Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. H1 (E)
Napsal: 22/1/2009, 17:18
Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. H1 (E)
německé těžké tanky – díl 4
V tomto díle se konečně dostaneme k sériově vyráběnému těžkému tanku, jehož označení je snad nejznámější ze všech tanků na světě. Jeho jméno vzbuzovalo respekt na všech bojištích druhé světové války (tedy tam, kde se ukázal), snad v každém válečném dokumentu lze najít alespoň malou zmínku o něm. V sovětských válečných epopejích jsou jich likvidovány desítky, snad každý druhý tank je tam zmíněn s jeho jménem. Jak jste již určitě poznali z nadpisu, půjde asi o „neprofláknutější“ tank všech dob, německý těžký tank Panzerkampfwagen VI Tiger, konkretně se bude jednat o jeho první variantu, verzi H1 (pozdější označení E).
Firmu Henschel jsme opustili u projektu VK 3601. Tak jako Porsche se Henschel zapojil do dalšího projektu, jejich projekt těžkého tanku o hmotnosti 45 tun nesl označení VK 4501 (H) (45.01). Duchovním otcem tohoto tanku byl Dr. Ing. Erwin Aders (1881 - 1974). Nebudu zde popisovat průběh soutěže mezi prototypy Porsche a Henschel, důležité pro další vývoj německé obrněné techniky byl výběr prototypu firmy Henschel pro další sériovou výrobu. Tank byl zařazen do služby pod označením Panzerkampfwafen Tiger Ausf. H1, typové označení bylo SdKfz 181.
Dr. Ing. Erwin Aders
Dr. Aders navrhl klasickou koncepci tanku, nebyl to žádný výkřik techniky jako projekt profesora Porsche. Šlo o klasický tank, poháněný benzínovým motorem, používající klasický přenos síly přes převodovku. Podvozek tvořilo osm velkých pojezdových kol s gumovou bandáží (průměr 800 mm), osa se vždy skládala z dvojitého kola, mezery a jednoduchého kola. Dvojité kola zapadají do mezery mezi vedlejšími koly, kola se tak překrývají mezi sebou. Díky velkému průměru pojezdových kol nemusel být pás nahoře podepírán pomocnými kladkami, dosedal přímo na pojezdová kola. Přední kolo bylo hnací (průměr 840 mm), zadní napínací (průměr 600 mm), tank byl řízen pomocí volantového řízení systému Merrit-Brown (typ L600C nebo H&S L801] s hydraulickým posilovačem. To je u německých tanků poměrně neobvyklé řešení, mimo toto řízení byl tank vybaven i klasickým řízením (rajčáky).
Ausf. H1 a E
Zajímavostí je použití dvou druhů pásů, bojových a přepravních, bojové pásy označované jako Kgs 63/725/130 měly šířku 725 mm, přepravní byly typu Kgs 63/520/130, jejich šířka byla 520 mm. Důvodem k použití dvou druhů pásů je velká šířka tanku, prostě se nevešel na normální železniční vagón. Proto bylo navrženo speciálně „německé“ řešení, vnější kola se před navagónováním demontovala a tank vyjel na vagón na „úzkých“ pásech. Po vyložení se toto martyrium opakovalo, s přepravními pásy nedoporučovala žádná delší jízda. Tankisté museli tuto činnost vyloženě milovat... První verze tanku neměly žádné blatníky nad pásy, ty jsou na vozidla montovány až později. Kryjí potom nahoře pás po celé jeho délce.
Podvozek
Pro pohon byl použit dvanáctiválcový benzínový vidlicový motor Maybach HL 210 P45, při objemu 21353 ccm dával při 3000 ot/min 650 HP, při normálním provozu (2500 ot/min) to bylo 556 HP. Přenos tohoto stáda koníků zajišťovala převodovka Maybach Olvar OG 401216 A s konfigurací osmi stupňů pro jízdu vpřed a čtyřmi vzad. Pro pohon monstra o hmotnosti 56,9 tuny bylo potřeba poměrně hodně benzínu, proto byla ve vozidel zásoba 534 (570) litrů PHM. To ovšem postačovalo pouze k přesunu asi o 100 kilometrů na silnici, v terénu dokonce jen 60 kilometrů....
Pohon
Rozvody
Motor byl schopen dosáhnout až 3500 ot/min, otáčky nad 3000 však byly na otáčkoměru označeny jako nebezpečné. K dispozici je i přehled rychlostí, dosahovaných při zařazených rychlostech.
rychlost 1 – 3 km/h
rychlost 2 – 4,5 km/h
rychlost 3 – 6 km/h
rychlost 4 – 9 km/h
rychlost 5 – 14 km/h
rychlost 6 – 21 km/h
rychlost 7 – 31 km/h
rychlost 8 – 45 km/h
Korba vozidla byla svařovaná z rovných pancéřových desek, její čelo mělo sílu 100 mm, bočnice a záď 80 (82) mm, vana měla bočnice silné 60 mm, dno mělo sílu 25 (28) mm. Více napoví přiložený obrázek.
Na korbě byla umístěna hydraulicky poháněná věž Krupp. Síla pancíře je podobná jako u pancéřování korby, bočnice mají sílu 80 mm, čelní deska 100 (se štítem kanonu skoro 200) mm, strop 25 (28) mm. Když se podíváte na půdorys věže, uvidíte krásný tvar podkovy. Otáčela se pomocí hydraulického motoru o výkonu 5,4 HP, ten byl poháněn od hlavního motoru, samozřejmě zde byla možnost ručního otáčení. Při 2500 ot/min se věž otočila o 360° za 60 sekund, ručně musel střelec otočit 720x. Otáčení věže ovládal střelec dvěma nožními spínači, ručně ji mohl otočit mimo střelce i velitel. Věž měla aretaci v poloze 0° - 180° - 330°, poslední poloha byla určena pro přepravu. Věž je samozřejmě opatřena velitelskou věžičkou, ta má po obvodu symetricky umístěno pět průzorů, krytých neprůstřelným sklem. Na zadní stranu věže se zavěšovala schránka na materiál, ta se však začala dodávat až během výroby. Na starší tanky byla montována dodatečně.
V čele věže byl lafetován výkonný 88 mm kanon Krupp 8,8cm KwK 36 L/56, napravo od něj je umístěn koaxiální kulomet MG 34 ráže 7,92 mm. Stejný kulomet je zabudován v kulovitém střelišti (Kugelblende 100) do čelní desky korby. Palebný průměr pro kanon byl 92 granátů, pro kulomety se nakládalo 5250 (35x150) nábojů 7,92x57. Elevace kanonu byla -8° až + 10°. Střelec měl k dispozici pro zaměření kanonu binokulární zaměřovač Zeiss TZF 9b, jeho zvětšení bylo 2,5 x násobné. Zaměřovač byl umístěn nalevo od kanonu. Radista zaměřoval kulomet pomocí zaměřovače KZF 2 se zvětšením 1,8x
Konstrukce kanonu KwK 36 vycházela z protiletadlového kanonu FlaK 18, používal stejný rozměr náboje s elektrickým odpalováním 88x570R. Používají se protipancéřové Panzersprenggranatpatrone PzGr 39, podkaliberní Panzergranatpatrone PzGr 40, kumulativní Panzergranatpatrone (Hohlhadungsgranate) PzGr 39Hl a tříštivotrhavý Sprenggranatpatrone L/4,5 SprGr L/45. Protipancéřové a tříštivé náboje byly nakládány přibližně v poměru 50/50 %. Mimo to měl každý člen osádky osobní zbraň (pistole), ve věži byl volně uložen samopal MP 40 ráže 9 mm a signální pistole Walter ráže 26 mm.
Na bocích věže jsou zabudovány zadýmovací granátomety NbK 39 ráže 90 mm (po třech na každé straně), na střeše korbě korby jsou namontovány vrhače protipěchotních S-min. Těch je pět, kromě každého rohu je ještě jedna umístěna na levé straně vedle věže.
Transport ke Kursku s bojovými pásy
Osádku tvoří klasická německá sestava pěti mužů – řidič, radista/střelec, nabíječ, střelec a velitel. Radista měl k dispozici standardní radiostanici FuG 5, pracující v pásmu 27-33 MHz, její dosah byl 6,4 km při fonickém a 9,4 km při telegrafním provozu. Velitelské tanky byly vybaveny mimo tuto radiostanici ještě stanicí FuG 7 (stejné pásmo, dosah až 16 km), případně FuG 8 (0,83-3,024 MHz, dosah až 80 km). Prutová anténa StbAt 2m pro FuG 5 (délka 2 metry) je upevněna na pravé straně vozidla za věží.
momentka z Afriky...
Zatím je zde stále řeč o původním provedení Tigeru H1, tak jako u jiných tanků dochází během výroby k menším či větším změnám.
Můžeme začít u motoru, od 251. vozidla (v.č. 250251) je do tanku montován výkonnější motor Maybach HL 230 P45, jeho maximální výkon je 700 HP při 3000 ot/min. Pro normální provoz to bylo 650 HP při 2500 ot/min.
Od 822. vozidla je montován do vozidla inovovaný typ podvozku, místo pogumovaných pojezdových kol jsou použity celokovové kola. Podvozek je zjednodušen, nejsou již použity dvojité kola.
Místo velitelské věžičky se zasklenými průzory je od července 1943 montována nová verze věžičku, ta je po obvodu osazena sedmi pevnými periskopy. Mimo to je zde možnost upevnění kulometu MG 34 (42) coby obrany proti nízko létajícím cílům. Kulomet je volně uložený ve věži.
V létě 1943 (od věže číslo 287) mizí z věže zadýmovací granátomety NbK 39, místo nich je montován na věž vrhač šrapnelových a zadýmovacích granátů Nahverteidigungswaffe (to se nedá ani napsat...), ovládaný nabíječem. Na konci tohoto roku se přestávají na korbu montovat vrhače S-min.
Od března 1944 je zesílen stropní pancíř věže (z 25 na 40 mm). Od dubna 1944 se místo zaměřovače TZF 9b začíná používat monokulární zaměřovač TZF 9c se zvětšením 5x.
Určitě jsem na nějakou zásadní změnu zapomněl, snad to někdo doplní...
Nyní něco málo k označení tanků. Původní označení Ausf. H1 vycházelo z prototypů, označovaných podle výrobce (Henschel), později bylo změněno na Ausf. E, což je dnes nejpoužívanější označení tanku Tiger (mimo poněkud zavádějícího Tiger I). Co k tomu někoho vedlo nám už dnes ani nikdo nevysvětlí... Označení H2 bylo určené pro prototyp tanku s novou věží, připomínající věř tanku PzKpfw V Panther. Ta měla být osazena 75 mm kanonem s délkou L/70. Vše však zůstalo je ve fázi projektu, nebyl vyroben ani prototyp. A aby v tom byl trochu hokej, jako H3 je poté označován budoucí tank PzKpfw VI B.
Pz VI H2
Tak jako u jiných tanků, existovala i u tohoto těžkého tanku velitelská a opravárenská verze. Velitelské tanky byly označeny jako SdKfz 267 a 268, liší se pouze použitými radiostanicemi. Ve verzi 267 je použita kombinace FuG 5 a FuG 8 u verze 268 je místo FuG 8 použita stanice FuG 7. U těchto vozidel není zamontován koaxiální kulomet vedle kanonu, jeho palebný průměr je snížen na 66 granátů.
Pro opravárenské jednotky byl určen opravárenský tank Bergepanzer VI Tiger, v jeho věži je místo kanonu namontován
kulomet MG 34. Na věž je namontován jeřáb o nosnosti 15 tun.
Ještě je třeba zmínit jeden prototyp, jde o přezbrojenou verzi E s kanonem 8,8cm KwK 43 L/71, což je kanon pro následovníka této verze. Jednalo se ale pouze o testovací vozidlo pro zkoušky tohoto kanonu.
verze z KwK 43
A teď něco málo k produkci. První předsériový stroj (V1) je dodány v srpnu 1942, poté nabíhá sériová výroba u mateřské firmy Henschel v Kasselu, tanky jsou vyráběny i firmou Wegmann AG. Do srpna 1944 je předáno Wehrmachtu a Waffen SS 1346 (1350 - 1355) tanků (výrobní čísla 250001 až 251346). Tyto tanky nejsou zaváděny do výzbroje stávajících jednotek, jsou vytvořeny speciální prapory s označení schwere Panzer Abteilung (sPzAbt) Wehrmachtu, u SS je to sSSPzAbt. Ale nasazení těchto tanků by vydalo na další velmi dlouhý článek.
Takže něco na závěr. Jedná se asi o nejznámější tank v dějinách vojenské techniky, bohužel jde také asi o nejvíce zprofanovaný tank historie. Skoro v každém filmu jich hrdinové z východu (čest jejich památce) ničí desítky, snad každý tank, co naši vojáci na výhodě zničili, byl Tiger. Já osobně nejsem nějakým velkým obdivovatelem tohoto velkého a těžkého tanku, bylo ho vyrobeno málo a jeho spotřeba PHM a náklady na výrobu byly obrovské. V opotřebovací materiální válce vám nepomůže malé množství velmi dobré techniky, potřebujete velká množství solidní techniky. A tou se sovětské tanky T-34 rozhodně byly.
Technické data tanku Panzerkampfwafen Tiger Ausf. E
délka – 8,45 m
šířka – 3,40 - 3,70 m
výška – 2,90 m
hmotnost – 56-57 t
pancéřovaní – 25-100 mm
výkon motoru – 650/700 HP
zásoba PHM – 534 (570?) l
dojezd silnice – 100 (140?) km
dojezd terén – 60 km
maximální rychlost – 45 km/h
osádka – 5
Příště se podíváme Panzerkampfwagen VI B Tiger II.
zdroje:
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 1
Janusz Ledwoch - PzKpfw VI „Tiger“ vol.1
Daniel Král – 501. schwere Panzer Abteilung
Tadeusz Mellerman – PzKpfw. VI Tiger – díl 1 až 3
http://www.achtungpanzer.com
http://armor.kiev.ua/
německé těžké tanky – díl 4
V tomto díle se konečně dostaneme k sériově vyráběnému těžkému tanku, jehož označení je snad nejznámější ze všech tanků na světě. Jeho jméno vzbuzovalo respekt na všech bojištích druhé světové války (tedy tam, kde se ukázal), snad v každém válečném dokumentu lze najít alespoň malou zmínku o něm. V sovětských válečných epopejích jsou jich likvidovány desítky, snad každý druhý tank je tam zmíněn s jeho jménem. Jak jste již určitě poznali z nadpisu, půjde asi o „neprofláknutější“ tank všech dob, německý těžký tank Panzerkampfwagen VI Tiger, konkretně se bude jednat o jeho první variantu, verzi H1 (pozdější označení E).
Firmu Henschel jsme opustili u projektu VK 3601. Tak jako Porsche se Henschel zapojil do dalšího projektu, jejich projekt těžkého tanku o hmotnosti 45 tun nesl označení VK 4501 (H) (45.01). Duchovním otcem tohoto tanku byl Dr. Ing. Erwin Aders (1881 - 1974). Nebudu zde popisovat průběh soutěže mezi prototypy Porsche a Henschel, důležité pro další vývoj německé obrněné techniky byl výběr prototypu firmy Henschel pro další sériovou výrobu. Tank byl zařazen do služby pod označením Panzerkampfwafen Tiger Ausf. H1, typové označení bylo SdKfz 181.
Dr. Ing. Erwin AdersDr. Aders navrhl klasickou koncepci tanku, nebyl to žádný výkřik techniky jako projekt profesora Porsche. Šlo o klasický tank, poháněný benzínovým motorem, používající klasický přenos síly přes převodovku. Podvozek tvořilo osm velkých pojezdových kol s gumovou bandáží (průměr 800 mm), osa se vždy skládala z dvojitého kola, mezery a jednoduchého kola. Dvojité kola zapadají do mezery mezi vedlejšími koly, kola se tak překrývají mezi sebou. Díky velkému průměru pojezdových kol nemusel být pás nahoře podepírán pomocnými kladkami, dosedal přímo na pojezdová kola. Přední kolo bylo hnací (průměr 840 mm), zadní napínací (průměr 600 mm), tank byl řízen pomocí volantového řízení systému Merrit-Brown (typ L600C nebo H&S L801] s hydraulickým posilovačem. To je u německých tanků poměrně neobvyklé řešení, mimo toto řízení byl tank vybaven i klasickým řízením (rajčáky).
Ausf. H1 a EZajímavostí je použití dvou druhů pásů, bojových a přepravních, bojové pásy označované jako Kgs 63/725/130 měly šířku 725 mm, přepravní byly typu Kgs 63/520/130, jejich šířka byla 520 mm. Důvodem k použití dvou druhů pásů je velká šířka tanku, prostě se nevešel na normální železniční vagón. Proto bylo navrženo speciálně „německé“ řešení, vnější kola se před navagónováním demontovala a tank vyjel na vagón na „úzkých“ pásech. Po vyložení se toto martyrium opakovalo, s přepravními pásy nedoporučovala žádná delší jízda. Tankisté museli tuto činnost vyloženě milovat... První verze tanku neměly žádné blatníky nad pásy, ty jsou na vozidla montovány až později. Kryjí potom nahoře pás po celé jeho délce.
PodvozekPro pohon byl použit dvanáctiválcový benzínový vidlicový motor Maybach HL 210 P45, při objemu 21353 ccm dával při 3000 ot/min 650 HP, při normálním provozu (2500 ot/min) to bylo 556 HP. Přenos tohoto stáda koníků zajišťovala převodovka Maybach Olvar OG 401216 A s konfigurací osmi stupňů pro jízdu vpřed a čtyřmi vzad. Pro pohon monstra o hmotnosti 56,9 tuny bylo potřeba poměrně hodně benzínu, proto byla ve vozidel zásoba 534 (570) litrů PHM. To ovšem postačovalo pouze k přesunu asi o 100 kilometrů na silnici, v terénu dokonce jen 60 kilometrů....
Pohon RozvodyMotor byl schopen dosáhnout až 3500 ot/min, otáčky nad 3000 však byly na otáčkoměru označeny jako nebezpečné. K dispozici je i přehled rychlostí, dosahovaných při zařazených rychlostech.
rychlost 1 – 3 km/h
rychlost 2 – 4,5 km/h
rychlost 3 – 6 km/h
rychlost 4 – 9 km/h
rychlost 5 – 14 km/h
rychlost 6 – 21 km/h
rychlost 7 – 31 km/h
rychlost 8 – 45 km/h
Korba vozidla byla svařovaná z rovných pancéřových desek, její čelo mělo sílu 100 mm, bočnice a záď 80 (82) mm, vana měla bočnice silné 60 mm, dno mělo sílu 25 (28) mm. Více napoví přiložený obrázek.
Na korbě byla umístěna hydraulicky poháněná věž Krupp. Síla pancíře je podobná jako u pancéřování korby, bočnice mají sílu 80 mm, čelní deska 100 (se štítem kanonu skoro 200) mm, strop 25 (28) mm. Když se podíváte na půdorys věže, uvidíte krásný tvar podkovy. Otáčela se pomocí hydraulického motoru o výkonu 5,4 HP, ten byl poháněn od hlavního motoru, samozřejmě zde byla možnost ručního otáčení. Při 2500 ot/min se věž otočila o 360° za 60 sekund, ručně musel střelec otočit 720x. Otáčení věže ovládal střelec dvěma nožními spínači, ručně ji mohl otočit mimo střelce i velitel. Věž měla aretaci v poloze 0° - 180° - 330°, poslední poloha byla určena pro přepravu. Věž je samozřejmě opatřena velitelskou věžičkou, ta má po obvodu symetricky umístěno pět průzorů, krytých neprůstřelným sklem. Na zadní stranu věže se zavěšovala schránka na materiál, ta se však začala dodávat až během výroby. Na starší tanky byla montována dodatečně.
V čele věže byl lafetován výkonný 88 mm kanon Krupp 8,8cm KwK 36 L/56, napravo od něj je umístěn koaxiální kulomet MG 34 ráže 7,92 mm. Stejný kulomet je zabudován v kulovitém střelišti (Kugelblende 100) do čelní desky korby. Palebný průměr pro kanon byl 92 granátů, pro kulomety se nakládalo 5250 (35x150) nábojů 7,92x57. Elevace kanonu byla -8° až + 10°. Střelec měl k dispozici pro zaměření kanonu binokulární zaměřovač Zeiss TZF 9b, jeho zvětšení bylo 2,5 x násobné. Zaměřovač byl umístěn nalevo od kanonu. Radista zaměřoval kulomet pomocí zaměřovače KZF 2 se zvětšením 1,8x
Konstrukce kanonu KwK 36 vycházela z protiletadlového kanonu FlaK 18, používal stejný rozměr náboje s elektrickým odpalováním 88x570R. Používají se protipancéřové Panzersprenggranatpatrone PzGr 39, podkaliberní Panzergranatpatrone PzGr 40, kumulativní Panzergranatpatrone (Hohlhadungsgranate) PzGr 39Hl a tříštivotrhavý Sprenggranatpatrone L/4,5 SprGr L/45. Protipancéřové a tříštivé náboje byly nakládány přibližně v poměru 50/50 %. Mimo to měl každý člen osádky osobní zbraň (pistole), ve věži byl volně uložen samopal MP 40 ráže 9 mm a signální pistole Walter ráže 26 mm.
Na bocích věže jsou zabudovány zadýmovací granátomety NbK 39 ráže 90 mm (po třech na každé straně), na střeše korbě korby jsou namontovány vrhače protipěchotních S-min. Těch je pět, kromě každého rohu je ještě jedna umístěna na levé straně vedle věže.
Transport ke Kursku s bojovými pásyOsádku tvoří klasická německá sestava pěti mužů – řidič, radista/střelec, nabíječ, střelec a velitel. Radista měl k dispozici standardní radiostanici FuG 5, pracující v pásmu 27-33 MHz, její dosah byl 6,4 km při fonickém a 9,4 km při telegrafním provozu. Velitelské tanky byly vybaveny mimo tuto radiostanici ještě stanicí FuG 7 (stejné pásmo, dosah až 16 km), případně FuG 8 (0,83-3,024 MHz, dosah až 80 km). Prutová anténa StbAt 2m pro FuG 5 (délka 2 metry) je upevněna na pravé straně vozidla za věží.
momentka z Afriky... Zatím je zde stále řeč o původním provedení Tigeru H1, tak jako u jiných tanků dochází během výroby k menším či větším změnám.
Můžeme začít u motoru, od 251. vozidla (v.č. 250251) je do tanku montován výkonnější motor Maybach HL 230 P45, jeho maximální výkon je 700 HP při 3000 ot/min. Pro normální provoz to bylo 650 HP při 2500 ot/min.
Od 822. vozidla je montován do vozidla inovovaný typ podvozku, místo pogumovaných pojezdových kol jsou použity celokovové kola. Podvozek je zjednodušen, nejsou již použity dvojité kola.
Místo velitelské věžičky se zasklenými průzory je od července 1943 montována nová verze věžičku, ta je po obvodu osazena sedmi pevnými periskopy. Mimo to je zde možnost upevnění kulometu MG 34 (42) coby obrany proti nízko létajícím cílům. Kulomet je volně uložený ve věži.
V létě 1943 (od věže číslo 287) mizí z věže zadýmovací granátomety NbK 39, místo nich je montován na věž vrhač šrapnelových a zadýmovacích granátů Nahverteidigungswaffe (to se nedá ani napsat...), ovládaný nabíječem. Na konci tohoto roku se přestávají na korbu montovat vrhače S-min.
Od března 1944 je zesílen stropní pancíř věže (z 25 na 40 mm). Od dubna 1944 se místo zaměřovače TZF 9b začíná používat monokulární zaměřovač TZF 9c se zvětšením 5x.
Určitě jsem na nějakou zásadní změnu zapomněl, snad to někdo doplní...
Nyní něco málo k označení tanků. Původní označení Ausf. H1 vycházelo z prototypů, označovaných podle výrobce (Henschel), později bylo změněno na Ausf. E, což je dnes nejpoužívanější označení tanku Tiger (mimo poněkud zavádějícího Tiger I). Co k tomu někoho vedlo nám už dnes ani nikdo nevysvětlí... Označení H2 bylo určené pro prototyp tanku s novou věží, připomínající věř tanku PzKpfw V Panther. Ta měla být osazena 75 mm kanonem s délkou L/70. Vše však zůstalo je ve fázi projektu, nebyl vyroben ani prototyp. A aby v tom byl trochu hokej, jako H3 je poté označován budoucí tank PzKpfw VI B.
Pz VI H2Tak jako u jiných tanků, existovala i u tohoto těžkého tanku velitelská a opravárenská verze. Velitelské tanky byly označeny jako SdKfz 267 a 268, liší se pouze použitými radiostanicemi. Ve verzi 267 je použita kombinace FuG 5 a FuG 8 u verze 268 je místo FuG 8 použita stanice FuG 7. U těchto vozidel není zamontován koaxiální kulomet vedle kanonu, jeho palebný průměr je snížen na 66 granátů.
Pro opravárenské jednotky byl určen opravárenský tank Bergepanzer VI Tiger, v jeho věži je místo kanonu namontován
kulomet MG 34. Na věž je namontován jeřáb o nosnosti 15 tun.
Ještě je třeba zmínit jeden prototyp, jde o přezbrojenou verzi E s kanonem 8,8cm KwK 43 L/71, což je kanon pro následovníka této verze. Jednalo se ale pouze o testovací vozidlo pro zkoušky tohoto kanonu.
verze z KwK 43A teď něco málo k produkci. První předsériový stroj (V1) je dodány v srpnu 1942, poté nabíhá sériová výroba u mateřské firmy Henschel v Kasselu, tanky jsou vyráběny i firmou Wegmann AG. Do srpna 1944 je předáno Wehrmachtu a Waffen SS 1346 (1350 - 1355) tanků (výrobní čísla 250001 až 251346). Tyto tanky nejsou zaváděny do výzbroje stávajících jednotek, jsou vytvořeny speciální prapory s označení schwere Panzer Abteilung (sPzAbt) Wehrmachtu, u SS je to sSSPzAbt. Ale nasazení těchto tanků by vydalo na další velmi dlouhý článek.
Takže něco na závěr. Jedná se asi o nejznámější tank v dějinách vojenské techniky, bohužel jde také asi o nejvíce zprofanovaný tank historie. Skoro v každém filmu jich hrdinové z východu (čest jejich památce) ničí desítky, snad každý tank, co naši vojáci na výhodě zničili, byl Tiger. Já osobně nejsem nějakým velkým obdivovatelem tohoto velkého a těžkého tanku, bylo ho vyrobeno málo a jeho spotřeba PHM a náklady na výrobu byly obrovské. V opotřebovací materiální válce vám nepomůže malé množství velmi dobré techniky, potřebujete velká množství solidní techniky. A tou se sovětské tanky T-34 rozhodně byly.
Technické data tanku Panzerkampfwafen Tiger Ausf. E
délka – 8,45 m
šířka – 3,40 - 3,70 m
výška – 2,90 m
hmotnost – 56-57 t
pancéřovaní – 25-100 mm
výkon motoru – 650/700 HP
zásoba PHM – 534 (570?) l
dojezd silnice – 100 (140?) km
dojezd terén – 60 km
maximální rychlost – 45 km/h
osádka – 5
Příště se podíváme Panzerkampfwagen VI B Tiger II.
zdroje:
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 1
Janusz Ledwoch - PzKpfw VI „Tiger“ vol.1
Daniel Král – 501. schwere Panzer Abteilung
Tadeusz Mellerman – PzKpfw. VI Tiger – díl 1 až 3
http://www.achtungpanzer.com
http://armor.kiev.ua/
0 u Shermana?