PALBA.CZ

VI. díl. Polsko září 1939. Č 45.

Boje SGO Polesie mezi 2. až 5. říjnem 1939.





Nad poloostrovem Hel rozhazují ihned ráno v neděli 30. září 1939 letouny Luftwaffe letáky s výzvou polským obráncům, aby kapitulovali. Když letouny odlétají spouští svou těžkou dělostřeleckou palbu na polské obranné pozice všechny německé baterie rozmístěné od Chalup po Jastarnii. Tato těžká dělostřelecká příprava trvá několik hodin. Po ní a v místě útoku ještě při ní, přechází pěchota Wehrmachtu až okolo poledne do útoku.
Na poloostrově Hel celý den trvají těžké pozemní boje a teprve večer trochu ustoupí polští obránci, aby svou dobře připravenou obranu zaujali u vesnice Kuznica.

Také v neděli 30. září 1939 pokračují ve Varšavě polští vojáci ve skládání zbraní na předem určená místa.
Ale tady „ Pozor !!!“
Ohromné množství polských zbraní a munice se odnáší na předem určená a „ Tajná „ místa, aby byla připravena na – „ Potom“!!!
Ano, pro odboj. Pro AK – Armiju Krajowu!!!
V tuto dobu také vstupují první pravidelné jednotky Wehrmachtu na předměstí Varšavy a to do čtvrtí Czerniakow a Powiśle.
Na všech náměstích Varšavy se pod dozorem polské „ Občanské milice“ vydává pro obyvatelstvo hlavního města, z německých polních kuchyní, polévka a chléb.
Samozřejmě u toho nechybí filmaři a zpravodajové předních listů Německa a Německu nakloněných zemí ( Italové, Maďaři a neutrálové ze Švýcarska).

Již je odpoledne dne 30. září 1939, když jeden z předních polských praporů 79. pěšího pluku z divize Kobryň ( plukovník Epler), hlásí, že se u vesnice Milanów vyskytuje sovětská jízda.
Sotva podají hlášení, začnou z vesnice Milanów vyrážet doslova houfy ( dle několika pramenů to nebyly žádné rojnice, ale houfy ruské pěchoty) ruských pěšáků.
Dochází k prudkému boji, ve kterém po těžké kulometné palbě použijí Poláci granáty a nakonec přecházejí do protiútoku na bodák.
Polský 79. pěší pluk vezme do zajetí 60 Rudoarmějců.
Tento boj u Milanówa, dne 30. září 1939, je zároveň poslední válečnou akcí divize Kobryň proti Rudé armádě.

V neděli 30. září 1939 se podaří plukovníku Schweizerovi a jeho hulánům, jeho zbytku hulánů z 26. pluku hulánů z Operační skupiny generála Anderse ( všichni již v zajetí nebo mrtví a nebo zranění) probít se do středu sovětského oddílu. Sověti totiž nájezd těchto 45 hulánů u Bóbrce, z tohoto směru prostě neočekávali – neočekávali odtud žádného nepřítele. Tam neměl být nikdo!
Přesto z kdysi tak slavného 26. pluku hulánů se podaří prorazit a do Maďarska dorazit jen celkem 6 hulánům, mezi nimi je i jejich velitel plukovník Schweizer.

Dne 30. září 1939 také podepisuje plukovník Plonka ( ze skupiny „ čtyř plukovníků“) a s ním i velitelé skupin plukovník Filipowski a velitel Koc kapitulaci před Rudou armádou ( jak nešťastné se dozvíme později) s platností od 1. října 1939.
Je to mimo Lvova od generála Langnera, jediná kapitulace sevřených útvarů polské armády před Rudou armádou – jak nešťastné!!!
O podmínkách kapitulace plukovník Plonka řekne všem hulánům.
Po složení zbraní mají být poddůstojníci a huláni okamžitě propuštěni domů a rovněž i důstojníci po registraci v blízkém městě půjdou domů… No a pak mají všichni mít stejné právo vycestovat svobodně za hranice dle své vůle….

Dne 30. září 1939 pokračuje dál v pochodu na Varšavu největší polské uskupení té chvíle – OS, nebo SGO Polesie ( Polesí) generála Kleeberga aniž ten den narazí na nepřítele. Tento den 30. září se nachází poblíž Radzyna, což je asi 120 km před Varšavou. Již se k ní zcela připojily všechny svazky jezdecké brigády Zaza generála Podhorskiho.
V té době také odpočívají skupiny KOP generála Orlik-Rückmanna mezi Kosynem a Stulnem, což je vlastně nedaleko SGO Polesie generála Kleeberga ( přitom ve válce tak strašně daleko, jak za chvíli uvidíme).
Po těžkých bojích s Rudou armádou má nyní skupina KOP generála Orlik-Rückmanna celkem 2 200 důstojníků a mužů. Když se přiblíží soumrak 30. září 1939 táhne skupina KOP dál na západ a dosahuje spojnice Wlodawa – Trawniki.

V neděli dne 30. září 1939 dává v Rumunsku internovaný polský prezident profesor Moscicki, k dispozici svůj úřad prezidenta Polské republiky.
Svou „ Plnou moc“ předává do rukou předsedovi „ Svazu Poláků v zahraničí“, který sídlil v Paříži a je jím Wladyslaw Rackiewicz.
Tímto aktem je rozpuštěna i dosavadní polská vláda.
Nový polský prezident Wladyslaw Rackiewicz jmenuje premiérem nové polské vlády generála Sikorskiho.
Generál Sikorski je pak v nové polské vládě současně i velitelem polských branných sil v exilu.

Generál Sikorski.





Přísaha nové polské vlády je provedena v kapli polského velvyslanectví v Paříži.
O nové polské vládě, i o její přísaze, se dozví obyvatelstvo Polska z vysílání BBC.

Ještě v noci z 30. září na 1. října 1939 se pokouší skupina KOP Orlik-Rückmanna rychlým pochodem na západ napojit se na SGO Polesie generála Kleeberga. Ale již ve 2 hodiny ráno dne 1. října 1939 narazí přední oddíl KOP Orlik-Rückmanna ve tmě, při překračování silnice Wlodawa – Trawniki, poblíž obce Wytyczno na kolonu sovětských tanků.
Poláci okamžitě zahajují ze svých protitankových kanónů a polních děl palbu na sovětské tanky a hned v začátku 4 sovětské tanky odstřelí. Pak pod ochranou přičleněného praporu překročí skupina KOP nepozorovaně řeku Bug jižně od Wlodawy a spojí se dokonce se značně roztaženými zadními voji SGO Polesie.
Již za svítání zaútočí podle silnice a u Wytyczna sovětská pěchota s tanky, které podporuje svou palbou několik sovětských baterií.
Jednotky KOP generála Orlik-Rückmanna ještě všechny útoky Sovětů odrazí, ale vzápětí přichází zpráva od průzkumu, že je KOP obklíčen silnými sovětskými oddíly.
Takže tento den 1. října 1939 se naplňuje jeden legendární vojenský osud.
Ještě několik hodin táhnou oddíly KOP na západ a když se nachází 30 km západně od Bugu, zhodnotí generál Orlik-Rückmann celkovou situaci tak, že rozpustí svůj svaz.
Některé části KOP, které se vydaly na jih do Maďarska jsou rozdrceny Rudou armádou a jen několika málo jedincům se podaří do Maďarska dostat.
Tato epopej 300 km bojů má v polské vojenské historiografii své Čestné místo a patří k jednomu z největších výkonů polské armády v celé zářijové kampani.
Skupina KOP generála Orlik-Rückmanna byla po celých 14 dní v boji s Rudou armádou a byla neustále ohrožována ozbrojenými bandami nacionalistických oddílů Ukrajiny a Rusínců.
Skupina KOP prošla přitom nehostinnou a pustou krajinou oblasti Polesí z východu na západ.
Zároveň tato skupina KOP byla jediný sevřený polský útvar, který byl od prvního do posledního dne v boji výhradně proti Rudé armádě.
Rudé armádě mimo lidských ztrát, jejichž množství se mi nepodařilo sehnat, způsobil i těžké materiální ztráty. Bojoval zvláště proti sovětské 52. střelecké divizi, které mimo jiné odstřelil 17 tanků.
Generálu Orlik-Rückmannovi a několika jeho důstojníkům, kteří se rozhodli jít severovýchodně se podaří dostat se do Litvy. Generál Orlik-Rückmann pak pokračuje dál přes Švédsko, aby se pak dostal do Velké Británie.

A naplňuje se i legendární obrana Helu.
Na polské obránce poloostrova Hel útočí celý den 1. října 1939 německý III. prapor z 374. pěšího pluku. Podporu německého útoku provádí svou palbou německé minolovky M4, M111, M132 a Nettelbeck a samozřejmě pozemní baterie Wehrmachtu, spolu s železničními bateriemi jsou to i další lodní baterie.
Odpoledne dne 1. října 1939 ve 14. hodin požádá velitel polské flotily na Helu, kontraadmirál Unru Němce o zastavení palby a zahájení rozhovorů o kapitulaci.
Po jednáních, která jsou prováděná v nejlepším hotelu – Grand Hotelu v Sopotech - je v 17. hodin podepsána bezpodmínečná kapitulace, která má vstoupit v platnost dne 2. října 1939.
Polští obránci poloostrova Hel, a nyní považme - po tak těžkém bombardování a dělostřelecké palbě - odevzdají Němcům neuvěřitelných 41 děl různých kalibrů, 2 minolovky a 1 moderní podzemní elektrárnu.
Tím končí v celé zářijové kampani poslední hrdinná polská obrana opevněného místa…

Ještě ten den 1. října 1939 se potopí během 1 minuty německá minolovka M85 po zásahu pod vodou. Celkem 23 německých námořníků a minolovka M85 jdou ke dnu. Zachrání se velitel a 47 námořníků.
Co se stalo?
Toto je jediný úspěch polských ponorek v celé zářijové kampani, ale není to torpédem.
Německá minolovka M85 najela na minu, kterou tam položila polská ponorka Źbik.

VI. díl. Polsko září 1939. Č 46.

Během dne 1. října 1939 shromažďuje SGO Polesie generála Kleeberga své síly před nadcházející bitvou proti německým oddílům, které jí od západu zatarasily cestu.
A jaké to byly síly, které měla SGO Polesie generála Kleeberga ke dni 1. října 1939 k dispozici?
Když se k SGO Polesie přidala OS jezdectva Zaza generála Podhorskiho tak polská jízda zahrnuje – zbytky pluků hulánů z 1., 2., 5. pluku hulánů, dále zbytky z 10. a 3. lehkého pluku jezdectva, zbytky 3. a 9. jezdeckého oddílu pohraničního sboru a 4. oddílu dělostřelectva taženého koňmi – celkem je to 5 000 jezdců.
Dále do SGO Polesie patří s 50. pěší divizí Brzoza plukovníka Brzoza- Brzezina, také 60. pěší divize Kobryň plukovníka Eplera. SGO Polesie má 2 sportovní letouny typu RWD-8 a také 1 OA ( obrněný automobil) pro spojení.
Celkem má SGO Polesie asi 1 200 důstojníků a 15 000 vojáků a svým složením má stavy přibližně jako 1 německá pěší divize.

Dne 1. října 1939 v 15,00 hodin přebírají němečtí vojáci strážní službu před městským velitelstvím ve Varšavě.
V 17,00 hodin pak naposledy vysílá, na krátkých vlnách, svobodný polský rozhlas zprávu, že Němci vstoupili do Varšavy. Tyto zprávy pak končí zvoláním: „ Ať žije Polsko!“

A tento den 1. října 1939 se blíží ke Kocku z východu, což je asi 120 km na jihovýchod od Varšavy, SGO Polesie generála Kleeberga. Po obsazení Kocka umístí generál Kleeberg své velitelství a štáb poblíž vsi Hordziedzka.

Pro představu mapa Lublinského wojwodstwa, kde je Kock a Deblin, kam se později chce SGO Polesie probít.




To již přední voje polské SGO Polesie rozbily čelo německé 13. ( mot.) motorizované divize generálporučíka Otto, která v tuto chvíli ze zálohy patří 10. A generála dělostřelectva von Richenau ( skupina armád Jih). Německá 13. mot. divize postupovala z Dublinu na východ a měla za úkol zastavit dosud nepřesně identifikované polské oddíly.
Tehdy však polský generál Kleeberg se svým štábem a průzkumem nevěděl, že německou 13. (mot.) divizi ze severu ještě kryje německá 29. (mot.) divize generálporučíka Lemelsena. Nevěděl, že se do pohybu na jihu dávají 4 další německé divize, které jdou na nově určenou demarkační čáru ( ze dne 29. září 1939). A nevěděl, že ze stejného důvodu na severozápadě, v oblasti Brestu Litevského stojí 2 tankové divize, a že z východu sem ze stejných důvodů táhnou oddíly sovětských tanků a jízdy!

Je tady pondělí den 2. října 1939, když již v ranních hodinách skládá zbraně seskupení „ Čtyř plukovníků“ pod velením plukovníka Plonka, ve vsi Bukowa u Niska nad Sanem.
Odtud se pak seskupení plukovníka Plonka přemisťuje, pod sovětskými strážemi, přes Bilgoraj do oblasti Tomaszowa Lubelského, kde dojde k formálnímu předání polské jednotky plukovníka Plonky sovětskému veliteli oblasti.
Sovětský velitel oblasti pak ve veřejném projevu zdůrazní, že „ všechny dohody budou dodrženy, což on zaručuje jako důstojník svou ctí!“

A jaká byla skutečnost?
Plukovník Plonka se svými důstojníky byl naposledy spatřen v roce 1940 v sovětském zajateckém táboře Starobělsk!
Pak se po něm slehla zem!
Z nově otevřených archívů se pak dozvíme, že všichni tito důstojníci včetně plukovníka Plonky byli postříleni NKVD u Charkova!
Tolik sliby a skutečnost!

U Kocka začíná dne 2. října 1939 poslední „ bitva“ zářijové, chtělo by se říci i částečně říjnové, kampaně.
SGO Polesie zde u Kocka svede svou poslední „ bitvu“, která bude trvat 4 dny. Bitvu povede SGO Polesie proti německé 13. (mot.) divizi a jí na pomoc spěchající 29. ( mot.) divizi a také s předními čely Rudé armády – obklíčena ze všech stran ohromnou silou!

U Kocka od 2. října do 5. října 1939.







První výstřely této 4 dny trvající bitvy se ozvou již v 8 hodin ráno dne 2. října 1939 na jih od Serokombly. To německé oddíly 13. motorizované divize začnou útočit od Charlejowa. V tu chvíli zde u Serokombly přechází do obrany jezdecká brigáda Plis plukovníka Plisowskiho a eskadrona ženistů rotmistra Szela.
Plukovník Plisowski okamžitě nařizuje, aby proti útočícím německým oddílům provedly protizteč 2 eskadrony 5. hulánského pluku plukovníka Chomicze.
Huláni sesednou z koní a vezmou německé útočníky do kleští útokem na bodák. Po útoku na bodák, berou do zajetí polští huláni 80 německých vojáků a 3 důstojníky z německého 33. motorizovaného pluku ( stále je to 13. mot. divize generálporučíka Lamelsena ze zálohy 10. A, skupiny armád Jih).
V zápětí však přijdou na pomoc německým oddílům obrněné vozy a pěchota a podporuje je několik německých baterií. Poláci zapojí své dělostřelectvo a znovu následuje protiútok polských hulánů. Němci v tomto boji ztrácejí velké množství válečného materiálu včetně 3 OA a polské eskadrony berou do zajetí dalších 200 Němců.

Je tady úterý dne 3. října 1939.
Varšava je již plně obsazena Wehrmachtem a po městě již procházejí první hlídky německého polního četnictva a poslední kolony polských vojáků odcházejí do zajetí.

A tehdy se to stane!
Stane se událost, která má nedozírné následky pro Evropu a vůbec není v Evropě v 2. světové válce obvyklá!
Co se to stane?
Kapitán Bulang, důstojník německého Abwehru a tím celý Abwehr a vůbec celá německá výzvědná služba zaznamenává neobyčejný úspěch, jeden z největších úspěchů v 2. světové válce.
Kapitán Bulang totiž odhaluje na předměstí Varšavy v Mokotowě, v pevnosti Legií, která leží nedaleko silnice do Wilanowa – Archiv s velkým A.
Skutečně to není ledajaký archiv.
Je to tajný archiv polské rozvědky ( jedné z nejlepších v Evropě a světě), archiv II. oddělení generálního štábu, který sem byl do pevnosti Legií převezen a měl být dále ukryt na jiném místě.
Tento archiv představuje pro německé zpravodajské služby přímo zlatý důl nevyčíslitelné hodnoty.
Jenom přesun tohoto archivu z pevnosti Legií do hlavního sídla Abwehru v Berlíně znamená, že všechna tato akta musí být naložena na 6 nákladních automobilů.
No prostě „ Bomba“.
A ten obsah?
Mimo přístupu do všech možných osobních kartoték, je tady vlastně přehled o široce rozvětvené síti polského zpravodajství v Západní Evropě a světě a návaznosti na další rozvědky.
Důležité!
Ale pro Němce to nejdůležitější je, že je zde bohatý výzvědný materiál o SSSR!!!!
A další a další.
Zde o jedné z možností, kterou archiv poskytl, hovoří jeden z těch nejpovolanějších té doby, zástupce vedoucího německého IV. oddělení vnitřní kontrarozvědky v Hlavním úřadu říšské bezpečnosti Walter Schellenberg, když říká, cituji:

„Po mém návratu do Berlína byl ihned vyhodnocen ve Varšavě získaný materiál tajných služeb. Z údajů vyplývalo, že kolem 430 Němců z Říše pracovalo pro polské tajné služby, mezi nimi početní důstojníci Wehrmachtu a vyšší úředníci.
Všichni byli předáni k odsouzení příslušným soudům.“

Vraťme se k prvnímu dni bitvy u Kocka.
Celý den od rána 3. října 1939, mimo výše popsané bitvy, probíhají dělostřelecké souboje mezi oběma protivníky.
Také polský 3. pěší prapor kapitána Jarosinskiho ze 79. pěšího pluku útočí na německý předvoj ze směru od Kocka a u Pojazdowa kosí z kulometů německé dělostřelce u jejich děl. Ale další polské útočné akce se utápí v německé palbě vzdálenějších baterií a polská pěchota je nucena s velkými ztrátami ustoupit.
Až teprve kolem poledne se do těchto bojů zapojují polské pluky jezdecké brigády Edward plukovníka Milewskiho a s nimi spolupracující polská pěchota a 1 hulánský pluk plukovníka K Anderse ( neplést s generálem W. Andersem, který je již v zajetí), s ním i 3. pluk jízdních střelců plukovníka Malysiaka, kteří obcházejí německá postavení a útokem dobudou německé dělostřelecké baterie. Palba německých jednotek ze vzdálených stanovišť však neustále sílí a tak je za soumraku dne 3. října 1939 nucena polská jezdecká brigáda Edward ustoupit.

VI. díl. Polsko září 1939. Č 47.

Bitva u Kocka trvá ve středu 4. října 1939 již třetí den.
Boje se tento soustřeďují na obec Wola Gulowska, kde od časných ranních hodin útočí německá pěchota 13. mot. divize na vesnici, kterou z velké její části brání polští huláni plukovníka Plisowskiho.
Zvláště těžké boje se rozhoří o hřbitov a přiléhající opevněný kostel, které Němci proměnili ve své opěrné body. V průběhu tohoto boje jsou nasazeny Poláky i oba dva polské školní letouny RWD-8 a PWS-6. Tyto letouny provádějí nejen spojovací úkoly, ale i průzkumné lety, kdy sledují pohyb německých kolon. Ale nejen to. Dokonce si představme, že bombardují!
Ano, bombardují!
Tak jako v 1. světové válce, někdy na jejím začátku, při průletu, shazují na německé útočící pěší rojnice svazky ručních granátů.
No a dopadlo to tak, že se před polednem dne 4. října 1939 vrátí na základnu jen RWD-8 poručíka Piorunkievicze, a to jen proto, že došlo palivo.
Toto letecké nasazení 2 polských školních letounů dopoledne dne 4. října 1939 je tak skutečně posledním oficiálním nasazením letectva Polské republiky v zářijové a nyní i říjnové kampani roku 1939 a to jen z toho důvodu, že Polákům došlo palivo…
Když se blíží večer dne 4.října hroutí se po těžkých bojích, v prudké kulometné a dělostřelecké palbě Němců, útok polského I. praporu kapitána Kozyra z 84. pěšího pluku. Ale na levém křídle polského uskupení odráží 82. pěší pluk plukovník Targowski prudký německý útok.
V době, kdy začíná zapadat slunce a kdy se bitva nachází před rozhodnutím, vydává velitel SGO Polesie generál Kleeberg rozkaz ke koncentrovanému útoku se záměrem – odrazit německou 13. mot. divizi a otevřít si tak cestu na Deblin. Důvodem tohoto rozkazu totiž je, že se v týlu SGO Polesie již objevila německá 29. mot. divize generála Lemelsena. Nejen objevila, Podlaská jezdecká brigáda brigádního generála Kmicić-Skrzynskiho, která kryje SGO Polesie, již s německou 29. mot. divizí, s jejími předními oddíly, od večera začíná první boje.

Na mnoha místech odcházejí do sovětského zajetí příslušníci Policie, Četnictva a armády Polska, aby se z něho už nikdy nevrátili.





V Moskvě dojde dne 4. října 1939 k mimořádnému diplomatickému činu, který není v celé 2. světové válce vůbec běžný.
Co se stalo?
Námi již zde několikrát vzpomínaný v dokumentech, von Schulenburg, jinak velvyslanec Říše v SSSR se sídlem v Moskvě, dosáhne u diplomacie SSSR toho, že polským diplomatům a personálu polských úřadoven, zadržovaným od 17. září 1939 v Moskvě, bude umožněn odjezd ze SSSR.
My víme, že Sověti od 17. září 1939 pod různými záminkami ztěžovali členům polského velvyslanectví opuštění SSSR a posuzovali je jako normální cizince, kteří podléhají sovětské jurisdikci. Teprve tato energická intervence von Schulenburga ( vlastně úhlavního nepřítele, ale mnoho znalců dnes ví, že von Schulenburg v podstatě nacismus a Hitlera nenáviděl, a byl zapojen v roce 1944 ve spiknutí, které vyvrcholilo atentátem na Hitlera – Valkýra - za což byl později popraven) přinese zvrat.
Polským diplomatům Sověti nyní oznamují, že když v SSSR zanechají movitý majetek a všechna auta, mohou dne 9. října 1939 vycestovat do Finska…
Již zde také zmiňovaný polský vojenský atašé plukovník Brzeszcyński o činu“nepřítele“, von Schulenburga, velvyslance Říše v Moskvě, pro historiky řekl toto, cituji:

„Chtěl bych zdůraznit, komu vděčíme za naše propuštění ze Sovětského svazu, a tím též za život. Podle mého přesvědčení ušlechtilému gentlemanovi, německému velvyslanci a doyenovi diplomatického sboru v Moskvě hraběti von der Schulenburgovi, že zachránil nás Poláky toho – carstva tmy. O tom, že to nejsou prázdná slova, svědčí osud polského konzula v Kyjevě Matusińského, který 19. září 1939 zmizel beze stopy i se svými dvěma řidiči a o němž do dnešní doby není nic známo..“

A je tady čtvrtek dne 5.října 1939.
Ve Varšavě, před Adolfem Hitlerem a jeho doprovodem ( je tam i velitel německé 8.A generál pěchoty Blaskowitz, také Keitel, von Weichs a další), defilují Ujazdowskými alejemi, v první vítězné přehlídce, německé divize, které jsou posádkou buď přímo ve Varšavě, nebo u Varšavy.

Wehrmacht před Hitlerem a jeho doprovodem.






Pochod divizí Wehrmachtu při slavnostní přehlídce v Ujazdowských alejích ve Varšavě.




Natáčením reportáží z této vítězné přehlídky je pověřena 1. dáma nacistické filmové propagandy a filmu, známá Leni Riefenstahlová.

Ve čtvrtek 5. října 1939, asi 110 km na jihovýchod od Varšavy probíhají již od brzkého rána těžké boje ve všech úsecích kotle u Kocka.
Již ráno vyrazily do útoku polské jednotky 60. pěší divize Kobryň generála Eplera směrem na ves Helenów a Wola Gulowska, což je směr plánovaného prolomení obklíčení ve směru na Deblin.
I když se zde německá 13. mot. divize urputně brání podaří se polským oddílům v německé obraně způsobit průlomy a dokonce i obsadit v útocích na bodák a za použití granátů vsi Helnów a Wola Gulowska.
Také na jih od Budziska tvrdě bojuje polská jezdecká brigáda Edward plukovníka Milewskiho. Těžké a tuhé boje probíhají také stále u Adamowa. Tady však polská 50. pěší divize Brzoza plukovníka Brzoza-Brzeziny nedokáže německé útoky odrážet a pomalu začíná ustupovat. Na jejích křídlech se v lesích u Woly Gulowské brání německým útokům polská jezdecká brigáda plukovníka Plisowskiho. Přestože zde Němci vedou těžkou dělostřeleckou uzavírací palbu, která kosí vrcholky, brání se zde opěšalí polští huláni několik hodin. Týl celé SGO Polesie pak zabezpečuje proti německé 29. mot. divizi generálporučíka Lemelsena polská Podlaská jezdecká brigáda brigádního generála Kmicić-Skrzyńskiho.
Přestože od rána dne 5. října 1939 Němci v mnoha opakovaných útocích tlačí na divizi Kobryň generála Eplera, stane se to, že když bitva vrcholí v 16 hodin odpoledne, přechází polské jednotky divize Kobryň do protiútoku.
Sám velitel německé 29. mot. divize generálporučík Lemelsen hodnotí tento den takto, cituji:

„ Přes velmi důkladnou dělostřeleckou přípravu s využitím velkého množství munice útok v lesích vázne, neboť tam je nepřítel velmi silný.
Na rozkaz z divize jsme přistoupili k ostřelování lesů dýmovými granáty, abychom oslabili nepřítelovu morálku. Výsledek byl nevalný, protože večer byla 13. mot. divize nucena odrážet silné pokusy polských oddílů o průlom. Abychom Polákům znemožnili probít se do Varšavy, blokuje 29. mot. divize silnici Luków – Varšava.“

V tu samou popisovanou dobu pak přejde mezi Budziskami a Charlejowem jezdecká brigáda Edward pod velením plukovníka Milewskiho do protiútoku na německá postavení. Protože má ohrožen svůj vlastní týl a křídla, musí zastavit dělostřeleckou palbu německá 13. mot. divize generálporučíka Otta, aby neohrožovala své lidi a její oddíly začnou ustupovat.
Právě v této, pro Poláky příznivé době, příznivě se vyvíjející bojové situaci bez naděje na budoucnost, dostane velitel SGO Polesie hlášení, že silné sovětské tankové jednotky, které jdou Němcům na pomoc ve směru na Parczewo, jsou již velice blízko SGO Polesie a palba sovětského dělostřelectva už zasahuje přední polská postavení.
Konec i nadějí!
Generál Kleeberg vyhodnocuje situaci a 5. června 1939 v 19 hodin 30 minut večer vydává SGO Polesie rozkaz – vzdát se Němcům!

Je pátek 6. října 1939, když v 10 hodin dopoledne, pochodují oddíly SGO Polesie do sběrných míst, kde odevzdávají Němcům zbraně a munici.
Do zajetí se vzdalo 1 250 důstojníků a jen o něco málo míň než 15 000 polských vojáků.
Dne 6. října 1939 tak končí organizovaný boj Polské armády, aby plynule přešel v boj partyzánských oddílů Armiji Krajowy v městech, lesích i vesnicích.

Jen ještě na Baltu krouží tento den po smělém útěku z Tallinnu polská ponorka Orzel ( Orel), bez navigačních přístrojů, map a téměř neozbrojena. V této době začíná posádka polské ponorky Orel pociťovat nedostatek pitné vody a také řádně nepracuje kormidlo a ponorka má nedostatek paliva…


Ještě příští týden bude následovat VI. díl. Polsko září 1939. Bilancování. Tímto pak VI díl dokončíme, přidáme zároveň diskuzi o polské zářijové kampani a přejdeme k VII. díl. Dánsko, Norsko 1940.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další souvisejících historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Diskuze bude po skončení VI. dílu.