PALBA.CZ

Rakousko-Uherské námořní letectvo


Před válkou v roce 1910 se na námořním oddělení říšského ministerstva války začali zabývat otázkou vzniku samostatného námořního letectva. Ještě před tím však již roku 1909 byli do Francie vysláni tři důstojníci námořnictva, kteří zde absolvovali pilotní výcvik a získali jako první průkaz vojenského letce. Jednim z nich byl i námořní poručík Viktor Klobučar-Rukavina von Bunič. Ten se ihned po svém návratu pustil do stavby napodobeniny Blériova letadla. Původním plánem bylo ve Francii zakoupit tři vyzkoušena letadla, ale nakonec byla daná přednost letadlu vlastní konstrukce. Pro účely výcviku námořních letců byly zřízeny dvě letecké stanice, jedna na ostrově Santa Catarina v Pule a druhá v Kumboru v boce Kotorské. Velitelem letectva se stal Čech, poručík řadové lodě Václav Voseček. Druhým velitelem byl pozdější kontraadmirál Bořivoj Radoň. K dispozici bylo v těchto školách celkem 30 letadel určených pro výcvik pilotů. K vlastnímu boji bylo počítáno s 11 letouny.

Oficiální vznik rakousko-uherského námořního letectva je datován srpnem roku 1916, kdy vznikla K.u.K Seeflugwesen. Později v roce 1917 byla tato složka přejmenována na K.u.K. Seefliegerkorps. Prvními letci se stávali důstojnící, kteří prodělali letecký kurtz na polích u Wiener Neustadt, kde byla taktéž vojenská akademie Marie Terezie. Tato jednotka také jako první zkoušela vzlety přímo z paluby bitevních lodí třídy Viribus Unitis a později startovala k bojovým akcím z polních letišť umístěných v obsazené jihozápadní části Albánie (Berat, Kavaja, Tirana, Scutari a Igalo. Další polní letiště námořních letců bylo v Podgorici na území Černé Hory.

Po vypuknutí WW1 a vstupu Itálie v roce 1915 do války na straně Dohody, sloužila námořní letadla především k hlídkování a průzkumu nad nebezpečnými oblastmi a později pak i k vyhledávání nepřátelských lodí a ponorek a jejich napadání ze vzduchu. Postupně byly do výzbroje zařazovány velmi výkonné a moderní stroje domácí produkce firmy Lohner, které byly schopné vystoupat až do 2.500 metrů a nést náklad 150 kg pum. Navíc byly vyzbrojeny kulometem Schwarzlose. U pozemního technické personálu sloužila až 1/3 Čechů.

Jedním z největších leteckých es rakousko-uherského námořního letectva byl fregatní kapitán Goofried Banfield, který na konci WW1 měl na svém kontě 9 oficiálních sestřelů a dalších 15 neověřených. Kromě vysokých vyznamenání obdržel i rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie. Mezi piloty měl přezdívku „Orel z Terstu“.


za WW1
Jednim z prvenství, kterého rakousko-uherští letci dosáhli, bylo potopení francouzské ponorky Foucault. Stalo se to tak, že hydroaviony L132 a L135 dne 15.září 1915 spatřily francouzskou ponorku asi 10 metrů pod hladinou a svrhly na ni dvě 50 kg a jednu 15 pumu. Blízké výbuchy poškodily ponorku natolik, že se musela vynořit. Posléze se ponorka potopila a všech 26 námořníků z její posádky včetně kapitána zachránily Lohnery, které mezitím přistály poblíž a udrželi je na svých plovácích až do příjezdu torpédovky 100M, která je vzala na svou palubu a zajistila jako válečné zajatce.

Během celé WW1 ztratilo rakousko-uherské námořní letectvo ze svých přibližně 600 strojů v přímých bojových střetech 72 letadel. Z důvodu různých poškození a nehod pak dalších 257 strojů. Po skončení WW1 si dohodové mocnosti rozdělily veškerý námořní materiál a to i včetně letadel jakožto součást válečné kořisti. Odhaduje se, že u rakousko-uherského armádního (k.u.k. Luftfahrtruppen) a námořního letectva (k.u.k. Seeflugwesen) sloužilo více než 540 letců pocházejících z Českých zemí.

Rozdělení Rakousko-Uherského námořního letectva
Flik 1 - Igalo od června - listopadu 1918
Flik 6 - Igalo od listopadu 1915 - ledna 1916
- Scutari od ledna 1916 - června 1917
- Tirana od července 1917 - června 1918
- Banja od června - července 1918
- Tirana od července - září 1918
- Podgorica od září - listopadu 1918
Flik 13 - Berat od srpna- září 1918
- Kavaja od září - října 1918


Flik 11 - od února1918
Flik 14 - od června 1918 - listopadu 1918
Flik 16 - od listopadu 1917 - října 1918
Flik 31 - od června - července 1918
Flik 36 - od června - července 1918
Flik 39 - od ledna - května 1918
Flik 45 - během dubna 1918
Flik 56 - během prosince 1917
Flik 60J - od března - září 1918
Flik 66 - od ledna 1918 - listopadu 1918
Flik 101 - během května 1918

Nebolo by niečo k organizačnej štruktúre?
Tých 600 lietadiel to je počet vyrobených alebo používaných strojov za 4 vojnové roky?
Aký bol maximálni počet lietadiel/útvarov.
Boli začlenené aj vzducholode?

Rakousko-uherské námořní letectvo bylo sice velmi mladé, ale přece se mohlo pochlubit pozoruhodnými hydroplány. Zásluhu na tom má také ing. Josef Mickl, který v roce 1914 navrhl postavit třímotorový létající člun, nesoucí dvě torpéda. Námořnictvo návrh přijalo a povolilo stavbu prototypu; ten byl hotov na podzim roku 1915 a označen G-1 (Grosskampfflugzeug). Ale již předtím, v létě 1915, bylo rozhodnuto upustit od vyzbrojení letadla torpédy (s nimiž tehdy neuspěli Angličané a o dva roky později ani Němci) a použít jej k ničení nepřátelských lodí „dělostřeleckou palbou“.
Kanóny pro tato letadla se ve stejné době vyráběly v plzeňské Škodovce. Šlo o kanóny ráže 66 mm d/20. Kanónová výzbroj byla o cca 400 kg lehčí než bombardovací, ale 66 mm průbojné granáty o váze 5 kg nemohly ohrozit větší loď než torpédový člun-ten mohl neohrabané letadlo lehce vymanévrovat a zničit svými dvěma kanóny ráže 37 nebo 47 mm.
Prototyp G-1 se při zkušebním letu 23. 11. 1915 zřítil. První pilot, tehdejší velitel námořního letectva Ockerműller zahynul, druhý pilot Banfield a mechanik Havelka byli těžce zraněni. Letadlo nemělo dobré letové vlastnosti a navíc motory o výkonu 150 k (112 kW) nestačily na stroj se vzletovou vahou (bez jakékoli výzbroje) přes 4000 kg. Letadlo dosáhlo maximální rychlosti 110 km/h a do výše 600 m stoupalo tři čtvrtě hodiny. Nepomohly ani výkonnější pohonné jednotky Hiero o výkonu 210k (158 kW)-výkonnější motory v roce 1916 v Rakousku a Německu neexistovaly.
Neuspokojivé výsledky zkoušek nakonec vedly k zastavení projektu a ke zrušení sedmi z devíti (ještě jeden letoun se zřítil) postavených letadel. Jediným výsledkem bylo jen prvenství Škodovky ve vývoji leteckého kanónu ráže 66 mm, menšího, lehčího a účinnějšího než byly pokusy anglických a francouzských konstruktérů-jiné lafetace neupravených 37 a 47 mm námořních kanónů.

vodouch píše: Jediným výsledkem bylo jen prvenství Škodovky ve vývoji leteckého kanónu ráže 66 mm, menšího, lehčího a účinnějšího než byly pokusy anglických a francouzských konstruktérů-jiné lafetace neupravených 37 a 47 mm námořních kanónů.

Pokud se nepletu, tak za WW1 bylo jako největší dělo zkoušeno dělo o ráží 105mm. Jeho ideou mělo být proniknutí nad nepřátelský námořní přístav a tam dělostřelbou poškozovat válečné lodě. Jistý smysl to mělo, protože většina lodí nebyla za vzduchu nějak moc chráněna pancéřem.

Hektor píše:Nebolo by niečo k organizačnej štruktúre?
Tých 600 lietadiel to je počet vyrobených alebo používaných strojov za 4 vojnové roky?
Aký bol maximálni počet lietadiel/útvarov.
Boli začlenené aj vzducholode?

Zatím moc informací nemám a tak mám odpověď jen na otázku ohledně toho počtu letounů. Celkem za průběh WW1 sloužilo v rakousko-uherském námořním letectvu cca 600 strojů. V porovnání s ostatními státy to nemuselo být moc, protože se jednalo o pokrytí pouze plochy Jadranu a části Středozemního moře na jih od Otrantské úžiny. Z toho důvodu nebylo potřeba mít nějak extra početné námořní letectvo.

Joj, tys to vzal pěkně hopem!
Tož aspoň doplním ty velitele, dva ti tam nějak chyběj. Jednoho sice zmiňuje vodouch, ale ať máš aspoň tohle pohromadě.
Voseček dostal pilotní průkaz ve Wiener Neustadtu, což není žádný div – pozemní armáda tam měla pilotní školu, tehdy jednu z mála na světě. Potom šel na zkušenou do Francie, kde zalétával hydroplány firmy Leveque a právě tam získané zkušenosti mu (podle mě) vynesly místo velitele námořního letectva.
V červnu 1915 musel Vosečkův hydroplán L.40 nouzově přistát v Benátské laguně a pro Italy to byl doslova dar z nebes. Oni sami měli do té doby námořní letectvo chabé, vlastně ho tvořily jen dvě vzducholodě a obě brzy přišli. Citta di Ferrara byla sestřelena letadlem, o Citta di Jessi se postarali dělostřelci z Puly. Takže Vosečkův hydroplán okopírovali do poslední třísky, dodali vlastní motory a na světě byl Macchi L.1.

Vosečkův L.40



Sestřel vzducholodě Citta di Ferrara



Velení po Vosečkovi převzal vodouchem zmiňovaný Hugo Ockermüller, ale ten se už 23. listopadu 1915 zabil při zkouškách nového letadla. Dalším velitelem se stal Franz Mikuletzky, známé letecké eso. Jenže časem námořní letectvo rostlo a do svého čela potřebovalo spíš manažera než pilota. Takže 18. dubna 1917 bylo zřízeno Velení námořních leteckých sil (Kommando des Seefliegerkorps) a šéfoval mu kapitán Bořivoj Radoň. Do jeho štábu se záhy vrátil Voseček, který ze zajetí utekl. A nakonec byl Radoň jedním z posledních rozkazů císaře Karla povýšen na kontradmirála.
Co se týče počtu 600 kusů, tak ten nebyl větší proto, že by Rakušáci nechtěli, ale proto, že nestíhali. Vždyť jen Italové rozjeli ty svoje Macchi L.1 ve velkovýrobě a brzy jich měli 350. A pak přišly modernější typy, zamotali se do toho ještě Francouzi a Rakušáci byli náhle pod těžkým tlakem. Například bylo normální, že z náletů na Benátky se z nejrůznějších důvodů nevrátilo každy čtvrtý letadlo...

No a když se k tomu nikdo jinej nemá, odpovím na Hektorovy dotazy:
1) Rakušani žádný námořní vzducholodě neměli. Upoutaný pozorovací balóny jo (jeden použili při lividaci francouzskejch dělostřeleckejch baterií na hoře Lovčen), ale vzducholodě ne.
2) Organizační struktura byla vcelku jednoduchá. Jednotlivý základny byly rozmístěný v přístavech nebo kousek od nich, a tak jednoduše spadaly pod velení přístavu. Což bylo logické: Letci prováděli hlavně průzkum právě pro potřeby velení přístavu. Oficiální velitel námořního letectva se staral hlavně o výcvik, dodávky nových letadel apod. Od zřízení Kommando des Seefligerkorps se o tyhle věci staralo Kommando des Seefliegerkorps.
3) Hlavní útvary byly tyhle: Terst, Pula, Zadar, Šibenik, Rijeka, Dubrovník, Kotor. Počet letadel v nich kolísal podle potřeb - např. v Kotoru v roce 1914 byly v létě 3 hydroplány, o Vánocích už asi dvacet.

Jo a ještě něco: Kompletní popis potopení ponorky Foucault je zde: http://www.doppeladler.com/kuk/foucault.htm

Zdravím. Při brouzdání internetem a při stálém vyhledávání českých námořníků v RU kriegsmaríně jsem narazil na tento odkaz. Možná nosím dříví do lesa ale co kdyby.Tak to by bylo asi vše. Jinak jsem nepochopil . Skutečně RU letectvo mělo 600 letadel a 540 letců z českých zemí ?

http://aces.safarikovi.org/victories/au ... ry-ww1.pdf

Hrdinské činy poručíka Demetera Konjoviće

Dne 25. ledna 1916, vyrazilo pět Rakousko-uherských hydroplánů bombardovat Drač. O dva dny později vyrazily na misi dva a 1. února tři letouny. Letouny zde bombardovaly především stanový tábor poblíž města a ač se je snažila sestřelit jak pěchota a pozemní jednotky, tak dokonce i italské válečné lodě, vždy bez úspěchu. Druhého února byla Valona bombardována třemi hydroplány, zasaženy byly přístavní budovy, plavidla a stanový tábor. Tentokrát ale byl palbou zasažen jeden z letounů, dvakrát do motoru (chladič), čímž byl donucen nouzově přistát na moři. Velitel skupiny, poručík Demeter Konjović se rozhodl přistát se svým letounem L83, vedle poškozeného letounu a nebohou osádku zachránit. Oba letouny se ale dostaly pod palbu dělostřelecké baterie ze Sasenu a dvou torpédoborců, které se rychle přibližovaly. Konjović ještě stihnul bezpečně dostat na palubu svého stroje jak pilota Waltera Hella i pozorovatele Maxmiliana Seweru a dokonce zničit poškozený hydroplán. Letoun se bezpečně vznesl a utekl svým pronásledovatelům. Hydroplán L83 dokázal s dvojnásobnou osádkou bezpečně urazit 220 km, než se bezpečně dostal na domovskou základnu v Kumboru v Boce Kotorské. Dodejme, že Konjović byl srbského původu a pocházel ze Stanišiće ve Vojvodině. O několik měsíců později, se poručík Demeter Konjović vyznamelal potopením francouzské ponorky Q70 Foucault o výtlaku 397 tun. Tehdy mu dělal pozorovatele dříve zachráněný Maxmilian Sewera. Tehdy dne 15. září, v ranních hodinách se vraceli se svým hydroplánem typu Lohner T1 s trupovým číslem L132, vraceli na základnu do Kumboru, když v tom, u ostrova Punta d'Ostro, spatřili pod hladinou tmavý stín. Po návratu na základnu a zjištění, že se nejedná o vlastní plavidlo, vrací se osádka s nákladem dvou 50-ti kilogramových hlubinných pum typu Schönthaler a čtyř kusů klasických 10-ti kilogramových bomb. Spolu s L132 vyráží na nepřítele i druhý letoun L135 s pilotem Walter Zelezny a pozorovatelem Otto von Klimburg. Letounům se nejprve podaří ponorku vypátrat, přinutí ji se vynořit a kapitán Dévin dává rozkaz k opuštění plavidla, načež osádka ponorky Foucault skáče do moře. Oba hydroplány odhazují zbylé pumy, v bezpečné vzdálenosti přistávají na mořskou hladinu a rolují k záchraně posádky. Všech 29 francouzských námořníků, držíce se trupu a křídel Lohnerů se po hodině a půl dočkává záchrany rakousko-uherskou torpédovkou Tb 100M. Lohnery berou na palubu jako "kořist" kapitána a prvního důstojníka a odlétají do Kumboru, kde začínají gratulace a oslavy. Ještě něco krátce k samotnému hydroplánu Lohner T1. Jednalo se o námořní průzkumný dvojplošník s trupem člunového typu konstrukční kanceláře Aeroplan und Karosserienwerk Jakob Lohner und Co. z Vídně, s osádkou 2-3 muži a motorem Austro-Daimler AD6 nebo Mercedes DF160 o výkonu 160 ks. Při rozpětí 16 metrů a délce 10,85 metrů měl maximální vzletovou hmotnost 1459 kg a max. rychlost ve vodorovném letu 115 km/h. Výzbroj tvořil jeden pozorovatelský otočný kulomet a až 200 kg bomb (při 2 mužích osádky). Výroba probíhala v letech 1914-1916 ve firmě Jakub Lohner a Ungarische Flugzeugfabrik AG v Budapešti.

Österreichische Illustrierte Zeitung a Čech 1916
Kronen Zeitung a Interessante Blatt
http://www.kuk-kriegsmarine.at/flugstku ... 7323349188
https://www.valka.cz/15186-Velka-valka-nad-Jadranem
https://ludekkratochvil.blog.sme.sk/c/4 ... prvni.html
http://www.vhu.cz/potopeni-ponorky-fouc ... -aviatiku/

Rase píše: K oboum letounům se již ale plnou parou blížila bitevní loď Sasen a dva torpédoborce, které neváhaly nepřítele ostřelovat.

Tohle musí být omyl. Italové žádnou bitevní loď tohoto jména neprovozovali.

No to jméno mi taky přišlo divné, tak je to asi fakt blbost, ale píše se to v tehdejších novinách.
Byť asi ne bitevní loď, myslel jsem to jako nějaký obrněnec, když měl mít víc děl a asi i výtlak, než zmíněné torpédoborce.

Tak v tom případě je to jasné. Nejednalo se o bitevní loď, ale ostrůvek před Valonou, který Italové obsadili už počátkem války a zřídili na něm dělostřelecké baterie.

Omluva za zmatečnou informaci .)

vodouch píše:Neuspokojivé výsledky zkoušek nakonec vedly k zastavení projektu a ke zrušení sedmi z devíti (ještě jeden letoun se zřítil) postavených letadel.

Byl to letoun označený G5. Dne 6. 11. 1916 při přistávání na moře se letoun vymkl kontrole, zřítil se na pobřeží u Puly a shořel. Při havárii zahynul s celou posádkou Linienschiffsleutnant Gustav Klasing, který s létajícím člunem Lohner L48 s pozorovatelem Fregattenleutnantem Johannem Fritschem, ačkoli se zpravidla píše, že sestřelil, spíš donutil k přistání vzducholoď M 2 "Città di Ferrara".
8. června 1915 ve 3 hodiny ráno bombardovala vzducholoď loděnice Ganz & Co ve Fiume (současný název Rijeka). Útok si vyžádal jednu oběť a způsobil jinak jen drobné škody.
Při návratu byla vzducholoď, letící na jih, zpozorována nad ostrovem Veglia (Krk). Letci Klasing a Fritsch odstartovali z námořní základny Pola (Pula), aby vzducholoď dostihli a zadrželi.
V 5:15 zpozorovali vzducholoď nad ostrovem Asinello (Ilovik) a okamžitě jí začali, podle jednoho popisu z převýšení, ostřelovat kulometem. Vzducholodě třídy M byly podle Němečka (Vojenská letadla 1, vydání 1974) ozbrojeny několika kulomety, ale ty byly pravděpodobně umístěny v gondole; střelecké stanoviště na hřbetě trupu bylo montováno až od typu M 9 (na jedné italské webové stránce byla fotografie M 8 s hřbetním střelištěm). Vzducholoď se pokusila uniknout úhybnými manévry a stoupáním, ale to se nezdařilo, protože během své dlouhé plavby ztratila příliš mnoho plynu. Když letoun spotřeboval bez účinku veškerou kulometnou munici, začala posádka střílet na vzducholoď ze dvou karabin speciálně vyvinuté protibalónové náboje opět bez účinku. Nakonec Klasing snížil vzdálenost k nepříteli na asi 100 metrů a posádka zahájila střelbu také signální pistolí.
Popisy dále uvádějí, že signální náboj zůstal hořící ležet na přídi trupu vzducholodě a zapálil obal. Domnívám se však, že si posádka vzducholodě spíš uvědomila nebezpečí zapálení vzducholodě a rozhodla se nouzově přistát; Città di Ferrara byla poloztuženého typu, obal byl naplněn vodíkem bez plynových oddílů, v okamžiku prohoření obalu by se vzňal a zřícení hořící vzducholodě by posádka nepřežila. Takhle po přistání na vodu bylo sedm členů posádky zachráněno rakouským torpédovým člunem č. 4, dva zbývající členové zahynuli; podle italského zdroje v plamenech. Navíc byly zbytky vzducholodě zachráněny.

vodouch píše:podle italského zdroje

On je tu hlavně zásadní rozpor mezi italskou a rakouskou verzí. Dle italské posádka rakouského letounu už v podstatě jen zapálila ztroskotanou vzducholoď. A byl bych ochoten si vsadit spíše na tu italskou a "sestřel" označit za další propagandistický tah (respektive sestřel letounem - zkáza vzducholodi byla nejspíše souhrou vlivu palby ze země a povětrnostních podmínek), ev. v lepším případě to posádka letounu jako sestřel vnímala. Kdo četl můj poslední článek a např. část o Porto Corsini, tak bude vědět, že vše není tak horké, jak se to upeče a kdo si počká na další, tak uvidí, že to je v podstatě nechci říci rovnou norma, ale veeelice časté.

Popis akce dle velitele vzducholodi (Castruccio Castracane degli Antelminelli), od strany 66: http://www.picocavalieri.org/pubblicazi ... n_1918.pdf

Příspěvek z 11. 9. 2016 byl napsán na základě webových stránek. Nejpodrobnější byla http://www.doppeladler.com - Plattform für Österreichs Militärgeschichte (tribuna pro rakouské vojenské dějiny), podporovaná šesti stránkami v italštině a jednou v polštině. Lze přiznat, že může prezentovat rakouskou verzi události. Článek, anoncovaný kolegou Polarfoxem, prezentuje verzi italskou. Podle ní ztroskotala Città di Ferrara po poškození způsobeném silným větrem (jadranská bóra?), střelba z ostrova Veglia (Krk) způsobila poškození, které se podílelo nejvýš na zdržení v odletu (oprava zasaženého olejového chladiče). Rakouský hydroplán pouze zapálil ztroskotanou vzducholoď.
A propaganda? Podle Rakušanů bombardování Fiume (Rijeky) "způsobilo jinak jen drobné škody" a vzducholoď byla sestřelena v letu, podle Italů byl bombardováním způsoben velký požár a vzducholoď byla zapálena na hladině moře.
Jak to bylo doopravdy, se po sto letech nedozvíme. Leda až bude vynalezen stroj času a bude možno se do toho dne vrátit.

vodouch píše: Nejpodrobnější byla http://www.doppeladler.com - Plattform für Österreichs Militärgeschichte (tribuna pro rakouské vojenské dějiny), podporovaná šesti stránkami v italštině a jednou v polštině. Lze přiznat, že může prezentovat rakouskou verzi události.

Předpokládám, že je to v podstatě zdroj jeden, respektive vše to vychází z jednoho a toho samého. Četnost v těchto případech (kdy jde o příliš identickou podobu) nehraje roli, protože se na ni nelze jako na měřítko spolehnout. Jsou historické zdroje, které jsou z nedostatku nebo preference zduplikovány do stonásobků, takže v podstatě v běžném informačním prostoru ani nic výrazně odlišného neexistuje...a stále to nemusí být pravda, protože to originální východisko je prostě vadné. Ale X násobná duplikace tomu dodává váhu a vážnost, setrvačnost a v mezidobí díky tomu produkuje poodkazováním další duplikace, které mohou historické narovnání zdržet pekelně dlouho nebo úplně, i když toto již existuje. Nikdo nemaže to již napsané, nikdo nepálí knihy a nemaže internetové texty, tj. i v případě existence korektní verze se většina lidí stejně odkáže na ty X násobně duplikované klony, protože to bude první na co narazí a bude to vzbuzovat právě dojem rozšířenosti (=správnosti) a korektnosti. Korektní verze bude vůči tomu anomálie či zdání revizionismu.

Takhle obecně zaznamenávání lidské historie také funguje (extrémně často), takže jen bacha na to.

Říkám, moje sázka je dle řady indicií na italskou verzi, ale jak bylo řečeno, 100% to nikdo nezodpoví.