Rakousko-Uherské stíhací letadlo
nasazeno 1918
WW1
VÝVOJ a KONSTRUKCE
Phönix D.II
Rakousko-Uherská stíhačka Phönix D.I (více ZDE: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3560) začala být k frontovým útvarům dodávaná od října 1917 a byla vesměs piloty a personálem přijímaná kladně, protože převyšovala vše, co do té doby letci podunajské monarchie měli k dispozici. I přes své nesporné kvality se objevila i řada negativních hodnocení. Zejména byla kritizovaná přílišná stabilita na úkor obratnosti a ani srovnání s Albatros Oeffagy D.III série 153 a Aviatiky D.I série 138 nevyznělo v prospěch Phönix D.I. Proto se konstrukční tým firmy Phönix Flugzeugwerke AG pod vedením Ing. Leo Kirsta a Ing. Edmunda Sparmannna rozhodla přepracovat a vylepšit stávající model D.I.
Nejjednodušší a nejrychlejší cestou jak sestrojit lepší stroj, který bude více odpovídat představám pilotů a bude schopen konkurenčního boje se stále se zlepšujícími nepřátelskými stroji, bylo použít stávající D.I, výrazně jej odlehčit a přepracovat trup tak, aby se zlepšila obratnost stroje. Konstruktéři tedy přišli s úsporou materiálu především na změněných nosných plochách. Horní průběžné křídlo bylo stavěno s nulovým vzepětím bez baldachýnu. Nové byly také vodorovné ocasní plochy s aerodynamicky vyváženou výškovkou (výškové kormidlo navíc dostalo rohové odlehčení). Jistých změn doznal také trup, který byl zkrácen z původních 6,75 m na 6,62 m, což mělo zlepšit obratnost stroje. Kromě těchto výraznějších změn byla ještě celá řada menších, ale na konečném vzhledu stroje se to příliš neprojevilo. Model D.II tak byl i nadále tvarově velice podobný svému předchůdci D.I. Všechny změny v odlehčení konstrukce pak představovaly úsporu 31 kg v prázdném provedení oproti D.I. Nový model D.II, stejně jako jeho předchůdce D.I vynikal především ve stoupavosti (počáteční do 1.000 m = 6,2 m/s), která byla už u verze D.I vyšší než známý Sopwith Camel.
Výzbroj zůstala stejná jako u předchůdce, tedy dva synchronizované kulomety Schwarzlose M.16 ráže 8 mm. Stejně tak zůstala beze změny pohonná jednotka 1x řadový motor Hiero 147 kW (200 k), která tak udělovala D.II téměř shodné letové výkony jako u verze D.I. Pouze se díky změně trupu a křídel zlepšila obratnost. Takto přepracovaný prototyp dostal tovární označení 20.18. a v březnu 1918 na výrobních linkách vystřídal sériově vyráběný D.I.
BOJOVÁ SLUŽBA
První přepracované stroje se u frontových jednotek objevily v květnu 1918 a bohužel zdaleka nesplnily to, co se od nich očekávalo. Hned první vzlety provázely nehody, jejichž příčinou bylo přílišné odlehčení konstrukce (nosné soustavy). Piloti se tak k používání D.II stavěli dosti rezervovaně a dávali raději přednost bezpečnějšímu a pevnějšímu D.I. Na strojích D.II létali například Stfw. Albin Heidl (4 vítězství) u Flik 60J, Lt.i.d.R Alois Rodlauer (5 vítězství) Flik 9J, Oblt. Eduard Ritter von Hebra u Flik 55J.
Nejznámějším rakousko-uherským stíhacím esem, který létal na D.II, byl Alexander Kasza (*1896 - +1945), který dosáhl celkem 6 sestřelů a z toho ten poslední byl právě na Phönix D.II. Další pilot Karl Teichmann (*1897 - +1927) sestřelil celkem 5 strojů a na D.II docílil hned dvou svých posledních sestřelů.
SLUŽBA PO WW1
Pro nás je zajímavé, že po uzavření příměří koncem října 1918 zůstal na území Československa i jeden stroj D.II, který spolu se třemi stroji D.I byl nově vzniklou republikou zabaven. Ten však nakonec stejně jako D.I nebyl zařazen do nově vzniklých leteckých sil československé republiky a tak jediným strojem (D.II), který létal na území ČSR, byl stroj u civilní společnosti Bohemia. Jestli to byl nebo nebyl stroj zakoupený u Leteckého sboru, se neví. V každém případě ale víme, že dne 27.srpna 1922 byl tento letoun při ukázce akrobacie v Kbelích zničen. Stroj pilotoval Rudolf Polanecký a bohužel při nehodě zahynul.
TTD – Phönix D.II
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 9,80 m
* Délka: 6,62 m
* Výška: 3,01 m
* Nosná plocha: 25,0 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 685 kg
* Vzletová hmotnost: 951 kg
* Maximální rychlost: 178 km/h
* Výzbroj: 2x synchronizovaný kulomet Schwarzlose M.16 ráže 8 mm
* Dostup: 6.000 m
* Stoupavost: 1.000 m / 2 min 42 s
* Dolet: 2 hod
* Motor / Výkon: 1x řadový motor Hiero 147 kW / 200 k
* Vyrobeno kusů: 144 ks
* Uživatelé: Rakousko-Uhersko
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Phönix D.IIa
Snaha sestrojit letadlo s co nejlepšími letovými vlastnostmi, které by se mohlo postavit stále se zlepšujícím nepřátelským strojům, vedla konstruktéry u Phönixu k další přestavbě D.II a to v podobě změny pohonné jednotky. Tou se stal řadový vodou chlazený šestiválec Hiero o výkonu 169 kW (230 k). Ten byl již dříve montován u D.I ve fotoprůzkumné verzi a jeho zástavba tak byla vyzkoušena. Další změny v draku letadla byly jen kosmetického rázu a model D.IIa se tak prakticky od D.II nelišil. Větší změnou bylo montování křidélek, které byly nyní montovány na obou křídlech. Především pak díky silnějšímu motoru měl nový D.IIa přímo fantastickou stoupavost (8,3 m/s), ostatně už model D.I měl lepší stoupavost než vynikající spojenecký Sopwith Camel. Ovšem něco jiného je vypočtený výkon motoru a něco jiného je jeho skutečně dosahovaná hodnota u sériových dodávek. Z tohoto důvodu pak byly občas v polních podmínkách do trupu montovány původní motory Hiero o výkonu 200 k.
Trvalou slabinou typu D.II i D.IIa byla nedostatečnost pevnosti motorových loží, která stále praskala. To samozřejmě přímo ohrožovalo pilota i letadlo a značně tak tento problém trápil a zaměstnával výrobce. Ten pak musel tyto „reklamace“ odstraňovat bezplatně.
BOJOVÁ SLUŽBA
Do konce války se podařilo vyrobit již jen 48 kusů verze D.IIa, která ale i v době příměří byla stále pokládaná za prakticky jediný letoun spolu s Aviatikem D.I, který je schopen přepadového stíhání. Což bylo nakonec poměrně lichotivé hodnocení kvalit typu D.II (D.IIa) umocněné navíc tím, že řada stíhacích es dávala Phönixu přednost před ostatními stroji. Pouhých 48 vyrobených strojů však již nemohlo nijak zvlášť ovlivnit letecké boje koncem První světové války.
Na strojích D.IIa létala i taková letecká esa jako Josef Kišš (celkem 19 vítězství) nebo Alexander Kasza (celkem 6 vítězství). Letouny D.IIa byly například vyzbrojeny letky Flik 55J, 14J a 30J.
TTD – Phönix D.IIa
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 9,80 m
* Délka: 6,62 m
* Výška: 3,01 m
* Nosná plocha: 25,0 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 685 kg
* Vzletová hmotnost: 951 kg
* Maximální rychlost: 185 km/h
* Výzbroj: 2x synchronizovaný kulomet Schwarzlose M.16 ráže 8 mm
* Dostup: 6.000 m
* Stoupavost: 1.000 m / 2 min – 5.000 m / 24 min
* Dolet: 2 hod
* Motor / Výkon: 1x řadový motor Hiero 169 kW / 230 k
* Vyrobeno kusů: 48 ks
* Uživatelé: Rakousko-Uhersko
Phönix D.IIa Zdroje:
Stíhací letadla 1914-1918 (2.díl) – Zbyněk Válka – 2001
http://avia-hobby.ru/model/PhD2_MAC/PhD2.html
Vojenská letadla 1 – Václav Němeček – 1989
http://www.airwar.ru/enc/fww1/phd1.html
http://wp.scn.ru/en/ww1/f/179/175/1
http://vinar.cz/mitte/phond2.htm
www.theaerodrome.com
www.wikipedia.org
