německé pancéřové dělové čluny třídy WESPE

[kacermiroslav]

pancéřové dělové čluny třídy WESPE
1876 - 1881
Německo

Pro námořní síly každého přímořského státu je důležitým úkolem ochrana vlastního pobřeží před nepřátelským útokem. Řada států tento úkol řešila stavbou speciálních lodí pro obranu pobřeží, které byly schopny operací v mělkých pobřežních vodách. Jednim z těchto typů byly bitevní lodě pobřežní obrany, které kromě většiny námořních velmocí stavěli především státy se slabší flotilou. Tento typ plavidla nebyl tolik finančně náročný na pořízení. Ovšem kromě bitevních lodí pobřežní obrany existovalo i lacinější plavidlo pro obranu pobřeží a tím byly tzv. pancéřové dělové čluny.

Německo patřilo v 70-tých 19.století mezi země druhého až třetího řádu co se námořních sil týče a nic v té době nenasvědčovalo, že jednou bude soupeřit s „královnou moří“ Velkou Británii o světovou nadvládu na mořích a oceánech. V době po ukončení občanské války ve Spojených státech, se v hojném počtu začali po celém světě stavět celoželezná plavidla nových koncepcí a nejinak tomu bylo i v Německu, které v polovině 70-tých let posílilo své řady o čtyři jednotky třídy Sachsen. Což byli lodě pro obranu pobřeží vyzbrojené šesti 260 mm děly. Ovšem i když bylo Německo na ekonomickém vzestupu, přesto se rozhodlo postavit levnější prostředky pro ochranu vlastního pobřeží a to pancéřové dělové čluny třídy Wespe.



Třída WESPE
V roce 1875 tedy v císařském námořnictvu padlo rozhodnutí posílit pobřežní obranu výstavbou jedenácti pancéřových dělových člunů, vyzbrojených jedním těžkým dělem ráže 305 mm. Za zhotovitele byla vybrána společnost AG Weser v Brémách, která pak v letech 1876 až 1881 všech jedenáct plavidel postavila.


Pancéřování a konstrukce
Pancéřové dělové čluny třídy Wespe byla plavidla o celkové délce 46,4 metrů, šířce 10,6 metrů a plném výtlaku 1.163 tun. Jednalo se tak o velice malá plavidla, jejichž boky však chránil silný 203 mm tlustý pancéř. Taktéž paluba byla pancéřována a to deskami o síle 50 mm. Ochrana lodí tak byla na úrovni tehdy stavěných těžkých válečných lodí a činila z nich obtížně zničitelný bojový prostředek, umocněný ještě jejich malými rozměry. O pohon se staral čtyřválcový parní stroj, který podle jednotlivých plavidel dával výkon 700 až 800 k. Výkon stroje byl přenášen na dvě lodní vrtule a maximální rychlost se pohybovala mezi 9 až 11,2 uzly. Při rychlosti 7 uzlů činil dojezd 700 námořních mil (1.300 km) a při rychlosti 10 uzlů jen 450 námořních mil (830 km). Vezená zásoba uhlí byla 43 tun. Za dělem hlavní ráže se nalézala malá krytá velitelská věžička a dále za ní jeden komín, umístěný přibližně v polovině plavidla. Hlavní a jediný stěžeň se nalézal až v zadní části plavidla a po jeho bocích byly dva malé záchranné dřevěné čluny. Další záchranné čluny mohly být umístěné na úrovní komínu. Kormidlo bylo jedno a logicky bylo umístěno v ose plavidla.


Výzbroj
Pro boj s hladinovými plavidly nepřítele, nebo pro ostřelování pobřeží byl člun vybaven dělem ráže 305 mm (1 Rk – 30,5 cm L/22) tzv. Ringkanone, který byl schopen vystřelovat projektily rychlostí 500 m/s o hmotnosti 329 kg. Průraznost byla 411 mm při vzdálenosti 1.000 m od ústí zbraně. Dělo hlavní ráže bylo umístěno v přední části plavidla v otevřené pancéřované barbetě, která alespoň částečně chránila obsluhu před účinky nepřátelské palby a bylo z části otočné. Hmotnost hlavně byla cca 30 tun. Vezená zásoba munice představovala 38 střel. Sekundární výzbroj byla tvořena 2 děly ráže 87 mm (2 Rk – 8,7 cm L/24) a 2 rychlopalnými děly ráže 37 mm (3,7 cm Revolverkanonen). Pro děla ráže 87 mm bylo vezeno 200 kusů munice. V roce 1883 dostala plavidla navíc výzbroj v podobě dvou torpédometů ráže 350 mm.

Výzbroj se dále v průběhu let měnila a byla jiná loď od lodi (například dělo ráže 305 mm bylo nahraženo modernějším ráže 220 mm atd.).
otevřená barbeta děla ráže 305 mm


TTD Wespe
----------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Rok spuštění na vodu: 1876
* Počet plavidel: 11
* Délka na úrovní vodní hladiny: 45,5 m (celková délka 46,4 m)
* Šířka: 10,6 m
* Ponor: 3,2 – 3,4 m
* Výtlak standardní: 1.098 t
* Výtlak plný: 1.163 t
* Výzbroj: 1x305 mm, 2x87 mm, 2x37 mm, 2x Torpédomet
* Pancéřová paluba: 50 mm
* Pancéřová věž: 203 mm
* Pancéřové boky: 203 mm
* Výkon strojů: 515 kW / 700 k
* Rychlost: 9 uzlů (16,7 km/h) až 11,2 uzlů (20,7 km/h)
* Posádka: 81 - 88 mužů

Lodě ve třídě:
· SMS Wespe (1876)
· SMS Viper (1876)
· SMS Biene (1876)
· SMS Mücke (1877)
· SMS Scorpion (1877)
· SMS Camaeleon (1878)
· SMS Basilisk (1878)
· SMS Crocodil (1879)
· SMS Natter (1880)
· SMS Salamander (1880)
· SMS Hummel (1881)
* Poznámka: v závorce je datum spuštění plavidla na vodu


Bojová kariéra
Bojovou hodnotu těchto plavidel lze těžko hodnotit. V době svého vzniku se mohlo jednat o lodě, které splňovali to, co se od nich očekávalo a to obranu vlastního pobřeží. Hypoteticky se dá mluvit i o možnosti účinné obrany proti větším nepřátelským plavidlům, ale pouze za předpokladu, že by lodě byly nasazeny ve větším počtu na jedno nepřátelské plavidlo. Pak by připadlo v úvahu, že nepřítel musí rozdělit svou palbu a vést ji na dobře pancéřované a malé objekty. Šance, že by tudíž některé plavidlo se dostalo do těsné blízkosti nepřítele a zasadilo mu těžké rány tu je. Ovšem velkým handicapem těchto pancéřových dělových člunů byla jejich nízká rychlost a chybějící pasivní ochrana obsluhy hlavní děla. To se císařské námořnictvo snažilo změnit alespoň zavedením torpédové výzbroje v 80-tých letech 19.století.

Všechna plavidla byla vyškrtnuta ze seznamu německých válečných plavidel již před První světovou válkou v letech 1909 až 1911 a tudíž se žádné bojové akce nezúčastnili. Některá plavidla byla prodána do soukromých rukou (SMS Salamander byl například prodán do Dusseldorfu za částku 52.000 zlatých Marek) nebo použita k jiným účelům (SMS Hummel byl použit jako skladištní plavidlo ve Swinemunde kde se nalézal až do 4.května 1945 pod označením 194.Flakschiff - s protiletadlovou výzbrojí). Nejdéle sloužila bývalá SMS Viper a to až do roku 1962 jako lodní jeřáb v Dienstu.



Zdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – 1986
www.abeitskreis-historischer-schiffbau.de
www.mo-na-ko.net
www.wikipedia.org

[kacermiroslav]

Ačkoliv se může zdát, že německá plavidla mají pověstnou německou kvalitu, tak právě u těch raných staveb z 60. a 70. let 19.století byla ta kvalita hodně na štíru. První pancéřové lodě trpěli takovou korozí, že již po pouhých deseti letech provozu museli být často staženy z prvoliniové služby. Případná oprava vyžadovala nemalé finanční prostředky. Až kolem roku 1900 se na světové výstavě v Paříži ukázal technologický pokrok německé říše.

[Rase]

Tak z Britského pohledu bylo německo v polovině 19.století, bráno sice jako průmyslový stát, ale tak nějak spíš jako levná montovna - stejně jako dnes Čína. I s náznakem onoho opovržení. KIvalitní zboží bylo z Británie, levný šmejd z Německa. To je vlastně i důvod, proč vznikla značka "made in Britain". Celkově opovržení "anglosasů" vůči "němcům", kam patřili i občané R-U, bylo tehdy patrné i v USA. Jeden čas se tam eugenici snažili zabránit vstupu migrantům z východní Evropy (kam patřilo i Německo), aby nekazili kvalitní genetický materiál v zemi. Rozhodně němce nebrali jako nějaké plavovlasé-světlemodré supermany...

[kacermiroslav]

Tak v tom případě se Němcům podařil velký průmyslový skok v posledních dvou, třech dekádách 19.století. Asi bych to zkusil přirovnat k průmyslovému skoku Japonska na počátku 20.století.

[Alfik]

Tak v tom případě se Němcům podařil velký průmyslový skok v posledních dvou, třech dekádách 19.století. Asi bych to zkusil přirovnat k průmyslovému skoku Japonska na počátku 20.století.

To rozhodně. A klidně do těch "Němců" můžeš počítat i Čechy - jak už napsal Rase, v Británii a USA bylo R-U považováno za "Německo", a Čechy byly v rámci monarchie jednoznačně technologicky tahounem
Možná si to Jungmann s Dobrovským měli líp rozmyslet...

[Rase]

kacermiroslav:
Rozhodně, ono se to vlastně i kreje s postupným sjednocováním Německa, ale ten boom byl neskutečný. Průmyslová revoluce se šířila taky dost nestejnoměrnou rychlostí a různou intenzitou. Těch podobností mezi Japonskem a Pruskem/Německem je spousta a to i v tom, že část vedení státu (ne všichni) chtěli spojit hospodářský růst i s expanzivní politikou a militarismem. U obou států byla armáda takovou oporou pro různé konzervativisty a lidi co se nedokázali, nebo nechtěli, prosadit v průmyslu, ale chtěli si zachovat pozici elity ve společnosti. Není náhodou, že v obou armádách měla silné zastoupení tehdejší velmi početná šlechta (byť i chudá). Oboum státům se ekonomicky dařilo, byť na úkor vzestupu sociálního hnutí, a rovněž vnější expanze měla neskutečný úspěch. Najednou si tedy mysleli, že dokáží cokoliv. Německo i Japonsko ale ve výsledku nemělo úspěch. Pokud budeme brát WW1 jen jako předehru k WW2, tak oba národy / státy dostaly zavyučenou na konci WW2. Došli tedy k závěru že vojenská síla není řešení a opět se vrátili k důrazu na ekonomický růst - tedy do doby ve které byli němci ve druhé polovině 19.století a Japonsko na přelomu století.
ps. pokud by se němci nenechali vlastními vůdci vlákat do WW1, tak by Evropě vládli tak jak je tomu dnes a to bez jediného výstřelu. Myslím že právě to byl i cíl Otto von Bismarcka - tedy vybudovat sjednocené Německo (což se bez bojů neobešlo) ale pak se soustředit jen na ekonomický růst - obilí a suroviny z Ruska a vyvážet hotové produkty. Bohužel císař Vilém II. byl poněkud zakomplexovaný pitomec a nechápal to, Bismarcka vyhodil a vtáhl Německo do války. V Japonsku to bylo podobné, nebýt pozdější expanze do Číny, tak měli prakticky všechno a ekonomicky by vládli východní Asii.

ps. němci byli v Británii bráni jako levná pracovní síla, stejně tak jako dnes Poláci (!) I za WW1 tak uměla spousta Němců anglicky, jelikož tak roky pracovali.


na snímku němečtí a japonští vojáci společně sledují popravu zajatých číňanů, po rozprášení povstání Boxerů (cca 1901)

[kacermiroslav]

Specifikace originálních lodí:
• Konstrukce: 1098 tun.
• Délka lodí: 46,4 m, šířka 10,6 m.
• Hloubka: 3,2 - 3,4 m.
• Pohod: 4-válcový kotel, 2 nakloněné dvouválcové expanzní motory, 700 - 800 Psi.
• Rychlost: 9 - 11,2 kn.
• Dojezd: 450 námořních mil při 10 uzlech, 700 Nm při 7 kN.
• Výzbroj: jeden kanón 30,5 cm L/22, 2 kruhové kanóny 8,7 cm L/24, dvě revolverová děla 3,4 cm, dva torpédomety o průměru 35 cm (od 1883).

Dva dělové čluny třídy Wespe fungovaly od 6. 7. 1876 (Wespe) a 29. 9. 1880 (Natter) v Brémách a Weseru vom Stapel. Ačkoliv obsahovaly jen malou výzbroj, zajišťovaly ve flotile obrněných lodí německé pobřeží. Díky plochému tvaru trupu byly schopny klesnout při odlivu a zároveň zůstat poměrně flexibilní.