USA_USS Miantonomoh

Moderátoři: jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

USA_USS Miantonomoh

Příspěvek od kacermiroslav »

USS Miantonomoh
monitor USA
1863 (modernizace 1876)
Obrázek
Americká občanská válka v letech 1861 – 1865 ve svém průběhu vyprodukovala řadu pozoruhodných technických výtvorů, mezi které patřili i nové typy moderních ocelových lodí, monitory. Bojové nasazení ukázalo jejich výhody, ale zároveň i nevýhody. Přestože byly po bojové stránce vcelku brzy překonány a nahrazeny jinými typy lodí, mohly i nadále sloužit jako plavidla pobřežní obrany nebo při bojích na řekách a za tímto účelem byly starší lodě modernizovány. Detailněji se tedy seznámíme s jedním z takovýchto monitorů, Miantonomohem po jeho modernizaci z roku 1876.

Obrázek
Důstojnický sbor před jednou z dělových věží


USS Miantonomoh byl postaven v loděnici New York Navy Yard v první generaci monitorů. Začal se stavět roku 1862, na vodu byl spuštěn 15.srpna 1863 a dokončen byl 18.září 1865. V roce 1874 byla zahájena radikální přestavba v loděnicích John Roach and Son, Chester, Pennsylvania. Na vodu byl spuštěn 5.prosince 1875 a armádou byl převzat 6.října 1882.


Popis
Trup uvnitř byl rozčleněn na deset samostatných oddělení. Rovněž dvojité dno bylo rozčleněno na 22 vodotěsných prostorů, které byly vybaveny třemi pumpami poháněnými parním strojem. Ty mohly odčerpat až 4.550 l vody za minutu. Pro zvýšení jejich výkonu, bylo je v případě potřeby možno napojit na další pumpy ve strojovně, které čerpaly vodu na chlazení kondenzátorů. Vnitřní prostor lodě byl vysoký 396 cm přičemž nad hladinu vyčnívalo pouhých 66 cm. Na ní stály dvě válcové věže, které měly vnější průměr 6,94 m a vnitřní 6,43 m. Výška věže pak byla 2,74 m a děla ležela ve výšce 2,13 m nad palubou. Celková váha bočního pancíře činila 356 t, pancéř obou věží dohromady vážil 397 t, větrací šachty 41 t, ventilátory 25 t, kormidelna 53 t, stroje včetně jejich příslušenství 580 t, kotelna včetně příslušenství a vezenou vodou 630 t a zásoba uhlí 300 t. Kormidlo bylo ovládané mechanicky nebo pomocí parního stroje a jeho plocha byla 6,87 m2. Pohon dělových věží byl rovněž obstarán malým parním strojem. Vnitřní prostory byly odvětrávány dvěmi ventilátory, každý o průměru 213 cm, které při otáčkách 500 za minutu dodávaly 1132 m3. Čerstvý vzduch byl přiváděn propojenými ventilačními šachtami a sloužil k nezbytnému provozu kotelny (přívod vzduchu ke kotlům), ale i k odvětrávání ostatních vnitřních prostorů. Vzduch do podpalubí byl vháněn větráky, které vyčnívaly 7,6 m nad palubu. Každý z nich měl dva pohonné stroje, přičemž jeden byl připojen přímo k ventilátoru a druhý byl záložní pro případ poruchy. Na hlavní ventilační šachtu pak byly napojeny další ventilátory. Ty velké fungovaly jako tlačné, pomocné byly nasávací, neboli nasávaly z větraného prostoru vzduch a nový čerstvý vzduch do tohoto prostoru klesal větrací šachtou. Dělové věže měly například každá po dvou pomocných ventilátorech. Dvě čtyřkřídlé lodní vrtule, každá o průměru 366 cm poháněly loď. Každá z nich byla napojena na hřídel o průměru 248 mm, dlouhou 25,6 m. Hřídele byly otáčeny dvěmi parními stroji, jejichž vysokotlaký válce byl o průměru 813 mm a nízkotlaký o průměru 1219 mm. Oba válce měly zdvih 1067 mm. Stroje dávaly plný výkon 1911 kW (2.600 k) při 75 otáčkách za minutu. Spotřebovaná pára odcházela do kondenzátoru složeného z 3024 trubek o průměru 15,9 mm a celkové účinné délce 2,6 m. Chladící plocha činila 393,9 m2. Kromě hlavních strojů byly ve strojovně umístěné ještě další pomocné agregáty jako čerpadlo vzduchu na pravém boku a dvě čerpadla chladící vody na levém boku. Všechna čerpadla se nacházela před hlavními stroji a byly poháněné samostatnými parními stroji. Čerpadlo vzduchu bylo vertikální a o průměru 610 mm a zdvihu 660 mm. Bylo poháněno jednoválcovým parním strojem s průměrem pístu 508 mm a zdvihem 660 mm. Na křížové hlavě čerpadla byly dva jednočinné napáječe, spojené s filtry, kterými procházela sladká voda pro kotle. Čerpadla chladící vody poháněl dvouválcový parní stroj s průměrem válců 279 mm a zdvihem 229 mm. Čerpadla byla odstředivá a každé dávalo výkon 12.720 l vody za minutu. Ve strojovně v její zadní části stála dvě čerpadla, která sloužila jako požární a nouzová. Jinak současně sloužila jako cirkulační čerpadla pomocného kondenzátoru. Strojovna měla rozměry 7,77 m délky a 8,84 m šířky, přičemž vlastní stroje měly maximální výšku 3,4 m. V sousedství strojovny byla kotelna o délce 12,5 m a šířce 10,7 m, v níž stálo celkem šest kotlů po třech na každé straně, uprostřed s cestou pro topiče. Zadní dva kotle mohly podle potřeby pracovat samostatně jako pomocné pro provoz čerpadel a ventilátorů. Kotle stály na podstavcích z kujného železa , které byly pevně ukotveny do trupu lodě. Spaliny z kotlů odváděly na každé straně potrubí ukončené v komíně spolu s odvodem z druhé strany. Komín byl o šířce 2,52 m a účinné délce 2,52 m. Prostor pro topiče byl na podlaze pokryt rýhovaným ocelovým plechem. Trubkové kotle byly o délce 3 m a průměru 3,46 m. Jejich obsah tvořily vodní trubky o průměru 76 mm, délce 2110 mm a počtu 210 kusech. Odběr páry byl prováděn pomocí ventilů. Každá strana kotelny měla dva sběrače napojené na hlavní parní potrubí. Dva válce o průměru 457 mm umístěné v pravém úhlu a napojené na jeden klikový čep nad nimi, tvořili parní ovládání kormidla. Čep byl napojený na hřídel, na němž byl buben, na který byl navíjen řetěz ovládající kormidlo. Kormidelní kolo pak bylo umístěno v přední věži. Dojezd byl šest dní plavby při rychlosti 12 uzlů, které monitor dosahoval při otáčkách 72 až 75 za minutu, při rychlosti 10 uzlů se akční rádius zvýšil na 10,4 dní plavby.

Výzbroj
Výzbroj byla původně tvořena celkem čtyřmi děly ráže 381 mm, typu Dahlgreen, přičemž její rozložení bylo vždy po dvou do dělových věží, které stály v ose plavidla. Váha jednoho děla činila 9.250 kg, hmotnost střely 200 kg, a dostřel při 7° náměru byl 1.900 metrů. Po modernizaci v roce 1876 byla hlavní výzbroj změněna na 2xII děla ráže 254 mm a doplněna o dvě děla ráže 100 mm.



TTD Miantonomoh (1876)
--------------------------------------------------
Délka:...................................................... 78,8 m
Šířka:....................................................... 16,1 m
Ponor:...................................................... 4,3 m
Výtlak:..................................................... 3.400 t
Výzbroj:................................................... 2xII 254 mm, 2x 100 mm
Výkon strojů:............................................ 1911 kW (2.600 k)
Pancéřování............. - věž........................ 254 mm
.............................. - boky...................... 127 mm
.............................. - paluba.................... 38 mm
Rychlost:.................................................. 9 uzlů (16,7 km/h)
Posádka:.................................................. 150 mužů

* Poznámka:
Pořizovací cena byla přibližně 365.000,- USD


Bojová služba
První USS Miantonomoh měl vcelku dlouhou službu i přesto, že monitory byly velmi záhy nahraženy loděmi o vyšší úrovni. Po dokončení a převzetí armádou byl v září 1865 zařazen do U.S. Severoatlatické eskadry na východním pobřeží USA, kde byl až do dubna 1866 v nečinnosti zakotven ve Washington Navy Yard, D.C. Po krátké zastávce v New Yorku na počátku května 1866, byl Miantonomoh vyslán na historickou trans oceánskou plavbu do Evropy spolu s USS Augustou a USS Ashuelotem. Na této cestě doprovázel asistenta sekretáře amerického námořnictva Gustavuse V.Foxe. Flotila včetně Miantonomohu připlula do Irsko v půlce června 1866 a po dobu téměř celého dalšího roku navštěvovali přístavu v Baltském i Středozemním moři. USS Miantonomoh byl ze služby vyřazen v červenci 1867 po svém návratu z Evropy. V prosinci 1869 byl opět vrácen na čas do služby a to za účelem setkání s britskou lodí Monarch a USS Plymouth, které převáželi tělo velkého filantropa George Peabodyho (*1795 - +1869) na jeho pohřeb do Massachusetts. Poté monitor operoval spolu s U.S. Atlantickou pobřežní flotilou do července 1870, kdy byl v Bostonu modernizován v letech 1874-75 v rámci programu modernizace lodí z období Občanské války. Jméno si loď ponechala. Tak vznikl de facto druhý Miantonomoh.

Obrázek
USS Miantonomoh v některém z Evropských přístavů v roce 1866


Druhý USS Miantonomoh byl zařazen do armády 6.října 1882 a velitelem lodi se stal Francis J.Higginson. Prakticky celou svou bojovou službu v „druhém“ životě prostál Miantonomoh na kotvě ve Filadefii ,Washingtonu a New Yorku. V březnu 1883 byl opět vyřazen z činné služby, znovu z části modernizován a opět zařazen do služby 27.října 1891 pod velením kapitána Montgomeryho Sicarda. Celý rok po svém opětovném zařazení, křižoval Miantonomoh na trase New York a Charleston. Koncem roku 1892 byl opět zakonzervován v New Yorku ale v letech 1892 až 1895 byl používán jako cílová a školní loď Massachusetts a na Rhode Island. Ze služby byl opět vyřazen 20.listopadu 1895. Po potopení americké bitevní lodě Maine v Havaně na Kubě 15.února 1898, byl i Miantonomoh znovu zařazen do služby a to 10.března 1898 pod velením kapitána Mortimera L.Johnsona. Dne 21.dubna 1898 pak v důsledku potopení USS Maine vypukla španělsko – americká válka. Následují den prezident USA William McKinley pověřil Rear Admirála Williama T.Sampsona blokádou přístavů severního pobřeží španělské Kuby. USS Miantonomoh se přidal k blokádě 5.května 1898. Po příznivém průběhu války se Španělskem se Miantonomoh vrátil z blokády do Filadefie 1.října 1898 s krátkou předchozí zastávkou v Chalestonu. Ze služby byl znovu vyřazen tentokráte na League Island a to 8.března 1899. Z rezervy byl ještě jednou vyzvednut a to 9.dubna 1907, jeho velitelem se stal Eugene M.Isaacs. Po následujících několik měsíců pak operoval u Norfolku. Jak už bylo v životě Miantonomohu běžné, opět byl uložen do rezervy, odkud byl v prosinci 1915 vyzvednut jako cílová loď. Po První Světové válce byl prodán do šrotu firmě J.G.Hitner a W.F.Cutler z Filadefie dne 26.ledna 1922.

Obrázek
USS Miantonomoh v rezervě v Bostonu 1871-72


Zdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – Naše vojsko 1986
http://www.americancivilwar.com
http://www.history.navy.mil
http://www.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 7/1/2009, 19:29, celkem upraveno 1 x.
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Návštěva USS Miantonomoh v Petrohradě v roce 1866 byla oplátkou významné návštěvy ruských flotil v přístavech Unie za nejtěžších dnů občanské války-v září roku 1863 připlula do San Franciska eskadra Popovova a do New Yorku eskadra Losovského. Oba velitelé měli tajné směrnice, podle nichž měli po obdržení dodatečného zvláštního rozkazu aktivně vstoupit do boje proti Konfederaci.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

To je pro mě nová informace. Z jakého zdroje jí prosím máš? Máš taky info o složení těch ruských eskader?
ObrázekObrázekObrázek
Johan
podporučík
podporučík
Příspěvky: 604
Registrován: 12/8/2007, 22:27
Bydliště: Praha

USA_USS Miantonomoh

Příspěvek od Johan »

Je nějaká povědomost,info nebo doklad, proč se při modernisaci snižovala ráže děl? Tedy hlavní výzbroje! Docela rád bych to věděl, ale jde spíše o zvědavost.
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Pro kacermiroslav: ta informace je z knihy Rakve útočí od Ludvíka Součka. Nevím, jak je důvěryhodný; každopádně zajímavě píše.
Informace o ruských eskadrách nemám, snaha nějaké získat zatím vyšla naprázdno. Pokud získám, uveřejním.
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Pro Johan: Dahlgrenova děla byly předovky, při přezbrojení byla nejspíš vyměněna za zadovky-v té době se už vyráběly. Střela 25,4 cm děla vážila kolem 220 kg, takže ani zmenšením ráže USS Miantonomoh neztratil bojovou účinnost.
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od Sawyerik »

To je pro mě nová informace.
Jestli k tomu můžu něco dodat, tuto informaci lze nalézt např v knize Josefa Opatrného "Válka Severu proti Jihu", nakladatelství ARCHIV 1986. V září a říjnu 1863 tyto dvě ruské flotily opravdu vykonaly přátelskou návštěvu USA, v přístavech Brooklyn (samozřejmě součást N.Y.) a San Franciscu. Dle mých vědomostí se admirál velící flotile v N.Y. jmenoval Lisovskij nikoli Losovský, ale nemám patent na informace. Tyto návštěvy měly za cíl podpořit vzájemný obchod, ohrožovaný "kaperskými" loděmi ve službách Jihu. Totiž poté, co na začátku války vyhlásil Sever blokádu Jihu (měl absolutní námořní převahu a na rozdíl od armády drtivá většina důstojníků námořnictva zůstala věrná Unii) odpověděl Jih nabídkou "kaperských listů" každému dobrodruhovi ochotnému loupit a přepadat obchodní lodě Unie. V případě zajetí se pak mohli vydávat za válečné lodě Konfederace a nebyli popraveni coby piráti. Tyto listy měly již dlouhou historii, poprvé snad byly využity během příprav na Anglo-Španělskou válku v 2.pol 16.stol. Flotila Unie vzhledem k délce pobřeží s velkou námahou udržovala blokádu a neměla kapacity na ochranu svých obchodních lodí. Proto např. vyhlášení admirála Popova v San Franciscu o ochotě Ruska podílet se na akcích proti plavidlům narušujícím vzájemný obchod byla jasnou výstrahou secesionistům.
Druhotný efekt spočíval i v tom, že když tyto zprávy dorazily do Londýna, byly pro Britskou administrativu argumentem, byť zdaleka ne jediným, aby zabavila rozestavěné obrněné lodě, jež se v britských lodějnicích stavěly pro potřeby jižní Konfederace (ta to sama nedokázala a ani na to neměla kapacity). Právně to nebyl problém poté co vyšetřující úředníci prokázali kdo je objednatel. Protože Británie byla v této válce "de iure" neutrální, byly stavěny pro smyšlené kupce (Francii, egyptského místokrále), ale fakticky všichni věděli kdo bude opravdu majitelem.
Protože se tyto návštěvy a jejich výsledky odehrály v době pro Unii kritickou, Američané si to pamatovali.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

K tomuto zajímavému americkému monitoru jsem ještě dodatečně dohledal, že zřejmě kolem roku 1890 byla jeho výzbroj znovu modernizována. Obdržel výkonější 254 mm děla, která dokázala střílet projektily o hmotnosti 231,3 kg. Obdobné dělo bylo použito u USS Maine (1890).

Obrázek při modernizaci kolem roku 1890

Obrázek Miantonomoh s již instalovanou výzbrojí v podobě děl ráže 254mm po dvou ve dvou dělových věžích

Obě věže byly osazeny každá dvěma děly ráže 254 mm (10"/31 - 25.4 cm - Mark 1 Mod 1) o délce hlavně 31 ráží. Bez komory měla tato zbraň hmotnost 26.082 kg při délce hlavně 8,359 mm. Dělo dokázalo vystřelovat AP projektil o hmotnosti 231,3 kg úsťovou rychlostí 610 m/s na vzdálenost cca 18.000 metrů při elevaci 13,5° (-3 / +13,5°). Průraznost projektilu na vzdálenost 5.490 m byla 175 mm, na 8.230 m ještě 147 mm a na vzdálenost 10.920 m to bylo 107 mm. O výstřel se postarala výmetná nálož o hmotnosti 42,2 kg. Pracovní tlak v hlavní byl 2.200 kg/cm2. Kadence střelby byla 0,66 ran za minutu.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Spojené státy americké“