PALBA.CZ

Sovětská samohybná děla (3) - KSP-76
... ZIS-3 na kolech ...



V meziválečném období provozovala Rudá armáda značný počet obrněných automobilů, vyzbrojených tankovým kanonem ráže 45 mm (BA-3-6-10), děla větší ráže se na kolových podvozcích příliš nevyskytují. Asi jediným představitelem samohybného děla na kolovém podvozku je 76,2 mm kanon vzor 1927, umístěny na podvozku nákladního automobilu Ford (GAZ) AA. Samohybná děla nepatřila v Sovětském svazu mezi protěžované zbraně a proto byly většinou vyráběny v minimálních sériích. Situace se mění až během války, samohybná děla se stávají nedílnou součástí výzbroje Rudé armády a dá se i říci, že v mnoha směrech šlo o špičkové konstrukce. Všechna však používají coby podvozek prověřené podvozkové skupiny sovětských tanků, samohybné dělo na kolovém podvozku zde nenajdete.

Ono se není ani čemu divit, na východě neexistovala souvislejší silniční síť, navíc tamní silnice měly (a mají) k dokonalosti hodně. daleko. Bez pásu se prostě na východě nedalo existovat, změna však nastala po obratu na frontě. Rudá armáda se pomalu (někdy i rychle) prokousávala cestu na západ a zde již přece jen existovala lepší silniční síť. Tankové podvozky mají spoustu výhod, bohužel mezi ně nepatří zrovna rychlost a spotřeba paliva. Proto bylo rozhodnuto o vývoji samohybného děla na kolovém podvozku, schopného rychlého přesunu na poměrně velké vzdálenosti. Řešitelem se stala továrna GAZ v Gorkém, konstrukční tým pod vedením V. A. Gračova začal práce na projektu 19.10.1943. Tovární označení projektu bylo 63-SU (později GAZ-68) , jednalo se totiž o samohybné dělo postavené na podvozku nákladního vozku GAZ-63. Do konce roku 1943 byla vyrobena dřevěná maketa, 4.5.1944 byl dokončen prototyp. Po ukončení testu (listopad 1944) obdrželo vozidlo armádní označení KSP-76 (kolesnaja samochodnaja ustanovka), do sériové výroby se ale vozidlo i přes úspěšné testy nedostalo.







Nyní něco málo k technickému popisu vozidla. Jak jsem již uvedl, podvozek vozidla byl použit z nákladního vozu GAZ-63 (4x4). Pohon zajišťoval benzínový, vodou chlazený čtyřtaktní šestiválec GAZ-202, motor byl schopen vyvinou výkon 85 HP při 3600 ot/min. Šlo o variantu civilního motoru GAZ-11 s vylepšeným chlazením a mazáním. Motor byl uložen v zadní části vozidla. Zásoba PHM činila 140 litrů benzínu, nádrž byla umístěna v zadní části nalevo od motoru. Vozidlo bylo schopno zvládnout stoupání do 30° a mohlo se brodit až do hloubky 0,9 m.



Pancéřová nástavba zrovna neoplývala velkou sílou, čelní pancíř měl sílu 16 mm, boční a zadní 7 mm, dno vozidla potom 4 mm. Shora otevřený bojový prostor osádky byl umístěn v přední části vozidla, v jejím čele je umístěn velmi dobrý univerzální kanon ráže 76,2 mm vzor 1942, známý též pod označením ZIS-3. Jeho palná výška byla o 0,7 m nižší než u jeho souputníka, samohybného děla SU-76. Palebný průměr pro kanon byl 54 granátů, jinou organickou výzbrojí vozidlo nedisponovalo. Napravo od kanonu měl své sedalo řidič, nalevo velitel-střelec, vzadu seděl na sklápěcím sedadle nabíječ. Velitel ještě obsluhoval radiostanici 12 RT. Kanonem bylo možno manipulovat v rozmezí 37° (vodorovný odměr) a -3° až +15° (náměr).



Tolik o jednom zajímavém projektu. Nízké vozidlo, dosahující vysoké rychlosti a navíc vyzbrojené poměrně silným kanonem by se určitě v boji uplatnilo, nesmělo by ale být používáno pro jiné účely než bylo navrženo.


Technické data samohybného děla KSP-76
délka – 6,35 m
šířka – 2,05 m
výška – 1,55 m
hmotnost – 5,34 t
výkon motoru – 85 HP
zásoba PHM – 140 l
dojezd silnice – 580 km
maximální rychlost – 77 km/h
osádka – 3

---

zdroje:
I. Pejčoch, S. Spurný - Obrněná technika 4 - SSSR 1919 – 1945 (II. část) – ARES 2002
http://bronetehnika.narod.ru/ksp76/ksp76.html
http://www.panzernet.net
obrazová příloha:
http://bronetehnika.narod.ru/ksp76/ksp76.html

Panebože sapíku kde jsi toto čudojudo vyhrabal? Nádherný kousek. V momentě kdy jsem to uviděl jsem si nevím proč vzpoměl na švédský STRV.

Jako rychlé přepadové dělo hlavně pro podporu pěchoty by to mohlo být skvělé. Pravda ale je že spíše na okrajích bojiště kde se neočekával tanková technika protivníka.

Zajímavé je, že KSP-76 byla oproti dárci orgánů rychlejší o 12 až 17km/h.

Jen tak pro zajímavost - GAZ 63 byl vyvíjen od dubna 1938. O rok později se začaly prohánět první prototypy, ale s příchodem války jej hodili k ledu. Práce se opět obnovily až v roce 1943, kdy byly představeny Stalinovy. Práce na sériové výrobě začaly v roce 1945, ale první sériové vozy sjely z výrobních linek až v 1948. Výroba pak pokračovala až do roku 1968, kdy byla nahrazena GAZem 66. Celkem bylo vyrobeno 474 464 kusů.

Sapíku, zajímavá konstrukce, za předpokladu sériové výroby by se toto vozidlo určitě účastnilo pronásledování ustupujícího nepřítele.
Mohlo by fungovat jako stíhač tanků ?

Jinak, zde je pár detailních obrázků (asi 50)
www.svsm.org/gallery/ksp-76

TonyHazard píše:...Mohlo by fungovat jako stíhač tanků?

Použitý kanon k tomu přímo vybízí, i když ke konci války již nepatřil ke špičce (míním průraznost, další parametry jsou více než dobré).

to Skelet: díky za doplnění, když jsem něco o GAZ-63 hledal, vždycky mě to odkázalo na poválečné období. To mě poněkud zarazilo...

Dá se někde zjistit jaký mělo to dělo dostřel při tak malém maximálním náměru?

Ramon píše:Dá se někde zjistit jaký mělo to dělo dostřel při tak malém maximálním náměru?

U protipancéřového granátu se u kanonu ZIS-3 uvádí dostřel 2000 metrů, takže nízký náměr asi nebude mít na dostřel velký vliv. A asi nikdo nečekal, že bude toto vozidlo podporovat jednotky palbou na velkou vzdálenost, od toho tu bylo tažené dělostřelectvo, případně těžší samohybky.
Sovětské samohybné děla by se asi spíše daly označit jako "útočné děla"

Mě to taky zarazilo, neb počátek výroby je uváděn pro rok 1948. Tak jsem hledal a pídil.

Je to sice tajné, ale pro hledání v ruských automobilkách je dobré kontaktovat Ljubov. Má velice šikovného otce, který je automobilový fanda. Mimo jiné mi toho hodně řekl o výrobě Studebakerů US6 v SSSR počas války

Tak ma napadá: neuvažovalo sa s použitím napríklad pri výsadkoch klzákmi? Pri hmotnosti pod 6 ton bolo možno vozidlo prepravitelné ťažkými klzákmi (Cybin C-25 a podobne)

Možné je všechno, ale výsadkáři se od počátku zaměřili na pásová vozidla...Hlavně kvůli průchodivosti v terénu.
Jediný kluzák který by byl schopný přepravit KSP-76 nebyl přijat do výzbroje, jednalo se o Il-32 s nosností 7 t. Kvůli stejnému problému pak nebylo zavedeno " konkurenční "ASU-76. Dalším kluzákem v pořadí byl Jak-14M, ale ten už u nesl " jen " 3600kg. Tj. ASU-57... a to původní Jaky-14 unesly " jen " 3500kg. A Cybin C-25, ten má ještě nižší nosnost, 2200kg... A projektů určitě byly fůry...

Sověti a ani snad dnes Rusové zrovna netrpí nějakou kolovou mánií jako na západě. KSP-76 byl asi opravdu určen jen k operacím na západ do svazu, i když 4x4 nemusí být úplně marný v trochu solidním terénu. Tam jsou marné jen dnešní SUV

kopapaka - dik. Po pravde, neskontroloval som si to a čakal som od C-25 trochu vyššiu nosnosť.

Proto bylo rozhodnuto o vývoji samohybného děla na kolovém podvozku, schopného rychlého přesunu na poměrně velké vzdálenosti.
....
Nízké vozidlo, dosahující vysoké rychlosti a navíc vyzbrojené poměrně silným kanonem by se určitě v boji uplatnilo, nesmělo by ale být používáno pro jiné účely než bylo navrženo.

Odmer 37° a námer -3° až +15° predurčuje zbraň takmer výhradne k priame paľbe, 16mm čelný a 7mm bočný pancier ale neposkytuje žiadnu významnú ochranu proti paľbe zbraní nad 7,62mm, takže použitie ako palebná podpora útočiacich jednotiek je problematické. Výška vozidla 1,55 m však umožňuje pomerne rýchle zakopanie a jednoduché zamaskovanie, čo podporuje aj relatívne veľmi malá výška nad osou hlavne.
Z toho mi vychádza hlavné určenie vozidla ako rýchla "protitanková" záloha, určená na operatívne posilnenie protitankovej obrany na ohrozených úsekoch a likvidáciu prielomov vo vlastnej obrane.

Velmi zajímavý stroj. Podle mne ale v roce 45 byly jeho možnosti omezené, zejména vzhledem k zmiňované malé účinosti kanónu. Teda pokud se nemýlím, tak průbojnost byla podobná jako u F-34.... Jinak ale koncepce je velmi zdařilá.

Použitý kanon k tomu přímo vybízí, i když ke konci války již nepatřil ke špičce (míním průraznost, další parametry jsou více než dobré).

mohl by jsi říci o které parametry se jedná.

Hlavní výhoda ZISu-3 byla jeho hmotnost a dostřel, je to opravdu univerzální zbraň. A hmotnost zbraně je u podobného samohybu asi nejdůležitější.

Alchymista:

takže použitie ako palebná podpora útočiacich jednotiek je problematické.

Právě naopak, jen rozhodně nepůjde o útok na připravené postavení protivníka. Po prolomení obrany přece dopředu vyráží jednotky, obvykle v kolových vozidlech, lehce pancéřovaných nebo dokonce nepancéřovaných. Problém je v tom, že většinou také poměrně špatně vyzbrojených.
V Sovětské armádě to mohl být BA-64, M3 Scout Car ( pouze kulomety ) a možná některé starší ( BA-10...45mm kanón ).
A zrovna KSP-76 by mohlo odstraňovat překážky, na které výzbroj normálních OT nestačila. Ono Tygrů a Pantherů zas nebylo tolik, aby mohly být všude a na starší tanky, případně na jiné, slabší cíle ZIS-3 stačil... A pokud by potkali něco z výše jmenovaných, pro ZIS-3 jen obtížně prostřelitelných, udělali by to co normálně. Kdo uteče, vyhraje. Aspoň pokud nepotká NKVD...

Tohle jsou údaje pro kanón ZIS_3T z SU-76 (www.tarrif.net)

BR-350 B ( Armor Piercing Ballistic Cap )
Weight__Velocity__100 m_____ 500 m____1000 m___1500 m____2000 m
6.3 kg __710 m/s_70 / 69 mm_59 / 59 mm_47 / 48 mm_38 / 40 mm_30 / 32 mm
BR-350 P ( Armor Piercing Composite Rigid )
Weight__Velocity__100 m_____ 500 m____1000 m___1500 m____2000 m
3.04 kg _990 m/s_94 / 94 mm_65 / 65 mm_42 / 42 mm_27 / 27 mm_17 / 17 mm

Jak je vidět, průbojnost na 1000-1500 metrů stačila na probití některých čelních a většiny bočních partií Panzeru IV. Z boku mohl také na velké vzdálenosti ohrozit i Panthera.
Přesto čelně na většinu německých plnohodnotných (ne improvizovaných jako např.Marder) útočných děl a tanků v roce 45 nestačil, což považuji za poměrně podstatnou slabinu.
Na druhou stranu díky velmi malé výšce a vysoké mobilitě mohl zaujímat výhodná a nečekaná postavení, vystřelit ze skrytu několik ran, a než se protivík vzpamatuje ujet a zaujmout další postavení atd.
Také měl poměrně vysoký výkon HE munice. 6,2kg granát nebyl sice nic extra, ale stále to bylo více než u německých středních tanků a samohybných děl ( tuším 5,74 kg Panzer IV,Stug III a Panther). Také úsťová rychlost byla slušná 680 mps, KwK 40 měl asi 550 mps. Efektivní dostřel proti neobrněným cílům byl tedy asi vyšší než u většiny německých strojů s ráží 75mm.