Německé stíhací letadlo WW1
nasazeno 1918
Fokker D.VII - Jasta 66
Válka v roce 1918 vstoupila již do svého čtvrtého roku a válčící strany stále ne a ne rozhodnout výsledek ve svůj prospěch. Na západní frontě vládla již od podzimu 1914 patová situace, kterou se chystanou jarní ofenzívou v roce 1918 rozhodli Němci definitivně změnit. Z uzavřené východní fronty, kterou vyklidilo právě vznikající bolševické Rusko, se směrem na západ přesouvali celé armády, které měli být tou pomyslnou troškou na miskách vah a měli rozhodnout celou válku v Německý prospěch dříve, než se plně materiálně a lidsky projeví zapojení USA do tohoto vleklého konfliktu. Jedním z požadavků německého velení bylo i sestrojení nového typu stíhacího letounu, který by byl v dostatečném množství k dispozici k jarní ofenzívě a který by svými výkony deklasoval protivníka. Tímto strojem se měl nakonec stát Fokker D.VII.
Fokker D.VII byl německý stíhací jednomístný letoun, který byl navržen slavným konstruktérem Reinholdem Platzem (*1886 - +1966), autorem trojplošníku Fokker Dr. I, pro továrnu Anthonyho Fokkera. Svého použití se dočkal v roce 1918, kdy svými výkony (až na rychlost) doslova deklasoval spojenecké letouny a navrátil Německu opětovně vzdušnou převahu. Tomuto období na západní frontě se vžil název „Fokker Scourge“ (Fokkerův bič). Stroj byl tak slavný, že se mu dostalo „vyznamenání“ a byl uveden ve 4.článku podmínkách kapitulace s požadavkem odevzdání všech letounů v „dobrém stavu“. Na těchto strojích létala mnohá německá esa, jako například Erns Udet, Fritz Rumey, Franz Buchner nebo Hermann Goring (pozdější maršál letectva Třetí říše a válečný zločinec).
Prototyp V.11 v lednu 1918
VÝVOJ
Hlavní konstruktér Fokkerových závodů, Reinhold Platz pracoval již od roku 1916 na sérii experimentálních letadel označených jako řada „V“. Typickým prvkem pro tuto řadu byla samonosná křídla s tlustým profilem na kterém pracoval s Hugo Junkersem. Výsledkem tohoto experimentování bylo pevnější křídlo s větším vztlakem. Koncem roku 1917 postavil Platz experimentální dvouplošník V.11 s motorem, který byl použit u vynikajícího stroje Albatrosu D.III a to Mercedesu D.IIIa. Letové zkoušky tohoto prototypu byly prováděny dne 25.ledna 1918 zkušebním pilotem Grossem v Johannisthalu. Výsledky však nebyly zcela uspokojivé a prokázaly určité negativní vlastnosti. Proto byly na prototypu urychleně provedené některé změny, jako například prodloužení trupu, nebo přepracování vertikálních ocasních ploch atd. Tyto změny provedl osobně Anthony Fokker. Upravený prototyp byl znovu zalétán a tentokráte s tak dobrými výsledky, že byl ihned odeslán na letiště Adlershof u Berlína, kde mezi 21. až 28.lednem 1918 probíhalo výběrové řízení na nový německý stíhací letoun. Výběrového řízení na nový letoun se poprvé v historii zúčastnili i frontoví piloti jako například Manfred von Richthofen, který tento stroj označil za nejlepší z předváděných strojů. Jistým handicapem bylo použití staršího motoru Mercedes, ale i s tímto podával letoun překvapivě vynikající výkony a bezpečně se ovládal. Richthofen nebyl sám, kdo tento letoun doporučoval k sériové výrobě a o jeho názor i názor jeho kolegů se opřela výběrová komise, která nakonec rozhodla neprodleně objednat prvních 400 ks, které měly být hotoveny do zahájení jarní ofenzívy na Sommě.
VÝROBA
Požadavek na výrobu velké série 400 ks Fokkerů D.VII v tak krátké době, byl nad možnosti firmy Fokker a proto bylo rozhodnuto vyrábět nový stíhací letoun licenčně u konkurenčních firem Albatros a AEG (i když AEG nakonec žádný F D.VII nepostavil). Aby se licenční výroba mohla rozběhnout bylo třeba dodat do Albatrosu a AEG výkresy. Ale jelikož Fokker ve výrobě nepoužíval výkresů, ale jen šablon, byl jednoduše odeslán celý stroj k okopírování. Albatros vyráběl D.VII ve svém hlavním závodě v Berlíně, ale i v dceřinné společnosti OAW (Ostdeutsche Albatros Werke) ve Schneidemuhlu, dnešní polské Pila. Albatros platil Fokkeru licenční poplatek 5% za každého vyrobeného letounu. Stroje byly dle místa výroby různě značeny jako D.VII (Alb) – Albatros, Berlín; nebo D.VII (OAW) – OAW, Schneidemuhl.Vzhledem k chybějící dokumentaci byly určité drobné rozdíly mezi stroji vyráběnými ať tu či tam. A proto se na frontě nedali zaměňovat. Celková produkce dosáhla počtu cca 1.700 ks (cca 840 ks u fa Fokker), na jejichž výrobě se podílel hlavně Albatros. Toto množství bylo vzhledem k nepříznivé hospodářské situaci po čtyřech válečných letech jistě úctyhodné. Cena letounu byla tehdejších 25.000,- marek.
Hermann Goring na svém bílém Fokkeru D.VII
BOJOVÉ NASAZENÍ
Jako první obdržela nové stroje Jasta 10 na začátku května 1918. Všem bylo hned po prvních letech a seznámení se s novým strojem jasné, že jsou mnohem lepší, než dosud používané Albatrosy a Pfalzi. Fokker D.VII měl již vyspělou konstrukci u které nehrozilo jinak pro masově nasazené Albatrosy typické zhroucení spodního křídla při střemhlavém letu. Nový stroj měl taky dobrou stoupavost a při přetažení se nechoval záludně a neměl ani tendenci padat do vývrtky. Navíc to byl stroj, který prý dokázal střílet i při kolmém stoupání a viset tzv. na vrtuli. To bylo v ostrém kontrastu s jeho protivníky Sopwith Camel a SPAD S.XIII, které při přetažení přecházeli rychle do nekontrolované vývrtky. Samozřejmě Fokker měl i řadu dětských neduhů jak už bylo pro nově zaváděné stroje typické. Například teplo z motoru často zapalovalo fosforové střelivo v kulometu. To bylo časem odstraněno když byly na zásobnících vytvořeny chladící otvory. Nebo občas praskla ve sváru palivová nádrž. Někdy také docházelo k trhání potahu a lámání žeber horního křídla. Kvalita dílenského zpracování byla poměrně problematická a lišila se závod od závodu. Kupříkladu kvalita strojů z Fokkerovy továrny byla výrazně horší než licenčně vyráběné letouny u Albatrosu. I přesto byla konstrukce D.VII úspěšná a stroj byl letci velmi oblíben a to natolik, že se vžilo rčení, že i „z průměrného pilota udělá dobrého a z dobrého pilota eso“.
Původní stroje byly vybaveny starším motorem Mercedes D.IIIa, poté upravený Mercedes D.IIIau s vyšším kompresním poměrem. Výrazného zlepšení bylo u těchto strojů dosaženo zástavbou motorů BMW IIIa o výkonu 136 kW. Takové stroje byly označeny Fokker D.VIIF. Tyto motory měly vyšší kompresní poměr, větší zdvihový objem a také speciální karburátor. Letouny pak měly lepší výkony i ve vyšších letových hladinách. Díky této nové pohonné jednotce měly D.VII výrazně lepší stoupavost a vyšší rychlost. Protože nové motory měly již příliš vysoký kompresní poměr, při letu na plný plyn ve výškách nad 2000m hrozilo poškození motoru. Motor měl ovládání dvěma pákami přípustí, pro ovládání při startu a ve výškách do 2000m a pákou tzv. výškového plynu, který mohl používat teprve od výšky 2000m. Teoreticky však tento motor dával v nižších výškách při plném plynu výkon až 240 k. Skutečný výkon však byl 185 k při 1380 ot/min, krátkodobě bylo povoleno zvýšit otáčky na 1420 ot/min. Poté byl výkon motoru 200 k. První stroje s motorem BMW se dostali k Jasta 11 koncem června 1918. Samozřejmě byla po těchto vynikajících strojích mezi piloty velká poptávka, ale závody BMW nedokázali produkovat nový motor v požadovaném množství. Proto množství Fokkerů bylo i nadále vybaveno motory Mercedes D.IIIau.
V bojových podmínkách byly tyto stroje velice kvalitní a piloty oblíbené. Řada německých es, jako Hermann Goring si na tomto stroji rychle vylepšovala počty sestřelených protivníků. Největší Německé eso, Manfred von Richthofen, který stál o výběru D.VII v lednu 1918, se jeho pilotování již nedožil.
Dodávky strojů byly zpočátku limitované výrobními možnostmi v těžko zkoušeném německém hospodářství, ale postupně se dařilo vyrábět více a více strojů. V červenci 1918 tak mohlo být na frontě nasazeno již 407 letounů. Další velké dodávky byly v srpnu a v tomto měsíci si piloti na D.VII nárokovali 565 vítězství. Ke konci války sloužilo již 775 Fokkerů D.VII obou verzí.
NASAZENÍ PO WW1
Po uzavření příměří, si vítězné státy mezi sebe rozdělili tyto vynikající stroje. Nejvíce jich asi používaly v USA, které obdrželo 142 strojů. V nově vzniklém Polsku bylo 50 ks v provozu, dále se letouny uplatnily v Holandsku, Švýcarsku, Belgii i Československu. V Rusko-Polské válce 1919 – 1921, byly Fokkery na straně Polska nejčastěji nasazované stroje. Anthony Fokker v důsledku zmatků po uzavření příměří v listopadu 1918 tajně přesunul výrobu a několik desítek rozestavěných letounů do svého rodného Holandska, kde letadla úspěšně prodával. Ještě v roce 1929 bylo vyrobeno osm strojů pro Švýcarské Fliegetruppe.
SLUŽBA PRO ČESKOSLOVENSKO
Mezi vítěznými státy byl obrovský zájem o D.VII a tak se na naše území dostal pouze jeden letoun s označením 3867. Tento stroj byl dne 27.května 1919 sestřelen v bojích o jižní Slovensko s Maďarskem. Jednalo se o letoun Fokkerových závodů, který byl doručen jako vzor pro Maďarskou firmu MÁG. Fooker po opravě sloužil v ČSR armádě jako „děvče pro všechno“. Byl používán k různým propagačním a akrobatickým letům. Dne 3.června 1922 byl zařazen do stavu leteckého učiliště v Chebu. O necelé tři roky později byl 15.ledna vyškrtnut.
Československo po svém vzniku usilovalo o nákup moderních letadel, aby posílilo svou bojovou sílu při bojůvkách o své vznikající hranice s okolními státy. Fokkery D.VII tak byly objednány u firmy Norddeutsche Import Gs. a zprostředkovací kanceláře Ing. Freda Garsnera ve Vídni. Objednávka zněla na 40 strojů od každého. Bohužel z obchodu sešlo z části z důvodu nesolidnosti dodavatelů a z části pro zájem Francie prodat do Československa svá letadla.
TTD Fokker D.VII
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Posádka:...................................................1 pilot
* Délka:.......................................................6,95 m
* Rozpětí:.....................................................8,92 m (dolní křídlo 7,01 m)
* Výška:.......................................................2,75 m
* Plocha křídel:.............................................20,5 m2
* Hmotnost prázdného letounu:......................700 kg
* Maximální vzletová hmotnost:..................... 878 kg
* Pohonná jednotka:.....................................1x Mercedes D.IIIau (132 kW) - 90 l paliva ve dvou nádržích umístěných před pilotem
* Maximální rychlost:.....................................187 km/h ve výšce 1.000 m
* Dolet:........................................................1,5 hod letu
* Dostup:......................................................6.000 m
* Stoupavost:................................................1.000 m / 3,8 min
* Výzbroj:.....................................................2x synchronizovaný kulomet MG 08/15, ráže 7,92 mm (500 ks střeliva pro každý)
* Uživatelé:...................................................WW1– Německo, Rakousko-Uhersko
.................................................................Po WW1 – Polsko, Československo, USA, Holandsko, Belgie, Švýcarsko atd.
TTD Fokker D.VII F
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Posádka:...................................................1 pilot
* Délka:.......................................................6,95 m
* Rozpětí:.....................................................8,92 m (dolní křídlo 7,01 m)
* Výška:.......................................................2,75 m
* Plocha křídel:..............................................20,5 m2
* Hmotnost prázdného letounu:......................687 kg
* Maximální vzletová hmotnost:..................... 904 kg
* Pohonná jednotka:.....................................1x BMW IIIa (136 kW) – 90 l paliva ve dvou nádržích umístěných před pilotem
* Maximální rychlost:....................................200 km/h ve výšce 1.000 m
* Dolet:.......................................................1,7 hod letu
* Dostup:.....................................................7.500 m
* Stoupavost:...............................................1.000 m / 1,75 min
* Výzbroj:....................................................2x synchronizovaný kulomet MG 08/15, ráže 7,92 mm (500 ks střeliva pro každý)
* Uživatelé:..................................................WW1 – Německo, Rakousko-Uhersko
................................................................Po WW1 – Polsko, Československo, USA, Holandsko, Belgie, Švýcarsko atd.
Fokker D.VIIF s motorem BMW
Trup - byl tvořen kostrou ze svařovaných ocelových trubek, která byl v přední části z důvodu zástavby motoru zesílen. Kostra byla dále vyztužena ocelovými dráty. Horní strana trupu byla tvořena překližkovou karosérií a celek byl následně potažen plátnem, které bylo přišněrováno.
Křídla – byla samonosná, celodřevěná s tlustým profilem. Horní i dolní křídla byla průběžná. Mezikřídelní vyztužení se skládalo ze vzpěrek ve tvaru písmena „N“ z profilovaných ocelových trubek. Křidélka byla pouze na horním křídle a byla vyrobena z trubek potažených plátnem.
Ocasní plochy – měly kostru z ocelových trubek potažených plátnem. Kýlová plocha byla umístěna nesymetricky, čímž se zabraňovalo stáčení letounu doleva, po směru točení vrtule.
Podvozek – byl ostruhového typu a skládal se z profilovaných vzpěr. Měl průběžnou osu kol a tak byla ukryta v aerodynamické plošce.
ZHODNOCENÍ
Fokker D.VII byl bezesporu nejlepším Německým stíhacím letounem v průběhu První světové války a patřil mezi vůbec nejlepší letadla všech válčících států. Byl to velice výkonný a oblíbený stroj, který se i po válce uplatnil v leteckých silách mnoha států světa po dlouhou dobu 20-tých let 20.století, a který i po válce byl nadále sériově vyráběn.
Několik originálních strojů je dochováno do dnešních dnů v muzeích v Nizozemsku, Kanadě, Německu, Velké Británii, Francii a USA.
Počítačový řez Fokkerem D.VII
Zdroje:
Vojenská letadla (1) – V.Němeček
www.theaerodrome.com
www.eads.net
www.wikipedia.org
www.aerofile.info
