PALBA.CZ

Gv. major 46. ženského gardového nočního bombardovacího leteckého pluku 325. noční bombardovací letecké divize
Hrdina Sovětského svazu
Nositelka Řádu Lenina, dvou Řádů Rudého praporu, dvou Řádů Vlastenecké války I. stupně a dvou Řádů Rudé hvězdy
Oceněna medailemi "Za vojenské zásluhy", "Za obranu Kavkazu" a "Veterán práce"

"Vrátím se k vám, pole mých otců, doubravy mírné, posvátného srdce krev.."
Jevgenij Abramovič Baratynskij

Polina Vladimirovna Gelman se narodila 24. října roku 1919 ve městě Berdičev (nachází se na území Ukrajiny ve stejnojmenném rajonu, který spadá pod Žitomirskou oblast, jejímž správním centrem je Žitomir) do dělnické židovské rodiny. Její otec zemřel v průběhu občanské války, což byl hlavní důvod k tomu, aby se rodina přestěhovala do města Gomel (v jihovýchodním Bělorusku). Polinina matka, Jelja Lvovna, si sehnala práci v tiskárně, aby za vydělané peníze mohla zajistit dceři dobré vzdělání.
Dívka vystudovala gomelskou střední školu a roku 1938 nastoupila ke studiu fakulty historie na státní univerzitě v Moskvě. Zároveň se přihlásila do kursů sportovní střelby, které zakončila s výbornými výsledky.
Vždy si přála být pilotem, a proto se s nejlepší kamarádkou Galinou Dokutovič zapojila do místního aeroklubu. 25. srpna 1937 uskutečnila svůj první seskok s padákem a získala si uznání..
Když začala válka, přihlásila se v říjnu 1941 jako dobrovolník do Rudé armády. Požádala o přidělení k pilotům, ale pro malou výšku ji nemohli přijmout. Místo vysněného pilota tak pracovala jako balička a kontrolorka padáků. Se svým místem nebyla spokojená a vytrvale psala na velitelství žádosti o přeložení. Po několika měsících jí speciálně svolaná komise vyhověla a vybrala jí úlohu letovodky letounu Po-2. Polina roku 1942 zakončila pilotní školu ve městě Engels a na počátku května se přidala se ke 46. ženskému gardovému nočnímu bombardovacímu leteckému pluku přezdívanému "Noční čarodějnice".

S pilotkou Raisou Jermolajevnou Aronovou a později s Irinou Viktorovnou Drjaginou prošla boji na Kavkaze a zúčastnila se bojů na Krymu. Během bombardování německých pozic u města Eltigen (na Kerčském poloostrově) zachránila život posádce letadla, které muselo nouzově přistát. Polina Gelman jej vydržela bránit celou noc, dokud se pilotce nepodařilo poruchu opravit a následně odstartovat. Společně se jim poté zdařilo doručit do obleženého Eltigenu potřebné střelivo, léky a potraviny.
V průběhu bojů v Bělorusku podporovala pěchotu při dobývání řeky Narev, v následném osvobozování Polska se vyznamenala při bojích o města Ostrolenka a Serock (obě sídla se nachází v severovýchodní části země). Své působení u pluku zakončila na řece Labi, poslední let uskutečnila v květnu 1945 nad Berlínem.
Celkem provedla nadporučík Polina Vladimirovna Gelman 869 bojových vzletů a shodila na nepřítele 113 tun bomb, přičemž zničila řadu německých mostů a zásobovacích tras a způsobila okolo 140 požárů.

Prezidium Nejvyššího sovětu SSSR vydalo dne 15. května 1946 vyhlášku, v níž dívce udělilo Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu za její hrdinství a odvahu v boji proti fašismu. Rovněž obdržela Řád Lenina, dva Řády Rudého praporu, dva Řády Vlastenecké války I. stupně, dva Řády Rudé hvězdy a řadu dalších medailí.
Roku 1951 vystudovala španělštinu na Vojenském institutu cizích jazyků, kde se roku 1948 seznámila s frontovým vojákem Vladimirem Nikolajevičem Kolosovem. Téhož roku se za něj provdala. O rok později se jim narodila dcera Galina.
Do výslužby odešla roku 1957 v hodnosti gv. majora.
O svých zážitcích z války napsala krátkou povídku "O bitvách, požárech a soudruzích- přátelích", která vyšla knižně roku 1995.
Díky své vynikající znalosti španělštiny byla vybrána jako členka delegace a odletěla na Kubu, kde působila jako tlumočnice a mírová vyslankyně.
Po návratu do vlasti se naplno věnovala společenským vědám. Zorganizovala semináře pro studenty z Latinské Ameriky a Španělska. Po obhájení své práce získala roku 1973 titul docent katedry politické ekonomie na univerzitě v Moskvě, na tomto místě pracovala až do svého odchodu do důchodu roku 1990.
Když obdržela pozvánku Svazu válečných invalidů, vedení strany jí umožnilo navštívit s vybranými osobnostmi Izrael. Rovněž vedla hnutí sovětsko-uruguayského přátelství.
Zemřela 29. listopadu roku 2005, jedenáct let po manželově smrti, v Moskvě. Bylo jí šestaosmdesát let. Pohřbili ji 7. prosince na Novoděvičském hřbitově, nad jejím hrobem je postaven malý památník..
__________________

Použité zdroje:
http://www.rcplanes.fr
http://www.warheroes.ru
http://www.ru.wikipedia.org
http://www.hronos.km.ru
http://www.airaces.narod.ru
http://www.az-libr.ru
http://www.berdichev.org
http://www.peoples.ru
http://www.letunij.narod.ru
http://www.mjcc.ru

Většina obrázků převzata ze stránek:
http://militera.lib.ru/memo/russian/rak ... a/ill.html a http://www.lechaim.ru

P.S.: Průměr shozených kilogramů bomb na jeden let P.V.Gelman ověřen a vypadá docela věrohodně, pokud si ti Francouzi nevymysleli jinou hodnotu maximální nosnosti Po-2.
Kdyby jo, tak se omlouvám a budu ráda za jakoukoli formu opravy..

Ljubov: pěknépaní. Osobně si myslím že množství shozených pum v tomto případě odpovídá počtu vzletů. Stejně je neuvěřitelné kolik ty holky na těch mašinách dokázali odlétat. To jsou bojové účty, že člověk žasne.

Je jen zásluhou jejich pomalosti a převážně nočního bojového nasazení, že je vylítaní profesionálé od Luftwafe nesmetli z oblohy během několika dnů. Ono se to těžko hodnotí ale počet vzletů co směrem k nepříteli vykonaly je řadí jako letce hodně vysoko.

Co myslíš Hansi, je to tak?

- Mno..hmotnost svrženého nákladu vypadá v pořádku. Je to reálné číslo.
- Trochu mi vrtá v hlavě, jestli i tato žena byla pilotkou, či palubním střelcem. Ljubov uvádí, že prošla pilotním výcvikem, ale následně že létala s pilotkami, což by více odpovídalo pozici střelce.
- Hodně zajímavý je příběh s bráněním letounu po celou noc. Tady by to sneslo trochu výrazněji rozvést, protože není jasné, jestli její letoun přistál vedle druhého a ona prostě s kulometem ev. ostřelovala blížící se Wehrmacht, nebo jestli ony samotné měly poruchu a chránila před dokončením oprav vlastní letoun. Domnívám se ale, že to bude nějaká dost velká pohádka s největší pravděpodobností střihnutá propagandou. Jeví se mi jako nanejvýše nepravděpodobné, aby jedna kulometčice s nanejvýš omezeným množstvím munice (a nanejvýš nějakou pistolí) dokázala bránit letoun proti jakkoliv malé skupince Wehrmachtu - a to ještě takovým způsobem, aby letoun nedoznal újmy. Pokud se to skutečně stalo, pak předpokládám, že se nikde žádný voják v šedivé uniformě neukázal, protože tohle by již bylo za hranicí nejen Jamese Bonda a MacGyvera, ale možná i Chucka Norrise
- Počtem bojových vzletů patří tyto letkyně skutečně k těm nejvytrvalejším, přičemž jediné slušné srovnání naleznou u poměrně malého počtu letců Luftwaffe (jen skutečné výjimky se dostaly přes hranici tisíce vzletů, Rudela je nutno brát jako výjimku mezi výjimkami) - v sovětském letectvu snad ani pořádnou obdobu nemají. Jeden z nejaktivnějších sovětských stíhačů, Alexander Pokryškin, měl bojových vzletů "pouze" 560. Toto ale spíše dokazuje, že způsob jejich nasazení nebyl zase až tak rizikový, jako u jiných druhů letectva. Wehrmacht ani Luftwaffe v podstatě neměly prostředky, kterými by mohly těmto rušivým náletům zabránit. Konečně Luftwaffe měla na východní frontě k nočnímu stíhání snad pouze jedinou eskadru (a to snad ani ne po celou válku), což je při pohledu na množství vzletů Kukuruzniků směšný počet. Je také diskutabilní, zda by těžké noční stíhačky Ju 88 byly vůbec schopny nějakého alespoň trochu účinného boje s Po-2, zda by je dokázal zachytit jejich radar. Domnívám se, že teoreticky samozřejmě bylo v silách Říšských vojenských složek s Nočními čarodějnicemi bojovat, ale že by se takto vynaložené prostředky nevrátily. Podobně jako třeba potírání osaměle pronikajících letounů Mosquito. Teoreticky to možné bylo, prakticky bylo třeba síly využít jinak, což paradoxně mohlo následně vytvořit až jakousi auru nedotknutelnosti okolo těchto cílů s nižší prioritou.
- Pozemní obrana to měla poměrně dosti těžké. Letouny v noci jsou velice špatně vidět a tyto konkrétní útočily v klouzavém letu se zastaveným motorem, takže nebyly ani slyšet. To práci protiletadlovců dosti komplikovalo.
- Můj skromný názor na tuto problematiku je, že se útočná bombardovací činnost Po-2 za druhé světové války zveličuje.

Zase se pro jistotu omlouváš, Ljubov? Pokud zde někdo napíše, že přes letadla není odborník a čerpal z toho a z toho, tak se přece není zač omlouvat, maximálně se dozvíš, že odborníkem není ani ten, z kterého jsi čerpala. A od toho, jak jsem si všiml (a to sem bohužel chodím méně často), palba taky je!
A protože jsem si všiml, že v jiném článku jsi označila své příspěvky o Romanovcích div ne za spamy, tak bych Tě poprosil, abys sem již brzy dodala další, jsou perfektní!!!
Ona pokora je dobrá věc, ale nic se nesmí přehánět!

To Bublifuk:
Romanovci mají v současné době pohov, protože jsem tolikrát slyšela, že tohle je vojenský portál, že mě to už přestalo bavit a píšu je jinam. Takže nevím, jestli se nějakých dalších dočkáš..
V tom případě se obávám, že žádný odborník v ruštině, angličtině, francouzštině případně ukrajinštině neexistuje, protože jsem žádný článek, který by tvrdil něco jiného než to, co jsem napsala, nenašla.

To Hans S.:
Jo, dobrý. Alespoň že ti Francouzi si tolik nevymýšlejí a nepřipisují do množství svržených tun nulu navíc.
Sovětská propaganda je všemocná, zrovna v tomhle článku jsem to zapomněla připsat do poznámky, ale je pravda, že téměř všechny příběhy o jakýkoliv vojácích jsou přikrášleny. Nicméně takto jsem to četla a stejným způsobem přeložila. Zapomněla jsem rovněž dodat, že ten letoun u města Eltigen byl její, let absolvovala s pilotkou Raisou Aronovou.

Ale ohledně toho, že byla radistka musím protestovat, i když jsou mé znalosti značně zoufalé. Základním letounem u 46. ženského gardového nočního bombardovacího leteckého pluku byl Po-2, tam platí rozdělení posádky na пилот, штурман pilot, letovod (jestli tohle není pravda, tak budiž mi nebe milostivo). U Pe-2 jistě, tam je rozmístění posádky jasné- пилот, штурман, стрелок-радист; pilot, letovod, a střelec-radista. P. V. Gelman nebyla přímo pilot letounu, na to byla příliš malá (nějak mi nedochází, že jsem někde napsala, že byla konkrétně pilot), střelec- radista taky ne, na toto postavení nebyla vyškolená. Je všude zaškatulkována jako штурман, s Raisou Aronovou tvořila podobnou dvojici jako třeba jiné dvě ženy z pluku Nočních čarodějnic. T. Makarova a V. Bělik (i u nich je uvedeno pilotka a letovodka), žádnou ženu jako střelkyni-radistku jsem u toho pluku nenašla. Vím, že se podobná situace řešila u Naděždy Žurkiny, ta byla vážně radistka, ale nesloužila u této jednotky.

Natálie Meklin, taky členka tohoto pluku, píše ve své knize tohle:
Posádku dřevěného dvojplošníku tvořil pilot a letovod (byli na tuto činnost vyškoleni)..
Ale o pozici střelce tu není ani zmínka.

Pomůžu Ljubov a vyměním slovo "bránit" za slovo "hlídat". To naprosto stačí; držet se celou noc škasu s několika stovkami nábojů a čekat, kdy se ze tmy ozve německý křik nebo začnou šlehat plamínky …
Mám matný dojem, že Luftwaffe měla podle vzoru skupin Po-2 podobné skupiny (Storchy ... ) pro podobné účely. Hledám. Udělala se mi teorie o potírání Po-2 podobnými letadly ...

No psala jsi, že dokončila pilotní školu . Nepsal jsem přímo, že by měla být radistou (ostatně to by ani být nemohla, radar Po-2 zcela jistě nemá - spíše radiooperátorkou..i když Po-2 dost možná neměly ani rádio), ale že byla na pozici střelce. Na druhou stranu vlastně vůbec nevím, jestli noční Kukuruzniky vůbec měly v zadní kabině kulomet, ale tak trochu jsem to předpokládal díky obraně opravovaného letounu. Jestli neměly ani kulomet, tak to de facto znamená, že se celá slavná noční obrana letounu sestávala z toho, že nikdo nepřišel - protože pistolí s pár náboji se klasičtí vojáci zahnat nedají .
Jinak místo slova letovod se dnes používá spíše z angličtiny odvozený ekvivalent navigátor. Je důležité jasně rozdělit pojmy pilot a letec. Letec je v českém jazyce de facto kdokoliv, kdo se "živí" aktivní prací na palubě letadla. Pilot se "živí" jakožto řidič letadla. Slovo letec je nadřazené slovu pilot, stejně jako slovům navigátor, radiooperátor, střelec, mechanik, letuška..atd. Blbé je, že taková angličtina i němčina kolidují podobně jako čeština a pilot bývá často označován také jako letec (Flieger/Flyer).
Výcvik pilotů a navigátorů bývá zpravidla nejsložitější a nejdražší ze všech letců a obvykle trvá minimálně řadu měsíců. Všichni piloti zároveň dostávali a dostávají dosti hluboký navigační výcvik, někteří navigátoři dostávají částečný pilotní výcvik, často ale zároveň slouží ještě v dalších rolích, jako střelci, nebo bombometčíci, nebo obojí (třeba ve zmíněném Ju 88).

Po-2:

Polikarpov LNB měl ve výzbroji jeden Škas ráže 7,62mm
http://www.airplane-pictures.net/images ... /11636.jpg
Jinak co si pamatuji z nějaké knížky o Korejské válce, tak měl být údajně pro americké radary nezachytitelný, ale ruku do ohně za to nedám, tak mě nebijte

Co by si tam taky chtěl chytat, materiálově to byl "stealth" letoun
Ale to co píšeš se popisuje v knížce o esech v Koreji, noční F7F s ním měl obrovské problémy... byl prostě moc rychlý.

I když coby bombarďák Charlie v MASH byl dokonalý

Tak proti Kukursnikovi je rychlé i letadélko Káně
Ta knížka může být, mám ji ve sbírce, ale už v nich mám chaos.

No, to se mi zase povedlo něco úžasného, nevadí..
Ještě k té propagandě: z ženských pilotek nejvíce vytěžili z příběhu Lidie Litvjak, ale právě Polina Gelman byla trochu stranou pozornosti díky tomu, že byla Židovka. Do roku 1953 nemohla řádně uplatnit své znalosti a to, že vystudovala vysokou školu. Něco jí určitě přidali, ale nějaká pravda v tom jejím činu bude.
Aha, kvůli té pilotní škole. I když název je zavádějící, uznávám, byla to škola pro všechny ženy, které se chtěly přidat k letectvu. Vedla ji nejprve Marina Rasková, která obcházela všechny aerokluby a hledala v nich talenty pro letectví. Učily se v ní kromě pilotek i navigátorky, technická obsluha, zdravotnice. Všechno.. Přesto je název Pilotní škola města Engels.
Jo, výbavou každého Po-2 určeného jako lehký noční bombardér byl jeden ŠKAS, ráže 7,62mm, jak už bylo řečeno. Ale původně tam nebylo nic, až došlo k napadení SSSR, tak tam byly připojeny ŠKASy.
Jsem zvyklá pouze na slovo штурман, maximálně se omezím na přepis šturman, takže jsem myslela, že se stále používá letovod. A on už se nepoužívá, prevít..
Jinak, co je vlastně "Letadélko Káně"? Asi to bude něco známého českého, ale bohužel nemám tušení, oč se jedná..

Myslím, že letovod i navigátor je přípustné. Každý si dokáže představit co to znamená. Jsou to malé věci v životě lidském.

Letadélko Káně pochází z dětské knížky Honzíkova cesta. Honzíkův dědeček hlídal svazarmovské letiště, a ten malý spratek ho ukradl a létal a objevoval krásy socialistického světa. nebo tak nějak

Jo, děkuju. Už jsem si to taky našla. Má to docela pěkné kreslené obrázky. Jen se obávám, že si to nejspíš nepřečtu..

sa58 píše:I když coby bombarďák Charlie v MASH byl dokonalý

Bombarďák Charlie byl Ryan asi PT-22. Kde by Amíci sehnali ve dvaasedmdesátém Kukuruznik?

skelet píše:Letadélko Káně pochází z dětské knížky Honzíkova cesta.

Pleteš dohromady knížky Honzíkova cesta a O letadélku Káněti. Jediné, co mají společného, jsou ilustrace paní Zmatlíkové. Aspoň některá vydání.

Je to možný .. jsem je měl v ruce před dvaceti léty

V celé knize o nočních čarodějnicích jsou tři obrázky letadel:
U - 2LBN bez kulometu a to dvakrát a jednou pod označením
Po - 2LNB s kulometem

Myslím se kulomet nebyl standartním vybavením pro bojové lety - na co by jim v noci byly. Ta celonoční ochrana letadla je asi opavdu jen vojenská latina.

Hodnota těchto letů v přímém účinku na německé jednotky asi nebyla velká. Škody které mohly napáchat byly vlastně nepatrné. Jejich působení vidím spíše v tom, že to bylo rušivé létání které opravdu rušilo. Je pravda, že nasadit proti nim jakékoliv noční stíhače by bylo kontraproduktivní. A jejich optická neviditelnost a fonetická neslyšitelnost skutečně zajistily těmto strojům relativně nízké ztráty.

Myslím si ale, že hodnotu úsílí jejich osádek pro výsledek války to nijak nesnižuje a naopak si zaslouží úctu a uznání.

Ljubov a nyní dvě věci?

Primo: co nám nachystáš napříště?

Secundo: Ljubov Ty mě děsíš? Pokud své Romanovce, které hodně lidí na Palbě zaujaly a navíc se z nich časem odvinou složky čistě vojenské posíláš jinam, tak mě to mrzí. Snad zde bylo jasně řečeno, že nás to zajímá. Já mám nachystaných pár věcí k jednotlivým kapitolám tak jak šly. Takže bych Tě za sebe poprosil abys pokračoval zde - pokud to dopadne dobře a já věřím že ano, tak zde dynastie panovnických rodů - vrchních velitelů jejich armád budou mít své pevné místo.

Píšu to takto veřejně tu prosbu, aby mě případně podpořili daší Palbáci.

Pátrač píše:Hodnota těchto letů v přímém účinku na německé jednotky asi nebyla velká. Škody které mohly napáchat byly vlastně nepatrné.

Dovolím si oponovat. Uvedu volnou parafrázi příběhu z L&K.
Německá jednotka se utábořila v zázemí a chystala se přenocovat. Kuchař v bílé zástěře se otáčel kolem kotle nad ohněm a cosi vařil. Stejným sektorem se vracela "Nähmaschine" (šicí stroj) z ozbrojeného průzkumu. Pilot sáhl pod sedadlo, hodil přes okraj kabiny bombu a trefil kotel. Vojáci, kteří explozi přežili, uháněli do krytů; pozorovatel začal střílet ze škasu a zabil kuchaře.
A teď řekni: jsou tohle nepatrné škody?

Noo pokud nebyl kuchař obětí přátelské palby

Pátrač píše:Píšu to takto veřejně tu prosbu, aby mě případně podpořili daší Palbáci.

+1

Vodouch píše:Německá jednotka se utábořila v zázemí a chystala se přenocovat. Kuchař v bílé zástěře se otáčel kolem kotle nad ohněm a cosi vařil. Stejným sektorem se vracela "Nähmaschine" (šicí stroj) z ozbrojeného průzkumu. Pilot sáhl pod sedadlo, hodil přes okraj kabiny bombu a trefil kotel. Vojáci, kteří explozi přežili, uháněli do krytů; pozorovatel začal střílet ze škasu a zabil kuchaře.
A teď řekni: jsou tohle nepatrné škody?

No, já tedy žádné velké množství memoárů nečetl, ale nevybavuji si nějaké vzpomínky na skutečně zásadní rušení Kukuruzniky. Přijde mi, že nejvíce informací o účinnosti těchto letadel přichází ze sovětské, nikoliv z německé strany. Jeví se mi to v přímém kontrastu třeba proti činnosti na obou stranách "pověstných" IL-2 či T-34.. Celkově bombardování pěchoty "na slepo" mi nepřijde jako veleúčinný způsob boje.
Ono už když si vezmeš tu situaci, kterou jsi popsal - vše vypadá trochu absurdně a je otázka, z jakého je to zdroje. Mně to přijde až groteskní. Vezmu-li v úvahu, že nejpřesnější bombardovací letoun - Stuka - měl limit v zásahu prostoru zhruba o velikosti tanku (už to bylo značně obtížné i za ideáloních podmínek) a tady se popisuje nějaký zásah skupinky vojáků, zásah hrnce letounem, který schopnost přesného bombardování de facto neměl. To je jako když uvedeš za příklad kvality Bf 109 G-6, že Hartmann na něm sundal vše na co přišel Prostě výjimečná situace. Chtělo by to nějaký rozbor ztrát způsobených touto činností, možná by to nějaký fanoušek Wehrmachtu uměl někde najít..i když těžko oddělit od činnosti v noci létajících bombardérů útočících z velké výšky. Ty také mohou být těžko slyšitelné.