PALBA.CZ

Neubaufahrzeug – první německý „těžký“ tank
německé těžké tanky – díl 1


I když je na Palbě již hodně článků o německých těžkých tancích (vesměs Tiger a spol.), chybí zde nějaký ucelenější pohled na vývoj a produkci německých tanků této kategorie. Každý asi zná nejznámější tank druhé světové války (Tiger), hodně lidí si dokonce myslí, že šlo o snad jediný typ německého tanku v tanku v této válce. Hodně k tomu dopomáhá filmová a televizní tvorba, jak na východě, tak i na západě se to hemží těžkými tanky. Nebudu zde probírat použití těchto tanků na filmovém plátně, chci se podívat na vývoj těžké obráběné techniky v hitlerovském Německu. Začnu proto již v předválečném období, kdy vznikl v několika kusech poměrně velký tank, i když váhou se řadil spíše mezi střední tanky. Jeho označení bylo Neubaufahrzeug (dále NbFz), což v překladu znamená „nové vozidlo“.

Jak je všeobecně známo, po skončení první světové války bylo Německo coby poražený stát nuceno přijmout ponižující omezení co do stavu a výzbroje své armády (Reichswehr), některé druhy vojenské techniky jí byly přímo zapovězeny (tanky, letectvo, ponorky, chemické zbraně). Reichswehr však nalezl spojence na východě, díky dohodě z Rapalla (1922) mohl zřídit tři školící střediska na na území Sovětského svazu. Vnikla tak letecké škola v Lipecku, chemici měli svoji základnu v Saratově a Kamfwagenschulle (škola bojových vozidel) „Kama“ vnikla poblíž Kazaně. Tato základna byla v provozu až do roku 1933, poté je její činnost ukončena a materiál ze základny je převezen zpět do Německa.

Nová německá armáda samozřejmě nemohla opomenout vybudování obrněných jednotek, koncem roku 1933 vznikají specializované školy, určené pro „produkci“ kádrů. S technikou to bylo prozatím horší, k dispozici byli jen obrněné automobily a později tančíky Panzerkampwagen I (dále je Pz). Počítalo se ale s vybudováním plnohodnotných tankových útvarů, vyzbrojených všemi druhy obrněné techniky. Mimo lehkých tanků Pz II, středních Pz III a podpůrného tanku Pz IV bylo plánované vybavení útvarů také těžkým tankem. Tímto tankem měl být právě NbFz.

Tank NbFz je představitelem vícevěžové koncepce, slepé to cesty vývoje obrněné techniky v meziválečné éře. Podobné tanky lze nalézt u každé velké konstrukcí školy, největšího „rozkvětu“ došla tato technika v Sovětském svazu (T-25, T-35). Vícevěžová konstrukce měla umožňovat vedení palby na více cílů součastně s využitím iniciativy osádky jednotlivých věží. V praxi však tyto výhody převážila spousta větší nevýhod, počínaje velkou osádkou a konče zbytečně velkými rozměry vozidel, na konci 30. let minulého století je proto tato koncepce považovaná za zastaralou.


Verze Rheinmetall

Ale vraťme se k NbFz, konstruktéři firmy Rheinmetall-Borsig začali práce na tomto tanku již v roce 1932. Na rýsovacích prknech vznikal třívěžový tank a jednou velkou věží, osazenou dvěma kanony a dvěma malými věžičkami s kulomety. Zatímco velká věž je osazena v ose vozidla, přední věžička je napravo a zadní zase nalevo od osy vozidla. Podvozek je tvořen pěti páry pojezdových kol malého průměru, jedenácté kolo je mezi předním hnacím a prvním párem kol. Nedotýká se země, slouží k napnutí pásu, ten se nahoře opírá o čtyři nosné kladky. Vzadu je potom umístěno napínací kolo. Podvozek je částečně zakryt, nekryté jsou pojezdové kola a nosné kladky. Pás se skládal z 118 článků. Díky velikosti tanku a jeho celkové hmotnosti není síla pancéřování nikterak závratná, čelní pancíř má sílu pouze 16-20 mm, boční a zadní pancíř pouze 13 mm.


Verze Rheinmetall

U pohon jsem narazil na rozdílné informace. Našel jsem zmínku o letecké šestiválcovém motor BMW o výkonu 290 HP, další veze hovoří o motoru Maybach HL 108TR (objem 12000 ccm, výkon 280 HP). Případně je zmíněn motor BMW Va o výkonu 290 HP. Podle všeho to vypadá na použití leteckého motoru BMW u prototypů a jeho pozdější možné nahrazení motorem Maybach. Pohon byl napojen na planetovou převodovku Wilson, ta umožňovala jízdu šesti rychlostmi vpřed a jednou vzad. Tank je schopen dosáhnou maximální rychlosti 30 km/h, dojezd byl asi 120 km.

I když byl hlavním řešitelem koncern Rheinmetall, objevují se dvě verze tohoto tanku. Mimo Rheinmetall se ke slovu dostal i jeho velký konkurent, koncern Krupp. Ten vyvinul vlastní verzi věže.
Věž Rheinmetall byla osazena dvěma kanony umístěnými nad sebou, spodní kanon byl ráže 7,5 cm L/23,5, nad ním byl lafetován kanon 3,7 cm L/46,5 (45?). Napravo od kanonů byl umístěn kulomet MG 13 ráže 7,92 mm. Věž byla zakulacená, na bocích mela věž osazeny obdélníková dvířka.
Věž Krupp měla jednodušší, hranatý tvar, od konkurenční věře se ale hlavně odlišovala umístění hlavní výzbroje. Kanon ráže 37 je stejný, místo 75 mm kanonu je ve věži Krupp umístěn 105 mm kanon. Kanony jsou umístěny vedle sebe. Napravo od kanonů je umístěn v kulovitém střelišti kulomet MG 13.
Sekundární výzbroj je umístěna ve dvou kulometných věžích, mělo jít o schodné věže s cvičným tankem Pz IA. Vzhledově jsou však věže poněkud upraveny, nejde tedy o schodnou konstrukci s Pz IA.
Palebný průměr činil pro kanony 80 granátu pro kanon větší ráže, 50 granátů pro kanon ráže 37 mm a pro kulomety se nakládalo 6000 nábojů ráže 7,92x57.


Verze Krupp

Osádku tvořila šestice mužů, napravo od přední kulometné věže seděl pod pancéřovou budkou řidič. V každé kulometné věži byl jeden střelec, v hlavní věži měl stanoviště velitel vozu, střelec a nabíječ.


Verze Krupp

V roce 1935 bylo vyrobeno dohromady pět prototypů tohoto tanku, dva s věží Rheinmetall a tři s věží Krupp. K bojovému nasazení těchto „těžkých“ tanků došlo při invazi do Norska, trojice tanků s věží Krupp byla k vidění v Oslu. Šlo ale spíše o propagační akci, tyto tanky se příliš do moderního pojetí německé bleskové války nehodily. Přesto je v Norsku jeden tank ztracen (není známo jakým způsobem). Ve zdroji (2) se lze dočíst o nasazení zbylých tanků na východní frontě u Panzergruppe I a jejich ztrátě 28.6.1941 u Dubna. Tím stopa tohoto tanku v dějinách asi končí.


Verze Krupp

Technické data tanku Neubaufahrzeug
délka – 6,65 m
šířka – 2,90 m
výška – 2,90 m
hmotnost – 23 t
pancéřovaní – 13-20 mm
výkon motoru – 290 HP
maximální rychlost – 30 km/h
dojezd – 120 km
osádka – 6

---

zdroje:
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 1
Michael Sowodny – German Armored Rarities 1935-1945

---

obrazová příloha:
http://armor.kiev.ua/index.php

Tenhle tank je pro mě dost záhadou...naprosto mi nesedí do celkové koncepce Panzerwaffe. K čemu ho sakra uvažovali použít?

Nejspíše to byl tank podlehnuvší tehdejší módě obrněné techniky. Asi něco jako jsou teď aeromobilní jednotky.
O tomto tanku jsem toho trošku věděl, ale ještě nikde jsem nenarazil na tak rozsáhlý článek. Pokud se zmiňují o bojovém nasazení, tak uváděli jen to Norsko. Ale k čemu by jim byl na východní frontě? Vždyť to už musel být hodně zastaralý střep

Zajímavá záležitost. Možná je v tom skryto to, že jiné armády v té době zkoušeli podobné konstrukce, například T-28 a T-35 v Rudé armádě.

Do celkové koncepce wehrmachtu nezapadá, v roce 1932 až 1935 se tato tvořila a formovala do nějaké koncové podoby. Každopádně se to jeví jako poměrně promyšlená konstrukce a pokud by to mělo silnější motor , byl by to skvělý pěchotní tank.

Zajímalo by mě proč takové hovado přerostlé němci s sebou táhli do Norska. Asi to s tou propagací bude pravda. Na východě naopak proti masám pěchoty bezhlavě se pohybující po bojišti mohl být při masovém nasazení vysoce efektivní. Škoda že se nedovíme při jaké příležitosti byly ty dva kusy ztraceny.

Sapíku zajímavá záležitost.

sa58 píše: Přesto je v Norsku jeden tank ztracen (není známo jakým způsobem).

Dovolím si odcitovať svojeho kolegu z nášho webu.

Jiří Tintěra píše:V 25. dubna tank přidělený skupině Pellangahr byl poškozen poblíž osady Kvam za bojů s britsko-francouzskými intervenčními jednotkami, jmenovitě s 1st Battalion of Kings Own Yorkshire Light Infantry. Protože britská jednotka neměla vlastní protitankové zbraně, bylo jí přiděleno pět 25 mm protitankovým kanonů soustavy Hotchkiss. Yorskhirská lehká pěchota udržela svá postavení až do večera 26. dubna. Autor této informace, pan Simon Orchard tvrdí, že uvedený kanon a zbytky německého tanku byly k vidění, ještě v osmdesátých letech minulého století, v muzeu této obce i v terénu poblíž vesnice Kvam.

http://forum.valka.cz/viewtopic.php/tit ... -B/t/30126

Pátrač píše:Zajímalo by mě proč takové hovado přerostlé němci s sebou táhli do Norska. Asi to s tou propagací bude pravda. Na východě naopak proti masám pěchoty bezhlavě se pohybující po bojišti mohl být při masovém nasazení vysoce efektivní. Škoda že se nedovíme při jaké příležitosti byly ty dva kusy ztraceny.

No on si je velitel Pz.Abt.z.b.V.40 docela hodně pochvaloval. Ve své zprávě o operaci Weserübung uvádí, že "zkušenosti s NbFz odhalily, že i těžké tanky mohou být při nasazení v horském terénu mimořádně úspěšné". Dále na nich chválil jejich palebnou sílu (uváděl, že v těžce dostupném terénu nahrazoval jejich kanón chybějící dělostřelectvo - i když takhle by asi chválil i Pz IV, kdyby mu nějaké přidělili ) a právě schopnost vést palbu více směry najednou, která se v boji v horském terénu a v zástavbě hodila.
Myslím, že na takovéhle operace malého rozsahu se ten tank docela hodil.

Brano:
jeden obrázek nějakých ohrabků by tu byl, ale jestli je to tento tank...

zdroj:http://armor.kiev.ua/index.php

Podle těch podvozkovejch koleček možná jo, pakliže to neni zbytek nějakého staršího sovětského tanku.

Vyzerá to, že je to on.

Někde na internetu sem čtl zmínku, že byl tento tank na nejakém podstavci před kasárnama jako pomník.
Edit:
Aha, tak ne, to byl GrossTraktor...

Ramon píše:No on si je velitel Pz.Abt.z.b.V.40 docela hodně pochvaloval. Ve své zprávě o operaci Weserübung uvádí, že "zkušenosti s NbFz odhalily, že i těžké tanky mohou být při nasazení v horském terénu mimořádně úspěšné". Dále na nich chválil jejich palebnou sílu (uváděl, že v těžce dostupném terénu nahrazoval jejich kanón chybějící dělostřelectvo - i když takhle by asi chválil i Pz IV, kdyby mu nějaké přidělili ) a právě schopnost vést palbu více směry najednou, která se v boji v horském terénu a v zástavbě hodila.
Myslím, že na takovéhle operace malého rozsahu se ten tank docela hodil.

Tomu věřím. To měla být hlavní valuta těchto konstrukcí - de facto kruhové vedení palby najednou. Navíc volba síly střelby podle ráže značí možnost použít na slabě odolný cíl menší ráži a na na odolný pak pořádnou ránu.

Jinak fotky těch ohrabků jak to nazval sa58 jsou zajímavé hlavně tím jak jsou rozfoukané. Buď trefili leteckou pumou nebo s tím najeli na něco hodně silně nedůtlivého. Nebo ho možná odpálila posádka sama.

Brano pokud v tom dokážeš poznat, že se jedná o hledaný tank, jsem v údivu. Na první pohled bych ani nepoznal, že to původně byl tank.

Len porovnávam pojazdové komponenty, ktoré po porovnaní zodpovedajú tomuto tanku.

Však já také nejsem ironický. Já to obdivuji.

Ja som to tak ani nebral.

Někdy se docela podivujo logice německých tanků těsně kolem počátku války. U nás stroj se stejným pancéřováním spadal do kategorie lehkých tanků a jeho ochrana se nepovažovala za uplně dostatečnou. Oproti tomu Němci vyrukovali s pancířem 15 mm a označili tank za dejme tomu střední. Je pravda, že to brali podle ráže děla, ale i tak se mně to zdá uvalené. A nasadit tank jen z nepancéřované oceli. Tak to musela být taky síla. Je možné, že by o tom posádky nevěděly?

V klasifikaci tanků je od samého počátku chaos. Když jsem se zabýval tanky jako takovými moje práce o tancích v možné budoucnosti, tak jsem jen zíral co je všechno možné označit tak či tak. Myslím si, že jech klasifikace není úplně jednoznačná a podléhá různým kritériím tak jak si který stát stanovil.

Nedá se za první Německý těžký tank spíše považovat prototyp tanku TG z roku 1931, který byl zkonstruován sice ještě u "spřátelených" Rusů, ale již německými techniky? Sice byl v Rusku veden jako střední tank, ale s hmotností 38 t by měl spadat do jiné kategorie, pokud Neubaufahrzeug je brán se svými 23 t jako těžký.

TG 1931

hydrostar píše:Oproti tomu Němci vyrukovali s pancířem 15 mm a označili tank za dejme tomu střední. Je pravda, že to brali podle ráže děla, ale i tak se mně to zdá uvalené. A nasadit tank jen z nepancéřované oceli. Tak to musela být taky síla. Je možné, že by o tom posádky nevěděly?

Já bych pod tím u Němců spíše hledal politiku a propagandu. Ono za hranicema v 30tých letech mělo jiný zvuk to, že Němci vlastní lehký tank a nebo střední.

kacermiroslav píše:Nedá se za první Německý těžký tank spíše považovat prototyp tanku TG z roku 1931, který byl zkonstruován sice ještě u "spřátelených" Rusů, ale již německými techniky? Sice byl v Rusku veden jako střední tank, ale s hmotností 38 t by měl spadat do jiné kategorie, pokud Neubaufahrzeug je brán se svými 23 t jako těžký.

TG 1931

Tak TG bych já osobně mezi německé tanky nezařadil ani omylem, i když Grotte jej realizoval v SSSR. To by potom byl T-26 anglický a BT-2 americký tank...

Neubaufahrzeug byl hlavně velký a dlouhý, proto to zařazení mezi těžké (podle německa) tanky.

Mám pro vás dalšího drobečka – adepta na první německý těžký tank : Kolossal Wagen

---Možná by se to hodilo i k článku o tancích MAUS a P.1000 RATTE, ale z hlediska doby vzniku, rok 1917, se mi to chronologicky zdá lepší tady.
---Navrhli ho inženýři Vollmer a Wegner. Měl podobnou konstrukci jako britské tanky 1. světové války, tedy zavalitou korbu se dvěma sponzony na bocích Na délku měřil 12,7 m, vážil 150 tun a jeho osádku tvořilo 22 mužů. Bylo by to největší bojové vozidlo 1. světové války. Bohužel pancéřování ani rychlost se mi nepodařilo zjistit. Dva prototypy nebyly ani dokončeny a v roce 1918 sešrotovány. Možná se nekomu podaří zjistit další informace.
---Výzbroj se skládala ze 4 kanónů ráže 77 mm s 800 náboji a sedmi kulomety 7,92 mm Maxim s celkem 21000 náboji.