PALBA.CZ

Po delší době se vracím k tématu, které ještě dnes dokáže vyvolat mezi čtenáři hrdost na příslušnost k tomuto národu (přespolní prominou). Jak jsem zde již psal, naše mladá první republika dokázala během několika let konkurovat zavedeným zbrojařským velmocem a to nejen v dělostřeleckých a pěchotních zbraních. V prvním části této minisérie jsem se zmínil o vývoji tanku Praga TNH a jeho vývozu do Iránu (Persie).

Vývoj tanku TNH znamenal zásadní obrat v konstrukci tanků koncernu ČKD, byl zde k dispozici skvělý lehký tank, schopný dalšího vývoje. Pro některé státy byl ale „velký a drahý“, byla zde ale možnost vycházet z tanku TNH a poněkud ho zmenšit. Československo coby světová jednička ve vývozu zbraní v letech 1934-1935 rozhodně nebylo neznámou zemí pro cizí armády a aktivní zahraniční zástupci dokázali získat pro firmu velmi zajímavé zakázky. Nedívejme se na celkové počty skrze válečnou optiku, v té době disponoval neexistoval v Evropě menší stát, který by vlastnil velké množství moderních tanků. Vyjímkou byla tehdejší (i dnešní) východní velmoc, potom Francie a snad průkopníci tankového vojska za kanálem. Spousta zemí vlastnila staré prvoválečné tanky Renault FT-17, případně několik kusů rozšířených lehkých tanků Vickers 6t, do centra zájmu se dostávají levné tančíky. Proti těmto nevalně pancéřovaným a relativně pomalým strojům je i lehký tank, solidně pancéřovaný a rychlý, vyzbrojený kanonem do ráže 37 mm jednoznačně nadřazeným protivníkem.

U firmy ČKD se po roce 1935 sešlo několik poptávek na výrobu lehkých tanků o hmotnosti cca 7 tun, vyzbrojených kanony podle přání zákazníka. Jednalo se o Litvu, Švýcarsko a Peru. Podívejme se proto na tyto projekty, propagující skvělou práci techniků a dělníků Českomoravské... První na řadě bude tank pro Švýcarsko, jeho tovární označení bylo LTH, což neznamená nic jiného než zkratku „Lehký tank Hevetia (Švýcarsko)“. Měl bych sice asi začít prvním tankem této série, LTL, což byl tank pro Litvu, ale jeho osudy jsou hodně spletité a proto po LTH přijde tank pro Peru, LTP. LTL si nechám až na konec. Jednotlivé projekty se liší ve výzbroji a motorem, základní koncepce je ale stejná.

Švýcarská armáda projevila zájem o dodání 24 tanků v dubnu 1936, tuto zakázku dohodl ČKD její obchodní zástupce ve Francii Emil Oplatek. Oddělení SPE pod vedením Alexeje Surina předložilo projekt upraveného litevského tanku, prozatímní označení tohoto tanku bylo LTL-H. Švýcarsko požadovalo dodávku tanku o délce větší než 3,5 metru, schopného jízdy hornatou krajinou. Po upřesnění technických a obchodních požadavků je smlouva na 24 tanků podepsána 17.12.1937. Švýcarský zákazník si vymínil dodávku 12-ti tanků přímo z ČKD, zbylých 12 se mělo montovat z dodaných dílů ve Švýcarsku. Součásti dohody byla licenční výroba tanku přímo ve Švýcarsku.



Po technické stránce je tank LTH menším sourozencem tanku TNH. Podvozek vozidla tvoří dvě dvojice velkých pojezdových kol (průměr 675 mm) s gumovými obručemi, vždy dvě kola jsou odpruženy společným svazkem listových per. Pás s korýtkovým vedením (šířka 294 mm) byl nahoře podepírán třemi podpůrnými kladkami (taktéž gumová obruč), vpředu je umístěno hnací a vzadu napínací kolo.

Zajímavostí je použití dvou typů motorů. Do strojů vyráběných v ČKD se montoval švédský benzínový motor Scania-Vabis 1664, při objem 7754 ccm dokázal při 2200 ot/min dodat 125 HP. Přenos zajišťovala poloautomatická planetová převodovka Praga Wilson CH s předvoličem rychlostí. Převodovka umožňoval jízdu pěti rychlostními stupni vpřed a jedním vzad. Tanky montované ve Švýcarsku byly osazeny dieselovým motorem domácí výroby Sauer CT1D (CT2D?), při objemu 7980 (8724) ccm dosahoval výkonu 125 HP při 2000 ot/min. Oba motory byly vodou chlazené šestiválce.

Kostra vozidla byla vyrobena z ocelových úhelníků, na ně byly nanýtovány pancéřové plechy. Síla pancíře se pohybovalo od 8 mm do 32 mm, tuto sílu mělo čelní pancéřování korby a věže. Osádku tvoří trojice mužů, řidič seděl na pravé straně korby (nejezdilo se ve Švýcarsku vpravo?). Zajímavostí je nouzový výlez v podlaze tanku. V čelní desce korby byl zabudován vodouch chlazený kulomet Maxim M.38 ráže 7,5 mm.

Na korbě byla usazena excentricky (vlevo) plně otočná věž, její pohon byl mechanický (ručně?). V čelní desce věže byl zabudován švýcarský kanon Panzerwagenkanone 1938 ráže 24 mm, vpravo od něj byl umístěn těžký, vodou chlazený, kulomet Maxim ráže 7,5 mm. Palebný průměr pro kanon byl 114 granátů 24x139 (19 zásobníků po 6 granátech), pro kulomety se nakládalo 2700 nábojů (7,54x51 ???). Na velitelské věžičce byl připevněn ještě lehký kulomet Oerlikon-Soluthurn M.25, ten měl sloužit k odhánění dotěrných letadel.



Prototyp tanku byl vyroben 1.3.1938, v červnu 1938 byl odeslán do Švýcarska, začátkem července je ale už opět v Československu. Sériová výroba začíná v srpnu 1938, tanky jsou ale kvůli mobilizaci zajištěny pro naši armádu. Celá dodávka je nakonec dodána až po okupaci v dubnu a květnu 1939. Cena za první tank byla 700.000 korun, dalších 11 tanků již stálo „jen“ 600.000 za kus. Za licenci bylo zaplaceno 180.000 švýcarských franků.





Tanky LTH nesly ve švýcarské armádě označení Panzerwagen 39. Lze je označit za praotce švýcarských obrněných vozidel, přímo z konstrukce Pzw. 39 vycházelo samohybné dělo Nahkampfkanone I. Po roce 1950 jsou tanky vyřazeny z bojových jednotek a slouží jen k výcviku.


Technické data tanku LTH
délka – 4,46 m
šířka – 2,00 m
výška – 2,10 m
hmotnost – 7,7 t
pancéřovaní – 8-12-15-32 mm
výkon motoru – 125 HP
maximální rychlost – 45 km/h
dojezd – 200 km
osádka – 3

---

zdroje:
Ivo Pejčoch – Tanky Praga – Historie obrněných vozidel ČKD 1918-1956
Ivo Pejčoch, Oldřich Pejs – Obrněná technika 6
Ivo Pejčoch – Obrněná technika 8
Vladimír Francev, Charles K. Kliment – Československá obrněná vozidla 1918-1948
http://www.valka.cz

---

obrazová příloha:
http://mailer.fsu.edu/~akirk/tanks/
http://www66.tok2.com/home2/tankguy/thun/

Velmi zajímavé. Sa 58 měl bych jeden dotaz. Švýcarská armáda v době od roku 1936 tak jako většina evropských zemí budovala opevněné prostory a finálem bylo, že celá ozbrojená síla měla být stažena do opevněného rajonu. Ten byl opevněn tak silně, že nakonec hlavní potenciální útočník - Německo rezignoval na obsazení této země.

Máš tušení kolik těchto tanků nakonec švýcarská armáda zavedla do výzbroje a jak s nimi plánovala naložit? Tedy jako doplněk celkové obranné doktríny nebo se cítila i na ofenzivní operace?

Dost by mě zajímaly možnosti toho kanonu, bohužel k průraznosti jsem nic nenašel.

V této větě bude asi drobná chybička......"Za licenci bylo zaplaceno 180.000 švýcarských tanků". Předpokládám, že se mělo jednat o švýcarské franky. Má někdo představu, kolik to bylo na tehdejší peníze? Osobně mi přijde cena za licenci poměrně malá. Nebo byla licence nečím omezená (např. počtem tanků...)?

Díky za info, tanky jsem již vyměnil za franky.

K tomu kanonu, všude se uvádí jako výrobce Oerlikon. Ale u konkurence jsem narazil na TENTO příspěvek a je tam spousta odkazů. Jinak jsem skoro nic nenašel...

kacermiroslav píše:Předpokládám, že se mělo jednat o švýcarské franky. Má někdo představu, kolik to bylo na tehdejší peníze? Osobně mi přijde cena za licenci poměrně malá.

V obdobi od 27.09.1936 do 27.12.1945 byl kurz vuci dolaru: $1US = 4.30521CHF.
( Hold Svycarum, za poslednich 150 let devalvovali jen parkrat )

Ještě bych poprosil kurz koruny vůči USD v té době, Google mě odkazuje stále na dnešní kurzy...

Jen tak pro zajímavost vám ukážu, jak vypadá představivost našich západních sousedů z Technického muzea Sinsheim.

Jedná se o paskvil PzKpfw 38(t) upravený ze švýcarského Panzerwagen 39. I popisek je celkem zajímavý. Je na něm vidět, jak samotní Němci neví, jak značili svou válečnou techniku a vytvořili novotvar a opětpaskvil PanzerKampfwagen TNHP-5. Mimo jiné tam mají i několik autentických Jagdpanzerů 38(t) alias Hetzerů, ale s úsťovou brzdou, čili švýcarské stíhače G-13... Prostě die Katastrofe und die schreklische Museum...

No kruci to je bastl

Co se týče vojenské techniky,jsou Švýcaři úplní začátečníci....
Ale takové krásné vozidlo zkazit,nebo i tu G-13.......

Vidím, že nemáš ani páru o našich sousedech. Švýcarsko není rozhodně náš západní soused. Ono město totiž leží v Německu. A ten stíhač G-13 nikdo nezkazil. On má jen německou kamufláž.

Dobrá,u G-13 jsem chybu udělal.
Ale já o sousedech nic nepsal.

Peters píše:Co se týče vojenské techniky,jsou Švýcaři úplní začátečníci....
Ale takové krásné vozidlo zkazit,nebo i tu G-13.......

Sinsheim je německé museum, obrázku u článku jsou z musea v Thunu - Thun Tank Museum
http://www66.tok2.com/home2/tankguy/thun/pzw39.html

Tak pročs psal, že "jsou Švýcaři úplní začátečníci"? Ta věta znamená, že švýcarští muzeáři jsou uplní začátečníci, nebo že ti výrobci tanku jsou uplní začátečníci, aj když šlo o československý tank.

Takže znova.
Němci jsou amatéři,ne Švýcaři.
Tímto se omlouvám Švýcarům,které jsem takto označil za začátečníky.

Vojenský historický ústav získal ze Švýcarska předválečný československý tank

Vojenské muzeum v Lešanech získalo v pátek do sbírek předválečný československý tank, který byl vyroben pro švýcarskou armádu. Vojenský historický ústav (VHÚ), pod nějž lešanské muzeum spadá, jej získal darem od švýcarského ministerstva obrany.

https://www.novinky.cz/domaci/407509-vo ... -tank.html

Tak musí se nechat, že v Lešanech se posledních pár let fakt hodně činí a podařilo se jim do svých sbírek získat další skvost. Už se těším až tam konečně vyrazím, protože tento "skalp" mi ještě chybí.

Já tam jezdím každý rok a stále je na co koukat. Ten kdo neviděl jakoby ani nebyl. Ne, fakt je to dobrý .

Každopádně, kdo by tak před dvaceti lety řekl, že se těm klukům ušatejm podaří téměř zkompletovat předválečnou Pragováckou produkci. Klobouk dolů.

Během mobilizace v září 1938 bylo zabaveno celkem 12 tanků LTH, které se ale v té době nacházely bez věží. Otázkou tak je, jak by se v případě války s Německem mohli tyto tanky dovyzbrojit. Asi by nic jiného, než dokončit je v plánované podobě, nepřipadalo v úvahu. Embargo bylo zrušeno 5.října 1938. Těch prvních 12 kusů bylo do Švýcarska dodáno koncem ledna 1939. Druhá polovina z objednávky byla dodána až v dubnu 1939. S touto druhou dodávkou byly zaslány i náhradní a montážní díly, výrobní dokumentace atd.

Na základě prodané licence se Švýcaři v roce 1941 rozhodli postavit prototyp samohybného protitankového děla s výzbrojí v podobě 75mm děla. Označení bylo Nahkampf Kanone I Ausf. I. Prototyp postavila strojírenská firma Automobilfabrik Berna A.G. v Oltenu. Ke stavbě použili původní náhradní díly určené pro Pz. 39 LTH.