Sopwith 5F.1 Dolphin

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Sopwith 5F.1 Dolphin

Příspěvek od kacermiroslav »

Sopwith 5F.1 Dolphin
Britský stíhací letoun WW1
nasazeno 1917 – 1918

Obrázek
VÝVOJ
Jednalo se o britský jednomístný dvouplošný stíhací letoun, který sloužil za WW1 a krátce i po ní. Společnost Sopwith se svým šéfkonstruktérem Herbertem Smithem si vzala za úkol zkonstruovat letoun, který by měl silnější výzbroj než doposud používané SPADy S.VII a S.XIII, kde by byl vyřešen i lepší výhled pilota z pilotního prostoru a kde by se vyřešil gyroskopický moment rotačního motoru. V roce 1917 tak tým začal pracovat na stroji, kde se horní křídlo téměř dotýkalo trupu a bylo posunuto lehce k zádi oproti spodnímu křídlu (podobné provedení bylo u stroje Airco D.H.5). Toto řešení zlepšilo pilotovi výhled směrem nad sebe, odkud byl nejčastěji veden útok. Pro co nejlepší obratnost byla většina hmotnosti letounu posunuta co nejblíže k těžišti, což bylo stejné provedení jako o proslulého Sopwith Camelu. Oproti této mnohem známější stíhačce však Dolphin (Delfín) nepřebral její zákeřné letové vlastnosti. Podle pilotů se Dolphin příjemně pilotoval a motor Hispano-Suiza 8Ba o výkonu 200k mu dokázal poskytnout dostatek výkonu i ve výškách.

První prototyp, který byl zalétán 23.května 1917 měl ještě jeden rozměrný chladič umístěn na přídi stroje. Ten se však neosvědčil a pro sériovou výrobu byl nahrazen dvěma chladiči na bocích trupu na pilotním prostorem. Sopwith Doplhin byl první stíhačkou tohoto známého leteckého výrobce, kde byl použit motor chlazený vodou. Celkem nechala firma postavit na jaře 1917 čtyři prototypy se kterými prováděla během května a června tovární testy. Jeden z prototypů byl v červnu převelen ke generálnímu velitelství Royal Fyling Corps, kde se podrobil armádním zkouškám. Poté co i tyto zkoušky byly úspěšné, byla 29.června 1917 vystavena objednávka na 500 ks letounů. Všechny čtyři prototypy pak dostala 19.peruť, která operovala ve Francii a měla vyzkoušet horkou novinku v bojových podmínkách. Po pár drobných úpravách na základě zkušeností z provozu se pak mohla na podzim 1917 rozběhnout sériová výroba, která do konce roku dala 121 strojů. Celkem bylo postaveno 1.778 letounů ve všech verzích (podle jiných verzí bylo vyrobeno 1.532 ks – někdy je uváděno i 2.072 ks).

Co se výzbroje týče, tak Dolphin byl nejlépe vyzbrojenou stíhačkou své doby. Výzbroj byla soustředěna na přídi do dvou synchronizovaných kulometů Vickers ráže 7,7m. Kromě nich pak na horním křídle na předním nosníku byl umístěn pár kulometů Lewis ráže 7,7 mm, které mířily šikmo vzhůru. Tyto kulomety se daly dobíjet i za letu.
Obrázek kokpit


BOJOVÉ NASAZENÍ
Sériová výroba se rozběhla na podzim roku 1917 a v prosinci 1917 obdržela 19.peruť jako první nové stroje náhradou za francouzské SPADy. Další sériové letouny obdržela 79.peruť v únoru 1918 a postupně další. Z počátku byl nový stroj, ostatně jako většina novinek, přijímán u osádek a obsluhy s nedůvěrou. Vyskytly se jisté problémy s reduktorem motorů, ale jinak se nový model v bojových podmínkách osvědčil a nechal brzy zapomenout na neúspěch podobně řešeného stroje Airco D.H.5. Sopwith 5F.1 Doplhin byl díky své robustnosti a výkonu motoru často používán i v roli bitevního letounu, kdy byl vybaven čtyřmi 11 kg pumami se kterými ve velkých výškách pronikal za frontovou linií a bombardoval strategické cíle v týlu. Jeho velká rychlost mu pak umožňovala vrátit se zpět na svou stranu fronty. Výroba u Sopwithu běžela rychle, ale byl tu problém s přeškolením pilotů a přezbrojováním u perutí. Tak se stalo, že nešťastná Airca D.H.5 byla vyřazována až v lednu 1918.

Pokud byl Doplhin využíván v roli bitevníka jako například u 87.perutě, prováděli si piloti na něm vlastní úpravy. Například se zbavovali jednoho nebo obou kulometů Lewis umístěných na horním křídle, nebo je přemístily na spodní stranu křídla, což však znemožňovalo znovu nabití zbraně. V boji si nové stíhačky vedly dobře a byly oblíbené. Nejvíce sestřelů do konce války na Dolphinu dosáhl Američan Frederick Gillet (britská 79. peruť) - celkem 17 letadel a 3 balóny. Jako jednotka nejvíc skórovala 87. peruť - 89 vítězství. Letoun ve Velké Británii sloužil u těchto perutí: 19, 23, 79, 85, 87, 90, 91 a 141. Dalšími leteckými esy na Dolphinech byl Ronald Burns Bannerman (Nový Zéland), který na něm dosáhl 17 vzdušných vítězství, Brit Arthur Whitehair Vigers 14 vítězství.

Po válce našli své uplatnění ještě u polské armády, která je v roce 1920 nasadila proti bolševickému Rusku u čtyřech perutí. Po této válce byly vyřazeny.
Obrázek


DALŠÍ TYPY
Sopwith 5F.1 Dolphin Mk II – jednalo se o verzi s motorem Hispano-Suiza 8C o úctyhodném výkonu 300 k. Tuto verzi si v počtu pěti kusů objednal Americký expediční sbor

Sopwith 5F.1 Dolphin Mk III – tato varianta létala s motorem Hispano-Suiza 8B o výkonu 220 k. Otáčky vrtule byly v opačném směru a motor byl s přímým náhonem bez reduktoru. S reduktorem, který byl dodáván z Francie byly neustále problémy, což bylo u této verze vyřešeno. Tato verze se však dostala k jednotkám až po uzavření příměří v listopadu 1918. První let byl uskutečněn v říjnu 1918.

Obrázek Delfín u 19.perutě

TTD - Sopwith 5F.1 Dolphin Mk I
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 9,91 m
* Délka: 6,78 m
* Výška: 2,59 m
* Nosná plocha: 24,40 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 641 kg
* Vzletová hmotnost: 890 kg
* Maximální rychlost: 211 km/h (u hladiny moře)
* Výzbroj: 2x synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm, 2x kulomet Lewis ráže 7,7 mm, 4x 11 kg puma
* Dostup: 6.100 m
* Stoupavost: 2.000 m / 6,5 min
* Vytrvalost: 1,75 h (cca 315 km)
* Motor / Výkon: Hispano-Suiza 8Ba / 200 k (149 kW)
* Vyrobeno kusů: 1.778 ks (všech verzí včetně dvoumístných cvičných)
* Uživatelé: Velká Británie, Kanada, Polsko, Ukrajina (2 stroje)



Zdroje:
Vojenská letadla – Václav Němeček – 1989
www.internetmodeler.com
www.militaryfactory.com
www.theaerodrome.com
www.flugzeuginfo.net
www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Napadá mě jediná situace, kdy toto řešení mohlo být skutečně výhodné - rovně letící a nemanévrující těžká Gotha. Ve stíhacím souboji musel ten horní pár kulometů být pouze zcela nepoužitelnou mrtvou vahou.

Řešení s posunutím křídla vzad je ovšem zajímavé. Máto jedinou chybu - když někdo útočí ze zadní polosféry, což je výhodnější, než z té přední :) Vskutku zajímavý kočkopes, u kterého se ovšem vůbec nedivím, že nebyl následován :)
takaru
rotný
rotný
Příspěvky: 88
Registrován: 1/2/2009, 00:16

Příspěvek od takaru »

cit.: ... ten horní pár kulometů být pouze zcela nepoužitelnou mrtvou vahou.
---
Tady došlo k překlepu autora při čerpání ze zdrojů, "horní" pár kulometů mohl střílet jak dopředu, tak i šikmo nahoru (2 pozice), přičemž pozice šikmo nahoru sloužila hlavně k přebíjení (obdobná řešení i u jiných letadel tohoto období). (tj. nejde o Schraegemuzik)

cit: ... se ovšem vůbec nedivím, že nebyl následován
---
ale byl následován - tzv. negativní stupnění bylo použito vícekrát, problém byl v pochopení a aplikaci vzájemného působení vztlakových sil soustavy nosných ploch ve zlaté éře dvouplošníků. Klopné momenty takového stupnění při velkých úhlech náběhu působí ve stabilizujícím smyslu (tj. "tlačí). Zjednodušeně - úplav z odtržených proudnic na náběžné hraně dolního křídla působí jako turbulátor pro horní křídlo a pozitivně ovlivňuje jeho obtékání.
On taky ten zlepšený "neomezený" výhled nahoru se uplatní teprve pokud je hlava pilota před hranou horního křídla (např. Beech Staggerwing), a najít takové řešení pro letadlo s řadovým motorem (dlouhým) je z hlediska centráže skoro neřešitelné.
U "klasických" dvouplošníků to přináší i jiné problémy (nastupování přes horní křídlo atd atd).

Z dnešního pohledu je míra indukovaného odporu soustavy trup - horní nosná plocha Dolphinu neúnosná.

Dík za jinak pěkný článek.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

takaru píše:cit.: ... ten horní pár kulometů být pouze zcela nepoužitelnou mrtvou vahou.
---
Tady došlo k překlepu autora při čerpání ze zdrojů, "horní" pár kulometů mohl střílet jak dopředu, tak i šikmo nahoru (2 pozice), přičemž pozice šikmo nahoru sloužila hlavně k přebíjení (obdobná řešení i u jiných letadel tohoto období). (tj. nejde o Schraegemuzik)
Pokud kulomety mohly střílet i vpřed, pak samozřejmě mrtvou vahou v boji nebyly (tedy pokud byly spouště svedené do kokpitu).
cit: ... se ovšem vůbec nedivím, že nebyl následován
---
ale byl následován - tzv. negativní stupnění bylo použito vícekrát, problém byl v pochopení a aplikaci vzájemného působení vztlakových sil soustavy nosných ploch ve zlaté éře dvouplošníků. Klopné momenty takového stupnění při velkých úhlech náběhu působí ve stabilizujícím smyslu (tj. "tlačí). Zjednodušeně - úplav z odtržených proudnic na náběžné hraně dolního křídla působí jako turbulátor pro horní křídlo a pozitivně ovlivňuje jeho obtékání.
Nemyslel jsem ani tak stupnění křídla, jako spíše řešení výzbroje. Pravda, neuvedl jsem to úplně jasně.
Nejsem si tak docela jistý, jestli vůbec spodní křídlo může působit jako turbulátor pro křídlo vrchní - v tomto konkrétním případě už by muselo jít o opravdu brutální úhly náběhu, kdy bych si troufl vyloučit, že to bude ještě ovladatelné. Takže obecně vztaženo proč ne, ale na konkrétní letadla v provozní oblasti úhlů náběhu?
Z dnešního pohledu je míra indukovaného odporu soustavy trup - horní nosná plocha Dolphinu neúnosná.
Z dnešního pohledu je už samotná dvouplošná koncepce u stíhačky neúnosná :) Spíše by mě zajímalo, jestli si už v té době uvědomovali, jaký dopad toto řešení bude mít a zda to prostě akceptovali jako nutné zlo.
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

O překlep zcela určitě nejde, kulomet Lewis nemohl střílet okruhem vrtule, protože u něj nebyla vyřešena synchronizace. Hlavním důvodem je střelba ze zadní polohy závěru, všechny kulomety s funkční synchronizací střílí z přední polohy závěru.
Hansi, poměrně dost pilotů používalo Lewis nad horním křídlem pro PALBU šikmo nahoru, hodilo se to při využívání slepých úhlů u pozorovacích letadel a bombardérů. Sice to nebyla žádná sranda, ale přece jen to bylo méně rizikové než přímý útok proti odhodlanému střelci.
Poměrně málo lidí si uvědomuje, že střelec tehdy v řadě případů disponoval zbraní s větším měrným výkonem než útočící stíhač. Důvod je jednoduchý, v obou případech byla výzbroj ( většinou ) 1-2 kulomety puškové ráže. Pokud měly oba stroje ( tj. střelec i stíhač ) stejný počet kulometů, byla výhoda většího měrného výkonu zbraně ( zbraní ) na straně střelce, protože na rozdíl od stíhače ho nijak neomezovala synchronizace která stíhačce o dost snižovala kadenci...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

kopapaka píše:Hansi, poměrně dost pilotů používalo Lewis nad horním křídlem pro PALBU šikmo nahoru, hodilo se to při využívání slepých úhlů u pozorovacích letadel a bombardérů. Sice to nebyla žádná sranda, ale přece jen to bylo méně rizikové než přímý útok proti odhodlanému střelci.
To mě také napadlo, použít to jako pozdější Schräge Musik. Ve dne to ale muselo být hodně komplikované - jakmile by obránce útočníka zpozoroval, nebyl by vážnější problém se tomuto útoku vyhnout (ovšem pouze pokud by ho čekal :)). Nevíš, jestli ty spouště byly nataženy do kabiny, nebo pilot musel zvednout ruce?
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pár kulometů umístěných na horním okraji křídel mohl být podle všeho ovládán přímo z kabiny, protože horní křídlo bylo téměř položeno na trupu (viz. fotka výše, detail kokpitu). Tím ale stála v přímém výstřelu proti nim vrtule. Proto asi musela být na kulometech nějaká aretace, která bránila jejich vodorovné poloze a mířili proti šikmo vzhůru. Předpokládám, že zaměřování s takto šikmo umístěnými kulomety nebyla žádná sranda, ale mohlo to odradit útočníka, který se spouštěl z výšky. A než by se pilot pokusil změnit směr, rychlost a výšku letounu (a většinou to ani motor tak rychle neumožňoval), tak stačilo začít střílet. Kulomet umístěny na horním křídle, které bylo mnohem výše posazeno než u tohoto typu letounu (napříkald Nieuport 11Bebe nebo S.E.5a) byl většinou pilotem ovladatelný. I když to představovalo, že jednou rukou pilot držel řídící páku a druhou střílel.

Co se synchronizace týče, tak ta snižovala kadenci podle typu o 1/4 až 1/3. Tudíž kadence nesynchronizovaného páru kulometů Lewis na horním křídle výrazně převyšovala většinu útočících letounů se synchronizací.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Hans S. píše:Nemyslel jsem ani tak stupnění křídla, jako spíše řešení výzbroje. Pravda, neuvedl jsem to úplně jasně.
Nejsem si tak docela jistý, jestli vůbec spodní křídlo může působit jako turbulátor pro křídlo vrchní - v tomto konkrétním případě už by muselo jít o opravdu brutální úhly náběhu, kdy bych si troufl vyloučit, že to bude ještě ovladatelné. Takže obecně vztaženo proč ne, ale na konkrétní letadla v provozní oblasti úhlů náběhu?
Letadla s tzv. negativním stupněním létala, byla ovladatelná, ale oslnivých výkonů za WW1 nedosáhla. Za všechny budu jmenovat Airco D.H.5 (viz foto níže). Celý článek je pak ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2870
Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
takaru
rotný
rotný
Příspěvky: 88
Registrován: 1/2/2009, 00:16

Příspěvek od takaru »

cit. 1 : O překlep zcela určitě nejde, kulomet Lewis nemohl střílet okruhem vrtule, protože u něj nebyla vyřešena synchronizace. Hlavním důvodem je střelba ze zadní polohy závěru, všechny kulomety s funkční synchronizací střílí z přední polohy závěru.
---
http://www.fenrir.com/free_stuff/lewis/index.htm#index
nevím, asi té větě rozumím jinak : ... In aircraft installations, the gun was chain timed to the engine of the airplane in order to time its firing between passes of the aircraft's propeller in order to not shoot off the propeller in flight. ....

cit.: 2 Z dnešního pohledu je už samotná dvouplošná koncepce u stíhačky neúnosná Usměv Spíše by mě zajímalo, jestli si už v té době uvědomovali, jaký dopad toto řešení bude mít a zda to prostě akceptovali jako nutné zlo.
---
Bylo to nutné zlo - kompromis pevnost / váha / výkon pohonné jednotky (i s ohledem na její spolehlivost)

cit.3: už by muselo jít o opravdu brutální úhly náběhu
---
interakce nosných ploch dvouplošníku je v neočekávaně velkém rozsahu a zjednodušeně závisí od hloubky křídla a v návaznosti na hloubce křídla a na kolmé vzdálenosti obou nosných ploch

cit 3++:
... nebo pilot musel zvednout ruce?...
... (napříkald Nieuport 11Bebe nebo S.E.5a) byl většinou pilotem ovladatelný ...
---
Spouště byly řešeny bowdenovým lankem i u kulometů se zástavbou na horní ploše trupu (viz foto palubní desky fokkera před jeho havárií E. Udet - nevím jak v nových vydáních, já mám válečné vydání - Můj život letce) a spoušť byla na řídící páce.
Takto montované kulomety neměly více stupňů volnosti - pohybovaly se pouze v rovině dané podélnou osou letounu.

čauP 8o)
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

takaru píše:---
Bylo to nutné zlo - kompromis pevnost / váha / výkon pohonné jednotky (i s ohledem na její spolehlivost)
Měl jsem na mysli řešení přechodu trup - horní křídlo (resp. "díru" uprostřed horního křídla) u tohoto letounu, ne dvouplošnou koncepci obecně.
interakce nosných ploch dvouplošníku je v neočekávaně velkém rozsahu a zjednodušeně závisí od hloubky křídla a v návaznosti na hloubce křídla a na kolmé vzdálenosti obou nosných ploch
Samozřejmě že ta křídla mezi sebou mohou interferovat, ale psát o jednom z nich jako u turbulátoru pro druhé? Opíráš se o nějaký konkrétní zdroj/výzkum? Tedy pokud si každý pod pojmem turbulátor představujeme to samé (rozrušovač laminárního proudění).
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

takaru:
nevím, asi té větě rozumím jinak
Já jí nerozumím...Hlavně proto, že anglicky neumím...
Ale je to jedno, protože jak sem už napsal, pro Lewis nebyla vyřešena synchronizace. Né že by to nezkoušeli, ale střelba ze zadní polohy závěru vylučuje použití synchronizátor. Existuje sice jistá možnost, tzv. automatická spoušť ( závěr ze zadní polohy vypouští střelec, ale uvolnění kladívka provede synchronizátor ), ale toto řešení bylo použito až mnohem později.
Stejný problém měli Francouzi u kulometu Hotchkiss ( http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1846 ) .
Hans S.:
Ve dne to ale muselo být hodně komplikované - jakmile by obránce útočníka zpozoroval, nebyl by vážnější problém se tomuto útoku vyhnout (ovšem pouze pokud by ho čekal Usměv). Nevíš, jestli ty spouště byly nataženy do kabiny, nebo pilot musel zvednout ruce?
Asi to nebylo nic jednoduchého, ale ne o moc složitější než běžný útok ze spodní polosféry. Stíhačka je obratnější, osádka pozorovacího nebo bombardovacího letadla měla jen omezené možnosti komunikace ( už tehdy zkoušeli palubní telefon, hlásnou troubu, ale osvědčil se jen u školních letadel, ještě u nás v třicátých letech ho instruktoři používali na obzvlášť " důrazné " upozornění :D .
Pokud si dobře vzpomínám, tak se Lewisy používaly pro střelbu zápalným střelivem na balóny a vzducholodě, protože panovaly obavy ze zásahu vrtule zápalným střelivem při selhání synchronizátoru. Ale v tomhle jistotu nemám...
Měl jsem na mysli řešení přechodu trup - horní křídlo (resp. "díru" uprostřed horního křídla)
Koukni se na nějakou fotku " velblouda ", tam je díra taky, sice překrytá průhledným materiálem, ale pevnostně to bude určitě někde jinde než řádně prolakované plátno.
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

kopapaka píše: Asi to nebylo nic jednoduchého, ale ne o moc složitější než běžný útok ze spodní polosféry.
Pilot musí trochu jiným způsobem mířit a především opravovat střelbu. Když ten nahoře začne uhýbat, ten dole ho nemůže udržet v zaměřovači. Při střelbě vpřed toto "teoreticky" nehrozí. Průbni to třeba na nějakém leteckém simu na PC, kde je Schräge Musik :)
Koukni se na nějakou fotku " velblouda ", tam je díra taky, sice překrytá průhledným materiálem, ale pevnostně to bude určitě někde jinde než řádně prolakované plátno.
Nejde ani tak o pevnost, ale právě o to překrytí díry. Vlivem rozdílů v tlaku na horní a spodní straně křídla dochází k neustálému přelévání vzduchu ze spodní (tlakové) strany na vrchní (sací). Tím vzniká na konci křídla víření a to způsobuje tzv. indukovaný odpor. Tím, že by díra byla ucpána, by toto přetékání vzduchu uprostřed letounu bylo zastaveno*.
Čím je větší tzv. štíhlost křídla (poměr mezi rozpětím^2 a plochou), tím nižší indukované odpory na křídle jsou, proto větroně mají křídla taková, jaká mají. Zároveň se ale snižuje obratnost a stabilita v příčné ose + při vysokých rozpětích to přináší pevnostní potíže + roste součinitel odporu.

*je samozřejmě výhodné, aby v křídle díry nebyly. Na Dolphinu konstruktéři vlastně dostali další dva "konce křídla". Ale asi jim to přišlo jako přijatelná oběť.
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Asi jo, ale dělali to tak. Přece jen, tehdejší letadla neměla toho výkonu na rozdávání, takže to nejspíš docela zkracovalo dobu na PALBU při běžném útoku zespodu. Prubovat radši nic nebudu, stejně není na čem...
S tou dírou v křídle sem myslel, že mluvíš o pevnosti...
Takhle mi nezbývá než souhlasit. Ale když to nevadilo u trojplošníků :D
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
lkala
praporčík
praporčík
Příspěvky: 306
Registrován: 26/8/2008, 12:52
Bydliště: Brno

Příspěvek od lkala »

Když se zde již bavíte o letu, nemohl by mě někdo fundovaný vysvětlit, co to znamená, když se letadlo dostane do "nestandartní pozice", nebo také "nezvyklé polohy"? Četl jsem, knihu o našich poválečných stíhačích a tam se to těmito pojmy jenom hemží, obvykle to končí katapultáží nebo smrtí pilota.
Uživatelský avatar
Hans S.
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 3767
Registrován: 22/2/2007, 04:34
Bydliště: Gartenzaun
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans S. »

Těžko říct, terminus technicus to neni :) Asi něco na co nebyli cvičeni, zlá vývrtka, zlá viditelnost v nějaké situaci..mraky..kdo ví.
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Když nad tím tak přemýšlím, tak jakákoli poloha, než ta ve které podle pilota letadlo mělo být... :D
Ať už je to důsledek selhání přístrojů, nedůvěra v jejich údaje nebo vlastně cokoli jiného. Problém je v tom, že o těchto případech se dozvíš jen když to skončí katastrofou, havárií nebo předpokladem k výše zmíněnému. Nebo někde u piva, pokud to ten pilot zvládl. Je to skoro jak na silnici, většině řidičů se už stalo, že to bylo o fous, jenže do zpráv se to dostane až ten pověstný fous chybí.
Oba dva případy na které se ptáš se obvykle stanou za letu podle přístrojů, pokud například odejde umělý horizont a ukazuje špatně, může pilot vedený špatnými údaji přejít třeba do klesání a při výletu z mraků zjistí že to nevybere, nebo jen těsně... Pak už nemusí pomoct ani ta sedačka, při prudkém klesání se výška bezpečné katapultáže dost zvedá ( např. u sedačky s parametry 0/0 to platí při vodorovném letu ).
Jednoho známého v podobném případě zachránil " bordel " v kabině, že něco není v pořádku si na 100% uvědomil až když se ten " bordel " ocitl na překrytu kabiny...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
takaru
rotný
rotný
Příspěvky: 88
Registrován: 1/2/2009, 00:16

Příspěvek od takaru »

cit,: Tedy pokud si každý pod pojmem turbulátor představujeme to samé (rozrušovač laminárního proudění). --- ANO, řízené "zničení" laminární mezní vrstvy nějakým mechanickým vířičem.

cit.: ...průhledným materiálem, ale pevnostně to bude určitě někde jinde než řádně prolakované plátno
--- ten průhledný materiál byl potah vyrobený na základě cellonového laku (nalitý v tenké vrstvě na vodní hladinu, po odpaření se vzniklý "film" nanesl na kostru. Pevnostně 0, životnost o něco víc než 0 a vyhodnocená účinnost +-0. (Další pokus s ním byl např za WWI "neviditelný bombardér.) Něco podobného se používalo i jako potah na halové modely za mého mládí pod názvem mikrofilm, ale samozřejmě v jiné tlouštťce a bylo to hygroskopické.

cit.: Nejde ani tak o pevnost, ale právě o to překrytí díry. Vlivem rozdílů v tlaku na horní a spodní straně křídla dochází k neustálému přelévání vzduchu ze spodní (tlakové) strany na vrchní (sací). Tím vzniká na konci křídla víření a to způsobuje tzv. indukovaný odpor. Tím, že by díra byla ucpána, by toto přetékání vzduchu uprostřed letounu bylo zastaveno.
--- Strukturální pevnost draku není "dírou" výrazně narušená protože "díra" je mezi nosníky (případně příčkami kozlíku/baldachýnu mezi kováními). Ve vrtulovém proudu (navíc od tehdejších empirických vrtulí) mohly klidně nainstalovat třeba i hrábě napříč 8o) .

cit.: je samozřejmě výhodné, aby v křídle díry nebyly. Na Dolphinu konstruktéři vlastně dostali další dva "konce křídla". Ale asi jim to přišlo jako přijatelná oběť.
-- OK. tenkrát aerodynamika nebyla tím hlavní, přestože podle všeho už tenkrát byla na překvapivě vysoké úrovni (docela jsem zíral na obsah jedné knihy z roku 1906).


nezvyklá poloha = situace, kdy se aviatik s létacím aparátem dostane v oblasti letové obálky do režimu, na který není standardně cvičen, školen atd., tj. situace na hranici LO, kterou neumí vyřešit, a to ať se tam dostane vlastní vinou, poruchou, meteovlivy, nezkušeností nebo jen "pouhým" nerozpoznáním režimu ve kterém se nachází.

cit.: ... tak jakákoli poloha, než ta ve které podle pilota letadlo mělo být...
--- třeba po přistání kolečkama nahóru ?? Na to si tedyk nejde zvyknout.

cit.:... Oba dva případy na které se ptáš se obvykle stanou za letu podle přístrojů, pokud například odejde umělý horizont a ukazuje špatně, může pilot vedený špatnými údaji přejít třeba do klesání a při výletu z mraků zjistí že to nevybere, nebo jen těsně...
--- to je příliš velké zúžení pojmu, tady mluvíš a spojuješ věci nesouvisející pomocí "oslích můstků" (obvykle,například,může,třeba 8o) ... ). Popisovanou situaci v mraku (a zaplaťpánbu krátce) jsem kdysi zažil na vlastní bulvy v aerovleku - ale nejde o nezvyklou polohu.
Dal bych lepší příklad - plochá vývrtka v poloze "na zádech" při špatně zvolené centráži 8o)

ČauP
Odpovědět

Zpět na „Letectvo Velké Británie“