Německé stíhací letadlo WW1
nasazeno 1916 – 1918
Albatros D.I_Ltn Dieter Collin_Jasta 2 
Albatros D.II_Uffz Walter Dietrich_Jasta 1ALBATROS D.I
Hnacím impulsem pro vývoj Albatrosů byla ostrá a otevřená kritika německých stíhacích vojsk, kterou odeslal svým nadřízeným uznávaný Oswald Boelcke, zakladatel a průkopník stíhací letectva v Německu. Tento uznávaný polní velitel a národní hrdina si toto mohl jako jeden z mála dovolit. Svou kritikou poukázal na zastaralost a konkurence neschopnost nejrozšířenějšího německého stíhacího letounu Fokker E a žádal nápravu, protože tyto stroje proti spojeneckým Nieuportům 11 a Aircům D.H.2 neměli mnoho šancí. Jistou snahou o modernizaci německého stíhacího parku byly stroje Fokker D.III a Halberstadt D.II. Ovšem tyto slabé konstrukce daly vyniknout nově vycházející hvězdě – strojům Albatros. Jejich nadvláda pak trvala od podzimu roku 1916 až do poloviny roku 1918. Na dlouhou dobu to tak byly letadla, která tvořila páteř císařského letectva.
Továrna Albatros do té doby vyráběla ve velkém dvoumístné stroje a sledovala svou konkurenci. Díky bedlivému pozorování a výsledkům na frontě, se dokázaly mnohým chybám, které byly u jiných konstrukcí, vyvarovat.
V červnu roku 1916 obdržela firma objednávku na výrobu prototypu nové stíhačky s použitím nejnovějšího motoru Mercedes D.III o výkonu 160 k, což byla velice žádaná, ale zároveň i střežená komodita, určená jen nejlepším. Tou dobou však již u Albatrosu delší dobu pracovali na nové stíhačce a tak po obdržení motorů Mercedes D.III, mohla továrna v předstihu představit nový letoun. Hlavními konstruktéry byli pánové Thelen, Schubert a Gnadig. Německý letecký inspektorát Idflieg (Inspektion der Fliegertruppen) se pochvalně vyjádřil o novém stroji již v červenci 1916, což nebylo divu. Protože Albatros D.I byl jednoznačně nejlépe aerodynamicky konstruovaným letounem té doby. Letoun měl jemně tvarovaný poloskořepinový trup, který plynule přecházel u přídě do vrtulového kužele a na zádi do ocasních ploch. Motor měl provedenou důkladnou kapotáž, ze které vyčnívaly pouze hlavy válců. Jediné co poněkud rušilo aerodynamickou čistotu stroje byly chladiče kapaliny na bocích trupu. Obě křídla byla o stejné hloubce s tím, že horní bylo umístěno poměrně vysoko nad trupem, což mělo umožňovat lepší výhled pilotovi, navíc umocněný o vybrání v centroplánu. Výzbroj byla tvořena dvěma synchronizovanými kulomety Maxim LMG 08/15 „Spandau“. Pilotáž nového letounu byla poněkud náročnější než u konkurenčního Halberstadtu, a i provoz ukázal určité nedostatky jako například nízkou kvalitu chladiče, ale když Britové na podzim 1916 ukořistili první kus Albatrosu, museli uznat, že předčí všechno co mohli spojenci proti nim postavit.
První objednávka na nový Albatros byla vystavena v srpnu 1916 a zněla na 100 ks. Do konce listopadu 1916 bylo dodáno prvních 50 ks strojů, s tím že zbytek z objednávky byli již novější verze D.II. Albatros D.II byl také od podzimu roku 1916 používán německou letkou Jasta 2, která byla první specializovanou stíhací letkou a jejímiž členy byli například Oswald Boelcke nebo „Rudý Baron“ Manfred von Richthofen. Další v pořadí pak byla Jasta 6.
Vzdušné boje v létě 1916, zejména pak na Sommě, pořádně německému letectvu pustily žilou. Právě tou dobou byly nově zakládaný stíhací eskadry „Jagdstafen“ a Albatrosy se staly jejich páteří. Díky kvalitativní převaze nových letounů se začalo německé letectvo vzpamatovávat z předchozích neúspěchů a naopak na přelomu roku 1916 – 1917 dokonce získávalo vzdušnou nadvládu.
Albatros D.ITTD _ Albatros D.I
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 8,50 m
* Délka: 7,40 m
* Výška: 2,95 m
* Plocha křídel: 22,9 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 645 kg
* Vzletová hmotnost: 898 kg
* Maximální rychlost: 175 km / h
* Výzbroj: 2x synchronizované kulomety LMG 08/15 „Spandau“ ráže 7,92 mm
* Dostup: 3.000 m
* Stoupavost: 1.000 m / 6 min
* Vytrvalost: 1,5 h
* Motor / Výkon: Mercedes D.III nebo Benz Bz.III / 160 k (Benz 150 k)
* Vyrobeno kusů: 50 ks
* Uživatelé: Německo
ALBATROS D.II
K frontovým útvarům byly současně přidělovány jak Albatrosy D.I, tak i D.II, na kterých již konstruktéři pod výsledky z fronty zapracovali tak, aby odstranili jejich slabiny. Hlavně byla zmenšená vzdálenost mezi křídly. Horní bylo posunuto výrazně blíže k trupu, čímž se výrazně zlepšil pilotův výhled směrem dopředu a vzhůru. Ze předu shora totiž s oblibou útočili spojenečtí letci, protože rozměrné horní křídlo značně pilotovi omezovalo výhled. Taky se zdokonalil tvar chladiče, který byl nyní více plochý a byl umístěn do centroplánu horního křídla ( i když ještě první kusy D.II měly ještě chladiče starého tvaru). Po rozběhu sériové výroby na podzim 1916 se u Albatrosů podařilo promyšlenou technologii, chrlit pět letounů denně, kterých bylo na frontě potřeba jak soli. Ty byly pak přednostně přidělovány stíhacím letkám (Jasta 1, 2, 5, 6, 23 a 24).
Výkony obou verzí byly téměř shodné. Sériové dodávky probíhaly rychle a tak již brzy tvořily Albatrosy 70% německých stíhaček. Celkem bylo postaveno 50 ks verze D.I a 275 ks verze D.II.
Výkonné stíhačky si všimli i u německých spojenců v Rakousku-Uhersku, kterým chyběl takto kvalitní stroj. Proto byla dohodnuta jejich licenční výroba v továrně Oeffag, ale vyrobeno bylo pouze 15 strojů. Zbytek objednávek byl zrušen ve prospěch novějších D.III. (Rakousko-Uherské stroje používali motor Austro-Daimler o výkonu 185 k).
Albatros D.IITTD _ Albatros D.II
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 8,50 m
* Délka: 7,40 m
* Výška: 2,59 m
* Plocha křídel: 24,5 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 637 kg
* Vzletová hmotnost: 888 kg
* Maximální rychlost: 175 km / h
* Výzbroj: 2x synchronizovaný kulomet LMG 08/15 ráže 7,92mm
* Dostup: 5.180 m
* Stoupavost: 1.000 m / 5,5 min
* Vytrvalost: 1,5 h
* Motor / Výkon: Mercedes D.III / 160 k
* Vyrobeno kusů: 275 ks (+ 15 ks licenčně pro Rakousko-Uhersko)
* Uživatelé: Německo, Rakousko-Uhersko
Zdroje:
Stíhací letadla 1914 – 18, 1.díl – Zbyněk Válka – 2000
Vojenská letadla – Václav Němeček - 1989
www.militaryfactory.com
www.theaerodrome.com
www.wwiaviation.com
www.wikipedia.org
