Schémata bojové činnosti malých jednotek USA v 60. letech.

Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Schémata bojové činnosti malých jednotek USA v 60. letech.

Příspěvek od Pátrač »

Schémata bojové činnosti malých jednotek USA v 60. letech.

Na úvod tohoto doplňku článku o malých jednotkách bych chtěl uvést, že jsem rád, že se mi podařilo dohledat podklady a můžu vám takto trochu více přiblížit jak bojovala americká pěchota v šedesátých letech. Vybral jsem náhodně pár situací a postupně se na ně podíváme.

Obrázek který následuje ukazuje možné:

SCHÉMA BOJOVÉ ČINNOSTI AMERICKÉHO PĚŠÍHO DRUŽSTVA

Obrázek

Pozice nebo čára 1:

Ukazuje chování družstva za fáze přibližování k nepříteli. V této fázi mohlo družstvo plnit úkol jako čelní nebo zadní hlídka.. Jako čelní hlídka se pohybovalo ve vzdálenosti 250 až 300 metrů od čelní pochodové záštity. V přehledném terénu se pohybovalo ve tvaru kosočtverce. Už jsem o něm psal, ale zde vidíte jak to vypadalo v reálu.
Co značí symboly asi odhadnete, ale přece jen něco málo :

VDr – velitel družstva
A, B – velitelé a nebo B teamu
LK - střelci z lehkých kulometů
Číslo 6 a 8 značí nosiče střeliva
Zbytek čísel jsou střelci

Při pohledu na schéma je vidět, že tato sestava byla velmi flexibilní a že lehce přešla do kruhové obrany a stejně tak lehce mohla přejít do rojnice, což ukazuje:

Pozice nebo čára 2:

Do rojnice široké 60 až 70 metrů se družstvo rozčlenilo po dosažení výchozí čáry nebo prostoru k útoku. Ten byl vzdálen zpravidla 800 až 100 metrů před předním okrajem protivníka. Zde pokud se nepokračovalo ihned vpřed, velitel organizoval pozorování, maskování někdy i zakopávání. Zároveň prováděl poslední rozhodnutí a organizaci následné bojové činnosti. Následovalo vydání rozkazu k dalšímu postupu.
Tehdy se družstvo rozdělilo na jednotlivé teamy a zahájilo po teamech postup na čáru steče. Vždy jeden team postoupil přískoky v celém teamu nebo po jednotlivcích - zde záleželo na charakteru činnosti nepřítele a na další čáře zalehl. Stojící team pozorováním a palbou zajišťoval jeho postup. Potom team svojí činností zajišťoval postup druhého teamu. To se opakovalo několikrát a teamy byly tvořeny liniemi vojáků, tak jak ukazuje

Pozice nebo čára 3.

Nakonec družstvo dorazilo až na:

Pozici nebo čáru 4.

Zde už šlo do tuhého - šlo o čáru zteče. Zde družstvo zaujalo stejnou sestavu jako na pozici nebo čáře 2. Zde družstvo provádělo rychlou přípravu na zteč:

- kontrola zbraně, kontrola munice a nabití zbraně plným zásobníkem munice
- kontrola RG
- vydání posledních pokynů

Tato čára bývala 100 až 150 metrů před předním okrajem obrany nepřítele, činnost byla rychlá a čekalo se na případný průjezd posilového tanku nebo pokud bylo družstvo vybaveno OT až toto zaujme pozici k palebné podpoře nebo v čele zteče družstva. Na povel: „ZTEČ“ nebo „ÚTOK“ družstvo vyrazilo k překonání případných zátarasů. Pokud tak bylo potřeba konat:

Pozice nebo čára 5.

Ukazují jak se družstvo přeskupilo do dvoustupu k tomuto úkolu. Pokud bylo družstvo posíleno tankem, ten jel před ním a družstvo kryto jeho masou postupovalo za ním. Pokud mělo družstvo OT, bylo možné stejné jednání, nebo toto OT palbou za pomalé jízdy krylo postup svěřených vojáků.
Sestava dvoustup se používala i při přibližování po komunikacích - to známe z filmů - jak jdou dva proudy vojáků, každý po jedné straně silnice – a potom v nepřehledném terénu, v horách, v obcích, při přechodu mostů a za snížené viditelnosti.

Čára nebo pozice 6.

potom ukazuje, že družstvo po překonání zátarasů znovu přechází do rojnice podle schématu na čarách 2 a 4 a přechází do přímé zteče úředního okraje obrany protivníka. Vede za pohybu palbu a asi 30 metrů před zákopy či postaveními jsou odhazovány ruční granáty. Poté družstvo proniká do postavení protivníka a palbou zblízka ničí vše co vidí. Nezdržuje se ničím a pokračuje do hloubky nepřátelské obrany. Ojedinělá ohniska odporu ničí druhé sledy.

Při boji v hloubce nepřátelské obrany družstvo mělo za úkol postupovat rozhodně ve stanoveném směru a iniciativně řešit nastalé problémy pomocí paleb a malých manévrů. Zásada byla vytrvale postupovat a šetřit lidi. Lidi jsou v boji největší hodnota. Materiál, munici a výzbroj je možno vyrobit a doplnit. Padlé a raněné vojáky nahradit nelze.
Na dalším obrázku je pak zobrazen boj pěšího družstva v hloubce obrany při ničení kulometného hnízda. Nám to přiblíží obrázek:

ZNIČENÍ UZLU OBRANY PĚŠÍM DRUŽSTVEM POMOCÍ PALBY A POHYBU

Obrázek

Situace“A“,

ukazuje sestavu družstva v kosočtverci po překročení předního okraje. Družstvo postupuje vpřed. V jistém okamžiku je nastřeleno silnou palbou. Velitel vyhodnotí situaci a vydá povel k rozdělení družstva na jednotlivé teamy.

Situace „B“

ukazuje stav, kdy A-team několika přískoky zaujme čáru, ze které má výhled a výstřel na uzel obrany protivníka a zahájí na jeho pozici palbu. Kulomet pálí podle vlastního vyhodnocení situace přímo na nejsilnější zbraň, tedy těžký kulomet. Střelci opak ostřelují celé palebné postavení protivníka mířenou palbou .
B-team pak ve volné sestavě nebo ve dvoustupu zahájí přískoky a během přesun mimo palbu protivníka tak, aby v dobu stanovenou velitelem dosáhl postavení vpravo od nepřítele na čáře s výhledem a výstřelem. Zde zalehne a zahájí palbu na cíl podle stejné zásady jako A-team.

Situace „C“,

pak ukazuje uzel obrany pod křížovou palbou ze dvou směrů. Pokud ani tato akce nestačí na zničení nepřítele nebo ho nedonutí postavení vyklidit, velitel vydá povel a A-team zahájí kryt palbou B-teamu pohyb po bojišti tak, aby se přemístil vlevo od protivníka a mohl na něj zahájit palbu nebo přímý útok ze zadní strany.


Uvedl jsem, že družstvo může plnit úkol samostatně jako součást pěší čety při plnění úkolu čelní hlídky při zajištění pochodu vyšší jednotky pěší četou jako čelní pochodovou záštitou. Další obrázek ukazuje jak může být uspořádána:

POSÍLENÁ PĚŠÍ ČETA JAKO ČELNÍ POCHODOVÁ ZÁŠTITA

Obrázek

Ve vzdálenosti 250 až 300 metrů před hlavními silami posílené čety postupuje družstvo vyčleněné do čelní hlídky. Pochoduje v kosočtverci anebo za specifických podmínek ve dvoustupu. Jak to vypadá už víme.
Na dohled a doslech za nimi postupují dva pozorovatelé – signalisté- (to bude mít můj pobočník radost, konečně jsem našel jeho místo v boji). Na čele hlavních sil pak pochoduje velitel čety se spojkou. Následuje další pěší družstvo a za ním družstvo zbraní a sestavu organických jednotek čety pak uzavírá poslední pěší družstvo.
Za těmito jednotkami pak následují posilové prostředky vyčleněné buď velitelem roty nebo velitelem praporu. V našem případě jde o:

- družstvo bezzákluzového kanónu ráže 106 mm, tvořené jedním kanónem a vezeným na automobilu nákladním terénním lehkém a čtyřmi vojáky. Jde o velitele, střelce, nabíječe a řidiče

- družstvo minometu ráže 81 mm. To je tvořeno jedním minometem vezeným na automobilu nákladním terénním lehkém a pěti vojáky. Jde o velitele, řidiče který je zároveň jedním z nosičů střeliva, druhého nosiče střeliva , střelcem-miřičem a nabíječem-pomocníkem střelce.

Takto se dá postupovat po komunikaci i terénem. Jsou možné další varianty ale ty si po této ukázce dovedete představit. Jde například o variantu, kdy družstva hlavních sil čety a posilových prostředků pochodují ve dvou proudech nebo při pohybu v terénu tak v různých variantách boje. Ale lepší než si věci představovat je vidět.

Hlavní je to, že úkol byl jednoduchý a plnil se podle očekávaných podmínek. Úkol zněl:

Zajistit pokud možno stav, kdy bojová sestav útočících jednotek nebude při zaujímání výchozího prostoru k útoku neočekávaně napadena.

Pokud zjistí nepřítele má za povinnost jej lokalizovat, identifikovat zbraně prostředky pokud je nepřítel slabý zničit jej před příchodem hlavních sil. Pokud se musí čelní pochodová záštita rozvinout k boji jsou možné tyto varianty bojové sestavy. To nám ukazuje obrázek nazvaný:

VARIANTY BOJOVÝCH SESTAV PĚŠÍ ČETY ZA PŘIBLIŽOVÁNÍ NEBO ZA ÚTOKU.

Obrázek

VČ ----velitel čety
ZVČ---zástupce velitele čety
S-------spojka
pdr-----pěší družstvo
drzbr--družstvo zbraní

Varianta „A“- družstva postupují vedle sebe v linii. Takto členěná sestava byla považována za sestavu kdy četa postupuje uspořádána do jednoho sledu. Zde družstva bojovala vedle sebe a družstvo zbraní bylo umístěno za prostředním družstvem a z pozice za linií, na rozkaz nebo dle vlastního rozhodnutí podporovalo palbou pěší družstva.
-----------
Použití: tehdy pokud je známo rozmístění protivníka . Umožňovala vytvořit v krátkém čase velkou hustotu palby a rychle překonávat prostory do kterých vede protivník palbu.

Další varianty potom zobrazují uspořádání sestavy čety do dvou sledů.

Varianta „B“ se nazývá Sestava úhlem vzad. Dvě pěší družstva v prvním sledu mezi sebou měla mezer do 100 metrů. V mezeře do 50 metrů vzadu se pohybovala rojnice družstva zbraní a do dalších 50 metrů vzad postupovalo třetí pěší družstvo.
------------
Použití: tehdy pokud velitel potřeboval s družstvy volně manévrovat a přitom si zachovat potřebnou hustotu palby.

Varianta „C“ se nazývá Sestava úhlem vpřed. Jedno pěší družstvo postupuje v předu v rojnici. Do 100 metrů za ním postupuje linie dvou pěších družstev a družstva zbraní, které je ve středu linie.
------------
Použití : tehdy pokud se nevědělo přesně jak je protivník rozmístěn a jak je silný nebo pokud četa působila na samostatném směru.

Varinta „D“ se nazývá Sestava stupňovitě vpravo nebo vlevo. Zde je stupňovitě vpravo. Tři pěší družstva tvoří linii kdy druhé je posunuto 50 metrů vpravo a zároveň vzad za první a třetí stejně za druhé. Družstvo zbraní se pohybuje na straně této linie směrem od nepřítele ve středu.
------------
Použití: tehdy pokud četa neměla krytý bok. Když se na tuto sestavu podíváte, vidíte že pokud pravý bok byl odkrytý a hrozilo z této strany napadení, byla to velmi dobrá varianta. Na povel se všechna pěší družstva kolem svého středu otočila směrem k nepříteli což trvalo pár vteřin a vytvořila tak linii podle varianty A. Tím nepřítel musel čelit plné palebné síle čety. Družstvo zbraní, kryté linií pěšáků se pak rozvinulo na správném místě a podpořilo své pěšáky těžkou palbou.

Na posledním obrázku se podíváme na to jak vypadalo postavení pěší čety v obraně. K tomu nám poslouží obrázek nazvaný:

POSÍLENÁ PĚŠÍ ČETA V OBRANĚ


Obrázek

Co vidíme?
Obsazovala postavení široké 300 až 500 metrů, ze kterého se předpokládalo, že dokáže ubránit úsek široký 450 až 800 metrů. Tato skutečnost je dána maximální vyznačenou šířkou palebného sektoru pěší čety. V rámci tohoto palebného sektoru byla stanovena čára zvaná přední okraj pásma souvislých paleb, která se nacházela až 450 metrů před předním okrajem. Toto pásmo bylo považováno za limitní pro možné odražení útoku nepřítele palbou.

Hloubka obranného postavení bývala do 200 metrů. Četa budovala opěrný bod, který byl součástí rotního opěrného bodu.

Četa zaujímala obranu zpravidla v sestavě pěší roty a to v jejím prvním nebo druhém sledu. Obsazovala a bránila opěrný bod. který byl součástí rotního opěrného bodu. Zde je nasazena v prvním sledu.
Pokud byla v prvním sledu byla zpravidla posílena:

- jedním až dvěma družstvy minometů
- jedním družstvem bezzákluzových kanónů a několika tanky.
- někdy byla posílena až 4 kusy obrněných transportérů.
Pro potřebu tohoto náčrtu je četa posílena dvěma tanky a jedním minometem.

Pokud byla obrana budována mimo dotyk s nepřítelem, mohla být druhosledová četa poslána 1,5 až 2,5 kilometry před přední okraj do zajišťovacího pásma jako bojové zajištění. Zjednodušeně jsem ji zakreslil těsně před postupujícího se nepřítele.

Vždy však vysílala do 500 metrů před přední okraj pozorovací, naslouchací a strážní hlídky jako přímé zajištění.

Jak vypadal boj?

Jako první vstoupily do boje postupujícím nepřítelem jednotky bojového zajištění. Jeho uspořádání bylo takové, že bylo určeno ke krátkodobému ale intenzivnímu boji. Cílem bylo vyvést nepřítele z rytmu, donutit ho přejít z pochodových nebo předbojových sestav do bojové sestavy a zjistit tak jeho bojovou potenci. Samozřejmě se považovalo za žádoucí způsobit nepříteli co největší ztráty. Potom se jednotky v bojovém zajištění skoky vracely do svých hlavních postavení v obraně. Po celou dobu však nepřítele nutily k boji.

Jednotky na předním okraji v této době stahovaly do vlastních sestav vojáky a zbraně z přímého zajištění, protože jeho udržování ztratilo smysl.

Na vzdálenost účinného dostřelu posilových i organických těžkých zbraní, palubních zbraní OT a tankových kanónů tyto pokud nedostaly jiné rozkazy postupně zahajovali mířenou palbu s těmito cíly:

- zničit co nejdále od vlastních sil obrněnou techniku nepřítele v pořadí: tanky, OT a ručně přemisťované těžké zbraně

- donutit nepřátelskou pěchotu k sesednutí z vlastních dopravních prostředků a tím ji vystavit působení palby těžkých zbraní

V momentě, kdy postupující nepřítel dosáhl čáry vytyčující přední okraj pásma souvislých paleb, se do boje zapojily palbou všechny ruční zbraně čety a posilových prvků. Cílem bylo vytvořit palebnou vlnu, která měla za úkol co nejvíce poničit postupující pěchotu, a způsobit co největší škody na postupující technice.
Volba cílů:

A/ Kulomety se snažily najít a zničit své protějšky na druhé straně a postupující tarasníky nebo pancéřovníky.

B/ Panceřovníci měli za úkol ostřelovat těžké zbraně protivníka a postupující techniku.

C/ Snajpři prioritně měli zabíjet identifikované velitele všech stupňů. U nich se předpokládala samostatnost a iniciativa

V okamžiku kdy se nepřítel přiblížil na dohoz ručních granátů, byl vydán povel a bránící družstva začala házet RG tak, aby co nejvíce rozrušila sestavy nepřítele. Pokud ani toto nestačilo na zastavení jeho postupu, byla pěchota povinna setrvat ve svých postaveních a pokusit se odrazit nepřítele bojem zblízka. Pokud převaha nepřítele byla natolik veliká, že by to nemělo smysl, četa provedla manévr do záložních postavení a pokračovala v boji z nich. Americká filozofie neznala termín: udržet za každou cenu.

Zde se připravovala na to, že nadřízený velitel zahájí svými silami protiútok a bylo předpokládáno že jednotka, která vyklidila svůj opěrný bod, se k protiútoku připojí a své postavení si dobude zpět. Pokud se to podařilo, zahájila navrátivší se četa obnovu rozrušeného opěrného bodu a připravovala se k dalšímu boji.

To by bylo pro potřebu seznámení s bojovou činností malých jednotek americké armády v 60. letech. Pokud by se zadařilo sehnat další podklady, podíval bych se příště na tankové jednotky a mechanizované jednotky stupňů rota prapor. Ale kdy, zatím nevím.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Doktrína, strategie, taktika a organizace NATO“