PALBA.CZ

Ponorková esa (proti obchodnímu loďstvu)
WW1


Obchodní loď se potápí po zásahu torpédem z německé ponorky

Ponorková válka proti námořnímu obchodu a válečným lodím se vedla samozřejmě v průběhu celé WW1. Podíleli se na ní aktivně všechny námořní velmoci až s výjimkou Japonska a USA. Ovšem stejně jako ve válce hladinových plavidel, byly v této válce dle zemí různá pravidla. Největší naděje na vedení ponorkové války byla proti Velká Británie, která jako osamostatněný ostrov musela všechen potřebný materiál do země dovážet. Tím byla zcela závislá na námořním obchodu a námořních komunikacích. Na začátku války však Německo nevlastnilo, jako ostatně žádná ze zúčastněných zemí, dostatek podmořských plavidel k vedení takového druhu ponorkové války, aby byla úspěšná k držení blokády. Proto se německá ponorková válka rozbíhala pomalu. Nějakou dobu trvalo německému velení, než si uvědomilo sílu, která je v ponorkovém loďstvu skryta. Do té doby byla protěžována jen hladinová plavidla a na ponorky bylo nahlíženo jako na okrajovou technickou záležitost. Avšak bez ohledu na počet ponorek německé námořní velení již od konce roku 1914 začalo této koncepci věřit více a začalo jí i prosazovat. Zároveň tu vznikla vojenská klika, která prosazovala vznik neomezené ponorkové války. Po překonání politických problémů byla tato koncepce, i když v omezené míře, v únoru roku 1915 realizována. Záhy jí však muselo pro politický nátlak odvolat a to až do února 1917, kdy byla neomezená ponorková válka opět zavedena. Přes značné úspěchy, kterých německé ponorky a ponorky jejich spojenců následně dosáhly, nakonec k očekávanému výsledku, jimž mělo být materiální zhroucení Britských ostrovů, nevedlo.

Příčin bylo hned několik. Za prvé nízký počet ponorek, který byl ještě umocněn jejich omezeným akčním rádiem. Ten spolu s poměrně velkou vzdáleností od základen znemožňoval ponorkám zasáhnout na nejdůležitějších transatlantických plavbách operujících západně od Britských ostrovů. Co se plavidel operujících z Flander týče, ty sice měli lepší polohu k operacím, ale jejich únikové zóny do bojových prostorů byli Brity daleko lépe hlídané, navíc měly na palubě jen pár torpéd a jejich bojová plavba tak trvala jen krátce. Jednoduše řečeno, na obrovské vodní ploše vždy naráz bylo jen malé množství ponorek v akci. Další příčinou neúspěchů bylo zavedení konvojů. Za WW1 sice doprovod konvojů nemohl zcela zabránit útoku odhodlané ponorky, avšak takováto akce se postupem času stávala stále více pro útočníka riskantní a hrozila větší ztrátou plavidla a posádky.

Za celou WW1 potopily německé ponorky přibližně 6.000 obchodních lodí (německé zdroje uvádí 6.394 potopených lodí, britské zdroje 5.234 lodí) o celkové tonáží kolem 12 Mio BRT. Měřítkem efektivity ponorkové války je poměr mezi zničeným lodním prostorem a počtem nasazených ponorek, případně ztracených ponorek. Za WW1 zařadilo Císařské námořnictvo do operační služby 371 ponorek, z nichž 192 ztratilo. Na jednu ponorku ve službě tak připadlo 33.023,5 BRT potopeného lodního prostoru, na jednu ztracenou ponorku pak 63.983 BRT. Za WW2 již německé ponorky takové efektivity nedosáhly.


Deset nejúspěšnějších ponorek První světové války potopilo na 2.655.003 BRT, deset nejúspěšnějších velitelů pak potopilo 2.414.595 BRT. Pro srovnání, nejúspěšnější ponorka druhé světové války (WW2), německá ponorka U 48 potopila 50 obchodních lodí o celkové tonáži 304.086 BRT a korvetní kapitán Otto Kretschmer, největší ponorkové eso WW2, poslal ke dnu 44 lodí o celkové tonáži 265.818 BRT. Z tohoto srovnání je vidět, že ponorková esa WW1 byla úspěšnější v porovnání s jejich nástupci v další světové válce. A to jejich handicapem byla jejich plavidla samotná, která se na počátku WW1 teprve dostávala (především technicky) do role, kterou si vysloužili v letech pozdějších.


Lothar von Arnauld de la Periére (*1886 - +1941)

Nejúspěšnější velitelé ponorek (pouze proti obchodnímu loďstvu, bez vojenských plavidel)
NĚMECKO
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. _453.716 BRT / 194 lodí _Lothar von Arnauld de la Periére _(U 35, U 139)
2. _384.304 BRT / 146 lodí _Walter Forstmann _(U 39)
3. _299.326 BRT / 141 lodí _Max Valentiner _(U 38, U 157)
4. _231.614 BRT / 202 lodí _Otto Steinbrinck _(UB 10, UB 18, UC 65, UB 57)
5. _213.987 BRT / 79 lodí _Hans Rose _(U 53)
6. _183.883 BRT / 49 lodí _Walter Schwieger _(U 20, U 88)
7. _181.697 BRT / 81 lodí _Claus Rucker _(U 34, U 103)
8. _162.815 BRT / 75 lodí _Otto Wunsche _(U 25, U 70)
9. _154.401 BRT / 56 lodí _Hans von Mellenthin _(UB 43, UB 49)
10. _148.852 BRT / 54 lodí _Waldemar Kophamel _(U 35, U 151, U140)



Nejúspěšnější velitelé ponorek (pouze proti obchodnímu loďstvu, bez vojenských plavidel)
RAKOUSKO-UHERSKO
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. _47.726 BRT / 11 lodí _Zdenko Hudeček _(U 17, U 28)
2. _45.668 BRT / 12 lodí _Georg rytíř von Trapp _(U 5, U 14)





Nejúspěšnější ponorka U-35 v Newportu(USA) 7.října 1916

Nejúspěšnější bojové plavby německých ponorek (pouze proti obchodnímu loďstvu, bez vojenských plavidel)

NĚMECKO
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. _90.150 BRT / 54 lodí _U 35 (Lothar von Arnauld de la Periére) _26.07.1916 – 20.08.1916
2. _71.389 BRT / 30 lodí _U 38 (Max Valentiner) _04.08.1915 – 29.08.1915
3. _66.602 BRT / 21 lodí _U 35 (Lothar von Arnauld de la Periére) _14.09.1916 – 09.10.1916
4. _61.339 BRT / 21 lodí _U 39 (Forstmann) _05.07.1916 – 03.08.1916
5. _56.818 BRT / 40 lodí _U 35 (Lothar von Arnauld de la Periére) _06.06.1916 – 03.07.1916
6. _53.788 BRT / 16 lodí _U 33 (Gansser) _15.11.1915 – 06.12.1915
7. _53.306 BRT / 19 lodí _U 155 (Meusel) _23.05.1917 – 05.09.1917
8. _53.016 BRT / 22 lodí _U 39 (Forstmann) _16.05.1916 – 06.06.1916
9. _51.336 BRT / 17 lodí _U 151 (Rostitz und Jankendorf) _18.04.1918 – 20.07.1918
10. _50.617 BRT / 15 lodí _U 155 ( Eckelmann) _14.01.1918 – 03.05.1918


Celkem 30 ponorkových velitelů obdrželo nejvyšší německé vyznamenání Pour le Mérite. Za své úspěchy ovšem němečtí ponorkoví námořníci zaplatili vysokou cenu. Zahynulo na nich 5.033 německých námořníků (včetně důstojníků a poddůstojníků), dalších 83 podlehlo zraněním po návratu na základnu a 16 zemřelo v zajetí. Do zajetí pak padlo celkem 792 členů ponorkového německého námořnictva.

Německé vyznamenání Pour le Mérite


Zdroje:
Velká válka na moři 5.díl – Jaroslav Hrbek - 2002
www.warshipsww2.eu
www.wikipedia.org
www.uboat.net

Jen k těm Rakušákům:
- Hudeček (1887 - 1973) se nejmenoval Zdeňko, ale Zdenko
- Hudeček nebyl nejúspěšnějším c.k. ponorkářem, tím byl v článku na pozici druhý Georg von Trapp (a protože to byl starej ješita, asi by pěkně zuřil, kdyby to četl)
- Hudeček byl - co do objemu potopené tonáže - "až" třetí nejúspěšnější, druhý byl Rudolf von Singule (1883 - 1945) s ponorkou U-4
- zatímco potopená tonáž u Hudečka celkem sedí, u Trappa (1880 - 1947) je to jakési popletené. Ačkoli je u něj správně uvedeno 12 potopených lodí, tonáž odpovídá jeho skóre pouze na U-14. K tomu je ale nutno ještě připočítat 12 500 BRT za křižník Leon Gambetta potopený Trappovou U-5
Jenže tyhle "závody" jsou stejně jaksi podivné. Záleží totiž na kritériích, které se pro úspěšnost stanoví. Kdyby se neměřil objem BRT, ale třeba počet potopených lodí, nejlepší by byl Singule s patnácti kousky.

Můžeš uvést své zdroje kolego? Jinak záleží na tom co kdo počítá. Pokud budeme hledat ponorková ese rakousko-uherska, která potopila jen vojenské lodě, tak máme například tento seznam. Takže záleží na tom, co kdo a jak započítívá do seznamu.

U12 Egon Lerch-Jean Bart 23,470 t
U5 Georg von Trapp-Leon Gambetta 12550 t,Nereide 303 t =12,853 t
U4 Rudolf Singule - Giuseppe Garibaldi 7350 t,Dublin 5400 t=12,750 t
U31 Hermann Rigele-Weymouth 5250 t
U6 Hugo von Falkhausen-Renaudin 800 t
U27 Robert Teufl-Sakaki 800 t
U27 Josef Holub-Phoenix 765 t
U15 Friedrich Fahndrich-Fourche 746 t
U17 Zdenko Hudecek-Impetuso 680 t
U47 Hugo von Seyfferititz-Circe 498 t
U16 Orest von Zopa- Nembo 370 t

kacermiroslav píše:Takže záleží na tom, co kdo a jak započítívá do seznamu.

Tak pod to se klidně podepíšu.
Ale to není podstatné, taže k k věci - předem se omlouvám za "sebereklamu" - jen odpovídám na přímý dotaz.
- Jean Bart nebyl potopen, jen poškozen. Více ZDE
- Jo, pravda, Trapp u Palagruži potopil i ponorku Nereide, na to jsem zapomněl. Více o Trappovi třeba ZDE
- ty potopený torpédoborce bych řekl, že celkem sedí a rozpitvávat to nemá smysl, jen ten Hudečkův se jmenoval Impetuoso (ne Impetuso). O Hudečkovi více ZDE
ale ještě se na to juknu...

Abych nebyl jen za kverulanta, ale aspoň trochu i za konstruktivního debatéra, mrknul jsem se na ty Rakušáky a mělo by to být komplet. Na Němce ne, těch už bylo na mě moc - jsem totiž od přírody strašně línej (a kupodivu mám i jinou práci než dopisovat a opravovat cizí články).
Z tohoto důvodu v tabulkách není uvedeno potopení italské ponorky Medusa (U-11) a italské torpédovky 5PN (U-10), ačkoli obě ponorky pluly pod rakouskou vlajkou. V té době na nich totiž sloužili Němci. Jen taková drobná zajímavost: poslední ponorka, o kterou Němci přišli byla U-68 potopená u Malty 4. října 1918. Na tom by koneckonců nebylo nic zvláštního, jen podotýkám, že jí velel jistý Karl Dönitz...

Přehled válečných lodí potopených R-U ponorkami



Přehled válečných lodí poškozených R-U ponorkami



Přehled nejúspěšnějších R-U ponorkových velitelů v „obchodní válce“ (březen 1917 – září 1918). Dalších devět velitelů potopilo méně než 5 000 BRT



Ztráty R-U ponorek za WW1



Trojka nejlepších. Zleva Trapp, Singule, Hudeček



Jejich čluny a posádky. Nejdřív Trappova U-5. Trapp osobně na věži.



Singule (ten v bílých kalhotách sedící uprostřed) s posádkou U-4



Hudeček (ten vágus na věži čtvrtý zleva) s posádkou U-28



Dělo z údajné ponorky U-41 je dnes součástí památníku v italském Sangimianu, ale je to celé jakési popletené. Podle štítku měla U-41 potopit křižníky Léon Gambetta a Giuseppe Garibaldi, ale skutečnost je úplně jiná. V době, kdy došlo k útokům na křižníky, byla U-41 leda na rýsovacím prkně - do služby byla zařazena až v únoru 1918.
Jak je již výše uvedeno, Léon Gambetta potopil Trapp na U-5, Guiseppe Garibaldi Singule na U-4.
Co se týče toho děla, můj soukromý tip je ten, že je to dělo z U-20 vylovené v roce 1962 poblíž ústí řeky Tagliamento. A protože U-20 nikdy nepotopila nic, vymysleli si Taloši tu trapnou pomníkovou legendu. Ono i to rozvržení památníku je takové... ehm... komické. Nahoře vítězní italští vojáci a pod nima se válí pokořený rakouský dělo.





Dělo z U-20 těsně po vylovení