Německo
rok 1903
Lodě ve třídě:
- SMS Vaterland - (xxxx – 1903 - 1904)
- SMS Tsingtau - (xxxx – 1904 - xxxx)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
Kromě bitevních lodí a dalších větších válečných plavidel stavěli námořní velmoci i řadu menších plavidel s poměrně silnou výzbrojí, které se hodili především pro službu v koloniích. Pro takováto plavidla se vžil název dělové čluny. Jejich uplatnění bylo především ve strážní službě. Dělové čluny se vyvinuly z menších plachetních plavidel jako korvety a sloops. Na rozdíl od větších válečných lodí pak u dělových člunů byla dlouhou dobu zachována takeláž s plachetním pohonem a stejně tak tato plavidla od svých vzorů převzala dřevěnou obšívku, která podle tehdejších názorů lépe snášela nepřízeň počasí na moři. Vlastní definice dělových člunů však sama o sobě není vůbec jednoduchá. Zpravidla se jednalo o plavidla s výtlakem, který jen zřídka překračoval 1.000 tun, s plně zachovalou takeláží, která zvyšovala akční radius. Nejstarší dělové čluny měly na palubě většinou dvě těžká děla v podélné ose lodi, později pak přibyla další lehčí děla a ještě později byla těžká děla nahrazena děly ráže 88 až 152 mm. Většina dělových člunů měla tři stěžně s komínem, který byl umístěn mezi předním a hlavním stěžněm. Některá plavidla dokonce dokázala svůj komín zatáhnout, byl teleskopický, aby nepřekážel při manévrování plachtami. Konstrukce trupu byla původně dřevěná, později smíšená a ještě později celoocelová.
V koloniích a především pak v těch ve východní Asii sloužily i říční dělové čluny, které se nejčastěji používali k tzv. policejním akcím. Hlavním konstrukčním prvkem těchto říčních dělových člunů byl malý ponor, který byl potřebný v mělkých řekách a říčních deltách. Někdy byla tato plavidla schopna i přepravy po souši v rozložených částech. Mezi taková plavidla patřili i sesterské dělové čluny Vaterland a Tsingtau, které operovali v Číně.
KONSTRUKCE a PANCÉŘOVÁNÍ
Pro zajištění svých pozic ve východní Asii sestrojili v Německu řadu plavidel a mezi nimi i říční dělové čluny třídy Vaterland. Jednalo se o plavidla o délce 50,1 m, šířce 8 m a ponoru 0,94 metrů, standardní výtlak byl 213 tun. Obě plavidla ve třídě byla na vodu spuštěna roku 1903 (SMS Vaterland dne 26.8.1903 – SMS Tsingtau dne 18.4.1904). Na přídi a zádi byly nástavby, jejich účel byla ubikace pro důstojníky. Tyto nástavby byly z niklové oceli o síle 8 mm, což zajišťovalo posádce ochranu pouze proti ručním palným zbraním. Nástavby byly současně i bojovým postavením posádky a z tohoto důvodu byla i okna opatřena pancéřovými okenicemi a střílnami pro ruční zbraně. Na velitelském můstku byla velitelská věž, kterou kryl o něco silnější 12 mm silný pancéř rovněž z niklové oceli. Boky lodě opět chránil 8 mm silný niklová ocel. Za určitý typ ochrany se ještě dají považovat sklady uhlí v prostorech podél boků plavidla, které měli jistý tlumící účinek proti lehčím typům nepřátelských zbraní.
Pohon člunů byl zajišťován dvěmi trojčinnými expanzivními parními stroji (vertikálního uspořádání), které byly zásobeny parou ze dvou vodotrubních kotlů typu Schichau (což byl upravený typ Thornycroft). Každý z těchto parních strojů poháněl jednu lodní vrtuli. Celkový výkon pohonné jednotky byl 955 kW (1.300 k), což umožňovalo maximální rychlost 13 uzlů (24 km /h). Běžně vezená byla zásoba 20 tun uhlí, ale v případě potřeby bylo možno tuto zásobu zvýšit až na maximálních 80 tun. To umožňovalo akční rádius 2.000 námořních mil (3.704 km).
Co se vnitřního uspořádání týče, tak od přídě byla nejdříve malá ošetřovna se dvěma kójemi, poté kajuty, muniční sklad pro dělo ráže 88 mm, kotelna, strojovna, sklady, další muniční sklad, kajuty Čínských dělníků kteří na lodi sloužili jako topiči. Posádka byla tvořena 53 muži z čehož byli 3 důstojníci, 2 palubní důstojníci, 40 námořníků a 8 čínských topičů. Každý dělový člun měl ve výbavě tři záchranné čluny.
Vzhledem k malé hustotě německých základen ve východní Asii, byly dělové čluny na cestu vybaveny proviantem a zásobami až na dva měsíce provozu. Tak byla například vezena zásoba 6.000 litrů pitné vody a kromě toho byl na palubě k dispozici destilační přístroj, který dokázal destilovat mořskou vodu na vodu pitnou.
Poté co byly oba dělové čluny v Německu dokončeny, čekalo je rozebrání na menší díly, načež je námořnictvo odeslalo do východní Asie, kde byly opětovně sestaveny a uvedeny do provozu. Námořnictvo si zde SMS Vaterland převzalo 28.5.1904.
VÝZBROJ
Co se výzbroje týče, tu představovalo jedno dělo ráže 88 mm, které stálo na předním můstku. Na zadním můstku pak stálo další dělo ale ráže 50 mm. Obě nástavby spojovala paluba, na které byly umístěny dva kulomety. Další kulomet stál na marsu krátkého bojového stěžně a poslední dva byly průběžně podle potřeby přemisťovány do předem připravených bojových stanovišť na palubě.
Hlavní zbraň byla typu 8.8 cm/30 (3.46") SK L/30. Jednalo se o dělo zkonstruované kolem roku 1890 a uvedené do služby v roce 1892. Jeho hmotnost byla 644 kg při délce hlavně 2,64 metrů. Sehraná obsluha dokázala střílet kadencí kolem 15 ran za minutu, přičemž počáteční rychlost střely byla 590 m/s a hmotnost projektilu byla dle typu 10 kg (HE). Celková hmotnost nábojenice byla 13,8 kg přičemž výmetná část vážila 1,52 kg. Délka nábojnice s projektilem byla 66,1 cm. Dělo dokázala vystřelovat projektily na vzdálenost 10.500 metrů při elevaci 30° a 11.800 m při 45° elevaci. Vezená zásoba byla celkem 100 nábojů.
BOJOVÁ KARIÉRA
Před vypuknutím Velké války mělo císařské Německo ve vzdálených vodách celou řadu svých válečných i civilních plavidel na ochranu svých kolonií a držav s tím, že nejsilnější „Východoasijská eskadra“ křižníků hraběte von Spee byla dislokovaná v čínském přístavu Čching-tao. Ta však v červnu 1914 vyplula na několikaměsíční plavbu po německých tichomořských državách (Karolíny, Bismarckovo souostroví atd.). Další německá válečná plavidla se nalézala v Atlantiku (lehké křižníky Dresden a Karlsruhe), u břehů Německé Východní Africe pak operoval lehký křižník Konigsberg. Další německé kolonie byly chráněny již jen menšími plavidly, dělovými čluny a pomocnými loděmi. Všechna německá plavidla měla však jeden společný problém v době vypuknutí války a to zásobování potřebným materiálem a především pak uhlím. Bez něho hrozilo lodím jejich znehybnění. Této německé Achillovy paty si byly Dohodové země vědomy a proto se hned na začátku války staly německé základny cílem útoků.
Hlavní německou námořní základnou mimo domovské vody, byl čínský přístav Čching-tao, který leží na Šantungském poloostrově u zátoky Ťiau-čou v Číně. Tento pro Němce strategicky významný přístav byl proměněn v silnou pevnost, která byla ze směru od moře chráněna řadou baterií těžkých a středních děl.
Po odplutí německé „Východoasijské“ eskadry křižníků hraběte Maxmiliána von Spee zůstaly v přístavu jen slabé námořní jednotky a to jmenovitě dělové čluny Iltis, Jaguar, Luchs, Tiger a Cormoran a torpédoborec S 90. K tomu ještě minonoska Lauting a starý torpédoborec Taku. Dále zde kotvil spřátelený rakousko-uherský chráněný křižník Kaiserin Elisabeth (třída Kaiser Franz Joseph I), který tak byl i nejsilnější jednotkou v Čching-tau. Na řece Jang-c´-ťiang působily německé říční dělové čluny VATERLAND (r. 1903, výtlak 213 t, výzbroj 1x88 1x50), a Otter (r. 1909, výtlak 262 t, výzbroj 2x52 mm), v Kantonu kotvil dělový člun TSINGTAU (r. 1903, výtlak 213 t, výzbroj 1x88 1x50). Ovšem tato tři posledně jmenovaná plavidla byla po vyhlášení války internována čínskými úřady. Jejich posádka totiž neměla šanci jakkoliv se dostat ke svým silnějším jednotkám a to jak z důvodu, že se jednalo o říční dělové čluny a plavba na otevřeném moři by byla rizikem, tak i z důvodu, že je nebylo podle mezinárodních smluv držet v neutrálním přístavu déle jak 48 hod. Připravit potřebné zásoby a opravy před dlouhou cestou tak bylo téměř nemožné a hlavně, probít se přes moře, které bylo plné nepřátelských těžkých hladinových jednotek, to by byla hotová sebevražda. Z tohoto důvodu se radši posádka i s dělovými čluny nechala internovat a doufala, že válka v Evropě se bude pro císařské Německo a jeho spojence vyvíjet příznivě a plavidla by pak po ukončení války mohla být zase v německých rukách. Jejich válečná kariéra tak měla vpravdě jepičí život.
SMS Vaterland
Po svém zabavení čínskou vládou v srpnu 1914 byl prodán soukromé společnosti a přejmenován na Landesvater. Poté jej Číňané znovu 20.března 1917 zabavili, přejmenovali na Li Sui a v roce 1920 transferovali k Amurské flotile. V roce 1932 byla přidělena v Šanghaji k Mandžuské flotile. Po vypuknutí čínsko-japonského konfliktu se dělového člunu zmocnili Japonci a kompletně plavidlo přestavěli. V nové podobě mělo již výtlak 350 tun a nové jméno Ji Sui. Ze stavu byl člun vyřazen v roce 1942, navrácen do německého Hamburku, kde byl zakotven na Labi. V průběhu WW2 byl právě na tomto kotvišti zničen leteckými nálety. Po válce byl vrak předán v roce 1952 Jachtařskému klubu a přejmenován na Batavia. V této podobě existuje do dnešních dnů.
SMS Tsingtau
Poté co byl tento dělový člun v Německu dohotoven, byl stejně jako jeho sesterská loď rozebrán a poslán na opětovné složení do Číny. Tak byl v Hong Kongu znovu sesazen a svou službu zahájil na Západní řece. V srpnu 1914 byl stejně jako jeho sesterská loď internován čínskou vládou v Kantonu a dále používaná pro údržbu. Dne 21.3.1917 se potopil na hluboké vodě u ostrova Schamien poblíž Kantonu.
TTD - říční dělové čluny třídy VATERLAND
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Německo
* Délka: 50,1 m
* Šířka: 8 m
* Ponor: 0,94 m
* Výtlak (standardní): 213 t
* Výtlak (plný): 280 t
* Výzbroj: 1x 88 mm, 1x 50 mm
* Pancéř paluba:
* Pancéř velitelská věž: 12 mm
* Pancéř boky: 8 mm
* Výkon strojů: 955 kW (1.300 k)
* Rychlost: 13 uzlů (24 km /h)
* Dojezd: 2.000 nm (3.704 km)
* Posádka: 53 mužů (z toho 5 důstojníků)
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.warshipsww2.eu
www.hmsfalcon.com
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
