PALBA.CZ

Caudron R.11
Francouzské eskortní stíhací letadlo
nasazeno 1918
WW1

VÝVOJ a KONSTRUKCE
Nebe za první světové války neovládaly pouze jednomotorové stíhací stroje, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ano, většinou zde byla potřeba mít rychlý, obratný, dobře stoupající stíhací letoun se synchronizovanou výzbrojí, kde druhý člen posádky byl nadbytečný. Takovéto stroje dokázaly plnit většinu úkolů, ale ne vždy s jednoznačným úspěchem. U bombardéru to bylo jednoduché, jejich úkolem bylo dopravit na konkrétní místo co největší náklad pum na úkor obratnosti a obranyschopnosti. U stíhaček však jejich úkol nebyl vždy jednoznačný. Proto tu za čtyři roky války mohla vzniknout celá řada projektů, které byly jakoby šité na míru konkrétnímu úkolu.

A jedním z těchto požadavků bylo sestrojit stroj, který by byl schopen doprovázet vlastní bombardéry nad nepřátelské území a zajistit jim po celou dobu jejich letu ochranu. Což nebyl zrovna úkol pro malé stíhačky s jejich krátkým doletem. Proto bylo potřeba ubírat se směrem ke stroji s delším doletem, silnou pohyblivou výzbrojí, s kterou by byly schopny čelit útokům ze všech směrů. To vše ale vyžadovalo sestrojit velký letoun, který by byl schopen toto vše unést včetně početnější posádky atd. Tak byla potlačena obratnost na úkor všech výše uvedených úkolů a vznikla třída doprovodných vícemístných stíhacích strojů, která našla své uplatnění především za Druhé světové války.

Stroj, který byl podle těchto kritérií zkonstruován šéfkonstruktérem Paulem Devillem byl francouzský Caudron R.11. Na první pohled rozhodně nesplňoval představy o stíhacím stroji, ale přesto jím byl i přes svůj archaický vzhled. Továrna Caudron (založena bratry Gastonem *1882 - +1915 a René Caudronovými *1884 - +1959) při jeho vývoji použila osvědčený dvoumotorový pozorovací letoun R.4, který kromě jiného vyzbrojila dvěma střelišti pro pohyblivé kulomety Lewis. První otevřené střeliště bylo umístěno v ose letadla na přídi a druhé za křídly. Kulometná výzbroj tak byla schopna pokrýt četné úseky kolem letadla, místy i pod ním. V říjnu roku 1917 bylo rozhodnuto posílit výzbroj zdvojením stávajících kulometů, takže Caudron R.11 měl nakonec čtyři kulomety Lewis ráže 7,7 mm v otevřených střelištích, plus ještě jeden kulomet stejné ráže ve spodní části trupu, kterým byl pokryt prostor pod letadlem. Kromě toho byl schopen nést až 120 kg pumového nákladu a plnit tak kromě role doprovodné stíhačky i roli bombardéru.

Primární úkolem nového stroje byl opět průzkum. Dvě pohonné jednotky představovaly motory Hispano-Suiza o výkonu 200 k, které dokázaly letounu udělit maximální rychlost 191 km/h. První vzlet letounu se uskutečnil v roce 1917. Ve stejném roce se začalo u Caudornu pracovat na objednávce 1.000 strojů, přičemž první letouny byly postaveny koncem roku 1917.

Britská vláda se rozhodla od Francouzů odkoupit dva prototypy a použít je v roli bombardérů. Mimo jiné i s touto rolí pro ně počítaly Francouzi, ale na konci roku se ukázalo, že dobře létající Caudrony se skutečně nejlépe hodí pro roli doprovodné stíhačky a jsou navíc schopny nést až 120 kg pumového nákladu.

Plány s Caudrony byly veliké, ale k bojovým jednotkám se jich zdaleka tolik nedostalo. Ve výzbroji je mělo celkem jen šest letek, ale v době uzavření příměří v listopadu 1918 jich bylo letuschopných pouze 54. Přesto se podařilo i během krátké doby jejich bojové služby hned několika střelcům zařadit se mezi letecká esa První světové války.

Caudronů R.11 (někdy též značené jako Cau.11A.3) s bezproblémovými motory Hispano-Suiza 8Bda (215 k) nebo 8Beb (235 k) bylo vyrobeno něco kolem 370 kusů, než byla jejich výroba po uzavření příměří ukončena a zbytek z objednávky stornován.



DALŠÍ TYPY
Caudron R.12
Verze vybavená silnějšími motory Hispano-Suiza 8Fb o výkonu 300 k byla testována v létě roku 1918, ale nedosáhla až tak vyšších výkonů oproti verzi R.11, že by musela být zavedena do sériové výroby. Prototypové zkoušky R.12 byly ukončeny až na podzim 1919.

Caudron R.14
Pro zvýšení bojové hodnoty stroje se počítalo s posílením výzbroje. Jedno z otevřených střelišť tak mělo mít místo kulometného dvojčete pohyblivý kanón ráže 37 mm. Tento model označený jako Caudron R.14 se ale do sériové výroby nedostal.




BOJOVÁ SLUŽBA
První jednotkou, která obdržela Caudrany R.11, byla francouzská 46.letka v únoru 1918. Před uzavřením příměří v listopadu 1918 byly Caoudrony vyzbrojeny tyto letky: 46, 239, 240, 241, 242 a 246. I když byly Caudrony R.11 svými posádkami oblíbené a nepřítelem respektovány (především pro jejich rychlost a těžkou výzbroj), šly krátce po válce jako příliš nákladné do „šrotu“. Poslední stroje byly vyřazeny v červenci 1922. Zato bombardéry Breguet 14, které Caudrony nejčastěji doprovázely na jejich bojových misích, přečkaly své ochránce překvapivě o mnoho let.


TTD – Caudron R.11
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 3
* Rozpětí: 17,92 m
* Délka: 11,22 m
* Výška: 2,80 m
* Nosná plocha: 54,25 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 1.422 kg
* Vzletová hmotnost: 2.167 kg
* Maximální rychlost: 183 km/h
* Výzbroj: 5x kulomet Lewis ráže 7,7 mm, 120 kg pum
* Dostup: 5.950 m
* Stoupavost:
* Dolet: 3 hod
* Motor / Výkon: 2x Hispano-Suiza 8Bda / 158 kW (215 k)
* Vyrobeno kusů: cca 370 ks
* Uživatelé: Francie, Velká Británie (pouze prototypy)




Zdroje:
Stíhací letadla 1914-1918 (2.díl) - Zbyněk Válka - 2001
Vojenská letadla 1 – Václav Němeček – 1989
www. 1000aircraftphotos.com
www.theaerodrome.com
www.earlyaviator.com
www.pilotfriend.com
www.wikipedia.org
www.avistar.org
Zvláštní poděkování Martanovi za kontrolu

kacermiroslav píše:Proto bylo potřeba ubírat se směrem ke stroji s delším doletem, silnou pohyblivou výzbrojí, s kterou by byly schopny čelit útokům ze všech směrů. To vše ale vyžadovalo sestrojit velký letoun, který by byl schopen toto vše unést včetně početnější posádky atd. Tak byla potlačena obratnost na úkor všech výše uvedených úkolů a vznikla třída doprovodných vícemístných stíhacích strojů, která našla své uplatnění především za Druhé světové války.

Tohle letadlo je obdobou spíše těžkých bombardérů vyzbrojených dalšími kulometnými střelišti, se kterými experimentovali Američané za druhé světové války. V jejich případě se jednalo o naprostý debakl a slepou uličku vývoje, ale to se ukázalo právě až za druhé světové války.

Naopak koncepce Cauldronu má jen pramálo společného s těžkými doprovodnými stíhačkami druhé světové, jejichž nejznámějším představitelem je německý Bf 110. U těchto strojů byly sice vlastnosti podřízeny doletu (v konečném důsledku rostoucí hmotnost a rozměry), ale základní charakter stíhačky zůstával. Stále se jednalo o obratné letouny schopné bránit se pomocí relativně ostrého manévrového boje a tato schopnost zůstávala hlavní defensivní zbraní. Koncepce Cauldronu je zcela odlišná - podobná pojetí druhoválečného (neúspěšného) Bolton Paul Defiant. Tzn. letoun měl letět víceméně rovně, neměl měnit výšku, směr ani rychlost. Jeho role spočívala v přijetí nepřátelského útoku a rozdrcení útočícího nepřítele vlastní výzbrojí. Nápad skvělý, jen nefungoval.

Výsledky Cauldronu neznám, ale pochybuji, že mohl být v roli doprovodného letounu skutečně výrazně úspěšnější, nežli jeho druhoválečné americké obdoby. Pokud jde o "esa v řadách palubních střelců", tak bych o nich měl podobné pochyby, jako o následovnících na palubách bombardérů (1 letoun, kterému se zakouří z výfuků byl hlášen minimálně jako 5 sestřelů). Pokud bombardéry uchránil, tak je to spíše vizitkou již velice oslabených leteckých sil nepřítele.

Docela by mě zajímala oficiální statistika počtu ztrát a přiznaných sestřelů, byť, jak už psal Hans, o ničem nebude vypovídat, neboť navíc u Frantíků, když na letoun střílelo 5 lidí a opravdu ho sestřelili, každý z nich měl uznán 1 sestřel, nikoliv pětinu. Ale zajímavý, nejspíše i legrační, by to bylo.

Jinak letadlo- ani ryba, ani rak, takový nijaký, nejvíce by mi proň sedělo označení "gunship light"

Tak bohužel takovou statistiku asi těžko někde dohledáme a jak oba říkáte, asi by to stejně nemělo tu skutečnou vypovídající hodnotu. Výpočet úspěšnostisestřelů se lišila jak za WW1 a za WW2, a také stát od státu.

Samotná ta myšlenka doprovodné stíhačky byla jistě dobrá, ale jak už psal Hans, v tomto případě technický pokrok umožnil pouze sestrojit takovou doprovodnou stíhačku, která byla pouze schopna přijmout boj a nikoliv manévrovat. Plně tak sázela na svou rychlost (která byla u tak velkého stroje skutečně slušná) a silnou a pohyblivou výzbroj. A vzhledem k tomu, že R.11 mohl nést pumový náklad, byl rychlý a dobře pasivně vyzbrojen, se vkrádá myšlenka, proč nebyl nakonec spíše konstruován pro rize bombardovací účely.

Jinak na rok 1918 to byl dost "ošklivý" letoun nemyslíte?:-) ta jeho archaická příď, jak Velorex nebo vzducholoď, působí až komicky. O to více ale překvapují výkony stroje.

R.11 v letu

Plně tak sázela na svou rychlost (která byla u tak velkého stroje skutečně slušná) a silnou a pohyblivou výzbroj.

Když o tom tak uvažuju, na velkou rychlost a silnou výzbroj sázely i druhoválečné Me-110. Obecně se o tom moc nemluví, ale cestovní rychlost stodesítky se zhruba rovnala maximální rychlosti Hurricanu Mk. II. Němci udržovali Me-110 ve výrobě až do konce války a celou dobu do něj montovali výkonné a nedostatkové motory Daimler-Benz řady 600. Takže nějakou cenu pro ně asi měl.
Spojenečtí letci se vesměs shodovali v názoru, že v manévrovém boji na jednomotorové stíhačky nestačil, ale pokud zaútočil z převýšení, využil své silné hlavňové výzbroje, provedl útok, nepřijal manévrový boj v horizontále a díky vysoké rychlosti unikl, představoval hrozného protivníka... Nejsem si jist, ale popsaná taktika mi připadá jako výborná pro rozprášení svazu bombardérů.
A mimochodem, posádky Me-110 prý celou válku žehraly na slabou pohyblivou výzbroj - jeden otočný kulomet v zadním střelišti jim byl prostě málo.

pohyblivou výzbroj - jeden otočný kulomet v zadním střelišti jim byl prostě málo.

od verze G to bylo myslim "dvojče 7,92", možná, už od pozdějších eFeek. Je otázka jesti 13, 15 nebo 20mm by tu situaci vyřešilo, spíš asi ne. Ale to sem nepatří. Jinak mne se ten Cauldron vcelku líbí a archaický mi tedy nepřijde.

Jinak mne se ten Cauldron vcelku líbí a archaický mi tedy nepřijde.

Mě právě taky ne. Naopak, připadá mi celkem úhledný, aerodynamicky řešený (o pár generací mladší MB-200 vedle něj vypadá jako kredenc s křídly) a na svou dobu moderně pojatý. Analogii s Me-110 jsem použil pro demonstraci toho, že koncepce těžkého dvoumotorového stíhače není podle mě sama o sobě bezcenná. Při rychlosti nad 190 km/hod. (po odhození pum, jestli jsem to dobře pochopil) navíc Caudron asi neměl potíže s odpoutáním z boje, pokud se dostal do problémů.

Na mě tedy archaicky působí, i když přiznávám, že je docela čistě aerodynamicky řešen. Podle všeho se konstruktéři nechali inspirovat vzducholoděmi (viz. např. gondoly motorů, příď atd.). Ale to jestli se někomu líbí nebo ne, to fakt není důležité. Rozhodně je zajímavé, že měl max. rychlost (bez pumového nákladu) větš, než mnohé tehdejší stíhačky. A proto jak Martin Hessler správně napsal, neměl velký problém se odpoutat z boje. Horší to bylo, pokud na něj nepřítel zaútočil s převahou výšky. Manévrovat R.11 nějak moc nemohl a tak prostě musel přijmout boj. Je fakt že v určitých pozicích (třeba při útoku z boku nebo shora) mohl na nepřítele soustředit palbu hned obou pohyblivých střelišť. Takže pro útočníka to znamenalo prodrat se přehradnou palbou ze čytř kulometů (dvě dvojčata). Pro mě je ještě zajímavě konstruovaná směrovka, která je až extrémně dlouhá a na tak velké letadlo posazena docela nízko. Což je logické z důvodu vedení palby za sebe.

Otázkou zůstává, jak dlouho se na svojí maximálku dostával, přecejenom je to kus nábytku, oproti klasický stíhačce

Hmotnost prázdného letounu oproti tehdejším stíhačkám byla dvakrát až třikrát tak velká, ale zase dva silné motory mohly přece jenom R.11 udělit slušnou akceleraci. Samozřejmě klasická jednomístná stíhačka na to byla lépe už je díky své hmotnosti a menšímu čelnímu odporu. Taky záleželo na tom jestli R.11 měla ještě pumový náklad a kolik paliva, protože dva motory na 3 hod let určitě potřebovali značné množství. Bohužel jsem nikde nedohledal, jak velké měl R.11 nádrže.

Tak hlavně je otázka, jaký systém měření byl u maximální rychlosti použit a v jaké výšce jí bylo dosaženo Tyhle rozdíly 10 - 20 km/h jsou natolik malé, že je smaže jak různá výškovost motorů, tak třeba kvalita údržby strojů, nebo i jen schopnost pilota letět se svým strojem optimálně.

Problém Cauldronu je malý, ale podstatný. Nemohl fakticky stíhat. Nepřítel musel přijít k němu, aby mohl bojovat, on fakticky nemohl jít k nepříteli. Tzn. neměl snad nejdůležitější "měřitelný" parametr vzdušného boje - iniciativu. Oproti tomu o dvacet let mladší Bf 110 mohly mít při správné taktice (jak už někdo poznamenával výše) iniciativy dostatek, aby si poradily prakticky s čímkoliv současným.

Hans S. píše:Problém Cauldronu je malý, ale podstatný. Nemohl fakticky stíhat. Nepřítel musel přijít k němu, aby mohl bojovat, on fakticky nemohl jít k nepříteli. Tzn. neměl snad nejdůležitější "měřitelný" parametr vzdušného boje - iniciativu. Oproti tomu o dvacet let mladší Bf 110 mohly mít při správné taktice (jak už někdo poznamenával výše) iniciativy dostatek, aby si poradily prakticky s čímkoliv současným.

Souhlas:-) ale jaksi 15 let pro Wrightech se asi nedal čekat žádný zázrak, ale prostě jen pokus/omyl atd. do kolečka do doby, než se nějaká koncepce osvědčila. Jak jsem psal, myšlenka samotná to byla zajímavá, ale předběhla svou dobu a technicky byla na tu dobu těžko zvládnutelná. A jak psal "křížek" rozhodně to byl pěkný kus nábytku:-))) Však doufám, že časem zpracuju ještě větší perličky jako třeba asymetrickou Gothu, nebo SPAD s vrtulí v trupu:-)