PALBA.CZ

Bitva o Tangu (3. – 5.listopadu 1914)
Německá Východní Afrika
WW1

Německá východní Afrika v roce 1914, označeno červeně (modře další německé kolonie v Africe)

Půl roku před začátkem „Velká války“ (První světová válka – dále WW1), byl jmenován velitelem císařských vojsk v Německé východní Africe(dnešní Tanzanie, Rwanda a Burundi) plukovník Paul von Lettow-Vorbeck (*1870 - +1964). Plukovník Paul von Lettow-Vorbeck se řadí mezi největší vojenské osobnosti nejen své doby a je právem považován za největšího mistra gerilové války. Je to muž, který dokázal celou dobu trvání první světové války vést válku proti mnohonásobné nepřátelské přesile (Velká Británie, Belgie a Portugalsko) na frontě ve Východní Africe, která nebyla v rámci celosvětového konfliktu zase až tak bezvýznamná jak by se mohlo zdát. Boj jeho jednotek si zaslouží o to větší úctu, když si uvědomíme, že svou válku vedl ve vzdálených končinách Afriky, daleko od lidských i vojenských zdrojů z mateřského Německa, v těžkých podmínkách pouští, hor, džunglí, tropických nemocí a všeobecně nepřátelského prostředí. Paul von Lettow-Vorbeck v této náročné roli obstál, a dodnes zůstal jako jediný německý velitel své doby, který nebyl nikdy poražen.


Německá východní Afrika
Tato německá kolonie představovala území o rozloze 994.996 km2, což bylo území představující až trojnásobek rozlohy současného Německa. Počet obyvatel rok před válkou pak byl kolem 7.700.000. Německá koloniální správa pak velmi spoléhala na místní náčelníky, jejichž úkolem bylo udržovat pořádek a vybírat daně. Kromě koloniálního dozoru, působily ve městech Dar es Salaam (166.000 obyvatel v roce 1914, z toho cca 1.000 Němců), Moshi, Iringa a Mahenge vojenské posádky pořádkových sil, která k 1.lednu 1914 sestávali ze 136 německých vojáků, včetně 42 vojenských zdravotníků a dalších 2.472 místních vojáků tzv. Askari. Kromě těchto německých vojáků žilo v Německé Východní Africe asi 3.500 Němců. Přes všechno úsilí, Německá východní Afrika nebyla nikdy pro Německo zisková a musela být subvencována Berlínem.

Na rozdíl od belgické, francouzské, anglické či portugalské koloniální nadvlády v centrální Africe, Němci pro své africké obyvatelstvo vytvořili vzdělávací program zahrnující základní, střední a odborné vzdělání. Kvalifikovaní vyučující, osnovy, učebnice, vyučovací materiály, to vše bylo naprosto bezprecedentní. V roce 1924, deset let po začátku 1.světové války a po šestileté britské nadvládě přinesla americká Phelps-Stokesova komise reportáž v níž uvádí, že: „ Pokud jde o školství, Němcům se povedl hotový zázrak.“ Úroveň školství, které bylo dosaženo pod německou nadvládou, upadla až po delší době.

Seznam guvernérů Německé východní Afriky v letech 1885-1918
- 1885-1889 Carl Peters
- 1889-1891 Hermann von Wissmann
- 1891-1893 Julius von Soden
- 1893-1895 Friedrich von Schele
- 1895-1896 Hermann von Wissmann
- 1896-1901 Eduard von Liebert
- 1901-1906 Gustav Adolf von Götzen
- 1906-1912 Albrecht von Rechenberg
- 1912-1918 Heinrich Albert Schnee




Průběh bitvy o Tangu (3. – 5.listopadu 1914)
Německo: 1.100 mužů
(velitel, plukovník Paul von Lettow-Vorbeck)

Velká Británie: 8.000 mužů
(velitel, generál Arthur Aitken)

Bezprostředně po vyhlášení války von Lettow-Vorbeck ignoroval rozkazy ze vzdáleného Berlína, které pouze suše nabádali k opatrnosti, a zahájil prudké útoky na okolní nepřátelské državy. Se svými oddíly se mu podařilo přerušit důležitou železniční síť v Keni a začal dotírat i na další oblasti. Britové se rozhodli tento pro ně malý vojenský nepřátelský oddíl zlikvidovat v jednom větším střetnutí. Snadno si spočetli, že při takové aktivitě nemohlo němcům doma mnoho mužů zbýt a tak se rozhodli pro obojživelnou operaci, která by byla vedena na hlavní základnu von Lettow-Vorbecka v přístavu Tanga (nejsevernější přístavní město v dnešní Tanzánii).

Britové podle plánu připravili pro obojživelnou operaci proti německému přístavu Tanga svůj expediční sbor, kterému velel generál Arthur Aitken. Do deseti ráno 3.listopadu 1914 už dopravili na pobřeží 4.000 mužů (z celkového počtu 8.000) a nad Němci měli přesilu čtyři na jednoho. Důstojníci naléhali na von Lettow-Vorbecka, aby zaútočil, ale on jen řekl: „Ještě chvilku počkáme...“

Kolem poledne převaha Britů narostla na šest ku jedné. Plukovník stále čekal. Ve tři hodiny odpoledne, kdy už měli britské jednotky přesilu nejméně osm na jednoho provedli Němci bleskový útok na úzké frontě, který vytlačil britské a indické jednotky z města Tangy s těžkými ztrátami.

Von Lettow-Vorbeck doufal, že Britové zaútočí teď zas na něj a že jim v obraně bude schopen způsobit ztráty ještě větší. Britové pochopitelně zaútočili, a to na jediném místě, které bylo k masivnímu útoku způsobilé, v údolí, sevřeném dvěma horskými hřebeny. Německý velitel posílil své čelní obranné pozice tím, že na obě křídla umístil na vrcholy hřebenů kulomety.

Britský protiútok započal v 16.35 odpoledne. Několik vln britských a indických vojáků postupovalo nezadržitelně přímo k německým pozicím. Nikdo nestřílel. Když se první vlna přiblížila na sto metrů k německým postavením, důstojnické píšťalky ohlásily bodákový útok a pěchota se rozběhla. Na vzdálenost padesáti metrů spustily německé kulomety palbu přímo proti řadám pěchoty a útok na několik minut uvázl, ale další vlny pěšáků přelézaly hromady mrtvých a raněných a už už se zdálo, že Němce převálcují pouze svým počtem. V tu chvíli vyslal von Lettow-Vorbeck smluvený signál a kulometčíci na kopcích zahájili palbu z boků; efekt palby byl zničující a demoralizující. Několik britských důstojníků se snažilo shromáždit muže do útoku, ale ani jedné skupince se ho nepodařilo zahájit. Jeden britský plukovník si uvědomil, že hlavním problémem jsou kulomety, pobíjející jeho muže ze stran a poté, co shromáždil zbytky své roty, vedl útok vzhůru do kopce. On i jeho muži byli pobyti na svahu. Plukovník sám se zraněn plazil dál, ale africký voják německého sboru mu prostřelil hlavu. Von Lettow-Vorbeck tohoto muže a jeho odvahu později často připomínal.

Boj pokračoval i přes noc a britský velitel si nechal čas až do svítání, kdy se teprve rozhodl k evakuaci. Nikým neohrožováni ostřelovali němečtí kulometčíci čluny, převážející britské vojáky k čekajícím lodím.

Nakonec dosáhly britské ztráty nejméně 360 mrtvých a 490 raněných (některé zdroje ale uvádí až 2.000 padlých a pravděpodobně dalších 2.000 raněných). V Británii byl debakl přirozeně utajen a přesná čísla nebyla nikdy zveřejněna, ale ztráty patřily rozhodně k nejvýznamnějším jednostranným ztrátám, jaké kdy nějaká velmoc utrpěla. Němci ztratili jen 15 německých a 54 domorodých vojáků a dalších 81 raněných.





Závěr:
Německé velení prokázalo své kvality a proti mnohonásobné přesile dokázalo připravit promyšlenou obranu sestavenou z křížové palby kulometných hnízd. Náležitě využilo térenu a zvolilo vhodný moment pro překvapivý útok a teprve poté obranu proti útočícím vojákům.

Kromě vlastního vítězství bylo velkým kladem této bitvy pro německé jednotky, že britští vojáci zanechali na břehu velké množství zbraní, několik set pušek, desítky kulometů a na 600.000 nábojů. Díky těmto zbraním a zásobám munice mohli jednotky plukovníka von Lettow-Vorbecka vést válku dalších mnoho měsíců a let.





Zdroje:
www.gardekorps.com
www.wikipedia.org

Zajímavý text. Hlavně ta mapka - ukazuje jak daleko od metropole plukovník vedl svoji válku. Prosím Tě nevíš jak to bylo s tou vzducholodí co se mu pokoušela dopravit alespoň nějaký materiál? Já četl ve vojenských letadlech jen to, že to skoro dokázala ale že ji nějak zmátli a její posádka zavelila k návratu.

Každopádně se těším na samotného plukovníka. Mě zaujal v souvislosti s asymetrickou strategií ale nemám zdroje jak dál .

Dobrý článek o trase té zásobovací vzducholodi je od sa58 ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2307

Vynikající článek.
Od Vorbecka dokonale připravená léčka, podpořená tím, že nepřítel udělá přesně to co chceš a předpokládáš. Otázka je, jak by se vyvíjela taktická situace, kdyby Britové poslali napřed průzkum a poté vedli útok souběžně na hřebeny i na opevněné pozice. No, ale co by kdyby v historii neplatí.

Thór píše:Otázka je, jak by se vyvíjela taktická situace, kdyby Britové poslali napřed průzkum a poté vedli útok souběžně na hřebeny i na opevněné pozice. No, ale co by kdyby v historii neplatí.

Tak po bitvě je každý generál, ale asi je třeba si uvědomit, že se jednalo o vylodovací operaci a tak tam nějaké vyčkávání v něchráněných člunech na to jak dopadne výsledek průzkumu, prostě nepřipadalo v úvahu.

Přesně jak píšeš.Nechci být generálem po bitvě,koneckonců jsem psal, že nějaké coby kdyby je mimo mísu. Z taktického hlediska to byla precizně provedená operace.

Problém je, že v popisu chybí začátek celé akce. Britové připluli už 2.11. a velitel křižníku Fox vyzval město aby se vzdalo a stáhlo vlajku, zároveň se údajně zeptal jestli je přístav zaminován, takže se pochopitelně dověděl že ano a vylodění se začalo konat až odpoledne na pláži několik mil od města. v době kdy britové připluli byla v městě jediná rota askariů (tedy domorodých vojáků), díky zdržení kdy jednotky se postupně vyloďovali mohl Lettow-Vorbeck přisunout po železnici síly po železnici z Neu Moshi celkem asi 1000 mužů v 6 rotách. Vlastní bitva byla nikoli tak jak je zde popisována, Aitken totiž začal postup na město až 4 listopadu v poledne, jeho útok byl sice opravdu rozbit, ale i tak se jeho jednotky dostaly až do města (konkrétně Gurkhové a 2. severolancaschireský pluk), britové dokonce dokázali na hotelu Deutscher Kaiser vyvěsit svou vlajku ale pak byli zastaveni zálohou němců. Špatně vycvičení vojáci "Imperial Service Brigade" se pak obrátili na útěk. Následovala známá historka kdy vojáci 98. pěšího byli napadeni včelami (což propaganda pak hlásala jako to že němci úly shodili pomocí drátů) a rovněž se stáhli z bojiště. Pozdě odpoledne nasadil Lettow-Vorbeck poslední rezervy )13 a 4 rotu askariů, které právě dorazily po železnici a napadl dezorganizované brity z boku. To otřesené jednotky definitivně rozvrátilo a britové se dali na zcela neorganizovaný útěk, díky chybám trubačů(kteří předávali povely) a také některých německých důstojníků ale ani němci na tom nebyli příliš dobře a museli se zorganizovat, to se jim povedlo před úsvitem 5 listopadu, ale v té době už se britové stahovali na své lodě (k ostřelování člunů zřejmě nedošlo) a do města se vydal pod bílou vlajkou britský důstojník s omluvou že byla ostřelována nemocnice a přivezl i zásobu léků. Němci ošetřovali bez ohledu na uniformy všechny raněné. Zajatí britští důstojníci byli propuštěni poté co dali slib že nebudou bojovat proti německu (jestli byl slib dodržen jsem nezjistil) Počty padlých jsou obávám se zcela jasné, 360 padlých a 487 raněných britů, 16 němců a 55 askariů padlých a 76 bez rozlišení barvy zraněných. spekulace jsou nesmysl, mrtví zůstali na místě a němci je samozřejmě spočítali stejně jako tam zůstala velká část raněných. Číslo 2000 pochází z odhadu Letow-Vorbecka v průběhu bitvy a je to prostě jen odhad který se rozhodně nenaplnil. Celá bitva nebyla ani tak skvělou strategií, ale spíše ukázkou jak přisunutí sil po železnici a rozhodná obrana dobře vycvičených německých jednotek dokázala zvrátit početní převahu.
Pokud jde o kořist, nešlo o "desítky" kulometů, ale o celkem 16. Pušek bylo na vyzbrojení 3 rot askariů, tedy zřejmě kolem 600. Pro němce byla údajně nejdůležitější kořist to, že získali polní telefony, kterých měli nedostatek.

zdroj: http://www.history.com/this-day-in-hist ... ial-troops
http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Tanga

Díky za doplnění. V době, kdy jsem tento článek psal jsem měl jen omezené zdroje a zrovna na wiki se nechci moc spoléhat, protože jak všichni víme, je dost často nepřesná. Nyní ale mám k dispozici paměti samotného Lettow-Vorbecka a tak se schválně podívám, jak on to viděl ze svého úhlu pohledu.

Na wiki bych se také nespoléhal, ale i ostatní zdroje mluví stejně, takže je pokud si ji křížově zkontroluješ docela pohodlná, protože už někdo soustředil věci na jedno místo. Po pravdě paměti účastníků jsou asi nejhorší možný zdroj, dávají totiž pohled z jedné strany a hlavně jsou obvykle psány po řadě let, takže paměť leccos zkreslí a navíc často paměti píše najatý pisálek, podle vzpomínek pamětníka, takže i tam se další věci zkreslí. Ideální jsou zdroje vycházející z dobových záznamů, nejlépe nikoli těch primárně o daném boji. Ono když důstojník napíše že zabili 450 nepřátel, je to hezké, když pak ale najdeš že dotyčná obec zakopala 138 těl padlých, je to asi reálu blíž.
Je jasné že dnes je více zdrojů než před pár lety, na netu je dokonce velmi pěkná stať vypracovaná pro potřeby americké armády a vydaná ve Fort Leavenworthu v roce 2003, je ale poměrně obsáhlá (98 stran) takže jsem ji pro potřeby příspěvku nepoužil. Pokud bys chtěl někdy článek napsat znovu mohu ji doporučit najdeš ji tady: http://www.dtic.mil/cgi-bin/GetTRDoc?AD=ADA416385 je to včetně mapek, ale i pozadí celé akce a dalších věcí.
Já prostě jen narazil na článek kde mne zaujalo že je tam líčeno něco zcela jiného než znám a že jsou zpochybňovány ztráty, které ale němci znali stejně dobře jako britové.