Sovětská samohybná děla – díl 1
Napsal: 28/10/2008, 22:32
Sovětská samohybná děla – díl 1
samohybné děla na podvozku tanku T-26
Po sérii příspěvků věnovaných německým samohybným dělům bych Váš zájem rád obrátil více na východ. Sovětský svaz byl obrovský producentem tanků a obrněné techniky, obrovské série solidní techniky, produkované před druhou světovou válkou, přímo vybízely k produkci samohybných děl na jejich odzkoušených podvozcích. Dnes se krátce podíván na samohybná děla, využívající podvozku nejrozšířenějšího předválečného tanku na světě – tanku T-26.
První vlaštovkou mezi samohybnými děly na podvozku T-26 byla Cамоходно-артиллерийская Установка СУ-1, česky samohybné dělo SU-1. Vývoj začal v zimě roku 1931, nositelem úkolu byl leningradský závod Bolševik. Mělo jít o samohybné dělo, vyzbrojené 76,2 mm kanonem.
Prototyp vznikl v roce asi koncem listopadu 1931, šlo je jednoduchou, plně uzavřenou nástavbu na podvozku T-26. Na nočních stěnách nástavby byly umístěny dvířka, v mírně skloněném čele nástavby byl umístěn 76,2 mm plukovní kanon vzor 1927. Odměr kanonu byl -11° až +7° vertikálně a +24° horizontálně (-12 až +12). Plánovala se výroba asi sta kusů, ale v květnu 1932 byly práce na tomto vozidle zastaveny.
SU-1
Technické parametry jsem bohužel nikde nenašel....
Podobnou konstrukcí jako SU-1 byl Aртиллерийский Tанк AT-1, česky dělostřelecký tank AT-1. Konstrukční práce na tomto vozidle začínají v roce 1934, řešitelem je leningradský завод No.185 имени Кирова. Na podvozku T-26 je opět umístěna hranatá, plně zakrytá nástavba. Zajímavé je umístění pantů v polovině bočnic a zadní stěny, horní díl se tak dal odklápět a umožňoval snadnější přístup do vozidla. Síla pancíře se pohybovala v rozmezí 6 – 15 mm
V čele nástavby byl lafetován speciální tankový kanon PS-3 ráže 76,2 mm, jeho tvůrcem byl P. Sjačentov. Vpravo od kanonu byl zabudován tankový kulomet DT. Palebný průměr pro kanon činil 40 nábojů ráže 76,2 mm, pro kulomet se nakládalo 1827 nábojů ráže 7,62 mm. Zajímavá je kadence střelby z kanonu, při testech v roce 1935 bylo docíleno kadence 15 ran/min, dostřel kanonu byl 10550 metrů. Odměr kanonu byl -5° až +45° vertikálně a 40° horizontálně (-20 až +20),
Osádku vozu tvoří čtyři muži, napravo v korbě má své stanoviště řidič, zbytek (velitel, nabíječ a střelec?) osádky měl stanoviště v nástavbě.
V roce 1937 bylo vyrobeno jen deset vozidel, velkou mírou se o tento počet zasloužilo uvěznění hlavní konstruktéra Sjačentova v roce 1937. Samohybné děla navíc neměl v oblibě mocný muž – maršál Kulik. To samo o sobě stačilo na likvidaci jinak velmi solidní protitankového samohybného (útočného) děla.
AT-1
Technické data AT-1
délka – 4,62 m
šířka – 2,44 m
hmotnost – 9,60 t
výkon motoru – 90 HP
osádka – 4
V březnu 1934 je rozhodnuto o vyzbrojení Rudé armády moderní dělostřeleckou technikou. Mimo jiné se mělo se jednat o poměrně ojedinělý projekt samohybných děl, používající na podvozku T-26 různé druhy dělostřelecké techniky. Označení celé série bylo СУ-5 (SU-5), díky použití tří zbraní se objevuje ještě další označení – малый триплекс – malyj triplex.
Nástavba na podvozku T-26 byla velmi jednoduchá, jednalo se vlastně o čelní štít a bočnice. Nepočítalo se s nasazením v případech, kdy by bylo vozidlo ohrožováno zezadu, ochranu jim poskytovat tankový svaz. Síla pancíře nástavby se pohybovala od 6 do 15 mm. Díky posunutí bojového prostoru do zadní části vozidla muselo dojít k přesunutí motoru do stření části tanku, přístup k němu byl patrně možný díky dvířkám ve středu korby.
Verze označená SU-5-1 byla vyzbrojena plukovním kanonem vzor 1902/30 ráže 76,2 mm, vertikální náměr kanonu byl -3° až +60°, horizontální odměr byl +/- 15° na každou stranu. Maximální dostřel kanonu se pohyboval až na hranici 10 000 metrů.
SU-5-1
Označení SU-5-2 nesla verze osazená divizní houfnicí vzor 1910/30 ráže 122 mm. Parametry pro náměr a odměr zůstávají stejné jako u verze s 76,2 mm kanonem, maximální dostřel se pohybuje okolo mírně pod 8900 metrů.
SU-5-2
Poslední verzí byla SU-5-3, na tomto vozidle byl umístěn hmoždíř (minomet?) vzor 1931 ráže 152,4 mm. U tohoto modelu lze měnit náměr v rozsahu -30° až +70°, stranový odměr je stejný jako u předchozích modelů (+/- 15°).
SU-5-3
Řešitelem ukolu byl opět leningradský „zavod No.185“, do konce roku 1935 probíhají u vozidel jízdní testy. Nejvíce toho najezdí SU-5-1 (279 km), SU-5-2 ujede 206 km a SU-5-3 189 km. Probíhají i střelby, z 76,2 mm kanonu a 122 mm houfnice je vystřeleno asi 50 střel, z hmoždíře 23 střel. Závěr testů je asi takový, že vodilo má slabý motor a podvozek je namáhán při střelně těžšími děly. U verze s 76,2 mm kanonem navíc existovala verze tanku T-26 se stejnou ráží kanonu. V roce 1936 bylo vyrobeno 30 kusů (SU-5-2?), jiné zdroje uvádějí jen 15 vozidel všech verzí. Bojově byla verze SU-5-2 asi nasazena v bitvě u jezera Chasan.
Technické data SU-5
délka – 4,62 m
šířka – 2,44 m
výška – 2,01 m
hmotnost – 10,3 – 11 t
výkon motoru – 90 HP
osádka – 4
Nakonec jsem si nechal samohybné protiletadlové dělo SU-6. Vzniklo opět v konstrukčním oddělení Kirovského závodu (No.185). Oproti předchozím typům byla z tanku odstraněna i horní část korby, bočnice i přední a zadní strany se během střelby měly sklopit. Síla pancéřování se pohybuje od 6 do 8 mm.
Na korbě byl umístěn protiletadlový kanon vzor 1931 ráže 76,2 mm (označení 3K?). Odměr kanonu byl kruhový (360°), náměr byl v rozsahu -5 až +85°. Doplňkovou výzbroj měly tvořit dva kulomety DT ráže 7,62 mm. Pro kanon byl stanoven palebný průměr 42 granátů, pro kulomety 1167 nábojů.
Prototyp byl vyroben v srpnu 1935, jízdní a střelecké testy probíhají až do konce roku 1935. So sériové výroby se vozidlo nedostalo, trpělo podobnými problémy jako samohybné dělo SU-5. Přetížený podvozek při střelbě měl za následek větší opotřebení dílů a tudíž vyšší procento poruch. Otázkou je také stabilita podvozku T-26.
SU-6
Technické data SU-6
délka – 4,62 m
šířka – 2,44 m
hmotnost – 11,3 t
výkon motoru – 90 HP
osádka – 6
Ještě je zde potřeba zmínit jednu nouzovou přestavbu tanku T-26. Vznikla v roce 1941, na korbu T-26 byla umístěna nástavba s kanonem vzor 1927 ráže 76,2 mm. Ta byla snad umístěna na otočné plošině, obrázky totiž ukazují „věž“ otočenou po i proti směru jízdy. V „zavodě iměni Kirova“ jich vyrobili v roce 1941 asi 14 kusů.
SU-26
zdroje:
M. Kolomiec, M. Svirin – T-26: Mašiny na ego baze
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 4
http://rkkaww2.armchairgeneral.com
samohybné děla na podvozku tanku T-26
Po sérii příspěvků věnovaných německým samohybným dělům bych Váš zájem rád obrátil více na východ. Sovětský svaz byl obrovský producentem tanků a obrněné techniky, obrovské série solidní techniky, produkované před druhou světovou válkou, přímo vybízely k produkci samohybných děl na jejich odzkoušených podvozcích. Dnes se krátce podíván na samohybná děla, využívající podvozku nejrozšířenějšího předválečného tanku na světě – tanku T-26.
První vlaštovkou mezi samohybnými děly na podvozku T-26 byla Cамоходно-артиллерийская Установка СУ-1, česky samohybné dělo SU-1. Vývoj začal v zimě roku 1931, nositelem úkolu byl leningradský závod Bolševik. Mělo jít o samohybné dělo, vyzbrojené 76,2 mm kanonem.
Prototyp vznikl v roce asi koncem listopadu 1931, šlo je jednoduchou, plně uzavřenou nástavbu na podvozku T-26. Na nočních stěnách nástavby byly umístěny dvířka, v mírně skloněném čele nástavby byl umístěn 76,2 mm plukovní kanon vzor 1927. Odměr kanonu byl -11° až +7° vertikálně a +24° horizontálně (-12 až +12). Plánovala se výroba asi sta kusů, ale v květnu 1932 byly práce na tomto vozidle zastaveny.
SU-1Technické parametry jsem bohužel nikde nenašel....
Podobnou konstrukcí jako SU-1 byl Aртиллерийский Tанк AT-1, česky dělostřelecký tank AT-1. Konstrukční práce na tomto vozidle začínají v roce 1934, řešitelem je leningradský завод No.185 имени Кирова. Na podvozku T-26 je opět umístěna hranatá, plně zakrytá nástavba. Zajímavé je umístění pantů v polovině bočnic a zadní stěny, horní díl se tak dal odklápět a umožňoval snadnější přístup do vozidla. Síla pancíře se pohybovala v rozmezí 6 – 15 mm
V čele nástavby byl lafetován speciální tankový kanon PS-3 ráže 76,2 mm, jeho tvůrcem byl P. Sjačentov. Vpravo od kanonu byl zabudován tankový kulomet DT. Palebný průměr pro kanon činil 40 nábojů ráže 76,2 mm, pro kulomet se nakládalo 1827 nábojů ráže 7,62 mm. Zajímavá je kadence střelby z kanonu, při testech v roce 1935 bylo docíleno kadence 15 ran/min, dostřel kanonu byl 10550 metrů. Odměr kanonu byl -5° až +45° vertikálně a 40° horizontálně (-20 až +20),
Osádku vozu tvoří čtyři muži, napravo v korbě má své stanoviště řidič, zbytek (velitel, nabíječ a střelec?) osádky měl stanoviště v nástavbě.
V roce 1937 bylo vyrobeno jen deset vozidel, velkou mírou se o tento počet zasloužilo uvěznění hlavní konstruktéra Sjačentova v roce 1937. Samohybné děla navíc neměl v oblibě mocný muž – maršál Kulik. To samo o sobě stačilo na likvidaci jinak velmi solidní protitankového samohybného (útočného) děla.
AT-1Technické data AT-1
délka – 4,62 m
šířka – 2,44 m
hmotnost – 9,60 t
výkon motoru – 90 HP
osádka – 4
V březnu 1934 je rozhodnuto o vyzbrojení Rudé armády moderní dělostřeleckou technikou. Mimo jiné se mělo se jednat o poměrně ojedinělý projekt samohybných děl, používající na podvozku T-26 různé druhy dělostřelecké techniky. Označení celé série bylo СУ-5 (SU-5), díky použití tří zbraní se objevuje ještě další označení – малый триплекс – malyj triplex.
Nástavba na podvozku T-26 byla velmi jednoduchá, jednalo se vlastně o čelní štít a bočnice. Nepočítalo se s nasazením v případech, kdy by bylo vozidlo ohrožováno zezadu, ochranu jim poskytovat tankový svaz. Síla pancíře nástavby se pohybovala od 6 do 15 mm. Díky posunutí bojového prostoru do zadní části vozidla muselo dojít k přesunutí motoru do stření části tanku, přístup k němu byl patrně možný díky dvířkám ve středu korby.
Verze označená SU-5-1 byla vyzbrojena plukovním kanonem vzor 1902/30 ráže 76,2 mm, vertikální náměr kanonu byl -3° až +60°, horizontální odměr byl +/- 15° na každou stranu. Maximální dostřel kanonu se pohyboval až na hranici 10 000 metrů.
SU-5-1Označení SU-5-2 nesla verze osazená divizní houfnicí vzor 1910/30 ráže 122 mm. Parametry pro náměr a odměr zůstávají stejné jako u verze s 76,2 mm kanonem, maximální dostřel se pohybuje okolo mírně pod 8900 metrů.
SU-5-2Poslední verzí byla SU-5-3, na tomto vozidle byl umístěn hmoždíř (minomet?) vzor 1931 ráže 152,4 mm. U tohoto modelu lze měnit náměr v rozsahu -30° až +70°, stranový odměr je stejný jako u předchozích modelů (+/- 15°).
SU-5-3Řešitelem ukolu byl opět leningradský „zavod No.185“, do konce roku 1935 probíhají u vozidel jízdní testy. Nejvíce toho najezdí SU-5-1 (279 km), SU-5-2 ujede 206 km a SU-5-3 189 km. Probíhají i střelby, z 76,2 mm kanonu a 122 mm houfnice je vystřeleno asi 50 střel, z hmoždíře 23 střel. Závěr testů je asi takový, že vodilo má slabý motor a podvozek je namáhán při střelně těžšími děly. U verze s 76,2 mm kanonem navíc existovala verze tanku T-26 se stejnou ráží kanonu. V roce 1936 bylo vyrobeno 30 kusů (SU-5-2?), jiné zdroje uvádějí jen 15 vozidel všech verzí. Bojově byla verze SU-5-2 asi nasazena v bitvě u jezera Chasan.
Technické data SU-5
délka – 4,62 m
šířka – 2,44 m
výška – 2,01 m
hmotnost – 10,3 – 11 t
výkon motoru – 90 HP
osádka – 4
Nakonec jsem si nechal samohybné protiletadlové dělo SU-6. Vzniklo opět v konstrukčním oddělení Kirovského závodu (No.185). Oproti předchozím typům byla z tanku odstraněna i horní část korby, bočnice i přední a zadní strany se během střelby měly sklopit. Síla pancéřování se pohybuje od 6 do 8 mm.
Na korbě byl umístěn protiletadlový kanon vzor 1931 ráže 76,2 mm (označení 3K?). Odměr kanonu byl kruhový (360°), náměr byl v rozsahu -5 až +85°. Doplňkovou výzbroj měly tvořit dva kulomety DT ráže 7,62 mm. Pro kanon byl stanoven palebný průměr 42 granátů, pro kulomety 1167 nábojů.
Prototyp byl vyroben v srpnu 1935, jízdní a střelecké testy probíhají až do konce roku 1935. So sériové výroby se vozidlo nedostalo, trpělo podobnými problémy jako samohybné dělo SU-5. Přetížený podvozek při střelbě měl za následek větší opotřebení dílů a tudíž vyšší procento poruch. Otázkou je také stabilita podvozku T-26.
SU-6Technické data SU-6
délka – 4,62 m
šířka – 2,44 m
hmotnost – 11,3 t
výkon motoru – 90 HP
osádka – 6
Ještě je zde potřeba zmínit jednu nouzovou přestavbu tanku T-26. Vznikla v roce 1941, na korbu T-26 byla umístěna nástavba s kanonem vzor 1927 ráže 76,2 mm. Ta byla snad umístěna na otočné plošině, obrázky totiž ukazují „věž“ otočenou po i proti směru jízdy. V „zavodě iměni Kirova“ jich vyrobili v roce 1941 asi 14 kusů.
SU-26 zdroje:
M. Kolomiec, M. Svirin – T-26: Mašiny na ego baze
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 4
http://rkkaww2.armchairgeneral.com
