pancéřové křižníky tř. ROON

[Peters]

Jasně,narazit na jednoho v celém Tichém oceánu,to musí být fuška....

[Vallun]

Kacmír - to rozhodně:) ale víš jakou mšá radost, když ho pak najdeš?:)

[kacermiroslav]

No jasně....samou radostí ho pak rozstřílíš a pošleš ke dnu:-))) ty pancéřové křižníky, to jsou prostě krásná plavidla...mám pro ně docela slabost. Docela by si takový osud eskadry hraběte Spee zasloužil nějaký kvalitný válečný film se spoustou digitalizace (tedy pokud něco takového už natočeno nebylo...ale o ničem nevím).

U němců si v konstrukci pancéřových křižníků cením, že poměrně rychle se jejich koncepce ustálila a nebyla tu nijak velká potřeba nahrazovat střední děla, děly větší ráže, jako tomu bylo u britských konstrukcí. Přeci jenom byl tu daleko větší předpoklad souboje s lehkými hladinovými plavidly nepřítele, kde bylo jistě výhodou vysoká kadence děl střední ráže. I když zrovna u lodí třídy Scharnhorst docela lituju obsluhu děl střední ráže, která byla pod děly ráže 210mm, které v počtu dvou kusů stály v kasematách. Asi to musel být pořádnej rachot nad hlavami při palbě.

[zzz]

Tak to bylo suché konstatování informací o další třídě německých pancéřových křižníků:-) (viz. předchozí práce na třídě Scharnhorst).

Docela by mě teď zajímalo, jaký máte názor na účast těchto jednotek (pancéřových křižníků) v průběhu WW1.

Vzhledem k tomu, že se jednalo o plavidla, která byla překonána konstrukcí bitevních křižníků, tak se jak říkám "z lovce stala lovná zvěř", což například ukázal průběh bitvy u Fakland (prosinec 1914), kde na britské straně bojovali bitevní křižníky a na německé pancéřové. Co se těchto plavidel týče, tak mě napadá pár možností, co by se s nimi dalo dělat, protože bojeschopný provoz a stovky mužů...to určitě nebyla nejlevnější záležitost:

1/ Ponechat jako součást Širomořského loďstva a pokoušet se je zahrnout do své strategie (de facto, to co se skutečně dělo)
2/ Překlasifikovat na cvičná plavidla
3/ Odzbrojit, děla využít a loď pak použít jako skladiště nebo ubytovny
4/ Prodat do zahraničí
5/ Více se s nimi angažovat mimo domácí vody. Například jako součást Východoasijské eskadry hraběte Spee, nebo jakou součást jiné eskadry, či dokonce je rozptýlit po světových mořích a nechat je na vlastní triko narušovat spojenecké obchodní trasy.

Tak co si myslíte, že by bylo nejúčinnější?

V období před WW1 - hlasuji pro první možnost.



Akorát bych doplnil možnost č. 6 - z jednoúčelové lodě udělat dvouúčelovou loď = odlehčením + konverzí na minovací operace by němci získali minonosku vyzbrojenou hlavním dělostřelectvem (210mm) z pancéřového křižníku schopnou spolu s menšími německými křižníky čelit eventuelnímu útoku nepřátelského (britského popř. ruského) pancéřového křižníku při německé minovací operaci.
...v zimě 1914/1915 zbyly jen 3 pancéřové křižníky z 6 německých pancéřových křižníků, jež byly dislokovány v vodách u německých břehů na začátku WW1 (plus Fürst Bismarck v nevalné technické kondici). A na podzim 1915 přišla další ztráta. Na samostatné operace prováděné taktickou jednotkou pancéřových (pomalejších) křižníků zbývající 2 lodě - pancéřové křižníky - už příliš nevyhovaly - bylo jich příliš málo a také kvůli dosti rozdílným parametrů/technickému stavu obou zbývajících. Pro srovnání: Aufklärungsgruppe (Scouting group) admirála Hubert von Rebeur-Paschwitz v úvodu WW1 operovala s 5-ti pancéřovými křižníky. Pro zájemce o osudy této taktické jednotky bych jen upozornil na její přečíslování - (ze čtvrté se stala III.Aufklärungsgruppe)


Takže by se nabízelo aby Roon byl použit jako doprovod malých křižníků (Kleinen Kreuzer), které většinou také vybaveny funkcí minování (obvykle 120 minu). Z 15-ti disponobilních Kleinen Kreuzen umělo minovat 9 křižníků (z těch 6-ti které minovat neuměly tak 4 lodě patřily do nejstarší třídy Bremen, která spíše byla směřována na druholiniové úkoly, byť z toho byly výjimky). Společná operace Kleinen Kreuzer na ofenzivní minovací akci a pancéřového křižníku Roon by pomohla eliminovat chybu, které se Němci dopustili při budování námořnictva. Většina Kleinen Kreuzer - disponobilních na podzim 1915 - byla vyzbrojena hlavní dělostřeleckou výzbrojí 10,5 cm, což se ukázalo jako silně nedostatečné. Němci začali Kleinen Kreuzer postupně přezbrojovat na menší počet děl ráže 15 cm, ale přezbrojení v období podzimu 1915 zdaleka nebylo ukončeno. To byla totiž jistá slabina německého námořnictva - buďto minovací operace mohli provádět Kleinen Kreuzer, jeichž relativně nízká kapacita - max. 120 min - snižovala efektivitu minovací operace a druhým problémem bylo že KK v dělostřeckém souboji neměli převahu nad většinou tehdejších britských torpédoborců či nad plavidly ruské Imperiální baltské flotily. A specializovaných minonosek - rychlých a s velkou kapacitou min - Němci neměli .. https://www.german-navy.de/hochseeflott ... index.html

A když už by Roon dělal doprovod Kleinen Kreuzer na ofenzívních minových operací, tak by mohl také provádět minování ... riziko že Roon se stane obětí min nebo britských ponorek by bylo při minování IMHO téměř stejné jako kdyby Roon zůstala s původní výzbrojí v roli doprovodného plavidla Kleinen Kreuzer na jejich minovací operaci). ...

Termín zahájení konverze Roon z pancéřového křižníku na minový křižník by byla ideální v zimě/jaře 1915, popř. na podzim 1915. Modifikace Roon na "minovací křižník" by nemusela být časově extrémně náročná. Modifikovaný Roon by mohl být dočasným řešením zhruba na rok či rok a půl služby služby. Pokud by Roon přežil operační nasazení do půlky roku 1916, tak Němci by se asi snažili námořníky z Roon přeřadit na nově zařazené lodě s podobnými operačními úkoly (viz osud námořníků ze zastaralých křižníků třídy Victoria Louise nebo třídy Gazelle). Připomínám, že v létě 1916 vstoupily do služby specializované "minovací křižníky" Bremse a Brummer. http://german-navy.de/hochseeflotte/shi ... index.html

Čili k vyřazení Roonu by došlo již v průběhu WW1 (tak jak se stalo v reálu v roce 1916), pouze s tím rozdílem, že Roon by byl efektivněji využit díky lepšímu sladění parametrů jednotlivých německých lodích. Nemělo smysl riskovat osud několika set námořníků na relativně pomalé lodi ve vodách zamořených ponorkami/minami, když Roon postrádal efektivní ochranu podhladinové části lodě... osud torpédovaného Moltke visel na vlásku a to šlo o mnohem novější (konstrukčně) loď ve srovnání s Roon ... Dostatek kvalifikovaných/zkušených námořníků, kteří by si udrželi morálku na"uvězněnách" hladinových lodích Hochseeflotte, byl IMHO ten zásadní problém Německého námořnictva

Kromě udržení morálky smysluplnými námořními operacemi totiž Němci museli řešit otázku kde brát námořníky na lodě zařazované do služby během WW1. Kromě menších plavidel (velké torpédovky a velké torpédoborce), ponorek a kapitálních lodí totiž Němci během WW1 zařadili do služby 14 menších křižníků - některé i v posledním roce WW1 (=mnohem potentnější než v námořnictva v R-U, Rusku či ve Francii).

Předpokládám, že např. část námořníků získaných vyřazováním německých pre-dreadnougtů ze služby - i kdyby byli na nové lodě zařazeni na stejný typ odbornosti, jakou vykonávali na pre-dreadnougtu - by potřebovali jednak zvládnout novou techniku a zejména bylo potřeba se secvičit ... tak aby celá posádka ovládala novou loď tak kvalitně, aby zvládli ofenzivní akci proti britským lodím.

Možnost č. 6 by spočívala v demontáži sekundárního (150mm) a terciálního (88mm) dělostřelectva (s cílem redukce hmotnosti - odhaduji několik set kg samotná děla plus dalších několik set kg hmotnostní úspory díky vyložení munice pro 150 mm a pro 88mm) - kvůli modifikaci Roon na minonosku zhruba ve stylu starého SMS Nautilus.

Předpokládám, že křižník Roon na minovací operaci by byl doprovázen Kleine Kreuzer (či dvěma KK - např. Kolberg a Augsburg už konstruované s minovací funkcí) a proto považuji sekundární a terciální dělostřelectvo za zbytečné ponechat na Roon. Ovšem pro setkání s pancéřovými křižníky protivníka by Kleine Kreuzer patrně nebyl adekvátně vyzbrojen a proto by na Roon mělo zůstat hlavní dělostřelectvo, tak aby se doplňovalo s 105mm hlavním dělostřelectvem na Kleine Kreuzer

Cílem částečného odzbrojení by bylo co nejvíce odlehčit loď (=mírně zvýšit rychlost a snížit ponor lodě). A uvolnit kvalifikované námořníky (dělostřelce), kterých se Němcům nedostávalo.


Další redukce hmotnosti (provedenou bez zásahu loděnice) by se mohlo dosáhnout omezení množství nakládaného paliva, neboť podle navypedia.org maximální kapacita skladů paliva (uhlí) na Roon byla 1777 tun = samotné palivo tvořilo cca 17,5% plného lodního výtlaku. Roon sice nevynikal vysokou doplavbou, ale pro minovací operace v Severním/Baltském moři Roon uměl s plným nákladem paliva uplout až zbytečně velkou vzdálenost: zhruba 4200 námořních mil při rychlosti 12 uzlů (=hrubým odhadem 700 až 1000 námořních mil tam plus tutéž vzdálenosti při cestě zpět ... odhaduji při rychlosti 19 až 20 uzlů)

[kacermiroslav]

ZZZ,
ta myšlenka přestavby na minonosné plavidlo není špatná, ale jak vidno, Němci to neuskutečnili. Zřejmě pro ně bylo pořád důležitější využívat pancéřové křižníky jako doprovod pro lehčí jednotky a také pro občasné nájezdy na nepřátelské pobřeží. Zaminovávat Balt nemělo pro Němce tolik význam, protože to bylo zaminované hlavně ze strany Rusů, kteří volili spíše defenzivní způsob námořní války. Takže využití ROON na kladení min již tak dosti zaminovaného Baltu, nemělo smyls. Naopak. Jak se Rusko hroutilo, tak Němci potřebovali postupovat podél pobřeží dále na východ. A zde jim i tyto pancéřové křižníky mohli odvést potřebný kus práce. Bylo jednodušší riskovat jejich nasazení, než moderních a drahých dreadnoughtů, které potřebovali šetřit pro případ generální bitvy s Brity, v kterou pořád obě strany doufali.

Jinak pro ty minonosné účely by Němci mohli vytáhnout celou řadu jiných, starších a pro tento účel vhodnějších plavidel.