplnění 3. praporu ve Varšavě.

Čtvrtá série s plánovaným termínem dokončení v průběhu první poloviny roku 1938 v počtu 49 kusů v jednověžové variantě, určeny pro XI/F/36 Panc. 2. prapor Žuravica.

Pátá série s plánovaným termínem dokončení 30.05.1939 v počtu 16 kusů v jednověžové variantě, určeny pro 3/38 Panc., jedna rota s určením pro školní účely.

Šestá série s plánovaným termínem dokončení v počtu 11 kusů 31.08.1939, 21 kusů 30.09.1939 v jednověžové variantě, předurčeny pro dvě roty tankového praporu jezdecké brigády.

Sedmá série plánovaná v zesílené verzi 9TP v počtu 50 kusů, předpokládané dokončení prosinec 1939 až únor 1940. Vyroben pouze prototyp z nepancéřového železa.
Osmá série plánovaná v počtu 100 kusů, předpokládané dokončení březen až červen 1940.

---Prototypy :
1935 : 2 dvouvěžové z nepancéřového železa, č. 1595 Smok ( přebudovaný později na jednověžový s věží Bofors ) a č. 1596 Slon.
1938 : 1 kus z nepancéřového železa se svařovanou korbou.
1939 : 2 kusy verze 9TP z nepancéřového železa.

---Sériově bylo vyrobeno :
1935 : 4 kusy dvouvěžové
1936 : 18 kusů dvouvěžových
1937 : 2 kusy dvouvěžové a 14 kusů jednověžových
1938 : 34 kusy jednověžové
1939 : 60 kusů jednověžových

Celkem bylo vyrobeno 136 kusů, z toho 24 ( 25 ?, 26 ? ) dvouvěžových a 5 prototypů z nepancéřového železa.

---Byly jím vyzbrojeny tyto jednotky :
Potíže s překladem - cvičné mobilizační můžeme pojmenovat také jako bojové provozní

*2 tankový prapor Žuravica : 10 dvouvěžových a 47 jednověžových
2 cvičné mobilizační dvouvěžové, 8 školních dvouvěžových, 26 mobilizačních uložených jednověžových a 21 výcvikových mobilizačních jednověžových

*3 tankový prapor Varšava : 7 dvouvěžových a 49 jednověžových
7 školních dvouvěžových ( v tom jeden „železný“č. 1596 Slon ), 26 mobilizačních uložených jednověžových a 23 cvičných mobilizačních jednověžových

*11. tankový prapor Modlin : 8 dvouvěžových a 2 jednověžové
8 školních dvouvěžových, 2 školních jednověžových ( z toho jeden „železný“ č. 1595 Smok )

Dále bylo 11 kusů jednověžových v přejímacích zkouškách, které po vypuknutí války vytvořily rotu pod velením kpt. S. Grabczewskieho a byly nasazeny při obraně Varšavy.

Zdroj : Nowa technika wojskowa 12/1996, Janusz Magnusieg

Mno, v každém případě když na to juknu, tak sice mělo Polsko v plánu vyrobit hezkých pár stovek těcho strojů, ale nějak i když byl ve výrobě od roku 1935 se jim jich moc vyrobit nepodařilo. Také by mě zajímalo, jestli ty dvouvěžové vyzbrojené kulomety uvažovali předělat na jednověžové s dělem.

Kdesi jsem četl že se uvažovalo o výrobě až 392 kusu zesílené verze 9TP. Ale celá serie měla být splněna až v roce 1942, to už by zase celkem zastaral. Navíc se dle německých zdrojů uvažovalo o vyzbrojení 47 nebo 55 mm dělem. Ale hlavně ta 55ka se mě moc nezdá. Je to dosti atypická ráže a řekl bych že vzhledem k velikosti věže by se muselo jednat o dlo s dosti krátkou hlavní.

major.plk: rok 1942 je takové magické datum, v té době totiž měl být dokončené dozbrojování Německé armády. Právě kvůli tomu se měla většina zbrojních programů ( i u nás a v Polsku ) dokončovat do roku 1942.

Pokud by válka měla začít až roku 1942, tak by ještě zastaralý nebyl. Hlavně pokud by byla produkovaná zesílená verze s 47 mm kanónem. V míru vývoj bojové techniky moc rychle nepostupuje...

asi jsem to nenapsal zcela srozumitelně. ta varianta se silnější kanonem neměla silnější pancíř a naopak varianta se silnějším pancéřem měla jen 37mm kanon. tedy bylo zde dilema posilovat výzbroj nebo ochranu. Poláci se rozhodli pro zsílenou ochranu a to 40 mm pancéř ale ani ten nemohl být všude pro slabost motoru, proto ze dvou návrhu 9TP byl zvolen ten co byl pancéřován silněji jen na některých místech a věž s jež měla být všude po obvodu 40 mm byla zvržana.

kacermiroslav píše:Mno, v každém případě když na to juknu, tak sice mělo Polsko v plánu vyrobit hezkých pár stovek těcho strojů, ale nějak i když byl ve výrobě od roku 1935 se jim jich moc vyrobit nepodařilo. Také by mě zajímalo, jestli ty dvouvěžové vyzbrojené kulomety uvažovali předělat na jednověžové s dělem.

Samozřejmě že ano. Poláci předělávali už i staré tanky Vickers z dvou věžové varianty na jednověžové s dělem, ale třeb říci že jim vše trvalo velice dlouho.

Jinak na tomto tanku se mě velice zamlouvá ta dvou člená osádka věže.


Tady přidám schéma pancéřovaní tanku 9 TP



a jeho plánovaný vzhled




Nástupcem tanku 7TP měl být tank 10 TP systému Christie, ale neuspěch s jeho vývojem vedl k tomu, že byl jako přechodné řešení navržen tank 9 TP a plány na tank typu Christie byl opuštěn. Tank 10 TP byl jíž navržen jako čistě pásový posloužil jako předloha pro tank 14TP s 47 mm kanonem a 40 mm pancéřem. Tento tank však byl jen ve fázi projektu.


Tank 14 TP

A ještě polské články z jednoho hodně starého časopisu
Projekty polských tanků





Pospojoval Hydrostar. Prosím tě, zkus používat tlačítko upravit. Když není nějaká velká časová prodleva, je lepší editovat starší příspěvky, než v podstatě spamovat.

V roce 1988 jsem si jen tak z jakéhosi rozmaru koupil něco co se asi dnes jen tak nenajde. Je to plastikový model a já je nikdy nelepil a lipit nebudu. A co to je?

czolg lekki 7TP, model do sklejanija.

Vyrobeno v tomtéž roce , v měřítku 1: 35, v Lódzkie Zaklady Zabawkarskie Spoldzielnia Pracy.

Na krabici je uvedeno, že tento konkrétní kus patřil k III. batalionu pancernegovu.

Kolegové, nikdy jsem to ani nezkusil slepit. Máte někdo o tento kousek zájem? Tento skoro span jsem sem dal proto, že to zde zájemci o pancíře určitě nepřehlédnou. Cena je jasná předem - tedy nic. Pokud by někomu udělalo radost ho mít a slepí, je jeho.

Je to podle mě zajímavý kus techniky a abych se řiznal, já na ten model už před lety zapoměl. Až jsem uklízel v nádstavci v chodbě, tedy asi před 20 minutami jsem ho našel. A ktomu ještě další poklad. Ale to až někdy jindy.

Jde i o to, že pokud by to někdo dokázal slepit, nakamuflovat, byly z toho hezké fotky, které by toto téma skvěle doplnily. To jsem se z toho spamu pěkně vykecal, že