Rakousko – Uhersko
rok 1903 - 1905
Lodě ve třídě:
- SMS Erzherzog Karl - (1902 – 1903 - 1906)
- SMS Erzherzog Friedrich – (1902 – 1904 – 1907)
- SMS Erzherzog Ferdinand Max – (1904 – 1905 – 1907)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
V letech 1895 – 1896 spustila Rakousko – Uherská monarchie na vodu tři bitevní lodě třídy Monarch. Jednalo se jmenovitě o lodě Monarch, Wien, a Budapest. Na svou dobu to byly v porovnání s konkurencí poměrně malé lodě, které někdy bývají zařazovány mezi lodě pobřežní obrany. Ovšem vzhledem k dobovému zařazení mezi bitevní lodě, náleží tedy této třídě zařazení právě k tomuto typu plavidel. Tím pádem se jednalo o nejmenší bitevní lodě, které kdy byly postaveny. Po stavbě třídy Monarch začalo Rakousko-Uhersko stavět tři lodě nové třídy Habsburg, což již byla plavidla s rychlostí jakou disponovala konkurence. Zároveň došlo k zvýšení počtu děl střední ráže oproti třídě Monarch, ale na úkor odstranění jednoho z hlavních děl. Vznikla tak neobvyklá koncepce bitevních lodí, která měla rozdílný počet děl hlavní ráže v přední a zadní věži. Snaha po zajištění pro podunajské mocnářství kvalitní a konkurence schopné bitevní lodě, vyústila v konstrukci třídy Erzherzog Karl. Ta měla vše co předchozí třídy KuK plavidel postrádaly, dostatečnou palebnou sílu, pancéřování a rychlost.
KONSTRUKCE a STROJNÍ ZAŘÍZENÍ
Tři plavidla třídy Erzherzog Karl opět konstrukčně vycházela z předchozí třídy Habsburg, ale neopakovala úsporná řešení jejichž důsledkem bylo snížení počtu hlavních děl. Nová třída se tak navrátila k osvědčené koncepci, kterou úspěšně absolvovala již s loděmi třídy Monarch (1895), a která byla běžná i u dalších světových námořních mocností. Pro umístění většího počtu hlavních a středních děl bylo však nutné přistoupit k prodloužení trupu. Nicméně Rakousko-Uherská plavidla vzhledem k operační oblasti Jadranu, nikdy neměla snahu být příliš velká. A tak zatímco ostatní námořní mocnosti stavěli velká plavidla s velkým dojezdem, velkou zásobou paliva, velkou délkou pancéřových ploch, tudíž i velkým výtlakem, mocnářství Františka Josefa I. se dokázalo pohybovat v reálných představách o užitečné hodnotě svých plavidel. Nová třída tak zůstala v porovnání s konkurencí stále poměrně malá. Jednalo se o elegantní lodě s hlavní palubou v jedné rovině a s tříkomínovým uspořádáním. Plavidla byla o délce 126,24 m (na úrovni vodní hladiny byla délka 124.35 m), šířce 21,78 m a ponoru 7,51 m. Standardní výtlak vzrostl na 10.472 t, plný 12.500 t a jednalo se tak o největší plavidla Rakousko-Uherské říše té doby.
Stavbou byla pověřena osvědčená loděnice Stabilimento Tecnico Trietino v Terstu. První jednotka SMS Erzherzog Karl se začala stavět 24.července 1902, slavnostně na vodu byla spuštěna 4.října 1903 a dokončena byla 17.června 1906. Jako druhá v pořadí byla stavěna Erzherzog Friedrich a to rovněž v loděnici Stabilimento Tecnico Trietino, dne 4.října 1902. Loď byla na vodu spuštěna 3é.dubna 1904 a KuK námořnictvo jí převzalo do služby 31.ledna 1907. Jako poslední se začala opět v loděnici Stabilimento Tecnico Trietino stavět Erzherzog Ferdinand Max a to až téměř dva roky po zahájení stavby její první sestry, tedy 9.března 1904. Na vodu byla bitevní loď spuštěna 21.května 1905 a zařazena do služby byla 21.prosince 1907. Všechna tato plavidla tak byla námořnictvem přebírána v době, kdy zraky odborné veřejnosti a konstruktérů se ubírali do Anglie na stavbu HMS Dreadnoughtu, což bylo plavidlo, které v sobě zhmotňovalo ideje lodi tzv. „All big guns“ tedy všechna velká děla. Tento typ plavidla za krátkou dobu ovládl světová moře a všechny ostatní jednotky tak beznadějně odsunul na druhou kolej. Včetně rakousko-uherských lodí třídy Erzherzog Karl. Přesto ale tato rakousko-uherská třída bitevních lodí stojí za povšimnutí.
Pohonnou jednotku představovalo 12 parních kotlů typu Yarrow, jejichž pára zásobovala dva parní stroje, které roztáčeli přes hřídele dvě lodní vrtule. Výkon u každé jednotky se lišil a stejně tak i maximálně dosažená rychlost. Nicméně konstrukční výkon pohonné jednotky byl 18.000 k a měl být lodi schopný udělit maximální rychlost 20,5 uzlů (38 km/h). Při ekonomické 10 uzlové rychlosti byl dojezd lodi 3.500 námořních mil (6.480 km). Vezená zásoba paliva byla 1.854 tun uhlí a dalších 188 tun topné nafty. Posádka byla tvořena 703 námořníky a 37 důstojníky.
Pořizovací náklady: 4,4 Mio USD (18,678 Mio Marek = 907.200 £)
VÝZBROJ
Hlavní výzbroj byla soustředěna do dvou dělových věží ležících v ose plavidla. První věž stála na přídi a ukrývala v sobě dvě děla ráže 240 mm (24 cm/40 - 9.4" - C/02 Skoda). Zadní dělová věž byla stejné konstrukce a měla shodný počet a typ děl. Dělové věže byli modifikací německé konstrukce z Kruppových závodů typu Drh.L C/98 (R-U označení takto modifikované německé věže bylo C/94). Tato děla byla schopna vystřelovat upravené rakousko-uherské projektily o hmotnosti 215 kg (AP) 229 kg (HE) (německý projektil vážil dle typu 140-151 kg) rychlostí 705 m/s, s kadencí 3 rány za minutu. Lafety děl ležely na vnitřní podlaze věží a jejich elevace byla –5 / +30°, stranový odměr byl +150/-150°. Válcovitou šachtou, která končila u skladišť s municí, procházel šikmý dopravník, kterým bylo dopravováno střelivo do věží. Nabíjení těchto hlavních děl bylo možno provádět v libovolné poloze. Celá obsluha věže i děl byla mechanizována, v jedné věži sloužilo celkem 20 mužů. Průraznost s 215 kg těžkým projektilem na 10.000 metrů byla rozdílná, dle typu pancéře a to například 120 mm Kruppovy oceli (pod úhlem 90°).
Přední dělová věž těžkých dělOproti předchozím rakousko-uherským bitevním lodím tříd Monarch a Habsburg chyběla u této třídy tradiční střední děla ráže 150 mm, které dodávala firma Krupp. Ta byla nahrazena Škodovými děly ráže 190 mm, což v konečném důsledku sice znamenalo snížení kadence, ale vzrostla výrazně hmotnost boční salvy, protože projektil z děla ráže 190 mm měl dvojnásobnou hmotnost. Ničivý účinek v cíli tak byl výrazně větší. Celkem byla každá loď vybavena 12 děly 19 cm/42 (7.48") Skoda, přičemž boční salvu mohlo provádět vždy šest děl. Tato byla umístěna ve střední části plavidla tak, že čtyři děla se nacházela po úrovni hlavní paluby v pancéřovaných kasematech a další dvě děla byla na úrovni hlavní paluby v zapuštěných otočných věžích (v každé vždy po jednom dělu). Stejné rozložení se opakovalo i na druhém boku lodi. Každá dělová hlaveň měla hmotnost 12,5 t při délce 8 metrů. Kadence střelby byla přibližně tři rány za minutu a děla byl schopna vystřelovat projektily o hmotnosti 97 kg (AP projektil) počáteční rychlostí 800 m/s. Při maximální elevaci, která byla ve věžích i kasematech stejná (-3/+20°) byl maximální dostřel 20.000 m. Stranový odměr byl standardní, tj. -150°/+150°.
Proti torpédovým útokům vedenými torpédoborci, torpédovkami a rychlými čluny byla každá bitevní loď vyzbrojena 4 děly ráže 70 mm (2.75") L/45 Skoda s kadencí 10-15 ran za minutu (dle sehranosti obsluhy). Děla vystřelovala projektil o hmotnosti 4,5 kg (přičemž výmetná nálož měla hmotnost 1,6 kg) počáteční rychlostí 880 m/s. Maximální dostřel byl 9.140 m a výškový 6.100 metrů. Děla tak mohla být použita i proti vzdušným cílům.
Dále byla ve výzbroji početná rychlopalná děla ráže 47 mm. Ta pocházela vesměs ze Škodových závodů 4 kusy (L/44 SFK Skoda), 2 kusy (L/33 SFK Skoda), 2 kusy 37 mm Vickers. Součástí výzbroje byly i čtyři 8 mm kulomety a dva torpédomety ráže 450 mm. Všechna lehká dělostřelecká výzbroj a kulomety byla rozmístěna na nástavbách lodi.
TTD - námořní dělo ráže 240 mm – 24 cm/40 - 9.4" - C/02 Skoda
-------------------------------------------------------------------------------------------
* Celková délka hlavně: 9,6 m
* Délka vývrtu hlavně:
* Hmotnost hlavně: 28.200 kg
* Objem komory: 72,2 dm3
* Hmotnost střely: 215 kg (AP) 229 kg (HE)
* Hmotnost prachové náplně:
* Počáteční rychlost střely: 705 m / s
* Počet ran za minutu: 3 x
* Průraznost (AP – 215 kg):
- 300 mm – železný plát – 10.000 m (90°)
- 180 mm – Harvey – 10.000 m (90°)
- 120 mm – Krupp – 10.000 m (90°)
Hmotnost boční salvy:
4 x 240 mm = 916 kg
6 x 190 mm = 582 kg
Celkem: 1.498 kg
PANCÉŘOVÁNÍ
Hlavní boční pancéř byl silný 210 mm a táhl se od zadní dělové věže k přední, před kterou pak byl směrem k přídi plavidla zeslaben na 60 mm. Tento boční pancéř byl na úrovni vodní hladiny a chránil tak boky plavidla před vniknutím vody do trupu. Nad tímto bočním pancéřovým pásem byl umístěn další o síle 120 mm, který se táhl opět od zadní dělové k přední. Tento již přímo navazoval na kasematy děl ráže 190 mm, který kryl 140 mm pancéřový pás. Samotné věže děl v kasematech pak chránil 170 mm pancéř. Otočné věže středních 190 mm děl pak z boku chránil 150 mm pancéř a strop krylo 35 mm oceli. Hlavní dělové věže krylo pancéřování silné 240 mm, barbety těchto děl pak na úrovni hlavní paluby krylo 270 mm oceli a níže již jen 120 mm. Kasemata ve středu lodě v které byla rozmístěna děla střední ráže byla v zadní části na šířku plavidla uzavřena 120 mm přepážkou, na přídi pak 170 mm.Hlavní pancéřová paluba měla sílu 55 mm, směrem k okrajům plavidla byla skloněna a navazovala na boční pancéřový pás. Hlavní velitelská věž byla chráněna pancéřem o síle 150 až 220 mm. Zadní velitelskou věž pak krylo pancéřování silné 80 až 200 mm.
TTD bitevní lodě třídy ERZHERZOG KARL
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Rakousko - Uhersko
* Délka: 126,24 m
* Šířka: 21,78 m
* Ponor: 7,51 m
* Výtlak standardní: 10.472 t
* Výtlak plný: 12.500 t
* Výzbroj: 4x240mm (2xII), 12x190mm (12xI), 4x70mm (4xI), 6x47mm (6xI), 4x37 (4xI), 4x 8 kulomet, 2x Torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 55 mm
* Pancéř dělová věž: 240 mm
* Pancéř velitelská věž: 220 mm
* Pancéř boky: 210 mm
* Výkon strojů: 18.000 k
* Rychlost: 20,5 uzlů (38 km/h)
* Dojezd: 3.500 nm při rychlosti 10 uzlů
* Posádka: 740 (703 mužů a 37 důstojníků)
BOJOVÁ KARIÉRA
SMS Erzherzog Karl
Krátce po svém zařazení do služby byla SMS Erzherzog Karl určena jako vlajková loď. V roce 1907 podnikla 8 měsíční plavbu východním Středomořím, během kterého navštívila řecký Pireus, Smyrnu, dále Bejrut a Jaffu. V roce 1908 se přemístila do západní části Středozemního moře a podnikla přátelské návštěvy v Barceloně, Gibraltaru, Tangeru, Malaze a Korfu. Během těchto dvou plaveb navštívili palubu králové Řecka, Španělska a Německý císař. V roce 1909 na ní proběhlo pár drobných úprav. Poté podnikala v roce 1909 a 1910 další výpravy po Středozemním moři. V době vypuknutí První světové války byla SMS Erzherzog Karl součástí 2.eskadry bitevních lodí, kterým postupně během války veleli kontradmirál Franz Lofler a kontradmirál Karl Seidensacher. Erzherzog Karl byla jako vlajková loď eskadry. Většinu doby války zůstala loď na své základně v Pule. Jejím jediným větším válečným počinem bylo dne 24.května 1915 bombardování italské Ancony, na kterou vystřelila 24 projektilů ráže 240 mm a dalších 74 ráže 190 mm. Cílem ostřelování se stalo především přístavní zařízení a italské pobřežní dělové baterie. Koncem války v únoru 1918 byla loď přemístěna do Boky Kotorské, kde zůstala zakotvena až do konce WW1. Důvodem jejího přesunutí do přístavu bylo potlačení místních protiválečných nepokojů. Po ukončení bojů Velké války byla v rámci válečných reparací v roce 1919 předaná Francii. O rok později byla vyřazena ze služby a prodána do Itálie k sešrotování.
SMS Erzherzog Friedrich
Po svém dokončení a převzetí rakousko-uherským námořnictvem podnikla stejné přátelské cesty jako její sesterská loď SMS Erzherzog Karl, a to po východním i západním Středomoří v letech 1908-1910. Jejím jediným válečným počinem během WW1 bylo květnové bombardování (květen 1915) přístavního města Ancona (Itálie), kde se terčem jejích děl stala průmyslová zóna a obytné budovy na jihu města. Poté v průběhu WW1 plnila již jen druhořadou roli lodi pobřežní obrany. Po ukončení bojů Velké války byla v rámci válečných reparací v roce 1919 předaná Velké Británii. O rok později byla vyřazena ze služby a prodána k sešrotování. Sešrotována byla v Anglii roku 1921.
SMS Erzherzog Ferdinand Max
Stejně jako její sesterské lodě i ona po svém dokončení v roce 1907 podnikala přátelské cesty po Středomoří v letech 1908-1910. jejím jediným válečným činem bylo bombardování italského přístavu Ancona v květnu 1915, když se terčem jejich děl stala severní obytná část města, radiová stanice, přístavní osvětlení a pobřežní dělostřelecká baterie. Poté byla používaná v roli pobřežní dělostřelecké baterie. V roce 1918 byla v únoru přesunuta do Boky Kotorské k potlačování místních protiválečných nepokojů. Po ukončení bojů Velké války byla v rámci válečných reparací v roce 1919 předaná Velké Británii. O rok později byla vyřazena ze služby a prodána k sešrotování. Sešrotována byla v Anglii roku 1921.
ZHODNOCENÍ
Třídou bitevních lodí Erzherzog Karl se Rakousko-Uherská monarchie opět navrátila k plavidlům, která snesou kritiku v porovnání se světovými konstrukcemi, které se stavěli například ve velké Británii, Francii, Rusku nebo spřáteleném Německu. Na první pohled se může zdát, že zvolením hlavních děl ráže 240 mm je nedostatečné z hlediska nejčastěji používané ráže té doby 305 mm, ovšem vysoká kadence a dostřel těchto děl se v konečném důsledků delšího dělostřeleckého souboje může jevit spíše jako výhoda. Sice například britské dělo ráže 305 mm z té doby, nebo francouzské stejné ráže dokázalo vystřelovat těžší projektily o váze 386 kg respektive 432 kg (Francie třída Danton), ale kadence těchto děl byla 1,5 – 2 rány za minutu, zatímco R-U děla ráže 240 mm měla kadenci 3-4 rány za minutu. Hmotnost minutové palba z hlavních děl tak měla srovnatelnou nebo větší hmotnost než u konkurenčních bitevních lodí. Pokud pak tato plavidla srovnáme s nejsilnějšími britskými predreadnoughty třídy Lord Nelson (spuštěny na vodu roku 1906), vychází rakousko-uherská konstrukce jako rychlejší, i když hůře pancéřována, a s o něco nižší palebnou silou. Pokud tedy budeme počítat minutovou palbu, tak ta je na srovnatelné úrovni 5.756 : 4.494kg v prospěch britské konstrukce. Což na to, že se jednalo o nejsilnější Britský predreadnought, zase tak velký rozdíl není. Je však logické, že v případě zásahu hrál větší roli těžší britský projektil (386 : 229 kg), který tak měl i větší ničivý účinek v cíli.
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.battleships-cruisers.co.uk
www.jedsite.info/naval-hotel
www.kuk-kriegsmarine.at
www.stile.coventry.ac.uk
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
