chráněné křižníky třídy ZENTA

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

chráněné křižníky třídy ZENTA

Příspěvek od kacermiroslav »

chráněné křižníky třídy ZENTA
Rakousko - Uhersko
rok 1897 - 1900

Obrázek
chráněný křižník Zenta (ještě s takeláží)Lodě ve třídě:
- SMS Zenta - (1896 – 1897 - 1899)
- SMS Aspern – (1897 – 1899 – 1900)
- SMS Szigetvár – (1899 – 1900 – 1901)

* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.

Pancéřové křižníky nemohly plnit všechny role, která se od nich očekávala. Pro boj proti řadovým bitevním lodím byly příliš slabé, a ani jejich redukované pancéřování nemohlo odolat zásahům z těžkých děl bitevních lodí. Proto vznikl požadavek na konstrukci nového typu plavidla – chráněného křižníku, který by byl schopen doprovázet a chránit vlastní konvoje, stejně tak ohrožovat nepřátelské loďstvo. Dále měl za úkol provádět průzkumnou činnost, předávat rychlé depeše atd. Lodě bez jakékoliv pancéřové ochrany byly sice rychlé, ale byly příliš zranitelné proti nepřátelské palbě a to dokonce i proti středním a lehkým dělům. Proto nový typ plavidla byl chráněn pancéřovou palubou, která kryla většinu životně důležitých ústrojí lodě a tato pancéřová paluba se pak stala charakteristickým rysem těchto lodí. Těmto plavidlům se pro tuto ochranu říkalo chráněné křižníky a na svou dobu úspěšně plnila svěřené úkoly.
Obrázek


KONSTRUKCE
Druhou třídou rakousko-uherských chráněných křižníků byla malá plavidla třídy Zenta spuštěná na vodu mezi lety 1897 až 1900. Jednalo se o plavidla o délce 96,88 m, šířce 11,73 m a ponoru 4,24 m při standardním výtlaku 2.313 t (Aspern a Szigetvár měli výtlak 2.400 t). Plný výtlak Zenty pak byl 2.503 t, Aspernu 2.625 t a Szigetvaru 2.562 t. Lodě této třídy měli najít uplatnění na dlouhých zámořských trasách (i do Asie) a tak pro zvětšení svého akčního radiusu měli ještě takeláž s plachtami. Bez plachet a při ekonomickém provozu byl jejich dojezd více jak 7.000 km.
Obrázek takeláž na lodi třídy Zenta


Jako první se začala dne 8.srpna 1896 stavět Zenta v loděnici Tengerészeti Arzenál v Pule. Na vodu byla spuštěna 18.srpna 1897 a dokončena byla 28.května 1899. Druhá v řadě byla Aspern s jejíž stavbou započala stejná loděnice 4.října 1897, na vodu ji spustila 3.května 1899 a dokončena byla o rok později 29.května 1900. I poslední loď ve třídě Szigetvár byla stavěna v loděnici v Pule. Se stavbou se započalo 25.května 1899, na vodu byla spuštěna 25.října 1900 a námořnictvo si ji převzalo do služby 30.září 1901.

Dva trojčinné expanzní parní stroje poháněly každý samostatnou lodní vrtuli a měly celkový konstrukční výkon 5.292 kW (7.200 k). Při zkouškách dosáhla pohonná jednotka maximálního výkonu 8.160 k. Páru dodávali vodotrubní kotle typu Yarrow. Pohonná jednotka dokázala lodi udělit maximální rychlost 20,8 uzlů (38,5 km/h). Dojezd při ekonomické 12 uzlové rychlosti byl 3.800 námořních mil (7.030 km), pokud ale byly použity plachty byl akční rádius lodi mnohem větší. Vezená zásoba uhlí byla 469 tun. Posádka byla tvořena 308 muži. Lodě měly hladkou palubu, dva komíny a dva signalizační stěžně.

Pořizovací cena: 4.613.359,- korun
Obrázek SMS Szigetvár v suchém doku


VÝZBROJ
Hlavní výzbroj byla v podobě celkem osmi děl ráže 120 mm o délce 40 ráží ze Škodových závodů v Plzni. Dvě děla byla umístěna v ose lodi na hlavní palubě, jedno stálo na přídi a bylo chráněno pancéřovým okrouhlým štítem obdobné dělo stálo i na zádi. Dalších šest děl stejné ráže bylo umístěno vždy po třech v kasematách pod hlavní palubou s tím, že krajní (směrem ke koncům plavidla) kasematy byly vypouklé a umožňovali tak vedení palby v širším poli. Děla byla schopna vystřelovat projektily o hmotnosti 23,45 kg s počáteční rychlostí 690 m/s a s kadencí 5-6 ran za minutu. Nabíjení se provádělo ručně a tak kadence byla závislá na sehranosti obsluhy. Dostřel děl byl 8.000 metrů.
Obrázek boční otevřené kasematy děl ráže 120 mm


Proti rychle plujícím torpédovým plavidlům stálo na palubě celkem deset rychlopalných děl ráže 47 mm. Osm děl pocházelo opět ze Škodových závodů (47/44 Skoda), další dvě pak byla typu Hotchkiss (47/33 Hotchkiss). Proti nepancéřovaným cílům byli na palubě ještě dva kulomety MG ráže 8 mm. Standardem výzbroje byli dva torpédomety ráže 450 mm.
Obrázek 120 mm dělo Škoda L/40

TTD - námořní dělo ráže 120 mm (Skoda) L/40
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Výrobce: Škodovy závody, Plzeň
* Model zbraně:
* Ráže: 120 mm
* Celková délka hlavně: L 40
* Délka vývrtu hlavně:
* Hmotnost hlavně:
* Hmotnost střely: 23,45 kg
* Hmotnost prachové náplně:
* Počáteční rychlost střely: 690 m/s
* Pracovní tlak:
* Životnost hlavně:
* Počet ran za minutu: cca 5-6
* Dostřel: 8.000 m

Hmotnost boční salvy:
5 x 120 mm = 117,3 kg

Obrázek SMS Zenta

Obrázek dělo ráže 120 mm na přídi SMS Aspernu


PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřová ochrana odpovídala běžnému standardu té doby a typu plavidla. Tvořila jí především pancéřová paluba, která byla dvojitá o síle 25 mm. Celkem tedy důležitá místa jako strojovnu, kotelnu a muniční sklady chránilo většinou 50 mm oceli, na méně exponovaných místech pouze 25 mm. Ocel byla dodaná z Českých Vítkovických oceláren. Kasematy byly chráněny 35 mm silným pancéřem a velitelskou věž krylo pancéřování o síle 50 mm. Štíty děl chránil 45 mm pancéř za kterým však mnoho místa na schování obsluhy mnoho nezbývalo. Ta tak byla i nadále vydána následkům střepin dopadajících blízkých granátů. Přestože jinak nebyl křižník nad vodou pancéřován, dosáhlo se dobré ochrany proti dělům střední ráže tím, že vzniklá mezera mezi šikmou stěnou paluby a boky byla využita jako skladiště uhlí.


TTD chráněné křižníky třídy ZENTA
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Rakousko - Uhersko
* Délka: 96,88 m
* Šířka: 11,73 m
* Ponor: 4,24 m
* Výtlak (standardní): 2.313 t (Aspern a Szigetvár 2.400 t)
* Výzbroj: 8x120mm (8xI), 10x47mm (10xI), 2x kulomet, 2x torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 25+25 mm
* Pancéř kasematy: 35 mm
* Pancéř velitelské věže: 50 mm
* Pancéř boky:
* Výkon strojů (konstrukční):5.292 kW / 7.200 k
* Rychlost: 20,8 uzlů (38,5 km/h)
* Posádka: 308 mužů (z toho 17 důstojníků)




BOJOVÁ KARIÉRA

SMS Zenta
Po svém dokončení a převzetí námořnictvem v květnu 1899 byla Zenta odeslána na cesty do Asie (první zámořská cesta od 10.11.1899 do 1.10.1901), kde navštívila Port Said, Suez, Aden a Kolombo na Cejlonu. V lednu 1900 byla dva týdny zakotvena v Singapuru a poté pokračovala do Hong Kongu, Macaa a Shanghaje. Z Číny se přemístila do Japonska, kde navštívila přístavní města Nagasaki, Kagoshima a Sasebo. Během čínského boxerského povstání v roce 1900 asistovala Zenta při evakuaci ambasády. Jejich 75 členů posádky se pak přidalo k expedici admirála Seymoura do Tchien-ťinu (u Pekingu). K Zentě se během boxerského povstání přidala další rakousko-uherská loď, pancéřový křižník SMS Kaiserin und Königin Maria Theresia. Z palub těchto dvou lodí pak byla zformovaná malá expedice o 160 námořnících s dvěmi polními děly, která pak asistovala německým námořníkům při útoku na pevnost Taku. Během této akce byl zabit velící důstojník Zenty, kapitán Thomann.

V roce 1901 se v prosinci Zenta navrátila zpět na Jadran. V říjnu 1902 byla opět odeslána na další plavbu (od 15.10.1902 do 6.10.1903), tentokráte do Kapského města v Jižní Africe, odkud pokračovala do jihoamerického Montevidea a Buenos Aires kam připlula v květnu 1903. Poté navštívila Rio de Janeiro a vydala se zpět přes Atlantik přes přístavy Funchal, Cadiz, Tanger, Malaga, Tunis na Korfu a domů do Terstu. V roce 1905 byla zařazena jako velitelská loď torpédové flotily. V roce 1912 byla přemístěna do rezervy, ze které byla opět do služby povolána v době vrcholící balkánské krize v létě 1914. Po vypuknutí války byla zařazena do křižníkové flotily v 1.křižníkové divizi. Dne 8.srpna 1914 spolu se sesterskou lodí Szigetvár ostřeluje radiovou stanici v Antivari (Bar, Černá Hora).

Dne 10.srpna 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko blokádu pobřeží Černé Hory, přes jejíž území proudilo zásobování ze strany Dohodových zemí do Srbska. Blokádu prováděl chráněné křižníky Szigetvár a Zenta, torpédoborce Ulan, Uksoke, Streiter a několik torpédovek. Vzdálenou podporu prováděl pancéřový křižník Kaiser Karl VI. od 13.srpna pak staré řadové bitevní lodě Wien, Monarch a Budapest a chráněný křižník Kaiser Franz Joseph I. Dohodové země se ale odmítli smířit s blokádou Černé Hory a zastavení zásobování Srbska. Proto do oblasti vyslala francouzskou eskadru viceadmirála Boué de Lepeyreého, která byla tvořena 2 moderními bitevními loděmi, 2 eskadrami řadových bitevních lodí, křižníkové divize a 3 flotil torpédoborců. K této flotile se přidala ještě britská eskadra pancéřových křižníků pod velením kontraadmirála Troubridgeho.Ta byla tvořena pancéřovými křižníky: Defence (vl.), Black Prince, Duke of Edinburgh, Warrior, Chatham (lehký křižník), Dublin (lehký křižník), Gloucester (lehký křižník), Weymouth (lehký křižník).
Obrázek SMS Zenta

Jako první spatřili ráno dne 16.srpna 1914 nepřítele námořníci na Zentě. Kapitán Zenty když spatřil, že je v obklíčení celé britsko francouzské flotily měl na výběr několik možností. Buď přijmout předem nerovný boj s jasným výsledkem, nebo se pokusit s lodí najet na pobřeží Černé Hory, vzdát se a nebo loď sám potopit. Možná i vzhledem k tomu, že válka se teprve rozbíhala, přijal kapitán jako nejlepší alternativu přijmout boj. Pouze ještě vydal rozkaz torpédoborci Ulanovi, aby se pokusil využít své vyšší rychlosti a odplul na základnu v Boce Kotorské, což se mu také podařilo. Boj probíhal jednostranně. Dohodová flotila využila svých těžkých děl ráže 305 mm a jejich téměř dvojnásobného dostřelu a zasypala Zentu přívalem střel. Ta se prakticky nemohla obránit a nemohla nepřítele ani ohrozit, přesto vedla alespoň symbolickou palbu ze svých děl. Již krátce po zahájení střetnutí bylo zničeno čelní dělo ráže 120 mm a zasažena byla i kotelna. Loď se pak ještě nějakou dobu sunula vpřed setrvačností než se zastavila. Stala se tak snadným cílem. Pod přívalem střel o hmotnosti 400 kg na palubě vypukly požáry. Kapitán Paul Pachner byl nucen vydat příkaz k opuštění lodi. Po několika explozích se pak loď v 9:40 hod potopila, ale ještě když ležela na boku, stále střílela na nepřítele.

Z celkem 312 členů posádky zahynulo 173, protože francouzský admirál odmítl zraněným rakousko-uherským námořním poskytnout pomoc. Námořnici museli absolvovat mnoha hodinovou plavbu k pobřeží Černé Hory v silných protiproudech, kde padli do zajetí. Více jak pětihodinové plavání k pobřeží tak mohli pouze nezranění, nebo lehce zranění námořníci. Ostatní byli buď zabiti již na palubě, nebo poté díky rozhodnutí francouzského velitele utonuli ve vlnách Jadranu. Mezi nimi byla i celá řada Čechů, protože na palubách rakousko-uherských plavidel sloužila přibližně čtvrtina Čechů. Ještě při tom, když se loď potápěla a kapitán dal povel naskákat do vln, střílela Zenta na nepřítele ze svého zadního děla ráže 120 mm. Kapitán, když viděl že námořníci se o rozkazu opustit loď nedozvěděli, doplaval zpět k lodi, vylezl na palubu a donutil obsluhu děla opustit loď. Sám pak jako poslední člen posádky opět skočil do moře.
Obrázek SMS Zenta


SMS Aspern
Po svém dokončení se pohybovala SMS Aspern v letech 1903 – 1905 na dálném východě. V roce 1905 byla v Levantě (Palestina). V roce 1907 podnikla spolu s pancéřovým křižníkem Sankt Georg přátelskou návštěvu USA u příležitosti 300-letých oslav založení Jamestownu ve Virginii. V letech 1909 – 1910 kotvila v Terstu. V době balkánské krize a italsko tureckých nepokojů demonstrovala moc Rakousko-Uherska v Levantě v Palestine. Během balkánských válek v roce 1913 se pohybovala u pobřeží Černé Hory. V době vypuknutí První světové války byl chráněný křižník zařazen do křižníkové flotily, které velel viceadmirál Paul Fiedler. V této flotile byly všechny rakousko-uherské pancéřové křižníky a chráněné křižníky třídy Zenta. Dne 2.srpna 1916 se střetla s italsko- britskou flotilou tvořenou křižníky HMS Liverpool, Nino Bixio a 8 torpédoborci. V asi 45 minutovém střetnutí nebyla žádná loď poškozena. Na jaře 1918 se nalézala na kotvách v přístavu Pula. Po válce byla v roce 1919 předána Velké Británii v rámci poválečných reparací. V roce 1920 byla vyřazena ze služby a prodána k sešrotování.
Obrázek velitelský můstek SMS Aspernu

Obrázek SMS Aspern


SMS Szigetvár
Po svém dokončení v roce 1901 podnikala v tomto a následujícím roce řadu přátelských návštěv po Evropských a Amerických přístavech. V polovině června byla v německém Wilhemshavenu, poté od 15. do 21.června 1902 v Hamburku. Od 2. do 14.července 1902 kotvila v Kielu a na její palubu zavítal německý císař Vilém II. V roce 1905 byla spolu s pancéřovým křižníkem Sankt Georg v Levantě (Palestina). V roce 1907 prováděla osobní přepravu na Dálný východ a v letech 1910-1911 byla v Konstantinopoli (Istanbul). Další cestu na Dálný východ podnikla v roce 1912 a poté byla opět jako staniční loď v Istanbulu.V době vypuknutí První světové války byl chráněný křižník zařazen do křižníkové flotily, které velel viceadmirál Paul Fiedler. V této flotile byly všechny rakousko-uherské pancéřové křižníky a chráněné křižníky třídy Zenta. Dne 8.srpna 1914 spolu se sesterskou lodí Zenta ostřeluje radiovou stanici v Antivari (Bar, Černá Hora) a provádí blokádu Černohorského pobřeží. Dne 18.června 1915 spolu s pancéřovým křižníkem Sankt Georg podnikla dělostřelecký přepad italských přístavů Rimini, Pesaro a Metauro. Na jaře 1918 se nacházela v přístavu Pula. Po válce byla v roce 1919 předána Velké Británii v rámci poválečných reparací. V roce 1920 byla vyřazena ze služby a prodána k sešrotování.
Obrázek SMS Szigetvár

Obrázek SMS Szigetvár




Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.stile.coventry.ac.uk
www.warshipsww2.eu
www. muzeum-cv.net
www. hajomakett.hu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 22/4/2009, 13:22, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Jen pár drobnůstek k té zkáze Zenty:
Proto do oblasti vyslala francouzskou eskadru viceadmirála Boué de Lepeyreého.
Míněn patrně Augustin Boué de Lapeyrère

Obrázek

Buď přijmout předem nerovný boj s jasným výsledkem, nebo se pokusit s lodí najet na pobřeží Černé Hory, vzdát se a nebo loď sám potopit. Možná i vzhledem k tomu, že válka se teprve rozbíhala, přijal kapitán jako nejlepší alternativu přijmout boj.

To je poněkud diskutabilní výklad Pachnerova rozhodnutí, i když Francouzům se to tak mohlo zdát. Ve skutečnosti padlo pár výstražných ran, které mluvily jasnou řečí: „Vzdejte se.“ To ale Pachner neměl v úmyslu, rádiem poslal svou poslední zprávu "útočí na nás 17 nepřátelských jednotek" a plnou parou zamířil k pobřeží. Tam mínil se Zentou buď najet na břeh nebo ji u břehu potopit. Současně nařídil pálit ze všech děl, aby Francouze a Angličany udržel v jakés takés vzdálenosti a doufal, že se jim přímý zásah nepovede.

Pouze ještě vydal rozkaz torpédoborci Ulanovi, aby se pokusil využít své vyšší rychlosti a odplul na základnu v Boce Kotorské, což se mu také podařilo.

Ve skutečnosti Pachner vydal rozkaz „máte volné jednání“, což si velitel Ulanu asi rozumně vyložil jako rozkaz k ústupu. Přímý zásah do torpédoborce se Dohodě sice nepovedl, ale i tak bylo asi 10 námořníků raněno či zabito střepinami z blízkých zásahů. Přesto byl útěk ceněn div ne jako jako vítězství a v Kotoru byl Ulan slavnostně přivítán dechovkou.

Pod přívalem střel o hmotnosti 400 kg na palubě vypukly požáry.

Kdepak, ve skutečnosti se Frantíci moc jako ostrostřelci vůbec nevytáhli. Koneckonců pod přívalem střel ráže 305 by se Zenta asi rozpadla na atomy - což se jak známo nestalo. Zenta se potopila s vlající válečnou vlajkou naposledy provázena salutováním a výkřiky "hurá" (Francouzi džentlmensky ukončili palbu a umožnili trosečníkům, aby se tímhle způsobem se svou lodí rozloučili). Ve skutečnosti Zenta dostala jen ten jeden zásah do kotelny, další škody způsobilo pár zásahů těsně vedle. Na vině mizerné úspěšnosti palby byla francouzská nedočkavost. Ačkoli podle rozkazu měla střílet jen bitevní loď Courbet, ve skutečnosti stříleli všichni. Koordinace a opravy palby pak byly ve změti vodních gejzírů nemožné.

ale ještě když ležela na boku, stále střílela na nepřítele

Střílel jeden důstojník ze zadního děla. Původní obsluha byla už dávno mrtvá. A až tak moc na boku Zenta neležela, onen důstojník rozhodně nebyl žádná cvičená opice a musel při střelbě stát.

Kapitán Paul Pachner...

Fregattenkapitän Pachner

Obrázek

Námořnici museli absolvovat mnoha hodinovou plavbu k pobřeží Černé Hory v silných protiproudech, kde padli do zajetí.

První plavci se dostali na břeh po cca pěti hodinách, některé vylovili černohorští rybáři. Všichni padli do zajetí, ze kterého je vysvobodila rakousko - uherská ofenzíva v lednu 1916. Pachner se pak stal velitelem křižníku Kaiser Karl VI. (aspoň tedy myslím, že to byl zrovna on, musel bych se kouknout)

Z celkem 312 členů posádky zahynulo 173, protože francouzský admirál odmítl zraněným rakousko-uherským námořním poskytnout pomoc.

To je zase spíš rakouský výklad. Ve skutečnosti de Lapeyrère pomoc trosečníkům nařídil, druhá věc je, že ho nikdo neposlechl. To znamenalo, že Francouzi měli značné nedostatky v komunikaci a později se je snažili usilovným výcvikem napravit. Naneštěstí pro ně to vzali tak pečlivě, že si jednou nevšimli periskopu ponorky U – 12 a ta mohla ze vzdálenosti 600 metrů pohodlně torpédovat bitevní loď Jean Bart. Ale to už je jiná kapitola...

Mezi nimi byla i celá řada Čechů

Nebyla. Česky znějících jmen námořníků bylo tou dobou na Zentě asi deset. To ale ještě neznamená, že to Češi taky byli. Mohli to být Sudeťáci, synci ze smíšených manželství apod. A na druhou stranu – za některým z německy znějících jmen se mohl skrývat Čech jako poleno. Tak už to holt tehdá chodilo...

na palubách rakousko-uherských plavidel sloužila přibližně čtvrtina Čechů.

Přibližně čtvrtina Čechů sloužila jen u dělostřelectva a ve strojovnách. V absolutních číslech to vypadalo tak, že počet námořníků hlásících se k české národnosti se odhaduje cca 10 – 11%, tedy zhruba 6 000 mužů v roce 1918. Přesná čísla však nejsou známa, protože osobní spisy námořníků byly před dvaceti lety skartovány.

Ještě při tom, když se loď potápěla a kapitán dal povel naskákat do vln, střílela Zenta na nepřítele ze svého zadního děla ráže 120 mm

To už bys chtěl po nich moc. Ve skutečnosti dal Pachner rozkaz k opuštění lodi a dohlédl, aby šel do vody poslední. Tam teprve uviděl, že skrz požár se jeho rozkaz nedostal na záď a tam se teď potloukali námořníci vylézající z podpalubí a nevěděli, co mají dělat. Pachner se tedy vyškrábal zpátky a osobně nahnal námořníky přes palubu.
さようなら。
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Destroyman píše:Mezi nimi byla i celá řada Čechů

Nebyla. Česky znějících jmen námořníků bylo tou dobou na Zentě asi deset. To ale ještě neznamená, že to Češi taky byli. Mohli to být Sudeťáci, synci ze smíšených manželství apod. A na druhou stranu – za některým z německy znějících jmen se mohl skrývat Čech jako poleno. Tak už to holt tehdá chodilo....
Díky za doplnění, já věděl že něco ze své hlavy a archivu z podrobností vyštracháš:-)

Co se Čechů na palubě Zenty týče, tak pokud jsi viděl dokument ČT osud rakousko-uherského křižníku Zenta, tak tam byla paní, jejiž otec sloužil na Zentě a přežil. Je možné, že to byl Sudeťák, nebo pocházela ze smíšené rodiny, ale jinak jak tam v dokumentu mluvila, tak se mi jevila češka jako poleno:-) taky byl uváděn mezi padlými Alinč od Heřmanova Městce. To už na Sudety nevypadá:-)

Trošku podrobněji jsem potopení ZENTY zpracoval ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3365
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo Rakouska-Uherska“