Německé stíhací letadlo WW1
nasazeno 1917 – 1918
Pfalz D.IIIVÝVOJ
Elegantní německý stroj Pfalz D.III se během svého působení dočkal dosti rozporuplného hodnocení. Jedni na něj nedali dopustit, druzí jej odsuzovali. Ovšem fakticky vždy stál ve stínu Albatrosů a Fokkerů.
Firma Plafz byla založena v roce 1913 a jejím výrobním programem měla být licenční výroba Albatrosů. Avšak to jí nebylo umožněno, proto si jako odpověď pořídila licenční výrobu na francouzský letoun Morane Saulnier typ L a H. Paradoxně po vypuknutí války musela firma Pfalz ještě platit licenční poplatky do Francie s jíž bylo Německo ve válečném stavu. Po válce pak musela tak jako tak ještě přistoupit na finanční vyrovnání.
Co se týče vlastních konstrukcí, tak s nimi žádnou díru do světa neučinili. Jelikož však byl firma pracovně nevyužita, byla jí aspoň poskytnuta licenční výroba na letoun Roland D.I a D.II. Tato výroba byla dobrým základem pro budoucí vlastní konstrukce, technologie a vůbec zvládnutí výrobního procesu, protože výroba poloskořepinové konstrukce trupu Rolandů byla poměrně náročná. Další zkušenosti získala firma na konstrukcích z druhé linie fronty, například na Nieuportech.
První vlastní konstrukcí byl letoun Pfalz D.III, s motorem Mercedes D.III o výkonu 160 k. Na jeho konstrukci se podílel především hlavní konstruktér Rudolph Gehringer, který před příchodem k fa Pfalz získal své zkušenosti u firmy Flugzeugbau Fridrichshafen, kde pracoval pod vedením Dipl. Ing. Theodora Kobera. Nový Pfalz byl nepochybně inspirován tehdejšími Rolandy, které firma licenčně vyráběla, zejména skořepinovou konstrukcí trupu z překližky a jejím „rybím“ tvarem. Potah byl tvořen dvěma vrstvami dýhy vinutými spirálovitě v protichůdném směru. Vinutí se provádělo na formě, která tvořila polovinu trupu, půlky se následně slepily a místa spojů překryly vrtvou tkaniny nasáklou lepidlem. Tato metoda stavby zvaná Wickelrumpf zaručovala vysokou pevnost a ladné tvary oproti tehdejším běžně používaným konstrukcím. Na druhou stranu byla výrobně pracná a náročná na kvalitu výroby i použitého materiálu. Nevýhodou takto vyrobeného skořepinového trupu byla tendence k zakřivení a kroucení při stárnutí materiálu, zejména při použití nedostatečně vyzrálého dřeva nebo při vysoké vlhkosti prostředí. Tyto problémy způsobovaly naklánění letounu do strany, což vedlo i k haváriím při přistáních. V očekávání obchodního úspěchu Pfalzu D.III firma již v dubnu 1917 předčasně ukončila výrobu zakázky na 100 ks letounů Roland D.III. Z této objednávky bylo dokončeno pouze 30 strojů.
Prototyp stroje byl zalétán v květnu roku 1917. Výsledný letoun byl s uspokojením přijat. Připomínek k nové konstrukci mnoho nebylo, takže od prototypu to byl už jen krůček k sériové výrobě, která byla svým modelem prakticky totožná s původním prototypem. Výzbroj byla tvořena dvěmi synchronizovanými kulomety, které byli umístěné v kapotované části trupu. Což znepříjemňovalo případnou manipulaci (výměna zásobníků, zaseknutí zbraně…atd.).
BOJOVÉ NASAZENÍ
Jako první obdržela v létě 1917 nové Pfalze D.III německá stíhací letka Jasta 10. Ke konci roku 1917 již bylo v prvních liniích na 270 strojů typu D.III a dalších 114 novějších D.IIIa. Stroje Pfalz D.III (D.IIIa) byly součástí bavorského letectva. To sice bylo nedílnou součástí německého, ale bavorské úřady těžko nesly nadřazenost Pruska, proto bavorské letky měly jakoby samostatný status. To se například projevovalo ve značení jednotek, kdy bylo přidáno písmeno „b“ (Bavorský) za číselným kódem. Vzhledem k tomu, že Pfakz byl produktem bavorské firmy, směřovali její stroje přednostně právě k bavorským letkám. Nová stíhačka byla sice v porovnání s konkurencí pomalejší a hůře stoupala než například Albatros D.Va, ale zato jejich strukturální pevnost byla daleko vyšší než u Albatrosů. Piloti, kteří do té doby Albatrosy opěvovali pro jejich výkony, začali díky zmíněným vlastnostem dávat přednost Pfalzům. Ze stejného důvodu se také staly oblíbenými pro bezpečnější útoky na pozorovací balóny. Tyto útoky byly především prováděny střemhlavým letem z výšky, kdy byla žádoucí maximální rychlost letounu ve snaze rychle překvapit nepřátelskou obranu a maximálně snížit čas k obranné palbě. Albatrosy měli právě ve střemhlavém letu problémy se spodním křídlem, proto byl Plafz pro tento způsob boje více ceněn.
Ovšem další hodnocení bylo dosti rozporuplné. Jedni hovoří o zákeřném stroji, který nezvládá vývrtku, další zase naopak tvrdili, že s vývrtkou neměli problém. Pravdou však je, že řada pilotů na těchto strojích dosáhla titulu stíhacích es.
Hodnocení se Pfalz D.III (D.IIIa) dočkal i na druhé straně fronty. Britové vysoko cenili jeho vyspělou konstrukci trupu. Ta byla tvořena lehkou základní dřevěnou kostrou s šikmo a křížem nanášenými pásy tenké překližky (systém obvazu). Ty byly lepeny, potaženy plátnem, tmeleny a lakovány. Výsledkem byla elegantní a hladká skořepina.
Celkem bylo vyrobeno 260 strojů Pfalz D.III. První objednávka byla vystavena již v dubnu 1917 a zněla na 70 strojů (Evid.čísla 1360 – 1429/17). Další objednávka následovala v červnu 1917 a byla na 190 strojů (Evid.čísla 4000-4189/17).
Od jara roku 1918 postupně docházelo ke stahování Pfalzů z frontové linie, přičemž byli nahrazovány novějšími Fokkery D.VII a Albatrosy D.Va. K tomuto procesu výměny docházelo postupně, protože nových strojů nebylo z počátku tolik k dispozici. V červnu 1918 tak bylo v operačním nasazení cca 430 strojů, v srpnu téhož roku již jen 166. V době příměří v listopadu 1918 bylo v předních liniích ještě pořád kolem stovky strojů Pfalz D.IIIa.
Pfalz D.IIIaDALŠÍ TYPY
Pfalz D.IIIa
Významnější připomínka pilotů, kteří nové Pfalzy používali byla ke kulometům, které byly vnořeny do trupu a jejich poloha znemožňovala opravy zaseknutí mechanizmu za letu. To vedlo k mírné úpravě ve variantě D.IIIa, kde byly kulomety přesunuty na horní kryt trupu. D.IIIa byl od svého předchůdce rozeznatelný také podle zvětšených VOP, měl navíc zkrácené zakončení dolních křídel (wingtipů) a silnější motor Mercedes D.IIIa o výkonu 180 k (134 kW). K operačnímu nasazení se vylepšený D.IIIa dostal v listopadu 1917. Byla také vyrobena experimentální verze trojplošníku vycházející z typu D.III, ale vykazoval špatné letové výkony i vlastnosti a tak bylo od dalšího vývoje upuštěno.
Celkem bylo vyrobeno 750 strojů Pfalz D.IIIa. První objednávka byla vystavena v červnu 1917 a zněla na 110 strojů (Evid.čísla 4190 – 4299/17). Další objednávka následovala v září 1917 a byla na 200 strojů (Evid.čísla 5854-6053/17). Poté v lednu byla vystavena objednávka na 340 strojů (Evid. Čísla 8000 – 8339/17) a poslední objednávku firma obdržela v únoru 1918 na 100 strojů (Evid. čísla 1250 – 1349/18).
Pfalz D.IIIaTTD _ Pfalz D.IIIa
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 9,42 m
* Délka: 6,95 m
* Výška: 2,67 m
* Plocha křídel: 22,09 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 695 kg
* Vzletová hmotnost: 932 kg
* Maximální rychlost: 181 km / h (164 km / h ve výšce 3.000 m)
* Výzbroj: 2x synchronizovaný kulomet LMG 08/15 ráže 7,92 mm
* Dostup: 6.000 m
* Stoupavost:
* Vytrvalost: 2 h
* Motor / Výkon: Mercedes D.IIIa / 180 k
* Vyrobeno kusů: 260 ks (D.III) + 750 ks (D.IIIa)
* Uživatelé: Německo, Turecko
Zdroje:
Stíhací letadla 1914 – 18, 1.díl – Zbyněk Válka – 2000
Vojenská letadla – Václav Němeček - 1989
www.militaryfactory.com
www.theaerodrome.com
www.wikipedia.org
