Německo
rok 1910
SMS Moltke v New Yorku roku 1912
Lodě ve třídě:
- SMS Moltke - (1908 – 1910 – 1911)
- SMS Goeben – (1909 – 1911 – 1912)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
VÝVOJ
Stavbou bitevního křižníku Von der Tann se Německo zařadilo vedle Velké Británie po boku, jako další země, která začala stavět nové lodě nazývané bitevní křižníky. Již první tato německá jednotka měla v porovnání s konkurencí vyvážený poměr mezi dělostřelectvem, rychlostí a pancéřování, čímž v mnohém překonávala britské bitevní křižníky tříd Invincible a Indefatigable. V jediném v čem Von der Tann zaostával za konkurenty byla hmotnost boční salvy. Ta v jeho případě činila u děl hlavní ráže 2.416 kg, zatímco britská plavidla obou výše uvedených tříd měla hmotnost boční salvy 3.088 kg. V květnu 1907 se Reichs Marine Amt (Říšský úřad námořnictva) rozhodl pro následovníka SMS Von der Tann. Bylo rozhodnuto, že nová konstrukce by měla být větší, s větším počtem děl hlavní ráže a nejméně tak dobře pancéřovaná jako její předchůdce, což jí mělo umožnit působit spolu s bitevními loděmi hlavního loďstva. Rychlost měla být nejméně 24,5 uzlů (45,4 km/h). Nejjednodušší způsob jak docílit potřebné palebné síly se tak jevilo přidat jednu dvouhlavňovou věž hlavní ráže. Tím mohlo dojít k nárůstu hmotnosti boční salvy na 3.020 kg, vyrovnat se tak britské konkurenci a díky dělům menší ráže než ta na britských plavidlech, byla i manipulace jednodušší a logicky tak i kadence palby. V tomto duchu se začali stavět dvě nové jednotky,které byly objednány jako Kreuzer G a Kreuzer H. Výrobcem se stala stejně jako v případě prvního německého bitevního křižníku loděnice Blohm & Voss v Hamburku. Na nových plavidlech se začalo stavět ještě dříve, než byly k dispozici nové poznatky z operačního nasazení prvního bitevního křižníku SMS Von der Tann. Na lodi SMS Moltke (pojmenované po pruském generálovi a náčelníkovi generálního štábu pruských a posléze německých vojsk z let 1857 – 1888, Helmuthu von Moltkem starším *1800 – +1891) se začalo pracovat 7.prosince 1908, loď byla na vodu spuštěna 7.dubna 1910 a zařazena do služby byla 30.září 1911. Druhá jednotka SMS Goeben byla stavěna ve stejné loděnici Blohm & Voss v Hamburku od 28.srpna 1909, na vodu byla spuštěna 28.března 1911 a zařazena do služby byla 2.července 1912.
Pořizovací cena každé lodě byla přibližně 42,6 Mio Marek (10,035 Mio USD = 2,069 Mio Liber).
KONSTRUKCE a STROJNÍ VYBAVENÍ
V době svého vzniku se jednalo o největší německé válečné lodě co se výtlaku i rozměrů týče. Standardní výtlak byl 22.979 t a plný 25.400 t. Délka lodě 186,5 m, šířka 29,5 m a ponor 9,2 m. O pohon se staraly parní turbíny Parson a 24 kotlů, které dávali výkon 39.000 kW (52.000 k) při konstrukční rychlosti 25,5 uzlů (47,2 km/h). Při zkouškách byl dosažen výkon pohonné jednotky u SMS Moltke, 64.000 kW (85.780 k) a rychlost 28,4 uzlů (52,6 km/h) a u SMS Goeben výkon 85,660 k a rychlost 28 uzlů (51,9 km/h). Zásoba vezeného uhlí mohla maximálně být až 3.100 tun, což zajišťovalo dojezd 4.120 nm (7.630 km) při ekonomické rychlosti 14 uzlů. Výkon pohonné jednotky byl přenášen na 4 třílisté vrtule, každá o průměru 3,74 metrů. Posádka v domě míru představovala 1.053 mužů, v době války 1.240 mužů (podle jiných zdrojů 1.350 mužů).
PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřování u nové třídy bylo silnější, než u původní konstrukce SMS Von der Tann. I tady byla použita Kruppova cementovaná a niklovaná ocel. Hlavní pancéřový pás měl 100 mm na přídi a zádi, ale ve středu trupu dosahoval až 269 mm. Tato hlavní pancéřová obšívka byla umístěna na 50mm podložce z teakového dřeva. Kasematy děl střední ráže byly chráněny 150mm pancířem na bocích, 80mm pancéřováním stropu a jednotlivá děla byla od sebe chráněna 30mm přepážkou, která měla zvyšovat šanci přežití děla a obsluhy v případě zásahu sousední pozice. Přední nástavba byla chráněna 350 mm silným pancířem a zadní 226 mm. Dělové věže Drh LC/1908 chránil 228 mm silný pancíř na čelní straně věže, 180 mm na bocích a 90 mm strop. Barbety děl pak chránil 231 mm silný pancíř. Pancéřová paluba měla 50 mm a to i na zešikmené části. Protitorpédová obšívka měla tloušťku 50 mm tam, kde bylo třeba chránit dělostřelecké barbety a jinak na ostatních místech měla 30 – 46 mm. Velitelská věž měla ochranu v podobě 350mm pancíře na stranách a 80mm strop.
VÝZBROJ
Jak už bylo v úvodu řečeno, nová třída bitevních křižníků se od prvotiny SMS Von der Tann lišila na první pohled především v přidání další dělové věže hlavní ráže. Dalším rozdílem bylo použití výkonnějších děl ráže 280 mm SK L/50, které byli umístěny po dvou v pěti dělových věžích typu Drh LC/1908. Přední a dvě středové dělové věže byly rozmístěny stejně jako u předchůdce, ale dělovou věž na zádi doplnila ještě jedna — pátá — v superpozici. Toto rozmístění výzbroje bude později zopakováno i u následujícího bitevního křižníku (a poslední předválečné konstrukce) SMS Seydlitz. Od něj se třída Moltke dá na první pohled rozlišit díky průběžné přední palubě. Vezená zásoba munice hlavní ráže byla 81 nábojů na hlaveň.
Každá věž Drh LC/1908 vážila 437,5 tun a byla obsluhována 70 muži. Pět muničních komor pojalo až 810 střel (po 162 střelách v každé), přičemž skladiště projektilů APC L/3,1 bylo pod skladištěm prachových náloží RPC/12. Každé dělo mohlo střílet teoretickou rychlostí až tří ran za minutu a dopravit 302 kg vážící protipancéřový projektil s úsťovou rychlostí 880 m/s na vzdálenost 18.100 m při maximální elevaci 13,5° (po roce 1915 byl dostřel zvětšen na 19.100 m díky zvětšení maximální elevace hlavní na 16° a u SMS Goeben po roce 1918 pak dokonce na 21.700 m při elevaci 22,5°). Během bitvy u Dogger Banku pak dokázal jejich projektil prorazit boční pancíře britských bitevních křižníků o tloušťce 127 a 152 mm. U britských bitevních křižníků Lion však již jeho 230 mm pancíř na vedenou vzdálenost boje nebyli schopni Němci protipancéřovou střelou v bitvě u Dogger Banku prorazit.
řez věží ráže 280 mm u třídy MoltkeStřední dělostřelectvo tvořilo dvanáct osvědčených děl 15 cm SK L/45 umístěných po jednom v kasematech MPL C/06 (SMS Goeben nesl po roce 1915 pouze deset těchto děl), doplněných stejným počtem 8,8 cm SK L/45 umístěných v kasematech MPL C/01-06 na přídi, zádi (před zadními dělovými věžemi) a hlavní a zadní nástavbě. Děla ráže 150 mm měla kadenci 5-7 ran za minutu (dle sehranosti obsluhy) a střílela projektily u hmotnosti 45,3 kg na vzdálenost 17.600 m (při max. elevaci 30°). Vezená zásoba munice čítala 150 ks na hlaveň.
Hlavňovou výzbroj doplňovaly čtyři podhladinové torpédomety ráže 500 mm, pro které bylo k dispozici celkem 11 torpéd G7. Po jednom torpédometu bylo umístěno na přídi a zádi v ose plavidla a po jednom torpédometu na každém boku těsně před první dělovou věží.
TTD _ námořní dělo ráže 28 cm/50 (11") SK L/50
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Výrobce: Kruppovy závody, Německo
* Model zbraně: 1909
* Ráže: 280 mm
* Celková délka hlavně: 14,150 m
* Délka vývrtu hlavně: 13,421 m
* Hmotnost hlavně: 41.500 kg
* Hmotnost střely: 302 kg (APC)
* Hmotnost prachové náplně: 105 kg
* Počáteční rychlost střely: 880 m / s
* Pracovní tlak:
* Životnost hlavně:
* Počet ran za minutu: 3
* Dostřel: 20.400 m
Hmotnost boční salvy:
10 x 280 mm = 3.020 kg
6 x 150 mm = 271,8 kg
Celkem: 3.291,8 kg
BOJOVÁ KARIÉRA
SMS Moltke
Bitevní křižník Moltke byla první německá loď, která navštívila USA (rok 1912). V červenci 1912 eskortoval Moltke císaře Viléma II. na jeho cestě do Ruska. Před válkou bylo plánováno, že nahradí ve funkci vlajkové lodě „Východoasijské eskadry“ hraběte von Spee pancéřový křižník Scharnhorst, ale poté co vznikla potřeba vyslat jeho sesterskou loď Goeben do Středozemního moře, z těchto plánů sešlo. Během I. světové války měly obě lodě rozdílný osud. SMS Moltke se zúčastnil několika operací v Severním moři, včetně bitvy u Dogger Banku (24. leden 1915), Jutska/Skagerraku (31. květen a 1. červen 1916) a okrajově i druhé bitvy u Helgolandské zátoky (17. listopadu 1917). První bojovou akci zažila posádka SMS Moltke již 28.srpna 1914, kdy u opevněného německého ostrova Helgoland došlo ke střetnutí britských a německých lehkých námořních sil. Na podporu svých lehkých křižníků byly vyslány i bitevní křižníky admirála Hiperra včetně Moltkeho, které se však na místo bojů dostavili již po odplutí nepřítele. Další akcí bylo dne 2.listopadu 1914 podniknutí útoku na britská pobřežní města a přístavy. Moltke se zúčastnil ostřelování města Yarmouth. Další akce tohoto charakteru byla německým velením naplánována na 15.prosince 1914. SMS Moltke se spolu s dalšími plavidly zúčastnil přepadu měst Scarborough, Hartlepool a Whitby přičemž svou střelbu vedl proti Hartlepoolu. Během operace byl Moltke zasažen šesti projektily ráže 152 mm, ale k žádným ztrátám na lodi ani na životech nedošlo. K dalšímu střetnutí, tentokráte většího charakteru došlo dne 24.ledna 1915, kdy se německá eskadra bitevních křižníků doplněna o pancéřový křižník Blucher chystala opět napadnout britské pobřeží. Britové však byli v pohotovosti a došlo k setkání německých a britských bitevních křižníků. Britové měli převahu jak v počtu lodí, tak rychlosti i hmotnosti boční salvy. Střetnutí neustál rychlostí nevyhovující pancéřový křižník Blucher, který se s téměř celou posádkou potopil. SMS Moltke, který nebyl nikým ostřelován (díky britské chybě), během střetnutí vystřílel 276 ks projektilů hlavní ráže na britský vlajkový bitevní křižník HMS Lion, na který se soustředila palba hned tří německých bitevních křižníků. Sám SMS Moltke ze střetnutí vyvázl bez poškození a ztrát na posádce. Další větší akce které se Moltke zúčastnil byl srpnový nájezd na Rižský záliv proti Rusku. Zde na německou loď z minimální vzdálenosti (cca 200 metrů) zaútočila britská ponorka E1. Torpédo zasáhlo křižník poblíž místa uskladnění vlastních torpéd, výbuchem bylo 8 vlastních torpéd poškozeno, ale k výbuchu nedošlo. Přesto zahynulo 8 námořníků a vzniklým otvorem se do lodi navalilo 480 t vody. Moltke pak musel být v opravě od 23.srpna do 20.září 1915. Koncem dubna 1916 byl Moltke opět součástí flotily, která podnikla útok na britská města Yarmouth a Lowestoft. Během této operace byl Moltke zasažen jedním 152 mm projektilem, který však nezpůsobil žádnou škodu.
Největší válečné akce, které se SMS Moltke zúčastnil, byla bitva u Jutska (Skagerraku) mezi 31.květnem až 1.červnem 1916. Jednalo se o vůbec největší námořní bitvu novodobých dějin, kde se střetla hlavní loďstva obou největších rivalů, Německa a Velké Británie. V úvodní fázi, kdy se proti sobě střetli bitevní křižníky obou stran, byl SMS Moltke nejlépe střílející lodí, která během prvních 5 minut palby zasáhla svého soka, bitevní křižník HMS Tiger (8x343mm), 3 projektily ráže 280 mm. U věže X na Tigeru rozbil těžký projektil pancéř a další poškodil i věž Y. Ale ani Moltke nezůstal ušetřen poškození. K britským bitevním křižníkům se přidala 5.eskadra rychlých bitevních lodí kontradmirála Evan-Thomase, která připlula zachránit těžce zkoušené britské křižníky a jejich 900 kg granáty se snesly na koncovou německou linií, kde pluly křižníky Von der Tann a Moltke. SMS Moltke obdržel zásah jedním projektilem ráže 381 mm a musel se zachraňovat plavbou „cikcak“ před superdreadnoughty třídy Queen Elisabeth. Během bitvy obdržel Moltke celkem 4 zásahy a byl středně poškozen. Zahynulo 17 námořníků a dalších 22 jich bylo zraněno. Celkem v bitvě Moltke vystřílel 359 těžkých projektilů.
V roce 1917 se Moltke zúčastnil operace Albion, což byl plán na obsazení Moondsundských ostrovů a plnil zde roli vlajkové lodě viceadmirála Erhardta. Během této operace se německé lodě střetly s ruskými řadovými bitevními loděmi, přičemž byla zničena loď Slava (poslední z pěti jednotek nešťastné třídy Borodino, která ztratila 4 lodě v bitvě u Cušimy roku 1905). V dubnu 1918 se Moltke zúčastnil nájezdu na konvoj u norských břehů, ale došlo u něho k těžké poruše strojů. Zpět na základnu jej odtáhla bitevní loď SMS Oldenburg, ale cestou byl Moltke zasažen torpédem britské ponorky E42. Jeho oprava se protáhla do konce srpna 1918.
Po válce byl 21.června 1919 potopen vlastní posádkou ve Scapa Flow při hromadném potápění celé německé námořní flotily.
SMS Goeben (TCG Yavuz)
Naopak SMS Goeben zastihla Světová válka ve Středomoří (spolu s lehkým křižníkem Breslau), kde napřed uštědřil políček Royal Navy, jejíž bitevní křižníky nedokázaly německý bitevní křižník zadržet a ten odplul do Cařihradu. Tam byl formálně předán tureckému námořnictvu včetně německé posádky a velení a přejmenován na TCG Yavuz Sultan Selim. Přispěl ke vstupu Turecka do války na straně Německa, podnikal výpady proti lodím Dohody u Dardanel a v Egejském moři a také proti Rusům na Černém moři. Dne 29.října 1914 podnikl nájezd na ruský černomořský přístav Sevastopol, který ostřeloval ze svých děl přičemž byl 3x zasažen pobřežním dělostřelectvem. Při této akci potopil ruskou minolovku Prut. Dále dne 19.listopadu 1914 se u poloostrova Krym střetl s celou ruskou Černomořskou eskadrou, přičemž byl zasažen třemi granáty ráže 305mm a jedenácti ráže 203 a 152mm. Poškození nebyla vážná, ale padlo 115 námořníků a dalších 59 bylo raněných. Pro Němce to byla citelná lidská ztráta, protože doplňování posádky v tureckých podmínkách nebylo nijak jednoduché. Ruská řadová loď Jevstafij (hlavní soupeř v bitvě u mysu Saryč) byla zasažena čtyřmi granáty ráže 280mm a byla následně na opravách do konce listopadu. Padlo 33 námořníků a 25 bylo raněných. Žádné jiné plavidlo zasaženo nebylo.
Dne 26.prosince 1914 byl poškozen u Bosporu 2 ruskými minami. Přibližně 2.000 tun vody proniklo do lodi. Loď pak byla několik měsíců v opravě. Začátkem dubna již podnikl další výpad, při kterém potopil dvě ruské obchodní lodě. V květnu se Goeben opět střetl s ruskou černomořskou flotilou a byl lehce poškozen třemi zásahy z ruských 305mm děl. V roce 1916 již mělo ruské loďstvo k dispozici moderní bitevní loď Imperatrisa Jekatěrina se kterou se krátce střel 8.ledna 1916. Dne 4.července 1916 bombardoval Goeben přístav Tuapse, potopil jednu obchodní loď a řadu dalších poškodil.
Yavuz (ex Goeben) podnikl spolu s lehkým křižníkem Midili (ex Breslau) řadu výpadů proti ruským přístavům a doprovázel turecké obchodní lodě na jejich plavbě pro životně důležité uhlí. V roce 1918 podnikl bitevní křižník Goeben spolu s dalšími jednotkami výpad do Egejského moře, přičemž potopil britské monitory Raglan a M28 kotvící v zátoce Kusu. Při zpáteční cestě se však turecké loďstvo dostalo do minového pole, a lehký křižník Breslau po zásazích pěti min klesl ke dnu. Goeben byl lehce poškozen minou již dříve. Po prohrané válce zůstal bitevní křižník i nadále pod tureckou vlajkou.
V roce 1936 byl přejmenován na Yavuz a v roce 1954 přesunut do rezervy. Sešrotován byl v roce 1973 jako nejdéle sloužící bitevní křižník, nejdéle sloužící dreadnought, poslední loď z německého císařského námořnictva a poslední bitevní křižník NATO (identifikační kód NATO „370“ mu byl přidělen v roce 1952). V Německu byly snahy odkoupit toto historické plavidlo od turecké vlády a zachovat jej jako památník, ale zvedla se proti tomu velká vlna odporu. Nakonec tedy bohužel z tohoto úmyslu sešlo a závěr za bohatým životem této zajímavé lodě udělali paradoxně německé železárny, kde byl Goeben sešrotován.
TTD _ bitevní křižník SMS Moltke
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka celková: 186,5 m
* Šířka: 29,5 m
* Ponor: 9,2 m
* Výtlak standardní: 22.979 t
* Výtlak plný: 25.400 t
* Výzbroj: 10x280 mm (5xII), 12x150 mm (12xI), 12x88 mm (12xI), 4x Torpédomet ráže 500 mm
* Pancéř paluba: 50 mm
* Pancéř dělová věž: 228 mm
* Pancéř velitelská věž: 350 mm
* Pancéř boky: 269 mm
* Pohonná jednotka: 24 parních kotlů, 4 parní turbíny
* Zásoby pohonných hmot:
* Výkon strojů: max. 64.000 kW (85.780 k)
* Rychlost: 28,4 uzlů (52,6 km/h)
* Dojezd: 4.120 nm při rychlosti 14 uzlů (25,9 km/h)
* Posádka: 1.053 mužů (ve válečné době 1.240 mužů)
Zdroje:
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil – 1986
Velká válka na moři (1,2,3,4,5) – Jaroslav Hrbek – 2001
www.worldwar1.co.uk
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
