PALBA.CZ

bitevní lodě třídy HABSBURG
Rakousko – Uhersko
rok 1900 - 1902

Lodě ve třídě:
- SMS Habsburg - (1899 – 1900 - 1902)
- SMS Arpád – (1899 – 1901 – 1903)
- SMS Babenberg – (1901 – 1902 – 1904)

* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.

V letech 1895 – 1896 spustila Rakousko – Uherská monarchie na vodu tři bitevní lodě třídy Monarch. Jednalo se jmenovitě o lodě Monarch, Wien, a Budapest. Na svou dobu to byly v porovnání s konkurencí poměrně malé lodě, které někdy bývají zařazovány mezi lodě pobřežní obrany. Ovšem vzhledem k dobovému zařazení mezi bitevní lodě, náleží tedy této třídě zařazení právě k tomuto typu plavidel. Tím pádem se jednalo o nejmenší bitevní lodě, které kdy byly postaveny. Po stavbě třídy Monarch začalo Rakousko-Uhersko stavět tři lodě nové třídy Habsburg, což již byla plavidla s rychlostí jakou disponovala konkurence. Zároveň došlo k zvýšení počtu děl střední ráže oproti třídě Monarch, ale na úkor odstranění jednoho z hlavních děl. Vznikla tak zajímavá koncepce bitevních lodí.



KONSTRUKCE
Nová třída Habsburg konstrukčně sice v základu vycházela z předchozí třídy, ale byla o poznání větší. Jednalo se o plavidla o délce 114,57 m, šířce 19,86 m a ponoru 7,46 m. Standardní výtlak oproti předchozí třídě stoupl z 5.600 tun na 8.232 tun, plný výtlak pak byl 8.823 t (u lodi SMS Arpád jen 8.748 t). Se stavbou SMS Habsburgu byla pověřena loděnice Stabilimento Tecnico Trietino v Terstu a byla zahájena dne 13.března 1899. Loď byla na vodu slavnostně spuštěna 9.září 1900 a námořnictvo si jí převzalo 31.prosince 1902. Jako druhá v pořadí byla stavěna loď SMS Arpád, kterou stavěla stejná loděnice jako v případě Habsburgu. Stavba SMS Arpád byla zahájena dne 10.června 1899, na vodu byla loď spuštěna 11.září 1901 a dokončena a převzata byla až 15.června 1903, tedy po čtyřech letech a pěti dnech od zahájení. Jako poslední se začala stavět SMS Babenberg, jejíž stavbou byla pověřena Naval Arsenal v Pule. Práce byla zahájena dne 19.ledna 1901, na vodu bylo plavidlo spuštěno 4.října 1902 a dokončeno bylo dne 15.dubna jako poslední plavidlo v třídě.

Pohonnou jednotku představovalo 16 parních kotlů, jejichž pára zásobovala dva parní stroje, které roztáčeli přes hřídele dvě lodní vrtule. Výkon u každé jednotky se lišil a stejně tak i maximálně dosažená rychlost, která se pohybovala mezi 19,6 – 19,85 uzlů (36,3 – 36,7 km/h). Posádka byla tvořena 638 námořníky.

Výkon pohonné jednotky:
SMS Habsburg - 15.063 k
SMS Arpád - 14.307 k
SMS Babenberg - 16.000 k




VÝZBROJ
Hlavní výzbroj byla soustředěna do dvou dělových věží ležících v ose plavidla. První věž stála na přídi a ukrývala v sobě dvě děla ráže 240 mm (L/40). Zadní dělová věž naproti tomu měla již jen jedno dělo stejné ráže a délky. Tato koncepce měla pravděpodobně svůj původ v požadavku na zvýšení počtu středního dělostřelectva v porovnání s předchozí třídou Monarch (12:6 dělům ráže 150 mm). Tím ale stouply prostorové, váhové a cenové nároky. Redukce jednoho děla hlavní ráže tak tento problém měla pravděpodobně řešit. Dělová výzbroj tak byla tvořena třemi děly ve dvou věžích ráže 240 mm (o délce hlavně L/40), která stála v mírně upravené původní německé dělové věži typu Drh.L C/98 (R-U označení takto modifikované německé věže bylo C/94). Tato děla byla schopna vystřelovat upravené rakousko-uherské projektily o hmotnosti 215 kg (německý projektil vážil dle typu 140-151 kg) rychlostí 690 m/s, s kadencí 3-4 rány za minutu. Lafety děl ležely na vnitřní podlaze věží a jejich elevace byla –5 / +30°, stranový odměr byl +150/-150°. Válcovitou šachtou, která končila u skladišť s municí, procházel šikmý dopravník, kterým bylo dopravováno střelivo do věží. Nabíjení těchto hlavních děl bylo možno provádět v libovolné poloze. Celá obsluha věže i děl byla mechanizována, v jedné věži sloužilo celkem 20 mužů. Průraznost s 215 kg těžkým projektilem na 10.000 metrů byla rozdílná, dle typu pancéře a to například 120 mm Kruppovy oceli (pod úhlem 90°).

Sekundární výzbroj tvořilo celkem 12 Kruppových děl ráže 150 mm (15 cm/40 - 5.9" - SK L/40), která byla umístěna v pancéřové kasematě ve dvou patrech. V každém podlaží byla tři děla, každé dělo stálo ve vystouplé kasematě. Děla byla v kasematách od sebe oddělena pancéřovou deskou, která tak zvyšovala šanci přežití v případě zásahu sousedního děla. Děla vystřelovala projektily o hmotnosti 40 – 45,3 kg dle typu, na maximální vzdálenost 13.700 m při 20° elevaci. Kadence palby byla 4-5 ran za minutu, dle sehranosti obsluhy.

Proti torpédovým útokům vedenými torpédoborci, torpédovkami a rychlými čluny byla každá bitevní loď vyzbrojena 10 děly ráže 70 mm (2.75") L/50 K10 a K16 Skoda s kadencí 10-15 ran za minutu (dle sehranosti obsluhy). Děla vystřelovala projektil o hmotnosti 4,5 kg (přičemž výmetná nálož měla hmotnost 1,6 kg) počáteční rychlostí 880 m/s. Maximální dostřel byl 9.140 m a výškový 6.100 metrů. Děla tak mohla být použita i proti vzdušným cílům.

Dále byla ve výzbroji početná rychlopalná děla ráže 47 mm. Ta pocházela buď ze Škodových závodů 6 kusů (L/44 SFK Skoda), nebo firmy Hotchkiss 2 kusy (L/33 SFK). Součástí výzbroje byly i dva torpédomety ráže 450 mm.

TTD - Kruppovo námořní dělo ráže 240 mm – 24 cm/40 (9,4“) Krupp C/94
-------------------------------------------------------------------------------------------
* Celková délka hlavně: 9,55 m
* Délka vývrtu hlavně: 8,86 m
* Hmotnost hlavně: 25.640 kg
* Objem komory: 72,2 dm3
* Hmotnost střely: 215 kg
* Hmotnost prachové náplně:
* Počáteční rychlost střely: 690 m / s
* Počet ran za minutu: 3-4 x
* Průraznost (AP – 215 kg):
- 300 mm – železný plát – 10.000 m (90°)
- 180 mm – Harvey – 10.000 m (90°)
- 120 mm – Krupp – 10.000 m (90°)


Hmotnost boční salvy:
3 x 240 mm = 645 kg
6 x 150 mm = 271,8 kg
Celkem: 916,8 kg



PANCÉŘOVÁNÍ
Hlavní boční pancéřový pás měl ve středu lodi na úrovni vodní hladiny sílu 220 mm a směrem koncům plavidla (k dělovým věžím) se zeslaboval na 180 mm. Na přídi lodi byl boční pancéřový pás silný již jen 90 mm s tím, že neobtáčel celou délku lodi, ale končil za zadní dělovou věží. Nad tímto bočním pancéřovým pásem byl ještě jeden o síle 100 mm, který se napojoval na svislé pancéřování barbet dělových věží a pancéřování středního dělostřelectva v kasematách. Důležitá místa, jako strojovna, kotelny a muniční sklady chránila pancéřová paluba se sílou od 40 do 66 mm. Tato pancéřová paluba byla na krajích skloněna pod ostrým úhlem a napojovala se přímo na boční pancéřový pás. Kasemata byla uzavřena pancéřovými deskami o síle 210 až 280 mm. Samotná střední děla pak v kasematách kryl 135 mm silný pancéře, který se vertikálně napojoval na boční pás. Dělově věže ráže 240 mm na přídi i zádi kryl z čela 210 mm pancéř a 200 mm z boků. Hlavní velitelská věž, která byla umístěna za přední dělovou věží kryl pancéř o tloušťce 200 mm.


TTD - bitevní lodě třídy HABSBURG
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Rakousko - Uhersko
* Délka: 114,57 m
* Šířka: 19,86 m
* Ponor: 7,46 m
* Výtlak standardní: 8.232 t
* Výtlak plný: 8.823 t
* Výzbroj: 3x240mm (1xII, 1xI), 12x150mm (12xI), 10x70mm (10xI), 8x47mm (8xI) 2x Torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 40-66 mm
* Pancéř věž: 210
* Pancéř boky: 220 – 180 mm
* Výkon strojů: 11.025 kW / 15.000 k
* Rychlost: 19,6 uzlů (36,3 km/h)
* Dojezd: 3.600 nm (6.670 km)
* Posádka: 638 mužů (v době války 740 mužů)



BOJOVÁ KARIÉRA

SMS Habsburg
Po svém dokončení a převzetí KuK v prosinci 1902 byla Habsburg zařazena jako vlajková loď a zůstala v této roli i po zařazení do služby modernějších lodí třídy Erzherzog Karl. V roce 1911 byla intenzivně přestavěna a to i pro zlepšení nautických vlastností, dále obdržela další světlomety a 70 mm děla byla umístěna do kasemat. Po zahájení První světové války se Habsburg stala stejně jako její sesterské lodi součástí 2.eskadry bitevních lodí a to i nadále jako vlajková, spolu s Erzherzog Karl. Její jedinou větší akcí bylo bombardování Ancony v roce 1915, když ostřelovala železniční stanici, vojenské shromaždiště v St.Stefanu a pobřežní baterie. Po této akci již zůstala zakotvena až téměř do konce války v přístavu a plnila zde především roli pobřežní obrany. V roce 1918 byla překlasifikována do role cvičného plavidla pro námořní akademii. Po ukončení bojů Velké války byla v rámci válečných reparací v roce 1919 předaná Velké Británii. O rok později byla vyřazena ze služby a v roce 1921 šla v Itálii do šrotu.

SMS Arpád
V roce 1911 proběhla u Arpádu stejná přestavba jako u její sesterské lodi Habsburg, tedy úprava trupu vedoucí ke zlepšení nautických vlastností, přidání vyhledávacích světel a 70 mm děla byla přemístěna do kasemat. Po zahájení První světové války se Arpád stala stejně jako její sesterské lodi součástí 2.eskadry bitevních lodí. Její jedinou větší bojovou akcí bylo v roce 1915 bombardování Ancony, kde se jejím cílem stalo několik baráků, velitelství, továrna na výrobu benzínu a jedna vodní věž. Po této akci již zůstala zakotvena až téměř do konce války v přístavu a plnila zde především roli pobřežní obrany. V roce 1918 byla překlasifikována do role cvičného plavidla pro námořní akademii. Po ukončení bojů Velké války byla v rámci válečných reparací v roce 1919 předaná Velké Británii. O rok později byla vyřazena ze služby a v roce 1921 šla do šrotu.

SMS Babenberg
V letech 1911/1912 proběhla na Babenbergu stejná přestavba jako u jeho sesterských lodí Habsburg a Arpád, tedy úprava trupu vedoucí ke zlepšení nautických vlastností, přidání vyhledávacích světel a 70 mm děla byla přemístěna do kasemat. Po zahájení První světové války se Babenberg stala stejně jako její sesterské lodi součástí 2.eskadry bitevních lodí. Jejím jediným větším válečným počinem bylo v roce 1915 bombardování Ancony, kde se jejím cílem stala elektrárna. Po této akci již zůstala zakotvena až téměř do konce války v přístavu a plnila zde především roli pobřežní obrany. V roce 1918 byla upravena jako ubytovací loď. V rámci válečných reparací byla v roce 1919 předaná Velké Británii. O rok později byla vyřazena ze služby a v roce 1921 šla do šrotu.

bitevní loď Arpád v přístavu



ZHODNOCENÍ
Po kvalitních lodích třídy Monarch, byla plavidla této třídy v určitých ohledech krokem zpět. Především pak co se hlavní výzbroje týče. Její snížení na tři hlavně již nemělo takový efekt na vedení cílené boční salvy, jako čtyři děla a především pak palba vedená přes záď byla na bitevní loď vyloženě nedostatečná. Co se střední ráže týče, tak šest 150 mm děl v boční salvě byl standard té doby. Boční pancéřování bylo opět na bitevní loď poměrně slabé, ale uspořená hmotnost se příznivě promítla do rychlosti. Ta byla o 1-2 uzle vyšší než jakou disponovala většina francouzských a italských bitevních lodí. V případném dělostřeleckém souboji, by ale velké šance tato třída neměla díky malému počtu děl, nízké ráži a slabému účinku v cíli 215 kg granátu z děl ráže 240 mm. Naprostá většina bitevních lodí té doby totiž disponovalo děly ráže 305 mm. Šance tedy byla pouze v jejich o něco větší rychlosti, která ale po zavedení modernějších konstrukcí již nedostačovala.



Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.jedsite.info/naval-hotel
www.stile.coventry.ac.uk
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org

Takže další do galapřehlídky rakousko - uherských bojových lodí. S hodnocením souhlasím - na tak velkou loď ta výzbroj nestála za nic. Je zajímavé že přistoupily k jednodělové věži, když mohli dát stejnou jako tu druhou.

Škoda, že jsme nikdo nebyli u rozhodovacího procesu, který nakonec skončil tímto řešením.

Kdyby jsme byli u toho rozhodovacího řízení, tak bychom toto téma teď tady těžko probírali:-) maximálně tak v domově důchodců:-)

Jak jsem psal, tato třída je podle mě krok zpět a byla stavěna zbytečně. Zbytečně vyhozené peníze v době, kdy ostatní námořní země stavěli lodě o třídu vyšší.

Souhlasím Miroslave ale stejně by mě to zajímalo. Víš to jsou nejzajímavější věci. Proč se někdo rozhodne takto divně, když musí vědět, že je to volovina. Nebo v tom mohl být nějaký kompromis, možná zájem někoho z císařské rodiny a možností je spousta.

Proto někdy lituji, že není možná osobní nebo zprostředkovaná ale pravdivá zkušenost.

Opravdu těžko hledat na tyto otázky odpověď. Protože je opravdu nelogické, proč v době kdy byla k dispozici dvoudělová věž se začala konstruovat jednodělová. Nevím jestli samotná konstrukce mohla vyvážit čas a peníze na odstranění jednoho děla. Je také možné, že tu byl problém s nautickými vlastnostmi a s výškou metacentra. Proto možná ta snaha po redukci děla, které samo o sobě vážilo 25 tun. Jeho odstraněním a menší věží tak mohla být docílena úspora cca 50 tun materiálu. Což se již mohlo promítnout do těžiště. A nebo bylo snahou zvýšit rychlost lodi? I to je možné, protože odstraněním děla docílíme výše uvedených úspor ve hmotnosti, a dále pak i úsporu za vezenou munici cca 20 tun (na jedno dělo) atd.

Možná lze i uvažovat tím směrem, že největší rivalové Francie a Anglie proti sobě ve Středomoří neměli mít jen Rakousko-Uhersko, ale v rámci trojspolku i Itálii. A ta v dané době disponovalo poměrně silným námořnictvem. Proto by r-u lodě třídy Habsburg mohla být chápaná i jen jako doplňková plavidla ke společným námořním silám a nebo jen k pokrytí Jadranu. Postupně ale jak šel čas, bylo i v Rakousko stíle více jasné, že spolupráce s Itálii v rámci Trojspolku zase tak jednoznačná není. Mimojiné i proto rakousko-uhersko přistoupilo ke stavbě další, silnějších plavidel, i když jeho doménou stále zůstávala omezená plocha Jaderského moře.

Kacmír - u plavidla o výtlaku do 9 kt bude úspora 50 t na metacentru opravdu znát, na rychlosti už tolik ne... Osobně bych za tím hledal asi peníze...

Vallun píše:Kacmír - u plavidla o výtlaku do 9 kt bude úspora 50 t na metacentru opravdu znát, na rychlosti už tolik ne... Osobně bych za tím hledal asi peníze...

Asi máš pravdu. Rakousko-Uhersko nemělo asi na přelomu 19. a 20.století takové ambice a tudíž i takové investice do námořnictva, jak tomu bylo o pár let později. Proto se asi v rámci Trojspolku a jeho rolí smířili s ovládnutím Jadranu, na kterém jim tato plavidla bohatě stačila.

klídek u hlavní dělové věže ráže 240 mm u zubaře na palubě SMS Habsburg

SMS Arpád SMS Arpád

SMS Arpád SMS Babenberg...chudák plachetnička čeká na vlnky:-)


SMS Babenberg


Snímek pro rodinu z paluby Babenbergu[/align]

Kdysi jsme tu rozebírali otázku, proč třída HABSBURG měla pouze tři děla hlavní ráže. Odpověď jsem našel v knížce "Bitva v Otrantské úžině" od autorů Nováka, Žiarovského a Šupíka.

Při stavbě této třídy se totiž kromě jiného řešila výška boků, kam bylo potřeba vměstnat tehdy běžnou baterií 12 děl střední ráže (6 děl na každém boku, většinou ve dvou patrech). Což byla běžná praxe. Takže aby třída HABSBURG za konkurencí nezaostávala, tak bylo potřeba boky zvýšit (pro jinak malý výtlak a rozměry lodě), aby se tam potřebná děla v potřebném počtu, vešla. Aby tedy byl zachován nařízený nízký výtlak této třídy, byl Ing. Popper z Prahy, jako hlavní konstruktér nucen, odebrat jednu dělovou hlaveň hlavní ráže a úměrně s tím i materiál na věži.

Další postřeh z výše uvedení knížky, cituji: "Horší stabilita vysokoých lodí společně s nepříjemným faktem, že reprezentovaly výborný terč pro nepřátelské dělostřelce, vedl ještě před válkou k přestavbě Habsburgu a Árpádu, při niž byly nástavby výrazně sníženy. Třetí Babenberg přestavěn nebyl, zato je pozoruhodný tím, že veškerou dělostřeleckou výzbroj pro něj dodaly Škodovy závody. Do té doby se totiž těžké kanony kupovaly u německé firmy Krupp."

kacermiroslav píše:Hlavní boční pancéřový pás měl ve středu lodi na úrovni vodní hladiny sílu 220 mm a směrem koncům plavidla (k dělovým věžím) se zeslaboval na 180 mm. Na přídi lodi byl boční pancéřový pás silný již jen 90 mm s tím, že neobtáčel celou délku lodi, ale končil za zadní dělovou věží. Nad tímto bočním pancéřovým pásem byl ještě jeden o síle 100 mm, který se napojoval na svislé pancéřování barbet dělových věží a pancéřování středního dělostřelectva v kasematách. Důležitá místa, jako strojovna, kotelny a muniční sklady chránila pancéřová paluba se sílou od 40 do 66 mm. Tato pancéřová paluba byla na krajích skloněna pod ostrým úhlem a napojovala se přímo na boční pancéřový pás. Kasemata byla uzavřena pancéřovými deskami o síle 210 až 280 mm. Samotná střední děla pak v kasematách kryl 135 mm silný pancéře, který se vertikálně napojoval na boční pás. Dělově věže ráže 240 mm na přídi i zádi kryl z čela 210 mm pancéř a 200 mm z boků. Hlavní velitelská věž, která byla umístěna za přední dělovou věží kryl pancéř o tloušťce 200 mm.

Jak známo pancíře dodaly Vítkovické železárny, ale možná by někoho zajímalo, že jejich konkurenty byly německé podniky Krupp a železárna v Dillingenu i britské Cammel a Vickers. Třebaže někteří zájemci o tuto lukrativní zakázku nabídli pancíře z Harveyovy tvrzené oceli, po zkouškách byly jako nejlepší vyhodnoceny pláty z homogenní oceli od Vickerse a z Vítkovic, přičemž o vítězi patrně rozhodla preference domácího dodavatele.

Ony ty "Vítkovice" tenkrát patřily do koncernu " Vítkovické horní a hutní těžířstvo " , který vlastnili bratři Gutmanové a Rothschildové , takže se není co divit , že tu zakázku dostali . "Vítkovice " mezi oběma válkami ,dodávaly do Brittánie pancíře , pro britské válečné námořnictvo . Osa "Londons Eye " byla taky vykována ve Vítkovicích.

Ta dodávka pancířů z Vítkovic pro britské námořnictvo (tuším, že jenom pro letadlové lodě) byla zapříčiněna tím, že během tzv. prázdnin ve stavbě bitevních lodí britský průmysl napojený na jejich stavbu skomíral natolik, že když koncem třicátých let přišly velké zákázky, nebyl je všechny schopen vyplnit a admiralita se musela poohlédnout v zahraničí.