Německé stíhací letadlo WW1
nasazeno 1916 – 1917
Fokker D.III
VÝVOJ_Fokker D.III
Ačkoliv německé jednoplošné Fokkery zažívali na jaře 1915 hotové žně v řadách spojeneckých letounů a jejich osádek, nehodlali konstruktéři u Fokkera usnout na vavřínech a tak se urychleně snažily na frontu dostat nástupce. I přes úspěch jednoplošné řady Fokkerů E, se jako budoucnost jevila dvouplošná konstrukce, která byla prostě pevnější a měla i větší nosnost. Stačilo pouze jednoduchým způsobem vyztužit obě křídla a byla tím zaručena dostatečná tuhost nosné soustavy. Od poloviny roku 1916 se tak na nebi objevují stíhačky s konstrukcí, která přetrvala jako standard až do poloviny třicátých let.
I firma Fokeer, která byla jinak průkopníkem jednoplošné koncepce, se dobrala ve vývoji k dvouplošníkům. Využila proto potencionál stejného motoru, který poháněl model E.IV, stejně tak kormidla a vnitřní strukturu trupu. Hlavní konstruktérem nového stroje se stal Martin Kreutzer. Výzbroj se skládala z osvědčených kulometů Spandau (Maxim LMG 08/15) ráže 7,92 mm. Nová křídla stejně jako u prvních strojů E.I až E.IV postrádala křidélka, a náklon se prováděl pouze kroucením konců křídel. Fokkerův prototyp s označením M-19 byl lepší než jeho dva předchůdci (D.I. a D.II.) a tak i po vcelku úspěšných zkouškách byl stroj nabídnut k otestování. Ke zkouškám byl odeslán 20 července 1916 do Adlershofu. Ze strany frontových stíhacích es byl osloven „duchovní otec“ stíhací letectva, Boelcke. Ten na novém stroji sice dokázal dosáhnout sedmi vítězství a údajně nový stroj i doporučil, ale byl velmi nespokojen s s rychlostí, která za spojeneckými letouny té doby zaostávala. Svou rychlostí Fokker D.III nestačil ani na Nieuporta 17, ale ani na průzkumný a pozorovací Sopwith Strutter.
Fokker D.III na němž Oswald Boelcke od 2. do 17.září 1916 dosáhl 7 vítězství
BOJOVÉ NASAZENÍ_Fokker D.III
Do výroby se horká novinka dostala na přelomu července a srpna 1916 a stíhací jednotky dostávaly nové Fokkery od září 1916, ale zrovna velké nadšení ze celkem dodaných 159 ks u jednotek nepanovalo. Důvody byly uvedeny již výše, a k nim se ještě přidalo špatné dílenské zpracování letounů ve Fokkerových dílnách. Ve stejné době se na frontu dostávaly i Albatrosy D.I, které byly nesrovnatelně lepší a byly schopné se dále vyvíjet, modifikovat. Na Fokkerech si přesto zabojovala i dvě pozdější největší německá esa a to Manfred von Richthofen a Ernst Udet.
Při dostatku nových Albatrosů byl Fokker rychle stahován z nejexponovanějších míst bojů a byl předáván k domobraně.
Fokkery byly dodány v počtu 16 ks i pro Rakousko-Uherskou „Luftfahrttruppen“ a to pod označením B.III. Dále se rozběhla licenční výroba, kterou pak zajišťovala uherská firma Magyar Általános Gépgyár. Ta však díky krátké bojové existence dala jen osm strojů. Jeden Rakousko-Uherský stroj byl pokusně vybaven 160 k motorem Mercedes D.III., avšak problémy se strojem přetrvávaly i nadále.
TTD _ Fokker D.III
----------------------------------------------------------------------
* Rozpětí: 9,05 m
* Délka: 6,30 m
* Výška: 2,55 m
* Hmotnost prázdného letounu: 452 kg
* Vzletová hmotnost: 710 kg
* Maximální rychlost: 150 km/h
* Výzbroj: 1x kulomet LMG 08/15 ráže 7,92 mm
* Dostup: 4.725 m
* Stoupavost: 3,33 m/s
* Vytrvalost: 1,5 h
* Motor / Výkon: 1x Mercedes D.II, 6válcový vodou chlazený / 120 k
(1x Oberursel U.III 14 / 160 k)
* Počet členů osádky: 1
* Vyrobeno kusů: 159 ks
DALŠÍ TYPY (předchozí, následné)
Fokker D.I (D.Is)
Jednalo se o první dvouplošník firmy Fokker, který měl projektové číslo M18. Prototyp byl testován armádou dne 15.dubna 1916. Stroj byl vybaven vodou chlazeným motorem Mercedes D.II o výkonu 120 k a vyzbrojen jedním synchronizovaným kulometem ráže 7,92 mm, který byl montován na boku trupu. Testy ukázali, že Fokker D.I je slibný stroj, avšak jeho dílenské zpracování byl již tradičně u Fokkerů dosti mizerné. Po drobné modifikaci se na frontu od 6.června 1916 dostávali modely označené D.Is. Původní objednávka zněla na 80 letounů, což byla v té době největší samostatná objednávka na výrobu letadel v Německém císařství. Do konce října bylo vyrobeno a na frontu dodáno celkem 74 strojů. Na frontě se však tento stroj moc nepředvedl a po smrtelné nehodě pilota ze dne 4.prosince 1916 následovalo o dva dny později stažení z fronty. Stažené stroje pak dále sloužili ve výcvikových školách.
Fokker D.II
Vzhledem k přetrvávajícím problémům s modelem D.I, začali u Fokkeru paralelně s výrobou D.Is vyrábět pokročilejší verzi, která dostala číslo projektu M17Z. U nového modelu byla změněna pohonná jednotka a to na motor Oberursal UR.I o výkonu 100 k. Výzbroj pak byla na tu dobu standardní, 1 synchronizovaný kulomet LMG 08/15 ráže 7,92 mm. Výroba nového stroje šla u Fokkerů ve Schwerinu velmi pomalu, a stále narážela na technické a dílenské problémy. Původní objednávka zněla na 132 strojů, ale skutečně byla vyrobena sotva polovina. Do aktivní služby na frontě se zapojila jen pár strojů. Ostatní rovnou putovali do výcvikových center.
Fokker D.IV
Jednalo se o následující Fokkerův model hlavního konstruktéra Martina Kreutze, který však byl taky pro své nevhodné vlastnosti kompletně stažen z fronty a přidělen k výcviku. Celkem bylo vyrobeno jen 40 ks pro Německé císařství a 4 ks sloužili ve Švédsku.
U Fokkerů se museli hodně začít snažit, aby si znovu získali u letců důvěru, jakou si u nich získali se svými předchozími modely.
TTD _ Fokker D.IV
----------------------------------------------------------------------
* Rozpětí: 9,70 m
* Délka: 6,30 m
* Výška: 2,75 m
* Hmotnost prázdného letounu: 606 kg
* Vzletová hmotnost: 840 kg
* Maximální rychlost: 160 km/h
* Výzbroj: 2x kulomet LMG 08/15 ráže 7,92 mm
* Dostup:
* Stoupavost: 5,6 m/s
* Vytrvalost: 220 km
* Motor / Výkon: Mercedes D.III. / 120 kW (160 k)
* Počet členů osádky: 1
* Vyrobeno kusů: 44 ks
Fokker D.IV
Zdroje:
Stíhací letadla 1914 – 18, 1.díl – Zbyněk Válka – 2000
Vojenská letadla – Václav Němeček – 1989
www.luftfahrtgeschichte.com
www.militaryfactory.com
www.theaerodrome.com
www.historyofwar.org
www.wikipedia.org
