PALBA.CZ

VI.díl. Polsko září 1939. Č 21.

Celkové rozestavění jednotlivých armád obou válčících stran k 31. 8. 1939 a směry HÚ od 1. 9.1939.




Noc na čtvrtý válečný den 2. světové války, tedy z 3. na 4. září 1939 začíná před skupinou armád Sever, u její 3. A, která útočí z Pruska, ústupem polské A – Modlin brigádního generála Przedrzymirski-Krukowicze. Jeho A - Modlin do té doby velmi dobře 3 dny bránila opevnění u Mlawy. Musí ustoupit - polské A – Modlin totiž hrozilo obklíčení. Dne 4. září 1939 ráno v 7 hodin tak opustí svá obranná postavení poslední polští vojáci.
Školní bitevní loď Schlezwig Holstein a baterie těžkých houfnic 210 mm, které sem byly dopraveny z Východního Pruska, začínají od rána 4. září 1939 ostřelovat Westerplatte, aby zlomily polský odpor. Přes těžké ostřelování obránci Westerplatte tento den všechny německé pozemní útoky odrazí.
Ráno 4. září 1939 jsou také prvně, od začátku války poprvé, do války zapojeny jediné polské moderní bombardéry Loś (PZL P-37 Loś).




Jsou to oddíly, nebo také stíhací brigády X a XV, které tvoří dohromady 27 letadel, a které vystartují do útoku na německý 16. ts generála jezdectva Hoepnera ( německá 8. A, skupina armád Jih) v oblasti Radomska. V odstupu několika minut, zde útočí na německé kolony vždy 3 bombardéry.
Polská obrana se od 4. září 1939 začíná všude hroutit, čemuž napomáhá počasí a terénní podmínky a německá čela motorizovaných a tankových jednotek toho plně využívají v útoku svých klínů.
Wehrmacht začíná ve čtvrtém dni 2. světové války svou II. fázi útoku na Polsko.

Mapa průběhu bojů od 1. 9. do 14.9.1939.




Německá 4. A generála dělostřelectva von Klugeho útočící z Pomořan (skupina armád Sever pod velením von Bocka), její 19. ts generála tankových vojsk Guderiana začíná čistit území poblíž Grudziadze na západ od řeky Visly od posledních polských oddílů, které se snaží ustoupit z koridoru. Po těžkých bojích v Tucholských lesích pak dorážejí německé oddíly 4. A k řece Visle u Chelmna a také oddíly 3. A ( východního Pruska) generála dělostřelectva von Kuchlera obsazují Grudziadz.
Polská A - Lodž divizního generála Rómmela vede obranné boje podél řeky Varty a zadržuje německé pokusy o ovládnutí východního břehu řeky. Němcům se však přesto podaří si zde několik předmostí vytvořit.
U německé skupiny armád Jih se daří jednotkám 4. td generálporučíka Reindhardta (z 10. A 16. ts), podporovaného nyní letouny Luftwaffe útočit těžkým útokem na polská postavení, která brání polský pěší pluk Legií pod velením plukovníka Czyźewski.
Skupina armád Jih generálplukovníka Rundstedta, aby znemožnila ústup polských jednotek až za Vislu, posílá části své 14. A generálplukovníka Lista na sever, tedy směrem na Sandoměř. Její 10. A generála dělostřelectva von Reichenau (myšleno skupiny armád Jih) má za úkol v tuto dobu svým pravým křídlem zablokovat ústup polským vojskům z oblasti Kielce- Radom, zatímco levé křídlo 10. A má zničit polské síly v oblasti Piotrkowa a Tomaszowa Mazowieckého a pak útočit dál na sever na Varšavu.
Dne 4. září 1939 převezme velení polských oddílů, které jsou soustředěny na střední Visle, divizní generál Piskor a vytvoří z nich A – Lublin.
Krátce po poledni dne 4. září 1939 opakují jednotlivé bombardéry Loś (PZL P–37 Loś) své bombardovací útoky na německá tanková čela a to současně u Kamieńska i Wieluně. Polské bombardéry Karaś ze 6. oddílu startují k náletům dne 4. září 1939 krátce před západem slunce, aby bombardovaly polské motorizované proudy mezi Ciechanowem a Pultuskem.
Tento den, tedy 4. září 1939, se také varšavská stíhací brigáda přesouvá na své nové polní letiště, když její boji zredukovaný stav nyní činí jen 25 bojeschopných stíhaček.
Tento den, tedy čtvrtý den 2. světové války, se poprvé podaří německé Luftwaffe zničit na zemi polská letadla a jsou jimi 2 bombardéry Loś z bombardovací brigády u Kucin a 3 stíhačky P 11 z A – Lodž u Widzewa. Snižování bojeschopnosti polského stíhacího letectva je také dáno tím, že se projevují nedostatky v zásobování, když například u stíhacích brigád chybí součástky k leteckým kulometům. Aby vůbec tyto součástky ušetřili, dostanou technici nařízeno, aby nabíjeli jednorázově jen 200 nábojů na kulomet, což stačí pro piloty na 30 vteřin nepřetržité palby.
Do Varšavy začínají tento den, tedy 4. září 1939, přicházet první zbytky rozbitých oddílů polské armády z jihu z oblasti Čenstochové a také ze západního Polska. V noci pak dorážejí do Varšavy první transporty raněných a zároveň začíná plánovaná evakuace hlavního města. Jako první se z Varšavy na Lvov odváží z polské banky zlaté rezervy státu.

Pátý den 2. světové války, tedy 5. září 1939 začíná bombardováním Luftwaffe poloostrova Hel a hrdinné obrany Westerplatte, které i tento den budou odolávat těžké dělostřelecké palbě. Budou odolávat náletům letadel a vzdorovat pozemním útokům.

Polský Koridor, o který mělo v podstatě v celé válce jít, s městem a přístavem Gdaňsk.




Ráno 5. září 1939 levé křídlo německé 3. A (z Východního Pruska - skupina armád Sever) překračuje řeku Narew u Lomže a naváže styk se 4. A (útočí z Pomořan), která do té doby čistila koridor. Více na sever pak německé oddíly 4. A násilně překročily řeku Vislu a pokračovaly v pochodu podél řeky směrem na Varšavu.
Jižně pod Varšavou ležící polská A – Prusy pod velením generála Dab-Biernackiho, která se soustřeďuje v oblasti města Piotrkowa, odesílá k obraně hlavního města svou 19. pěší divizi brigádního generála Kwaciszewskiho.
Polská A – Lodž divizního generála Rómmela je roztržena útokem německé 10. A (skupina armád Jih). Její první část ustupuje na východ směrem na město Radom a její druhá část pak ustupuje na jihozápad. Do takto vzniklé mezery pak nastupuje německá 1. td (skupina armád Jih, 16. ts) a 4. td, aby tak nejkratší cestou, tedy severovýchodně, útočily na Varšavu.
.
V této době, tedy 5. září 1939, je jen polská A – Poznaň divizního generála Kutrzeba jedinou polskou armádou v celém západním pohraničí, která neutrpěla válkou, a která disponuje velkou bojovou silou.
Teď však tento den na A - Poznaň tlačí obě německé skupiny vojsk a to jak od severu německá 4. A (ze skupiny armád Sever), tak od Jihu německá 8. a 10. A (ze skupiny armád Jih) a tím nutí A – Poznaň, aby pokračovala v ústupu směrem na východ. Do polské A – Poznaň začínají pronikat ustupující jednotky ze skupiny A – Pomorze (Pomořany) ze severu a ustupující polské jednotky A – Lodž z jihu, které jsou německými útoky odráženy ke středu a na východ. Již tak silný bojový svazek A – Poznaň (má 12 divizí) se ještě zvětšuje. Proti němu se na jižním křídle se směrem na Varšavu přesunuje německá 10. A, kterou vlevo kryje pouze poměrně slabá německá 8. A (skupina armád Jih).
Generálu Kutrzebovi z jeho A – Poznaň a svazky ustupujících jednotek z A – Pomorze a A – Lodž hrozí nebezpečí obklíčení, ale on je rozhodnut provést z oblasti Kutna směrem na jih útok do boku německých divizí.
Zatím německá 14. A (útočila ze Slovenska jako součást skupiny armád Jih) postupuje směrem na Krakov, když její 22. as generála jezdectva von Kleista směřuje k řece Sanu a 18. as generála pěchoty Baiera si vybojovává přechod přes východní průsmyky Karpat.

Prezident Polské republiky Mościcki opouští večer dne 5. září 1939 svou dočasnou rezidenci ve Falenici u Varšavy a přemisťuje se do Lublinu.
Samotné hlavní město Polska Varšava začíná připravovat obranu. Všechny vojenské transporty, které jely z Varšavy na západ jsou zadrženy a podřízeny štábu obrany Varšavy, které velí brigádní generál Czuma. Na výzvu primátora Varšavy se tisíce obyvatel města hlásí na stavbu barikád, které budou přípravou obrany. Město Varšavu zaplavují vlny uprchlíků ze severu, západu i jihu, které po městě rozšiřují hrůzné zvěsti o chování německých jednotek v boji, ale hlavně po něm.

Maršál Rydz-Śmigly vydává v noci z 5. na 6. září 1939 rozkaz k ústupu A – Pomořany, Poznaň, Lodž a Modlin. Tyto polské armády mají vytvořit novou jednotnou obrannou linii na pravém břehu řeky Visly a Sanu a rovněž také Narewu a Biebrze. Ovšem maršálův rozkaz přichází pozdě. Pozdě proto, že nyní již není možné zabránit německým obkličovacím procesům. Na jihu se totiž již německá 14. A za dosti velkých ztrát probila k polským opevněním a posílena jednotkami Slovenské armády
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2705
vtrhla svým jižním křídlem hluboko do západního Malopolska.

VI. díl. Polsko září 1939. Č 22.

Šestý válečný den 2. světové války, tedy 6. září 1939, byla středa.
Tento den, po neobyčejně těžkých pěti dnech bojů a ostřelovení z vody a z baterií 210 mm, 150 a 88mm ze země, ze vzduchu bombardování a po pozemních útocích, zažívají tuto středu hrdinní obránci Westerplatte relativní klid. Relativní. Jen Schleswig-Holstein otravuje palbou svých děl, stejně jako baterie děl 88 a 150 mm.
Němci doplňují střelivo. Němci doplňují a rozmisťují další jednotky.

Mapa útoků u skupiny armád Sever.





Na severním úseku fronty ( skupina armád Sever, její 3 A. z Východního Pruska) překračují německé oddíly po tvrdých bojích dne 6. září 1939 ráno Narew a vklíní se u Rózanu mezi polské jednotky A-Modlin a mezi samostatnou skupinu Narew.
Na jihu, u německé skupiny armád Jih se po obsazení města Piotrkow, časně ráno 6. září 1939, německé oddíly přesouvají rychlým pochodem k Visle. Chtějí rychle překonat řeku a odříznout ústupové cesty polským jednotkám. Polská armáda se zde urputně brání, neboť ví, že jsou to obkličovací manévry.

Mapa útoků u skupiny armád Jih.




Jihojihozápadně od Varšavy u Tomaszowa Mazovieckého se polská 13. pěší divize pod velením plukovníka Libosz-Kalickiho z A-Prusy generála Dab-Biernickiho střetne v těžké, celý den trvající krvavé bitvě, s německými jednotkami 1. td generálporučík Schmidt a 4. td generálporučík Reinhardt ( skupina armád Jih, 10. A, 16. ts).

Dne 6. září 1939 se vrchní velení Polské armády i se štábem stěhuje do Brestu na Bugu.

U Tomaszowa Mazowieckého pak po celodenních ( 6. září 1939) krvavých bojích proráží německý 15. ts a 16. ts ( 10.A, skupina armád Jih) přes polskou A-Prusy, kterou rozbíjejí a otevírají si tak cestu na Varšavu. Dole na jihu pak v jižním Polsku německý 22. as generála jezdectva von Kleista ( 14. A, skupina armád Jih) dosahuje Tarnowa. Polská obrana mezi Čenstochovou a Varšavou je tak prolomena a město Krakov je obsazeno bez boje.
Směrem na Varšavu tak ustupují polské divize A-Lodž, Poznaň a Pomořany, přičemž polské oddíly A-Poznaň jsou čím dál větší a mají zachovanou značnou bojeschopnost.

Zde by měl zaznít telegram, který (Tajné) odesílá velvyslanec Říše v SSSR, již námi vzpomínaný von Schulenburg, dne 6. září 1939 z Moskvy do Berlína, ministru zahraničí Říše Ribbentropovi, cituji:

„….Sovětská vláda činí všechno, aby změnila náladu zdejšího obyvatelstva vůči Německu. Tisk je jako proměněný. Útoky na postoj Německa zcela neustaly, ale líčení mezinárodních událostí se opírá především o německé informační zdroje, z knihoven se odstraňuje protiněmecká literatura….
Obyvatelstvo vyjadřuje obavu, že se Německo po porážce Polska může obrátit proti Sovětskému svazu.
Stále ještě je živá vzpomínka na německou sílu za 1. světové války.
Pro hodnocení zdejších poměrů je směrodatná skutečnost, že sovětská vláda vždy dokázala mistrně ovlivňovat náladu obyvatelstva v duchu pro ni žádoucím a že v současné době rovněž nešetří propagandistickým úsilím.
Podepsán Schulenburg.“

Ten samý den, tedy 6. září 1939, vstupuje do boje Francie svou „podivnou válkou“.
Francie, kterou k útoku na Německou říši zavazuje spojenecká smlouva s Polskem, zahajuje svou 4. A pod velením generála Réguena, jen velmi slabými silami symbolickou operaci u Saarbrückenu. Je to operace, při které francouzská armáda na přechodnou dobu obsadí Wehrmachtem vyklizené předpolí Západního valu. Ve skutečnosti se dá naprosto jednoznačně říci, že Francie a Velká Británie úplně vědomě upouštějí od útoku na Říši v té době, kdy to Polsko nejvíce potřebuje a budou nečinně přihlížet, jak je Polsko, jejich spojenec ničen.
A jak o situaci na západní frontě hovoří agentura Havas dne 7. září 1939? To opravdu stojí za to, cituji:

„Na Sárské frontě francouzské oddíly podporované četnými tanky a silnými leteckými skupinami překročily německou hranici a na jednom místě postoupily do hloubky 11 km. Bylo užito ne méně než 600 tanků. Největší síla útoku, který byl zahájen zpoza údolí Mosely a proveden jednotkami z Nancy a Met, směřuje na Saarbrücken. Britské oddíly se vylodily ve Francii a jsou ve značných počtech převáženy na frontu.“

Večer 6. září 1939, když jednotlivé vládní úřady Polské republiky opouštějí Varšavu, se začínají množit příznaky chaosu. Chaos ještě zvětší vedoucí propagandy polské vlády plukovník Umiastowski, který se kolem půlnoci obrací na obyvatelstvo Polska s rozhlasovou výzvou. Nejprve vyzve obyvatelstvo, aby se více účastnilo budování barikád a opevnění, ale pak současně vyzve všechny muže, kteří ještě nebyli povoláni do armády, aby se vydali na východ. Na tuto výzvu dokonce i požárníci se svými hasičskými vozy začnou opouštět Varšavu.
Do Lublinu je také v noci 6. září 1939 přemístěna polská stíhací brigáda, která dosud bránila Varšavu před německými bombardéry.
Ve 2 hodiny v noci, tedy již 7. září 1939, opouští polská vláda Varšavu a přemisťuje se do Lucku, když jak jsme již řekli, se maršál Rydz-Śmigly se svým štábem přemístil do Brestu na Bugu.
Teprve ve 3 hodiny ráno 7. září 1939 odvolává plukovník Umiastowski svou nepromyšlenou výzvu, ale odvolání výzvy slyší jen málokdo. Ještě když svítá dne 7. září 1939, opouští Varšavu tisíce lidí a míří na východ. Jdou na cestu bez cíle a na ucpaných silnicích blokují vojenské přesuny a zároveň jsou neustálým cílem bombardérů Luftwaffe.

Ráno dne 7. září 1939 ve 4 hodiny 15 minut začíná znovu školní bitevní loď Schleswig-Holstein, polní dělostřelectvo a minomety těžké ostřelování obrany Westerplatte. Ranní útok německé pěchoty je ještě odražen. Je to však poslední obranný akt.
Hrdinná polská obrana Westerpatte dne 7. září 1939 v 10 hodin 15 minut kapituluje.

Z kapitulace Westerplatte – hrdinní obránci odcházejí z hořící pevnosti.





Major H. Sucharski ( 1898-1946), velitel Westerplatte, kapituluje a za hrdinou obranu svých jednotek si směl ponechat meč.





Hořící Westerplatte.




Plán OKW předpokládal, že polská armáda se nebude bránit na západ od Visly, ale že se bude bránit na Narewu, Visle a Sanu a v oblasti Lublinu soustředí větší síly. Velení německých pozemních sil tak nařizuje skupině armád Sever generálplukovníka von Bocka, aby svou 3. A generála dělostřelectva von Küchlera zaútočil přes Narew na Siedlce-Varšavu a svou 4. A generála dělostřelectva von Klugeho postupoval podél Visly.
Úkol pro skupinu armád Jih generálplukovníka Runstedta zněl, aby ihned obklíčil polskou A – Lodž, znemožnil jí zaujmout pozice na Visle a tím usnadnil z jihu útok své 14. A generálplukovníka Lista na Lublin.
Takto provedené operace zahajují obkličování polské armády na východ od Visly.
Aby zamezilo německé velení polským přípravám obrany u Lublinu a Polesí, začíná Luftwaffe bombardovat v této oblasti veškerá železniční zařízení a německá 4. letecká armáda generála letectva Löhra (podporuje skupinu armád Jih) přesunuje většinu svých průzkumných, stíhacích a střemhlavých letadel, které byly určeny k podpoře jeho armád, nyní ze Slezska do oblasti Kielce – Radom.
Pro obě bojující armády (myšleno jak polskou, tak německou) začíná v nejbližších 3 dnech běh k řece Visle.
Německé tankové klíny mají v úmyslu znemožnit polským ustupujícím oddílům uniknout přes řeku Vislu směrem na východ.
Zatím se daří roztrhávat polská seskupení, když tyto akce Luftwaffe urychlují tankové klíny, které začínají pronikat do hloubky polské obrany. V prvních sledech vždy útočí v šířce 3 až 4 km tankové klíny, které mají překonávat systémy polské obrany. Ihned za německými tanky pak postupují německé motorizované úderné oddíly, které pak obsazují tento klínový vlom. V závěru pak přes toto místo přejedou svěží tankové síly, z nichž část se vějířovitě rozvine a zbývající se bezprostředně zúčastňují dalšího klínového útoku do operační hloubky.
Polský systém velení se již skoro zhroutil a tak spojení, velení a operační protiakce jsou skoro vyloučeny. A Polákům chybí jednotné velení, které by se snažilo na tuto moderní německou taktiku reagovat.

VI.díl. Polsko září 1939. Č 23.

Na polském ministerstvu obrany se ještě dne 7. září 1939 zdržuje náčelník generálního štábu brigádní generál Stachiewizc, který tam v 11 hodin přijme velitele A – Lodž divizního generála Rómmela. Ustanoví ho velitelem nově zformované A – Varšava a obou poblíž města se nacházejících armád A – Modlin a A – Lodž.
Ve velitelství obrany města Varšavy je do funkce civilního komisaře ustanoven primátor města Varšavy Starzyński.
To již přední oddíly německé 4. td ( 16., ts 10. A, skupina armád Jih) generálporučíka Reinhardta dosahují ve 14 hodin předměstí Varšavy (Wlochy a Okecie).
Tehdy se stane něco nečekaného!
Německá zpravodajská služba vůbec nevzala na vědomí, že se v týlu její 10. A generála dělostřelectva von Reichenau, která právě obkličovala Varšavu, nachází velice silné seskupení polských vojsk. Jsou to průběžně námi avízované polská A – Poznaň generála Kutrzeba, která je spojena s jednotkami pošramocené A – Pomořany generála Bortnowskiho. Obě tyto armády totiž utajenými nočními pochody stahovaly své jednotky ze západního Polska tak, že si jich letadla Luftwaffe vůbec nevšimla.
V té době také, když hlavní síly německé 10. A dosahují přechodu na Visle u Pulaw, se rozhoří líté boje se zbytky u Radomi směstnaného jižního seskupení polské A – Prusko divizního generála Dab-Biernackiho, které kladou houževnatý odpor. Polská 3. pěší divize plukovníka Turkowkiho, 12. pěší divize plukovníka Libost-Kalinskiho a 36. pěší divize odrážejí během mnohahodinové bitvy u Ilže 3 silné německé útoky a pak sami přecházejí do protiútoku, při kterém způsobí Němcům u Kotlarky velké ztráty. Také na jižním úseku fronty pak trvají dne 7. září 1939 celý den těžké boje.
V poledne bombarduje Luftwaffe Varšavu, když své útoky soustřeďuje především na mosty a nádraží (Vilenské a Východní).
Na severu pod Východním Pruskem (3. A) tanková divize „Kempf“ obsazuje obce Brok, Ostrów Mazowiecki a odděluje tak od sebe oddíl samostatné operační skupiny Narew od A – Modlin.
Ukvapený hlavní stan generálplukovníka von Rundstedta skupiny armád Jih hlásí dne 7. září 1939 ve 21 hodin, že byla obsazena Varšava jeho 16. ts generála jezdectva Hoepnera.

A je tady pátek dne 8. září 1939.
V Moskvě si polský velvyslanec Grzybowski klade za cíl, že zjistí od Kremlu, jak to bude s dodávkami zbraní pro Polsko.
Narazí!
Molotov mu objasní, že došlo k zásadní změně a Polsko již nemůže počítat s pomocí SSSR. Sovětský svaz už nemůže povolit žádný tranzit vojenského materiálu pro Polsko.
Tento den také žádá ministr zahraničních věcí Říše Ribbentrop svůj protějšek Molotova, aby Sověti urychlili svůj vstup do východního Polska.

Obě největší polská vojenská seskupení A – Pomořany a A – Poznaň se přesunují směrem k dolnímu toku řeky Bzury (řeka Bzura je přítok Visly západně od Varšavy).
V té samé době ještě německé vrchní velení OKH neví, že na západ od Visly není vzduchoprázdno. Domnívá se, že se tam nenacházejí žádné významnější polské jednotky a přikazuje proto skupině armád Jih generálplukovníka von Rundstedta, aby pokračoval na jihu v operaci, která má směřovat k obklíčení polských oddílů v oblasti Lublinu.

Bitva mezi Radomí a obloukem řeky Visly u Deblina se zatím blíží ke svému vyvrcholení. Na pravém břehu Visly se tehdy nacházely polské oddíly, které trpěly podle slov divizního generála Piskora nedostatkem výstroje a střeliva. Bylo ironií osudu, že u Stawů, asi 8 km na severovýchod od Deblina, bylo dobře zamaskováno největší polské skladiště zbraní číslo 2.
Generál Piskor až po značných obtížích dostal souhlas od VI. oddělení štábu vrchního velitele polské armády, aby si mohl z tohoto ohromného množství zbraní vzít několik beden pušek a střeliva. Je třeba si uvědomit, že tady k evakuaci tohoto skladu u Stawů bylo zapotřebí až 3 500 nákladních vagónů. Přesun je tedy nemožný. Luftwaffe až do konce nezjistí přesnou polohu skladu, sklady tak nikdo nebombarduje. Teprve když se blíží německé tanky jsou skladiště otevřena pro ustupující polské oddíly. Ty si vezmou jen co poberou. Poté je podniknut pokus tento mohutný podzemní sklad vyhodit do povětří. Scházel k tomu však čas a tak ohromná skladiště zbraní u Stawy ovládnou Němci.

Zachoval se historický dokument, který nese datum 8. září 1939 a je jím deník plukovníka generálního štábu OKW Grosscurtha, ve kterém si k tomuto datu zaznamenal přišlý dokument od admirála Canarise, šéfa Abwehru, cituji:
„Admirál Canaris nahlásil I. generálnímu ubytovateli, generálu von Stülpnagelovi, že Heydrich, šéf Sipo (Bezpečnostní policie) a SD což je Bezpečnostní služba, prohlásil, že se denně provádí již 200 poprav.
Lidi je třeba střílet nebo věšet ihned, bez procesu. Obyčejní lidé se mají ušetřit. Zlikvidovat je třeba inteligenci, klérus a Židy.“

Ještě v noci z 8. na 9. září 1939 předává maršál Rydz-Śmigly radiostanicí generálu Kutrzebovi heslo – „Slunce vychází!“
Na toto heslo začíná polská armáda operaci, která se do dějin 2. světové války zapsala pod názvem – „Bitva na Bzuře.“

Samotná bitva v okolí řeky Bzury od 9.9. do 18.9.1939.




Poté se spojení obou radiostanic, tedy mezi maršálem Rydz-Śmiglym vrchním velitelem polské armády a generálem Kutrzebou velitelem A – Poznaň a zároveň zbytků více armád přeruší.
Řeka Bzura teče romantickými zákruty Mazovskou krajinou na západ od Varšavy a vtéká do Visly.
Tady, na obou březích řeky Bzury proběhnou od 8. do 18. září 1939 prudké boje, kterých se na polské straně účastní 8 pěších divizí a 3 jezdecké brigády (těmi jezdeckými brigádami byla Pomořanská brigáda, Velkopolská brigáda a Podolská brigáda).

Polská kavalerie na Bzuře.




Smělé a velice obtížné útoky těchto polských jednotek dostanou do těžké krize nejen celé OKH a OKW, ale především německou 8. A a současně, jak uvidíme, útoky Poláků velice stíží pohyb německé 10. A na Varšavu a přivede do krize i jeden sbor německé 4. A.
Samotný nacistický tisk píše o „Bitvě na Bzuře“, jako o největší bitvě všech dob.
Ale postupně.

Německé jednotky (3. A, nejdále severovýchodně od Varšavy –útok z Východního Pruska a 4.A, její 19. ts z Pomořan) již brzy ráno dne 9. září 1939 obsazují Wyszków a překračují řeku Bug. Reakce polských jednotek na tomto úseku je, že musí zorganizovat ústup svých divizí na linii Mińsk Mazowiecki – Kaluszyn. Těžké boje se odehrávají podél celé opevněné linie u Wizny, kde již od rozbřesku jsou polská postavení pod silnou palbou německého dělostřelectva a současně se zničením mostu u Strekowé Góry je přerušeno spojení se severními úseky polské obrany. Zde v tomto směru útočí rovněž německá úderná jednotka pevnostní brigády „Lötzen“, pod velením plukovníka Galla, ale je polskou obranou odražena. Přibližně 2 dny se zde brání asi 800člená polská posádka úseku Wizna pod velením kapitána Raginise. Ta zde zadržuje útok německého 19. ts (generál Guderian, když jeho 19. sbor má asi 50 000 mužů). Po dvou dnech těžkých bojů je posádka úseku Wizna pod velením kapitána Raginise doslova vyhlazena – většina posádky padne – Polsko má své Thermopyly.

Zatím u skupiny armád Jih, u její 10. A generála dělostřelectva von Reichenau, se daří jednotkám ovládnout Końskie a jednotky se připravují ke zničení polské A – Krakov, která se nachází u Radomi a připravuje se dosáhnout linie Visla – San.
Jednotky německé 14. A generálplukovníka Lista dne 9. září 1939 pokračují v útoku na východ a severovýchod.
Polská A – Karpaty divizního generála Fabrycy je nucena ustupovat dále na východ směrem na město Přemyšl.

První nezachycené signály (nezachycené OKH) z těžkých bojů na Bzuře z „Bitvy na Bzuře“ hlásí německý plukovník Reichert, velitel německého 6. pěšího pluku, již 9. září 1939 kolem 15 hodiny odpolední, cituji:
„V okolí Michalowic, 2 km na východ od Marinek, byl pochodový proud mého pluku napaden z týlu nepřítelem v síle přibližně praporu s podporou OA… Křídelní protitanková ochrana hlásí, že se u Zagaje objevily pásové obrněné vozy. Poláci jsou všude na široké frontě na jih od Bzury.“

Na severním úseku ( severovýchodně od Varšavy) se okolo 17 hodiny německé tanky přepravují na vorech přes řeku Narew, prolamují obrannou linii u Wizny a útočí směrem na Zambrów – Tykocin. Němci mají náhle otevřenou cestu do polského týlu a také možnost prolomit polská obranná postavení na řece Bugu, čímž by odrazili polské obránce od řeky. Varšava je pak tímto útokem ohrožována také z východu.

Německé velení OKH Bzuru ještě nepochopilo a vydává mnohem širší rozkaz, k takzvanému dvojitému obklíčení polských sil na východ od Visly. Tímto rozkazem má 19. ts generála tankových vojsk Guderiana ze skupiny armád Sever, ze 4. A, na sever od Bugu navázat styk s rychlými jednotkami 22. ts generála jezdectva von Kleista, ze 14. A, skupiny armád Jih, která postupuje z jihu.

Dne 9. září 1939 je také definitivně rozdrcena polská A – Prusy, divizního generála Dab-Biernackiho (jižně pod Varšavou), když části jejího severního křídla, asi 1 400 vojáků z 13. pěší divize pod velením plukovník Libosz-Kalinski a Vilenské jezdecké brigády plukovník Drucki-Lubecki, se u Maciejowic probíjejí na druhý břeh řeky Visly.

VI. díl. Polsko září 1939. Č 24.

Pro Hitlerovu Říši to byla první samostatná válka, pomineme-li účinkování samostatného sboru – „ Legie Condor“ ve Španělské občanské válce. Prvně má právo každý na omyl a chybu - stojí to však životy a přináší to těžké situace.
Zde, ve válce proti Polsku, se omyl dostavil pro OKH, OKW a německé oddíly v podobě „Bitvy na Bzuře“.
Opojeni nespornými úspěchy na všech úsecích fronty ve válce proti Polsku, neudělali němečtí velitelé pro válečnou situaci vše co měli.
Německému vojenskému velení naprosto selhal průzkum všeho druhu!

Již večer dne 9. září 1939, nečekaně pro Němce, zaútočí od dolního toku Bzury, směrem na Strugu polská A-Poznaň generála Kutrzeby.
„Bitva na Bzuře“ začíná!
První úder polské A-Poznaň směřuje na levé křídlo, do široka rozprostřené německé 8. A generála pěchoty Blaskowitze
Generálu Kutrzebovi, jeho jednotkám, se podaří odrazit německé jednotky 8. A, když polský úder nejvíce zasáhne 30. pěší divizi generálmajora Briesena. Z ní pak její 46. pěší pluk hlásí 9. září 1939 okolo 23. hodiny noční, cituji:
„ Postavení beznadějné, štáb pluku formuje ježka a ustupuje. Leczyce je ztracena!“
Po vyhodnocení situace generál Blaskowitz, velitel 8. A, nepokračuje v pochodu na Varšavu a rozhodne se odrazit svými sbory polskou A –Poznaň.

Zatím na jihu Polska, večer 9. září 1939, nedokáže polská A – Karpaty generála Fabrycy udržet obrannou linii Dunajce a je německými oddíly ( 14. A, skupina armád Jih) odražena dál směrem na Přemyšl.

Pozdě večer dne 9. září 1939 se pokouší, již druhým útokem, vtrhnout německé úderné oddíly s pomocí tanků do Varšavy. Několika tankům se podaří proniknout až k Mokotowskému Poli, bývalému letišti a dokonce ohrožují štáb A – Varšava, který byl umístěn na ulici Rakowiecké. Německé oddíly jsou odraženy, část tanků je zničena a části se podaří ustoupit.

Den 10. září 1939 pak začíná v SSSR tím, že jsou mobilizovány zálohy. Z obchodů v SSSR mizí základní potraviny, školní třídy jsou v evropské části SSSR připravovány k přijetí vojenských nemocnic. Benzín začíná být na příděl.
Štáb Rudé armády předává informace německému vojenskému atašé generálporučíku Köstringovi o rychlém vstupu sovětských vojsk do Polska.
Zatím v Paříži je tento den podepsána dohoda o vytvoření polské armády ve Francii. V Londýně vedoucí polské vojenské mise, divizní generál Norwid-Neugebauer, marně intervenuje v záležitosti pomoci pro Polsko u generála Ironsidea , náčelníka britského imperiálního štábu. Rozhovor je přerušen pro nedostatek času.

Dne 10. září 1939 se v Brestu Litevském rozhoduje vrchní velitel polské armády maršál Rydz-Śmigly se svým štábem, že soustředí všechny polské síly nacházející se v severovýchodním Polsku tak, aby zde kladly odpor na značně zkrácené frontě.

Také v sobotu 10. září 1939 polská A – Poznaň divizního generála Kutrzeba zaznamená další dílčí úspěchy, a to dřív než se podaří německým divizím dosáhnout výchozích pozic k plánovanému protiútoku. Takže zatímco se německá 8. A generála pěchoty Blaskowitze snaží s velkým vypětím sil držet roztaženou frontu a pozornost soustřeďuje na řeku Bzuru, tak polská A – Lodž generála Rómmela při svém postupu k Visle dorazí do oblasti Skierniewic na jihozápad od Varšavy. Polská jízda a těch několik málo tanků, které má k dispozici generál Kutrzeba, provádějí hluboké vlomy do německých obranných pozic. Při těchto bojích dne 10. září nejvíce utrpí již jednou zmiňovaná německá 30. pěší divize generálmajora von Briesena.

Jednotky generálplukovníka von Bocka ze skupiny armád Sever pak 10. září 1939 útočí svým levým křídlem od středního toku řeky Narewu na jihovýchod a u Zambrowa obkličují většinu polské samostatné operační skupiny Narew brigádního generála Mlot-Fijalkowski. U Wizny, u statečných obránců polských Thermopyl, utichají poslední střediska odporu dne 10. září 1939 v 10 hodin. Nedaleko odtud stojící polská A – Modlin brigádního generála Przedrzymirski-Krukowicz začíná ustupovat.

A zpět k bitvě na Bzuře, zde německá 30. pěší divize hlásí, že vede těžké boje se dvěma, nebo třemi divizemi polské pěchoty a dvěma jezdeckými brigádami, které útočí ze severu. V hlášení se říká, že, cituji:
„Pod dobře mířenou polskou palbou hrozila velení ztráta volnosti pohybu: Došlo k zácpám, pochodové proudy si překážely v pohybu přes otevřený terén, zakopaly se, spřežení splašená palbou šířila chaos, objevily se fámy a první známky paniky, jen stěží potlačené.“
Za této situace dosahuje polská 14. pěší divize brigádního generála Wlada taktického úspěchu a po krvavém boji vytlačí Němce z Piatku. Existovalo reálné nebezpečí, že německá 8. A bude odražena, nebo že se polské jednotky probijí do Varšavy. Zároveň však tady byla, při rychlé reakci německých štábů, reálná možnost, že bude v kotli na Bzuře rozbito nejsilnější a ještě kompaktní polské uskupení.
A skutečně skupina armád Jih generálplukovníka von Rundstedta reaguje.
Generálplukovník Rundstedt stáhne z levého křídla 10. A, které postupovalo na Varšavu, 2 své sbory a pošle je na Kutno. Tyto 2 sbory vytvoří východní křídlo vznikajícího kotle. Jižní křídlo pak vytvoří 2 sbory 8. A.
Reaguje také skupina armád Sever generálplukovníka Fedora von Bocka. Ze severozápadu bude staženo pravé křídlo skupiny armád Sever, aby vytvořilo severní část kotle.

Zatím v té době 19. ts generála tankových vojsk Guderiana (4. A, skupina armád Sever) postupně proniká postavením samostatné operační skupiny Narew a ničí u Lomže polskou 18. pěší divizi plukovníka Kosseckiho. Guderian tak během 10 dnů se svým 19. ts útočí směrem na Brest a urazí za těžkých bojů 300 km od 1. září 1939.

Na jihu pak v oblasti Radomi vrcholí boje v ohbí Visly, když severní křídlo polské A – Krakov po těžkých bojích u Stopnice se již přibližuje k Baranovu, aby zde za ústupu překročilo řeku Vislu. Zde také na úseku fronty A – Krakov u Jaroslawi zadržuje Němce 10. brigáda motorizované jízdy plukovníka Maczeka, když boje zde trvají celý den. Německé oddíly však přesto překračují řeku San u Radymna a tímto způsobem pak přinutí 10. brigádu motorizované jízdy k ústupu.
Na jihu u německé 14. A pak 18. as generála pěchoty Baiera a 17. as generála pěchoty Kienitze je vyvíjen tlak směrem na Lvov. Tyto sbory 14. A, skupiny armád Jih, pak obsazují Radymno a Sanok a po obou stranách města Premyšlu překračují řeku San.

Situace na celé polské frontě dne 10. září 1939 nutí německé vrchní velení, aby konečně přesunulo další oddíly ( a zasadilo zálohy), které dosud útočily na Varšavu, na frontu ke Bzuře. „Bitva na Bzuře“ se stane tou hlavní.
Tím je jasné, že útok na Varšavu slábne a není nyní prioritou číslo 1.
OKH je nyní také jasné, že se značnému množství polských oddílů podařilo ustoupit na východní břeh řeky Visly. OKH a OKW tak očekává, že se polská armáda v jihovýchodním Polsku pokusí vytvořit novou frontovou linii, která se bude opírat o přirozené rozmezí podél řeky Bugu dolů až ke Lvovu a dále také podél řeky Sanu. Je to totiž území strategicky obzvlášť důležité, neboť na jedné straně umožňuje spojení s Rumunskem a rovněž přes Černé moře s Francií a Velkou Británií. Je tady také na druhé straně možné, že si polská armáda doplní své rozbité oddíly z tohoto území, kde se ještě nacházejí záložníci a kde jsou početné záložní jednotky.
Tady se však projeví rychlost německých jednotek. ty totiž již 10. září 1939 k večeru překračují řeku San a tak takovéto udržení polské obranné linie není vlastně již možné.

Vrchní velitel polské armády maršál Rydz-Śmigly se dne 10. září 1939 rozhodne, že všechny jednotky, kterým ještě velí rozdělí na 3 velká seskupení:
1) Severní front, pod velením divizního generála Dab-Biernackého.
2) Střední front, pod velením divizního generála Piskora.
3) Jižní front, pod velením armádního generála Sosnkowského.
Maršálu Rydz-Śmiglymu nezbude nic jiného než sebrat tolik vojska kolik se jen dá. Rekrutovat může jen v oblasti na jihovýchod od Přemyšlu a tam pokračovat v odporu s oporou v hranici spojeneckého Rumunska.
Tady je totiž nutno říci, že 10. září 1939 ještě vůbec nikdo, a nejen v Polsku, nepřemýšlel na nějaký sovětský vpád do Polska. Moskva totiž své záměry vůči Polsku maskovala velice dobře. Všeobecná sovětská „Maskirovka“ zde působila naprosto perfektně!!!
Obrana tohoto tzv. „Rumunského předmostí“ (území opřené o Rumunsko) je svěřena bývalému ministru vojenství, armádnímu generálu Sosnkowskému, když jsou mu kromě Jižního frontu svěřeny i v Malopolsku se nalézající a právě přisunované vojenské rezervy.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další tématické knihy.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.

Debatu vytvoříme po skončení VI. dílu.