Bitevní lodě třídy Imperatrica Marija

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Bitevní lodě třídy Imperatrica Marija

Příspěvek od sa58 »

Bitevní lodě třídy Imperatrica Marija
...od ostrova Guernsey po Finský záliv...

Obrázek
Rusko sice ve válce s Japonskem (1904-1905) utrpělo na moři drtivou porážku a přišlo o velkou část své flotily. Díky rychlé vývoji bitevních lodí to však neznamenalo pro Rusko zase tak velký problém, šlo přeci jen o bitevní lodě staré koncepce, které se po nástupu moderních dreadnoughtů staly loděmi druhé kategorie. Jako u předcházejících bitevních lodí se Rusko snažilo nakoupit nové lodě v zahraničí, první lodě poválečné éry pocházely z USA, šlo o semidreadnoughty třídy Imperator Pavel I. Navíc se zde otevřela jiná možnost, díky přistoupení Ruska k „Srdečné dohodě“ vnikla v roce 1907 Trojdohoda. Tento svazek otvíral Rusku možnost nákupu lodí a technologií přímo v „Mekce“ dreadnoughtů, v Británii.

Británie, v době Rusko-Japonské války spojenec Japonska, však nebudila u ruského námořnictva prozatím důvěru, proto to směřování prvních lodí do USA. Navíc se v Rusku, stejně jako v Rakousku-Uhersku a Itálii, začínalo prakticky z nuly a své bitevní lodě nemusely svazovat s předchozími projekty a používat již zavedené a osvědčené komponenty při stavbě nových lodí. Británie a Německo se díky zbrojní horečce v té době drží zavedených komponent, proto první dreadnoughty mají dvoudělové věže.
Na světě se proto objevuje koncepce třídělových věží, poprvé se tato koncepce objevuje u projektu prvního italského dreadnoughtu „Dante Aligieri“. Této loď má své čtyři třídělové věže umístěny v jedné ose, mimo přední a zadní věž jsou dvě věže umístěny uprostřed lodě. Toto uspořádání dostalo označení podle svého konstruktéra – systém Cuniberti. Tuto koncepci si Rusko vybralo pro své dreadnoughty.

První ruské lodě této třídy byly stavěny pro Baltskou flotilu, čtyři lodě třídy GANGUT stavěly loděnice v Petrohradě. Tyto lodě přežily první světovou válku i následnou občanskou válku, zapojily se i do dalšího světového konfliktu. Ale o těchto lodích snad bude některý z dalších článků. V tomto článku půjde o další řadu ruských dreadnoughtů, stavěnou pro Černomořské loďstvo. Podle první lodi byla celá třída označována jako IMPERATRICA MARIJA.

Obrázek Obrázek

Finance na stavbu byly poskytnuty v roce 1911, mimo tří lodí objednaných v tomto roce byla v roce 1915 objednána čtvrtá loď. Třídu tedy tvořily bitevní lodě IMPERATRICA MARIJA, IMPERATRICA JEKATERINA VELIKAJA, IMPERATOR ALEXANDR III, poslední lodí byl IMPERATOR NIKOLAJ I. Jak však záhy poznáme, jména těchto lodí se časem měnila podle politického vývoje v Rusku. Více informací o stavbě těchto lodí je v tabulce 1.

Obrázek tab 1

Konstrukce lodí vychází z již stavěné třídy Gangut, mění se však síla pancéřování i výkon pohonného jednotky. Základní koncepce s čtyřmi třídělovými věžemi, umístěnými v ose plavidla, zůstává stejná. Díky slabší pohonné jednotce klesá rychlost o dva uzle, maximální výtlak je nižší o cca 1850 tun. Lodě jsou ale primárně určeny pro službu v uzavřeném Černém moři, jejich soupeřem mělo být turecké námořnictvo. To mělo objednané nové bitevní lodě, vyzbrojené děly ráže 305 a 343 mm.
Nemá cenu zde popisovat sílu pancéřování bitevních lodí, jeden obrázek hovoří za vše.

Obrázek pancéřování

Páru pro pohon zajišťovalo dvacet kotlů Yarrow, dodaných Charkovskou lokomotivkou, čtyři turbíny Parsons byly vyrobeny anglickou firmou John Brown. Ty poháněly čtyři mosazné šrouby o průměru 2,4 metru. V kotlech mohlo být spalováno uhlí i mazut. Bližší informace o pohonu a výkonech v tabulce 2.

Obrázektab 2

Obrázek

Hlavní výzbroj lodí tvořilo dvanáct děl ráže 305 mm, umístěných ve čtyřech třídělových věžích. Šlo patrně o jeden z nejlepších modelů této ráže na světě, délka hlavně byla 52 x násobek ráže (305 L/52). Děla vyráběl známý „Obuchovskij stalelitejnyj zavod“ z Petrohradu.
Střední dělostřelectvo bylo zastoupeno kanony poněkud neobvyklé ruské ráže 130 mm, šlo o klasické uložení po jednom kanonu v bočních kasametech. Po obou stranách bylo umístěno 20 kanonů, pouze Imperator Alexandr III měl o dvě 130 mm děla méně (18 ks).
Kromě dělostřelecké výzbroje disponovala každá loď ještě podhladinovými torpédomety, šlo o čtyři 450 mm torpédomety.

Obrázek Obrázek

Díky pozdějšímu začátku stavby se na počátku války ve stavu Černomořské flotily žádná moderní bitevní loď nenacházela (více tabulka 4). Černé moře ovládá díky své rychlosti „turecký“ bitevní křižník Goeben a křižník Breslau, s příchodem moderních dreadnoughtů se karta rychle obrací v ruský prospěch. Bitevní lodě nemohou sice bitevnímu křižníku konkurovat v rychlosti (21 vs 26 uzlů), ruské 305 mm děla se však vyznačují velmi dobrou přesností při střelbě na velkou vzdálenost, o síle boční salvy není třeba ani hovořit. Pánem Černého moře se stává Rusko, díky těmto lodím může flotila podnikat daleko více ofenzivních akcí, zaměřených proti Bosporu či anatolskému pobřeží, po vstupu Bulharska do války na straně Centrálních mocností se cílem útoku stávají i bulharské přístavy a pobřeží.
Situace se ale mění k horšímu ráno 7.11.1916 v Sevastopolu, na lodi Imperatrica Marija dochází k požáru střelného prachu. Krátce po vyhlášení požárního poplachu dochází k silnému výbuchu, který ničí přední bojový můstek, stěžeň a přední komín, přední věž je výbuchem deformovaná a je vyhozena z lože. Největším problémem je ale vyřazení přední strojovny a výpadek čerpadel pohánějící hasící zařízení. Jediná záchranná loď s výkonným hasícím zařízením není prozatím k dispozici, loď nelze ani díky ohni na přídí vyvázat a usadit na mělčinu. Podaří se jen natočit loď zádí proti větru a za cenu sebeobětování několika členů posádky zatopit muniční komory druhé věže. Krátce po sedmé hodině však dochází k druhé explozi 130 mm munice, tentokrát je poškozen trup pod vodou, loď nabírá rychle vodu a příď klesá pod hladinu. Velící admirál Kolčak dává pokyn k opuštění lodě, loď se v 7:12 začíná převracet dnem vzhůru. Tato vydrží čtyři minuty a potom klesá ke dnu. Katastrofu nepřežije více jak 300 námořníků, mnoho dalších je raněno a popáleno. Exploze není nikdy pořádně vyšetřena, spekuluje se o samovznícení nekvalitního střelného prachu.

Obrázek

Téměř okamžitě po potopení lodě je odstartován plán na vyzdvižení a opravu lodě. Po vynesení zbytku munice z vraku se měly utěsnit jednotlivé úseky a stlačeným vzduchem z nich vytlačit vodu. Po vyplavání na hladinu (stále dnem vzhůru) mělo být loď zavlečena do suchého doku k důkladnému utěsnění. Poté vy následovalo opětovné vytažení na hlubokou vodu, obrácení trupu do normální polohy a opětovné zatažení do doku ke následné opravě. Bohužel rychle se odvíjející události umožnili vykonat jen první část projektu. Loď se vynořuje z moře až v květnu 1918, tou dobou ale Sevastopol ovládají Němci, v přístavu dokonce kotví hlavní protivník – Goeben. V květnu 1919 je trup konečně zatažen do doku, díky jeho dobrému stavu na něm začínají probíhat konzervační práce a postupně se připravuje na vytažení na moře. V říjnu 1920 však opět dochází v doku k explozi 130 mm munice, dok je nutno kvůli požáru mazutu zatopit a v tomto stavu opouštějí vrak bělogvardějci a nalézají je rudí. Ti v roce 1923 odtáhnou vrak na mělčinu, v roce 1926 je vrak dotažen do doku a rozebrán na šrot. To je definitivní konec lodi Imperatrica Marija.

Zbývají však další lodě této třídy, Imperatrica Jekaterina Velikaja a Imperator Alexandr III. Lodě jsou po pádu carského režimu přejmenovány, nyní se jmenují Svobodnuja Rosija a Volja. Obě lodě se po obsazení Sevastopolu Němci na jaře 1918 uchylují do přístavu Novorossijsk, tam je zastihne Leninův rozkaz obě lodě potopit. Svobodnaja Rosija je potopena torpédy u majáku Dobskaja, Volja však odplouvá zpět do Sevastopolu, kde je zabrán Němci. Ti uvažují o její reaktivaci do služby, je dokonce sestavena německá posádka a probíhá její výcvik. Německo však záhy kapituluje a loď dostává nového majitele. Na lodi je vztyčena britská vlajka a její noví majitelé ji přesunou do tureckého přístavu Izmit. Po roce se loď vrací do Sevastopolu, na loď se vrací svatoondřejská vlajka a po nutných opravách již pod novým jménem General Alexejev vrací v létě 1920 do služby. Rudí však v říjnu 1920 porazí bílé vedené generálem Wrangelem a loď čeká dlouhá cesta, přes Istanbul se loď nakonec s dalšími loděmi dostává do internace v tuniském přístavu Bizerta. Tam stojí pod svatoondřejskou vlajkou až do října 1924. K předáním lodí rusům nakonec nedocházím v roce 1928 je General Alexander prodán do šrotu, demontáž začala až v roce 1936. Takto skončila poslední vyrobená loď třídy Imperatrica Marija. Záměrně píši poslední vyrobená, čtvrtá loď, Imperator Nikolaj I je sice spuštěna na vodu, do služby však není již zařazena.

Teď bude ještě následovat vysvětlení nadpisu od ostrova Guernsey po Finský záliv. Sovětům se podařilo v letech 1930-1933 za pomoci speciálních pontonů vyzvednout všechny třídělové věže z lodi Imperatrica Marija, z lodi Svobodnaja Rosija se podařilo do roku 1935 vyzvednout jen dvě věže. Po opravě sloužily věže z Mariji jako pozemní baterie ve fortech 30 a 35 u Sevastopolu. Tam je také jejich osádka po obklíčení města spotřebování munice vyhodily do vzduchu. Děla z Rosiji byly uskladněny jako náhradní díly právě pro tyto baterie.

Daleko zajímavější je osud děl z lodi General Alexejev. Ty jsou zakonzervovány a uloženy společně se zaměřovači a zbytkem munice v námořním arzenálu Sidi Abdallah. O děla mělo zájem Finsko a Polsko, po útoku SSSR na Finsko bylo rozhodnuto o prodeji děl Finsku. Ty jsou přepravovány po čtyřech na třech nákladních lodích, poslední z nich se však zdrží a u norského pobřeží ji zastihne německá invaze. V přístavu Bergen jen náhodou Němci objeví její náklad a zabaví ho. Děla ráže 130 mm jsou umístěny coby pobřežní baterie v Norsku, 305 mm děla však čeká úplně jiný osud. Firma Krupp je upraví coby těžká pobřežní děla a v roce 1941 jsou umístěna na ostrově Guernsey jako součást čtyřdělové baterie Mirus. Finská děla jsou osazena až v roce 1944, jde o dvoudělovou vež v Miakiluoto, ta však po válce připadá Sovětskému Svazu. Další baterie se dvěma děly měly stát na ostrově Isosaari, díky mírové smlouvě však k jejich opětovné instalaci dochází až v 60. letech. Tři děla jsou použity coby železniční baterie, po válce skončí rovněž v SSSR. Do dnešní doby se zachovalo dělo v museu v Kuivasaari.

Obrázek Obrázek
Baterie Mirus a finské železniční dělo

Tolik o lodích Černomořské flotily, snad vás tento příspěvek moc nenudil.....



zdroje:
František Novotný – Veleobři oceánů
Hynek, Klučina, Škňouřil – Válečné lodě 3
R.M. Melnikov – Linejnye koravli tipa Imperatrica Marija
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Tady budou později ještě nějaké obrázky...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

"Sovětům se podařilo v letech 1930-1933 za pomoci speciálních pontonů vyzvednout všechny třídělové věže z lodi Imperatrica Marija, z lodi Svobodnaja Rosija se podařilo do roku 1935 vyzvednout jen dvě věže. Po opravě sloužily věže z Mariji jako pozemní baterie ve fortech 30 a 35 u Sevastopolu. Tam je také jejich osádka po obklíčení města spotřebování munice vyhodily do vzduchu".


Já měl zato, že tato děla v Sevastopolu byla zničená německou těžkou palbou. Tuším, že dokonce Dora právě měla podíl na umlčení baterií v Sevastopolu.
ObrázekObrázekObrázek
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Příspěvek od Bublifuk »

Jojo, vynikající lodičky. Ruská děla 305mm byla v této ráži ve své obě asi opravdu nejlepší na světě. Hmotnost granátu 470kg (italská 460, R-U 450, Něm. 390, Angl. 385, navíc všechna nižší dostřel a s výjimkou Něm. 305/50 i průbojnost).
Krom toho dokázaly vyvinou i podstatně vyšší rychlost než nominálních 21 uzlů. Při několikerém pronásledování lehkého křižníku Midlili (Breslau) dokázala Imeratrica Maria opakovaně plout rychlostí 24-24,5 uzlu, přičemž ho poměrně velmi přesně ostřelovala až na vzdálenost více než 24.000 metrů. Breslau měl co dělat, aby se od ní odpoutal!
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Tak ten příběh kanonů je opravdu parádní! Díky za takové články!
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Yamo, já jsem na to taky čučel jak tele na vrata když jsem o tom četl. A podobné to bude i u Aurory, většina lidí nemá ani páru o historii této lodi.

K té rychlosti lodí. O střetnutí s Breslau jsem také četl, problémem je ale asi to, že ruské lodě neprošly nějakými rychlostními testy, jen u Mariji jsem narazil na údaj 21,5 uzlu....

psáno na EEE PC 1000H
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Nevím, moc tomu nerozumím, ale podle mě bylo účelnější s loďmi neustále plout po Černém moři, jak je jen tak potopit bez jediného výstřelu. Tak malé to moře přece není...Vím, je to naivní.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Hydrostar napsal:
Nevím, moc tomu nerozumím, ale podle mě bylo účelnější s loďmi neustále plout po Černém moři, jak je jen tak potopit bez jediného výstřelu. Tak malé to moře přece není...Vím, je to naivní



V Rusku bylo námořnictvo po revoluci v hrozném bordelu, u Baltického loďstva zůstalo jen pár námořníků a při evakuaci z Finska byl problém zajistit aspoň základní posádky pro největší lodě. O situaci na Černém moři si nedělám žádné iluze.. Pro loď potřebuješ velkou základní posádku, třeba bez topičů se můžeš jít klouzat.

Jen pro informaci, kapitán, co velel přesunu lodí z Finska do Kronštatu byl za "zásluhy" zastřelen... Prý zachránil lodě jen proto, aby s nimi mohl počítat při převratu...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Copak bez námořníků, to by ještě až tak moc nevadilo. Koneckonců - uhlí do kotle může za flašku vodky denně házet kdejakej přístavní povaleč, žejo. Jenže ono to loďstvo bylo hlavně bez důstojníků, s nima bylo totiž naloženo řádně po revolucionářsku. V Baltský flotile je nacpali zaživa pod led, v Černým moři sice led není, ale i tak si rudí námořníci věděli rady - naházeli je zaživa do topenišť lodních kotlů.
Ono "cpaní zaživa někoho někam" byl tehdá v Rusku velice oblíbený sport. Třeba na Sibiři se kolčakovci a rudí čas od času vzájemně cpali do topenišť lokomotiv. Vot éto kultůra...
さようなら。
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Destroyman píše:V Baltský flotile je nacpali zaživa pod led, v Černým moři sice led není, ale i tak si rudí námořníci věděli rady - naházeli je zaživa do topenišť lodních kotlů.
Ono "cpaní zaživa někoho někam" byl tehdá v Rusku velice oblíbený sport. Třeba na Sibiři se kolčakovci a rudí čas od času vzájemně cpali do topenišť lokomotiv. Vot éto kultůra...
To jsem ještě neslyšel. Máš k tomu nějaké bližší informace? Si ted tak říkám, že by mohlo být zajímavé zpracovat ruskou občanskou válku, ale zároveň by to byl i tvrdý oříšek. Kdo se má v tom vyznat, jak se tam ty strany a střety rychle střídali a měnili.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Jo, to máš pravdu, že zpracovávat celou ruskou občanskou válku určitě není žádná legrace. Co se týče ruskýho námořnictva z let 1914-20, hodně se toho dá najít třeba tady:
Jaroslav Hrbek, Velká válka na moři, díl I-V, Libri 2000-2001
Vladimír Francev, Až ke dnu, Ares 2005
Jindřich Marek, Piráti svobody, Svět křídel 2002
Dan Van Der Vatt, Ponorky ve válce, Argo, 1997
Vladimír Hynek, Ivo Pejčoch, Zdeněk Novák, Válečné lodě 3, Naše vojsko 1988
Ian Weswell, První světová válka den po dni, Naše vojsko, 2004
Samozřejmě Jane´s a další tituly (teď z hlavy si momentálně na nic dalšího nevzpomínám :( )
さようなら。
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Tak to už celkem chápu, proč se rači vzdali Němcům...
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Srovnání hmotnosti boční salvy u jednotky třídy Imperatrica Marija a jejich největšího soka v Černém moři, bitevního křižníku Yavuz (Ex německý Goeben)


Hmotnost boční salvy jednotky třídy Imperatrica Marija:
12x305 mm - 305 mm/52 (12") Pattern 1907 = 5.650,8 Kg (APC, SAP HE projektil)
10x130 mm - 130 mm/55 (5.1") Pattern 1913 = 368,6 Kg (HE projektil)
Celkem = 6.019,4 Kg


Hmotnost boční salvy Yavuz (ex Goeben, třída Moltke):
10x280 mm - 28 cm/50 (11") SK L/50 = 3.020 Kg (APC projektil)
6x150 mm - 15 cm/45 (5.9") SK L/45 = 271,8 Kg (HE projektil)
Celkem = 3.291,8 Kg

* Z tohoto krátkého srovnání je zcela patrné, proč se Yavuz (ex Goeben) musel po zavedení ruských bitevních lodí třídy Imperatrica Marija z boje vždy stáhnout.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Bitevní lodě třídy Imperatrica Marija

Příspěvek od Polarfox »

Bublifuk píše:Krom toho dokázaly vyvinou i podstatně vyšší rychlost než nominálních 21 uzlů. Při několikerém pronásledování lehkého křižníku Midlili (Breslau) dokázala Imeratrica Maria opakovaně plout rychlostí 24-24,5 uzlu, přičemž ho poměrně velmi přesně ostřelovala až na vzdálenost více než 24.000 metrů. Breslau měl co dělat, aby se od ní odpoutal!
sa58 píše:K té rychlosti lodí. O střetnutí s Breslau jsem také četl, problémem je ale asi to, že ruské lodě neprošly nějakými rychlostními testy, jen u Mariji jsem narazil na údaj 21,5 uzlu....
S tou rychlostí a dostřelem je to ošemetné. Lodě této třídy byly projektovány s výkonem 26 500-27 000hp (dle jednotky) a rychlostí 21 uzlů. Při testech dosáhla IM 20,5 uzlu (bez udání výkonu), IJV 20,7 uzlu (opět bez udání výkonu) a IA III 20,95 uzlu (při 28 957hp). Samozřejmě z toho bylo možno vymáčknout více a hovoří se, že se z toho běžně dalo vytáhnout i 33 000hp. Jenže podle mě nic takového, aby to dosáhlo hodnoty 24 uzlů. Když si navíc vezmeme, že lodě třídy Imperatrica Marija měly horší poměr délky a šířky než předchozí třída Sevastopol (168-169m x 27,36m vs 180-181m x 26,89m), která měla projektovaný výkon 42 000hp a rychlost 23 uzlů a Poltava v roce 1915 po úpravách dosáhla při 52 000hp hodnoty 24,1 uzlu, tak je to dost nepravděpodobné.

Dále je tu ten dostřel. Maximální elevace byla 25° a dostřel 23 230m. Někde se lze dočíst, že střelba byla přerušena až po překročení vzdálenosti 26 000m (Veleobři oceánů), což s dostřelem nekoresponduje...i těch 24 000m je dost na hraně. Takže co je pravda, co ne, co jde na vrub špatnému odhadu, nějakému zkreslení atd. těžko říci.

Jinak na závěr pro zajímavost. V roce 1920 zvažovali Britové "zápůjčku" lodi General Alexejev (ve smyslu pod nějakou vhodnou záminkou ji přesunout např. na Maltu atp.), aby mohli důkladně prozkoumat jednu z trojdělových věží po stránce konstrukce a procesu zásobování municí. Z celého plánu nakonec patrně sešlo.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo Ruska“