VIII. díl. Francie 1940. Č 4.
Napsal: 13/7/2009, 07:16
VIII. díl. Francie 1940. Č 4.
Mapa Evropy na konci roku 1939.
Pokračujeme v bodě 1/ Francouzská armáda do 10. května 1940.
Stejně jako ve všech armádách světa, které se účastnily 1. světové války, také u Francie se v roce 1937 projevilo tzv. „ Nováčkovské vakuum“.
Chyběli kluci, kteří se měli narodit a jít do armády.
Francie tak mohla v druhé polovině 30. let, z celkem 41 950 000 obyvatel mateřské země, postavit – bez mobilizace – v mírových dobách – aktivních vojáků i s barevnými jednotkami 765 000. Pokud by provedla mobilizaci předpokládalo se, že by Francie postavila válečnou armádu v síle 4 600 000 mužů k nimž by připočetla ještě 1 500 000 mužů jiné než bílé pleti.
Po vyhlášení mobilizace by se vyšší jednotky Francie rozdělily do dvou kategorií.
Útvary „A“ – zde by byly zařazeny aktivní bojové svazky .
Útvary „ B“ – útvary postavené ze záložníků.
Například v době „ Mnichovské krize“ (léto, podzim 1938) povolala francouzská armáda do zbraně jen několik ročníků I. zálohy ( A ) a malou část specialistů ze II. zálohy ( B).
Zároveň bylo do zbraně povoláno asi 40% příslušníků I. zálohy pevnostních jednotek DIF ( DI pěší divize - DIF – fortifikační – pevnostní - zkratky označení jednotek si řekneme až u jednotlivých druhů vojsk), což znamenalo, že až do vyhlášení všeobecné mobilizace v předvečer 2. světové války - srpen 1939 – bylo v Maginotově linii zformováno asi 60 pevnostních praporů s 30ti samostatnými oddíly pevnostního dělostřelectva.
Totiž v září 1938 Francie všeobecnou mobilizaci jen připravovala, aby pak k 30. září 1938 všechny přípravy zastavila…
Tabulka č. 3 říká, jakého teoretického ( pokud nastoupí všichni povolanci) stavu mohla francouzská armáda dosáhnout po vyhlášení všeobecné Mobilisace ke dni 1. března 1940.
Tabulka 3……….Početní stavy francouzské armády k 1. březnu 1940.
Složení……………..Francouzi………Severoafr………..Kolon. vojska………….Celkem
Francie……………..2 390 000………..70 000……………80 000……………….2 540 000
Severní Afrika……….80 000………..100 000……………22 000…………………202 000
Blízký východ……….35 000…………23 000…………….3 000…………………..61 000
Vál. námořnictvo…...180 000………………………………………………………..180 000
Polní armáda………..150 000………….2 000………………………………………152 000
Výcvik(ve Francii.)…300 000……….30 000 ……………55 000…………………..385 000
Speciál. Jednotky…...710 000………………………………………………………..710 000
Zbroj. výr. a zeměd....250 000………………………………………………………..250 000
Služby terit. arm……650 000………………………………………………………...650 000
Severní Afrika………70 000………..110 000……………...8 000………………….188 000
Nemocní a fluktuov...140 000…………5 000………………………………………..145 000
Celkem…………….4 955 000……...340 000……………168 000………………..5 463 000
V množství výzbroje pro tuto armádu, dosahovala Francie vyššího počtu než Wehrmacht té doby. Dokonce Francie měla silnější dělostřelectvo, více OA a OT a tanků.
Ale!
Výzbroj oproti té německé byla zastaralá , neboť Němci jí tvořili „ z gruntu“ – novou – moderní – odpovídající době - se všemi finesami, „vychytávkami“ a technickým pokrokem doby výroby.
Tu francouzskou výzbroj v mnohém degradovalo to, že valná část pocházela z 1. světové války a nebo i doby před ní.
To, že francouzská výzbroj byla z valné části zastaralá se nedá omlouvat jen existencí „ SHK“ ( světová hospodářská krize), kdy byly skutečně výdaje na armádu přiškrcovány jak to jen bylo možné a to v celém světě. Ne ne. Ono i po skončení SHK se nic moc v modernizaci ve Francii nedělo.
Totiž o tom hlavním viníku už jsme zde na Palbě mluvily mnohokrát:
Francie se od 1930 ( hlavně však od 1935) až do1940 potácí v neustálých vnitropolitických krizích a z nich plynoucích rozbrojích. Složení francouzských vlád se neustále měnilo – dokonce i několikrát do 1 roku.
Již vydané příkazy se příliš často a příliš rychle zastavovaly, následně měnily, aby se zase zastavily ty nové…atd ( ještě to konkrétněji a samostatně rozebereme u francouzského letectva). Spory mezi jednotlivými stranami ve Francii v těchto letech hrozily dokonce přerůst v „ Občanskou válku“ ( vliv zde měla i OV ve Španělsku).
Vůbec zásadní korunu všemu nasadil již vzpomínaný levicový experiment se „ Znárodněním leteckého a zbrojního průmyslu“ - to doslova a do písmene na řadu let ochromilo všechny dodávky zbraní ve Francii ( nejvíc se mluví o letectvu, které jak víme ve ww2 hrálo největší roli – ještě si vše později rozebereme detailně).
K celkové stagnaci zbrojní výroby ve Francii - v druhé polovině 30. let - přispělo i to, že socdem a tehdy i komunisti prosadily – v době ohrožení státu – zavedení 40 hodinového pracovního týdne.
Levicové požadavky – neúměrné sociální požadavky – pak vedly k tomu, že Francii v druhé polovině 30. let zachvátily vlny nepřetržitých stávek.
Dokonce ještě týden před vyhlášením všeobecné mobilizace v srpnu 1939 stávkovaly na popud FKS ( Francouzské komunistické strany), řízené moskevskou Kominternou, stovky tisíc dělníků ve zbrojním průmyslu ( u sebe – v nádherném SSSR - by je Stalin postřílel a bylo by – on je střílel stejně a nemuseli stávkovat – stačilo udání – nebo byly dobré i Gulagy).
To bylo 1939, kdy se měla Francie angažovat pro Polsko.
V roce 1938, za Mnichovské krize, byla ve Francii situace ještě horší.
Dodávky zbraní tehdy pro armádu klesly v důsledku stávek a v důsledku hroutící se organizace průmyslu na nejnižší minimum mezi válkami ( v době kdy Francie měla jít do války ve prospěch ČSR…).
Když byla v září 1938 prováděna příprava na vyhlášení mobilizace francouzské armády projevily se mnohé nedostatky, které by určitě silně narušily skutečně vyhlášenou „ Všeobecnou Mobilizaci“.
Miloslav John to ve své knize – Září 1938 – shrnul do věty, cituji:
„ Velmi často se negativně uplatňoval vliv Kominterny a nezodpovědných vůdců některých socialistických stran, kteří se ve své cestě za politickou kariérou neštítili používat i nepravdivé, nepodložené a malicherné argumenty.“
O co šlo?
Tak například v době „ Mnichovské krize“ stávkovalo v laboračních provozech muničky v Angouleme celkem 4 000 dělníků, protože komunistický poslanec dokazoval, že při kontaktu s chemikáliemi používanými při výrobě melenitu přijdou o vlasy.
V zemědělských oblastech docházelo v době přípravy mobilizace k rostoucím vlnám stávek jen proto, že levicový poslanci demagogicky poukazovali na počty odborných pracovníků v průmyslu, kteří nejsou mobilizováni protože jsou pro zbrojní průmysl nepostradatelní, zatímco rolníci musí jít skoro všichni…..!!!
Přímá práce Kominterny – „protest proti imperialistické válce - se projevila například v „ dělovce“ Montlucon, kde bylo v konečné fázi nutno sešrotovat – 120 záměrně poškozených protitankových kanónů.
To a další sabotáže komunistů a to i v době září 1939 ( válku Francie vyhlásila 3. září 1939) v době války proti Hitlerově Třetí říši ( i když Podivná – v sedě, nebo jak jí nazveme, přesto válka) – vedlo vládu Francie k tomu, že 26. září 1939 zakázala činnost Komunistické straně Francie - FKS.
Moc to nepomohlo, neboť FKS přešla do ilegality a dál pracovala podle příkazu Kominterny, která jak dobře víme byla v té době plně ovládána Stalinem. FKS tehdy dokonce na popud Kominterny, ve smyslu tehdejší zahraniční politiky SSSR ( Pakt Stalin – Hitler) oslavovala Třetí říši a působila na francouzské dělníky, aby vystupovali proti imperialistické válce vedené jen Francií a Velkou Británií, aby proti nim vystupovali všemi prostředky….
A jaké byly stavy francouzské armády na počátku roku 1940?
Nejblíže jsou tato čísla – v mnoha pramenech podobná:
Francie měla 63 pěších divizí DI – ( z toho polovina divizí byla nepravidelných – vzniklých po mobilizaci), 7 motorizovaných divizí – DIM, 3 divize obrněné – DCR, 3 divize lehké – DLM, 5 divizí jezdeckých – DC ( postupně rozpuštěných a předělaných na motorizované), 15 divizí pevnostních – DIF.
Genštáb – Hlavní velitelství francouzské armády mělo v záloze:
Celkem 17 DI – pěší divize.
Celkem 2 DIM – divize motorizované.
Celkem 3 DCR – divize obrněné.
To vše vyčleněno ze shora uvedených sil.
Mimo toho existovaly jednotky bez konkrétního přidělení vyšším svazkům – 5 pěších pluků a 78 praporů, dále 40 praporů tanků a 8 rot OT
Dále šla francouzská armáda do 2. světové války i s těmito jednotkami:
S 56 dělostřeleckými pluky, 101 stabilními a 78 pevnostními bateriemi, 188 rot motorizované pěchoty, 32 vozatajskými kolonami s hipotrakcí, 27 soumarskými kolonami, se 4 nově zformovanými pluky motorizované pěchoty, 8 ženijními, 7 zbrojními a 12 elektrotechnickými prapory, 22 stavebními vlaky s mostovými soupravami, 17 soupravami na stavbu těžkých válečných mostů, 9 přepravními lodními rotami, 8 rotami pro stavbu baráků, 8 rotami pro stavbu lanovek, 33 telegrafními prapory, 17 soupravami polních pekáren, 10 lesními stavebními a s 60 správními a pracovními rotami.
Síly to byly veliké - určitě hodné velmoci, kterou Francie byla – Bohužel mnohý materiál, ale hlavně mnoho zbraní, bylo zastaralých a už vůbec ne vhodných k pohybové 2. světové válce, která již v roce 1940 probíhala.
Mapa Evropy na konci roku 1939.
Pokračujeme v bodě 1/ Francouzská armáda do 10. května 1940.
Stejně jako ve všech armádách světa, které se účastnily 1. světové války, také u Francie se v roce 1937 projevilo tzv. „ Nováčkovské vakuum“.
Chyběli kluci, kteří se měli narodit a jít do armády.
Francie tak mohla v druhé polovině 30. let, z celkem 41 950 000 obyvatel mateřské země, postavit – bez mobilizace – v mírových dobách – aktivních vojáků i s barevnými jednotkami 765 000. Pokud by provedla mobilizaci předpokládalo se, že by Francie postavila válečnou armádu v síle 4 600 000 mužů k nimž by připočetla ještě 1 500 000 mužů jiné než bílé pleti.
Po vyhlášení mobilizace by se vyšší jednotky Francie rozdělily do dvou kategorií.
Útvary „A“ – zde by byly zařazeny aktivní bojové svazky .
Útvary „ B“ – útvary postavené ze záložníků.
Například v době „ Mnichovské krize“ (léto, podzim 1938) povolala francouzská armáda do zbraně jen několik ročníků I. zálohy ( A ) a malou část specialistů ze II. zálohy ( B).
Zároveň bylo do zbraně povoláno asi 40% příslušníků I. zálohy pevnostních jednotek DIF ( DI pěší divize - DIF – fortifikační – pevnostní - zkratky označení jednotek si řekneme až u jednotlivých druhů vojsk), což znamenalo, že až do vyhlášení všeobecné mobilizace v předvečer 2. světové války - srpen 1939 – bylo v Maginotově linii zformováno asi 60 pevnostních praporů s 30ti samostatnými oddíly pevnostního dělostřelectva.
Totiž v září 1938 Francie všeobecnou mobilizaci jen připravovala, aby pak k 30. září 1938 všechny přípravy zastavila…
Tabulka č. 3 říká, jakého teoretického ( pokud nastoupí všichni povolanci) stavu mohla francouzská armáda dosáhnout po vyhlášení všeobecné Mobilisace ke dni 1. března 1940.
Tabulka 3……….Početní stavy francouzské armády k 1. březnu 1940.
Složení……………..Francouzi………Severoafr………..Kolon. vojska………….Celkem
Francie……………..2 390 000………..70 000……………80 000……………….2 540 000
Severní Afrika……….80 000………..100 000……………22 000…………………202 000
Blízký východ……….35 000…………23 000…………….3 000…………………..61 000
Vál. námořnictvo…...180 000………………………………………………………..180 000
Polní armáda………..150 000………….2 000………………………………………152 000
Výcvik(ve Francii.)…300 000……….30 000 ……………55 000…………………..385 000
Speciál. Jednotky…...710 000………………………………………………………..710 000
Zbroj. výr. a zeměd....250 000………………………………………………………..250 000
Služby terit. arm……650 000………………………………………………………...650 000
Severní Afrika………70 000………..110 000……………...8 000………………….188 000
Nemocní a fluktuov...140 000…………5 000………………………………………..145 000
Celkem…………….4 955 000……...340 000……………168 000………………..5 463 000
V množství výzbroje pro tuto armádu, dosahovala Francie vyššího počtu než Wehrmacht té doby. Dokonce Francie měla silnější dělostřelectvo, více OA a OT a tanků.
Ale!
Výzbroj oproti té německé byla zastaralá , neboť Němci jí tvořili „ z gruntu“ – novou – moderní – odpovídající době - se všemi finesami, „vychytávkami“ a technickým pokrokem doby výroby.
Tu francouzskou výzbroj v mnohém degradovalo to, že valná část pocházela z 1. světové války a nebo i doby před ní.
To, že francouzská výzbroj byla z valné části zastaralá se nedá omlouvat jen existencí „ SHK“ ( světová hospodářská krize), kdy byly skutečně výdaje na armádu přiškrcovány jak to jen bylo možné a to v celém světě. Ne ne. Ono i po skončení SHK se nic moc v modernizaci ve Francii nedělo.
Totiž o tom hlavním viníku už jsme zde na Palbě mluvily mnohokrát:
Francie se od 1930 ( hlavně však od 1935) až do1940 potácí v neustálých vnitropolitických krizích a z nich plynoucích rozbrojích. Složení francouzských vlád se neustále měnilo – dokonce i několikrát do 1 roku.
Již vydané příkazy se příliš často a příliš rychle zastavovaly, následně měnily, aby se zase zastavily ty nové…atd ( ještě to konkrétněji a samostatně rozebereme u francouzského letectva). Spory mezi jednotlivými stranami ve Francii v těchto letech hrozily dokonce přerůst v „ Občanskou válku“ ( vliv zde měla i OV ve Španělsku).
Vůbec zásadní korunu všemu nasadil již vzpomínaný levicový experiment se „ Znárodněním leteckého a zbrojního průmyslu“ - to doslova a do písmene na řadu let ochromilo všechny dodávky zbraní ve Francii ( nejvíc se mluví o letectvu, které jak víme ve ww2 hrálo největší roli – ještě si vše později rozebereme detailně).
K celkové stagnaci zbrojní výroby ve Francii - v druhé polovině 30. let - přispělo i to, že socdem a tehdy i komunisti prosadily – v době ohrožení státu – zavedení 40 hodinového pracovního týdne.
Levicové požadavky – neúměrné sociální požadavky – pak vedly k tomu, že Francii v druhé polovině 30. let zachvátily vlny nepřetržitých stávek.
Dokonce ještě týden před vyhlášením všeobecné mobilizace v srpnu 1939 stávkovaly na popud FKS ( Francouzské komunistické strany), řízené moskevskou Kominternou, stovky tisíc dělníků ve zbrojním průmyslu ( u sebe – v nádherném SSSR - by je Stalin postřílel a bylo by – on je střílel stejně a nemuseli stávkovat – stačilo udání – nebo byly dobré i Gulagy).
To bylo 1939, kdy se měla Francie angažovat pro Polsko.
V roce 1938, za Mnichovské krize, byla ve Francii situace ještě horší.
Dodávky zbraní tehdy pro armádu klesly v důsledku stávek a v důsledku hroutící se organizace průmyslu na nejnižší minimum mezi válkami ( v době kdy Francie měla jít do války ve prospěch ČSR…).
Když byla v září 1938 prováděna příprava na vyhlášení mobilizace francouzské armády projevily se mnohé nedostatky, které by určitě silně narušily skutečně vyhlášenou „ Všeobecnou Mobilizaci“.
Miloslav John to ve své knize – Září 1938 – shrnul do věty, cituji:
„ Velmi často se negativně uplatňoval vliv Kominterny a nezodpovědných vůdců některých socialistických stran, kteří se ve své cestě za politickou kariérou neštítili používat i nepravdivé, nepodložené a malicherné argumenty.“
O co šlo?
Tak například v době „ Mnichovské krize“ stávkovalo v laboračních provozech muničky v Angouleme celkem 4 000 dělníků, protože komunistický poslanec dokazoval, že při kontaktu s chemikáliemi používanými při výrobě melenitu přijdou o vlasy.
V zemědělských oblastech docházelo v době přípravy mobilizace k rostoucím vlnám stávek jen proto, že levicový poslanci demagogicky poukazovali na počty odborných pracovníků v průmyslu, kteří nejsou mobilizováni protože jsou pro zbrojní průmysl nepostradatelní, zatímco rolníci musí jít skoro všichni…..!!!
Přímá práce Kominterny – „protest proti imperialistické válce - se projevila například v „ dělovce“ Montlucon, kde bylo v konečné fázi nutno sešrotovat – 120 záměrně poškozených protitankových kanónů.
To a další sabotáže komunistů a to i v době září 1939 ( válku Francie vyhlásila 3. září 1939) v době války proti Hitlerově Třetí říši ( i když Podivná – v sedě, nebo jak jí nazveme, přesto válka) – vedlo vládu Francie k tomu, že 26. září 1939 zakázala činnost Komunistické straně Francie - FKS.
Moc to nepomohlo, neboť FKS přešla do ilegality a dál pracovala podle příkazu Kominterny, která jak dobře víme byla v té době plně ovládána Stalinem. FKS tehdy dokonce na popud Kominterny, ve smyslu tehdejší zahraniční politiky SSSR ( Pakt Stalin – Hitler) oslavovala Třetí říši a působila na francouzské dělníky, aby vystupovali proti imperialistické válce vedené jen Francií a Velkou Británií, aby proti nim vystupovali všemi prostředky….
A jaké byly stavy francouzské armády na počátku roku 1940?
Nejblíže jsou tato čísla – v mnoha pramenech podobná:
Francie měla 63 pěších divizí DI – ( z toho polovina divizí byla nepravidelných – vzniklých po mobilizaci), 7 motorizovaných divizí – DIM, 3 divize obrněné – DCR, 3 divize lehké – DLM, 5 divizí jezdeckých – DC ( postupně rozpuštěných a předělaných na motorizované), 15 divizí pevnostních – DIF.
Genštáb – Hlavní velitelství francouzské armády mělo v záloze:
Celkem 17 DI – pěší divize.
Celkem 2 DIM – divize motorizované.
Celkem 3 DCR – divize obrněné.
To vše vyčleněno ze shora uvedených sil.
Mimo toho existovaly jednotky bez konkrétního přidělení vyšším svazkům – 5 pěších pluků a 78 praporů, dále 40 praporů tanků a 8 rot OT
Dále šla francouzská armáda do 2. světové války i s těmito jednotkami:
S 56 dělostřeleckými pluky, 101 stabilními a 78 pevnostními bateriemi, 188 rot motorizované pěchoty, 32 vozatajskými kolonami s hipotrakcí, 27 soumarskými kolonami, se 4 nově zformovanými pluky motorizované pěchoty, 8 ženijními, 7 zbrojními a 12 elektrotechnickými prapory, 22 stavebními vlaky s mostovými soupravami, 17 soupravami na stavbu těžkých válečných mostů, 9 přepravními lodními rotami, 8 rotami pro stavbu baráků, 8 rotami pro stavbu lanovek, 33 telegrafními prapory, 17 soupravami polních pekáren, 10 lesními stavebními a s 60 správními a pracovními rotami.
Síly to byly veliké - určitě hodné velmoci, kterou Francie byla – Bohužel mnohý materiál, ale hlavně mnoho zbraní, bylo zastaralých a už vůbec ne vhodných k pohybové 2. světové válce, která již v roce 1940 probíhala.
