Bitevní loď Imperator Nikolaj I

Moderátoři: jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4087
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Bitevní loď Imperator Nikolaj I

Příspěvek od jarl »

Bitevní loď Imperator Nikolaj I.
Obrázek
Bitvu u Cušimy prodělalo i několik válečných lodí, o nichž se předem předpokládalo, že v tomhle boji nemají mnoho nadějí na přežití a jediný důvod proč se téhle bitvy zúčastnily, byla cynická kalkulace, kdy ruská admiralita věřila, že na sebe stáhnou palbu části japonského loďstva a tím umožní jádru II. Tichomořské eskadry proniknout do Vladivostoku. Jedním z těchto plavidel byla i bitevní loď IMPERATOR NIKOLAJ I.

Tato jednotka se realizovala podle takzvaného dvacetiletého plánu na další rozvoj ruského loďstva, jenž byl schválen v roce 1882 a skončit měl v roce 1902. Podle tohoto ambiciózního plánu mělo být postupně postaveno šestnáct nových bitevních jednotek (realita však byla poněkud jiná), a jeho cílem bylo eliminovat hrozbu, kterou představovala sílící flotila Německého císařství.

Když v roce 1886, po několika letech neustálých projektových změn, začala konečně stavba první bitevní lodě nazvané IMPERATOR ALEXANDR II, a současně bylo rozhodnuto i o přípravě projektu jeho sesterského plavidla nazvaného IMPERATOR NIKOLAJ I., zdálo by se logické, že se použije stejný projekt a druhý obrněnec bude kopií prvního. Ovšem v Rusku, kde se ke stavbě každé větší lodě vyjadřovalo velké množství kompetentních i nekompetentních osob, se ihned roztočil kolotoč nejrůznějších pozměňovacích návrhů, které si v mnoha podstatných věcech protiřečily a pokud by byly realizovány, potom by vzniklo úplně jiné plavidlo, jež by se svou starší předlohou nemělo společného téměř nic. Podle těchto požadavků se nová loď měla inspirovat brazilskou bitevní lodi RIACHUELO (je to docela zvláštní, ale mám to ověřeno ze dvou zdrojů), která v té době vznikala v britských loděnicích. Ruská verze měla mít výtlak něco přes 7000 tun a primární vyzbroj tvořenou dvěma kanóny ráže 305 mm umístěnými v barbetách, které ovšem měly stát ve středolodí v diagonálním (šachovnicovém) uspořádání, což umožňovalo oběma dělům palbu vpřed, ale v boční salvě mohlo pravděpodobně střílet pouze jedno. Nakonec však byly tyto návrhy zamítnuty a nová bitevní loď se konstrukčně podobala svému sesterskému plavidlu.

IMPERATOR NIKOLAJ I. měla původně realizovat Baltická loděnice, ale nakonec byl jeho stavbou pověřen Franko-ruský závod na Galerném ostrově. Změnu prosadil ministr námořnictví Šestakov, který byl s vedením Franko-ruského závodu spojen příbuzenskými svazky (také ověřeno ze dvou zdrojů), takže není těžké si představit důvod proč tuto změnu požadoval. Baltická loděnice sice protestovala, ale neúspěšně a nová loděnice na Galerném ostrově tak získala svoji zatím nejlukrativnější zakázku v hodnotě 2853753 rublů. S plánovanou jednotkou se počítalo jako s vlajkovým plavidlem Středomořské eskadry, takže Admiralita stanovila zadání na plavidlo s dobrými nautickými vlastnostmi, jež bude moci operovat nejenom na Baltu, ale i daleko od domovských základen (v úvahu přicházel i Dálný východ), což dosud nebylo u ruských obrněnců pravidlem.

Na projektu této jednotky se nejvíce podílel inženýri Titov, ale svým dílem přispěl i Dju Bjui (zastupoval Franko-ruský závod) a inženýr Kutějnikov, který prováděl vrchní dozor nad finální stavbou. Všichni tři také navrhli několik změn, jež IMPERATORA NIKOLAJE I. odlišily od původní předlohy.

Obrázek

Kýl nového obrněnce byl založen 23. července 1886, loď byla na vodu spuštěna 2. června 1889 a do služby vstoupila koncem roku 1891. Je ovšem třeba uvést, že pravděpodobně nebyla plně bojeschopná dříve nežli koncem roku 1892. Nová bitevní loď měla maximální délku 105,6 m, šířku 20,4 m a ponor 7,6 m. Standardní výtlak činil 8440 tun a plný 9594 tun. Jednalo se o plavidlo se dvěma komíny a stejným počtem stožárů, které mělo na přídi kloun. Je zajímavé, že konstruktéři tuto loď opatřili pouze jednou velitelskou věží a záložní velitelské stanoviště úplně chybělo (to ale u ruských plavidel nebyla výjimka).

Pancéřovou ochranu tvořil kompaundní pancíř. Boční pás byl vysoký pouze 2,44 m; ve středu lodě měl silu 356 mm a postupně se směrem k přídi a zádi zeslaboval na 305, 225, 205 a nakonec na 152 mm. IMPERATOR NIKOLAJ I. měl také pancéřovou palubu, jež se táhla po celé délce trupu a měla tloušťku 63 mm. Věž s primárním dělostřelectvem měla stěny silné 254 mm (stejně jako její barbeta) a strop byl silný pouze 63 mm. Kasematy sekundárního a středního dělostřelectva chránily pancíře o tloušťce 50 až 75 mm a velitelská věž měla stěny silné 203 mm. Další ochranou byly už pouze dvě příčné pancéřové přepážky na přídi a zádí silné 152 mm.

Obrázek

Základem výzbroje byly dva kanóny ráže 305 mm o délce hlavně 35 ráží, které měly být původně umístěny v barbetě, ale nakonec byl schválen Kutějnikovův návrh a tahle děla byla nainstalována do otočné věže na přídi, kterou vyrobila ocelárna Metalličeskij závod. Tyto zbraně dosahovaly hmotnosti 56 tun a jejich projektily vážily 331,7 kg. Dostřel se při patnácti stupňové elevaci pohyboval kolem 11 000 m.

Obrázek
Dělová věž s děly ráže 305 mm.

Kromě dvou kanónů ráže 305 mm nesl IMPERATOR NIKOLAJ I. ještě čtyři děla kalibru 229 mm, o délce hlavně 35 ráží, která byla umístěna v otočných stanovištích podél lodních boků tak, aby mohla střílet i směrem dopředu a dozadu. Projektily měly hmotnost 127 kg a dostřel při elevaci osmnácti stupňů dosahoval také asi 11 000 m.

Celkem tedy tahle bitevní loď nesla šest těžkých děl, ovšem boční salva byla tvořena pouze dvěma 305 mm a dvěma 229 mm děly, zatímco při střelbě vpřed jich mohlo být použito všech šest (i když spíše teoreticky). Kombinace dvou rozdílných ráží navíc způsobila, že tato děla měla rozdílný dostřel a kadenci palby, takže nemohla mít společné zaměřování a palba tím ztrácela na účinnosti.

Nechybělo ani střední dělostřelectvo kalibru 152 mm, s délkou hlavně 35 ráží, v počtu osmi kusů, umístěné v kasematách na bocích plavidla. Lehká výzbroj určená k odrážení útoků torpédových plavidel sestávala z deseti děl ráže 47 mm a osmi kanónků kalibru 37 mm. IMPERATOR NIKOLAJ I. měl i šest vyloďovacích děl ráže 64 mm, která ale byla určená k podpoře námořního výsadku, a stejný počet torpédometů o průměru 381mm.
Vezená zásoba munice pro kanóny ráže 305 mm byla 85 kusů na hlaveň a 125 kusů pro každé dělo ráže 229 mm.

Původní výzbroj byla několikráte změněna a bylo by zbytečné všechny tyhle změny popisovat. Stačí uvést výzbroj téhle bitevní jednotky z období rusko-japonské války, kdy nesla, kromě původních šesti těžkých děl, devět děl ráže 152 mm, dvacet ráže 47 mm, dvě 37 mm a čtyři vyloďovací 64 mm děla. Také přibyly čtyři kulomety ráže 7,62 mm a zůstalo všech šest torpédometů.

Pohonnou jednotku tvořily dva horizontální trojčité stroje o výkonu 7842 koňských sil, které umožňovaly dosažení maximální rychlosti 15,5 uzle. Páru dodávalo šestnáct kotlů (od roku 1901 vodotrubní typu Belleville) umístěných ve čtyřech samostatných kotelnách. Běžná zásoba vezeného uhlí byla 870 tun a zvýšená 1370 tun, což umožňovalo doplavbu 4800 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.

Původní posádka se skládala z 31 důstojníků a 585 námořníků, ale později na lodi přibyla nová děla, takže se počet členů posádky navýšil. IMPERATOR NIKOLAJ I. byl projektován jako loď vlajková, díky čemuž na něm byly i ubytovací prostory pro admirála a jeho štáb, jenž sestával z několika desítek dalších osob, takže během bitvy u Cušimy, již posádku tvořilo celkem 744 mužů.

Celkové hodnocení bitevní lodi IMPERATOR NIKOLAJ I. není příliš pozitivní. Technické parametry za světovou špičkou dosti pokulhávaly už v době, kdy projekt této jednotky teprve vznikal, což pomalá realizace ještě prohloubila. Na uspokojivé úrovni byly pouze nautické vlastnosti a akční rádius. Ovšem nedostatečné pancéřování, nízká rychlost a nevhodné rozmístění dělostřelectva projektovaného především pro palbu vpřed, byly závažné nedostatky, které bojovou hodnotu plavidla výrazně snižovaly, takže v době vstupu do služby se jednalo o sotva průměrnou bitevní loď. Všechny nedostatky se ještě zvýraznily v následujících letech, kdy začaly vstupovat do služby moderní bitevní lodě nazývané dnes predreadnoughty, a v době rusko-japonské války byl IMPERATOR NIKOLAJ I. naprosto zastaralou jednotkou, hodící se pouze k obraně pobřeží a moderní japonské obrněnce jej převyšovaly po všech stránkách.

Obrázek

Služba a bojové nasazení:
Tato loď měla velmi bohatou a poměrně dlouhou kariéru. Ještě před oficiálním zařazením do služby se stala součástí ruské eskadry, která v Kronštadtu vítala francouzské loďstvo, které tam zavítalo na přátelskou návštěvu. Později pod velením námořního kapitána Dikera přeplula Atlantik, aby se v New Yorku stala součástí ruské eskadry admirála Čichačeva, která se zde zúčastnila oslav čtyřstého výročí objevení Ameriky. V roce 1894 se stala vlajkovou lodí ruské Středomořské eskadry a svoji vlajku na ní vztyčil známý admirál Makarov.

Po čínsko-japonské válce IMPERTATOR NIKOLAJ I. odplul na Dálný východ, kde se ruská eskadra zúčastnila mezinárodní nátlakové akce, jež donutila Japonce vyklidit dobytý Port Artur. Základnou spojenců se stal čínský přístav Čchi-fu a jejich flotily donutily Japonce k vyklizení dobytého Port Arturu. V asijských vodách se plavil až do roku 1897, kdy odplul na Středozemní moře, aby se tu zúčastnil mezinárodní blokády Kréty, na nícž vypuklo povstání proti turecké nadvládě. V roce 1898 se IMPERATOR NIKOLAJ I. vrátil na Balt, aby tu prodělal nutnou údržbu a některé úpravy a od roku 1901 znuvu působil ve Stredomoří jako vlajková loď zdejší ruské eskadry.


Začátek rusko-japonské války zastihl tuto jednotku ve Středozemním moři, kde sloužila jako výcviková dělostřelecká loď a brzy odplula zpět na Balt, aby se v Kronštadtu podrobila další modernizaci. Poté se stala vlajkovou lodí eskadry kontraadmirála Něbogatova, která se vydala posílit II. Tichomořskou eskadru, s níž se spojila u pobřeží Indočíny. Tomuto uskupení ruských válečných lodí velel viceadmirál Rožestvenskij, pod jehož velením prodělala II. Tichomořská eskadra nešťastnou bitvu u Cušimy, která byla svedena dne 27. května 1905. V této bitvě velel bitevní lodi IMPERATOR NIKOLAJ I. námořní kapitán Smirnov, který zde také padl.

IMPERATOR NIKOLAJ I. se této bitvy účastnil jako vlajková loď III. divize bitevních lodí, v níž byly zařazeny nejslabší ruské jednotky této kategorie, což byl dozajista důvod proč se tato plavidla nestala cílem soustředěného útoku nejsilnějších japonských válečných lodí, které útočily především na I. a II. divizi, díky čemuž nebylo z eskadry admirála Něbogatova, během prvního dne boje, ztraceno ani jedno větší plavidlo. Přesto IMPERATOR NIKOLAJ I. nevyvázl beze ztrát a inkasoval jeden zásah granátem ráže 305 mm, dva ráže 203 mm a stejný počet zásahů ze 152 mm děl, plus další poškození způsobená malorážními projektily. Na jeho palubě padlo 5 mužů a 35 dalších utrpělo zranění. Ovšem i IMPERATOR NIKOLAJ I. dokázal způsobit nepříteli škody. Vzhledem ke skutečnosti, že žádná jiná ruská loď nebyla vyzbrojena děly kalibru 229 mm, mohou si jeho dělostřelci s jistotou připsat minimálně dva zásahy z těchto děl na pancéřovém křižníku ASAMA a po jednom na pancéřových křižnících NISŠIN a KASUGA. Kromě toho se ani palba dělostřelectva hlavní a střední ráže nezůstala úplně bez výsledků. Druhého dne byla eskadra admirála Něbogatova obklíčena hlavními silami japonského Spojeného loďstva, a ruský admirál se po krátkém boji rozhodl kapitulovat, za což si později vysloužil ostrou kritiku a byl postaven před válečný soud.

Obrázek
Imperator Nikolaj I. kapituluje u Cušimy

Japonci přejmenovali IMPERTATORA NIKOLAJE I. na IKI a zařadili jej do svého válečného loďstva. Pod japonskou vlajkou se ještě podílel na invazi na Sachalin na samém konci rusko-japonské války a od roku 1905 sloužil IKI jako školní loď pro výcvik dělostřelců. Od roku 1910 se z něj stal pobřežní obrněnec. První světové války se již IKI aktivně neúčastnila v roce 1915 bylo zastaralé plavidlo překlasifikováno na cílovou loď a v této úloze bylo pravděpodobně ještě téhož roku potopeno při cvičné střelbě japonských bitevních křižníků KONGO a HIEI; ovšem některé prameny uvádějí, že byla vyřazena ze služby až v roce 1918.

Obrázek
Iki v Jokosuce

Technické parametry:
Délka: 105,6 m.
Šířka: 20,4 m.
Ponor: 7,6 m.
Výtlak: 8440 tun standard a 9594 tun plný.
Rychlost: 15,5 uzle.
Výkon strojů: 7842 koní.
Dojezd: 4800 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.
Posádka: 31 důstojníků a 585 námořníků ( v roce 1905 celkem 744 mužů)
Pancéřování:
Boční pás: 356 až 152 mm.
Paluba: 63 mm
Dělová věž: stěny 254 mm, strop 63mm.
Barbeta: 254 mm.
Velitelská věž: 203 mm.
Příčné přepážky:152 mm.
Kasematy: 76 až 50 mm.
Výzbroj:
Původně: 2 x 305 mm, 4 x 229 mm, 8 x 152 mm, 6 x 64 mm (vyloďovací), 10 x 47 mm, 8 x 37 mm, 6 x torpédomet.
V roce 1905: 2 x 305 mm, 4 x 229 mm, 9 x 152 mm, 4 x 64 mm (vyloďovací), 20 x 47 mm, 2 x 37 mm, 4 x kulomet, 6 x torpédomet.

Použité zdroje:
Milan Jelínek: RUSKO - JAPONSKÁ VÁLKA 1904 -1905; Válečné lodě soupeřů. Vydalo nakladatelství Kanon 2008.
Vladimír Hynek a Petr Klučina: Válečné lodě 2. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1986.
http://keu-ocr.narod.ru/nik_1/
http://www.wikipedia.org/
http://www.warshipsww2.eu/
http://www.battleships.ru/
Naposledy upravil(a) jarl dne 12/12/2010, 17:38, celkem upraveno 5 x.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Velice pěkný článek.
Ke smůle léto lodě a vůbec třídy IMPERATOR ALEXANDR II. byla tato plavidla zařazovaná do služby v době, kdy se již v Německu, Anglii, Francii a jinde stavěli moderní plavidla, která měla děla hlavní ráže umístěna ve dvou věžích v ose plavidla (jedna na přídi, druhá na zádi). Nevýhodou této třídy tak byla palba směrem do zadu, která zcela chyběla (bráno těžká děla) a samozřejmě boční palba složena pouze ze dvou děl měla jen malou šanci něco zasáhnout salvou. Ovšem jak autor článku píše, v bitvě u Cušimy bylo přesto několika zásahu docíleno. Předpokládám, že to ale bylo na menší vzdálenost.

Ohledně sekundární výzbroje tedy děl 9"/35 (22.9 cm) Pattern 1877 je dobrý zdroj: http://www.navweaps.com/Weapons/WNRussi ... _m1877.htm

9"/35 (22.9 cm) Pattern 1877
------------------------------------------------------
rok výroroby: 1877
zavedení do služby: 1884
hmotnost hlavně: 21,7 t
délka hlavně: 8,015 m
hmotnost projektilu: "lehký" 126-127 kg, "těžký" 188,4 kg
výmetná náplň: "lehký" 72-74 kg (hnědý prach), "těžký" 69,6 kg (hnědý prach)
počáteční rychlost střely: "lehký" 653 - 709 m/s (dle typu výmetné složky), "těžký" 569 m/s
vezená zásoba munice: cca 100 nábojů
dostřel (126 kg projektil): 9.445 m (elevace 15°), 10.980 m (elevace 18°)
celková hmotnost zbraně v kasematě: 76 t
elevace v kasematě: -5 / +15 °
stranový odměr: 110°
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4087
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Díky za pochvalu a hlavně za doplnění údajů o dělech ráže 229 mm. Ten odkaz je výborný. Já bohužel nemám žádný jiný dobrý zdroj kromě knih Milana Jelínka, kde se toho o námořních dělech dá najít opravdu hodně, ale zrovna tahle ráže tam chybí, protože se autor zaměřuje především na porovnávání ruského a japonského dělostřelectva a Japonci žádná děle téhle ráže neměli.

Máš pravdu, že velkou slabinou obou lodí téhle třídy byla palba směrem dozadu. Děla hlavní ráže umístěná na přídi se nedala použít vůbec a i palba vedlejšího a středního dělostřelectva se na nepřítele plujícího přímo za zádí téměř nedala použít, pokud by napadená loď neplula "cik, cak". Kombinace těžkých děl dvou různých kalibrů sice v té době byla poměrně běžná, ale většinou se používala děla podobné ráže (španělská bitevní loď Pelayo, francouzský Carnot).
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Aby čtenář nezískal dojem, že děla pouze v jedné věži byl nějaký špatný počin ruských konstruktérů. je třeba říct, že v 80tých letech 19.století to byla běžná konstrukce bitevní (barbetové) lodě, které se stavěly i v Anglii a u dalších námořních mocností. Standard tak jak je známe (predreadnoughty) byl stavěn až na přelomu 80tých a 90tých let 19.století.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4087
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

kacermiroslav píše:Aby čtenář nezískal dojem, že děla pouze v jedné věži byl nějaký špatný počin ruských konstruktérů. je třeba říct, že v 80tých letech 19.století to byla běžná konstrukce bitevní (barbetové) lodě, které se stavěly i v Anglii a u dalších námořních mocností.
Za chybu ruských konstruktérů tohle řešení opravdu považovat nelze, jelikož dostali z admirality zadání na stavbu plavidla, jež mělo mít děla umístěna takovým způsoben, aby byla maximálně posílena palba směrem dopředu. Tohle řešení ovšem už bylo ve druhé polovině 80. let 19. století dosti ojedinělé a našel jsem jedinou další bitevní loď, stavěnou v tomhle období, která by neměla na zádi žádná těžká děla a tou byl americký Texas, který měl děla umístěná ve středolodí.

Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

Zrovna srovnání Texasu s ruským typem Imperator Alexander II trochu pokulhává. Americká loď totiž mohla na rozdíl od ruské vést palbu ve směru zádě.
Ruský typ bych spíš přirovnal k britskému typu Victoria. Angličany taky napadlo soustředit hlavní výzbroj do jediné věže na příď a na záď umístit jediné dělo ráže 10'' chráněné štítem.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4087
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Scrat píše:Zrovna srovnání Texasu s ruským typem Imperator Alexander II trochu pokulhává. Americká loď totiž mohla na rozdíl od ruské vést palbu ve směru zádě.
To platí pouze částečně. Děla na lodi Texas byla rozmístěna diagonálně, což byl snad nejhorší způsob, který se už nějaký čas nepoužíval. Tahle děla sice mohla střílet i směrem do zadu, jak správně píšeš, ale to byla spíše teorie, protože při palbě přímo vpřed, či vzad, by mohlo dojít k poškození vlastní lodě, jako se to stalo čínským bitevním lodím v bitvě u řeky Jalu.

Texas je opravdu zcela jiná konstrukce než lodě třídy Imperator Alexandr II. Uvádím jej pouze jako příklad bitevní lodě z tohohle období, která také neměla děla přímo na zádi.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Lodě třídy Texas jsou lodě věžové a jako takové jsou zcela jiného typu než zde popisované barbetové lodě třídy Imperator Nikolaj I. To je jako bychom srovnávali například kasematové bitevní lodě s řadovou bitevní lodí. Samozřejmě tato plavidla různých vývojových typů se mohla a střetávala na bojištích, ale jsou prostě konstruované podle jiných požadavků a měřítek.

Jinak jak Jarl správně píše, kasematovým lodím jako byl Texas hrozilo že si sestřelený vlastní můstek nebo část nástaveb při palbě vedené v ose plavidla. Takže typově byly právě nahrazeny barbetovými a později řadovými loděmi.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Scrat
podporučík
podporučík
Příspěvky: 683
Registrován: 1/8/2009, 12:06

Příspěvek od Scrat »

Lodě třídy Texas jsou lodě věžové a jako takové jsou zcela jiného typu než zde popisované barbetové lodě třídy Imperator Nikolaj I.
Momentálně mně nenapadá jiný zdroj než Válečné lodě #2 (na nějž se vy sám velmi často odvoláváte), ale mohu zkusit podívat se po jiných. Náčrt na straně 49 uvádí USS Texas jako barbetovou pancéřovou loď. Stejně tak tabulka na straně 58/59 ho řadí do téže kategorie stejně jako Imperator AlexanderII (který je ostatně jen o tři řádky výše). To že měl Texas děla ve věži není až tak důležité, hlavním znakem je právě ten vysoký barbetový límec. Dělovou věží disponovala převážná většina tehdejších barbetových lodí a měl ji i v článku popisovaný ruský typ.

Naopak věžové bitevní lodě byly v té době už minulostí i když ne tak dávnou. Jedním z jejich specifik byl pancíř z válcovaného železa místo oceli. Samotné věže měly často sílu stěny o níž se všem ostatním lodím může jen zdát, šlo totiž o vrstvený materiál s velmi silnou podložkou z teakového dřeva na níž byly zavěšeny železné plát. Mimochodem, poslední věžovou bitevní lodí bylo myslím italské Dandolo z roku 1876. Pokud tedy nepočítám velmi specifickou kategorii monitorů, které by bylo možno mezi tato plavidla zařadit též.
Po katastrofě HMS Capitain si ale všichni uvědomili jejich konstrukční vadu. Kvůli hmotnosti věže (věží), která často činila i více než 10% výtlaku lodě bylo nutno umisťovat je co nejníže a z toho pramenila velmi malá boční výška neumožňující plavbu na rozbouřeném moři.
A ještě jednou zvláštností se vyznačovaly věžové bitevní lodě, zepředu nabíjenými děly, výjimkou jsou americké monitory od typu Puritan (u monitorů jiných zemí bych se musel podívat na typ výzbroje).
protože při palbě přímo vpřed, či vzad, by mohlo dojít k poškození vlastní lodě, jako se to stalo čínským bitevním lodím v bitvě u řeky Jalu
Když odhlédnu od bitvy u Ja-Lu, která byla velmi specifická, tak mně nenapadá jiný případ kdy by tento typ lodí byl nucen vést palbu přímo přes příď nebo záď. Kromě toho, stejné riziko poškození nástaveb hrozilo i u prvních britských dreadnoughtů.
I když velmi omezeně, mohl Texas pálit z obou svých děl v odměru 180°, na rozdíl o ruských jednotek, kde bych tipoval palebné sektory v rozsahu cca. 0 - 110° (??) na oba boky.
Děla na lodi Texas byla rozmístěna diagonálně, což byl snad nejhorší způsob, který se už nějaký čas nepoužíval.
Umístění děl ve sdružené centrální barbetě nebylo zase až tak neobvyklé. Stejným umístěním hlavní výzbroje se vyznačovaly jen o pár let starší italské pancéřové lodě Italia a Lepanto a mám dojem že i Andrea Doria. A že by byl Benedetto Brin nějaké druhořadé konstruktérské jelito bych se tvrdit neodvážil. U tanků také hned nevznikly konstrukce ala Merkava nebo F-22 u letectva. Prostě se tápalo a hledala se nejlepší možná technická řešení. Vycházelo se prostě z požadavku zajistit maximální možnou sílu pancíře na co nejmenší ploše.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4087
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Scrat-máš pravdu, že Texas nebyl lodí věžovou, ale s největší pravděpodobností barbetovou (i když ani já nemám jiný zdroj, kromě Válečných lodí 2, který by to potvrzoval). Jeho těžká děla měla nepochybně větší odměr nežli děla lodí třídy Imperator Alexandr II, ale možnost palby ve směru podélné osy byla dosti omezená a diagonální způsob rozmístění byl v době stavby lodi Texas už naprosto ojedinělý.

Máš pravdu i v tom, že takhle rozmístěná děla měly i italské bitevní lodě Italia, Lepanto, a lodě třídy Andrea Doria, ale konstrukce lodí Italia a Lepanto vznikala už hluboko v 70. letech 19. století (vlastní stavba proběhla v letech 1876 až 1887). Lodě třídy Andrea Doria sice byly realizovány až v letech 1881 až 1891, ale konstrukčně vycházely z lodí předchozí třídy. Je pravda, že lodí s diagonálním rezestavením vzniklo více, než těchto několik italských plavidel (brazilský Riechuelo, čínské lodě třídy Zhenyuan a tuším, že i rakousko-uherský typ Kronprinz Erzherzog Rudolf a snad i nějaké další), ale to jsou všechno starší typy. Proto jsem přesvědčen, že v době, kdy vznikal americký Texas (roky 1889 až 1895) se už jednalo o zcela překonané řešení.

Vzhledem k tomu, že tohle je vlákno k lodí Imperator Nikolaj I, bych debatu o lodi Texas, už dále nerozvíjel a protože jsem to byl já, kdo jí rozvířil, tak slibuji, že do konce tohohle týdne dodám článek o obrněnci Texas a můžeme pokračoval tam.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Rusko“