Alexander II. Nikolajevič

[Ljubov]

Pro Kutuzova: Nejsem zrovna nějaký nadšenec vědecko-fantastické literatury, ale Stalker ( nebo bývá publikován pod jménem Piknik u cesty) napsali Arkadij a Boris Strugačtí, a Andrej Tarkovskij knihu pouze přepracoval pro stejnojmenný film. Ale právě tento Andrej Tarkovskij je autorem uvedeného citátu, vybrala jsem ho ne z důvodu oblíbenosti autora, ale pouze proto, že se mi líbil.

Pro Sgt.Pierra: Ne, žádné požadavky na cara, kterými by si zachránil život, neměli. Maximálně v prvních letech, ohraničených přibližně lety 1866- 1870, by ho ušetřili, když by se vzdal trůnu ve prospěch Narodnaje Volji a umožnil narodnikům v klidu zřídit republiku. Když to car odmítl; myslel si nejspíš, že se situace nikdy nemůže vyhrotit tak, že by se bál jít spát; vyhlásili nad ním rozsudek smrti. Oficiálně to sepsali 26. 8. 1879. Řídili se hesly svého duchovního vůdce, Sergeje Gennadijeviče Něčajeva (Sergej Něčajev je považován za jakéhosi duchovního otce revoluce, vzor mládeže a rebelujících studentů. Zaujal o mnoho let později i Lenina. V březnu 1869 se dostal do Ženevy, a po návratu do Ruska formuje studentská uskupení. Znovu prchá do Ženevy, kde je dopaden ruskými agenty a odsouzen na doživotí. Umírá několik měsíců po smrti nenáviděného cara, v roce 1882.)
Něčajevovými krédy označujeme tyto výroky:
1. Ptali se jednou Něčajeva, kolik lidí dojde za revoluce úhony. S nevinným úsměvem odpověděl:"Spíše je třeba pomýšlet o tom, kolik jich bude moci přežít."
2. Nejprve mysleli narodnici, že zabíjí pouze cara a jeho rodinu by nechali jít, přece jenom ještě nebyli zvyklí vraždit ženy a malé děti. Jen Něčajev se pořád mračil.Přišli za ním a řekli mu, koho konkrétně by on chtěl odstranit. Řekl jen : "Celou ektiňu," Ektiňa je modlitba, při níž jsou vyjmenováváni všichni členové carské rodiny. Když se mnoho let později s touto větou seznámil Lenin, byl nadšen. Očarovala ho a rozhodl se, že on bude ten vyvolený, kdo ji naplní.. Jak řekl, tak učinil. Téměř všichni Romanovci byli zavražděni mezi lety 1917-1918.

[Sgt.Pierro]

A jak se odvíjela situace po mrti Alexandra, když se rebelům konečně napošesté zdařil záměr odstranit nenáviděného monarchu... došlo k nějakým masovějším nepokojům??

[Ljubov]

Kupodivu ani tolik ne, Alexander III. Alexandrovič považoval otcovy reformy za naprosto zbytečné, říkal, že si Rusové nezaslouží takové pocty. Za jeho krátké vlády došlo k poslednímu utužení samoděržaví; Mikuláš II.- poslední ruský car- byl natolik specifickou osobností, že mu bylo úplně jedno, co se děje s říší a že nad ním visí Damoklův meč, hlavně, že mohl být se svou milovanou ženou Alix.
Jediný atentát na tohoto cara vedl Leninův bratr, Alexander Uljanov. Podporovali ho jeho přátelé- Vasilij Osipanov, Petr Ševyrjov, Vasilij Generalov a Pachomij Andrejuškin. 1. března 1887 však byli všichni zatčeni, takže k žádnému pokusu nedošlo. Odsoudili je do Šliesselburské pevnosti umístěné na ostrůvku uprostřed Ladožského jezera. Po několika dnech je všechny popravili. I toto byl pozdější důvod k Leninově krutosti vůči carské rodině uvězněné v Jekatěrinburgu, vedla ho mimo jiné i osobní msta
A navíc Narodnaja volja se po zatčení svého vedení roku 1881 víceméně rozpadla.

[Sgt.Pierro]

Je zajímavé, že když měla Narodnaja Volija poměrně širokou podporu mezi obyvatelstvem, rozpadla se poměrně záhy po Alexandrově smrti. K jaké straně se hlásili Alexander Uljanov a jeho komplicové?? Navíc myslíš že Lenin se skutečně nechal ovlivnit myšlenkou vyvraždění celé carské rodiny jak to kdysi žádal Něčajev?? Nebyla to spíše obava, aby v případě přežití byť jen jednoho jediného člena Mikulášovi rodiny nedošlo v budoucnu k ohrožení celého SSSR??

[Ljubov]

Což o to, podporu Narodnaja volja měla, ale obyčejný lid jen miloval její ideje a případně u sebe schoval její příslušníky, když je stíhali Alexandrovi vyslanci. Ale mozky celé organizace- Alexander Kwiatkowski, Alexander Michajlov, Andrej Željabov a poté i Sofja Perovská skončili jeden po druhém na šibenici na Semjonovském náměstí případně byli odsouzeni k doživotnímu vězení v Alexejevských kobkách, byly to pochopitelně ty s nejtvrdším režimem, nacházejících se v Petropavlovské pevnosti. Do roku 1881 99% procent narodniků bylo pod zámkem. Do roku 1883 se zbytky Narodnaje Volji držely spolu s Věrou Figner, ale po jejím zatčení zhasla naděje. Věra Figner a Nikolaj Morozov jako jedni z mála přežili svých dvacet let na samotce, byli propuštěni a dočkali se své milované revoluce, pro níž bojovali. Odpykali si jeden trest a stihl je mnohem horší, krátce před smrtí pochopili, že to, pro co by umřeli, nefunguje. Sledovali Stalinovy čistky, občanskou válku roku 1917..

Alexander Uljanov a jeho kumpáni přejali ideje Narodnaje volji a obohatili je o prvky marxismu. Viděli v teroru nejsnadnější a nejrychlejší možnost, jak se dostat k socialismu. Nenavázali tedy přímo na narodniky ale výrazně se inspirovali. Po Uljanovově zatčení 1. března 1887 neprosil Leninův bratr o milost ani neměl potřebu se hájit u soudu. Když ho popravili 8. května 1887, bylo mu pouze jednadvacet let. Bratrova smrt probudila v Leninovi radikalizaci.

Skutečně se domnívám a říká se to i jinde, že prvotním impulsem byla Něčajevova myšlenka, díky níž si splnil sen. Možnost, že by nějaký ztracený Romanovský kníže rozvrátil SSSR a zničil mu jeho království bolševismu, jistě bral v úvahu. Nicméně s Něčajevovými teoriemi se setkal dříve, než vystavil svůj program pro nový stát.

[Sgt.Pierro]

Narodnaja volja nebyla levicově orientované hnutí?? Oni se nehlásili k odkazu pařížských komunardů, příp. učení Marxe a Engelse??

[Ljubov]

Levicové hnutí to zcela jistě bylo, ovšem s těmi ideje Karla Marxe a Engelse byla si nebyla tak jistá. Existovalo jedno hnutí jménem Zemlja i volja a to se rozdělilo do dvou větví:
Jedna část je rozhodnuta se zabývat pouze vzděláváním rolníků - říkalo se jim nebo také "venkovští burani". Druhá větev byla radikálnější, odmítají se zdržovat s nepoučitelnými rolníky a chtějí rovnou odstranit cara – nazvali se Výkonný výbor - zkráceně V.V.

Hlavními cíly narodniků bylo především: Jít k lidu a kromě hlásání revoluce na něm aplikovat křesťanské zásady pomoci a služby chudým. Marxovy ideje byly sice velmi ceněné, ale pro mnoho lidí nepochopitelné, chtěli prvotně pomoci lidu.
Výkonný výbor inspirovaný Něčajevem byl trochu jiný. 4. března 1869 se tento Rus vypravil do sídla revolucionářů- švýcarské Ženevy, kde si promluvil přímo s Marxem a Engelsem. Nalhal jim, že v Rusku již existuje silná organizace připravená šířit jejich myšlenky. Ani jiný liberál Alexander Gercen ani Marx však Něčajevovi neuvěřili. Odsuzovali jeho hrubé metody, Něčajev proto s nimi odmítl dále komunikovat. Šlo mu jen o to, aby hned skončilo carství a všichni monarchisté viseli na šibenici, o filozofické debaty se vůbec nezajímal.

[Sgt.Pierro]

Existoval zahraniční odboj v nějaké organizované formě i proti absolutistickému caru Mikulášovi, otci nešťastného Alexandra II Nikolajeviče?? Předpokládám že doma si to Mikuláš asi uměl pohlídat a jakýkoliv pokus o revoltu náležitě potřel... jak hodně schopná a úspěšná dokázala být ruská tajná policie v zahraničí?? Angažovali se agenti ve velké míře ve švýcarsku, potažmo v Ženevě??

[Ljubov]

Existoval, to jistě, ale nebyl to odboj v pravém slova smyslu. Týkal se pouze jedné osoby, jednoho z největších ruských liberálů- Alexandra Ivanoviče Gercena. Gercen se již od studií na univerzitě zajímal o rozvoj liberálního světa, za což byl v Mikulášově despotismu odsouzen do vyhnanství. Ve své emigraci se rozhodl k naprosto nevídanému činu- vyhlásil Ruskému impériu válku. On jediný stál proti státu.. Založil s dalším emigrantem, básníkem Ogarjovem, ilegální časopis Kolokol tj. "Zvon".
Na stránkách Kolokolu s výstižným epigrafem "Volám živé" publikoval Gercen všechny zakázané texty a knihy, které neprošly cenzurou; nebo nejrůznější tajná nařízení vlády; aférky mocných úředníků a armádních špiček a celkově vše, k čemu se dostal a co mohlo poškodit pověst impéria. Časopis se pašoval po tisících zpátky do Ruska, kde se mladí toužící po revoluci smáli svým pánům. Kolokol četl i sám Mikuláš, ale nedokázal Gercena zastavit.

Ruská zahraniční policie fungovala velice dobře, dokonce lépe než ta domácí. To je o ní známo a ukázalo se, že tato skutečnost přežila carství a nadále se rozvíjela.

Ženeva byla právem nazývána "Noemova archa". Scházeli se v ní nejrůznější svobodomyslní lidé a v demokratickém prostředí šířili své ideje. Sídlil zde i Marx s Engelsem, k nimž další slavný revolucionář Michail Bakunin přiváděl vybrané studenty, kteří prošli speciálním školením o důvěryhodnosti a v Marxově bytě naslouchali vůdci komunismu. Učili se a přejímali jeho metody.. Z ruských teroristů, které už jsem někdy zmiňovala, studovala například Věra Figner právě v Ženevě lékařský institut a právě zde se seznámila s myšlenkami na revoluci.. Když nějaký student či jiný radikál uprchl z Ruska a hledal podporu, nezamířil jinam než do Švýcarska, jež pro ně tvořilo jakousi Mekku.


Portrét Věry Figner

[Sgt.Pierro]

Z toho by se dalo s trochou nadsázky usoudit, že Mikulášova tajná policie se vlastně dala pokládat za jakéhosi předchůdce NKVD a pozdější KGB...

[Ljubov]

Klidně i bez nadsázky. Je to fakt. Možná se budu v následujícím textu pohybovat v oblasti trochu mimo téma, tak budiž mi odpuštěno..
Mikuláš I. zřídil své III. oddělení krátce po nástupu na trůn, jasně viděl během děkabristického povstání, že se vzbouřenci před ničím nezastaví a jsou schopní všeho. Do té doby existovala jakási carova družina, která kontrolovala, co se kde děje a zdali někdo neporušuje zákony, ale nebyla nijak dobře organizována. Mikuláš, jako velký voják, byl zvyklý na kázeň a disciplínu, což požadoval i od svých poddaných. Tak vzniklo pověstné III. oddělení.
Šéf III. oddělení byl vždy nějaký carův přítel a spolu s ním cenzuroval všechny knihy. Byl podřízen jen panovníkovi a pouze jemu mohl předávat své informace. Postupně dosadil své špehy na ministerstva a přímo do Zimního paláce.
Skutečných pracovníků bylo kolem stovky, ale dále měli k dispozici celou ruskou armádu, kterou mohli kdykoli využít. Začali si říkat žandáři.
Většinou pocházeli tito agenti z řad vyšší šlechty, takže netřeba domýšlet, co se stalo, když šlechta začala toužit po revoluci.
Hlavním úkolem III. oddělení bylo rozmetat jakýkoli odpor nebo pokus o něj. Potrestáni nebyli lidé jen za svoje činy, ale i za pouhé hříšné myšlenky.

Mikuláš de facto položil základy pro Sovětské impérium. Ukázal mu, jak funguje organizovaná tajná policie a přihodil i hlavní heslo: Samoděržaví-pravoslaví-národnost. Sám velký vůdce Stalin se inspiroval v Mikulášovi a prohlásil:"Ruský národ potřebuje boha a cara". A učinil se obojím. Takže jen v pozměněném náboženství, když zvolil marxismus-leninismus před pravoslavím, žilo heslo Mikuláše i sto let po jeho smrti. Ukázalo se být nesmrtelným.

Je to všechno neuvěřitelný paradox: Bolševici prohlásili, že carství skončilo a oni vytvoří něco mnohem lepšího. A jejich stát se od absolutistického carství nijak výrazně nelišil.

Protože pořád opakuji nějaká jména, připojuji malou galerii:

I. Hlavní představitelé komunistických a revolučních idejí:

Karel Marx


Fridrich (Bedřich) Engels


Michail Bakunin


Sergej Něčajev


Alexander Gercen

II. Špičky Výkonného výboru:

Alexander Kwiatkowski


Andrej Željabov


Alexander Michajlov


Sofja Perovská


Ignacy Griniewski

[Sgt.Pierro]

Ljubov děkuji za opravdu vyčerpávající odpověď. Z výše uvedeného jasně vyplývá, kde učinil Mikulášův nástupce Alexandr asi nejzásadnější chybu. Ve snaze o demokratizaci a celkovou liberalizaci uské společnosti zašel až příliš daleko. Jeho snaha o zalíbení se poddaným a jeho snaha o uvolnění tuhého samoděržaví vedly k jeho tragickému konci. Car měl ve své dobře myšlené reformě postupovat mnohem obezřetněji. Rozhodně si měl zachovat tajnou policii s pravomocemi, které měla za panování jeho otce. Minimálně by byl v obraze, co chystá opozice...

[Ljubov]

Dovolím si trochu nesouhlasit. Je pravda, že si svou liberalizací, zrušením cenzury a osvobozením rolníků vlastně sám nad sebou podepsal rozsudek smrti, ale je třeba si uvědomit, jakou mělo rolnictvo sílu. Udává se, že v této době žilo v Rusku zhruba 20 až 23 miliónů rolníků.
Již Kateřina II. uvažovala, že by mělo být nevolnictví zrušeno, ale uvědomila si, kam by to vedlo. Alexander možná ani neměl na vybranou. Kdyby vypukla vzpoura a někdo by ji chytře zorganizoval a dal ji nějaký řád, měl by car co dělat, aby ji zklidnil, pokud by se mu to vůbec podařilo. Jak řekl sám Alexander: "Když nesvobodím rolníky shora, osvobodí se sami zdola." .
Zkrátka krach impéria se zvrátit nedal.

[skelet]

A církev se k tomu stavěla jak? Byla taky s revolucionáři?

[Ljubov]

Nevím, to vážně nevím.
Takže napadá mě akorát tohle: V 18. století nastupuje na trůn jeden z nejslavnějších ruských panovníků - Petr I. Veliký. Hned si uvědomil, že pravoslaví je silný soupeř vladařů a patriarcha drží v rukou příliš velkou moc a může jí kdykoli zneužít. Proto v roce 1721 zavádí nový náboženský institut nazvaný Nejsvětější synod. V čele synodu stál oberprokurátor, kterého volil přímo panovník. Dalšími členy byli metropolita moskevský, kyjevský a petrohradský a gruzínský eparcha ( eparcha = sídelní biskup). Tímto činem si Petr porobil pravoslaví a mohl ho ovládat. Synod fungoval v téměř nezměněné podobě až do roku 1917.
Církve se tedydostala do rukou panovníkovi, neznám žádného narodnika, který by byl kněz. Myslím, že si žila svým vlastním životem, nadřazená světským záležitostem.
Ale mohu se samozřejmě mýlit.

[skelet]

Napadlo mě to, protože to byl asi jediný způsob jak mohl car zkrotit vášně rolníků. Přeci jen byli určitě hluboce věřící, a co řekl kněz ...

[Ljubov]

Církev mi byla vždy trochu neznámou.
O souvislosti církve a Narodnaje volji jsem nenašla jedinou zmínku, spekuluji takto: Rolníci na Boha slyšeli vždycky, ale se získanou svobodou a hlásanými projevy narodniků se stále častěji stávali fanatickými milovníky revoluce. Potom šel Bůh stranou.
Respektivě víru v Boha nahradila víra v revoluci.

[Sgt.Pierro]

Velice zajímavé zamyšlení Ljubov. Z toho pak vyplývá, že car, pokud nehodlal pokračovat v tvrdém kurzu svého otce vlastně neměl na výběr. Byl v mimořádně těžké situaci. V případě represí a vlády tvrdé ruky hrozilo povstání "zdola" naopak v případě liberální politiky uvolňování pak zase "zhora". Tak či tak, dopadlo to špatně. Když nad tím tak přemýšlým, je mi vlastně Alexandra líto. Všechny jeho dobré kroky byly po zásluze potrestány. Car zemřel v bolestech a na politice se vyjma panovníka asi nezměnilo nic...

[Ljubov]

Přesně tak. Neměl na výběr. Situace s ruskými rolníky narostla do takových rozměrů, že bylo neodkladné ji vyřešit. Mikulášův despotismus by také nejspíš selhal, pokud by nevyvraždil dobrou polovinu státu, čímž by ho rovněž odsoudil k zániku, šlechta by nepracovala a zničil by se i ten nepatrný zbytek průmyslu.
Tím, že je propustil, si možná o pár let zkrátil nebo prodloužil život, ale takto z odstupu si říkám, že to špatně dopadnout prostě muselo. Alexander měl tu smůlu, že se narodil do špatné doby.
Osobně nelituji Alexandra, lituji Rusko.

Z doby krátce po Alexandrovi smrti existuje tento citát: "Naši zemi ( Rusko) si dnes představuji v podobě obrovského kotle, v němž cosi kvasí. Kolem toho kotle chodí muži s kladívky, a jakmile se ve stěně kotle objeví sebemenší puklina, hned ji zanýtují. Jenže až jednou vyrazí plyn takový kus stěny, že už to zanýtovat nepůjde, tak se tu všichni zadusíme."
Docela výstižné si myslím.

[Sgt.Pierro]

Ono takovýh panovníků a hlav států bylo více, kteří za dobrou myšlenku zaplatili životem. Koneckonců už jsme tu tu řešili na začátku diskuze. Bohužel jak zmiňuješ Ljubov, ten kdo trpěl vždy a za jakéhokoliv režimu v Rusku (a nejen tam) byl vždy především prostý člověk. Nejprve samoděržaví, pak lehce demokratizovaná monarchie, první válka pak revoluce, občanská válka, Leninův komunismus, stalinismus, druhá válka, studená válka, perestrojka, jelcinova éra... vlastně až do příchodu Putina a to ještě kdoví jestli, to měl obyčejný (především ten chudý) Rus v životě velice těžké. Rusko je svým způsobem země jejíž dějiny provází především nesmírné lidské utrpení...