PALBA.CZ

Bitevní loď RETVIZAN
Rusko rok 1900



Lodě ve třídě: RETVIZAN

Na počátku roku 1898 potvrdil ruský car Mikuláš II plán z roku 1895 na stavbu lodí, který obdržel název "Pro potřeby Dálného východu". Program měl v plánu stavbu 5 bitevních lodí, 16 křižníků, 2 torpédoborců a 36 torpédovek nebo menších torpédoborců. Posílení loďstva na Dálném východu bylo nutné vzhledem k neustálému tlaku Japonské expanze. Protože ruské loděnice byli zaneprázdněné, byla část lodí zamluvena v zahraničí. Velkou operativností a následným předáním vyrobených lodí se prezentoval Američan Charles Cramp, majitel loděnice William Cramp & Sons ve Filadelfii. Potvrdil Rusům stavbu dvou bitevních lodí, čtyř křižníků a 30 menších torpédoborců. Za vzor ke stavbě ruských bitevních lodí měla být americká loď Iowa, postavená v Crampově loděnici v letech 1893-1897, avšak vzhledem k její nízké rychlosti (16 uzlů) a malému množství paliva (625 tun uhlí) bylo od tohoto upuštěno a za vzor byla vybrána ruská bitevní loď Peresvet, ovšem v upravené podobě.

Dne 23.4.1898 se uskutečnil podpis kontraktu s americkou loděnicí William Cramp & Sons ve Filadelfii. Loď obdržela loděnicové číslo 300. Loď byla objednána dne 2.května 1898. Na vodu byla spuštěna 29.července 1899. Dokončena byla 23.října 1900. Armáda si ji převzala po zkouškách dne 23.března 1902.



KONSTRUKCE
Délka trupu byla 116,5 metru na úrovni hladiny ponoru, maximální délka pak byla 117,9 metru. Trup byl rozdělen na 14 vodotěsnými přepážkami a 15 vodotěsných oddělení. Každé oddělení mělo vlastní drenážový odvod vody, který tvořila pumpa a elektromotor ve speciálním vodotěsném postavení. Trup bitevní lodě Retvizan byl prvním v ruském námořnictvu, na kterém bylo opuštěno od tzv. průchodové magistrály. To umožnilo lepší ochranu před zatopením. Šířka trupu na vodorysce byla 22,00 metrů a ponor při standardním výtlaku činil 7,6 metru. Standardní výtlak plavidla činil 12.746 tun.

Pohonný systém lodi byl tvořen dvěma parními stroji, kterým dodávaly páru 24 kotlů od firmy Niclausse. Všechny parní stroje byly umístěny ve dvou rovnoměrných strojovnách. Kotle byly rozmístěny ve třech skupinách, vždy po 4 kotlech, přičemž každý kotel dodával tlak páry 18kg/cm2. Stroje dodala firma Cramp a ty poháněly dvě bronzové vrtule o průměru 4880 mm. Kormidlo bylo jen jedno a nacházelo s v ose plavidla za úrovní šroubů. Kormidlo mohlo být poháněno elektricky, případně párou, nebo i ručně. Plánovaný výkon strojů byl 16.300 k, ovšem při zkouškách dosáhla loď výkonu 17.118 k. Projektovaná rychlost Retvizanu byla 18 uzlů, které se na zkouškách téměř podařilo dosáhnout. Dle dostupných údajů Retvizan plul rychlostí 17,998 uzlu. Standardní množství vezeného paliva (uhlí) bylo 1.016 tun, maximálně se pak dalo do uhelných bunkrů naložit až 2.250 tun. Při normálním množství paliva a ekonomické rychlosti 10 uzlů byl akční rádius 4.900 námořních mil, při maximálně naloženém množství paliva a stejné ekonomické rychlosti 10 uzlů se akční rádius zvýšil až na 8.000 námořních mil.

Elektrická energie byla dodávána ze šesti parních generátorů od firmy General Eletric. Dva generátory měly výkon 132 kW a ostatní čtyři měly výkon po 66 kW. Výsledkem byl stejnosměrný proud o napětí 105 V. Celkem se na lodi nacházelo 53 elektromotorů o celkovém výkonu 528 kW a 1 300 lamp. Během případné havárie mohla proud k osvětlení dodávat baterie akumulátorů.

Mírový stav posádky činil 28 důstojníků a 722 poddůstojníků a námořníků. V době zahájení válečných operací s Japonskem čítala posádka Retvizanu celkem 743 osob.



VÝZBROJ
Producentem dělostřelecké výzbroje byla ruská továrna Obuchov v Aleksandrovsku (standardní dodavatel výzbroje pro ruské námořnictvo) a lafety vyrobil Metaličeskij zavod v Petersburgu.

Hlavní dělostřelecká výzbroj byla tvořena čtyřmi děly ráže 305mm L/40 umístěnými ve dvou dvoudělových věžích tzv. francouzského. Obě děla hlavní ráže stála v ose plavidla. Děla měly elevaci -5° až +15°a maximální dostřel činil 109,8 kabelu (11 námořních mil = 20,4 km). Veškerý pohyb věží a děl byl zajištěn elektrickým pohonem. Střední dělostřelectvo bylo tvořeno 12 děly ráže 152 mm L/45 francouzského systému Canet. Každé dělo chránil čelní 51 mm pancéř masky. Elevace děl byla -6° až +20° a maximální dostřel 11,5 námořních mil (21,3 km). Proti torpédovým útokům (torpédoborcům) byla na palubě instalována rychlopalná děla malé ráže a to 24 děl Hotchkiss ráže 47 mm a 6 děl ráže 37mm, které doplňovaly 2, později 4 kulomety. K podpoře výsadků se na lodi nacházela i dvě speciální děla ráže 2.5" (63,5mm) Baranovského konstrukce. Torpédovou výzbroj představovaly čtyři nadvodní a dva podhladinové torpédomety ráže 450mm. Celková zásoba torpéd čítala 17 ks Whitehead vzor 1897 a navíc ještě čtyři torpéda ráže 380mm Whitehead vzor 1890 pro své dva velké torpédové parní čluny a čtyři zkrácená torpéda ráže 225 mm pro dva menší torpédové parní čluny. Kromě již popsané výzbroje mohla loď nést nést 45 min vzoru 1893 uložených na dolní platformě, před torpédomety. Miny mohly pokládat i parní čluny umístěné na palubě. Loď též nesla 22 protitorpédových a protiminových sítí (11 na každém boku), které po rozvinutí paravánů vytvořily ochrannou clonu po obou bocích lodi.

TTD _ námořní dělo ráže 305 mm L/40
-------------------------------------------------------
* Celková délka hlavně: 12,192 m
* Délka vývrtu hlavně: 9,611 m
* Hmotnost hlavně: 42,834
* Hmotnost střely: 331,7 kg (HE, AP), 470,9 kg (model 1911, HE, AP)
* Hmotnost prachové náplně: 6 - 28,2 kg
* Počáteční rychlost střely: 792 m/s (munice model 1911, 700 m/s)
* Průraznost (starý model munice, 331,7 kg)
- 10.940 m = 93 mm (úhel dopadu 18,90°)
- 9.140 m = 129 mm (úhel dopadu 17,53°)
- 7.320 m = 159 mm (úhel dopadu 7,54°)
- 5.490 m = 201 mm (úhel dopadu 4,53°)
- 3.660 m = 251 mm (úhel dopadu 2,24°)
- 1.830 m = 311 mm (úhel dopadu 0,98°)
- 0 m = 381 mm (úhel dopadu 0°)
* Počet ran za minutu: 1,5 rány / min
* Dostřel (elevace 35,4°): 24.330 m (model 1911, 470,9 kg)



Hmotnost boční salvy:
4 x 305mm = 1.326,8 kg (model 1911 = 1.883,6 kg)
6 x 152 mm = 330 kg
Celkem: 1.656,8 kg (model 1911 = 2.213,6 kg)



PANCÉŘOVÁNÍ

Loď měla tři hlavní paluby: horní, hlavní (bateriový) a pancéřovou, přičemž všechny se táhly od svislice ke svislici. Na přídi a zádi se pod pancéřovou palubou nacházely dvě platformy – horní a dolní. Hlavní paluba byla obložena teakovými parketami, zbytek byl ocelový. Tloušťka pancéřové paluby byla 76 mm. Konstrukční výtlak lodi byl 12.746 tun, plný činil 13.600 tun.

Hlavní svislé pancéřování bylo vyrobeno z kalené oceli podle technologie firmy Krupp. Paluby byly pro změnu vyrobeny z ocele niklové. Výrobcem bočního pancéřového pásu o maximální tloušťce 229 mm byla firma Bethlehem Steel Company a ostatních (mimo jiné i palubních) firma Carnegie Steel Company.

Hlavní boční pancéř byl složen z celkem 34 plátů, přičemž polovina z nich 17 ks byla na každé straně lodi. Tento boční pancéř byl o výšce 2,14 m a celkové délce jednoho boku 78 metrů. Maximální tloušťka tohoto bočního pancéře byla 229 mm, přičemž se plynule směrem ke kýlu snižovala na 127mm. Nad tímto hlavním pancéřem se nacházel horní pancéřový pás o tloušťce 152mm a výšce 2,30 metru. V místě barbet hlavního dělostřelectva byly oba boční pancéřové pláty posíleny dodatečným svislým pancéřováním o síle 178mmm, za barbetami pak bylo sníženo pancéřováni na 51mm. Nad citadelou se nacházely kasematy děl střední ráže 152 mm, přičemž 6 děl stálo na každém boku, které kryl 127mm pancéř. Jednotlivá děla v kasematách byla od sebe oddělena tenkými 37 mm pancéřovými deskami. Barbety hlavního dělostřelectva pod hlavní palubou měly sílu 102 mm, nad ní pak 203 až 229 mm. Věže hlavního dělostřelectva chránil pancéř 229 mm silný a strop 51mm. Svislý pancéř velitelského stanoviště měl sílu 254mm a střecha 51 mm.
Celková hmotnost pancéřování činila 3.300 tun (25,9 procenta konstrukčního výtlaku), což zajistilo Retvizanu nejlepší pancéřovaní ze všech ruských plavidel stavěných do roku 1904.

TTD _ bitevní loď RETVIZAN
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Rusko
* Doba vzniku: - Retvizan (1898 - 1900)

* Délka: 116,5 m
* Šířka: 22,0 m
* Ponor: 7,6 m
* Výtlak standardní: 12.746 t (plný výtlak 13.700 t)
* Výzbroj: 4x305 mm (2xII), 12x150 mm (12xI), 20x47 mm (20xI), 6x37 mm (6xI), 6x Torpédomet
* Pancéř paluba: 76 mm
* Pancéř věž: 254 mm
* Pancéř boky: 229 mm
* Výkon strojů: 11.980 kW / 16.300 k
* Rychlost: 18,0 uzlů (33,3 km/h)
* Posádka: 743 mužů


Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek, Petr Klučina - 1986
www.warshipsww2.eu
www.wikipedia.org

Bitevní loď RETVIZAN
Rusko
rok 1900

2. díl


BOJOVÁ SLUŽBA

23.4.1898 Podpis kontraktu s americkou loděnicí William Cramp & Sons ve Filadelfii. Loď obdržela loděnicové číslo 300.
23.11.1898 Určení zástupců na dohled nad stavbou - E.N.Scesnovic (budouci velitel lodě), gen.mjr A.F.Brynk (dělostřelectvo) a Z. Brynk (strojovna).
24.1.1899 Pokřtění bitevní lodi jménem Retvizan a zapsání lodě do seznamu floty Ruského námořnictva.
30.7.1899 Oficiální položení kýlu plavidla.
23.10.1900 Spuštění na vodu.
10.7.1900 První spuštění kotlů.
21.-24.10.1900 Během zkoušek dosáhl Retvizan rychlost 17,99 u při maximálním výkonu strojů 17 111,71 Hp.
18.1.1902 Testy bočních náklonů u nábřeží.
11.3.1902 Loď navštívil kníže Henrik Pruský, bratr německého císaře Wilhelma II.
23.3.1902 Slavnostní vztyčení ruské zástavy a vstup bitevní lodě do služby.
13.5.1902 Bitevní loď opustila americké vody.
27.5.1902 Retvizan dorazil do Cherbourgu.
9.6.1902 Bitevní loď dorazila do Libavy.
1.7.1902 Během kotvení na řece Něva byla loď navštíívena carem Nikolajem II.
7.7.1902 Retvizan se zúčastnil velké námořní přehlídky v Tallinu při příležitosti setkání ruského cara s německým císařem Wilhelmem II.
22.9.1902 Loď provedla cvičné torpédové střelby nedaleko švédských teritoriálních vod.
3.10.1902 Na bitevní lodi vztyčil vlajku kontradmirál E.A.Stackelberg, velitel svazu lodí, který tvořily bitevní lodě Retvizan a Pobeda a křižníky Pallada, Diana a Bogatyr.
30.10.1902 Svaz přeplul z Kronstadu do Libavy.
13.11.1902 Lodě vypluly z Libavy směrem na Dálný východ.
26.11.1902 Problémy se stroji Pobedy způsobily, že lodě musely zakotvit v anglickém přístavu Portland.
7.12.1902 Lodě opustily britský přístav.
16.-27.12.1902 Svaz kotví v Alžíru.
12/1902 Svaz zakotvil na rejdě v přístavu Pireus.
1/1903 Retvizan, Pallada, Diana a Bogatyr dorazily do Port Saidu.
2/1903 Svaz ruských lodí vyplul z Adenu směrem do Kolomba.
3/1903 Retvizan, Pallada a Diana navšívili do Singapuru.
4/1903 Po návštěvě Nagasaki zakotvil Retvizan v zátoce Talienwan.
4.5.1903 Retvizan vplul spolu s křižníkem Pallada na rejdu Port Arturu. Spolu s loděmi eskadry z Port Arturu se zapojil do cvičení.
5.5.1903 Retvizan zakotvil i s eskadrou v zátoce Talienwan.
7.5.1903 Bitevní loď se spolu s eskadrou zúčastnila 11-ti hodinového cvičení. Večer zakotvil v zátoce a prováděl simulované odrážení útoků torpédoborců.
11.5.1903 Začátek druhé fáze cvičení.
14.5.1903 Intenzivní cvičení v odrážení útoků torpédoborců.
25.5.1903 Další vyplutí eskadry na cvičení do zátoky Talienwan.
31.5.1903 Eskadra prováděla noční cvičné střelby na cíle osvícené reflektory.
17.6.1903 Inspekce lodí eskadry, kterou provedl admirál Jevgenij I. Aleksejev. Na vnitřní rejdě kotvilo 30 plavidel - 5 bitevních lodí, 7 křižníků, 3 dělové čluny, 2 minonoski a 13 torpédoborců.
6.7.1903 Další vyplutí eskadry na moře s cílem provést dělostřelecké cvičení v zátoce Talienwan.
14.7.1903 Retvizan a ostatní bitevní lodě cvičili při rychlosti 13 uzlů střelbu na cíle o velikosti džunky.
30.7.1903 Lodě eskadry kotví v zátoce Talienwan. Během kotvení je prováděno na lodích cvičení v opuštění plavidel, spouštění záchranných člunů a odrážení útoků torpédoborců. Po ukončení cvičení odplula eskadra do Vladivostoku.
4.8.1903 Lodě z eskadry spustily kotvy ve Vladivostoku, kde následně prošly prohlídkami v doku a novým nátěrem kamufláží.
23.9.1903 Večer eskadra opustila se zhasnutými světli rejdu Vladivostoku. (V té době lodě nesly kamuflážní olivovou barvu).
28.9.1903 Začátek manévrů ve Žlutém moři.
29.9.1903 Výsadkové cvičení v zálivu Kerr.
1.10.1903 Přerušení manévrů. Lodě kotvily v plné bojové pohotovosti v zálivu Kerr.
2.10.1903 Retvizan zakotvil na vnější rejdě v Port Arturu.
2.11.1903 Poslední dělostřelecké cvičení lodí Port-arturské eskadry.
14.11.1903 Bitevní loď byla během zimy přiřazena k lodím v "ozbrojené rezervě".
31.1.1904 Retvizan byl opět zařazen do činné služby.
3.2.1904 Cesta eskadry k mysu Santung.
4.2.1904 Návrat do Port Arturu.

Rusko-japonská válka
8.2.1904 Retvizan kotvil na vnější rejdě vedle bitevních lodí Cesarevic a Peresvet a křižníkem Pallada. Kolem 23:38 byl zasažen v přední části torpédem z japonského torpédoborce Asashio. Zahynulo 5 osob a otvorem o rozměrech 5x5 metrů se do lodě nahrnulo 2200 tun vody a Retvizan se naklonil pod úhlem 11° na levobok. Útok se odehrál 3 hodiny předtím, než ruská vláda obdržela formální vyhlášení války.
9.2.1904 Během pokusu se přemístit do vnitřního bazénu uvázl Retvizan na mělčině, přičemž se stal ideálním cílem případných dalších torpédových útoků. Během krátké dělostřelecké přestřelky s hlavními silami víceadmirála Toga se podařilo Retvizanu vystřelit pouhé dva granáty ráže 152mm.
2/1904 Retvizan byl obehnán dvojitou ochranou protitorpédových sítí.
24.2.1904 V noci provedli Japonci první pokus zablokování přístavu pomocí 5 nákladních lodí. Dělostřelecká palba Retvizanu, hlídkujících torpédoborců a pobřežního dělostřelectva znemožnila japonský pokus. Bitevní loď vystřelila 935 granátů všech nesených ráží (305, 152, 75, 47 a 37 mm). Velitel lodě E.N.Scesnovic byl za odražení útoku vyznamenán řádem sv. Jiří IV. třídy a Zlatou stuhou "za odvahu".
8.3.1904 Po provizorní opravě trupu, odčerpání vody, odstranění části pancéřových plátů a části výzbroje (např. děla z přední dělové věže) byla bitevní loď uvolněna a vplula da Západního bazénu Port Arturu, kde se začala oprava lodě.
10.3.1904 Během ostřelování přístavu japonskou eskadrou vybuchl jeden granát poblíž Retvizanu, přičemž způsobil poškození kesonu chránícího otvor po torpédu. Do trupu začala proudit voda, která hrozila potopením bitevní lodi. Velitel lodi, tváří v tvář možnému převrácení lodi, nařídil najet na mělčinu. Retvizan nakonec zasáhlo celkem 5 granátů, které už větší škody nezpůsobily a zahynulo 10 členů posádky.
20.3.1904 Velitelé ruských lodí a dělostřelečtí důstojníci obdrželi rozkazy týkající se střelby na japonská plavidla horní skupinou uhlů bez přímé viditelností cílů. Retvizan měl v boji použít zadní dělostřeleckou věž hlavní ráže.
22.3.1904 Spolu s bitevní lodí Pobeda ostřeloval Retvizan horní skupinou úhlů (bez přímé viditelnosti protivníka) japonská plavidla ostřelující přístav. První salvy Retvizanu zarámovaly japonskou bitevní loď Fuji. Dělostřeleckou palbu ruských lodí částečně řídily pozorovací stanice na výšinách kolem Port Arturu.
26.3.1904 Retvizan a později i Pobeda ostřeloval 1,5 hodiny japonská plavidla ostřelující přístav. Díky většímu náklonu na příď mohl Retvizan ostřelovat plavidla do maximální vzdálenosti 18 500 metrů.
18.4.1904 Za pomocí plovoucího jeřábu byl instalován nový keson, vyrobený z dříve poničeného (viz 10.3.).
30.4.1904 Svaz lodí v Port Arturu byl přejmenován na 1. tichomořskou eskadru.
8.-10.5.1904 Na průzkumnou plavbu vyplul torpédový člun Retvizanu Avos. V noci na 9.5. během útoku na čtyřkomínový torpédoborec v zátoce Kerr najel Avos na skaliska a posádka byla nucena člun vyhodit do vzduchu. Doplavala na břeh a vydala se pěšky do města Dalnyj.
28.5.1904 Do přední dělové věže Retvizanu byla nainstalována zpět děla ráže 305mm.
5.6.1904 Oprava Retvizanu byla dokončena a loď se připravuje vyplout na moře.
23.6.1904 Vyplutí všech plavbyschopných plavidel na moře s cílem přemístění do Vladivostoku. Po objevení hlavních sil japonského svazu se ruská plavidla bez boje vrátila zpět do Port Arturu.
27.7.1904 Retvizan, Bajan, Akold, Novik a 13 torpédoborců vypluly z přístavu a zaujaly pozice pro ostřelování v zálivu Lunwantan. Během akce došlo k setkání s japonskými pancéřovými křižníky Nisshin a Kasuga, které ostřelovaly ruská plavidla ze vzdálenosti více než 17 500 metrů, čímž zůstaly mimo dostřel hlavních baterií Retvizanu.
30.7.1904 Retvizan zahájil ostřelování pozic japonských pozemních vojsk.
1.8.1904 Další ostřelování pozic japonských pozemních sil.
4.8.1904 Ostřelování pozic japonských pozemních sil.
7.8.1904 První ostřelování pevnosti Port Artur japonským polním dělostřelectvem, trvající 8,5 hodiny (10:30 - 19:00). Horní skupinou úhlů odpovídaly bitevní lodě Peresvet, Poltava, Pobeda a Retvizan, který byl poškozen sedmi granáty. Jeden granát zasáhl příď pod pancéřovou obšívkou (do lodi vniklo 400 tun vody, 5 námořníků - včetně velitele bylo zraněno. Škody se podařilo ještě téhož dne opravit). U boku Retvizanu byl zasažen a potopen člun se dvěma 152mm děly z Bojanu.
10.8.1904 Spolu s dalšími plavidly se Retvizan zúčastnil bitvy ve Žlutém moři, během nepodařeného úniku eskadry do Vladivostoku. V první fázi bitvy trvající do 14:30 zasáhlo Retvizan 12 granátů. Po opětovném vzplanutí boje kolem 17:45 byla vážně poškozena vlajková loď Cesarevic (mimo jiné bylo zablokováno i kormidlo). Velitel Retvizanu se rozhodl k japonským lodím přiblížit a taranovat jedno z japonských plavidel. Tento útok měl umožnit ostatním ruským plavidlům opět vytvořit bojovou formaci. Retvizan se přiblížil na cca 3000 metrů, když se na něj zkoncentrovala palba japonských plavidel. Velitel lodi byl zraněn střepinou granátu a tak bitevní loď pokus o taran vzdala a spolu s ostatními plavidly zamířila v neuspořádané sestavě zpět do Port Arturu. Retvizan utrpěl v bitvě četná poškození, 7 námořníků zahynulo a 61 bylo zraněno.
11.8.1904 Bitevní loď vplula do Port Arturu, kde byly okamžitě zahájeny opravárenské práce.
20.8.1904 Retvizan spolu s bitevními loděmi Sevastopol, Peresvet, Poltava a Pobeda ostřeloval horní skupinou úhlů japonská vojska útočící z pevniny na Port Artur. Na prosbu velitele pozemních sil byly z posádek lodí Retvizan, Peresvet, Pobeda, Poltava, Sevastopol, Pallada a minonosky Amur vytvořeny 2 oddíly námořní pěchoty (15 důstojníků a 1264 námořníků). Večer byl z dalších členů posádek těchto lodí vytvořen doplňující oddíl tvořený přibližně 500 námořníky.
21.8.1904 Ofenzíva japonských pozemních sil donutila Rusy k dodatečnému vyčlenění námořníků z Retvizanu, Sevastopolu, Pobedy a Pallady v síle cca 1500 námořníků.
22.8.1904 Oddíl námořníků se zúčastnil bojů o redutu číslo 2.
9/1904 Každodenní (s vyjímkou 8.-.16. a 24.) ostřelování ruských lodí v přístavu japonským pozemním dělostřelectvem. Ruské bitevní lodě se snažily odpovídat, což nutilo japonské dělostřelectvo k častým změnám postavení.
2.10.1904 Ke každodennímu ostřelování přístavu a města se přidaly japonské 280mm moždíře. Retvizanu, který manévroval v přístavu, se dařilo úspěšně unikat.
14.10.1904 Pouze tento den byl Retvizan poškozen zásahem japonského granátu.
11/1904 Pokračování ostřelování města a přístavu.
3.11.1904 Torpédový člun z Retvizanu poškodil během nočního výpadu japonský čtyřkomínový torpédoborec. Japonské zdroje tento úspěch nepotvrdily.
29.11.1904 Oddíl námořníků z Retvizanu se účastnil krvavých bojů o Vysokou horu (vyvýšenina nad přístaven, ze které mohla být přímo řízena dělostřelecká palba proti zakotveném lodím).
12/1904 Každodenní ostřelování přístavu a města podpořené i japonským těžkým dělostřelectvem.
2.12.1904 Po dobytí Vysoké hory přistoupily Japonci k systematickému řízenému ostřelování plavidel ruské eskadry.
5.12.1904 Retvizan byl zasažen 8 granáty ráže 280 mm, které způsobily rozličná poškození.
6.12.1904 Retvizan se stal hlavním cílem japonského dělostřelectva. Po zásahu 14 granáty ráže 280mm a šesti 152mm granáty klesl v 16:05 na dno Západního bazénu s náklonem na levobok. Nad hladinu vyčnívaly nástavby a část trupu. Zahynul jeden námořník a 6 bylo zraněno. V noci pak byly vyloženy všechny 152mm a 75 granáty, část 47mm granátů a některá další zařízení a navigační přístroje.
7.12.1904 Velitel vojenského přístavu, kontradmirál I.G.Grigorovic, podepsal rozkaz číslo 1978 "o zakončení kampaně" bitevní lodě Retvizan a vyřazení jednotky ze seznamu plavidel tichomořské floty. Posádka lodi opustila palubu.
27.-28.12.1904 Výsadkový oddíl Retvizanu utrpěl těžké ztráty při obraně fortu číslo 3.
1.1.1905 Speciální skupiny potápěčů provedly zničení ve vnitřním přístavu se nacházejících bitevních lodí Retvizan, Pobeda, Poltava a Peresvet, křižníků Bojan, Pallada a Zabiaka, torpédové křižníky Vsadnik, a Gajdamak, torpédoborců Bojevoj, Silnyj, Bditelnyj, Storozevoj a Razjascij, dělových člunů Giljak a minonosky Amur. Na vnější rejdě potopily bitevní loď Sevastopol, dělový člun Otvaznyj a v průmyslové části přístavu křižníky Razbojnik a Dzigit, torpédoborec Jermak a záchrannou loď Silac a další menší jednotky.
2.1.1905 V noci se podařilo dvěma torpédovým člunům z Retvizanu prolomit blokádu a dorazit do Cifu.
Retvizan potopen na rejdě přístavu v Port Arthuru _ rok 1905

Pod japonskou vlajkou
2.1.1905 Kapitulace Port Arturu. Japonci vstoupily na palubu Retvizanu.
15.9.1905 Loď byla formálně vyškrtnuta ze seznamu plavidel ruského námořnictva.
22.9.1905 Loď byla Japonci vyzvednuta a přejmenována na Hizen.
1/1906 Začátek přestavby Hizenu v námořním arzenálu v Sasebu. Hlavní dělostřelectvo bylo vyměněno za britské (Armstrong) - 4 * 305mm L/45, 12 * 152mm L/45, 20 * 76mm, 20 * 47mm a 8 * 37mm. Torpédomety byly změněny na 4 * 450mm. Kotle byly vyměněny za japonské typu Miyabara, Nová japonská posádka čítala 741 důstojníků a námořníků.
11/1908 Zakončení modernizace, oprav a vstup do služby pod japonskou vlajkou. Mateřským přístavem se stalo Sasebo.
1909 Plánování přezbrojení lodi. Místo 12 děl ráže 152mm bylo zamýšleno dodat 6 děl ráže 203 mm L/45 stejně jako na bitevní lodi Iwami (ex. Orel).
1/1910 Nová dislokace flotily: Hizen byl přidělen do 1. eskadry spolu s bitevní lodí Mikasa (vlajková loď velitele flotily viceadmirála H. Kimimury), Shikishima, Suwo, Sagami a Iwami. Eskadra na konci měsíce opustila Sasebo a provedla demonstrační plavbu podél čínského pobřeží a mimo jiné navštívila souostroví Rjúkjú a vody kolem Formosy (dnešní Tchaj-wan).
2/1910 V polovině měsíce navštívila eskadra Hongkong.
3/1910 Po návštěva Amoy se eskadra vrátila do Saseba.
léto 1910 Lodě eskadry zakotvily v zálivu Aomori (ostrov Honšú), následně kotvily v několika přístavech na ostrově Hokaido a poté se účastnily dělostřeleckého cvičení.
9/1910 Hizen a další plavidla eskadry vpluly do přístavu Jokosuka.
11/1910 Nové přerozdělení eskadry. V eskadře se nacházely:Satsuma (vlajková), Mikasa, Sagami, Hizem (druhá vlajková loď, kontradmirál Nomoto), Suwo a Iwami. V této sestavě se eskadra zúčastnila manévrů.
1/1911 Opět nové složení 1. eskadry. Bitevní lodě Satsuma (vlajková loď velitele flotily admirála barona Kamimury), Asahi, Kashima a Hizen (druhá vlajková loď, kontradmirál Nomoto), pancéřové křižníky Tsukaba a Ibuky a lehký křižník Tone. Vzhledem k plánovanému vstupu do služby bitevní lodě Aki, bylo naplánováno starou ruskou bitevní loď přeřadit do rezervy. V této době se kompletní 1. eskadra zúčastnila cvičení v Hirošimském zálivu .
2/1911 Cesta eskadry ke břehům Kjúšú a dělostřelecké cvičení poblíž Beppo. (úžina Bungo), odkud se lodě vrátily do Saseba.
jaro 1911 Cesta eskadry do zálivu Chinkaiwan (Korea) a následně podél břehů Kjúšú do Jokosuky. Ve Vnitřním moři pak bylo prováděno torpédové cvičení.
léto 1911 Dělostřelecké cvičení v zálivu Aomori, odkud pak eskadra zamířila do zálivu Chinkaiwan.
13.10.1911 Začátek podzimních manévrů 1. a 2. eskadry ve Vnitřním moři.
12/1911 Reorganizace japonské floty. Hizen byl přeřazen do rezervy.
10.11.1913 Hizen se zúčastnil velké námořní přehlídky v Tokijském zálivu upořádané na počest císaře Jošihota (panoval v letech 1912-1926).

První světová válka
1914 Hizen kotví v Sasebu. Po vypuknutí války provádel hlídkování v Pacifiku proti německé obchodní dopravě. Spolu s pancéřovým křižníkem Asama donutil vplout do neutrálního přístavu Honolulu malý německý křižník Grier, který zde byl 7.11. internován. Rovněž se zúčastnil pátrání po eskadře viceadmirála Maxmilliana von Spee.
1/1915 Sloužil jako vlajková loď svazu speciálního určení u západního pobřeží Severní Ameriky.
2/1915 Návrat do Japonska.
1916 Během tohoto roku byl Hizen přidělen do 2. eskadry.
1916 - 1918 Sloužil v 5. eskadře 3. flotily.
10/1918 Hizen se stal vlajkovou lodí japonských sil ve Vladivostoku. Nadále zůstával v sestavě 5. eskadry. (bitevní loď Katori - vlajková loď, Kashima a pancéřový křižník Kurama).

Poslední roky
1.9.1921 Bitevní loď byla překlasifikovaná na loď ochrany pobřeží 1. stupně.
4/1922 Začátek demontáže výzbroje a zařízení v arsenálu v Sasebu. Přestavba lodi na cílové plavidlo.
20.9.1923 Loď byla vyškrtnuta ze seznamu císařského námořnictva.
12.7.1924 Starý trup byl využit jako cvičný cíl a byl potopen v průlivu Bungo



Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek, Petr Klučina - 1986
www.warshipsww2.eu
www.wikipedia.org

Nedávno o Retvizanu vyšla nová ruská publikace s podtitulem "nejlepší bitevní loď rusko-japonské války". Docela by mě zajímalo v čem byl Retvizan lepší než třeba japonské bitevní lodě Asahi a Mikasa.

Tak vzhledem k tomu, že to je Ruská publikace, tak se ani nedivím, že "oslavuje" Ruské a nikoliv Japonské plavidlo. Třeba to muselo být schváleno Putinem:-) ten se snaží docela úspěšně navázat na staré carské tradice. Ale když to vezmeme objektivně, tak RETVIZAN nebyla vůbec špatná loď. Rozhodně patřila k tomu lepšímu, co bylo v době před Dreadnoughtem postaveno.

Na Putina bych to vyjímečně neviděl - přeci jen Retvizan vyprojektovali a postavili ve Filadelfii u William Cramp and Sons

V úvodu té publikace se píše:

"Этот великолепный корабль по праву считается лучшим броненосцем Русско-японской войны – по совокупности боевых характеристик РЕТВИЗАН (что переводится как Справедливость) не уступал ни чественному Цесаревичу, ни самому мощному кораблю японского флота броненосцу Микаса," což by se dalo volně přeložit takto: "Tato impozantní loď je právem pokládaná za nejlepší obrněnec rusko-japonské války - kvůli vyváženosti bojových parametrů RETVIZAN (což se překládá jako Spravedlnost) nebyl horší než také skvělý Cesarevič ani nejsilnější loď japonského loďstva Mikasa."

Ano, Retvizan se klidně mohl měřit s Mikasou, ale to přece neznamená, že byl nejlepší lodí rusko-japonské války. Tahle logika je prostě nad moje chápání.

jarl píše:Ano, Retvizan se klidně mohl měřit s Mikasou, ale to přece neznamená, že byl nejlepší lodí rusko-japonské války. Tahle logika je prostě nad moje chápání.

Asi to nesmíš brát tak osobně:-) Prostě autor má takový názor. To je jako bychom se bavili, jaký bitevní křižník se nám líbí nejvíce. Taky by padla celá řada jmen a na jednom bychom se na 100% neshodli. Prostě co člověk to názor a ne vždy je ten názor zcela objektivní. Někdy se stačí prostě "zamilovat":-)))) asi chápeš Jarle:-) každý z nás máme nějakou tu svou oblíbenou lodičku, na kterou nedáme dopustit:-) U mě je to např. bitevní křižník DERFFLINGER:-)