Piráti WW1 - lehký křižník DRESDEN
Napsal: 7/1/2009, 14:49
Piráti Německého císařství
DRESDEN
WW1
Úvod:
Námořní válka v průběhu První světové války, to nebyly jen velké hladinové lodě a ponorky, které proti sobě sváděly bitvy nebo zajišťovaly blokádu jedné či druhé z válčících stran. Německé císařství jako druhá největší námořní velmoc před vypuknutím světového konfliktu, vyslala k ochraně svých kolonií četné lehké ozbrojené síly, které pak po dlouhou dobu vázaly především britské námořnictvo, které bylo jejich hlavním soupeřem. Kromě těchto vojenských jednotek ale byly připraveny již před válkou projekty na vybudování flotily korzárských lodí, které se měly maskovat jako lodě obchodní. Jejich aktivitou bylo potápět co nejvíce nepřátelských obchodních lodí, vyvolávat paniku ve všech mořích a oceánech.
DRESDEN
lehký křižník, Německo
bojové nasazení: 1.srpna 1914 – 14.března 1915
V létě roku 1914 se v západní části Atlantického oceánu nacházely německé lehké křižníky Dresden a Karlsruhe, které se dne 26.července setkaly v Port-au-Prince na Haiti, kde došlo k výměně velitelů lodí. Tak se na Karlsruhe stal velitelem fregatní kapitán Erich Kohler a na Dresdenu fregatní kapitán Fritz Ludecke. Ve dnech 31.července až 1.srpna 1914 obdržely oba křižníky informaci o vypuknutí války a zároveň dostaly rozkaz k zahájení bojových operací na Atlantiku. Za tímto účelem Dresden odplul k brazilským břehům, Karlsruhe pak zahájil svou operační činnost v oblasti Velkých Antil. V době předválečné krize dělala Dohodových spojencům těžkou hlavu přítomnost německých plavidel v místech obchodních tras. Byli si vědomy, že Němci v případě vypuknutí války budou na otevřeném moři těžko k nalezení a mohou Dohodě způsobil nemalé problémy. Proto byla již 27.července 1914 vytvořena 4.eskadra křižníků kontradmirála Cradocka tvořena pancéřovými křižníky Suffolk, Berwick, Essex a Lancaster a lehkými křižníky Bristol a Glasgow, která měla za úkol sledovat pohyb německých plavidel.
Počátkem srpna 1914 se lehký křižník Dresden nalézal ve vodách u ústí Amazonky, kde hned 6.srpna zadržel britskou loď Hostilius, ale nepotopil ji, takže ta mohla doplout na Barbados, kde podala informaci o místě působení německého korzára. O něco později střetl Dresden další dvě nepřátelské obchodní lodě, ale spokojil se pouze se zabavením jejich radiostanic a následně je propustil. Přesto přítomnost německého korzára v jižním Atlantiku byla pro spojenecké námořní trasy nebezpečnou a proto britská admiralita pověřila pátráním křižník Glasgow. Ten však začal pročesávat prostor severně od ústí Amazonky, zatímco Dresden se pohyboval jižně od ústí řeky. U ostrova Rocas se korzár setkal se třemi německými zásobovacími plavidly, z nichž si doplnil palivo a zásoby proviantu. Dne 13.srpna 1914 společně se zásobovacími loděmi Baden a Prussia, odplul k ústí La Platy, zatímco Prussia zamířila do Brazílie s nemocnými námořníky na palubě. Dne 15.srpna 1914 Dresden konečně potopil svou první kořist a to britské obchodní plavidlo Hydes. Její posádku vzala na palubu zásobovací loď Prussia. Ve stejný den pak Dresden zadržel americkou loď Siamese Prince, kterou poslal do Rio de Janeira. Vzhledem k tomu, že Dresden měl nyní mnoho svědků o svém působišti, rozhodl se zmást své pronásledovatele a zamířil k ostrovu Trinidad, který se nalézá 500 mil od pobřeží Brazílie. Na Trinidadu se korzár setkal s německým dělovým člunem Eber a parníkem Steiermark a zásobovacími loděmi Eleonore Woermann a Santa Isabel. které připluly z afrických vod. Dělový člun Eber měl za úkol vyzbrojit pomocný křožník Cap Trafalgar, který po vypuknutí války byl povolán z Buenos Aires, kde se zrovna nalézal. Dresden si ze zásobovacích lodí doplnil uhlí a zásoby a 22.srpna v doprovodu zásobovacích lodí Baden a Santa Isabel opustil zdejší vody a zamířil na otevřené moře. Zde 26.srpna potopil britský uhelný parník Holmwood, přičemž jeho posádku přemístil na americkou loď Katherine Park, kterou zadržel dříve. Tím byla pozice korzára prozrazena a musel proto opět změnit operační zónu. Proto zamířil k Patagonii, kde se pár dní zdržel a poté odplul 2.září spolu s doprovodnými plavidly do Pacifiku (zásobovací lodě propluli do Pacifiku Magalhaesovým průlivem, zatímco Dresden plul kolem mysu Horn). V těchto vodách dne 5.září zakotvil Dresden v Oranžské zátoce. Tam mu 9.září předala Santa Isabel nové instrukce z admirálního štábu, poté co je obdržela v přístavu Punta Arenas. Podle těchto instrukcí se měl Dresden setkal s dalším německým lehkým křižníkem Leipzig, který se na začátku války nacházel ve vodách západně od Mexika. Oba křižníky se pak přidaly k německé Východoasijské eskadře hraběte von Spee. Tato německá eskadra pak svedla vítěznou bitvu s Brity 1.listopadu 1914 u Coronelu, avšak již 8.prosince podlehla obrovské britské přesile v bitvě u Falkland. Jediným plavidlem, kterému se podařilo přežít zánik von Speeovy Východoasijské eskadry byl křižník Dresden, který unikl všem svým pronásledovatelům. Po tomto útěku obeplul Dresden 9.prosince mys Horn a druhý den zakotvil v jedné z malých chilských zátok. Korzár však trpěl kritickým nedostatkem paliva. Tento problém chtěl kapitán Dresdenu řešit kácením stromů, ale zabránil mu v tom chilský torpédoborec Almirante Condell, který německý křižník donutil opustit chilské výsostné vody. Dresdenu se však nakonec podařilo zakoupit v Punta Arenas dne 11.prosince 1914 na 750 tun uhlí. Podstatnější však bylo o dva dny později setkání se zásobovací lodí Amasis, na jejíž palubě byla velká zásoba uhlí pro již neexistující Speeovu Východoasijskou eskadru.
Britská plavidla kontradmirála Stoddarta po bitvě u Falkland stále pořádaly hon na uniknuvšího korzára (Sturdeeho bitevní křižníky se po bitvě okamžitě vydali na cestu zpět do britských vod), ale Dresden se svým pronásledovatelům dokázal dovedně skrývat, přičemž mu pomáhaly poměrně přesné informace od německých agentů o pohybu britských lodí. Zatímco Stoddartova eskadra prohledávala vody v Magalhaesově průlivu a ve vodách kolem Hornova mysu, kotvil Dresden od 28.prosince do 4.února 1915 v Hewettově zátoce u ostrova Santa Ines. Od 5.února do 14.února se pak ukrýval východně od mysu Wakefield. Avšak situace korzára byla kritická, měl nedostatek všeho, co je potřebné k bojové aktivitě. Byl bez uhlí, proviantu, navíc trup lodi byl po půlročním provozu v žalostném technickém stavu. Dne 25.ledna 1915 dostal kapitán Ludecke z admirálního štábu na vybranou, zda se pokusí se probít skrz britskou blokádu, nebo jestli i nadále zůstane ve vzdálených vodách, kam již z Německa bude velmi obtížné poslat nějakou pomoc. Ludecke nakonec došel k názoru, že návrat do Německa nepřipadá v úvahu pro špatný technický stav lodi a nedostatku paliva a proviantu na tak dalekou cestu. Rozhodl se proto vyrazit znovu na moře, nabrat v některém z chilských přístavů uhlí a pak se někde ve skrytu pokusit opravit loď. Pro splnění tohoto cíle tedy Dresden 14.února 1915 vyplul ze svého úkrytu, vydal se k severu ke Coronelu, kde se měl podle dohody setkat se zásobovacím plavidlem. Ke smůle Dresdenu však žádná německá zásobovací loď na smluvenou schůzku nedorazila. Dresden čekal až do 27.února a pak se z místa setkání vzdálil. Cestou narazil na britskou obchodní loď Conway Castle, která však žádné uhlí nevezla. Proto jí Dresden 27.února potopil a čekal dále na své štěstí. Místo toužebně očekávaného zásobovacího plavidla se však na obzoru objevil britský pancéřový křižník Kent. Němcům se však podařilo znovu, tentokráte v mlze, uniknout a odplout k ostrovům Juana Fernandeze kam dopluli 9.března.
SMS Dresden u Chilských břehů
Kapitán Kentu si samozřejmě setkání s Dresdenem nenechal pro sebe. Uvědomil o něm celou Stoddartovou eskadru a sám odplul doplnit si uhlí do Coronelu. Britové již z vysoko vynořené siluety lodě poznali, že Dresden má nedostatek paliva a tak správně předpokládali, že nemá kam jim uniknout. Za úsvitu 14.března 1915 připluly k ostrovům Juana Fernandeze britské křižníky Glasgow a Kent a zahájily na nehybně stojící loď palbu. Již po pár minutách začal Dresden hořet. Šance na únik se pro korzára rovnali nule, protože na palubě již neměl prakticky žádné palivo (pouhých 80 t) a i s municí to bylo mizerné. Proto Němci vyvěsili bílou vlajku a na palubu křižníku Glasgow byl vyslán německý parlamentář, poručík Wilhelm Canaris. Během jednání ale nechal německý kapitán Ludecke vydat rozkaz k vlastnímu potopení lodě, ta se také po otevření Kingstonů brzy potopila. Během úvodní přestřelky bylo na německé straně v boji zabito 8 mužů a dalších 29 jich bylo raněno. Ranění a zbytek osádky byl pak internován v Chile. Poručík Wilhelm Canaris, který byl vyslán na Glasgow sjednat podmínky příměří později z chilské internace uprchl a po dobrodružné cestě se vrátil zpět do Německa.
TTD _ SMS Dresden
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Výrobce: Blohm und Voss, Hamburg (Německo)
* Stavba: zahájení 1907, spuštění na vodu 5.10.1907, zařazení do stavu 14.11.1908
* Pořizovací náklady: 7,6 Mio Marek
* Standardní výtlak: 3.664 t
* Plný výtlak: 4.268 t
* Délka: 118 m
* Šířka: 13,5 m
* Ponor: 5,5 m
* Pohon: 12 kotlů na uhlí,
* Výkon pohonné jednotky: 15.000 k
* Maximální rychlost: 24 uzlů
* Zásoba uhlí: 400 - 800 t uhlí, 115m3 nafty
* Dojezd: 3.760 námořních mil při rychlosti 12 uzlů
* Počet šroubů:
* Průměr šroubu:
* Výzbroj: 10x105mm L/40 (10xI)
8x37mm L/55 (8xI)
4 až 6 kulometů
2xTorpédomet 450mm
* Pancéřování: boky 80-100mm
paluba 18-79mm
velitelská věž 100mm
* Posádka: 361 mužů
Poznámka:
Sesterskou lodí křižníku SMS Dresden byl vůbec nejznámější korzár WW1 SMS Emden, který byl potopen v boji s australským křižníkem Sydney u Kokosových ostrovů dne 9.listopadu 1914.
Bojové úspěchy:
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. Hyades ?.??? BRT 15.srpna 1914 Velká Británie
2. Holmwood ?.??? BRT 26.srpna 1914 Velká Británie
3. Conway Castle ?.??? BRT 27.února 1915 Velká Británie
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CELKEM: 8.900 BRT (3 lodě)
Zdroje:
Velká válka na moři rok 1914 (1. díl) – Jaroslav Hrbek - 2001
Němečtí korzáři – Ivo Pejčoch - 2005
www.deutsche-schutzgebiete.de
www.warshipsww2.eu
www.wikipedia.org
Zvláštní poděkování Martanovi za kontrolu pravopisu
DRESDEN
WW1
Úvod:
Námořní válka v průběhu První světové války, to nebyly jen velké hladinové lodě a ponorky, které proti sobě sváděly bitvy nebo zajišťovaly blokádu jedné či druhé z válčících stran. Německé císařství jako druhá největší námořní velmoc před vypuknutím světového konfliktu, vyslala k ochraně svých kolonií četné lehké ozbrojené síly, které pak po dlouhou dobu vázaly především britské námořnictvo, které bylo jejich hlavním soupeřem. Kromě těchto vojenských jednotek ale byly připraveny již před válkou projekty na vybudování flotily korzárských lodí, které se měly maskovat jako lodě obchodní. Jejich aktivitou bylo potápět co nejvíce nepřátelských obchodních lodí, vyvolávat paniku ve všech mořích a oceánech.
DRESDEN
lehký křižník, Německo
bojové nasazení: 1.srpna 1914 – 14.března 1915
V létě roku 1914 se v západní části Atlantického oceánu nacházely německé lehké křižníky Dresden a Karlsruhe, které se dne 26.července setkaly v Port-au-Prince na Haiti, kde došlo k výměně velitelů lodí. Tak se na Karlsruhe stal velitelem fregatní kapitán Erich Kohler a na Dresdenu fregatní kapitán Fritz Ludecke. Ve dnech 31.července až 1.srpna 1914 obdržely oba křižníky informaci o vypuknutí války a zároveň dostaly rozkaz k zahájení bojových operací na Atlantiku. Za tímto účelem Dresden odplul k brazilským břehům, Karlsruhe pak zahájil svou operační činnost v oblasti Velkých Antil. V době předválečné krize dělala Dohodových spojencům těžkou hlavu přítomnost německých plavidel v místech obchodních tras. Byli si vědomy, že Němci v případě vypuknutí války budou na otevřeném moři těžko k nalezení a mohou Dohodě způsobil nemalé problémy. Proto byla již 27.července 1914 vytvořena 4.eskadra křižníků kontradmirála Cradocka tvořena pancéřovými křižníky Suffolk, Berwick, Essex a Lancaster a lehkými křižníky Bristol a Glasgow, která měla za úkol sledovat pohyb německých plavidel.
Počátkem srpna 1914 se lehký křižník Dresden nalézal ve vodách u ústí Amazonky, kde hned 6.srpna zadržel britskou loď Hostilius, ale nepotopil ji, takže ta mohla doplout na Barbados, kde podala informaci o místě působení německého korzára. O něco později střetl Dresden další dvě nepřátelské obchodní lodě, ale spokojil se pouze se zabavením jejich radiostanic a následně je propustil. Přesto přítomnost německého korzára v jižním Atlantiku byla pro spojenecké námořní trasy nebezpečnou a proto britská admiralita pověřila pátráním křižník Glasgow. Ten však začal pročesávat prostor severně od ústí Amazonky, zatímco Dresden se pohyboval jižně od ústí řeky. U ostrova Rocas se korzár setkal se třemi německými zásobovacími plavidly, z nichž si doplnil palivo a zásoby proviantu. Dne 13.srpna 1914 společně se zásobovacími loděmi Baden a Prussia, odplul k ústí La Platy, zatímco Prussia zamířila do Brazílie s nemocnými námořníky na palubě. Dne 15.srpna 1914 Dresden konečně potopil svou první kořist a to britské obchodní plavidlo Hydes. Její posádku vzala na palubu zásobovací loď Prussia. Ve stejný den pak Dresden zadržel americkou loď Siamese Prince, kterou poslal do Rio de Janeira. Vzhledem k tomu, že Dresden měl nyní mnoho svědků o svém působišti, rozhodl se zmást své pronásledovatele a zamířil k ostrovu Trinidad, který se nalézá 500 mil od pobřeží Brazílie. Na Trinidadu se korzár setkal s německým dělovým člunem Eber a parníkem Steiermark a zásobovacími loděmi Eleonore Woermann a Santa Isabel. které připluly z afrických vod. Dělový člun Eber měl za úkol vyzbrojit pomocný křožník Cap Trafalgar, který po vypuknutí války byl povolán z Buenos Aires, kde se zrovna nalézal. Dresden si ze zásobovacích lodí doplnil uhlí a zásoby a 22.srpna v doprovodu zásobovacích lodí Baden a Santa Isabel opustil zdejší vody a zamířil na otevřené moře. Zde 26.srpna potopil britský uhelný parník Holmwood, přičemž jeho posádku přemístil na americkou loď Katherine Park, kterou zadržel dříve. Tím byla pozice korzára prozrazena a musel proto opět změnit operační zónu. Proto zamířil k Patagonii, kde se pár dní zdržel a poté odplul 2.září spolu s doprovodnými plavidly do Pacifiku (zásobovací lodě propluli do Pacifiku Magalhaesovým průlivem, zatímco Dresden plul kolem mysu Horn). V těchto vodách dne 5.září zakotvil Dresden v Oranžské zátoce. Tam mu 9.září předala Santa Isabel nové instrukce z admirálního štábu, poté co je obdržela v přístavu Punta Arenas. Podle těchto instrukcí se měl Dresden setkal s dalším německým lehkým křižníkem Leipzig, který se na začátku války nacházel ve vodách západně od Mexika. Oba křižníky se pak přidaly k německé Východoasijské eskadře hraběte von Spee. Tato německá eskadra pak svedla vítěznou bitvu s Brity 1.listopadu 1914 u Coronelu, avšak již 8.prosince podlehla obrovské britské přesile v bitvě u Falkland. Jediným plavidlem, kterému se podařilo přežít zánik von Speeovy Východoasijské eskadry byl křižník Dresden, který unikl všem svým pronásledovatelům. Po tomto útěku obeplul Dresden 9.prosince mys Horn a druhý den zakotvil v jedné z malých chilských zátok. Korzár však trpěl kritickým nedostatkem paliva. Tento problém chtěl kapitán Dresdenu řešit kácením stromů, ale zabránil mu v tom chilský torpédoborec Almirante Condell, který německý křižník donutil opustit chilské výsostné vody. Dresdenu se však nakonec podařilo zakoupit v Punta Arenas dne 11.prosince 1914 na 750 tun uhlí. Podstatnější však bylo o dva dny později setkání se zásobovací lodí Amasis, na jejíž palubě byla velká zásoba uhlí pro již neexistující Speeovu Východoasijskou eskadru.
Britská plavidla kontradmirála Stoddarta po bitvě u Falkland stále pořádaly hon na uniknuvšího korzára (Sturdeeho bitevní křižníky se po bitvě okamžitě vydali na cestu zpět do britských vod), ale Dresden se svým pronásledovatelům dokázal dovedně skrývat, přičemž mu pomáhaly poměrně přesné informace od německých agentů o pohybu britských lodí. Zatímco Stoddartova eskadra prohledávala vody v Magalhaesově průlivu a ve vodách kolem Hornova mysu, kotvil Dresden od 28.prosince do 4.února 1915 v Hewettově zátoce u ostrova Santa Ines. Od 5.února do 14.února se pak ukrýval východně od mysu Wakefield. Avšak situace korzára byla kritická, měl nedostatek všeho, co je potřebné k bojové aktivitě. Byl bez uhlí, proviantu, navíc trup lodi byl po půlročním provozu v žalostném technickém stavu. Dne 25.ledna 1915 dostal kapitán Ludecke z admirálního štábu na vybranou, zda se pokusí se probít skrz britskou blokádu, nebo jestli i nadále zůstane ve vzdálených vodách, kam již z Německa bude velmi obtížné poslat nějakou pomoc. Ludecke nakonec došel k názoru, že návrat do Německa nepřipadá v úvahu pro špatný technický stav lodi a nedostatku paliva a proviantu na tak dalekou cestu. Rozhodl se proto vyrazit znovu na moře, nabrat v některém z chilských přístavů uhlí a pak se někde ve skrytu pokusit opravit loď. Pro splnění tohoto cíle tedy Dresden 14.února 1915 vyplul ze svého úkrytu, vydal se k severu ke Coronelu, kde se měl podle dohody setkat se zásobovacím plavidlem. Ke smůle Dresdenu však žádná německá zásobovací loď na smluvenou schůzku nedorazila. Dresden čekal až do 27.února a pak se z místa setkání vzdálil. Cestou narazil na britskou obchodní loď Conway Castle, která však žádné uhlí nevezla. Proto jí Dresden 27.února potopil a čekal dále na své štěstí. Místo toužebně očekávaného zásobovacího plavidla se však na obzoru objevil britský pancéřový křižník Kent. Němcům se však podařilo znovu, tentokráte v mlze, uniknout a odplout k ostrovům Juana Fernandeze kam dopluli 9.března.
SMS Dresden u Chilských břehůKapitán Kentu si samozřejmě setkání s Dresdenem nenechal pro sebe. Uvědomil o něm celou Stoddartovou eskadru a sám odplul doplnit si uhlí do Coronelu. Britové již z vysoko vynořené siluety lodě poznali, že Dresden má nedostatek paliva a tak správně předpokládali, že nemá kam jim uniknout. Za úsvitu 14.března 1915 připluly k ostrovům Juana Fernandeze britské křižníky Glasgow a Kent a zahájily na nehybně stojící loď palbu. Již po pár minutách začal Dresden hořet. Šance na únik se pro korzára rovnali nule, protože na palubě již neměl prakticky žádné palivo (pouhých 80 t) a i s municí to bylo mizerné. Proto Němci vyvěsili bílou vlajku a na palubu křižníku Glasgow byl vyslán německý parlamentář, poručík Wilhelm Canaris. Během jednání ale nechal německý kapitán Ludecke vydat rozkaz k vlastnímu potopení lodě, ta se také po otevření Kingstonů brzy potopila. Během úvodní přestřelky bylo na německé straně v boji zabito 8 mužů a dalších 29 jich bylo raněno. Ranění a zbytek osádky byl pak internován v Chile. Poručík Wilhelm Canaris, který byl vyslán na Glasgow sjednat podmínky příměří později z chilské internace uprchl a po dobrodružné cestě se vrátil zpět do Německa.
TTD _ SMS Dresden
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Výrobce: Blohm und Voss, Hamburg (Německo)
* Stavba: zahájení 1907, spuštění na vodu 5.10.1907, zařazení do stavu 14.11.1908
* Pořizovací náklady: 7,6 Mio Marek
* Standardní výtlak: 3.664 t
* Plný výtlak: 4.268 t
* Délka: 118 m
* Šířka: 13,5 m
* Ponor: 5,5 m
* Pohon: 12 kotlů na uhlí,
* Výkon pohonné jednotky: 15.000 k
* Maximální rychlost: 24 uzlů
* Zásoba uhlí: 400 - 800 t uhlí, 115m3 nafty
* Dojezd: 3.760 námořních mil při rychlosti 12 uzlů
* Počet šroubů:
* Průměr šroubu:
* Výzbroj: 10x105mm L/40 (10xI)
8x37mm L/55 (8xI)
4 až 6 kulometů
2xTorpédomet 450mm
* Pancéřování: boky 80-100mm
paluba 18-79mm
velitelská věž 100mm
* Posádka: 361 mužů
Poznámka:
Sesterskou lodí křižníku SMS Dresden byl vůbec nejznámější korzár WW1 SMS Emden, který byl potopen v boji s australským křižníkem Sydney u Kokosových ostrovů dne 9.listopadu 1914.
Bojové úspěchy:
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. Hyades ?.??? BRT 15.srpna 1914 Velká Británie
2. Holmwood ?.??? BRT 26.srpna 1914 Velká Británie
3. Conway Castle ?.??? BRT 27.února 1915 Velká Británie
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CELKEM: 8.900 BRT (3 lodě)
Zdroje:
Velká válka na moři rok 1914 (1. díl) – Jaroslav Hrbek - 2001
Němečtí korzáři – Ivo Pejčoch - 2005
www.deutsche-schutzgebiete.de
www.warshipsww2.eu
www.wikipedia.org
Zvláštní poděkování Martanovi za kontrolu pravopisu
