Francie rok 1891
Lodě ve třídě: BRENNUS (1891)
Ve stejné době jako ve Velké Británii, se se stavbou bitevních lodí nového typu započalo i i další námořní velmoci, Francie. Ovšem v porovnání s ostrovní konstrukcí se francouzské dali hned na první pohled poznat. Jejich vysoké nástavby se jen hemžily velkým množstvím bojových stanovišť, mohutnými bojovými stěžni ne tolik nepodobné hradebním věžím. Jejich vzhled tak spíše připomínal středověkou pevnost, než válečné plavidlo. Taktéž podivně působily i dlouhé hlavně děl, které se jakoby tísnily v malých věžích. První francouzskou konstrukci, kterou můžeme počítat k novému typu bitevních lodí, patřilo plavidlo Brennus.
Objednávka nové bitevní lodě Brennus byla vystavena dne 25.listopadu 1891 a jejím zhotovitelem byla firma Lorient. Na vodu byla spuštěna dne 7.prosince 1892. Do služby byla zařazena 16.prosince 1893.
KONSTRUKCE
Projekt bitevní lodě Brennus vyprojektoval ing. Huin. Trup plavidla byl zhotoven z oceli přičemž příď byla rovná, bez tehdy módního klounu. Záď plavidla měla sklon do lodě a hrana paluby byla posunuta o 4,25 m proti konci čáry ponoru. Obšívka dna měla tloušťku 17 mm a obšívka boků pod pancéřem, která byla složena ze dvou plechů, měla sílu 15 mm. Ostatní části lodní obšívky pak měli tloušťku 5 mm. Obšívka byla vyrobena z chromové oceli. Trup plavidla byl rozdělen na osm dvojitých a pět jednoduchých přepážek. Strojovna byla přepažena podélnou přepážkou na dvě samostatná oddělení, a kotelna byla rozdělena na tři oddělení dvěmi přepážkami. Tyto přepážky byly vyrobené z 8 mm plechu přičemž sahaly až k pancéřové palubě. Lodní dno bylo ve středu plavidla dvojité. Plavidlo mělo celkem sedm palub a dva mohutné můstky u bojových stěžňů. Oba bojové stěžně byly konstruovány jako roury z ocelových plechů o síle 4 mm se světlostí 1,8 m, sahající ke spodnímu marsu. Uprostřed této roury vedla druhá roura o průměru 0,64 m, která byla zhotovena z plechu o síle 3 mm sahající až 0,65 m nad podlahu horního marsu. Byl v ní umístěn výtah munice pro děla ráže 37 mm, stojící na marsech. V prostoru mezi těmito rourami vedla dvě schodiště, přičemž jedno bylo určeno pro výstup a druhé pro sestup. U paty předního stěžně stála pancéřovaná velitelská věž, která měla lichoběžníkový půdorys, přičemž širší stranou stála obrácena k zádi. Stěny této velitelské stěny se skládaly ze dvou plechu o síle 10 mm, pokrytých pancéřem o síle 120 mm. Samozřejmostí byla výbava věže, kde se nalézalo vše potřebné, včetně přístrojů, k velení a řízení boje, včetně kormidelního kola parního kormidelního stroje. Dále zde byla telefonní ústředna, která telefonicky spojovala velitelský můstek se všemi důležitými místy na lodi.
Pohon plavidla byl zajištěn dvěma vertikálními trojčinnými expanzivními stroji o výkonu 10.334 kW (14.060 k). Zajímavostí byla možnost napuštění části komor v dvojitém dnu vodou o celkové hmotnosti 1011 t. Toto zařízení nahrazovalo rozdíl ve spotřebovaném palivu, municí a ostatních zásob a udržovalo tak stejný ponor plavidla. Tím se zachovávali její stálé nautické vlastnosti, protože při odčerpávání paliva, střeliva… které je umístěno hluboko pod čarou ponoru, mění totiž polohu těžiště a loď se tak stávala méně stabilní. Navíc samotné nautické vlastnosti u francouzských konstrukcí nebyli nijak oslnivé.
VÝZBROJ
Hlavní dělostřelecká výzbroj byla tvořena třemi děly ráže 340 mm /42 Modéle 1887. Dvě příďová děla byla umístěna v jedné věži na přídi, poslední třetí dělo hlavní ráže bylo umístěno ve věži na zádi plavidla. Obě věže stáli v podélné ose lodi a měli hruškovitý tvar. Kryl je pancéř o síle 400 až 450 mm. Střední dělostřelectvo představovalo deset děl ráže 163 mm/45 Modéle 1893, přičemž šest jich stálo v horním patře reduty a čtyři v malých věžích, které kryl 100 mm pancéř namontovaný na podlaze ze dvou 10 mm plechů. Věže stáli nad rohy redut a byli hydraulicky otáčené. Proti torpédovým útokům (torpédoborcům) byla na lodi používaná rychlopalná děla ráže 65 mm v počtu dvou kusů a dále 14 děl ráže 47 mm a 8 děl ráže 37 mm. Všechna tato rychlopalná děla byla rozmístěna na nástavbách a marsech. Výzbroj ještě byla doplněna o čtyři torpédomety , které byly umístěny v rozích reduty.
TTD _ námořní dělo ráže 340 mm/42 Modéle 1887
------------------------------------------------------------------
* Celková délka hlavně:
* Délka vývrtu hlavně:
* Hmotnost hlavně: 47,6 t
* Hmotnost střely: 420 kg
* Hmotnost prachové náplně:
* Počáteční rychlost střely: 500 m/s
* Průbojnost: 441 mm (1 km před ústím), 492 mm před ústím
* Počet ran za minutu:
* Dostřel:
Hmotnost boční salvy:
3 x 340 mm = 1.260 kg
5 x 163 mm =
Celkem:
PANCÉŘOVÁNÍ
Čára ponoru byla chráněna pancéřovým pásem vyčnívajícím 60 cm nad úroveň hladiny. Na vrchní hraně byl silný 400 mm, na spodní již jen 250 mm. Tento pancéřový pás se skládal ze dvou hlavních částí a byl připevněn na podkladu z teakového dřeva o síle 500 mm. Pancéřová paluba ležela na podložce ze dvou plechů o síle 10 mm a měla sílu 100 mm. Všechny průlezy a otvory v ní chránily pancéřové štíty. Kasematy středního dělostřelectva i jejich baterie byly četné přepážky na ochranu proti střepinám. Ve střední části lodě byla reduta, která byla chráněna pancéřem o síle 100 mm. U paty předního stěžně stála pancéřovaná velitelská věž, která měla lichoběžníkový půdorys, přičemž širší stranou stála obrácena k zádi. Stěny této velitelské stěny se skládaly ze dvou plechu o síle 10 mm, pokrytých pancéřem o síle 120 mm.
TTD _ bitevní loď BRENNUS
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Francie
* Doba vzniku: - Brennus (1891 – 1894)
* Délka: 114,1 m
* Šířka: 20,2 m
* Ponor: 8,0 m
* Výtlak standardní: 11.370 t
* Výzbroj: 3x340 mm (1xII, 1xI), 10x163 mm (10xI), 2x65 mm (2xI), 14x47 mm (14xI), 8x37 mm (8xI), 4x Torpédomet
* Pancéř paluba: 100 mm
* Pancéř věž: 480 mm
* Pancéř boky: 400 mm
* Výkon strojů: 10.334 kW / 14.060 k
* Rychlost: 18,2 uzlů (33,7 km/h)
* Posádka: 673 mužů
BOJOVÁ KARIÉRA
Objednávka nové bitevní lodě Brennus byla vystavena dne 25.listopadu 1891 a jejím zhotovitelem byla firma Lorient. Na vodu byla spuštěna dne 7.prosince 1892. Do služby byla zařazena 16.prosince 1893. V letech 1895 až 1896 podnikla loď řadu provozních testů, při kterých dosáhly její stroje maximální výkon 13.950 k po dobu 4 hodin a rychlosti 17,1 uzlů (31,7 km/h). V roce 1897 Brennus absolvoval spolu s loděmi Neptune a Marceau ostré střelby na vzdálenost 3.000 – 4.000 metrů, přičemž byla vyhodnocována nová metoda palebné kontroly. V únoru roku 1898 byla tato metoda zaváděna u Francouzského námořnictva. V červenci roku 1900 se Brennus nešťastně srazil s plavidlem Framéé, které se potopilo. Ztráty na životech byli vysoké, 48 lidských životů. Od listopadu roku 1908 byl Brennus využíván jako školní loď, především pak k tréninku nácviku obsluhy jednotlivých zařízení (ne palby). Od června 1914 byla loď pro svou zastaralost používána již jen jako skladiště. Z bojové služby byla první moderní (chápej po kasematových a barbetových typech)francouzská bitevní loď vyškrtnuta 30.října 1919 a v roce 1922 byla rozebrána na šrot.
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.worldnavalships.com
www.wikipedia.org
tám. Díky.
