PALBA.CZ

VIII. díl. Francie 1940. Č 13.

Mapa Evropy na konci roku 1939.




Pokračujeme dál f) Letectvo - Armée de l'Air . Řekněme si zde konečně i něco víc o „ Znárodnění“a o čem to vlastně bylo?

Když sečteme všechna letadla v - Tabulka 8a k 31.12. 1935 – z Č 12. z minulého pondělí
Viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3548
dostaneme číslo 697 letadel I. linie, ale francouzské letectvo jich chtělo do roka a do dne o 600 % víc!
Ano - do 31.12. 1936 chtělo 4 182 letadel, ale šlo dál, chtělo jich – všech kategorií - nikoliv 4 182, ale 4 393 ks…
Ze 4 393 ks jich mělo být na konci roku 1936 – 437 letadel stíhacích, 357 bombardovacích, 1 368 víceúčelových ( průzkumných a lehkých bombardovacích), 1 632 školních a 599 letounů v záloze.
A od teďka se dívejme na skutečné počty dodaných nových letadel a vše okolo.

Ve skutečnosti, do konce roku 1936, dodal francouzský letecký průmysl jen 702 nových vojenských letadel a to ještě převážně Potez 540




, dále stíhací hornoplošník Dewoitine D.370




a dvojplošníky Blériot Spad 510.





Do roku 1937 dosáhlo sice Armée de l'Air stavu 4 447 letounů včetně 586 letadel záložních, ale typová skladba byla velice zastaralá.
Posuďme jak to vypadalo – ze 4 447 ks letadel bylo 1 515 starých víceúčelových letounů, 1 000 letadel bylo školních, 639 se považovalo za letadla stíhací, 707 za bombardovací a těch 586 bylo záložních strojů.
Tak jak se rýsovalo zpoždění v dodávkách moderních stíhacích dolnoplošníků vlastní francouzské produkce, které si celé rozebereme později, objednalo si FML ( Francouzské Ministerstvo Letectví) 17. května 1937 v USA 100 ks letounů Curtiss Hawk 75A-1s viz zde skvěle od Farky:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2710
První letouny, podle některých zdrojů jich bylo 20 ks, došly do Francie až na Vánoce v roce 1938.
Vlastním, prvním, ryze francouzským stíhacím dolnoplošníkem, se zatahovacím podvozkem a s ostatními technickými novinkami té doby byl Loire - Nieuport LN 161.




Potíže se zatahovacím podvozkem však zpozdily přípravu jeho sériové výroby a tak jej předstihly jednodušší dolnoplošníky Morane Saulnier M.S.405/406 viz skvěle od YAMATO zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2724
také se všemi finesami oné doby.
První vzorové letouny M.S.405, objednané podle Plán II., dosahovaly rychlosti 443 km/hod, jeden odlehčený prototyp dokonce 480 km/hod. Do větší série se pak zařadil výkonnější M.S.406, který sice vynikal obratností, ale v rychlosti zaostával za potenciálním protivníkem – německým Bf-109.
Velkým zklamáním pro Armée de l'Air skončily zkoušky ultralehkých, aerodynamicky pečlivě propracovaných Mureaux 190 C-1 ( obrázky tohoto prototypu jsem nenalezl – série se nekonaly) a také Caudron Renault 714 C1.




Aerodynamicky dokonalý, celokovový dolnoplošník Caudron Renault 714 C1, vyžadoval značně menší výrobní náklady než ostatní letouny. Tímto ovlivněná komise, u ještě nevybaveného ( bojově nevybaveného) prototypu, objednala sérii 100 ks.
K bojovým útvarům se dostaly na podzim 1938. Praktický provoz bojových letek jasně a rychle ukázal, že podobné ultralehké letouny mají příliš malé výkonnostní rezervy pro případné bojové nasazení a že jejich křehká ( subtilní) konstrukce nezaručuje potřebnou provozní a bojovou spolehlivost.
A tak byly všechny objednané Caudrony Renault 714 C1 uvolněny pro export. Celkem 50 ks se jich prodalo do Finska.
Část se jich dostalo do Polska, zde jich bylo ještě před 1. září 1939 10 ks zařazeno do školních.
Armée de l'Air používala v roce 1938, jako bombardovací letouny, dvoumotorové a výjimečně i čtyřmotorové letouny, opatřené vesměs třemi otočnými kulometnými věžemi, které francovští letečtí experti považovali za schopné sami se ubránit stíhacím letadlům. K takovým tehdy patřil nahoře vzpomínaný Potéz 540, určený i pro bitevní nálety a i v ČSR známější Marcel Bloch M.B..200




, dále pak také neobvykle tvarovaný Bréguet 410



, Amiot 122/123




a Amiot143




, zastaralé dvojplošníky Loiré et Olivier LeO 208 a LeO 203Bn.4 a ze čtyřmotorových pak těžké bombardovací Farman F.221 a F.222.
Prvním modernějším bombardérem Armée de l'Air byl dvoumotorový dolnoplošník Marcel Bloch M.B.210




, který vzhledem připomínal svého předchůdce M.B.200. V roce 1938 už výkony nepostačovaly a tak se plánovala náhrada modernějšími typy Bloch M.B.131 a M.B. 175, jejichž prototypy se zkoušely od roku 1937.
Vyspělé a výkonnější LeO 45 – viz od YAMATO zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3068
a Amiot 341, pro potíže ze sériemi, které si později řekneme – jejich výroba začala nabíhat až koncem roku 1938.
V kategorii vícemístných, víceúčelových letounů zkoušelo Armée de l'Air řadu moderních prototypů se slibnými výkony, jako Potez 630/631




, Hanriot 220 a Breguet 691/693 viz zde YAMATO:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2986
různých modifikací, které byly určeny buď jako rychlé bombardéry, nebo průzkumné, nebo dokonce těžké stíhací letouny o čemž tam YAMATO též hovoří.
Takovou francouzskou zvláštností pak byly i speciální velitelské letouny pro řízení leteckého boje – byly to jednomístné stíhací letouny, či zvláštní stroje hlásné, na které byly modifikované hlavně nadějné letouny Potez 63.
Většinou šlo o velmi výkonné stroje, ale z důvodů potíží se zaváděním sériové výroby se objevily první modifikace letadel Potez 630 až koncem 1938. Svou roli sehrála i nejednotnost názorů na použití těchto letadel a na jejich technické parametry.
Velké problémy u zavádění nové techniky do Armée de l'Air sehrávalo přeškolování pilotů a techniků, kteří nebyli dosud připraveni na nové, mnohem větší zatížení moderních strojů a vyšší přistávací rychlosti. Bylo třeba, aby byly 2 školící varianty letadel a i výuky – na staré a na nové letouny – to se však do začátku války nedařilo zajistit.
Problémy byly i u „Průzkumných letadel“.
Již „Španělská občanská válka“ ukázala , že pomalu odzvonila hrana jednomotorovým dvoumístným dvouplošníkům - letadlům – v 1. světové válce tak oblíbeným .
Byla zranitelná - při vyšších rychlostech a proti lépe vyzbrojených stíhacích letadlům a zlepšující se PVO jednotek.
Bohužel - Armée de l'Air i nadále svěřovalo průzkum jednomotorovým strojům a udržovalo dvoumístné - většinou dvojplošníky nadále v činnosti. Typickým příkladem byly četné modifikace dvojplošníků Bréguet Bré 19 a Potez 39 A.2. Rozšířen byl též zastaralý Potez PXXV Metropole a obdobný Potez XVA.2. Teprve od roku 1935 je v menším množství nahrazovaly modernější a o něco výkonnější vyztužené hornoplošníky Mureaux 113/117R.2, vyráběné v řadě modifikací, lišících se motorem a vybavením. Zkoušely se i jako dvoumístné noční stíhačky. Ještě v době „ Mnichovské krize září 1938“ sloužilo u letek Armée de l'Air 1 194 ks zastaralých pozorovacích – průzkumných a víceúčelových letadel této staré koncepce.
Náhradu v průzkumu a zpravodajské činnosti u Armée de l'Air měly představovat dvoumotorové vícemístné samonosné jednoplošníky. Předpokládalo se, že se budou pro bojovou činnost ve frontovém pásmu hodit mnohem lépe pro svou vyšší rychlost, lepší obrannou výzbroj a menší zranitelnost, která jim měla i umožnit lépe splnit jejich průzkumnou činnost, nebo i dopravit menší množství bomb na objevený, důležitý cíl. Zároveň měla být tato průzkumná letadla schopna, díky větší rychlosti, unikat stíhacím letadlům nepřítele

VIII. díl. Francie 1940. Č 14.

Jestliže u ostatních druhů vojsk francouzské armády dochází postupně po roce 1933/34 k orientaci na obrannou doktrínu – okolo Maginotovy linie – u Armée de l'Air je to až na přelomu 1937/38.
Podle této obranné koncepce musí Armée de l'Air – francouzské letectvo - všemi prostředky – všemi letadly - zajišťovat především strategickou obranu frontového pásma ( také vše okolo Maginotovy linie). Letadla měla podporovat pozemní jednotky ve všech fázích jejich boje. Letadla měla zabezpečovat důležité oblasti týlu ( PVO a PVOS) a v hlubokém zázemí a pak také vybojovat nadvládu ve vzduchu podél celé bojové linie.
Armée de l'Air dle této obranné koncepce považovala vlastní ofenzivní úkoly, včetně bombardování cílů dále za frontou ( v nepřátelském blízkém i vzdáleném týlu) za druhořadé!!!
Bylo to nešťastné rozhodnutí , ale bylo tady.
Rozhodnutí genštábu o obranné koncepci se musela přizpůsobit i skladba nově dodávaných letadel.
Jak to vypadalo?
Armée de l'Air požadovala nadále 70% stíhacích letadel, 20% průzkumných a víceúčelových a jen 10% letadel bombardovacích…..

O nedostatku financí po SHK ( Světová Hospodářská Krize) ještě v roce 1934 jsme hovořili v předchozích dílech. Hovořili jsme o Plán I. z dubna 1933, který sice stanovoval kolik má mít Armée de l'Air letadel moderních, ale chyběla ještě přesně stanovená koncepce dodávek letounů ( které typy).
Již tehdy přispívala ke zpoždění dodávek nových letadel i chybná prototypová politika, která ve snaze zajistit co nejregulérnější podmínky výběrové soutěže, nutila zadávat technické podmínky pro vývoj nových letadel několika závodům ( i nově vzniklým) – tříštily se tím síly a zvyšovaly finanční náklady. Výsledky zkoušek prototypů přitom mnohdy zkresloval bezohledný konkurenční boj a zásahy francouzských politiků. Nejvíce se to projevovalo u kovových letounů, jejichž „nóvum doby“ nikdo neznal a nemohl tak říci, jak dlouho to bude trvat, ale hlavně výrobní lhůty byly tehdy většinou skutečně delší než u předchozích technologií - dřevěných a jen částečně používajících ocel a další moderní materiály..
Zkostnatělé, konzervativní velení francouzské armády, včetně genštábu v letech 1933/34, raději objednávalo vyzkoušené technologie prototypů, a z nich větší série, neboť si zároveň říkali, že letoun brzy v té době generačních přelomů prostě zastará… V tom je v té době skutečně podporovalo to, že vznikalo mnoho nových velice nadějných projektů ( jmenovaly jsme i ultralehká, celokovová letadla – ta také zmátla).

Až teprve od roku 1934 byl ve Francii zaveden nový, řekněme trochu přehledný systém zadávání vývojových zakázek, který byl zaměřený především na osvědčené konstrukční kanceláře a schopné ( především již vyzkoušené) výrobní podniky.
Ovšem předpoklad, že tímto opatřením budou výrobní podniky více investovat do vývoje a přípravy výroby letadel se nepotvrdil.
Nadále se rozhodujícím způsobem v leteckém průmyslu uplatňovala korupce a nátlak monopolních dodavatelů toho co je pro letadla nepostradatelné a rozhodující – dodavatelů motorů – dodavatelů letadlového příslušenství a dodavatelů nejdůležitějších speciálních druhů materiálů.
Obavy před ztrátami z nedokonale připravené výroby toho nového pak vedou většinu dodavatelů všeho, že nabízejí „ Vojákům“ Armée de l'Air - ty starší – výrobně již zvládnutá letadla a jejich technologicky nenáročné modifikace.
V letech 1933/34/35 odmítají výrobci bez dostatečných státních subvencí a záruk zásadně vyvíjet nové typy letadel.

Ale od teď už fakt POZOR!

Když nastoupila „Vláda Lidové fronty“ zvýšila dotace do leteckého průmyslu a vůbec do francouzské armády, ale zároveň tato „ Vláda Lidové fronty“ provedla v roce 1936 - I. etapu „ Znárodnění zbrojního a leteckého průmyslu“.
Okamžitě také začala reorganizovat vývoj a sériovou výrobu dle centrálního, státem řízeného plánování a tím se okamžitě začala situace v dodávkách nové výzbroje ve Francii rapidně zhoršovat.
Logická otázka je – O tom jsme již slyšeli, ale – „ PROČ“?
O tom „Proč „ si tedy řekněme.

Původním záměrem „ Znárodnění“ válečně důležitého průmyslu ve Francii bylo odstranit v něm především korupci, protekcionářství a do vývoje nových typů zbraní a do jejich následné sériovosti, zavést pořádek.
Jenomže bohužel – bylo dosaženo pravého opaku. Vinu na tom mělo mnoho faktorů.
Zejména to byla neschopnost těchto ( znárodněných ) podniků pohotově řešit četné technické problémy.
Ale nejen to.
Znárodnění totiž postihlo většinu leteckých továren, ale jen 1/5 závodů na výrobu leteckých motorů. Znárodnění nepostihlo také pomocný letecký průmysl ( dodavatele palubních přístrojů, vrtulí, armatur, speciálních materiálů a dalších součástí a dílů potřebných pro výrobu letadel). Dále v rukou podnikatelů – tedy - „ Neznárodněny“ - zůstaly konstrukční a vývojové kanceláře, takže vyvinuté prototypy a výrobní dokumentaci musel od nich francouzský stát vykupovat formou licencí.
Nově – státem zřizované – tedy „ Státní výzkumné a vývojové ústavy“, přiřazované k takto již zestátněným podnikům – tak ty se jen pomalu přizpůsobovaly novým podmínkám, a protože v takových „ státních“ ústavech nalezly uplatnění protekční, ale především druhořadé technické síly ( kdo uměl byl u soukromníka za pořádnou vatu), vykazovaly tyto „ Státní ústavy“ většinou jen nepatrnou produktivitu, ale nedokázaly hlavně reagovat a konkurovat „ Soukromým kancelářím.“

Znárodněné letecké podniky ve Francii byly bez ohledu na dosavadní vztahy a kooperační systém rozděleny do „ Šesti skupin“, označených S.N.C.A. ( Societe Nationale des Constructions Aeronautique). Takto bylo znárodněno 80% leteckých továren, které vyráběly draky a kompletovaly letadla. Znárodnění postihlo ale jen 20% motorářských podniků zařazených do koncernu S.N.C.M. ( Societe Nationale de Constructions de Moteurs).
Za takové znárodnění zaplatila francouzská vláda majitelům podniků 66% jejich hodnoty a podřídila je jednotnému státnímu plánu.
Například nová forma podniků S.N.C.N. označovala
„ Severní skupinu leteckých závodů, a ty zahrnovaly továrny – Potez, Mureaux, Amiot a CAMS.
Do „ Západní skupiny“ byly bez ohledu na dosavadní vztahy a zaměření zařazeny firmy – Bréguet, Loire, Nieport a Morane Saulnier.
Do „ Střední skupiny leteckých závodů“ – Hanriot a Farman.
Do „ Jihozápadní skupiny leteckých závodů“ – část továren Marcel Bloch a Lioré Oliver.
Do „ Jihovýchodní skupiny leteckých závodů“ – odloučené skupiny - to byly části firem – Potez a Lioré Oliver.
Do té šesté „ Jižní skupiny leteckých závodů“ to byl podnik – Dewoitine, který vyráběl stíhací letadla a firma Latécoére, která dodávala námořní letouny.

Ani největší výrobci motorů pro letadla, jako Hispano Suiza, Gnome Rhone a Lerraine, nebyli úplně závislí jenom na nadřazeném koncernu S.N.C.M. a stejně jako ten neznárodněný a pomocný letecký průmysl a soukromé konstrukční kanceláře, těžili všichni z prohlubující se krize ve zbrojařském a tady leteckém průmyslu, zaviněném neschopnými státními úředníky, neschopných řídit co neznali, a bez obav z konkurence začali tyto firmy a dodavatelé zvyšovat ceny.
Výsledek překotně zaváděného, neuváženého – neuváženého jaké to přinese následky - „ Znárodnění“ - bylo, že začala rapidně klesat produkce nových, ale především dokončených a hlavně také i některých kvalitních prototypů…
Než byly aspoň trochu odstraněny v leteckém průmyslu disproporce výroby a mohlo být vůbec něco zkompletováno, byl ochromen nejen vývoj nových letounů, ale i jejich zkoušky.

VIII. díl. Francie 1940. Č 15.

Francie - velmoc a garant Versailleské smlouvy a hlavně také - i kdysi uznávaná letecká velmoc světa - je v druhé polovině 30. let 20. století v křečích.
K potížím vzniklým u leteckého průmyslu po „ Znárodnění „ – „ Vládou lidové jednoty“ přistoupila další zhouba.
Stagnující výrobu leteckého průmyslu zasáhly - jako „ zhoubný vir, „ - dělnické nepokoje a nepřetržitá vlna stávek. Ty stávky v mnoha podnicích, bez ohledu na zhoršující se mezinárodní situaci v Evropě a ve světě, která směřovala k válce, úplně ochromily výrobu. Mnoho již zestátněných zbrojařských - tady leteckých podniků – i za vlády komunistů a sociálních demokratů – „ Vlády lidové jednoty“ - jenom s malými přestávkami, stávkovalo celý kritický rok 1938 ( kritický pro Rakousko, ČSR ale i celou Evropu).
Nepřetržité střídání vlád a politických činitelů ve Francii v období 1937 – 1938 rovněž zhoršovalo poměry ve zbrojním a leteckém průmyslu. Centrálně stanovený, a také tak centrálně řízený plán výroby při tom všem ještě narušovaly technické a kooperační nedostatky.
Co tím chci říci?
Centrálně rozhodující státní úředníci – zbaveni iniciativy si s mnoha problémy prostě nevěděli rady. (Nejhůř bylo, když potom šlo o série…)

Stávalo se úplně běžně, že francouzský letecký průmysl vyrobil stovky vynikajících leteckých motorů určitého typu ( ale jak nám příště ukáží další tabulky té doby - jiné motory prostě nevyrobil), či dodal naplánované množství palubních přístrojů a letadlového příslušenství, ale vše se hromadilo ve skladech, protože stagnovala výroba dalších součástí, které znemožnily kompletaci celého letadla…..
Často byly poměrně velmi komplikované francouzské prototypy zadávány do výroby bez potřebného technologického propracování zázemí ( chyběly třeba i jen základní šablony, nástroje a o přípravcích ani nemluvě).
Některé poválečné studie ukázaly, že nové francouzské letouny vyžadovaly až o 80 % více Normohodin ( Nh) než obdobné letouny německé – při výrobě prototypů a při následných zkouškách…!!!
Na to všechno reagovala tuhá státní správa ( státní úředníci zodpovědní za výrobu letadel) v leteckém průmyslu zdlouhavě, takže se úplně s přehledem stávalo, že na některých továrních letištích stály desítky vyrobených letadel, k jejichž dokončení chyběla nějaká část ( věřte že ze socialismu v ČSSR desítky let znám – bude-li zájem osvětlím).
Na jedné straně se sklady fabrik zaplnily motory, vrtulemi a dalším příslušenstvím až praskaly ve švech, a na druhé straně se v tom samém závodě čekalo po celé měsíce marně na důležité díly, které byly teprve zadávány do výroby v jiném závodě….
Následkem takových zmatků dostávalo Armée de l'Air do roku 1938 jen velmi málo nových letounů.

I když se po německém obsazení Porýní v roce 1936 stavy zaměstnanců ve francouzských leteckých a motorářských továrnách zvýšily o 50 000 pracovníků, což bylo o 200% oproti začátku 1936 – produkce se nezvýšila. Zaměstnanci stávkovali a neustále probíhající stávky a dělnické nepokoje - naopak ( stávkovali všichni – noví i staří zaměstnanci) způsobovaly katastrofální pokles výroby.
V průběhu roku 1936 opouštělo letecké továrny jen 66 nových letadel všech typů, včetně školních - za měsíc – a to ještě v těchto letech to byly poměrně jednoduché stroje.
Po drastických opatřeních ve výrobě a po novém zvýšení počtu zaměstnanců se v roce 1938 vyrábělo ve Francii stále jen 128 vojenských letadel měsíčně – zase všeho druhu.

Hovořili jsme o Plán I. Plán II. a Tabulka 8 Plán „ C „, nebo také III. viz zde v Č 11.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3548

Na zhoršující situaci v Evropě reagoval i Plán IV., který představoval další zvýšení počtu moderních strojů, ale ani to Armée de l'Air nestačilo, aby všechny rýsující se úkoly stihla.
Proto vznikl „PlánV.“ a to v březnu 1938, podle kterého mělo francouzské letectvo dostat – 16 ks M.S. 405 jako úvodních typů, a pak 1 045 ks M.S. 406 viz zde YAMATO:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2724
, dále 144 ks Bloch MB.151 a 288 ks Bloch MB.152 viz YAMATO zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2653
a 25 ks vzpomínaných ultralehkých Caudron Renault 714. Modernizaci Armée de l'Air, mělo výrazně posílit 290 ks těžkých dvoumotorových dolnoplošných stíhacích letadel Potez – 80 ks 630 a 210 ks Potez 631, když některé z nich měly být upraveny pro řízení boje jednomotorových stíhacích letounů…
Bohužel – výše popsané problémy znamenaly, že se Plán V. zasekl a francouzská vláda kupovala 100 ks už jmenovaných Curtiss H-75 v USA – viz J. Truelle: „ La production aeronautique militaire francoise justgu en juin 1940“. Revue d´Histoire de la Deuxime Guerre Mondiale, Nr 73, 1969 aP.
Le Goyet: „ Evolution de la destine d´emploi de aviation franccaise entrée 1919 et 1939“. Revue d´Historie de la Deuxime Guerre Mondiale, Nr. 73, Paris 1969.

Protože se dezorganizace ( popsaná výše) francouzského leteckého průmyslu prohlubovala a ohrožovala celou modernizaci Armée de l'Air, musela francouzská vláda znovu zvýšit dotace, ale také přijmout mnoho i drastických opatření v celém průmyslu.
Všechna opatření francouzské vlády byla shrnuta a byl z toho utvořen „Plán VI.“., podle kterého se očekávalo zvýšení stavu letounů I. linie u polních letek v době od 1. dubna 1938 do 31. srpna 1939 viz Tabulka 9.

Tabulka 9…………………Dodávky vojenských. letounů očekávané dle plánu VI.

Druh…………………………Plánované počty letounů I. linie………………………
…………………………………U letek………V záloze……….Celkem…

Stíhací…………………………..1 081…………1 046………….2 127…..

Bombardovací a bitevní…………..876………….614…………...1 490…..

Průzkumné………………………...636………….445…………...1 081…..

Dopravní……………………………24…………...17………………41…..

Celkem………………………….2 617…………2 122…………..4 739….


Ale dezorganizace a nešváry byly takového rázu, že takto to vůbec – ani náhodou - plněno nebylo.
Podle již nad Tabulkou 9 vzpomínaného francouzského pramene byl ve skutečnosti Plán V. a hlavně i Plán VI. plněn viz Tabulka 10.:

Tabulka 10…………. ..Stavy francouzského letectva na přelomu roku 1938/39
Druh…………………………………………………..Ke dni……………………….
…………………………….31. 4. 1938…………12. 9. 1938………..1. 4. 1939…

Stíhací lehké……………………1 535……………..1 636………………2 013….

Stíhací těžké………………………110……………….290………………..290…

Průzkumné……………………….140…………………417………………894…

Bitevní………………………………9…………………….9………………..0

Lehké bombardovací……………...125…………………100……………..320….

Těžké bombardovací………………..60…………………502…………….669

Střemhlavé……………………………6……………………6………………..8..

Dopravní………………………………53…………………….?.......................8…

V této Tabulce 10, která je dle zdroje od J Truella, jsou určité nejasnosti:
Nápadný je například nárust počtu Těžký bombardér ke dni 12. 9. 1938 – ten je dle dalších pramenů dán tím, že Armée de l'Air opětovně zařadila starší typy těžkých bombardérů do operační způsobilosti. Tabulka 10 také neuvádí – kolik z udaného počtu letadel tvořily stroje vyrobené v roce 1938?
To znamená, že skutečně operačně způsobilé letouny lze určit jen přibližně.
Je takřka jisté, že až do roku 1939 sloužil u francouzských polních letek veliký ( většinový) počet letounů starších, částečně už přeřazených ke strojům II. linie, ale stále ještě sloužících u polních letek a připravených k operačnímu nasazení.

Faktem dle francouzských plánu bylo , že letecký průmysl měl dodávat 40 ks moderních letounů měsíčně a tyto „Plány V. a VI.“ říkaly, že od léta 1938 - od července1938 a pak další měsíce - to mělo být 180 moderních letounů měsíčně!!!
Skutečnost však byla jiná…. Cituji dle podkladů viz na konci článků:

„ Podle protokolární výpovědi tehdejšího ministra letectví Guy La Chambreho, vypovídajícího před Francouzskou Parlamentní komisí ještě 27. září 1947 při vyšetřování příčin rychlé francouzské porážky v roce 1940, vyráběl francouzský letecký průmysl v létě 1938 maximálně 39 ks moderních letounů měsíčně ( M.S.450, Potez 63) a výroba se prakticky až do jara 1939 nezvýšila.
Katastrofální nemohoucnost francouzského letectva v roce 1938 označila Francouzská Parlamentní komise v roce 1947 jako jednu z hlavních příčin zrady Československa v září 1938 a jako rozhodující příčinu porážky francouzské armády v roce 1940!“


A příště další skutečnosti o „Letectvu Francie“ – ještě to není vše do mé a možná vaší mozaiky….


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.



Debatu a připomínky směřujte:
PP
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3504