jedna z římských legií. Její jméno znamená „ legii která je loajální a věrná Claudiovi“ .
Gaius Iulius Caesar
S osmou, devátou a desátou legií, Sedmá byla mezi nejstaršími jednotkami v císařské římské armádě. Byli s Julius Caesarem když napadl Galii v r. 58 př.n.l. Římský velitel se zmiňuje o Sedmé v jeho popisu boje proti Nervianům (r.57) a zdá se že Semá si také užila „svoje“ během tažení přes západní Galii vedenou Caesarovým kolegou Crassem (vzhledem k tomu, že Sedmá se probíjela dějinami i nadále můžeme vyloučit, že by se zúčastnila Crassova „výletu za hranice všedních dnů“ k Parthským sousedům, pro který Crassus opomněl zařídit zpáteční jízdenky-nebo mu je Parthští nenechavci odcizili v bitvě u Karrh, ve které se 20 000 legionářů rozhodlo ulehnout a již nevstat a 10 000 odešlo pracovat do zahraničí). V r.56př.n.l, se Sedmá zúčastnila kampaně proti Venetům a později se zúčastnila dvou expedic do Británie (r.55 a 54)- myslím že na náborových plakátech Sedmé legie měli motto „Cestujte s námi po Evropě-pozn. autora. Během krize způsobené Vercingetorixem, Sedmá bojovala v blízkosti dnešní Paříže (r.52); což znamená že se musela podílet na obležení u Alesie a následnými čistícími operacemi mezi Bellovaci (r.51).
Během občanské války proti Caesarovu spolutriumvirovi Pompeyovi Magnovi, sedmá legie bojovala v Hispanii v bitvě u Ilerdy (r. 49). Na jaře r.48 př.n.l., Sedmá sloužila v Dyrrhachiu. Zúčastnila se také bitvy u Farsálu (9 srpna 48), kterou jsem popsal v jednom z minulých postů. Po této bitvě byli vojáci posláni zpět do Itálie kde měli být se ctí propuštěni, ale v r.46 si místo užívání státního důchodu užívali v Caesarově africké kampani.
Příští rok, veteráni dostali zemi blízko Capuy a Luky, ale v r.44 kdy byl diktátor zabit, se mnoho z nich spojilo s Octavianem, který reorganizoval tuto legii na podzim (společně s osmou legií) a použil je k získání mocenského vlivu. Možná toto vysvětluje staré příjmení legie Paterna, které lze přeložit jako „ starší". Sedmá bojovala v Modeně v r.43, a u Fillippi r.42. Poté se vrátila do Itálie s Octavianem, který použil tuto jednotku během obležení Perugia v r. 41.
V r.36 př.n.l. byli veteráni propuštěni v jižní Galii. Legie byla pravděpodobně aktivní během Octavianových válek proti Sextu Pompeiovi, který obsadil Sicílii, a mohla se také zúčastnit Octavianova střetnutí s Markem Antoniem u Actia (r.31). Později,byli veteráni propuštěni v Mauretanii.
Octavian se stal prvním císařem Říma a zdá se převelel sedmou legii ke Galati,i když je možná i varianta že zůstala v Balkánských státech. Z historie je patrné, že v této době byla legie nazývána Macedonica, (jednotka již mohla být takto nazývána po bitvě u Fhilippi v r.42 př.n.l..) Ve zmateném roce panonské vzpoury (r.6-9n.l.) či po bitvě v Teutoburgském lese (9 září n.l.), byla Sedmá znovu přesunuté a to do Tiluria v Dalmácii, kde okupovala provincii společně s jedenáctou legií. (dvě legie pravděpodobně, sdílely pevnost v Burnumu, dnešní Kistanje) Několik nápisů zmiňuje důstojníky Sedmé legie, kteří urovnávali hraniční spory mezi dalmatskými městy. Sedmá byla ještě v Dalmácii když se v r. 42 n.l. guvernér těchto provincií Lucius Arruntius Camillus Scribonianus, vzbouřil proti Claudiovi. Vojáci Sedmé a Jedenácté legie povstání rychle potlačili. Sedmá, která byla do té doby nazývaná Paterna či Macedonica, dostala čestný titul Claudia Pia Fidelis, " sedmá Claudiova legie, loajální a věrná". Stejný titul byl dán Jedenácté.
Claudius
Když se IIII. Legio Scythica přemístila ze Středního Dunaje k Eufratu kde bojuje v Corbulo ově východní kampani (r.58), VII. Legio Claudia Pia Fidelis ji nahradila. Přesné místo její nové základny není známé, ale mohlo to být Viminacium blízko Bělehradu, kde jednotka jistě sloužila v pozdější době.
Během občanské války po vynucené sebevraždě císaře Nera r.68 n.l. legie sympatizovala s Othem. Velký odřad legie byl poslán do boje proti novému císařovu konkurentovi Vitelliovi ke Cremoně, ale protože vojáci přišli příliš pozdě, nemohli předejít pozdějšímu Vitelliovu vítězství. Vitellius však legionáře za jejich loajalitu vůči oponentovi nepotrestal a poslal je zpátky na Dunaj. Přesto že je Vitellius nepotrestal, dali svoji loajalitu dalšímu Vitelliovu oponentovi Vespasianovi, který velel východní armádě. Sedmá spěchala na rozkaz Antonia Prima a Vespasianovo přání znovu směrem na západ a byla mezi vítězi po druhé bitvě u Cremonyk (r.69). Vespasian dlužil za svůj trůn sedmé Claudiově legii.
Vespasian
Ve druhém století bylo základnou Sedmé Viminacium (Kostolac ve východním Srbsku) v Moesii Superior. Není vyloučeno, že krátce sdílela tuto základnu s IIII. Legio Flavia Felix r. 86 n.l.. V tomto roce Daciané napadli římské impérium a porazili legie které měly bránit provincii Moesia.
V r. 88 velká římská skupina armád napadla Dácii a generál Tettius porazil krále Decebala u Tapae; Sedmá byl jednou z devíti legií zapojených v bitvě. Bohužel vzpoura guvernéra Germanie Superior Lucia Antonia Saturnina v r.89, zhatila konečné římské vítězství.
Během vlády Trajana, byla válka proti Dacianům obnovena (r.101) a sedmá legie byla jedna z nejdůležitějších jednotek. Její základna Viminacium byla používána jako spojovací uzel budovné římské armády, která měla napadnout Dácii v druhé kampani (r.102). V sousedství v Drobetě, Římané postavili slavný most přes Dunaj, navržený od Apollodora z Damašku. Je velmi pravděpodobné, že vojáci sedmé legie prováděli stavební práce na tomto díle. Vítězství nakonec bylo dosažené v r.106. V r.116 n.l. se vzbouřili židé ve východních provinciích římského impéria, inspirováni zélotem jménem Lukuas. Trajan poslal sedmou legii na Kypr, kde vojáci obnovili pořádek. Není dodnes příliš jasné, ze kterého místa byla Sedmá na Kypr poslána , ale bylo to pravděpodobně z Mezopotámie, kde Trajan vedl válku proti Parthskému impériu, která skončila pohromou.
Východní Trajanovu kampaň proti Parthům, opakoval s větším úspěchem v r.160 Lucius Verus. Když se Sedmá vrátila z východu, severní hranice byla reorganizovaná, protože několik kmenů, jako Marcomanni, Sarmati a Kvádi, se stávali nepokojní. Bratr Lucia Vera císař Markus Aurelius, strávil deset let boji na Středním Dunaji. To byla dlouhá a obtížná válka zvláště protože, že Římané trpěli následky moru. V r.169, byl dvojí rekrut potřebný k tomu,aby se VII. Claudia udržela v plné síle. ( nápis zmiňuje že 240 z nich je demobilizováno v r.195.)
Když už se zdálo, že Římané mají úspěšného císaře, připraveného dobýt nové provincie severně od Dunaje, falešná zpráva o jeho smrti vyvolala povstání na východě, kde se Avidius Cassius prohlásil za císaře (r.175). Ačkoli byl uchvatitel ihned zavražděn, Markus Aurelius se rozhodl navštívit východní provincie. Boj na Dunaji byl přerušen a plány k tomu, aby byly vytvořeny nové provincie nebyly nikdy vykonány. Severní válka se rozhořela znovu v letech 178-180 n.l. Detaily zůstávají utajeny, ale je pravděpodobné, že VII Claudia hrála ve válce důležitou roli. Válka skončila se smrtí Marka Aurelia; jeho syn a následník Commodus uzavřel velmi výhodnou mírovou smlouvu, a region zůstal dlouho klidný.
Občasné nálezy prokázaly, že vojáci Sedmé byli zaměstnaní také mimo Viminacium. Několik z nich sloužilo na velitelství guvernéra Moesie Superior; další sloužili v pevnosti na severní straně Dunaje až do poloviny třetího století.
Když byl guvernér Panonie Superior Lucius Septimius Severus prohlášený císařem v r.193, sedmá legie ho ihned podpořila. V bleskově vedené kampani nového vladaře pochodovala na Řím, kde porazil Didia Juliana ( císaře zvoleného Senátem) a stal se jediným vládcem římského impéria. Odřad Semdé, se na porážce Juliana zřejmě přímo podílel. Později stejná jednotka musela hrát roli v Severově kampani proti jeho východnímu konkurentovi Pescenniovi Nigerovi. Je také pravděpodobné , že vojáci se účastnili Severem vedené kampaně proti Parthskému impériu, která vyvrcholila „ Ctesiphonskou kapsou“ (r.198).
Severus byl následován jeho synem Caracallou, který znovu bojoval proti Parthům v letech 216-217. Další císaři, kteří bojovali na východě kde Sasanianští Peršané nahradili Parthy, byl Severus Alexander (231-233) a Gordian III. (243-244). Několik nápisů z východu se zmiňuje o přítomnosti vojáků VII. Legio Claudia, ale nelze stanovit, které z těchto kampaní náleží.
V třetí čtvrtině třetího století, římské impérium bylo ohrožené z několik stran. Teritoria severně od Dunaje musela být evakuována. Historie zaznamenala několik porážek, které sedmá legie utrpěla. Na druhé straně Sedmá, byla mezi vojenskými jednotkami které porazily Visigoty v r.269 n.l.
Coin VII. Legie Claudia
Během konfliktu mezi císařem Gallienem a jeho konkurentem Postumem sedmá legie podporovala prvně zmíněného, za což byla odměněna přídomkem Pia VI Fidelis VI ('šestkrát věrná a loajální) a Pia VII Fidelis VII. Bohužel není známo, kdy se jí dostalo přídomku Pia II Fidelis II až Pia V Fidelis V.
Sedmá ještě střežila Střední Dunaj na konci čtvrtého století. Jako téměř všechno Caesarovi legie, symbol této legie byl býk. Lev je také historicky doložen.
