Evropa na konci roku 1939.
A pokračujeme dál o francouzské armádě do 10 května 1940:
d) Obrněné jednotky.
Tady musíme začít nejprve „Mechanizované (lehké) divize (DLM)“.
DLM ve francouzském jazyce – Division Légere Mechanigue.
Jak víme, tak se v Division Légere Mechanigue DLM měly postupně přeměnit všechny divize „b) Jezdecké“.
V roce 1938 (tedy okolo Mnichova - pomoc ČSR) byly ve Francii DLM jedinými vyššími jednotkami, které měly větší počty obrněných vozidel (tanky, OT a OA), které by byly schopné plnění i ofenzivních - útočných úkolů.
První taková Division Légere Mechanigue DLM, která na území Francie vznikla byla v roce 1934 1. DLM v Reims.
Až do roku 1938 se na ní vyřádili francouzští generálové a všechny štáby, když na všech cvičeních tato 1. DLM z Remis stále nevykazovala přesvědčivé výkony. Spíše však hovořme o tom, že genštáb i jednotlivé štáby neměly vyjasněnu koncepci nasazení 1. DLM a tak se její složení, plánované nasazení, způsob nasazení, celé 4 roky neustále měnilo.
Teprve když byla vyjasněna koncepce, byly vyjasněny požadavky jak bude DLM nasazována, vznikla počátkem roku 1938 druhá lehká mechanizovaná divize DLM, kterou byla 2. DLM v Mellun.
Samozřejmě koncepce a složení 1. DLM z Reims se muselo přizpůsobit koncepci, složení a způsobu nasazení oné již vyjasněné 2. DLM z Mellun.
Pak se tedy obě Division Légere Mechanigue – 1. DLM z Reims a 2. DLM z Mellun sestávaly z těchto jednotek:
Ze štábní roty, ze 2 spojovacích rot, z MPO ( Mechanizovaný Přezvědný / Průzkumný/ Oddíl – MPO – což byly 2 čety obrněných aut OA s celkem 10 ks OA a s 2 četami motocyklistů). Dále z „tankové brigády“, která měla každá „2 tankové pluky“. V každém z tankových pluků byla vždy v 1. rotě už moderní výzbroj – 2 čety tanků Hotchkiss H 39( částečně zde popsány ve srovnání s Němci používaným českým tankem)
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2606
a
1 četa tanků S-35.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2989
dále do DLM patřila „motorizovaná brigáda“ (motostřelecký pluk, který měl 3 prapory po 2 eskadronách – eskadrona motocyklová a eskadrona těžkých zbraní s četou tanků). Dále měla DLM ještě 2 „dělostřelecké oddíly/mot.“ se 75 mm a 105 mm houfnicemi a s protitankovou rotou/mot. s 20 systemizovanými KPÚV ráže 25 mm, dále pak z motorizované protiletadlové roty s 6 PL-kanóny ráže 25 mm, z motorizovaného ženijního praporu s mostní soupravou, ze spojovacího praporu a z motorizovaných týlových složek a služeb (vždy to /mot. znamená, že ona děla byla tažena automobilem).
Zajímavostí tady je, že ještě do roku 1937 se v sestavě oné 1. DLM z Reims nacházel 1 dragounský pluk, jehož zařazení se brzy ukázalo jako bezcenné.
Francie s velkými obtížemi dokázala do konce roku 1938 dokončit 1. DLM a 2. DLM. Do konce roku 1940 se ještě plánovalo postavit další divize DLM, ale začátek války 10. května 1940 a také přechod na obrannou koncepci další výstavbu DLM pozastavil.
Když potom byly DLM bojově nasazeny, ukázalo se, že nejsou příliš vhodné pro samostatné operační úkoly (koncepce německých obrněných divizí byla účelnější).
Francie totiž nadále považovala v roce 1938, po vyjasnění všech koncepcí nasazení tanků (podobně jako v 1. světové válce), tanky za podpůrnou zbraň pěchoty. Tanky měly být stále nasazovány po boku pěchoty, měly postupovat po boku pěchoty, postupovat rychlostí pěchoty, a to nejvýše v síle jednoho praporu.
Až do roku 1939 francouzský genštáb a štáb strategického použití tanků, podceňoval použití samostatně operujících větších jednotek, stejně jako operační využití větších jednotek tanků.
O tom, že je to pravda svědčí protokoly tzv. NROS Francie – Národní Rada Obrany Státu a to v těchto datech 29. dubna 1936, 15. prosince 1937 a ještě i 2. prosince 1938.
Ve všech těchto protokolech NROS Francie, její účastníci, vyjadřují neskrývaný odpor proti samostatně operujícím motorizovaným a obrněným jednotkám, u kterých se genštáb obává, že by se jejich rychlé akce mohly vymknout z jednotného velení, které přísluší výhradně pěchotě. V závěrech protokolů NROS Francie se jen připouští, že existuje nějaký ten význam motorizovaných a obrněných jednotek v tom – že by mohly pohotově zahrazovat vlomy do obranné linie – HBL.
Právě z těchto výše popsaných důvodů objednávají francouzské vojenské štáby u svých výrobců, nejprve jen velice poskrovnu obrněnou techniku. Tu obrněnou techniku, kterou objednávají, tak ta má být silně pancéřovaná, mohutně vyzbrojená (protože bude jezdit s pěchotou, tak u ní bohužel objednávají jen děla s krátkými hlavněmi), jsou to ale pomalé tanky s velmi malým akčním radiem (dojezdy – později viz tabulky).
Teprve když byla vyjasněna v roce 1938 koncepce a začaly vznikat DLM divize, začínají vojáci u výrobce objednávat lehčí a rychlejší obrněná vozidla s větším dojezdem.
Také přechod Francie na tzv. „strategickou obranu“ se na všem podepíše. Ukázalo se totiž, že Maginotova linie může být i propustná a proto mají být připraveny obrněné jednotky, které mají propustnost zastavit. A tak tyto nově vzniklé divize DLM se vlastně považují nikoliv za útočné jednotky, ale za jednotky, které budou spolupracovat s liniemi opevnění a budou zahrazovat případné proražení pevností. Se spoluprácí DLM s opevněními se počítalo i v tzv. „Francouzském Čtyřletém plánu 1935 až 1938“. Ono se totiž očekávalo, že DLM se bude moci rychle přesunout na ohrožená místa v opevnění, kde právě tyto divize zesílí obranu, nebo přímo přehradí vlomy do DLM.
Jen okrajově se v této obranné koncepci uvažovalo, že Division Légere Mechanigue DLM budou použity k dlouhým přesunům do míst kde nejsou opevnění, nebo dokonce i o případném rychlém tažení do Lucemburska, nebo Belgie!!!
Tak jak se stahovaly mraky nad Francií a Evropou, začíná se uvažovat o jiném typu divizí, které by tyto DLM podporovaly. A jen proto se začínají budovat 2 obrněné divize s těžkými tanky, které by podporovaly postup již operačně zařazených divizí lehkých - DLM.
Ano.
Tady se dostáváme konečně k tomu, že pro Francii vyvstala potřeba – Obrněné divize (DCR).
Obrněné divize (DCR) se pro zpoždění v dodávkách tanků Char B.1bis viz zde od Bruna:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=244
Ještě samostatný obrázek Char B 1 bis.
začínaly budovat teprve v roce 1938. První 2 DCR byly dokončeny počátkem roku 1940 a ta třetí DCR až 20. března 1940. V té době se s těmi 3 DCR ještě nepočítalo pro průlomové akce (útočné akce). Tyto 3 DCR měly společně s 3 DLM vytvářet „Pancéřový sbor“ jak před lety (1933/34) navrhoval tehdejší plukovník Charles de Gaulle, ale ten je plánoval především k protiútokům, které tehdy „spojoval“ se zahrazováním vlomů do obranné linie.
Podle koncepce, která byla stanovena v roce 1938 se francouzská „obrněná divize“ (DCR) skládala z 2 „půlbrigád tanků“ (jedna půlbrigáda měla 2 prapory těžkých tanků Char B.1bis, druhá půlbrigáda měla 2 prapory s celkem 120 tanky H 39), dále z 20 OA. Potom „z motorizovaného praporu“ s vlastní četou OA, ze 2 „dělostřeleckých oddílů“ s 105 mm houfnicemi, PT-baterií se 47 mm KPÚV a s baterií PL-kanónů ráže 25 mm.
Byla to docela síla, ale přesto se tato DCR lišila od koncepce, kterou navrhoval Charles de Gaulle, který u DCR vyžadoval, aby byla vyzbrojena 500 ks tanků.
Ve francouzské armádě, ale i v parlamentu a vládě panovaly těžké rozpory v koncepci a možnostech použití obrněných vozidel, a ony rozpory způsobovaly nebezpečný kompromis. Obrněná vozidla se neúčelně a v poměrně malých počtech přidělovala k divizím různého složení a tak ztrácela svoji základní údernou sílu.
Tak jak vypadala situace ve Francii v roce 1938 až 1940, tak nebylo možno sestavit větší svazky tanků, které by šly hromadně zasadit do útoku a které by mohly samostatně působit do větší operační hloubky.
Přitom již v roce 1938 měla Francie celkem 21 plně vyzbrojených tankových praporů s vesměs velmi dobrými tanky, ale hlavní štáb Francie je zařadil k podpoře případných akcí pěchoty.
Ale co bylo ještě horší je to, že ve francouzské armádě se hromadné útoky ve větších svazcích a samostatné operace tankových útvarů vůbec necvičily.
Přitom do výroby zařazované a v roce 1938 už do francouzské armády dodávané tanky, překonávaly jak svou kvalitou, tak i počty, tehdejší tanky německé.
Francouzské tanky byly především těžší, lépe pancéřované, provozně spolehlivější a lépe vyzbrojené než německé.
Měly však také, i proti těm německým, mnohé nevýhody. Ať už to byla nízká rychlost, nebo malý akční rádius (dojezdy francouzských tanků viz tabulka 6). Další nevýhodou francouzských tanků bylo jen částečné vybavení radiostanicemi, špatně zvolená obsluha tanku ( malé prostory pro obsluhu a mnoho úkolů najednou pro některé členy osádky) a krátkohlavňové kanóny, nevhodné pro boj s nepřátelskými obrněnými vozidly.
