Ruské pomocné křižníky v letech 1904 - 1905
Snad žádná jiná námořní mocnost nevěnovala v 19. století přípravě svých pomocných křižníků na možné bojové nasazení takovou pozornost jako Rusko. Tato obrovská země tento typ plavidel začala úspěšně využívat už během války s Tureckem v letech 1877 - 1878, kdy použila ozbrojená civilní plavidla k napadání nepřátelské námořní plavby a zejména k transportu svých vojáků přes Černé moře. V té době se výrazněji prosadily dvě nejdůležitější společnosti provozující lodě vedené jako pomocné křižníky. Byly to ROPIT ( Russkoje obščestvo parochodstva i torgovli) a Dobrovolné loďstvo (Dobrovolnyj flot). Během války s Japonskem se angažovalo především Dobrovolné loďstvo. Tato polovojenské organizace vznikla v roce 1878 a původně měla napomáhat rozvoji ruské lodní dopravy na Černém moři a zároveň sloužit jako záloha válečného loďstva. Na počátku Dobrovolného loďstva stála veřejná finanční sbírka, jež vynesla asi 4 milióny rublů, za něž byla pořízena první plavidla nesoucí jména ROSSIJA, MOSKVA a PETĚRBURG. Do války s Tureckem už tyto parníky nezasáhly, ale po jejím skončení přepravily přes 100 000 vracejících se ruských vojáků.
Vlajka Dobrovolného loďstva
Po skončení války čekal tuto paroplavební společnost bouřlivý rozvoj a nastala expanse nejenom v Rusku, ale i v zahraničí, kde vznikaly nové pobočky. Parníky Dobrovolného loďstva zajišťovaly také dopravu osob a nákladů do ruských přístavů na Dálném východě, kde se Rusko pokoušelo upevnit své postavení. V té době už Dobrovolné loďstvo přešlo pod správu ministerstva námořnictva a velitelský sbor na lodích společnosti tvořili zásadně aktivní, nebo vysloužilí důstojníci válečného námořnictva, protože se stále reálně počítalo s možností, že v případě vypuknutí války se tyto lodě stanou součástí válečného loďstva.
Rusko původně počítalo, že jeho pomocné křižníky budou operovat především proti Velké Británii, proto již krátce po skončení války s Tureckem vyslalo několik těchto plavidel do Atlantického oceánu, což v Británii vzbudilo poměrně velké obavy a tato ostrovní velmoc zareagovala na novou hrozbu tím, že zařadila do služby větší počet křižníků a začala uvažovat o vhodných civilních plavidlech, která by za války mohla být použita jako pomocné křižníky.
V pozdějších letech se na Dálném východě objevil nový soupeř a ruští plánovači se začali chystat na válku s Japonskem. O tom, že se v Rusku opravdu počítalo s nasazením civilních lodí do tohoto konfliktu svědčí i skutečnost, že existovaly poněkud avanturistické plány na útoky na odlehlé japonské základny. Pro tyto akce byly dokonce v devadesátých letech 19. století sestaveny i zvláštní bojové oddíly, v nichž měly vždy dva klasické křižníky doprovázet několik dopravních lodí Dobrovolného loďstva a jeden pomocný křižník. Dá se předpokládat, že tyto plány neměly velkou naději na úspěch, a lze hovořit o štěstí, že nebyly během války realizovány, poněvadž díky malé rychlosti transportních lodí by se celý oddíl vracející se z akce mohl stát snadným cílem pro japonské pancéřové křižníky. Ovšem existence těchto velikášských záměrů svědčí o skutečnosti, že Rusové s použitím svých pomocných křižníků opravdu vážně počítaly, takže se dalo očekávat, že v případě vypuknutí války mohou Japoncům způsobit mnoho starostí.
I Přes velkou péči věnovanou přípravě pomocných křižníků bylo i v tomhle směru Rusko během japonského útoku zaskočeno, a na Dálném východě mělo Dobrovolné loďstvo v době vypuknutí války pouze dva pomocné křižníky. Byly to bývalé britské pasažérské parníky, zakoupené ruskou vládou a pojmenované LENA a ANGARA.
Lena
LENA - Technické parametry:
Výtlak: 10 675 tun.
Délka: 138,7 m.
Šířka: 16,5 m.
Ponor: 7,5 m.
Výkon strojů: 13 100 koní.
Rychlost: 19,5 uzle.
Doplavba:5462 námořních mil.
Výzbroj: 6 x 120 mm, 6 x 75 mm.
Tento rychlý a dobře vyzbrojený pomocný křižník se v době vypuknutí války nacházel ve Vladivostoku odkud měl vyplouvat na korzárské plavby do obrovských prostorů Tichého oceánu. Bohužel jeho předpokládané bojové nasazení bylo neustále odkládáno a LENA dlouhé měsíce sloužila pouze jako zasábovací plavidlo doprovázející vladivostocký oddíl křižníků na některých jeho výpadech. Teprve v létě roku 1904 se vydal na první korzárský výpad,, ale jeho snahu nakonec zhatila porucha strojů a pomocný křižník se musel uchýlit do San Franciska, kde byl internován do konce války, aniž by dosáhl jediného úspěchu. Přesná příčina jeho potíží není známá, ale dost možná se tu projevilo opotřebení strojů v důsledku jeho předchozích operací prováděných s ruskými pancéřovými křižníky.
ANGARA - Technické parametry:
Výtlak : 12 050 tun.
Délka: 143,3 m.
Šířka: 17,7 m.
Ponor: 7,5 m.
Výkon strojů: 16 839 koní.
Rychlost: 20,1 uzle.
Doplavba: 5260 námořních mil při rychlosti 12,5 uzle.
Výzbroj: 6 x 120 mm, 6 x 75 mm.
ANGARA byla na počátku války dislokovaná v Port Arturu odkud se vůbec nepokusila vyplout na žádnou korzárskou plavbu, třebaže díky své rychlosti převyšující i mnoho japonských křižníků mohla v počáteční fázi války poměrně snadno proniknout do Tichého oceánu, kde by mohla narušovat nepřátelskou plavbu. Namísto toho zůstal pomocný křižník v Port Arturu a sdílel smutný osud ostatních ruských lodí. Dne 30. října 1904 jej potopil zásah z japonské obléhací houfnice ráže 280 mm a Rusové jej těsně před kapitulací pevnosti sami zničili. Přesto jej Japonci vyzvedli a zařadili do služby jako dopravní plavidlo pod jménem ANEGAVA.
Anegava
Nasazení ruských pomocných křižníků sloužících v I. Tichomořské flotile skončilo tedy vinou technických obtíží a nepochopitelné pasivity ruského velení naprostým fiaskem. A přitom i tato dvě plavidla by jistě mohla, společně s výpady čtyřech vladivostockých křižníků, způsobit nepřátelské plavbě nezanedbatelné škody a dost možná vylákat na Tichý oceán i větší množství japonských křižníků. Nic z toho se však nestalo a další pomocné křižníky muselo Rusko dopravit až z Baltu.
Pomocné křižníky Ural, Don, Těrek a Kubáň
Krátce po vypuknutí války zakoupila Rusko čtyři pasažérské parníky v Německu, které hodlalo využívat jako přepadové lodě. Byly to TĚREK (bývalá KOLUMBIA) o výtlaku 10 000 tun, URAL (bývalá MARIA THERESIA) o výtlaku 10 500 tun, DON (bývalý FÜRST BISMARCK) o výtlaku 10 200 tun, a konečně KUBÁŇ (bývalá AUGUSTA VIKTORIA) s výtlakem 12 000 tun. Tyto parníky byly již od svého vzniku koncipovány tak, aby mohly být v případě potřeby využívány i jako pomocné křižníky, což významně usnadnilo jejich konverzy na válečná plavidla. Celkem bylo na jejich nákup a přestavbu uvolněno několik miliónů rublů. 
Parník Fürst Bismarck
URAL - Technické parametry:
Výtlak: 10 500 tun.
Délka: 161,1 m
Šířka: 12,2 m
Ponor: 5 m.
Výkon strojů 17 000 koní
Rychlost: 19 uzlů.
Výzbroj: 2 x 120 mm, 4 x 75 mm, 8 x 47 mm a 2 x kulomet.
Posádka: 19 důstojníků a 491 námořníků.
URAL byl v ruských loděnicích podroben rozsáhlé přestavbě, která měla zvýšit jeho bojové vlastnosti. Přibyly muniční skladiště, zvětšila se kapacita uhelných bunkrů, zmizelo hořlavé zařízení kajut pro cestující, strojovna a kotelny dostaly pancéřovou ochranu o síle 25,4 mm, na palubu byla položena speciální nehořlavá vrstva a loď dostala i vlastní radiostanici. Ani tyto úpravy samozřejmě nemohly z tohoto plavidla učinit plnohodnotný křižník, ale na narušování námořního obchodu se URAL hodil znamenitě.
DON - Technické parametry:
Výtlak: 10 200 tun.
Délka: 159,9 m.
Šířka: 17,6 m.
Ponor: 6,9 m
Výkon strojů: 16 412 koňských sil.
Rychlost: 19 uzlů.
Doplavba 12 000 námořních mil.
Výzbroj: 2 x 120 mm, 5 x 76 mm, 8 x 57 mm, 2 x kulomet.
KUBÁŇ - Technické parametry:
Výtlak: 12 000 tun.
Výkon strojů: 13 500 koňských sil.
Rychlost: 18,3 uzle.
Doplavba: 14 000 námořních mil.
Výzbroj: 2 x 120 mm, 4 x 76 mm, 8 x 57 mm, 2 x kulomet.
Posádka: 18 důstojníků a 491 námořníků.
TĚREK - Technické parametry:
Výtlak: 10 000 tun.
Výkon strojů: 13 340 koňských sil
Rychlost: 19 uzlů.
Doplavba: 11 500 námořních mil.
Výzbroj: 2 x 120 mm, 4 x 7ž mm, 8 x 47 mm, 2 x kulomet.
Velkým problémem se stalo získávání vhodné výzbroje, protože ruské zbrojovky byly plně vytížené, takže musela být opatřena v zahraničí a asi nikoho nepřekvapí, že ceny, jež za ně museli Rusové zaplatit byly značně vysoké. Rusové lodní děla nakonec zakoupili v USA a Francii a celkové náklady na výzbroj a patřičné zásoby munice se vyšplhaly asi na 500 000 rublů. Mezi zakoupenými zbraněmi nechyběla ani velmi kvalitní 120 mm Armstrongova děla, jež Rusové získali díky americkému prostřednictví, protože vůči Rusku nepřátelsky naladěná Velká Británie by je dozajista odmítla dodat. Žádný z ruských pomocných křižníků neměl žádné moderní dálkoměry a obsluhy lodních děl byly i na ruské poměry vycvičené velmi špatně, takže by patrně neobstály ani v boji s menšími válečnými plavidly, ale na zajímání obchodních plavidel tato skutečnost vliv neměla.
Operace pomocných křižníků Ural, Don, Kubaň a Těrek
URAL se se krátce po zařazení do válečného loďstva objevil u Gibraltaru a později i v hloubi Atlantiku, kde se pokoušel narušovat přísun válečného materiálu do Japonska. Postupně prohledal velké množství neutrálních obchodních lodí, ale žádný kontraband neobjevil, třebaže některé ze zadržených britských plavidel převážely výbušníny a dokonce i zbraně, ale protože podle lodních dokladů nebylo jejich cílem Japonsko, tak je musel propustit. Tato akce ovšem vyvolala bouři protestů, třebaže se URAL plavil pod vlajkou válečného loďstva a jeho akce tedy byly plně v souladu s tehdejšími mezinárodními úmluvami, jež umožňovaly během probíhající války kontrolovat nepřátelské obchodní lodě a v případě, že přepravovaly kontraband, bylo je možné zabavit, a za určitých okolností i potopit. Dá se předpokládat, že v čele těchto protestů stála Velká Británie, která podporovala Japonsko a kontrolu svých lodí musela vnímat jako citelné ponížení. Je zajímavé, že mnoho britských lodí se kontrole odmítalo podrobit a URAL musel několikrát přikročit k vypálení varovného výstřelu. Rusové jej proto brzy stáhli zpět na Balt, kde nečinně čekal až do vyplutí II. Tichomořské eskadry. Operace tedy nepřinesla žádné výsledky a jeho stažení se jevilo jako rozumné, jelikož v těchto vodách stejně nemohl téměř nijak narušovat nepřátelský námořní obchod, zato mohl zhoršit vztahy nejenom s Velkou Británií, ale i se státy, s nimiž mělo Rusko přátelské vztahy (Francie, Německo). V opačném případě hrozilo nebezpečí, že Britové zablokují ruským lodím Suezský průplav a celá II. Tichomořská eskadra se bude muset plavit kolem Afriky. 
Pomocný křižník Ural
Pomocný křižník se po návratu z neúspěšného výpadu do Atlantiku podrobyl nezbytným opravám a jeho posádka provedla i cvičné střelby. Během známé strastiplné anabáze II. Tichomořské eskadry mu velel kapitán Istomin a cestou zemřelo několik členů posádky. Morálka asi nebyla na výši protože také proběhl soud z jedním lodním důstojníkem, který byl odsouzen k několiměsíčnímu vězení. URAL se zúčastnil přímo bitvy u Cušimy, kde neměl proti japonským křižníkům žádnou šanci na úspěch, jelikož jeho obrovský trup byl příliš snadným cílem pro nepřátelské dělostřelce, a i přes nejrůznější úpravy nemohl v přímém boji uspět. URAL utrpěl řadu zásahů, které způsobyly dva průstřely trupu a poškodily lodní stroje. Posádka měla 22 mrtvých a 6 zraněných. Zbytek se nalodil na doprovodná plavidla (zejména na ANADYR) evakuovaná loď se stala cílem palby japonských bitevních lodí MIKASA a ŠIKIŚIMA a později se potopila.
Ruská vláda zakoupila pomocný křižník DON začátkem roku 1904 a následně se v ruských loděnicích podrobyl podobné přestavně jako URAL. Později se pod velením fregatního kapitána jménem Rimskij-Korsakov vydal společně s URALEM na korzárskou plavbu do Atlantiku, ale neustále jej trápily potíže s pohonným mechanismem, takže nakonec musel ve španělském přístavu Vigo učinit zastávku trvající dva dny, což bylo v rozporu s mezinárodním právem a poté zamířit zpět di Ruska. Celkem urazil vzdálenost více než 7000 námořních mil a spotřeboval téměř 4000 tun uhlí, aniž by dosáhl jakéhokoliv úspěchu. Problémy se stroji přetrvávyly i nadále, což byl patrně jeden z důvodů, proč DON nakonec nebyl zařazen do II. Tichomořské eskadry a zůstal nečinně stát na Baltu po celý zbytek války, třebaže se několikráte uvažovalo o jeho vyplutí k narušování přetravy zbraní z evropských přístavů do Japonska.
Kubáň
KUBÁŇ se po zařazení do ruského loďstva podrobyl podobné přestavbě jako předchozí plavidla a jeho velitelem se nejprve stal fregatní kapitán Chomutov, jehož brzy nahradil fregatní kapitán Malkovskij. Loď postupně prodělala několik nehod, takže se nezúčastnila výpadu do Atlantiku a později byla zařazena do sestavy II. Tichomořské eskadry. V květnu roku 1905 byl KUBÁŇ vyslán do Tichého oceánu, aby zde narušoval japonský námořní obchod a odlákal do těchto vod část nepřátelských námořních sil. Jeho akce spočátku narušovalo špatné počasí, takže první loď zkontroloval až 27 května, kdy zastavil německý parník SURABAJA, ale ten vezl náklad potravin do Vladivostoku, takže jej samozřejmě propustil. Později zastavil i rakousko-uherský parník LADROMA, od jehož velitele se posádka dozvěděla jaká katastrofa potkala ruské loďstvo v bitvě u Cušimy. Protože zásoby paliva se tenčily a další korzárská činnost postrádala za změněných okolností smysl, nařídíl velitel odplutí do Saigonu, kde KUBÁŇ doplnil uhlí a vydal se na cestu do Evropy. Prvního července učinil další zásobovací zastávku v Džibuti a odtud pokračoval do Rudého moře kde zastavil několik neutrálních lodí, ale protože žádná nevezla kontraband musel je všechny propustit. Do Ruska se KUBÁŇ vrátil 28. října a jeho posádka byla naprosto vyčerpaná a mnoho jejích členů trpělo nejrůznějšími nemocemi.
Také TĚREK prodělal přestavbu na pomocný křižník a v červenci roku 1904 se pod veením fregatního kapitána Parfenova vydal na Atlantik pátrat po lodích dopravujících do Japonska kontraband. Děhem krátké doby zadržel a prohledal celkem patnáct lodí, z nichž naprostá většina patřila britským společnostem, ale nakonec všechny propustil, třebaže v dokladech některéch byly dosti sporné údaje, takže tu bylo podezření že ve skutečnosti je cílem jejich plavby Japonsko. pomocný křižník provázely technické obtíže, takže po mezipřistáních v Tenerife a Lisabonu zamířil zpět na Balt.
Velitel pomocného křižníku Těrek
Později se stal součástí II. Tichomořské eskadry a absolvoval s ní celou její strastiplnou anabázi, která nakonec přivedla posádku na samý okraj vzpoury, ale nakonec se jí podařilo potlačit a loď mohla pokračovat v plavbě. Těsně před bitvou u Cušimy se TĚREK vydal na korzárskou plavbudo Tichého oceánu. Postupně zkontroloval mnoho neutrálních plavidel, ale potopil pouze jeden anglický a jeden dánský parník, které převážely kontraband pro Japonsko. Později musel velitel plavbu přerušit a nakonec byl TĚREK v Batávii internován do konce války.
Z uvedených dat je zřejmé, že ruské pomocné křižníky toho v průběhu rusko-japonské války mnoho nedosáhly a jejich bpjové nasazení skončilo tristním výsledkem. Pokud by se však všechny pomocné křižníky vydaly ihned na Dálný východ, mohly by velmi snadno způsobit Japoncům citelné škody. Čtyři korzáři operující ve vodách jižně a východně od Japonska, by ještě před zánikem I. Tichomořské eskadry na sebe mohli stáhnout nezanedbatelnou část nepřátelských válečných lodí a tím pomoci vlastnímu válečnému loďstvu. Je samozřejmé, že pomocné křižníky nemohou sami o sobě vyhrát žádnou válku, a soudím že nemohou ani podstatně ovlivnit její průběh, ale svým dílem mohou přeci jenom přispět k válečnému úsilí své země. Pokud by v japonských vodách operovaly čtyři korzárské lodě, které by zabavovaly a potápěly nepřátelská a neutrální obchodní plavidla, jistě by to přispělo k nárůstu cen japonské námořní dopravy a snad by i zastrašilo některé zahraniční rejdaře, kteří by mohli přestat vysílat své lodě k Japonsku.
V počáteční fázi první světové války operovaly na oceánech německé pomocné křižníky, což byly rovněž původně pasažérské parníky, ovšem bez rozsáhlých úprav a většinou pouze se slabou výzbrojí. I tak však dosáhly slušných úspěchů, takže se dá předpokládat, že ruské lodě mohly být ještě úspěšnější, poněvadž byly speciálně upravené pro korzárské akce a dobře vyzbrojené. Navíc měly oproti svým německým následovníkům i tu výhodu, že mohly občas zakotvit v některém ruském přístavu, například na Sachalinu, Kamčatce a snad i ve Vladivostoku. Jižně od Japonska navíc leží i Filipíny a Mariánské ostrovy, které tehdy ovládali neutrální Němci a Američané, takže v případě nutnosti mohly doplnit zásoby i zde. Z toho se dá usuzovat, že ruské pomocné křižníky mohly být na moři dlouhé měsíce a způsobit Japoncům mnoho škod. Ruské velení však nabídnutou šanci nevyužilo a zařadilo tato plavidla do II. Tichomořské eskadry.
Tento článek je zaměřen na pomocné křižníky sloužící v sestavě I. a II. Tichomořské eskadry, které byly určené k ničení nepřátelské lodní přepravy, ale v sestavě II. Tichomořskéeskadry sloužilo i větší množství dalších ozbrojených pomocných lodí a dva pomocné křižníky patřící Dobrovolnému loďstvu, propluly úžinamy Bospor a Dardanely a poměrně úspěšně působily v Rudém moři, ale o těch tato práce pojednávat nebude.
Poznámka na závěr: Získat o těchto lodích jakékoliv konkrétní údaje je velmi obtížné, proto uvítám každé doplnění tohoto článku, či odkazy na příslušný zdroj. Také budu rád pokud mi někdo napíše vlastní názor na to jakým způsobem mohli Rusové tato plavidla během rusko - japonské války využívat.
Použité zdroje:
Milan Jelínek: RUSKO – JAPONSKÁ VÁLKA 1904 - 1905; Válečné lodě soupeřů. Vydalo nakladatelství Kanon 2008.
Milan Jelínek: RUSKO – JAPONSKÁ VÁLKA 1904 - 1905; Válka začala v Port Arturu. Vydalo nakladatelství Kanonakladatelství Naše vojsko 1986.n 2008.
Vladimír Hynek a Petr Klučina: Válečné lodě 2. Vydalo nakladatelství Naše vojsko v roce 1986.
http://wunderwaffe.narod.ru/Magazine/MK ... /index.htm
http://wunderwaffe.narod.ru/Reference/Fleet/RJ1/03.htm
http://militera.lib.ru/h/boevaya_letopis_flota/39.html
http://dobflot.ru/
http://ntic.msun.ru/ntic/exhibition/fes ... econd.html
http://www.wikipedia.org/
