PALBA.CZ

Mongolové vs. Mamlúci (Egypt)

Bitva u Ajn Džálút (angl. Ain Jalut)
3.září 1260

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mongolové
Velitel: Ketbugha (* ? - +1260)
Počty: cca 20.000 - 25.000 jezdců, včetně křižáků, gruzinských a arménských křesťanů

Mamlúci
Velitel: Kutuz (* ? - + 24.říjen 1260) a Bajbars (*1223 - +1277)
Počty: cca 100.000 mamlúků, egyptských a syrských muslimů (z toho cca 20.000 jezdců)
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Mongolský chán Hulagu


Průběh před bitvou
Obrovská Mongolská říše založena Čingischánem, přečkala jeho smrt bez vnitřních i vnějších komplikací a dokonce se za jeho následovníků dočkala dalšího územního růstu. Mongolové podnikli výpady proti Koreji, Číně, Rusku a do Evropy, kde v roce 1241 porazili spojené vojsko slezských knížat a německých rytířů v bitvě u Lehnice.

V roce 1253 vyslal velký chán Mongke své vojsko, pod velením svého bratra Hulagu (*1217 - +1265) do Persie, a v Sýrii zničil syrské hašašíjovce. Mongolské tažení bylo z počátku kladně přijímáno i u abbásovského chálify v Bagdádu, protože abbásovci byli heretickou islámskou sektou. Jenomže Mongolové chtivý dalších území se začali tlačit i na jeho území a v roce 1257 dokonce zaútočili na samotný Bagdád (padl roku 1258). Mongolům zdatným v dobývání měst neodolali ani hradby Bagdádu. Město bylo obleženo největší Mongolskou armádou, která byla do té doby postavena o síle 120.000 až 150.000 mužů (včetně spojenců z Arménie, 40.000 pěšáků a 12.000 jezdců; a dalších mezi které patřili i franští křižáci z Antiochijského knížectví a 1.000 čínských odborníků na obléhání…a další). Město bylo odstřelováno řadou katapultů, přičemž materiál k palbě získáváli přímo ze zdí a základů budov před bagdádskými hradbami. Město bylo nakonec dobyto ztečí. Chálifa v zoufalé snaze ubránit město povolal do zbraně všechny muslimské vojáky včetně svých 3.000 dvořanů. Město bylo pleněno po sedm dní, přičemž byli ušetřeni pouze nestoriánští křesťané, kteří se shromáždili v kostelech. Muslimové však byli vražděni bez ohledu na příslušnost k sektě. Avšak Šíitští muslimové mongolské vítězství nad sunitským chálifou uvítali. Mongolové ve vyrabovaném městě, které patřilo mezi nejbohatší na světě, se zmocnili obrovské kořisti. Ta byla pak na mnoha vozech odeslána do Mongkeho hlavního stanu v Karakorumu ve Střední Asii. Poraženého chálifu včetně jeho synů nechal Hulagu zašít do koberců a poté je nechal udupat k smrti pod kopyty koní. Ztráty na civilním obyvatelstvu se odhadují až na 100.000. Kvůli hrozící epidemii pak Mongolové radši město opustili.


Obléhání Bagdádu Mongoly (1257-1258)


Co se očisty u Mongolů týče, tak s tou to zrovna nepřeháněli. Žili a často spali na svých malých koních. Oblékali se do kožešin ulovených nebo i jen nalezených zvířat. Jejich života se točil kolem koní a bojů. Obživou jim byl tvaroh a kumys (zkvašený nápoj z kobylího mléka). Často dokonce pili krev přímo z otevřených žil na koňském krku (samozřejmě bez ztráty drahoceného zvířete).

Nejpoužívanější mongolskou zbraní byl složený luk, s tahem 25 kg (bez záruky) a dostřelem 200 až 270 m. Co se hrotů šípů týče, tak ty byly kaleny ve slané vodě, čímž se jejich pevnost mohla ještě zvyšovala a šíp vystřelený z mongolského luku tak dokázal projít i brněním (samozřejmě dle přesných pravidel pro kalení...teplota, čas...atd). Dále mongolský voják vozil s sebou lasa a háky, kterými strhával nepřítele z koně. Také používal kopí a lehké šavle a proutěné štíty. Ve 13.století byli mnozí Mongolové oděni do koženého nebo lamelového brnění.

Po dobytí a krveprolití v Bagdádu, všichni muslimští vládci od Sýrie až po Irák spěchali s přísaho věrnosti Hulagovi, jehož krutovlády se obávali. Jeden z muslimských vládců věnoval Hulagumu pár ponožek s vlastní podobiznou vymalovanou na chodidlech, takže Hulagu mohl denně šlapat po jeho tváři.

Pokud v muslimském světě příchod Mongolů vyvolával paniku, tak syrští křesťané a obyvatelé křižáckých panství věřili, že v osobě Hulagu přichází bájný král kněz Jan, který je přišel od muslimů osvobodit. Hulaguova ženy totiž byla nestoriánskou křesťankou, stejně jako hlavní generál Hulaguova vojska, Ketbugha. Pro latinské křesťany byl jakýkoliv křesťan lepší než žádný a proto byli připraveni se s Mongolským vojskem spojit.

Hulagua vyzval syrského sultána, aby mu otevřel brány Damašku. Sultán si byl vědom, že síly Mongolů jsou nyní posíleny o řady křesťanů z Arménie, a protože nemohl se svými muslimy této síle vzdorovat, obrátil se na vládce Egypta. Mamlúcký vládce Egypta Kutuz neměl syrské muslimy příliš v lásce, ale věřil, že jejich tísnivé situace využije pro svůj prospěch. Hulagu mezitím dobyl Aleppo a křesťané z Akkonu včetně velmistra teutonských rytířů Annona von Sangerhausena spěchali, aby se mohli přidat k Mongolům. Vůdce křesťanů ve Svaté zemi Bohemund IV. z Antiochie obdržel od Hulaguho město Aleppo i Damašek a vypadalo to, že křesťané obdrží od Mongolů vše, co bylo předtím ztraceno ve třetí křížové výpravě. Bohemund dokonce s Hulagu plánoval, že se spolu vydají osvobodit Jeruzalém od muslimů. Pak ale přišla nečekaná zpráva. V hlavním mongolském stanu v Karakoromu zemřel veliký chán Mongke na úplavici. Jeho nástupcem byl zvolen Chubilaj, avšak jeho nárok byl zpochybněn a jeho bratr Arik Boke proti němu otevřeně vystoupil. Pro Hulagua tak bylo životně důležité vrátit se zpět do centra mongolské říše, aby podpořil Chubilaje. Takže dobytí Sýrie se muselo odložit. Hulagu však na místě zanechal část svého vojska pod velením nestoriánského křesťana Ketbugha. Plánované „křižácké“ tažení na osvobození Jeruzaléma tak muselo být zrušeno, navíc templáři a hlavně johanité začali proti Mongolům pod tlakem papeže Alexandra IV. vystupovat nepřátelsky. Dokonce došlo i k incidentu mezi křižáky a Mongoly, při kterém zemřel jeden z vnuků velitele Kutbughy. Baroni z Akkry stále považovali za větší hrozbu egyptské mamlúky než Mongoly pod vedením nestoriánského křesťana, ale také viděli stoupající napětí mezi křesťany a Mongoly, proto se až na výjimky raději rozhodli pro zachování neutrality.

Ketbugha měl tedy před sebou nelehký úkol. Udržel nároky na Sýrii. Před svým odchodem do Karakorum vyhlásil Hulagu egyptským mamlúkům válku. Ti se zpočátku Mongolské hrozby obávali, ale po zprávě, že většina Mongolského vojska odtáhla, se egyptskému vládci Kutuzu vrátila odvaha. Prvním činem, který tak Kutuz nechal udělat, bylo že přibil hlavy mongolských emisarů na káhirské brány.


Průběh bitvy
Dne 26.července 1260 opustilo mamlúcké vojsko Kahíru a pod vedením Bundukdari Bajbarse nabralo směr na Palestinu a Damašek. Vojsko procházelo vypleněnou zemí a přidávalo se k němu mnoho muslimů toužících po odvetě proti Mongolům. Počet vojska tak dosáhl téměř 100.000 mužů. Avšak Ketbugha se nedal touto silou zastrašit a vytáhl se svým vojskem o síle asi 25.000 mužů vstříc nepříteli. Toto vojsko bylo složené kromě Mongolů ještě z gruzinských a arménských křesťanů. U Goliášových pramenů kousek od Nazaretu se Mongolové setkali s čelním oddílem Bajbarsových mamlúků, na který ihned zaútočili a zcela jej rozprášili. Hlavní mamlúcké vojsko se dalo na ústup. Ketbugha se tedy dal do pronásledování, avšak naletěl na běžný vojenský trik, předstíraní útěk. Bajbars vedl Mongolské vojsko přímo proti svému čekajícímu hlavnímu vojsku, které bylo čtyřikrát větší. Mongolského velitele však ani tato převaha na straně nepřítele nijak nezastrašila a dal v klidu své šiky rozvinout. Pohyby svého vojska pak byli řízeny máváním červených a bílých praporů. Po složitém manévrování se Ketbughovi nakonec podařilo napadnout egyptské přední řady a levé křídlo. Egyptský vládce Kutuz poté dal rozkaz k masovému útoku, který zasáhl střed mongolských silnou drtivou silou a prorazil jej. Ketbugha však nehodlal ustoupit. Svou přítomností se snažil neustále povzbuzovat vojsko a vykřikoval: „Já zde musím zemřít! Ale někdo z vojáků se dostane k chánovi a oznámí mu, že Ketbugha odmítl ustoupit s hanbou a položil svůj život za povinnost. Ztráta mongolského vojska nemusí chána ani příliš rmoutit. Ať si uvědomí, že po celý rok ženy jeho vojáků nepočaly a klisny z jeho stájí nezplodily žádná hříbata“.

Ketbugha byl v boji mamlúky zajat a předveden před Kutuze. Ten se mu vysmíval slovy „Poté, cos přemohl tolik dynastií, jsi nyní lapen do léčky“. Nestoriánský křesťan odpověděl: „Jestliže zahynu tvou rukou, uznávám, že ne ty, ale Bůh tak učinil. Nebuď oslněn chvilkovým úspěchem. Jakmile se zpráva o mé smrti dostihne sluchu Hulagu-chána, jeho hněv se vyvalí jako bouře moře. Od Ázerbajdžánu až k branám Egypta bude země drcena kopyty mongolských koní“. Kutuz mu za jeho slova usekl hlavu, se kterou si pak jeho jezdci zahráli pólo.


Mapa bitvy

V této bitvě bylo poprvé zaznamenáno použití palných zbraní a to na straně egyptských mamlúků. Samotná střelba však způsobila spíše hluk, který však polekal mongolské koně a způsobil tak narušení bojových řad.


Po bitvě
Mongolské vojsko bylo prakticky celé zničeno a Kutuz v čele svých vojsk vjel triumfálně do Damašku. Neúspěšně dopadlo i další Mongolské vojsko vyslané Hulaguem na pomoc. Avšak ze svého vítězství se dlouho neradoval. Brzy, 24.října 1260 byl zavražděn sluhy ambiciózního Bajbarse. Ten se tak stal zakladatelem mamlúckého státu. Tím že se křesťané přidali na stranu Mongolů, prohráli svou vysokou hru. Výsledek této bitvy definitivně, bez mongolského spojenectví odsoudil ke konci křížové výpravy. Mongolský vládce Zlaté Hordy Berke, který byl muslim, byl pro změnu s mamlúky zadobře a tím pádem nebyli vyhlídky na další Mongolský zásah v Sýrii a Egyptě. Vláda mamlúků v Egyptě vydržela až do roku 1517, kdy byla nahrazena osmanskými Turky.

Z boje o mongolský stolec nakonec jako vítěz vzešel v roce 1264 Chubilaj, který poté přenesl své sídlo do Pekingu a stal se zakladatelem čínské dynastie Juan. V roce 1271 pak změnil svůj titul z chána na císaře. Roku 1279 jeho vojska dobyla říši Sung.



Zdroje:
Rozhodující bitvy – Geoffrey Regan – 2006
www.e-stredovek.cz
www.wikipedia.org

Neúspěšně dopadlo i další Mongolské vojsko vyslané Hulaguem na pomoc.

kacermiroslav-nevíš v jaké síle bylo vojsko vyslané Hulaguem a kde a jak bylo poraženo? Díky.

kacermiroslav:

jezus maria josef, 166 liber? u luku? To jsi přehnal a ne málo. Jukni na dnešní tradiční mongolské pastevecké luky co jsou v prodeji a vrať tu hodnotu do reality. Kuše mají kolem 150.

Jsem nadšen - to co jsem ve své práci o výpravě Mongolů do Svaté země jen naznačil - knihu ze které jsi čerpal vůbec neznám - jsi to nejen v dané části doplnil ale navíc jsi i potvrdil část mé práce. Začínám mít pocit, že se možná alespoň některé dějiny začnou popisovat objektivněji.

Napsal jsi báječný článek. Za sebe Ti děkuji. Pokud v té knize je o Mongolech více dej mi vědět zkusím se po ní podívat.

Mongolského velitele já znám pod jménem Kit-buka nojan, přičemž nojan je vojenská hodnost.

Je zde ale jedna podle mě zásadní nepřesnost. Na staně Mongolů už v té době nebojovali žádní křižáci. Jediní kteří s nimi chvíli vydrželi byli křižáci knížete Bohemunda. Ten ale v té době byl v klatbě a své vojáky stáhl. Takže na straně Mongolů bojovalo jen poměrně málo Arménů a Gruzínců ještě méně. Ti poté co proti Mongolům dvakrát povstali byli od nich dost poničeni a tak většinou z jejich armády odešli.

Naopak křižáci umožnily přes území svých knížectví postup některých odřadů mamlúků a dokonce je se svolením papaže zásobovali vodou a potravinami.

Za jejich vyhnání ze svaté země - proces ukončen v roce 1291 - nemohla jejich krátkodobá podpora Mongolů ale jejich nejednotnost, neschopnost dodržet dohody a neustálé drobné popichování muslimských enkláv. Nakonec je muslimové vytlačili bez velkého úsilí a Svatá země byl pro křesťanství ztracena.

Moc prima článek.

To: Cernakus
co se toholuku týče, tak jsem použil údaje ze zdroje, který jsem uvedl. Jelikož nevlastním žádný mongolský luk, tak nemůžu říct, nakolik je tento údaj přesný, ale třeba se tu někdo najde, kdo tyto informace má.

To: Pátrač
Při svém pátrání jsem našel různé způsoby pojmenování Kit-buka, takže záleží na původu zdroje (země).

Nevím jestli na 100% na straně Mongolů již žádní křížácí nebojovali. Je to možné, ve zdrojích kde jsem pátral jsem se o nich skoro nic nedočetl. Takže bud se opravdu samotné bitvy nezúčastnili, a nebo jen v tak mizivém množství, že nestálo za to se zmiňovat o jejich síle, ale omezit se pouze na hodnocení, že na straně Mongolů byli i "nějací" křížácí.

Jinak v tom zdroji jsem už žádní bitvy Mongolů nenašel.

Thór píše:nevíš v jaké síle bylo vojsko vyslané Hulaguem a kde a jak bylo poraženo? Díky.

Podle všeho Hulagu poslal rychlou pomoc, která se však skládala "jen" ze 6.000 jezdců. Tento oddíl se pak 10.prosince 1260 střetl s Mamlúky v první bitvě u Homsu. Údaje o síle mamlúku neznám (některé zdroje uvádí 1.500 ale to bude vztaženo jen na jízdu, zbytek byli určitě pěšáci, ale jejich počet jsem nikde nenašel). Bitva dopadla vítězstvím Mamlúků.

Thór - to sedí i u mě. Byla to vyloženě morální podpora, proti rozjetým mamlúkům neměla šanci. Navíc operovala na nepřátelském území a ze zdrojů Zlaté Hordy nedostala ani fusekli.

Pátrač + Míra-tedy....šestitisícová morální podpora, která se nechá zmasakrovat, to zpětnovazebně ukazuje na přístup k "lidskému" materiálu, ergo tím poukazuji na probírané téma "nahraditelnosti" zdrojů
rytíř/mongolský jezdec......

Thór - pochopils to úplně špatně. Kodex Jasa přímo ukládal povinnost každému mongolskému vojákovi pomoci v boji a nouzi. Mongolský voják pokud na to přišlo byl připraven pro spolubojovníka položit život a předpokládal že jeho druh je na to připraven také.

Hülegi více poslat nemohl, a šlo mu o to udržet přítomnost na bojišti. Přepokládal, že po velkém churalu bude úkol dobýt na muslimech Svatou zemi potvrzen. Plné vyklizení by znamenalo začínat znovu.

Když kontingent dorazil k Homsu zjistil, že Kit- bukova armáda byla zničena. Protože bylo potřeba se pokusit osvobodit zajatce -pomoc druhovi - nezbylo Mongolům nic jiného než zaútočit. Což udělali. Jejich porážka nebyla tak drtivá jako Kit-bukova ale ustoupit museli. V počtu co měli nemohli čelit devítinásobné přesile mamúků.

Mongolové lidmi neplýtvali a proto se snažili před bitvami jednat diplomaticky - lepší protivníka ukecat aby to vzdal než bojovat. Pokud museli bojovat a utrpěly ztráty následoval krutý masakr - aby ti další v pořadí byli varováni.

Zapomeň v souvislosti s Mongoly na klišé nas mnogo. Nemá u nich co dělat.

Pátrač- rozumím a díky.

kacermiroslav píše:To: Cernakus
co se toholuku týče, tak jsem použil údaje ze zdroje, který jsem uvedl. Jelikož nevlastním žádný mongolský luk, tak nemůžu říct, nakolik je tento údaj přesný, ale třeba se tu někdo najde, kdo tyto informace má.

Musim, s nim souhlasit. Napinaci sila luku je bezne mezi 45 a 72 librama.
V Guinnessove knize je zaznam o maximalni napinaci sile 156.6lb pri natahu 28".
Osobne mam 65lb luk a po treningu bych dohle nenapsal.
Jeste jednou pripomenu, ze ucinnost mongolskeho luku je dana je konstrukci ktera je vetsi v porovnani s evropskym lukem o stejne napinaci sile.

kacermiroslav píše:Nejpoužívanější mongolskou zbraní byl složený luk, z vysokým tahem 166 liber a dostřelem 200 až 270 m.

To vypada jako spatny preklad z neceho. Definici Tah neznam, pouziva se natahova nebo napinaci sila uvadena v lb,N nebo v kg. Dalsi vlastnost je maximalni natah uvadeny v inch nebo v cm. Kolem 200 metru je normalni dostrel sipu z luku ten je hlavne limitovan velkym odporem sipu. Proto je prubojnost stredovekeho zbroje maximalne par desitek metru.

alibaba, kacermiroslav:

teď mě napadlo, kdyby to byl tah v N, pak by se jednalo o napínací sílu 33,2 liber. To sice není mnoho, ale tehdejší technologie opracování dřeva nebyla na takové úrovni, aby ta hodnota byla zcela nereálně malá. Navíc mongolové byli prckové a jak už jsem uvedl v jiné diskuzi, luky měli na míru. A opravte mne pokud se mýlím: čím menší luk, tím menší nátah. A tím menší průměrná napínací síla.

Pokud je mi někdo z vás schopen doložit....napínací sílu mongolského luku (případně upřesnit definici), tak to v úvodním článku rád změním.

kacermiroslav píše:Pokud je mi někdo z vás schopen doložit....napínací sílu mongolského luku (případně upřesnit definici), tak to v úvodním článku rád změním.

Tak si to přece vezmi čistě logicky: vždyť 166 lb luk by se nedal ani natáhnout, natožpak opakovaně a v sedle za pohybu To by na té herce musel sedět pomalu vzpěrač. Já onehdá měl možnost natáhnout si cca 60 lb a při mé subtilní postavě to bylo až až (vlastně si už ani nepamatuji, jestli jsem ho opravdu natáhl). Lepší nenapsat nic konkrétního, než třeba opsat nesmyslnou hodnotu.

Jinak si nejsem tak docela jistý ani tím vysvětlením průbojnosti šípů kalením hrotů ve slané vodě. Ne že by se ve slané vodě nekalilo, o tom žádná, ale mám za to, že mnohem důležitější bude obsah uhlíku v oceli, počáteční a koncová teplota a rychlost samotného ochlazení. Případně jestli se pokoušeli třeba o lomené kalení..ale můžu se na podrobnosti mrknout do skript, jizvy z materiálové zkoušky jsou ještě čerstvé

kacermiroslav:

použij třeba tyhle údaje
http://www.repliky.info/LUK-mongolskych ... -2687.html

http://www.luky-jma.cz/?p=productsMore& ... h-pastevcu

Ak pomôže:
http://www.bows.szm.sk/

A inak zaujalo ma toto...

The text of the inscription, supposedly dated from 1226, may be interpreted as follows: "While Chinggis Khan was holding an assembly of Mongolian dignitaries, after his conquest of Sartaul (East Turkestan), Esungge shot a target at 335 alds" (536m). Lhagvasuren draws the conclusion in his article that such feats were rather common for Mongolian archers during the 1200's, and writes: "This case illustrates the strength, accuracy and sharpness, physical prowess of the Mongolians who lived more than 700 years ago."
http://www.coldsiberia.org/monbow.htm

cernakus píše:teď mě napadlo, kdyby to byl tah v N, pak by se jednalo o napínací sílu 33,2 liber. To sice není mnoho, ale tehdejší technologie opracování dřeva nebyla na takové úrovni, aby ta hodnota byla zcela nereálně malá. Navíc mongolové byli prckové a jak už jsem uvedl v jiné diskuzi, luky měli na míru. A opravte mne pokud se mýlím: čím menší luk, tím menší nátah. A tím menší průměrná napínací síla.

Luky Mongolske ( Perske, Syrske, Hunske.... ) patri do kategorie dvojzvratnych nebo jinak retroreflexnich luku. Svoji ucinnosti si blizi kladkovym lukum a jsou vrcholem technologie pri pouziti tradicnich materialu.
To je dalsi vyhoda techto asijskych luku. Tvori je dreveny zaklad na kterem je z vnitrni strany nalepena rohovina a z vnejsi strany nekolik vrstev zvirecich slach.
To je ale taky i jejich nejvetsi nevyhoda - narocnost vyroby. Jenom pro ususeni potrebujes minmalne jeden rok. ( az 5 let )

I v dnesni dobe maji laminatovane luky nejvetsi ucinnost jenom se pouzivaji moderni materialy ale taky porad i drevo.

Kazdy strelec by mel mit luk na miru.

Natah si nejlip zmeris pokud opakovane natahnes luk z delsim sipem a udelas si znacku na sipu v miste opreni.
Samozrejme pro vetsi natahy jsou vhodnejsi delsi luky. Pro ruzne typy luku jsou optimalni delky jine. Napriklad Anglicky dlouhy luk ( Longbow ) pri stejnem natahu jako Mongolsky muze byt az o 60cm delsi.

Napinaci sila muze pro ruzny natah stejna. U dreveneho luku ( Longbow ) je castecne dana obsahem prurezu ramen luku. U asijskeho krome prurezu jednotlivych vrstev i jejich poctem.
Vyrobce luku, ktery dokaze zvladnout technologicky postup vyroby asijskych luku urcite dokaze stanovit spravny pomer a tloustku jednotlivych vrstev taky vyrobil luk s natahem +-1lb.

Cetl jsem o Mongolskych lucich s napinaci silou az 160lb ale urcite bych to nepovazoval za standart ale spis za raritu. ( takovy mongol kdyz dal nekomu po tlame tak jsi mohl udelat dalsi zarez na luku )

Kdysi se mě Pátrač ptal, jestli nemám nějaké bližší informace o této bitvě ve vztahu k Mongolům. V době vytváření úvodního článku jsem skutečně více info neměl, ale ted jsem ve své knihovně narazil na knihu "Triumfy a prohry" autorů Forstera, Pohlmanna a Waltera (2004). Z ní pak cituji tyto následující zajímavé pasáže:

"Není pochyb, že většině rytířů bylo zatěžko přiklonit se v tomto konfliktu k některé ze stran (pozn. egyptští Mamlúkové vs. Mongolové).Někteří z nich, jako například příslušníci řádu německých rytířů, nebyli proti podpoře Mongolů. Avšak mongolská úmluva s králem arménské Kilíkie Hetumem a jeho zetěm Bohemundem VI., princem antiochijským (pozn. jeden z tzv. křížáckých států ve Svaté zemi), vyvolala u většiny rytířů v Akkonu podezření, že Mongolové podporují úsilí o obnovu vlivu ortodoxních křesťanů a že by tak mohla vzniknout velká aliance nestoriánů a ortodoxních proti latinské církvi, kterou by navíc posílilo hrozivé spojenectví Mongolů s Janovany. Vojenská podpora Mamlúků ale nepřicházela v úvahu stejně jako eventuální úmluva s Mongoly. (...) Křižáci, kteří neměli žádnou lepší možnost, zrátka zachovali neutralitu, i když Mongolové usoudili, že ji porušili tím, že povolili průchod egyptského vojska svým územím."

Jaký důsledek na křížácké státy měla tato neutralita asi ani není potřeba sáhodlouze vysvětlovat. Stačí jen říct, že poslední křižáci opustili Svatou zemi 31 let po této bitvě u Ajn Džálútu. A při tom Hulagu v květnu roku 1253 vyrazil na západ s vojskem odhadovaným na 400.000 mužů. Jak by se tato síla ve spolupráci s křižáky v prostoru Svaté země a Egypta projevila, je myslím jasné. Pro lepší představu, v roce 1187 v bitvě u Hattínu křesťanské státy ve Svaté zemi disponovali obrovskou armádou v podobě 1.200 rytířů, 40.000 lehce ozbrojených jezdců (tzv. turkopolové) a 11.000 až 14.000 mužů pěchoty. Samozřejmě o téměř 80 let později byla situace poněkud jiná, ale určitou představu o možné síle křižáckých států nám tento výčet dává. Také vojenská síla (především námořní) Janovanů, kteří uvažovali o spojenectví s Mongoly, nebyla zanedbatelná.

Poslední křižáci opustili Svatou zemi roku 1291, ale ještě do roku 1302 drželi ostrov Rouad (Arwad, Ruwad) 3 km od Tortosy (Tartús).

Ty počty křižáckého vojska před bitvou u Hattínu se mi zdají nadnesené, zkusím zapátrat ve svých zdrojích.

Hans S. píše: Jinak si nejsem tak docela jistý ani tím vysvětlením průbojnosti šípů kalením hrotů ve slané vodě. Ne že by se ve slané vodě nekalilo, o tom žádná, ale mám za to, že mnohem důležitější bude obsah uhlíku v oceli, počáteční a koncová teplota a rychlost samotného ochlazení. Případně jestli se pokoušeli třeba o lomené kalení..ale můžu se na podrobnosti mrknout do skript, jizvy z materiálové zkoušky jsou ještě čerstvé

Slaná voda umožňuje podstatně rychlejší ochlazení kaleného předmětu než sladká voda, protože v ní dochází k rychlejšímu rozpadu bublinek. Ty v případě sladké vody vlastně obrobek obalí a vytvoří izolující vrstvu oddělující ho od vody. Tvrdost tak může opravdu v případě kalení ve slané vodě být větší. I dnes se někdy kalí v solance, přestože je slaná voda značně korozivní.