Britské stíhací letadlo WW1
nasazeno 1917 – 1918
S.E.5a[/align]
VÝVOJ
S.E.5
V polovině roku 1916 bylo spojenecké letectvo pod tlakem moderních německých strojů Albatros. Pod tímto dojmem vyhlásilo britské velení letectva požadavky na nový stíhací letoun. Za tímto účelem byl zkonstruován účelně tvarovaný, výkonný stíhací letoun s dlouhou kariérou. Hnací jednotkou byl revoluční motor Hispano-Suiza 8A o výkonu 150 k (112 kW), který byl tou dobou zrovna zaváděn do licenční výroby. Podmínkou při konstrukci nového stroje byl i požadavek na maximální výrobní jednoduchost.
První prototyp ze tří celkem postavených se dostal do vzduchu 22.listopadu 1916, ale zatím ještě v neozbrojené verzi (Scout Experimental 5 – z těchto názvů a písmen bylo odvozeno jméno letounu S.E.5). Pilotem nového prototypu bylo letecké eso Albert Ball. Ten však z novinky příliš nadšen nebyl, protože dával přednost lehkému a obratnému Nieuportu. Naštěstí Ballovo negativní hodnocení nijak nepoškodilo další vývoj SE.5, stejně tak ani tragická nehoda ideového tvůrce, majora Goodena, který po odtržení křídla na svém stroji zahynul. Po této smrtelné nehodě byla konstrukce výrazně zpevněna, takže stroje SE.5 byly prakticky jedním z nejpevnějších letounů Velké války. Ze tří postavených prototypů byly dva zničeny při nehodách.
v kokpitu prototypu sedí Major GooddenVýzbroj sériových strojů S.E.5s a S.E.5a byla soustředěna do jednoho synchronizovaného kulometu Vickers ráže 7,7mm, který byl polozapuštěný do trupu. Druhý kulomet ráže 7,7 mm (Lewis) byl umístěn nad horním křídlem. Tento kulomet byl upevněn na kolejnicovém Fosterově závěsu a bylo jej možno vztyčenou rukou stáhnout k výměně zásobníku nebo z něj vést palbu nad letoun. Poloha kokpitu blíže ke středu trupu sice znesnadňovala výhled směrem dolů vpřed, ale celkový výhled pilota byl uspokojivý.
S.E.5aBOJOVÉ NASAZENÍ
S.E.5s začala používat 56. peruť RFC v březnu 1917 i když na západní frontě zahájila bojové operace teprve následující měsíc průzkumným letem 22. dubna. Prakticky ihned po obdržení nových strojů do předních linií se ukázalo, o jak užitečný stroj jde. Nakonec i Albertu Ballovi jeho vynikající letové vlastnosti zachránily život. Nový S.E.5s byl sice o něco méně obratný než v tomto proslulé Nieuporty, ale pilot se nemusel obávat destrukce při střemhlavém letu, stroj byl dále velmi rychlý a měl i dobrou stoupavost. Ovšem drobných změn se přeci jenom nová stíhačka dočkala, i když se jednalo spíše jen o kosmetické úpravy. Například na polních letištích personál odstranil rozměrné polouzavřené kabiny, kterými v dobré víře pro ochranu pilotů vybavil výrobce letoun. Strojů této verze bylo postaveno celkem 77 ks a jejich pohon obstarával motor Hispano-Suiza 8A (tedy stejně jako prototypy) nebo licenčně vyráběné motory W.4A Python I (výkon 150 k).
TTD - S.E.5s
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 8,509 m (pozdější stroje 8,103 m)
* Délka: 6,375 m
* Výška: 2,895
* Hmotnost prázdného letounu: 634 kg
* Vzletová hmotnost: 878 kg
* Maximální rychlost: 196 km /h (ve výšce 4.500 m byla rychlost již jen 158 km/h)
* Výzbroj: 2x kulomety ráže 7,7 mm (1x synchronizovaný)
* Dostup: 5.181 m
* Stoupavost: 1.981 m za 8 min, 4.572 m za 29 min a 30 sec
* Vytrvalost: 2,5 h
* Motor / Výkon: Hispano-Suiza 8A / 150 k
* Vyrobeno kusů: 77 ks
* Uživatelé: Velká Británie
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
S.E.5a
Po prvních 77 ks, začala z linek vycházet nová vylepšená verze, která se pak udržela až do konce války. Změna se dotkla tvaru konců křídel, opěrkou hlavy pilota, dlouhými výfuky a především novým silnějším motorem Hispano-Suiza 8B, který byl již vybaven reduktorem a měl výkonu 200 k 149 kW). Avšak v Británii byl licenčně vyráběn bez reduktoru u firmy Wolseley Motors Ltd. motor W.4A*Viper. Jednalo se o licenci francouzského motoru Hispano-Suiza 8Ab o výkonu 180 koní. Motor měl na rozdíl od francouzského vzoru unašeč vrtule podle britských standardů. Vyjma prvních osmi kusů dostaly všechny ostatní klikový hřídel s protizávažími. Vyráběl se poměrně krátce, záhy byl doplněn (a později nahrazen) motorem Wolseley W.4B Adder , vybaveným reduktorem s výkonem 200 hp (149 kW) se kterým se odstranily problémy s nízkým výkonem prvních motorů a maximální rychlost se zvýšila až 45 km/h.Důvod proč Britové dávali přednost licenčně vyráběným motorům byla jejich nespokojenost s dílenskou kvalitou francouzských dodávek.
Mezi výrobce těchto letounů patřily firmy jako Austin Motors a Vickers. Část letounů byla přestavěna na dvoumístnou cvičnou verzi. V dubnu 1917 se do WW1 zapojila další velmoc na straně Dohody a to USA. Těm však chyběl kvalitní stíhací stroj a proto byla vyjednána licenční výroba u americké firmy Curtiss. Do konce války však stačily za oceánem postavit pouze jeden stroj.
Albert Ball v kokpitu svého S.E.5aBOJOVÉ NASAZENÍ
Verze S.E.5a byla nasazena na frontu v červnu 1917. V roce 1918 bylo letouny S.E.5 vybaveno 21 perutí britského letectva a dvě perutě Spojených států. Na strojích S.E.5 létalo mnoho z nejlepších britských stíhacích es jako například Billy Bishop, Edward Mannock nebo James McCudden, a lze jej zařadit mezi vůbec nejlepší a nejrychlejší letouny První Světové války. Jejich rychlost byla u pozdějších verzí srovnatelná s francouzským SPADem S.XIII. Sice nikdy nedosáhl takové obratnosti jako Sopwith Camel, ale na druhou stranu nebyl tolik nebezpečný pro nezkušené letce. Legendární britský pilot Albert Ball, který zalétával jeden z prvních třech prototypů letoun zpočátku zavrhoval, nakonec však s tímto strojem nárokoval 17 ze svých 44 sestřelů.
barevné schéma stroje leteckého esa McCuddenaSholto Douglas, který vedl 84. peruť RFC a létal nejprve na S.E.5, charakterizoval kvality letounu takto:
· Pohodlný s dobrým výhledem.
· Udržuje výkon i manévrovatelnost ve vysokých výškách.
· Stabilní s dobrým zrychlením při střemhlavém letu.
· Schopný prudkého stoupání.
· Použitelný v obranných i útočných manévrech.
· Celkově pevná konstrukce.
· Vybaven spolehlivým motorem.
Celkem bylo postaveno na 5.205 letounů všech verzí a to i po válce.
TTD - SE.5a
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 8,103 m
* Délka: 6,375 m
* Výška: 2,895
* Plocha křídel: 22,83m2
* Hmotnost prázdného letounu: 639 kg
* Vzletová hmotnost: 930 kg
* Maximální rychlost: 212 km/h
* Výzbroj: 2x kulomety ráže 7,7 mm (1x synchronizovaný)
* Dostup: 5.950 m
* Stoupavost: 1.981 m za 6 min
* Vytrvalost: 2,5 h
* Motor / Výkon: Hispano-Suiza 8Bb / 200 k
* Vyrobeno kusů: 5.125 ks
* Uživatelé: Austrálie, Jihoafrická republika, Kanada, Polsko, USA, Velká Británie
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
DALŠÍ TYPY
S.E.5b – byl pouze postaven jeden prototyp
Eberhart S.E.5e – jednalo se o modifikaci 50 strojů americkou společností Eberhart Aeroplane, kde stroje byly osazeny motorem Wright-Hispano E o výkonu 180 koní.
Zdroje:
Stíhací letadla 1914 – 18, 1.díl – Zbyněk Válka – 2000
Vojenská letadla – Václav Němeček – 1989
www.aviation-history.com
www.militaryfactory.com
www.theaerodrome.com
www.acepilots.com
www.wikipedia.org
Bohužel to číslo Modeláře už dávno na chatě čtou myši...
