PALBA.CZ

SdKfz 161 - Panzerkampfwagen IV - díl 1
...základ Panzerwaffe...


Každá armáda je vyzbrojena určitou zbraní čí technikou, která je i přes určité staří a „nemodernost“ spolehlivá a vyzkoušená. Zde určitě platí pořekadlo „když to funguje, tak to není třeba měnit“. Armády se prostě nezbavují solidních pušek nebo dělostřelectva, výroba je zaběhnutá a novější zbraně v mnoha případech nemají nějaké extra lepší parametry, případně jsou velmi drahé (dneska skoro všechno...). Proto u zavedených výrobků stačí mírně či více upravovat základ a za relativně menší peníz tak získat solidní techniku. Odpadá náročná a zdlouhavá příprava osádek či obsluhy, po letech je konstrukce takového zařízení dovedena takřka k dokonalosti. Stačí se podívat na dlouhé palné zbraně, opakovačky ze díky velmi dobré konstrukci většinou v původní podobě (přelom 19.a 20. století) udržely ve výzbroji až do konce druhé světové války. Do penze je poslala až vysoká cena střeliva a moderní útočné pušky. U obrněné techniky lze také nalézt několik konstrukcí, které se vyvíjeli po celou válku z předválečných projektů a díky průběžné modernizaci se dokázaly udržet se solidními parametry ve výzbroji do konce války. Podle mě je typickým a asi nejlepší představitelem podobné techniky německý střední tank Panzerkampfwagen IV (dále jen Pz IV).

Jak je všeobecně známo, v roce 1935 začalo hitlerovské Německo opět zbrojit. Panzerwaffe již v té době disponovala „školním tankem“ Pz I, lehkým tankem Pz II a probíhají testy středního tanku Pz III. Do výzbroje měl být jako další zařazen střední tank, určený k průlomu nepřátelských pozic. Tento tank měl být těžší něž jeho souputník Pz III, měl disponovat kanonem ráže 75 mm, umístěným v otočné věži, proti živé síle měl tank disponovat dvěma kulomety. Krycí název tohoto projektu byl BW, což znamenalo Batallionsführer Wagen. Do soutěže o tento velmi výnosný kontrakt se zapojili všichni velcí „hráči“ té doby – koncerny Rheinmetall Borsig, MAN a Krupp. Podívejme se blíže na jejich projekty.

Projekt koncernu MAN zůstal pouze na papíře. Konstruktéři zde navrhli asi poprvé v německé historii tankový podvozek s dvěma řadami velkých kol, ty se mezi sebou částečně překrývají. Vzhledem k velkému průměru kol nejsou použity nosné kladky, pás nahoře dosedá přímo na pojezdová kola. Právě tato koncepce asi vyvolala zděšení u odpovědných činitelů, tento moderně řešený tank zůstal pouze ve fázi projektu.

Projekt koncernu Rheinmetall Borsig VK 2001 (Rh) byl na rozdíl od souputníka od MANu alespoň postaven, nebyl však zkompletován. Již na první pohled se tento projekt lišil od svých protivníků. Už na první pohled byl podvozek poněkud komplikovaný, tvořilo ho na každé straně osm zdvojených pojezdových kol malého průměru, zavěšené a odpružené po dvojicích. Nahoře byl pás veden na třech podpůrných kladkách, vpředu bylo umístěno hnací a vzadu napínací kolo. Horní část uchycení a odpružení kladek zakrýval souvislý plát plechu, díky němu asi zrovna nebyl dobrý přístup pro případné opravy podvozku.
VK 2001 (Rh) byl poháněn benzínovým motorem o výkonu 300 HP, přenos trakce na podvozek zajišťovala převodovka typu Wilson. Vozidlo bylo schopno dosáhnout rychlosti až 35 km/h. Síla pancéřovaní vany tanku se pohybovala od 13 do 20 mm. Jednotlivé desky byly spojovány nýtování a svařováním. Věž s kanonem ráže 75 mm nebyla na prototyp namontována, místo ní se používalo při testech jen závaží o stejné hmotnosti. Osádku tvořila pětice mužů.

VK 2001 (Rh)

Vítězem této soutěže se stal koncern Krupp, jeho vozidlo VK 2001 (K) vyhrálo na plné čáře. V té době asi nikdo netušil, že byl dán základ pro nejrozšířenější německý tank druhé světové války. Prototyp obdržel v roce 1935 označení Vskfz. 618, od dubna 1936 potom Vskfz. 622, Vskfz je zkratka pro Versuchkraftfahrzeug – zkušební vozidlo. Na prototyp úzce navazuje první sériová verze tanku, označovaného jako SdKfz 161 nebo (1/BW), známější je samozřejmě jeho plné označení - Panzerkampfwagen IV Ausführung A

Ausf. A

Tank se na svou dobu nevyznačoval žádnými technickými excesy (více věží, benzínoelektrický pohon...), šlo o klasicky řešený tank s jednou otočnou věží. Podvozek tvořilo osm dvojitých pojezdových kol menšího průměru s gumovou bandáží (rozměr 470x75-660), vždy dvě kola měla společný závěs a odpružení. Pás byl nahoře podepírán čtyřmi kladkami (opět gumová bandáž, rozměr 250x65-135), ty jsou rozmístěny ve stejných odstupech od sebe. Pohon byl klasický, přední kolo bylo hnací a zadní napínací.
Tank se pohyboval vpřed i vzad díky benzínovému, vodou chlazenému vidlicovému dvanáctiválci Maybach HL 108 TR, při 3000 ot/min dokázal vymáčknout z 10838 ccm výkon 250 HP. Přenos tohoto stáda koníků umožňovala mechanická převodovka Zahnradfabrik (ZF) SFG 75, ta dovolovala tanku jízdu pěti rychlostními stupni vpřed a jedním vzad. Pás měl šířku 360 mm, průměr obratu vozidla je 5,92 metru, měrný tlak na půdu 0,69 kp/cm2.



Prototyp měl poměrně slabé pancéřování, vana byla svařena s pancéřových plechů o síle od 5 do 14,5 mm. Verze A má již vanu vyrobenou z pancéřového plechu o síle 14,5 mm. Zajímavé je tvarování čelní stěny korby, pravá strana (u řidiče) byla vysunuta vpřed. Zajímavé je umístění servisních otvorů, před čelním pancířem jsou na skoseném čelním pancíři tři otvory pro přístup k převodovce a rozvodům. Vedle řidiče seděl radista, každý z nich měl k dispozici vlastní vstupní dvoudílný poklop na stropu korby. Jak na pravé, tak i na levé straně je zasazen průzor v bočnici, může ho využívat řidič a radista. Radista může ovládat kulomet MG 34 ráže 7,92 mm, umístěný ve polokulovitém střelišti. Další výzbroj je umístěna ve věži. Zde má své stanoviště velitel, střelec a nabíječ. Velitel nastupoval do tanku přes velitelskou kupoli, ta je umístěna u zadní stěny věže (není v ose vozidla). Střelec a nabíječ mají k dispozici boční, jednoduché dvířka, zasazena na dvou pantech. Věž je lepé chráněná než korba, čelo věže je vyrobeno z plechu o síle 30 (20) mm, bočnice jsou silné 20 mm a zadní část věže má sílu 10 mm.

Ausf. A

schéma pohonu

V čelní desce věže je osazen krátkohlavňový kanon 7,5cm KwK 37 L/24, doplněný koaxiálně uloženým kulometem MG 34 ráže 7,92 mm, uloženým vpravo od kanonu. Palebný průměr kanonu byl 122 střel ráže 75 mm, pro kulomety se nakládalo 3000 nábojů ráže 7,92x57 mm (20x150 ks). Délka hlavně (1800 mm) u kanonu se zpočátku nejevila jako velký problém, koncem 30. let to ještě byla zbraň odpovídající úrovně.

Sériová výroba první verze tanku Pz IV A začíná ve Magdeburském závodu Krupp-Gruson AG v říjnu 1937, do března 1938 je vyrobeno 35 vozidel (v.č. 80101-80135). Ty se zúčastňují prvních ozbrojených operací armády, počínaje anšlusem Rakouska, po válce v Polsku jsou snad ještě použity při západním tažení. Zbylé stroje poté dosluhují u výcvikových jednotek.

Technické data tanku Panzerkampfwafen IV Ausf. A
délka – 5,92 m
šířka – 2,83 m
výška – 2,68 m
hmotnost – 17,3 t
pancéřovaní – 14-20 (30) mm
výkon motoru – 250 HP
zásoba PHM – 453 l
dojezd silnice – 140 km
dojezd terén – 90 km
maximální rychlost – 30 km/h
osádka – 5


Na verzi A navazovala verze Ausf. B (2/BW) (i když u německých tanků nikde nevíte... viz. Panther D – A – G...) a oproti předchozí verzi došlo i na viditelné změn. Jedno uz nich bylo odstranění zalomení přední desky u řidiče a radisty, tomu navíc zmizel kulomet a mohl se tak věnovat pouze svým radiostanicím. Další viditelnou změnou je nová velitelská věžička, ta je nyní složená z pěti segmentů. Další viditelnou změnou bylo použití vidlice pod kanonem, ta měla zabránit zlomení antény při otáčení věže.
Důležité změny nastávají ale uvnitř vozidla. Asi nejdůležitější změnou je montáž výkonnějšího motoru Maybach HL 120 TR, jeho objem byl 11867 ccm, při 3000 ot/min byl jeho maximální výkon 300 HP. Přenos zajišťovala převodovka ZF SS6 76 Aphon, tank byl schopen jízdy šesti rychlostmi vpřed a jednou vzad.
Zvětšila se zásoba PHM (470 litrů), palebný průměr pro kanon se ovšem zmenšil, nyní to bylo pouze 80 střel ráže 75 mm, pro jediný kulomet se nakládalo 2700 nábojů 7,92x57 (18x150 ks). Čelní pancéř vany má nyní sílu 30 mm, zadní 20 mm, čelo věže 20 (25) mm.
Mezi dubnem a září 1938 postaveno 42 (45) vozidel, jejich výrobní čísla se pohybují mezi 80201 – 80300. Tanky slouží až do západního tažení, poté jsou využívány při výcviku.

Ausf. C

Rozdíly mezi verzí B a novou verzí Ausf. C (3/BW) nelze na první pohled vidět. Jde o minimální vizuální rozdíly, čelo věže má například pancíř o síle 30 mm. Hlavní rozdíl je montáž motoru Maybach HL 120 TRM od tanku s výrobním číslem 80341. Od září 1938 do srpna 1939 je vyrobeno 140 tanků, pro tuto sérii jsou rezervována výrobní čísla 80301 – 80500. Bojové nasazení odpovídá verzi B.

Technické data tanku Panzerkampfwafen IV Ausf. B (C)
délka – 5,87 m
šířka – 2,83 m
výška – 2,85 m
hmotnost – 17,7 (18,5) t
výkon motoru – 300 HP
zásoba PHM – 470 l
dojezd silnice – 140 km
dojezd terén – 90 km
maximální rychlost – 35 km/h


Další byla na řadě verze Ausf. D (4/BW, 5/BW), u této verze se opět vrací zalomení čelního pancíře korby. Radista se opět stává zároveň střelcem, má k dispozici kulomet MG 34 zabudovaný ve střílně Kugelblende 30. Nový je také štít kanonu, oproti předchozím verzím již není osazen uvnitř věře. Zásoba střeliva zůstává stejná jako u předchozích typů. Výrobní čísla 80501-80700 byly určeny pro 4/BW, 80701-80748 pro verzi 5/BW. Tanky jsou vyráběny v dvou sériích, celkem je od září 1939 do dubna 1941 vyrobeno 229 tanků. Ty ještě prochází určitými úpravami, na čelní desku korby je montováno přídavné pancéřování, jde o 20 mm pancéřovou desku. Tanky z pozdější výroby měly navíc přidány další chladící otvory, jsou totiž o verzi určenou pro službu u DAK v Africe. Tyto tanky nesou označení Trop. U této verze již lze zaznamenat od roku 1942 výměny krátkého kanonu za modernější kanon KwK 40 L/43,

Ausf. D někde v Rusku

Technické data tanku Panzerkampfwafen IV Ausf. D
délka – 5,92 m
šířka – 2,84 m
výška – 2,68 m
hmotnost – 20 t
výkon motoru – 300 HP
zásoba PHM – 470 l
dojezd silnice – 210 km
dojezd terén – 130 km
maximální rychlost – 42 km/h

U těchto TTD se musím pozastavit, skoro všude jsem narazil na zajímavou věc. Tank je těžší, zásoba PHM je stejná, motor také, ale dojezd se rapidně zlepšil, maximální rychlost také. Copak za tím asi vězí?


Tanků následující verze, Ausf. E (6/BW), bylo postaveno od září 1940 do května 1941 jen 50 (80801-80850). Jde opět o mírně upravenou předchozí verzi, opět se zde používá přídavné pancéřování čela korby. Boky vany mají již silnější pancíř (20 mm). I ten je zesilován přídavným pancířem o síle 20 mm. Pancéřování věže zůstává stejné. Velitelská věžička je opět modifikována, není již složena s pěti segmentů, je vyráběna vcelku. Síla jejího pancíře se pohybuje od 50 do 95 mm. Věž již nepřesahuje vzadu obrys věže.
Hmotnost vozidla vzrostla na 21 tun, ostatní parametry zůstávají stejné jako u verze Ausf. D.

Ausf. E



Poslední verzí s krátkým kanonem je verze Ausf. F (7/BW). U této verze dochází v průběhu výroby k přezbrojení tanku novým kanonem, proto je verze s KwK 37 L/24 označována jako Ausf. F1.
U této verze již dochází k výrazným změnám, zesíleno je hlavně pancéřování tanku. Čelní deska korby má již z výroby sílu 50 mm, stejně silným pancéřem je vybaveno čelo věže, její boky a záď mají nyní sílu 30 mm. Přídavné desky u bočnic korby se stále využívají. Tank je kvůli vyšší hmotnosti vybaven pásy o šířce 400 mm. Boční dvířka věže jsou nyní dělená a jsou uložena na třech pantech. Na zadní stěnu věže se již ve výrobě montuje box na materiál.
Palebný průměr pro kanon zůstává nezměněn, pro kulomety se nakládá 3193 nábojů ráže 7,92x57 mm.
Výroba probíhá mimo mateřský závod Krupp-Gruson také u firmy Vomag v Planau. Od dubna 1941 do března 1942 je vyrobeno 462 tanků.



Technické data tanku Panzerkampfwafen IV Ausf. F1
délka – 5,92 m
šířka – 2,88 m
výška – 2,68 m
hmotnost – 22,3 t
výkon motoru – 300 HP
zásoba PHM – 470 l
dojezd silnice – 200 km
dojezd terén – 130 km
maximální rychlost – 42 km/h

Tímto končí výroba tanku Pz IV s kanonem KwK 37 L/24, budoucí produkce je již vybavena konkurenceschopným kanonem s KwK 40. Ale o tom až v dalším díle, tam se zároveň podíváme na speciální verze a přístrojové vybavení tanku...... pokračování příště.

---

zdroje:
Janusz Ledwoch - Panzer IV
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 1
http://www.achtungpanzer.com
http://www.panzernet.net
http://armor.kiev.ua/

Místo pro pokračování...

Pohon byl klasický, přední kolo bylo hnací a zadní napínací.
Tank se pohyboval vpřed i vzad díky benzínovému, vodou chlazenému vidlicovému dvanáctiválci Maybach HL 108 TR, při 3000 ot/min dokázal vymáčknout z 10838 ccm výkon 250 HP.


To byly všechny tanky té doby poháněny stejně - motor vzadu, hnací kolo vepředu?

Co je k tomu vedlo udělat to tímhle způsobem, sice tam žádný velký ztráty výkonu přes kardany nebyly, ale přijde mi to jako zbytečný zabírání místa, místo toho aby tam dali jeden blok motoru a převodovky.

Ten výkon byl opravdu "impozantní". Z mého pohledu takové "enfant terrible".

Add pohon přes přední kolo - já si snad teď vybavuji jen T-34, ale to je původně kolopásový podvozek Christie/BT.
Nejsem strojař, snad tato koncepce souvisela s použitím převodovky u řidiče.

Umístění hnacího kola a tedy i převodovky vepředu umožnilo zvětšit bojový prostor a tím i pohodlí posádky (jestli se dá o něčem takovym v tanku té doby mluvit). Jinak je to prostě německá konstrukční škola, ted si nevzpomenu na žádný německý tank který by to měl jinak.
Sověti to měli přesně obráceně. Proto třeba musela být věž T34 značně vepředu a řidič už musel mít poklop v čelním pancíři což nebylo úplně nejšťastnější řešení a střelec z kulometu už neměl žádnej. Stejný řešení používali i briti u jejich Crusaderů a Cromwelů.

Ještě je taky celkem rozdíl, jaký pohon se používal k pohonu veže. Němci používali právě pohon od kardanu, který vedl pod veží, rusové a další používali většinou elektromotor.

Převodovku v zadu měl i náš tank LT vz.35 a nijak výrazně to neovlivnilo velikost vnitřního prostoru posádky. U T-34 to bylo dobře patrné, ale později u následníka T-44 otočili motor a hned bylo místa habakuk, takže se to nedá brát jako hlavní problém.

Náhon na zadní kola má ty výhody, že pás je v pojezdové větvi tažen a ne tlačen, což je účinnější a pomáhá to i zabraňovat sesmekávání pásů. Další výhodou je kratší hnací hřídel, který současně nezavazí v bojovém prostoru. Nevýhodou je větší složitost konstrukce a menší prostor pro opravy.

Jaká byla účinnost toho krátkého kanónu?

Tak účinnost tohoto děla najdeš na této stránce:
http://www.panzernet.net/panzernet/stra ... kanony.php
najdeš tam aj porovnání s ostatními děly jiných i stejných ráží. [s]Nutno podotknout, že na dobu zavedení do výzbroje tanku je dělo KwK 37 L/24 velice účinné, hlavně když vezneme v potaz, že je původně dělané pro boj s polním opevněním a lidskou masou a v podstatě nevyužívá protitankovou munici.[/s]

Edit:
Při porovnání s našimi 3,7mm děly z tanků LT vz.35 a 38 jsou sice ty hodnoty téměř stejné, ale u našich děl šlo o průrazné střelivo[s] u PzKpfw IV to bylo nárazové střelivo.[/s]

V souvislosti s motorem vepředu a pohonem předního/zadního kola by možná stála za zmínku i poloha těžiště. U vozidel klasické koncepce
(motor vepředu, pohon zadní nápravy) se spojka umísťovala dozadu,
aby se pokud možno dosáhlo optimálního rozložení váhy na nápravy. Prostě aby přední nebyla přetížená a odlehčená zadní (hnaná) pak může přednést pouze omezené množství výkonu (síly, momentu....).
Nevím jak je to s polohou těžiště u tanku. U vozidlel je to klíčová, naprosto zásadní věc, která rozhoduje o jízdních vlastnostech. Pásová vozidla jsem nikdy nestudoval, ale domnívám se, že věž posunutá dopředu (u T-34) je právě k vyrovnání hmotnosti uložené vzadu a tím posunu těžiště dopředu.
Ještě jedna věc. Vlivem pohonu zadní nápravy u aut dochází k odlehčování přední nápravy. Platí toto i u tanků?

Add výzbroj a vybavení - to by mělo být popsáno v druhém dílu. Janusz Ledwoch to ve své publikaci popsal velmi dopodrobna.

Ikala: V souvislosti s motorem vepředu a pohonem předního/zadního kola by možná stála za zmínku i poloha těžiště. U vozidel klasické koncepce (motor vepředu, pohon zadní nápravy) se spojka umísťovala dozadu, aby se pokud možno dosáhlo optimálního rozložení váhy na nápravy.

Jak víš, tak tato koncepce u moderních osobních vozidel už taky neplatí. Dnes je klasická koncepce s motorem, převodovkou i náhonem v přední partii vozidla, takže předek je značně přetížený a nečiní to žádné potíže. Opačným protipólem bala Škoda 1000 a její následníci, kde umístění motoru dozadu nad hnanou nápravu mělo zlepšit účinnost přenosu energie z kol na silnici, což se taky stalo, ale za cenu přetížení zadní nápravy a náchylnosti k bočnímu větru.

Základním požadavkem tanku bylo na těžiště co nejníže, kvůli možnosti převrácení. Dalším problémem s umístěním těžiště bylo zabránění oscilace vozidla při jízdě ve zvlněném terénu. To zase vedlo k těžišti blízko středu tanku.

Německá konstrukční škola z toho vlastně vycházela. Věž téměř uprostřed přímo v těžišti, motor vzadu, hnací kola vapředu i s převodovkou. Ale ruku na srdce, je opravdu převodovka tak těžká jako motor a nádrže? Věž samotná totiž napomáhala to těžiště v tom místě vytvořit. Namontováním dělšího kanónu vedlo k posunu těžiště dopředu a ke zhoršení jízdních vlastností. Tatot hmotnost navíc se vyrovnávala různými nástavbami na věži.

U T-34 byla věž vepředu jen proto, že blíže středu nebylo místo pro zbytek posádky. Motor byl totiž položený napodél (u T-44 byl napříč a hned bylo místo pro věž téměř v prostřed tanku). Abych nezapomněl, tak podvozek s odpružením vinutými pružinami taky zabíral dost místa, což u T-44 taky odpadlo. A věž s dělem byla sama osobě těžší než motor s převodovkou a nepřiměřeně se tím zatěžovaly přední kola a těžiště se posunulo dopředu.

Naše LT vz.35 odpovídá koncepcí ruskému pojetí, ale s tím, že bylo zachováno potřebné místo pro věž téměř uprostřed, tedy jako u německé školy. U LT vz. 38 je dobře vidět, jak se silnější pancéřování odrazí na podvozku. Museli zesílit přední pera.

Edit:
pro Sa58: nechceš to prozatím zamknůt a až doděláš tu druhů polovinu, tak pustit diskusi do plného proudu?

K příspěvku 10/2/2009, 13:18 hydrostar: K.Gr.rot Pz pro krátký kanon 7,5cm KwK 37 L/24, je klasický protipancéřový granát s trhavinou a dnovým zapalovačem. Nejedná se o tříštivý granát, nesprávně označený jako nárazový. Jedná se o granát pronikající pancířem svým kinetickým účinkem. Po penetraci je dnovým zapalovačem, který je nastaven na zpoždění několik ms aktivována výbušná nálož.
Klasický tříštivý granát se po dopadu i na relativně slabý pancíř roztříští. Tříštivým granátem je možno vést palbu tak na OT.

Nárazový granát je totéž a je hojně využíváno v české literatuře o předválečných dělech. Používají ho naše největší kapacity, proto ho používám též, takže označení je správné.

Teď k tomu K.Gr.rot Pz. Asi máš pravdu, ale v tom případě je to naprosto podprůměrné dělo, které nemohlo zničit žádný střední tank, natož Char B. A když si vezneš, že standardní protitankovou municí byl Panzergranate 39 neboli PzGr.39, tak se mně zdá označení pro tento kanón poněkud zavádějící. Jak ale říkám, pokusím se zjistit víc, zatím budu tvrdit, že máš asi pravdu, ale nejak se mně to celé nezdá.

Edit:
Ano, máš pravdu, jedná se o průraznou munici. Spletl sem si to s označením SprGr. Za chybu se omlouvám. A v tom případě je ten kanón naprosto průměrný proti pancéřovým cílům.

Děkuji všem za náležité vysvětlení a odpovědi,
sa 58 promiň jestli jsem Ti nějak naboural plány, ale tahle věc mě zajímala od doby co jsem zjistil že hnací systém byl u německých tanků jaký byl, což je více jak tři-čtyři roky. Nepátral jsem potom nějak usilovně ale až teď to krásně uzrálo.

V pohodě, nic se neděje, nic si nenaboural. I když při tom počasí venku

Jelikož se bavíte o průraznosti 7,5cm KwK 37 L/24 použitého u Pz IV, vytáhnul jsem údaje o penetraci pancíře. Dle mého názoru se jedná o podprůměrné dělo, ovšem je to způsobeno původní koncepcí Pz IV, které měli plnit především podpůrnou sílu pěchotě. Tudíž se s nimi počítalo především pro ničení opevněných míst obrany, pěchoty, dělostřelectva...atd. Pro boj s tanky byl určen Pz III a Pz 38 (t).

Jen ještě k munici. Nárazový granát = tříštivotrhavý. Funguje buď okamžitě či se zpožděním po nárazu na překážku. Nastavena funkce zapalovače tříštivá/trhavá.
Aby nedocházelo k zavádějícím informacem zasazuji se o používání platné vojenské terminologie a jsem striktně proti používání téměř 100 let starých vojenských termínů, které mají prameny ještě z dob Rakouska - Uherska.
Na internetu jsem se setkal s obrovským zmatením pojmů a termínů, a proto je nutno k internetu jako zdroji informací přistupovat velmi opatrně.

Možná by nebylo marné pokud už to na Palbě není udělat tedy přehlednou tabulku pro označování dělostřelecké, tankové a minometné munice, klidně v termínech platných pro 20 století. Takže se toho Ekolog může ujmout.

Mě zaujala jiná věc. Že ve Wehrmachtu bylo počítáno s pěchotním tankem. Rusko je mělo, Francie je měla a Británie také. Že je mělo i Německo jsem nikdy nebral v potaz.

Pokud tento tank byl prioritně určen k podpoře pěchoty tak zdánlivě slabý výkon kanónu není na závadu. Pro ničení dřevozemních staveb, palebných postavení dělostřelectva a kulometů plně vyhověl.

Děkuji za osvětlení toho těžiště. A propo, nemá nějaké materiály ke konstrukci tanků, nebo dynamice pohybu pásových vozidel? Nebo alespoň informace, kde by se to dalo sehnat. Knihovny selhaly.