Marie I.
Napsal: 17/5/2009, 20:21
Marie I.
(1516 – 1558)
"Existují pouze dvě věci: duše a tělo. Svou duši nabízím Bohu a své tělo Vašemu Veličenstvu. Ale raději mě prosím zabijte, než byste mi sebral starou víru, v níž si přeji žít i zemřít."
Marie I. ke svému nevlastnímu bratru Edwardu VI.
Marie I., Z boží milosti královna anglická a irská, se narodila 18. února roku 1516 v paláci Placentia v Greenwichi. Jejími rodiči byli král Jindřich VIII. a jeho první manželka Kateřina Aragonská. Byla tudíž vnučkou Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského.
Kromě Marie se Kateřině Aragonské narodili tři synové, všichni dostali jméno Jindřich na otcovu počest, ale zemřeli několik dní po narození. Královna rovněž porodila dvě mrtvé dívky, Marie jediná se dožila dospělosti.
Malá Marie často stonala, trpěla bolestmi hlavy a špatně viděla. Přes tyto zdravotní problémy se ráda vzdělávala. Její matka jí vybrala za hlavního vychovatele španělského učence Juana Luise Vivese, který dívku naučil základy latiny, řečtiny a přírodních věd. Když bylo Marii pět let, hrála prvně před společností na cembalo. V oblasti hudby byla velice nadaná.
Jindřich VIII. svou první dceru miloval, před dvorem se chlubil, že "jeho dcerka nikdy nepláče". Marie také dostala od otce hrad Ludlow (kde žila její matka se svým prvním manželem, Arturem Tudorem. Artur byl starší bratr Jindřicha VIII., po jeho předčasné smrti se Jindřich stal králem) a jmenoval ji předsedkyní velšské rady.
Mariini rodiče - Jindřich VIII. a Kateřina Aragonská
Téměř ode dne, kdy se Marie narodila, pro ni Jindřich začal hledat vhodného manžela. Roku 1518 ji přislíbil synu francouzského krále Františka I., za tři roky však byla smlouva zrušena. Následující rok panovník zvažoval možnost sňatku s pozdějším římským císařem Karlem V., ani tento sňatek se neuskutečnil. František I. se roku 1525 pokusil podruhé prosadit volbu jeho prvorozeného syna Františka případně mladšího Jindřicha. Na radu kardinála Wolseyho, který byl Jindřichovi VIII. velkou oporou, se Anglii podařilo ujednat mírové smlouvy s Francií bez nutnosti manželství Marie s francouzským princem.
Od roku 1525 se rapidně zhoršily vztahy mezi králem a Kateřinou Aragonskou. Královně se nenarodil žádný syn, který by dožil vyššího věku než bylo několik týdnů. A Anglie nutně potřebovala následníka trůnu. Navíc, král se seznámil s manželčinou dvorní dámou Annou Boleynovou a zamiloval se do ní. Anna Boleynová souhlasila, že se stane jeho milenkou jen pod podmínkou, že se zbaví Kateřiny Aragonské a jí učiní královnou.. V květnu 1527 Jindřich zahájil jednání s novým papežem Klimentem VII., ale setkal se s rázným zamítnutím. Papež si nechtěl proti sobě poštvat římského císaře Karla V., jehož vojska vyplenila Řím. Karlova matka, Jana Kastilská, byla sestrou Kateřiny Aragonské a sestřino pošpinění by nemusela snést. Kliment proto poslal do Anglie dopis s okřídlenými slovy "co Bůh spojil, člověk nerozloučí." Panovník váhal, Anna čekala dítě, dle předpovědi astrologů to měl být chlapec. Další nelegitimní syn by mu v jeho trápení nepomohl. Svolal proto parlament, kde oznámil, že jeho manželství s vdovou po vlastním bratrovi bylo od začátku neplatné a papež se zmýlil. V lednu roku 1533 ho canterburský arcibiskup Cranmer tajně oddal s Annou, manželství bylo veřejnosti oznámeno o Velikonocích a novou královnu korunovali 1. června. Kateřina Aragonská byla zbavena titulu královny a Marie byla prohlášena za nelegitimní dítě a její případné nároky na trůn tím vzaly za své. Zdálo se, že její úloha v dějinách skončila a ona dožije někde v zapomnění na venkově..
V prosinci 1533 Marii vyhnali ze dvora, propustili všechno její služebnictvo a jí samotnou poslali, aby sloužila u vévody z Norfolku. Zakázali jí, aby se účastnila matčina pohřbu v roce 1536 a přinutili ji, aby říkala své nevlastní sestře Alžbětě "rodná sestra", což bylo pro Marii obrovské ponížení. Annu Boleynovou označovala jako čarodějku, která zhanobila její matku. Možná by s Alžbětou vycházela lépe, kdyby její matkou nebyla právě Anna, ale takto se mezi oběma dívkami vytvořilo silně negativní pouto. Rovněž dávala Anně za vinu, že se panovník odklonil od katolické víry. Pro Marii byla díky jejím španělským kořenům víra hlavní smysl života a jakékoli jiné vyznání než římskokatolické považovala za dílo ďáblovo.
Roku 1536 se karta obrátila. Anna Boleynová odkráčela na popraviště a Alžbětu prohlásili za nelegitimní. Jaké to bylo pro Marii zadostiučinění!Nenáviděná Anna byla popravena a její rivalka Alžběta na tom byla úplně stejně (ne-li hůř) než ona.
Alžběta, Mariina nevlastní sestra, již jako anglická královna
Den po Annině popravě, 20. května 1536, se král zasnoubil s Janou Seymourovou. Svatba proběhla o deset dnů později ve Whitehallu. 12. října roku 1537 se Jindřichovi narodil první syn, vybrali mu tradiční jméno Edward. Sloužily se slavnostní mše a rozdávalo víno. Janu Seymourovou dlouhý porod natolik vyčerpal, že o dvanáct dní později zemřela. Jindřich se o ní vyjádřil jako o "opravdu milující choti". Marie se dobrovolně vydala na Janin pohřeb a pomodlila se za ni, za což ji Jindřich učinil Edwardovou kmotrou a umožnil jí trvalý pobyt v královském paláci. Zařídil jí skromné bydlení a dovolil jí, aby u ní znovu sloužila její milovaná služebná Susan Clarencieuxová. Z výsad se Marie dlouho netěšila, brzy jí poslali zpátky.
Vztahy urovnala až králova šestá manželka Kateřina Parrová, která se zasadila o to, aby Jindřich roku 1544 jmenoval Marii i Alžbětu právoplatnými dědičkami trůnu. Obě by mohly nastoupit po smrti Edwarda a to pouze tehdy, když by neměl žádné potomky. Přesto to byl úspěch.
28. ledna roku 1547 zemřel Jindřich VIII. v paláci ve Whitehallu. Novým panovníkem byl zvolen jeho jediný syn Edward, korunovaný na krále Edwarda VI.. Protože mu bylo pouze devět let, vybrali šestnáct úředníků, kteří mu měli pomáhat s vládou dokud mu nebude osmnáct.
Slabý a často nemocný Edward zemřel 6. července roku 1553. Příčinou smrti byla pravděpodobně tuberkulóza, před svou smrtí však stačil vyškrtnout Alžbětu a Marii z pořadí nových nástupců. Edward by nejraději vyškrtl pouze Marii, obával se, že by se mohla pokusit obnovit v zemi katolickou víru, ale jeho rádce mu vysvětlil, že nemůže vydědit pouze jednu sestru, musí i tu druhou. Místo nich Edward vybral Janu Greyovou, vnučku Jindřichovy mladší sestry, francouzské královny Marie.
10. července roku 1553 byla šestnáctiletá Jana Greyová korunována, vládla pouze devět dní, než jí svrhla Marie (Janě Greyové se proto také říká "Devítidenní královna"). Jana byla i se svými věrnými zatčena a uvězněna v londýnském Toweru (později byla za účast ve spiknutí proti královně popravena)..
Marie slavnostně vchází do Londýna
Prvním činem nové královny bylo osvobození zajatých katolických kněží, byla mezi nimi i řada jejich nejbližších rádců – za všechny Thomas Howard a Stephen Gardiner. Právě z Gardinerových rukou byla 1. října roku 1553 korunována jako královna Marie I..
Čtyři dny po korunovaci Marie v parlamentu prosadila, aby se stal sňatek Jindřicha VIII. s Kateřinou Aragonskou opět platným (panovník jej označil za neplatný po své druhé svatbě s Annou Boleynovou), čímž byly potvrzeny její nároky na trůn.
Brzy musela sedmatřicetiletá Marie I, vyřešit vážný problém. Potřebovala si najít vhodného manžela, aby zajistila zemi dědice trůnu a zabránila sestře Alžbětě, aby po její smrti vstoupila na trůn. Nejprve odmítla Edwarda Courtenaye, 1. hraběte z Devonu, a zahájila jednání z římským císařem Karlem V., jemuž byla jako malá zaslíbena. Navrhla, že by se provdala za jeho jediného syna Filipa. Údajně se do něj zamilovala poté, co jí poslali jeho portrét od malíře Tiziana. Karel V. s nápadem souhlasil. V březnu 1554 bylo pevně dohodnuto, že proběhne svatba, 12. července vypluly španělské lodě a 19. července přistály u anglického pobřeží na ostrově Isle of Wight. 23. července výprava dorazila do Westminsteru. Obřad proběhl 25. července roku 1554 - na den sv. Jakuba, patrona Španělska.
Portrét Filipa II. Španělského od Tiziana
Manželství plnilo výhradně politickou funkci, sňatkem se španělským dědicem Marie upevnila katolickou víru a předešla možné válce mezi oběma státy. Filip, který bylo jedenáct let mladší než jeho žena, k ní žádnou lásku necítil, obdivoval pouze její důstojnost.
V listopadu 1554 nechala královna odsloužit slavnostní mši, domnívala se, že čeká dítě. Za několik týdnů si uvědomila, že spustila planý poplach. Dvoru svůj omyl vysvětlila špatným zdravotním stavem, ale pro Filipa bylo její předstírané těhotenství velkou urážkou. Vypravil se na cesty do Vlámska a nechal Marii samotnou. Panovnici brzy ovládly deprese, uvědomila si, že po této aféře už jiné dítě mít nebude, což znamená, že protestantka Alžběta bude po její smrti královnou..
VLÁDA, REFORMY A POLITIKA MARIE I.
V prvních letech vlády byla Marie nesmírně populárně, zejména mezi katolíky. Popularity jí zbavilo manželství s Filipem II. Španělským a kruté stíhání protestantů.
Celkový počet kacířů, kteří byli za její vlády upáleni, není přesně znám. Přibližný počet je okolo tří stovek lidí. Asi osm set protestantů zemi opustilo a zvolilo raději chudobu v exilu. Mezi prvními upálenými kacíři byli ministr Jan Rogers, arcibiskup Cranmer (který oddal Jindřicha VIII. s Annou Boleynovou) a Rowland Taylor. Na jejich památku byla po několika staletích vystavěna řada pomníků a kostelů. Pronásledování kacířů vyneslo královně přezdívku "Marie Krvavá", i když si jí podle mnohých historiků nezasloužila. Upozorňují na fakt, že Jindřich VIII. a Alžběta I. nechali popravit mnohem více lidí, přesto se o nich v tomto směru nemluví.
Marie I.
Po svatbě s budoucím španělským králem vypuklo v zemi povstání. Vévoda ze Suffolku označil královnu za nelegitimní a prosazoval korunovaci zajaté Jany Greyové. Mariina nevlastní sestra Alžběta podpořila Thomase Wyatta, jehož vojska směřovala k Londýnu. Marii se podařilo povstání potlačit, porazit vojáky vévody ze Suffolku a dala Janu Greyovou popravit. Alžbětu uvěznila v Toweru, odkud ji po dvou měsících přemístila do domácího vězení ve Woodstockském paláci.
Roku 1555 Marie získala od papeže potvrzení, že je právoplatnou irskou královnou. V roce 1542 tento titul udělili už jejímu otci Jindřichu VIII., ale katolický svět tuto smlouvu nikdy neuznal. Marie prohloubila vztahy Anglie s Irskem, rozšiřovala v zemi angličtinu a irské území rozdělila na dvě části. Jedna patřila jí a druhá jejímu manželovi. Hlavní města byla pojmenována na jejich počest - Maryborough a Philipstown.
O dva roky později odjel Filip do Španělska, kde byl po otcově abdikaci korunován králem. Poté se vrátil do Anglie a přesvědčoval Marii, aby jeho zemi podpořila ve válce s Francií. Královna váhala. Pokud by vstoupila do války, mohlo by se na základě starých smluv připojit k Francii Skotsko a ona by čelila bojům ze dvou stran, státní pokladna byla od vlády Edwarda VI. zoufale prázdná a riskovala by další vzpoury protestantů. Nakonec zvítězila touha pomoct manželovi a Anglie vyhlásila Francii válku. Krátký konflikt skončil pro Anglii katastrofou, když museli předat Francii strategický přístav Calais u kanálu La Manche. Calais patřilo Anglii od roku 1347 a bylo jejím posledním územím na evropském kontinentě
Další ránou pro Anglii bylo pozastavení obchodu s Antverpami. Marie doplatila na sňatek s katolíkem, Holanďané s ní přestali obchodovat a připravili její zemi o zisky z Nového světa. Královna plánovala, že zkusí navázat kontakty nelegálně a vyšle pirátské loďstvo, ale pro katolíka Filipa bylo pirátství hřích. Když selhal obchod s Holandskem, snažila se vylepšit alespoň domácí situaci. Roku 1558 nechala vytisknout knihu s přesným popisem cel a podmínek dovozu zboží, začala razit nové mince a modernizovala systém vybírání daní. Většina těchto činů však zemi nepomohla, Anglie se dostala do těžké krize.
Marie I. zemřela 17. listopadu roku 1558 ve věku čtyřiceti dvou let, pravděpodobně na rakovinu. Krátce před smrtí jmenovala nenáviděnou sestru následnicí. Alžběta I. zajistila sestře honosný pohřeb se vší slávou, jakou si jako anglická královna zasloužila. Přesto, že si Marie přála být pohřbena vedle své matky Kateřiny Aragonské, umístili její rakev 14. prosince do Westminsterského opatství. Roku 1603 vedle ní pohřbili i její sestru.
________________
Přivítám jakékoli dotazy, obrázky, nové informace apod.
Knížek o královně Marii I. vyšlo hodně, za zmínku stojí třeba kniha Patricka Tytlera "Anglie za vlády Edwarda VI. a Marie I.", "Marie Tudorovna - První královna" od Lindy Porterové nebo divadelní hra Marie Tudorovna Victora Huga.
Můžu ještě doporučit tuto stránku, která se zabývá celou dynastií Tudorovců..
(1516 – 1558)
"Existují pouze dvě věci: duše a tělo. Svou duši nabízím Bohu a své tělo Vašemu Veličenstvu. Ale raději mě prosím zabijte, než byste mi sebral starou víru, v níž si přeji žít i zemřít."
Marie I. ke svému nevlastnímu bratru Edwardu VI.
Marie I., Z boží milosti královna anglická a irská, se narodila 18. února roku 1516 v paláci Placentia v Greenwichi. Jejími rodiči byli král Jindřich VIII. a jeho první manželka Kateřina Aragonská. Byla tudíž vnučkou Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského.
Kromě Marie se Kateřině Aragonské narodili tři synové, všichni dostali jméno Jindřich na otcovu počest, ale zemřeli několik dní po narození. Královna rovněž porodila dvě mrtvé dívky, Marie jediná se dožila dospělosti.
Malá Marie často stonala, trpěla bolestmi hlavy a špatně viděla. Přes tyto zdravotní problémy se ráda vzdělávala. Její matka jí vybrala za hlavního vychovatele španělského učence Juana Luise Vivese, který dívku naučil základy latiny, řečtiny a přírodních věd. Když bylo Marii pět let, hrála prvně před společností na cembalo. V oblasti hudby byla velice nadaná.
Jindřich VIII. svou první dceru miloval, před dvorem se chlubil, že "jeho dcerka nikdy nepláče". Marie také dostala od otce hrad Ludlow (kde žila její matka se svým prvním manželem, Arturem Tudorem. Artur byl starší bratr Jindřicha VIII., po jeho předčasné smrti se Jindřich stal králem) a jmenoval ji předsedkyní velšské rady.
Mariini rodiče - Jindřich VIII. a Kateřina Aragonská
Téměř ode dne, kdy se Marie narodila, pro ni Jindřich začal hledat vhodného manžela. Roku 1518 ji přislíbil synu francouzského krále Františka I., za tři roky však byla smlouva zrušena. Následující rok panovník zvažoval možnost sňatku s pozdějším římským císařem Karlem V., ani tento sňatek se neuskutečnil. František I. se roku 1525 pokusil podruhé prosadit volbu jeho prvorozeného syna Františka případně mladšího Jindřicha. Na radu kardinála Wolseyho, který byl Jindřichovi VIII. velkou oporou, se Anglii podařilo ujednat mírové smlouvy s Francií bez nutnosti manželství Marie s francouzským princem.
Od roku 1525 se rapidně zhoršily vztahy mezi králem a Kateřinou Aragonskou. Královně se nenarodil žádný syn, který by dožil vyššího věku než bylo několik týdnů. A Anglie nutně potřebovala následníka trůnu. Navíc, král se seznámil s manželčinou dvorní dámou Annou Boleynovou a zamiloval se do ní. Anna Boleynová souhlasila, že se stane jeho milenkou jen pod podmínkou, že se zbaví Kateřiny Aragonské a jí učiní královnou.. V květnu 1527 Jindřich zahájil jednání s novým papežem Klimentem VII., ale setkal se s rázným zamítnutím. Papež si nechtěl proti sobě poštvat římského císaře Karla V., jehož vojska vyplenila Řím. Karlova matka, Jana Kastilská, byla sestrou Kateřiny Aragonské a sestřino pošpinění by nemusela snést. Kliment proto poslal do Anglie dopis s okřídlenými slovy "co Bůh spojil, člověk nerozloučí." Panovník váhal, Anna čekala dítě, dle předpovědi astrologů to měl být chlapec. Další nelegitimní syn by mu v jeho trápení nepomohl. Svolal proto parlament, kde oznámil, že jeho manželství s vdovou po vlastním bratrovi bylo od začátku neplatné a papež se zmýlil. V lednu roku 1533 ho canterburský arcibiskup Cranmer tajně oddal s Annou, manželství bylo veřejnosti oznámeno o Velikonocích a novou královnu korunovali 1. června. Kateřina Aragonská byla zbavena titulu královny a Marie byla prohlášena za nelegitimní dítě a její případné nároky na trůn tím vzaly za své. Zdálo se, že její úloha v dějinách skončila a ona dožije někde v zapomnění na venkově..
V prosinci 1533 Marii vyhnali ze dvora, propustili všechno její služebnictvo a jí samotnou poslali, aby sloužila u vévody z Norfolku. Zakázali jí, aby se účastnila matčina pohřbu v roce 1536 a přinutili ji, aby říkala své nevlastní sestře Alžbětě "rodná sestra", což bylo pro Marii obrovské ponížení. Annu Boleynovou označovala jako čarodějku, která zhanobila její matku. Možná by s Alžbětou vycházela lépe, kdyby její matkou nebyla právě Anna, ale takto se mezi oběma dívkami vytvořilo silně negativní pouto. Rovněž dávala Anně za vinu, že se panovník odklonil od katolické víry. Pro Marii byla díky jejím španělským kořenům víra hlavní smysl života a jakékoli jiné vyznání než římskokatolické považovala za dílo ďáblovo.
Roku 1536 se karta obrátila. Anna Boleynová odkráčela na popraviště a Alžbětu prohlásili za nelegitimní. Jaké to bylo pro Marii zadostiučinění!Nenáviděná Anna byla popravena a její rivalka Alžběta na tom byla úplně stejně (ne-li hůř) než ona.
Alžběta, Mariina nevlastní sestra, již jako anglická královna
Den po Annině popravě, 20. května 1536, se král zasnoubil s Janou Seymourovou. Svatba proběhla o deset dnů později ve Whitehallu. 12. října roku 1537 se Jindřichovi narodil první syn, vybrali mu tradiční jméno Edward. Sloužily se slavnostní mše a rozdávalo víno. Janu Seymourovou dlouhý porod natolik vyčerpal, že o dvanáct dní později zemřela. Jindřich se o ní vyjádřil jako o "opravdu milující choti". Marie se dobrovolně vydala na Janin pohřeb a pomodlila se za ni, za což ji Jindřich učinil Edwardovou kmotrou a umožnil jí trvalý pobyt v královském paláci. Zařídil jí skromné bydlení a dovolil jí, aby u ní znovu sloužila její milovaná služebná Susan Clarencieuxová. Z výsad se Marie dlouho netěšila, brzy jí poslali zpátky.
Vztahy urovnala až králova šestá manželka Kateřina Parrová, která se zasadila o to, aby Jindřich roku 1544 jmenoval Marii i Alžbětu právoplatnými dědičkami trůnu. Obě by mohly nastoupit po smrti Edwarda a to pouze tehdy, když by neměl žádné potomky. Přesto to byl úspěch.
28. ledna roku 1547 zemřel Jindřich VIII. v paláci ve Whitehallu. Novým panovníkem byl zvolen jeho jediný syn Edward, korunovaný na krále Edwarda VI.. Protože mu bylo pouze devět let, vybrali šestnáct úředníků, kteří mu měli pomáhat s vládou dokud mu nebude osmnáct.
Slabý a často nemocný Edward zemřel 6. července roku 1553. Příčinou smrti byla pravděpodobně tuberkulóza, před svou smrtí však stačil vyškrtnout Alžbětu a Marii z pořadí nových nástupců. Edward by nejraději vyškrtl pouze Marii, obával se, že by se mohla pokusit obnovit v zemi katolickou víru, ale jeho rádce mu vysvětlil, že nemůže vydědit pouze jednu sestru, musí i tu druhou. Místo nich Edward vybral Janu Greyovou, vnučku Jindřichovy mladší sestry, francouzské královny Marie.
10. července roku 1553 byla šestnáctiletá Jana Greyová korunována, vládla pouze devět dní, než jí svrhla Marie (Janě Greyové se proto také říká "Devítidenní královna"). Jana byla i se svými věrnými zatčena a uvězněna v londýnském Toweru (později byla za účast ve spiknutí proti královně popravena)..
Marie slavnostně vchází do Londýna
Prvním činem nové královny bylo osvobození zajatých katolických kněží, byla mezi nimi i řada jejich nejbližších rádců – za všechny Thomas Howard a Stephen Gardiner. Právě z Gardinerových rukou byla 1. října roku 1553 korunována jako královna Marie I..
Čtyři dny po korunovaci Marie v parlamentu prosadila, aby se stal sňatek Jindřicha VIII. s Kateřinou Aragonskou opět platným (panovník jej označil za neplatný po své druhé svatbě s Annou Boleynovou), čímž byly potvrzeny její nároky na trůn.
Brzy musela sedmatřicetiletá Marie I, vyřešit vážný problém. Potřebovala si najít vhodného manžela, aby zajistila zemi dědice trůnu a zabránila sestře Alžbětě, aby po její smrti vstoupila na trůn. Nejprve odmítla Edwarda Courtenaye, 1. hraběte z Devonu, a zahájila jednání z římským císařem Karlem V., jemuž byla jako malá zaslíbena. Navrhla, že by se provdala za jeho jediného syna Filipa. Údajně se do něj zamilovala poté, co jí poslali jeho portrét od malíře Tiziana. Karel V. s nápadem souhlasil. V březnu 1554 bylo pevně dohodnuto, že proběhne svatba, 12. července vypluly španělské lodě a 19. července přistály u anglického pobřeží na ostrově Isle of Wight. 23. července výprava dorazila do Westminsteru. Obřad proběhl 25. července roku 1554 - na den sv. Jakuba, patrona Španělska.
Portrét Filipa II. Španělského od Tiziana
Manželství plnilo výhradně politickou funkci, sňatkem se španělským dědicem Marie upevnila katolickou víru a předešla možné válce mezi oběma státy. Filip, který bylo jedenáct let mladší než jeho žena, k ní žádnou lásku necítil, obdivoval pouze její důstojnost.
V listopadu 1554 nechala královna odsloužit slavnostní mši, domnívala se, že čeká dítě. Za několik týdnů si uvědomila, že spustila planý poplach. Dvoru svůj omyl vysvětlila špatným zdravotním stavem, ale pro Filipa bylo její předstírané těhotenství velkou urážkou. Vypravil se na cesty do Vlámska a nechal Marii samotnou. Panovnici brzy ovládly deprese, uvědomila si, že po této aféře už jiné dítě mít nebude, což znamená, že protestantka Alžběta bude po její smrti královnou..
VLÁDA, REFORMY A POLITIKA MARIE I.
V prvních letech vlády byla Marie nesmírně populárně, zejména mezi katolíky. Popularity jí zbavilo manželství s Filipem II. Španělským a kruté stíhání protestantů.
Celkový počet kacířů, kteří byli za její vlády upáleni, není přesně znám. Přibližný počet je okolo tří stovek lidí. Asi osm set protestantů zemi opustilo a zvolilo raději chudobu v exilu. Mezi prvními upálenými kacíři byli ministr Jan Rogers, arcibiskup Cranmer (který oddal Jindřicha VIII. s Annou Boleynovou) a Rowland Taylor. Na jejich památku byla po několika staletích vystavěna řada pomníků a kostelů. Pronásledování kacířů vyneslo královně přezdívku "Marie Krvavá", i když si jí podle mnohých historiků nezasloužila. Upozorňují na fakt, že Jindřich VIII. a Alžběta I. nechali popravit mnohem více lidí, přesto se o nich v tomto směru nemluví.
Marie I.
Po svatbě s budoucím španělským králem vypuklo v zemi povstání. Vévoda ze Suffolku označil královnu za nelegitimní a prosazoval korunovaci zajaté Jany Greyové. Mariina nevlastní sestra Alžběta podpořila Thomase Wyatta, jehož vojska směřovala k Londýnu. Marii se podařilo povstání potlačit, porazit vojáky vévody ze Suffolku a dala Janu Greyovou popravit. Alžbětu uvěznila v Toweru, odkud ji po dvou měsících přemístila do domácího vězení ve Woodstockském paláci.
Roku 1555 Marie získala od papeže potvrzení, že je právoplatnou irskou královnou. V roce 1542 tento titul udělili už jejímu otci Jindřichu VIII., ale katolický svět tuto smlouvu nikdy neuznal. Marie prohloubila vztahy Anglie s Irskem, rozšiřovala v zemi angličtinu a irské území rozdělila na dvě části. Jedna patřila jí a druhá jejímu manželovi. Hlavní města byla pojmenována na jejich počest - Maryborough a Philipstown.
O dva roky později odjel Filip do Španělska, kde byl po otcově abdikaci korunován králem. Poté se vrátil do Anglie a přesvědčoval Marii, aby jeho zemi podpořila ve válce s Francií. Královna váhala. Pokud by vstoupila do války, mohlo by se na základě starých smluv připojit k Francii Skotsko a ona by čelila bojům ze dvou stran, státní pokladna byla od vlády Edwarda VI. zoufale prázdná a riskovala by další vzpoury protestantů. Nakonec zvítězila touha pomoct manželovi a Anglie vyhlásila Francii válku. Krátký konflikt skončil pro Anglii katastrofou, když museli předat Francii strategický přístav Calais u kanálu La Manche. Calais patřilo Anglii od roku 1347 a bylo jejím posledním územím na evropském kontinentě
Další ránou pro Anglii bylo pozastavení obchodu s Antverpami. Marie doplatila na sňatek s katolíkem, Holanďané s ní přestali obchodovat a připravili její zemi o zisky z Nového světa. Královna plánovala, že zkusí navázat kontakty nelegálně a vyšle pirátské loďstvo, ale pro katolíka Filipa bylo pirátství hřích. Když selhal obchod s Holandskem, snažila se vylepšit alespoň domácí situaci. Roku 1558 nechala vytisknout knihu s přesným popisem cel a podmínek dovozu zboží, začala razit nové mince a modernizovala systém vybírání daní. Většina těchto činů však zemi nepomohla, Anglie se dostala do těžké krize.
Marie I. zemřela 17. listopadu roku 1558 ve věku čtyřiceti dvou let, pravděpodobně na rakovinu. Krátce před smrtí jmenovala nenáviděnou sestru následnicí. Alžběta I. zajistila sestře honosný pohřeb se vší slávou, jakou si jako anglická královna zasloužila. Přesto, že si Marie přála být pohřbena vedle své matky Kateřiny Aragonské, umístili její rakev 14. prosince do Westminsterského opatství. Roku 1603 vedle ní pohřbili i její sestru.
________________
Přivítám jakékoli dotazy, obrázky, nové informace apod.
Knížek o královně Marii I. vyšlo hodně, za zmínku stojí třeba kniha Patricka Tytlera "Anglie za vlády Edwarda VI. a Marie I.", "Marie Tudorovna - První královna" od Lindy Porterové nebo divadelní hra Marie Tudorovna Victora Huga.
Můžu ještě doporučit tuto stránku, která se zabývá celou dynastií Tudorovců..
). Můj obdiv je o to větší o co více já nesnáším práci nad biografiemi 
..